(pokračuje E. Zeman)
Jsou silně redukovány provozní prostředky na nutné údržby hmotného majetku stavebního charakteru. V oblasti investic do školství jsou vzhledem k současnému rozpočtovému stavu silná omezení a na úrovni regionů se s nimi ani nepočítá. Na rok 1999 se počítá se záchovným stavem při dodržování poměrně velkých úsporných opatření. I při změnách v síti škol v rámci optimalizace - často bolestné - by se další omezení dotklo kvality vzdělávacího procesu. Omezení rozpočtu by víc prohloubilo již existující vnitřní zadluženost. Parlament by měl posilovat rozpočet školství s odpovědností lidí, kteří do školy své děti posílají, a ne těch, již mají povinnou školní docházku svých dětí za sebou.
Toto byly názory ředitelů školských úřadů budoucích krajů. Znovu opakuji, dámy a pánové v opozičních lavicích, vašich členů, ne našich. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu ministru školství a uděluji slovo panu ministru životního prostředí Kužvartovi.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, diskuse o návrhu rozpočtu, které jsme zde svědky, v převažující části směřuje k tomu, abychom nevydávali tolik peněz. Já z pozice ministra životního prostředí, který zodpovídá za kapitolu 315, kapitolu ve srovnání s jinými poměrně skromnou, bych se s vámi chtěl podělit o několik poznatků. My pochopitelně víme, že každá z těchto stran, která je v parlamentu zastoupena, měla ve svých volebních programech za svůj cíl zdravé životní prostředí. O takovémto cíli není pochyb. Jde teď jen o to, jaké definujeme programy na jeho splnění a jaké pro ně budeme mít zdroje.
Ty zdroje mimo jiné jsou finanční, jsou to zdroje institucionální, jsou to zdroje, které jsou jednoznačně potřeba z hlediska našeho přibližování Evropské unii. A zde začíná problém, který by bylo zajímavé řešit společně. Uvědomme si například, že z pohledu přibližování Evropské unii - počítám, že většinově jsme zde eurooptimisty, nikoli euroskeptiky - minimalizované požadavky Ministerstva životního prostředí byly pokryty z necelé jedné třetiny. Já jsem velmi zvědav, kde například v této položce bychom mohli ještě škrtat.
V jiné oblasti, oblasti, která tuto vládu provázela jen několik hodin po jejím jmenování do funkce - v oblasti ochrany území před povodněmi, v oblasti péče o krajinu - je to obdobné. Pokud jsme na program revitalizace říčních systémů získali prostředky proti tomuto roku pouze o 20 % větší, velmi rád bych slyšel, jakým způsobem například tato položka by byla krácena. Jakým způsobem bychom to vysvětlovali těm či oněm starostům postižených obcí v budoucnu, protože mám odůvodněnou obavu, že obdobné mimořádné meteorologické podmínky budou i v následujících letech na území našeho státu bohužel časté.
Další moment, který se týká podle mého soudu všech - protože zájem žít ve zdravém životním prostředí by měl jít napříč stranami - je dohled nad zákonností v této oblasti v této republice. Uvedu několik konkrétních příkladů. Například Česká inspekce životního prostředí na kontrolu zdrojů znečištění ovzduší - velkých a středních zdrojů znečištění ovzduší - by při současném stavu pracovníků potřebovala 10 let. Po náběhu nových limitů znečištění k 1. lednu příštího roku je zákonná lhůta půl roku. Zde je rozdíl 20násobný. Nejde o to, že máme zájem zvyšovat byrokratickou zátěž této společnosti. Je naprosto jasné - a v tom se shodujeme - že systém státní správy by měl být funkční a integrovaný, měl by být jednotný a jednoduchý v systému řízení, měl by být dosažitelný pro občana a investora. Ale o čem je například toto podhodnocení dozorových orgánů ochrany životního prostředí? O tom, že i v této oblasti nejsme právním státem.
Chtěl bych tady zmínit několik momentů, které jsme do určité míry zdědili po minulých vládách. Jsou to různá usnesení minulých vlád, která se týkají jinak určitě všemi námi vítaných programů úspor energií a podpory alternativních zdrojů energií. Tato usnesení ale mají jednu velmi drobnou chybičku. Není v nich žádná cifra, která by umožnila ze státního rozpočtu například v příštím roce čerpat na tyto programy finanční prostředky. Co to znamená? O to více budou na tyto programy úspor energií a podpory alternativních zdrojů energií čerpány mimorozpočtové zdroje. Konkrétně v gesci Ministerstva životního prostředí Státní fond životního prostředí. Zde bych se chtěl obrátit především na vážené paní poslankyně a pány poslance v opozičních lavicích s takovou nabídkou:
Jak asi víte, poměrně často po volných dnech vyjíždím do regionů České republiky a setkávám se tam s poslanci a senátory napříč politickým spektrem, se starosty a zastupiteli napříč politickým spektrem. Oni se často dotazují, jakým způsobem jim tento mimorozpočtový zdroj - Státní fond životního prostředí - může napomoci při výstavby čistírny odpadních vod, při plynofikaci jejich obce. Pokud bychom vzali za své, že řadu finančně nepokrytých usnesení minulých vlád budu v rámci Ministerstva životního prostředí pokrývat z tohoto mimorozpočtového zdroje - a jsou to i další usnesení minulých vlád - dostaneme se do situace, že na standardní užití prostředků ze Státního fondu životního prostředí na ty čistírny odpadních vod bude čím dál tím méně peněz. Já bych byl velmi rád, kdyby poslanci napříč politickým spektrem, i ti, kteří mají za to, že lze v tomto návrhu státního rozpočtu škrtat, mě doprovázeli. Protože já vidím, že je naprosto kontraproduktivní neustále vysvětlovat - ano, těch peněz ubývá a ubývá, protože jsou používány na to, co mělo být prioritně pokryto ze státního rozpočtu. Já opravdu nevím, kde škrtat. Ta matematika je naprosto neúnosná.
Některé především opoziční strany mají velký důraz ve svých programech na podpoře občanské společnosti. Jsem zvědav, zdali z finanční částky, která v návrhu rozpočtu kapitoly 315, rozpočtu Ministerstva životního prostředí, která je určena na podporu projektů předkládaných nevládními ekologickými organizacemi, je možno ještě škrtat. Protože ta částka je 19 mil. Kč. Převis poptávky a nabídky je řádový. Bylo by zajímavé vědět, kde by zde bylo možno škrtnout.
Jako další obrovský problém, který já vidím také jako určité dědictví minulosti, je podcenění dohledu státu nad tím, aby zdroje znečištění ovzduší splňovaly limity zákona č. 309. Zde se znovu natahuje ona ruka, která potřebuje nutně finance na to, aby byla podpořena modernizace kotelen apod., zase po tom mimorozpočtovém zdroji.
Já zde mám celý seznam jednotlivých zdrojů velkých a středních, které patrně nebudou k 1. 1. splňovat limity znečištění ovzduší. Ten seznam je ze všech okresů této republiky. Týká se zařízení ať už průmyslových samostatných podniků, tam je to jejich parketa, ale týká se i škol, zdravotnických zařízení, domovů důchodců. I zde bude jako zdroj financování použit tento mimorozpočtový zdroj - Státní fond životního prostředí.
***