(pokračuje Ransdorf)
To samozřejmě limituje prostor, ve kterém se pohybuje vláda. Recese naší země je mnohem hlubší, než se všeobecně tvrdí, a i proto zpochybňuji předpoklad, který tu je, že bude pokles trvat pouze 8 kvartálů. Můj názor potvrzuje i ta okolnost, že 40 % stavebních podniků v současné době je v situaci, která se dá nazvat předbankrotovou. a že dramatickým způsobem nastoupil negativní vývoj u tvorby fixního kapitálu. Prostudoval jsem si díky laskavosti Ministerstva průmyslu a obchodu vývoj kilogramových cen v posledních letech a mohu říci, že tento vývoj kilogramových cen nás k žádnému velkému optimismu neopravňuje.
V této souvislosti pokládám za klíčovou kapitolu v současném rozpočtu kapitolu Ministerstva průmyslu a obchodu. Musím vyslovit velikou lítost nad tím, že této kapitole se podařilo dosáhnout navýšení jenom o 1 mld. Kč. Myslím si, že to je málo, jestliže rozpočet má mít prorůstové impulsy, tato kapitola by měla mít skutečně prioritu. I když předpokládám, že dojde k posílení této oblasti mimorozpočtovými zdroji, těžko toto může postačit.
Nyní bych se chtěl pozastavit u jednoho problému, o němž se domnívám, že by měl být i na této půdě diskutován. Sdílím názor jak předsedy vlády, tak předsedy sněmovny, že politika centrální banky dlouhodobě poškodila produktivní sílu naší ekonomiky, že je čas na změnu. Ostatně opatrně toto připouští i pan guvernér národní banky Tošovský. Je tedy správný tlak na snížení úrokových sazeb, které se v poslední době mírným tempem pohnuly směrem dolů.
Doufám, že mě poslouchá pan kolega Kühnl. I já říkám, že bohužel je Česká národní banka zcela samostatná. Zatím. Ale jestliže dochází k tlaku, aby se snížily úrokové sazby, alternativou v boji proti inflaci je otevření prostoru ve fiskální politice. Z existující konstrukce rozpočtu není jasné, jak velký má podle dnešní české vlády být. KSČM, jak říkal můj kolega Recman ve svém vystoupení, odmítá zvýšení váhy nepřímých daní, a to nejen pro jejich sociální dopady, ale také pro dopad na kupní sílu a absorpční potenciál domácího trhu. My jsme pro skandinávský model daňové soustavy, ale deklarovaný úmysl vlády jde bohužel jiným směrem.
Nyní k některým námětům, o kterých se domnívám, že by se opravdu v přátelském duchu v této sněmovně mohlo diskutovat. Po mém soudu velkou rezervou je transferpricing. V české legislativě nejsou účinné nástroje, které by zabránily těmto velkým finančním převodům, a neexistuje v podstatě ani analytická studie, která by ukázala, jaký je jejich rozsah. Myslím si, že jestliže je oslaben domácí trh a jeho absorpční potenciál, velkou nadějí pro nás může být za těchto okolností pouze export. A tady je třeba klást důraz na ekonomizaci zahraniční služby. Zahraniční služba bohužel je v situaci, kdy prostředky, které jsou na ni vyčleněny, nepokryjí ani inflaci.
Chtěl bych se také zastavit u skupiny 1 oddíl 21 Průmysl, obchod, služby, kde index je 98 %. Proč, jestliže má rozpočet obsahovat prorůstové impulsy, dochází - v rozporu s tím, že ve skupině 2 je u průmyslu a ostatních odvětví hospodářství navýšení o 18 % - tady k poklesu. Domnívám se, že by se také vláda mohla zabývat tím, do jaké míry a v jaké výši v naší zemi existují prázdné oběhy. I relativně konsolidované ekonomiky se touto otázkou zabývají a hledají zdroje, které zde mohou existovat.
Kolega Recman už zde mluvil o souhrnném nedoplatku na daních, který představuje 72 mld. Kč od roku 1990. I zde doufám, že vláda projeví větší energii než všechny předchozí kabinety. Stejně tak jako ve zmapování velikého prostoru, který existuje v oblasti šedé ekonomiky.
Tou největší rezervou podle mého názoru je ale samotná struktura rozpočtu. Struktura rozpočtu, která je stále značně neprůhledná, kde je řada položek, které se vzájemně blokují. Chtěli bychom, aby byla provedena revize rozpočtu. Bohužel v tomto roce už k tomu nedojde, ale jestliže se hovoří o možné setrvačnosti, která je ve státní správě, těžko to je argument, který lze vzhledem ke kritickému stavu našeho hospodářství vzít vážně.
Ty nejvýznamnější rezervy vidíme paradoxně v resortech obrany, zdravotnictví, státní správě, v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí.
Chtěli bychom také, aby vláda jako regulační nástroj a nástroj, který by směřoval k posílení kvality výroby, konkurenceschopnosti a zavádění nových technologií, přišla se systémem státních cílových programů. Chtěli bychom také, aby v zájmu domácí produkce vláda vytvořila nový systém veřejných zakázek, kdy by např. podle amerického vzoru byl minimální podíl domácí práce, jestliže se něco financuje z veřejných prostředků, 60 %.
Na závěr bych chtěl říci, že co nejvíc schází tomuto rozpočtu a dosavadnímu postupu vlády, je, řekl bych, velkorysá vize. Vize schopná zaujmout miliony lidí v této zemi, protože pouze ekonomickými nástroji, pouze tím, že se předloží kalkulace a provedou se určitá opatření, není možné dosáhnout změny. Reforma - nebo přesněji řečeno reforma reformy - bude úspěšná tehdy, jestliže skutečně lidé v této zemi se proberou z apatie a budou tuto věc brát i jako svůj osobní úkol, jako věc, která je oslovuje. Pak budou mít odvahu. Máme letos "portugalský rok". Mimochodem na světové výstavě v Lisabonu nebyly pouze dva státy - Česká republika a Irsko. V tomto portugalském roku si připomínáme i myšlenku velkého básníka, který řekl: Odvaha je to, co mění svět. Odvahu musí mít ale především vláda, která chce vést k novým dá se říci perspektivám lidí v této zemi.
K té odvaze patří jasnost a otevřenost ve vystupování a jednání. Myslím si, že tato vláda k tom udělala proti předchozím kabinetům značný pokrok. Je pravda, že skutečný stav věcí líčí otevřeně, i cesty, které mohou směřovat ke změně. Takže mi - doufám - členové kabinetu prominou, když se dopustím poněkud lehkovážného srovnání. Dostal se mi do ruky dokument, který podepsal Bill Clinton, že dokumenty federální vlády mají být psány prostým, otevřeným jazykem, plain language.
***