(pokračuje Ivo Svoboda)
Tyto kroky nejen že nevedly k žádoucímu obratu sestupného trendu ve výsledcích veřejných rozpočtů, ale naopak tlačily rozpočty k financování veřejných statků a ekonomiky vůbec do výraznějších propadů. Nechci zde a v tomto okamžiku vůbec pominout jejich neblahý vliv na inflační tlaky, který zřejmě přesahuje to, co se obvykle nazývá mzdová nákladová inflace. Hospodářství země se také skutečně nachází v hluboké recesi. Čísla za vývoj HDP v letošním prvním a druhém čtvrtletí jsou vám známá a potvrzují má slova.
Rozpočtová filozofie současné vlády je odlišná a svou rozpočtovou politikou chce zvrátit tento negativní trend. Vláda chápe nastartování hospodářského růstu jako základní a nezbytný předpoklad ekonomického a sociálního rozvoje země a také jako podmínku stabilizace a ozdravení veřejných rozpočtů. Je si přitom vědoma, že sama rozpočtová politika není a nemůže být jediným prostředkem k dosažení tohoto cíle, na straně druhé cítí potřebu změny rozpočtové politiky jako nezbytný předpoklad změny trendu ekonomického vývoje. Při vědomí hloubky ekonomických propadů země postižené léty restrikce včetně již citovaných balíčků nelze očekávat zásadní oživení ekonomiky již v roce 1999. Je však naprosto nutné založit již do rozpočtové politiky na rok 1999 výrazné prorůstové impulsy. Za její priority proto vláda považuje především ty programy a projekty, které přinesou nejvyšší multiplikační efekty pro růst HDP. Těmito programy navrhuje vláda podpořit rozvoj infrastruktury, především v již citované oblasti dopravy a bydlení.
Vedle těchto dvou citovaných priorit vláda stejně tak považuje za velmi významnou podporu exportu a vytváření příznivých podmínek pro příliv zahraničního kapitálu, především ve formě přímých zahraničních investic. Vedle budování systémových podmínek, např. zlepšení právního a institucionálního rámce pro investice a podnikání vůbec, daňové úlevy a další zvýhodnění pro zahraniční investice apod., podpoří výrazně i výdaje rozpočtu, např. budování průmyslových zón, podporu tzv. rizikového kapitálu, rozvoj aplikovaného výzkumu, podporu obchodních aktivit domácích subjektů v zahraničí apod.
Další klíčovou funkcí, kterou chce vláda podpořit, je vzdělávání. Zde musím vyjádřit svou osobní lítost nad tím, že i při takto sestaveném rozpočtu se na vzdělání stále dostává mnohem méně, než bych si i já, člověk považovaný za strohého ekonoma, v hloubi duše přál. Ale berte to, prosím, jako osobní poznámku člověka, který tu proceduru sestavení musel v těchto dimenzích celou absolvovat. Vláda ji chápe jako dlouhodobou investici, jejíž další zanedbávání by jen dále kumulovalo dluh, který v této oblasti nevznikl sám od sebe, ale byl založen rozpočtovou politikou vlád předchozích.
Vláda dostojí zákonným závazkům v sociální oblasti a nebude přenášet rozpočtové problémy a vnitřní dluh rozpočtové soustavy na skupiny obyvatelstva závislé na síti sociálních dávek, jako to činily vlády předchozí. Na druhé straně je si vědoma finanční náročnosti dnešního sociálního systému a potřeby provedení některých zákonných a systémových změn k řešení krátkodobé i dlouhodobé vyrovnanosti celého sociálního podsystému ve státním rozpočtu.
V rámci sociální oblasti počítá vláda s výrazně vyšší podporou aktivní politiky zaměstnanosti v zájmu zastavení trendu nárůstu počtu nezaměstnaných, který se v potřebné krátké lhůtě nemůže zdařit zvrátit opatřeními na podporu růstu ekonomiky. Vláda koncipovala návrh státního rozpočtu v souladu se svými závazky vyplývajícími z integrace do mezinárodních a evropských struktur. Závazkům plynoucím z připravovaného vstupu do NATO odpovídá návrh rozpočtu ministerstva obrany. Potřeby plynoucí z naší integrace do Evropské unie zabezpečí jednotlivé resorty jako prioritní záležitost z prostředků svých kapitol.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, tolik k základní charakteristice rozpočtové politiky, kterou chce vláda prostřednictvím tohoto návrhu rozpočtu v příštím roce uskutečňovat a o jejíž podporu vás žádá. Vláda samozřejmě v úvahách o míře podpory svých programových priorit brala v úvahu politickou i ekonomickou schůdnost případného schodku v hospodaření státního rozpočtu. Vláda jednoznačně odmítla filozofii formálně vyrovnaného a skrytě deficitního rozpočtu, jak to činily opakovaně a naprosto bezostyšně její předchůdkyně a jak to plyne i z výsledků rozpočtového hospodaření především v roce 1997 a 1998.
Předstupuje před vás jako před poslance transparentně s rozpočtem deficitním. Přesto nelze považovat tento rozpočet za expanzivní. Pokrývá na jedné straně vysoký podíl mandatorních výdajů státu, dále i velmi úzký a jasně vymezený okruh rozpočtových priorit, o kterých jsem hovořil před chvílí, a konečně zajišťuje základní udržení chodu ostatních rozpočtových kapitol. Sama výše navrženého schodku 26,8 miliardy korun nesmí být posuzována absolutně a staticky, ale relativně v časové řadě a v kontextu celkových veřejných rozpočtů. Deficit státního rozpočtu navržený vládou představuje výrazně mírnější meziroční zhoršení, než jaké představovaly postupné skoky do červených čísel a v červených číslech, kterých dosáhly předchozí vlády v posledních třech letech.
Celkové saldo veřejných rozpočtů, které je podstatně významnějším indikátorem především pro centrální banku při její měnové strategii, by se přitom mělo pohybovat na hladině obdobné nebo i mírně nižší než v roce 1998. Toto saldo ani významně nezvýší podíl dluhové služby v celkových výdajích, ale zejména nezvýší reálnou hladinu státního dluhu. Proto se domnívám, že kritika navrženého schodku rozpočtu a proklamace o nutnosti vyrovnaného rozpočtu nebo rozpočtu dokonce vyrovnaného na věky věků, které se doslýcháme od dnešních opozičních a ve většině dřívějších vládních politiků, jsou jak politicky, tak ekonomicky nekorektní a zjednodušující.
Obraťme nyní svou pozornost, dámy a pánové, k základním rozpočtovým číslům, jejichž schvalování je předmětem prvního čtení. Vláda navrhuje pro rok 1999 státní rozpočet s příjmy 580,9 miliardy korun a výdaje 607,7 miliardy korun, tedy se schodkem již zmíněným 26,8 miliardy Kč. Tento schodek navrhuje vláda pokrýt standardním způsobem, to je emisí státních dluhopisů s 15letou splatností.
Pokud jde o vztahy k místním rozpočtům, které budete v rámci prvního čtení tohoto zákona rovněž posuzovat, navrhuje vláda výrazné navýšení především tzv. zákonných dotací, nebo jinak dotací v rámci souhrnného finančního vztahu. Tyto dotace jsou navrženy ve výši 20,8 miliardy korun, přičemž meziročně rostou o 16 %, z toho pro samotné obce o více než 20 %. Nejvíce je navýšen objem dotací pro dávky sociální péče o 35,7 % a pro výkon státní správy - 9,8 %. Vláda tím chce jasně deklarovat, že nebude přenášet problémy ve vlastním rozpočtovém hospodaření na jiné složky veřejných rozpočtů a skrývat tak své dluhy do dluhů ve financování municipální infrastruktury, ať dluhů přímých, anebo dluhů nepřímých, vznikajících zanedbáváním jejího rozvoje a údržby.
Na závěr ke zmocnění, které vláda žádá od Poslanecké sněmovny v návrhu zákona o státním rozpočtu. Vláda předně žádá o možnost úpravy závazných ukazatelů státního rozpočtu v souladu s organizačními a metodickými změnami, které vzájemně musejí být neutrální vůči saldu rozpočtu, nebo přesněji nesmějí vést k jeho zhoršení. Jde o standardní zmocnění, které je vládě poskytováno již několik let. Vláda navrhuje, aby prostředky na řešení škod po povodních z roku letošního a loňského, které jak kapitoly státního rozpočtu, tak okresní úřady nevyčerpají do konce letošního roku, mohly být stejnými subjekty a ke stejným účelům použity i v roce 1999.
***