(pokračuje Mertlík)
Tento názor, myslím, je dnes všeobecně přijímaným názorem. Nedávno jsem měl možnost jednat s vedoucími představiteli Mezinárodního měnového fondu a Světové banky ve Washingtonu a z jejich vystoupení jasně vyplynulo, že v situaci, v níž se svět nachází, včetně specifické situace České republiky, požadavek restriktivního rozpočtu by byl požadavkem nesmyslným, absurdním a v tomto smyslu se dostalo také podpory našemu návrhu, o němž dnes diskutujeme, právě proto, že to není rozpočet restriktivní.
Na druhé straně jsem nechtěli volit cestu expanzivního působení veřejných financí. Důvod je pro to jednoduchý. Jsou problémy v oblasti mikrosféry, především v oblasti podniků, problémy, které jsou zděděné po předchozích vládách. Jsou to problémy v oblasti správy korporací, v oblasti vlastnických vztahů, v oblasti právního řádu, které vedou k tomu, že transformace u nás zdaleka není dokončena, a to má za následek, že mimo jiné podniky se dosud nechovají standardním tržním způsobem.
Fiskální expanze, jak ji provozují některé vyspělé země, by v našich podmínkách nevedla k odpovídajícím makroekonomickým účinkům. To byl důvod, proč jsme jako rozumnou cestu viděli při konstrukci rozpočtu cestu spočívající ve volbě fiskální neutrality navrženého rozpočtu a celé soustavy veřejných financí v příštím roce. Deficit ve výši zhruba 27 miliard korun při navržené příjmové stránce odpovídal tomuto parametru a to bylo rozhodující kritérium, jímž jsme se z makroekonomického hlediska řídili při přípravě rozpočtu.
Protože v diskusi některé momenty tohoto rozhodování byly zpochybňovány, chtěl bych k tomu uvést dvě základní věci. Můžeme samozřejmě vést spor o tom, zda tempo růstu v příštím roce bude nulové, jednoprocentní či méně než jedno procento. Můžeme vést spor o tom, zda inflace bude osmiprocentní, sedmiprocentní nebo desetiprocentní. Vláda nedisponuje křišťálovou koulí, která by tohle mohla zodpovědět, stejně jako jí nedisponují nezávislí odborníci a opoziční poslanci v tomto sále.
Jasné je ale to, že náš návrh rozpočtu počítá v podstatě s pokračováním trendu z minulých let a v tomto smyslu je konzistentní, protože se nedomníváme, že nějaká zásadní změna trendu v příštím roce je možná. Korektní námitku proti takovému postupu je námitka, která tady zazněla z úst některých opozičních poslanců odvolávajících se na současnou světovou finanční krizi a s ní související očekávanou světovou recesi. Pokud by došlo k nějakým zásadním externím šokům, se kterými náš návrh rozpočtu nepočítá, nelze vyloučit, že se tato konstrukce sesype jako domeček z karet. Někdy v polovině příštího roku budeme nuceni pracovat na zcela novém rozpočtu založeném na zcela na nových číslech, to je samozřejmě jasné a je to jasné všem ekonomům. Je to jakási hypotetická možnost, s níž nemá smysl v tuto chvíli pracovat, protože nevíme, zda přijde, nebo nepřijde, je to naprosto hypotetická záležitost, a žádná zodpovědná vláda připravující rozpočet takto nepostupuje.
Já ale, dámy a pánové, mám, myslím, dobré důvody, proč se můžeme domnívat, že celkovou změněnou světovou ekonomickou situací nebude česká ekonomika zasažena nad akceptovatelnou míru. Důvod je ten, že soudobá měnová a finanční krize se netýká v zásadě západní Evropy a zemí střední Evropy. Západní Evropa, stejně jako země střední Evropy jsou zatím ostrůvkem stability v rozbouřené ekonomice. A speciálně je třeba podtrhnout, že přes všechny vnitřní problémy, která česká ekonomika má a k nimž jsme velmi kritičtí, sdílí spolu s ostatními středoevropskými členy CEFTA tuto základní vlastnost, že je v zásadě stabilní a nepodléhá těm procesům, jakým podléhá Rusko, jakými probíhají tzv. nově se vynořující trhy východní Asie a také v jisté míře trhy Latinské Ameriky, kde hrozba do budoucna je větší. Pokud tato stabilita zůstane zachována, a vzhledem k tomu, že hlavními obchodními partnery jsou země západní Evropy, které nejsou těmito procesy zasaženy, je dobrý důvod se domnívat, že k takovým zásadním šokům k české ekonomice nedojde, a že tedy náš návrh z celkového fiskálního rámce rozpočtu je realistický. Děkuji za pozornost.
(Potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu místopředsedovi vlády a slovo má pan ministr školství Eduard Zeman.
Ministr školství ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, poslouchal jsem vážná slova o tom, že náš rozpočet je deficitní, aniž by to znamenalo skutečně nějaký prorůstový impuls. Budu velmi sebekritický. Můj resort se podílí svými 7 miliardami navýšení zhruba čtvrtinou na navýšení tohoto deficitu. Ano, musím konstatovat, že těchto 7 miliard nepochybně neznamená vůbec žádný růst. Potud souhlasím naprosto s kritiky tohoto rozpočtu.
Těchto 7 miliard jsem žádal a do rozpočtu prosadil jako člověk, který šest let seděl v poslaneckých lavicích na straně opozice, a jako člověk, který si to takto spočítal. Nicméně uznávám, že názor sociálního demokrata nemusí být tak dalece stoprocentní, a proto jsem požádal ředitele školských úřadů, zejména určených školských úřadů na místech budoucích krajů, o analýzu stavu, co by se stalo, kdyby tyto peníze nebyly.
Rád bych zde tak trochu na okraj sdělil kolegům ze stávající opozice, že všichni tito ředitelé bez výjimky nepatří mezi sociální demokraty a ve své valné většině jsou členy ODS nebo US. Dovolím si ocitovat jejich stanoviska, možná, že budou trochu zajímavější než etatistické a plýtvavé údaje sociálních demokratů, tak jak zde byly kritizovány. Začnu tím, na čem se usnesli na společné poradě ředitelé školských úřadů dvou budoucích krajů, Plzeňského a Karlovarského.
Ze dne 13.10. tohoto roku v Plzni: V hospodářském roce 1999 by bylo velmi potřebné vzhledem k již realizovaným opatřením v důsledku ekonomických balíčků navýšení finančních prostředků státního rozpočtu kapitoly školství. V případě ponechání financí pro školství na úrovni roku 1998 by došlo k značně negativnímu vývoji prakticky ve všech oblastech českého školství bez ohledu na zřizovatele, a to v oblasti pedagogiky, omezení vzdělávací nabídky škol včetně škol s rozšířenou výukou některých předmětů, negativní dopad na dělení hodin, omezení nabídky volitelných předmětů, ukončení nadstandardních aktivit na všech typech škol včetně předškolních zařízení. Negativní dopad do finančně náročného speciálního školství a zařízení ústavní a ochranné výchovy, v horším případě zrušení školy nebo školského zařízení.
***