(pokračuje Václavek)
b) Celkový finanční vztah k rozpočtům obcí, a to dotacemi, se stanoví částkou 11 miliard 230 milionů 330 tisíc korun.
2. Souhlasí se zmocněním výkonných orgánů uvedených v § 2, 3, 4 a 5 vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1999 podle sněmovního tisku č. 40.
3. Přikazuje k projednání kapitoly a okruhy vládního návrhu státního rozpočtu České republiky takto:
Ústavně právnímu výboru kapitoly č. 336 a 358, rozpočtovému výboru kapitoly 301, 302, 303, 312, 342, 345, 347, 381 a 398, hospodářskému výboru kapitoly 322, 327, 353, 344, 374 a 375, zemědělskému výboru kapitoly 329 a 346, výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí kapitoly č. 315, 314, 317 a 348, výboru pro sociální politiku a zdravotnictví kapitoly 313 a 335, výboru pro obranu a bezpečnost kapitoly 305, 307, 308, 314 a 336, výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu kapitoly 321, 333, 334, 361, 372, zahraničnímu výboru kapitolu 306, petičnímu výboru kapitolu 304 a výboru pro evropskou integraci okruh státních a veřejných prostředků vynakládaných v souvislosti s programem PHARE.
4. Přikazuje k projednání návrh organizačního výboru Poslanecké sněmovny na rozpočet Poslanecké sněmovny a návrh organizačního výboru Senátu na rozpočet Senátu na rok 1999 rozpočtovému výboru.
Dámy a pánové, jak vidíte, na základě stejných vstupních informací, ale na základě různých přístupů k řešení problémů lze dojít i v rozpočtovém výboru k rozdílným doporučením pro Poslaneckou sněmovnu. Díky za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu Jiřímu Václavkovi. Nyní, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vzhledem k tomu, že ke všem bodům, ke kterým byla sloučena rozprava, byla přednesena úvodní zpráva i zpravodajská zpráva, otevírám společnou všeobecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Kasal za klub KDU-ČSL.
Poslanec Jan Kasal: Paní místopředsedkyně, dámy a pánové, návrh zákona o státním rozpočtu je bezesporu jedním z nejdůležitějších bodů, které tato z předčasných voleb vzešlá sněmovna projednávala, snad s výjimkou projednávání vyslovení důvěry vládě. Byť je to zákon, jehož platnost je v podstatě omezena na jeden rok, jeho dosah je podstatně větší. Kromě jiného také ovšem vypovídá nejen o možnostech sociálnědemokratické vlády, ale - a to především - o její způsobilosti vést dobře naši zemi, o jejích prioritách a o jejích cílech. Je jen pochopitelné, že se řada předvolebních slibů jeví optikou tohoto konkrétního návrhu poněkud v jiném světle. Návrh je, jak známo, předkládán jako schodkový poprvé v polistopadové éře. Nechci za to vládu příliš kritizovat. Beru to jako pokus o reflexi současného stavu naší ekonomiky.
Není žádné tajemství, že řada předbalíčkovských rozpočtů, a to jak státních, nebo to, čemu se posléze začalo říkat veřejné rozpočty, byla skrytě nebo otevřeně deficitních. Jen se o tom prostě v té době nehodilo příliš hovořit. Aby mně bylo správně rozuměno. KDU-ČSL se v žádném případě za toto období nezříká odpovědnosti. Svůj podíl bezesporu neseme. Spolu s ostatními koaličními poslanci v nadšení nad tím, že nám naše vlády předkládají tzv. vyrovnaný státní rozpočet, jsme i my přehlíželi signály, které měly varovat, že ne vše se v naší zemi vyvíjí dobře. Snažili jsme se sice dílčími kroky vyvolat stav nápravy. V roce 1994 jsme vyvolali vážné koaliční jednání na zámku v Kolodějích, kde jsme ovšem tenkrát neuspěli. Pak přišel čas balíčků a ten znamenal, že i pro optimisty znamenal velké prozření. Prosazením balíčků se řada věcí podařila, podařilo se řadu věcí zachránit, některé problémy vyřešit na čas, jiné úplně, některé vůbec.
Ale zpět k rozpočtu. Ne rozpočet sám, ale deficit rozpočtu se stal velkým mediálním objektem. Byl a je skloňován ve všech pádech. Stal se z něj fetiš nebo hračka, dokonce vedl k opětovnému pokusu některých kolegů z ODS předložit zákon o vyrovnaném státním rozpočtu. Je třeba na rovinu jasně říci, že za současného stavu předložit, hájit a obhájit dobrý a prospěšný vyrovnaný státní rozpočet je věc ne-li nemožná, tedy velmi obtížná. Proto tedy samotný fakt deficitního rozpočtu by neměl být tím hlavním, co je třeba v tuto chvíli posuzovat.
My všichni jsme povinni vážit, zdali rozpočet jako celek bez ohledu na to, je-li schodkový, či vyrovnaný, může naplnit ambice, které naše republika musí v této době mít, tedy dostat se z období stagnace a zabezpečit přiměřený a dlouhodobý růst. Samozřejmě i přitom, že žádný ani z pohledu ekonomiky sebeúčelnější krok nesmí přivést žádnou skupinu občanů do neřešitelné sociální situace. Nutnost sociálního smíru i za současné situace velmi omezených možností je zřetelná.
Musím zároveň říci, že určitý pokus o otevřenost a popis současného stavu skončil z mého pohledu na půl cesty. To, že příjmová stránka rozpočtu počítá s příjmy, které se asi dlouho nestanou reálnými, to, že nepočítá s výdaji, které možná tato vláda nezavinila, ale bude je muset hradit, znamená, že obě tyto neúplnosti značí, že deficit - a zase bohužel skrytý - bude patrně podstatně větší. Osobně se musím přiznat, že jsem počítal s úplnějším a hlavně přesnějším popisem současného stavu.
Horší je ovšem skutečnost, že přes tzv. prorůstovou rétoriku skutečných prorůstových prvků je v návrhu rozpočtu opravdu pomálu. Shrnu-li vše, co jsem říkal, znamená to, že tento rozpočet KDU-ČSL podpořit nemůže. Návrh se totiž neopírá o současné právní normy, nenabízí účinné prorůstové stimuly, neřeší zděděné zátěže. Máme za to, že naše republika si nemůže dovolit hospodařit podle nedobrého státního rozpočtu. Nemyslíme si ani, že by bylo dobře, aby tato vláda musela hospodařit v rámci tzv. rozpočtového provizoria. Za jediné možné a správné proto považujeme dát vládě novou příležitost k přehodnocení stávajícího návrhu, a k tomu, aby předložila nový návrh, lepší tohoto stávajícího, jí přejeme hodně zdaru.
Dámy a pánové, děkuji vám za to, že jste mě vyslechli.
***