(pokračuje Grulich)
Nebudu pokračovat ve výčtu zákonů ostatních. Zkrátka a dobře jsem přesvědčen, že ve vládním prohlášení jsou postaveny naprosto zřetelné a konkrétní cíle, které v reformě veřejné správy chce a dokonce musí tato vláda zrealizovat. Úkolem vládního prohlášení není, aby odpovídalo na jednotlivé dílčí otázky této zamýšlené reformy a aby je vládní prohlášení do detailu řešilo. My všichni víme, že právě proto, že předcházející vlády nesplnily své povinnosti, nesplnily požadavky, které na ně kladla Poslanecká sněmovna, právě proto tato vláda v časovém stresu bude muset plnit ty úkoly, které předcházejícími vládami byly záměrně opomíjeny.
Bude to o to horší, že čas je skutečně nesmírně krátký. Nás nečeká pouze legislativa, budeme muset vytvořit materiální a organizační podmínky pro činnost vyšších územních samosprávných celků. Budeme muset vytvořit podmínky pro správní okrsky, kde obce budou shromažďovat, přenášet, sdružovat své pravomoci, své kompetence, a budeme muset zajistit, aby tyto kompetence byly ekonomicky a organizačně zajištěny, aby mohly být vykonávány.
Tato vláda bude muset řešit změny, přesněji řečeno požadavky na územní změny jednotlivých stanovených krajů, tak jak je stanovil ústavní zákon o VÚSC z loňského roku. Víte, že jsou celé okrsky, oblasti, regiony, mikroregiony, které si přejí přiřadit k jinému kraji, než je ústavní zákon podle svého dělení řadí. Vy, kteří jste se tím někdy zabývali, také víte, že to není pouhá čára na mapě. Je to velké množství správních činností, administrativních činností, které musí být do té doby vykonány, aby celý systém ke spokojenosti občana mohl fungovat.
Věřím, že ti, kteří přicházejí s touto kritikou, budou současně těmi, na které se nejenom vláda, ale i jednotlivé orgány budou moci obracet, protože každý, kdo ví o této práci něco podstatného, by měl být i ochoten se na ní podílet. S upřímným a dobrým úmyslem vyzývám jak pana poslance Svobodu, tak každého z vás, kdo má zájem na tom, aby reforma veřejné správy byla včas ve svých základech do roku 2000 zrealizována, aby přispěl radou, názorem, pomocí k realizaci této reformy. Věřte, že vládní prohlášení samo o sobě, byť by bylo sebepodrobnější a nahradilo zmíněné dokumenty, které vypracovány nebyly, by tu situaci nemohlo vyřešit. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu ministrovi Grulichovi.
Nyní se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Svoboda. Prosím, pane poslanče, v rámci faktické poznámky máte příležitost. Prosím, máte slovo.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený pane ministře, také mám stejný úmysl, o kterém jste tady mluvil - společný cíl, totiž reformovat efektivně veřejnou správu v této zemi. Ale položil jsem otázky v zásadě politické a myslel jsem, že nejen vládě, ale že sociální demokracii v těch zásadních politických otázkách je jasno. A měl jsem obavu, ta obava se teď objevila znovu v mé mysli, že budeme o věcech znovu a znovu diskutovat. Kolik stupňů má mít veřejná správa, jestli má být oddělená nebo spojená státní správa a samospráva - to jsou politické otázky, na to nepotřebuji číst dokumenty.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Svobodovi.
S faktickou poznámkou se hlásí pan ministr Václav Grulich a poté je řádně přihlášený pan poslanec Severa.
Ministr vnitra Václav Grulich: Děkuji, pane místopředsedo, snad to bude naposled. Já jsem odpověď vlastně na tuto otázku poněkud opomněl a pan poslanec Svoboda má do určité míry pravdu. Druhý materiál, totiž ten vládní, který schvalovala vláda, ve které zasedal, je pojat do značné míry jako diskutabilní, jako materiál, který uvádí určité varianty. On samozřejmě nemůže vědět, že když jsem například ve výboru, který jsem tady citoval, předkládal návrh ústavního zákona, že jsem tomuto výboru obšírně vysvětlil a předložil názor sociální demokracie na ty otázky, na které se ptal. Ale jsem upřímně přesvědčen, že prezentovat zde názor sociální demokracie, tak jak ho máme ve svých materiálech zpracován, by bylo málo účinné.
Dobře víte, že jestli někde musíme dojít ke konsenzu, aby byly naplněny záměry, které nás přiblíží Evropské unii, které nás v systému veřejné správy sjednotí s Evropskou unií, pak se musíme umět dohodnout. Konsenzem vznikl i ústavní zákon o VÚSC. Na značném konsenzu bude záležet i naplnění tohoto zákona v celé jeho šíři. Nejde o plošné řešení, jde o funkční reálné naplnění tohoto zákona, protože to jenom zrealizuje reformu veřejné správy.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, pane ministře, především za to, že jste těsně dodržel limit dvou minut daných k faktické poznámce.
Slova se ujme pan poslanec Janeček, který se také hlásil s faktickou poznámkou. Poté stále čeká s řádnou přihláškou pan poslanec Severa.
Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Janeček: Doufám, že limit dvou minut nevyčerpám. Jde mi o to, že jak pan premiér, tak pan ministr Grulich užili v souvislosti s vládním prohlášením a počtem stran číslovku 46. Mám vládní prohlášení, které má 35 nebo 36 stran, takže teď nevím, zda se k tomu započítává či nezapočítává koaliční smlouva, která má asi deset stran a je v ní také návrh legislativního procesu včetně termínů. Možná že by bylo dobře to upřesnit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Pan poslanec Severa stále čeká, neboť se o slovo přihlásil předseda vlády.
Pane předsedo, máte slovo.
Předseda vlády Miloš Zeman: Děkuji. Omlouvám se sněmovně včetně kolegy Janečka za přeřeknutí ve svém včerejším projevu, když jsem omylem uvedl, že vládní programové prohlášení má nikoliv 35 stránek, jak jsem chtěl říci, ale 45 stránek. Musím zklamat všechny ty, kdo se domnívají, že existuje tajný dodatek k vládnímu programovému prohlášení zvíci deseti stran.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu předsedovi Miloši Zemanovi za upřesnění a žádnou faktickou nemám, takže ke slovu se konečně dostane řádně přihlášený pan poslanec Pavel Severa. Připraví se pan poslanec Josef Krejčí.
Pane poslanče, děkuji za trpělivost a máte slovo.
Poslanec Pavel Severa: Vážené dámy, vážení pánové, budu stručný, velmi stručný. Myslím si, že budu tak stručný, jak si současná situace zasluhuje.
Všichni před něčím utíkáme a myslím, že ke své škodě. Vyhýbat se totiž svým vzpomínkám se nevyplácí. V těchto dnech mě jedna z takových vzpomínek navštívila, byla to zasunutá vzpomínka a přišla jako na zavolanou.
Mám skvělé rodiče, kteří se celý život respektují, chápou se a žijí v harmonickém manželství. Přesto jsem byl ve svém životě svědkem několika neshod ohledně výchovy nás tří bratrů. Vše dopadlo dobře, východisko se našlo vždy. Ale nikdy - opakuji nikdy - se nestalo, aby jeden rodič umožnil tomu druhému realizovat jeho chybný, zásadně špatný výchovný krok tím, že by se alibisticky, tedy nemravně stáhl do ústraní, přihlížel a tu a tam prorocky glosoval: "Neříkal jsem to?" Prostě to nemohli udělat, protože tím, kdo by nesl následky, by bylo dítě. Jejich dítě, jejich společný smysl a společný cíl.
***