(pokračuje Nečas)
Naprosto také chybějí úvahy o ekonomice resortu Ministerstva obrany, o jejím zprůhlednění, nalezení vnitřních rezerv, o novém mechanismu výběrových řízení, o zvyšování efektivity tohoto resortu, který je obrovsky neefektivní, jeho infrastruktura je využívána pouze přibližně z 50 %. Jeho provozuschopnost je pouze padesátiprocentní. Jeho základním problémem není to, že by byl odkapitalizován, ale naopak, že je překapitalizován, protože má stále příliš mnoho majetku, příliš mnoho lidí, příliš mnoho techniky. Chci věřit tomu, že toto opomenutí je dáno pouze omezeným rozsahem vládního prohlášení, a že samozřejmě všechny tyto koncepce budou rozpracovány.
Chci znovu konstatovat, že národní bezpečnost si žádá široký konsenzus demokratických politických stran. V tomto smyslu mohli slíbit aktivní účast ODS a její vitální zájem na problematice národní bezpečnosti. Jen čas ukáže, zda předchozí vláda, kterou jsem nazval vládou národní nebezpečnosti, nebude nahrazena vládou bezpečnostní neschopnosti. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Jen pro ostatní řečníky, i pro pana kolegu - mám pocit, že vládu lze oslovovat přímo, nikoli prostřednictvím předsedajícího, protože § 59 odst. 3 hovoří pouze o oslovení poslanců mezi sebou vzájemně, takže vládu lze podle mého názoru oslovovat přímo.
Nyní se slovo ujme paní poslankyně Zdeňka Horníková, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslankyně Zdeňka Horníková: Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámila s několika myšlenkami, které jsem si připravila k vládnímu prohlášení. Nicméně musím se hned na začátku připojit k těm, kteří už přede mnou prohlásili, že vládní prohlášení jim připadá tak trochu jako slohové cvičení žáka na dané téma. Mě to připadá podobné a toto vládní prohlášení mi připadá ještě tak trochu, jako když nám vláda předkládá univerzální lék v hezkém obalu, který je určen pro všechny a pro všechno, a když tento lék rozbalíme, tak zjistíme, že obsahuje pár pilulek projímadla a prášku proti bolení hlavy. Nicméně se obávám, že nás i z této vlády trochu hlava bude bolet, takže ty léky použijeme.
Ale teď vážně. Protože mě zajímá problematika bydlení, prostudovala jsem si důkladně kapitolu 425, která se zabývá regionálním rozvojem a bydlením. K mému velkému překvapení tato část vládního prohlášení obsahuje jediné číslo, a to číslo zákona o vlastnictví bytů. Snad chtějí autoři v obecných slovech skrýt svou bezradnost či neznalost, nevím. Přesto je možné s některými částmi kapitoly souhlasit. Například formulace, cituji: "Byt a bydlení je pro občana nezastupitelnou hodnotou." Je také možné podpořit úsilí vlády, která zpracuje, a opět cituji: "souhrn návrhů v daňové oblasti zvýhodňující investice do bytové oblasti, oprav a modernizace bytového fondu", případně zpracuje, opět cituji: "návrh právní úpravy bydlení a která umožní efektivní fungování trhu s byty a vyváženě zakotví práva a povinnosti pronajímatelů a nájemníků".
Bohužel, to je asi tak vše. Navíc se jedná pouze o hesla bez obsahu, přičemž ďáblík se skrývá přímo v detailech. V detailech si pak přečteme, že vládou slibovaná strategie regionálního rozvoje je ve svém pojetí strategií byrokratickou, která skrývá návrat k socialistickému plánování a je tak prvním krokem ke starým a zastaralým praktikám. Navazující konstatování - a znovu cituji: "významným nástrojem regionální politiky je financování veřejných investic, jejich prostorová alokace a efektivní využívání odvětví stavebnictví" - je sice do jisté míry pravdivé, ale vůbec nic neříká o skutečných záměrech této vlády. Opět prázdná krabička bez náplně.
Programové prohlášení vlády především zcela pomíjí skutečnost, že ve standardních evropských zemích vynakládají na své bydlení občané přibližně jednu šestinu a po započítání energií a služeb jednu třetinu rodinného rozpočtu. Tento fakt nezpochybňují ani sami představitelé sociální demokracie. V naší zemi je tato částka zejména v oblasti nájemného bydlení s regulovaným nájemným podstatně nižší. Stávající regulace, kterou sociální demokracie hodlá zakonzervovat, je vysloveně asociální, vedoucí k přerozdělování peněz ve prospěch vychytralejších a málo produktivních. Dodnes ve státem, obcemi a soukromými majiteli dotovaných bytech žijí mnohdy prominenti minulého režimu, lidé bohatí, nepatřící v žádném případě mezi potřebné, kterým má za povinnost stát pomáhat. Regulované nájemné u nás dosahuje dnes výše 1 až 3 % tržní ceny bytu a je tak dvakrát až sedmkrát nižší než nájemné na volném trhu. Pokud přistoupíme k regulaci cen, pak se tato regulace musí odvíjet od tržních principů a musí respektovat také přiměřený zisk majitele domu. Podíváme-li se na běžnou úroveň regulace v Evropě, zjistíme, že je na úrovni 7 až 8 % tržní ceny bytu.
Tato skutečnost pak stojí na začátku začarovaného kruhu, kdy příjmy majitelů domů nestačí ani na základní obnovu bytového fondu, z toho se pak odvíjí špatný stav bytového fondu, nezájem investorů o novou výstavbu nebo nízké ceny nemovitostí a z toho vyplývající výprodej zahraničním subjektům, v neposlední řadě pak díky černým nájmům daňové úniky a rozvoj černého trhu s byty.
Plánované zpomalení deregulace nájemného se tak jeví jako opatření nesmírně kontraproduktivní. Neschopnost a neochota vlády tento začarovaný kruh rozetnout se pak skrývá v neurčitých formulacích typu, a opět cituji "překonávání dlouhodobé krize bytové výstavby" nebo ve zřizování institucí typu státního fondu rozvoje bydlení a případně ve stavění strašáků živelného působení trhu. Opět prázdné fráze, které si možná mnozí pamatujeme z novoročních husákovských projevů.
Zcela pak vládní prohlášení pomíjí skutečnost, že pokud nedojde k rychlé změně, pak stát bude potřebovat ne desítky, ale stovky miliard korun, aby nahradil absenci investic soukromého kapitálu. A tady musím zdůraznit, že se jedná o peníze občanů, daňových poplatníků, které jim stát nejprve vezme, ulomí si lví podíl a zbytek pak mizerně přerozdělí.
Celá kapitola tak připomíná formulaci patentové přihlášky na perpetuum mobile, které autoři zásadně posuzují jako zadání, jak má toto zařízení fungovat, nikoliv co a jak je třeba udělat, aby toto zařízení opravdu fungovalo. Přitom se nenápadně zakrývá fakt, že sami autoři to zřejmě nevědí, a hlavně fakt, že každý vzdělaný a logicky uvažující člověk ví, že to ze zásadních důvodů ani fungovat nemůže.
I přes tyto své kritické připomínky, které jsem teď měla k oblasti bydlení, chci říci, že vzhledem k tomu, že naprosto respektuji vůli voličů a respektuji volební výsledek, umožním dnes vládě sociální demokracie, aby získala důvěru, svým odchodem ze sněmovny. Nicméně udělám v rámci svých možností všechno pro to, aby nás všechny z této vlády bolela hlava co možná nejméně. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní poslankyni Horníkové. Slova se ujme pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se pan poslanec Tomáš Teplík.
***