(pokračuje Grégr)

Samozřejmě je to jedno z řešení, o kterém uvažuji. Nebylo ani schváleno, nemá ani podporu, ale ani odpor, nevím, co vám mám k tomu říci. Řekl jsem vám, že byla vytržena ne ani celá věta, bylo to půl věty. To je koncepce, nebo jak vám mám na to lépe odpovědět? Nedokážu to. Pokud se uvažuje nebo mluví o úsporách energie, chci říci, že vy velice dobře víte, že Evropské společenství počítá v horizontu asi deseti nebo dvaceti let s tím, že tyto úsporné programy by měly reprezentovat 12 % z celkové spotřeby elektrických energií. A samo Evropské společenství hovoří o tom, že jenom velice obtížně těchto úspor dosáhne.

Chtěl bych vás ujistit - a můžeme o tom vést dalekosáhlé diskuse - že pokud poroste HDP, poroste spotřeba elektrické energie přes veškerá úsporná opatření, ať se vám to líbí, nebo ne. Úsporná energetická opatření mohou pouze zpomalit nárůst. Vy jistě víte, protože se o tento problém zajímáte, že spotřeba v naší republice se pohybuje zhruba asi kolem 5,8 MWh na občana. Prosím vás, pokud tam nějaká desetinka je špatně, omluvte mě. Nevím to číslo přesně na desetinu zpaměti, možná že je to 5,7 MWh na občana v této republice. V Evropském společenství, která má o něco méně zatěžující programy energetické, se tato spotřeba pohybuje od 9 do 12 MWh na občana a rok. Myslím si tedy, že nelze pochybovat o tom, že pokud se máme vyrovnat s průmyslově vyspělými zeměmi, tak či tak nárok na spotřebu elektrické energie a energií vůbec poroste.

Samozřejmě můžete říci, že to budeme řešit dovozem elektrických energií. Ale elektrická energie je také zboží jako kterékoliv jiné. Samozřejmě musíme počítat s vyrovnanou obchodní bilancí. Museli bychom vést debatu o tom, kolik stojí energie, kde je jí nadbytek, kolik stojí mimo špičky a ve špičkách, kdy jí je v celém civilizovaném světě nedostatek, řešila by se otázka závislosti atd. na dodávkách ze zahraničí.

Pokud hovoříte o částkách, které jsou vynaloženy, naše možnosti přesně odpovídají tomu, jaký rozpočet a v jaké výši si můžeme dovolit. Pokud navrhnete a prosadíte zvýšení tohoto rozpočtu řádově o nějakou miliardu navíc, jsem přesvědčen, že přesvědčím vládu sociálně demokratickou, aby celou tuto částku, o kterou tento rozpočet navýší na základě vašeho návrhu, věnovala na programy úspor elektrické energie. Dali jsme do tohoto programu, co bylo v našich silách.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Grégrovi a nyní udílím slovo panu poslanci Liboru Ambrozkovi, který byl vylosován na sedmém místě k přednesení interpelace na ministra životního prostředí pana Miloše Kužvarta. Připraví se pan poslanec Svatomír Recman.

 

Poslanec Libor Ambrozek: Děkuji paní předsedající. Na pana premiéra to nevyšlo, tak až teďka.

Vážený pane ministře, obracím se na vás s interpelací ve věci současného stavu programu likvidace freonů a postupu ministerstva v této věci.

Na základě Mezinárodní dohody o ochraně ozónové vrstvy Země vypsalo v roce 1994, tedy před čtyřmi lety, ministerstvo soutěž, která se týkala komplexní likvidace freonů. Obsahovala čtyři části. Uznávám, že základní chyba vznikla už při tomto výběru. Protože se do ní nepřihlásil nikdo s komplexním řešením, byly vybrány čtyři firmy. Chybou bylo i zřejmě to, že výběr provádělo ministerstvo, realizací byl pověřen Státního fond životního prostředí, který se mezitím stal na ministerstvu téměř nezávislý.

Jaký je tedy po čtyřech letech současný stav? Řečeno jedním slovem - tristní, česky smutný. Program se zcela zhroutil. Ze čtyř vítězných firem jedna zanikla, dvě nepodepsaly smlouvu se Státním fondem životního prostředí a jediná firma, která smlouvu podepsala, byla firma Ekotron, která ovšem už před rokem zastavila stavbu. Vyčerpala totiž dotace a půjčku jí Státní fond životního prostředí odmítl uvolnit z důvodu nedostatečného ručení. Zůstalo utopeno asi 60 mil. Kč ze státních prostředků. Ekotron se tak stává obětním beránkem, i když měl jako jediný snahu dostát závazkům. Ministerstvo dnes na něm předvádí svou snahu problém řešit. Ani v případě úspěchu to však nestačí. Problém se pouze odsune za bránu závodu. Kdo pak bude izolovaný freon z ledniček likvidovat? Bude nutné vrátit se znovu k zadání a řešit celý program likvidace freonů komplexně, bude nutné vybrat pokud možno jedinou firmu, která by klidně i v areálu Ekotronu Kácov dostavěla linku na získávání freonů z chladniček, z průmyslových zařízení a hasicích přístrojů.

Dalším zásadním bodem je řešení koncové likvidace. Chtěl bych se proto pana ministra dotázat, zda bude Ministerstvo životního prostředí řešit tento problém komplexně a kdy bude Česká republika schopna dostát svým mezinárodním závazkům. A dále bych se chtěl zeptat, zda bude tentokrát ministerstvo schopno si zadání prosadit, nebo opět zůstane sedět s rukama v klíně a nechá rozhodovat kancelář Státního fondu jako minule. Byl bych velmi rád, kdyby se to tentokrát povedlo a nemusel jsem za dva roky svou interpelaci opakovat. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo panu ministru životního prostředí Miloši Kužvartovi.

 

Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, interpelující poslanec pan doktor Libor Ambrozek si zčásti ve své interpelaci odpověděl sám, ale pro vás, kteří jste zde vydrželi až do této hodiny, bych provedl lehkou rekapitulaci tohoto problému. Problémů takovéhoto druhu máme totiž celou řadu a pracovně je nazýváme kostlivci. To proto, že se s tím už prostě nedá nic dělat. Prostě na vás vypadne ze skříně v šanonech problém, který byl špatně naprojektován, špatně financován, nyní pozastaven. Já shodou okolností jsem již třetím ministrem v pořadí, za něhož freonový program není realizován. Já bych velmi nerad v této smutné tradici pokračoval. Ale zpátky k určité rekapitulaci tohoto problému.

Česká republika se do úsilí na ochranu ozonové vrstvy zapojila již v roce 1990, kdy se připojila k Vídeňské úmluvě a Montrealskému protokolu. V roce 1996 přistoupila Česká republika k londýnskému a kodaňskému dodatku tohoto protokolu, kdy podle zákona č. 211/1993 Sb., o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozonovou vrstvu Země a výrobků takovéto látky obsahující vešel u nás v platnost v roce 1993 a posléze v roce 1995 zákon 86/1995 Sb. To praktické uplatňování zákona 211/1993 Sb., o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících ozonovou vrstvu, bylo realizováno právě zmíněným výběrovým řízením v roce 1994. Konkrétně v červenci 1994 byla Státním fondem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí vyhlášena veřejná soutěž na podporu uplatňování tohoto zákona - zákona č. 211/1993 Sb.

Veřejná soutěž byla vyhlášena na témata: recyklace, sběr a likvidace výrobků a zneškodňování látek. Do soutěže se přihlásilo dvanáct firem. Výběrová komise doporučila Ministerstvu životního prostředí uzavřít hospodářské smlouvy na zpracování projektů s firmami: Ekotron, o které již byla řeč, Ekotron, s.r.o., Benešov, Hagome s.r.o., Sokolov, Frigera, a.s., Kolín, Spolek pro chemickou a hutní výrobu, a.s., Ústí nad Labem. Úkolem Státního fondu životního prostředí bylo uzavřít s vítěznými firmami smlouvy na dopracování realizačních projektů. Zde vidíme, že je ten první problém. Jednak byl určitý záměr, který byl velmi volně předložen, a jednak byl druhý již realizační projekt. Takovýchto chyb, předesílám, se my nyní nebudeme dopouštět. Bude to jednorázová záležitost výběrového řízení.

Vraťme se každopádně do našeho nešťastného roku 1994. Úkolem Státního fondu životního prostředí bylo uzavřít s vítěznými firmami smlouvy na realizační projekty, kdy náklady na přípravu projektů byly plně hrazeny ze Státního fondu životního prostředí. Na následnou realizaci projektů samotných měl fond vynaložit 40 % bezúročné půjčky, 40 % dotace a 20 % prostředků mělo plynout z vlastních zdrojů konkrétní vítězné firmy. Každý z vítězných subjektů se měl podílet tedy na části tohoto freonového programu.

Proběhlo další řízení. Vyhrála firma Ekotron, kdy v Kácově nedaleko Vlašimi tato firma Ekotron, s.r.o., na základě svého vítězného, již konkrétního projektu s nemalou finanční podporou státu vybudovala továrnu na drcení domácích ledniček a zachycování freonů. Samotnou lokalitu jsem zhruba před čtrnácti dny navštívil, poté co jsem asi necelý měsíc po nástupu do funkce přímo jednal s ředitelem firmy Ekotron panem Kmochem. Při tom jednání, které bylo zhruba 20. srpna, mě udivil jeho termín, kterým označil svůj závod. Říkal, že je to vlastně polotovárna. Já chci upozornit, že posledního dva a půl roku jsem strávil v továrnách České republiky jako auditor systému jakosti a znám pouze - když se budeme držet této terminologie - celotovárny.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP