(pokračuje Kalousek)
Vy se skutečně, kolegové, domníváte, že tento postup je tou nejefektivnější obranou demokracie a svobody, do které jste se stylizovali ještě před několika týdny? Děkuji vám, že jste mě poslouchali.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Slova se ujme pan poslanec Václav Nájemník a připraví se pan poslanec Zdeněk Kořistka.
Jen pro informaci vám sděluji, že v tuto chvíli jsme se dostali do poloviny naší rozpravy podle přihlášených poslanců. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, všichni nadávají, já nalézám také něco kladného. V oblasti životního prostředí jsem spokojen s uvedením principu integrity ochrany životního prostředí s ekonomickými aktivitami. To je - pokud vím - v politických aktivitách týkajících se ekologie nový prvek u ČSSD. Je to logická a klíčová věc. Integrita ekonomie a ekologie vede k další důležité skutečnosti, a tou je odpolitizování problematiky životního prostředí. Vzpomínám si na některé aktivity politiků ČSSD kdysi dávno. Poslední Respekt č. 33 vzpomíná na rok 1995 a účast čelných politiků ČSSD na akcích a peticích hnutí Duha, které hraničily často - můžeme to tak nazvat - s ekologickým terorismem.
Elegantním odstraněním situace, kdy se stává ekologie politickým klackem, je zvýšení ekologického uvědomění veřejnosti. Toho je možné dosáhnout specifickou a velmi kvalifikovanou cestou, totiž ekologickou výchovou. Teď jsem si vědom toho, že výraz "ekologie" se natolik vžil pro problematiku životního prostředí, že se prostě používá, i když není správný. To jen proto, kdyby mě někdo kritizoval. Jsem si toho vědom.
Ekologická výchova u nás probíhá často amatérsky, ale často s dobrými výsledky. Chce to její globalizaci v rámci naší republiky, jestli to tak mohu říci. V kulturních státech je toto uvědomění vyšší než u nás a v oblasti životního prostředí se pak uplatňují tržní principy. Jde například o soutěž v kvalitě monitorování životního prostředí nebo soutěž firem v odstraňování následků nějakých znečištění, havárií atd.
Dále je to také samozřejmě logicky následující snižování vlivu státu a zlevnění celé věci. V ekologicky vzdělané společnosti je menší prostor pro ekologické teroristy, kteří se často tváří jako mesiáši a hlasatelé jediné pravdy.
Je mi velmi líto, že se programové prohlášení vlády v oblasti životního prostředí nevěnuje výchově k životnímu prostředí a doufám, že nový pan ministr tuto chybu odstraní.
Naprosto obecná a nic neříkající poznámka je sice v kapitole o vzdělání, ale je to málo. Problematika je samozřejmě daleko širší, ale doufám, že bude prostor ještě během čtyř let při dalším jednání této sněmovny. Mějte se hezky.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Nájemníkovi. Slova se ujme pan poslanec Zdeněk Kořistka a připraví se pan poslanec Miloslav Kučera, ročník 1956.
Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych se na úvod ještě krátce vrátil ke včerejším vyjádřením, která zpochybňovala či bagatelizovala nutnost projednávat text vládního prohlášení. Vlastně to vypadá, že ti poslanci, kteří o něm diskutují, jsou nenormální. V době přípravy vládních prohlášení za éry Václava Klause jsme naopak byli přesvědčováni o nutnosti projednávání těchto dokumentů, které byly velice tvrdě diskutovány v rámci koalice, do poslední chvíle tajeny, a tedy byly pravděpodobně důležité. Dnes jsme se dozvěděli od kolegy Payna, že jde vlastně o literární dílka. Škoda, že jsme tyto názory neslyšeli tehdy. Dnes, když se tato zvyklost někomu nehodí, zlehčuje ji. Právě proto dnes posuzujeme toto prohlášení jako text, přes který se dozvídáme, jak chce tato vláda postupovat. To snad ke včerejšku.
V tyto dny se k radosti některých z vás završilo nestabilní povolební období a po vyslechnutí komentáře k vládnímu prohlášení jeho předkladatelem může dojít k formálnímu aktu vyslovení důvěry vládě. Ano, formálnímu, protože se zdá, že vše bude mít hladký průběh. A pak nastane ona slibovaná stabilita a hlavně čas k realizaci tohoto vládního prohlášení. Bude tomu tak?
Když jsem si tento dokument četl - a musím poděkovat za jeho včasné dodání - uvědomil jsem si, že náš stát čekají těžké chvíle. Přesto se nebudu tvářit, že vše, co řekne sociální demokracie, je špatné. Blízký je mi postup v pokračování reformy veřejné správy, deklarace daňové a rozpočtové reformy, která posílí příjmy místních a regionálních samospráv prostřednictvím podílů na přímých daních, stejně tak rozvíjení regionální politiky uplatňované podle vzoru Evropské unie. Přivítám úpravu a případně rozšíření investičních pobídek pro zahraniční investory, tedy to, co se ve vládě Václava Klause nepodařilo prosadit. To je v době, kdy od roku 1995 zaznamenává Česká republika trvalý a prudký pokles přímých zahraničních investic, krokem správným směrem, který ovšem zahájila Tošovského vláda.
Nelze ovšem schválit stejné obecné podmínky a mantinely pro všechny, a hned slibovat diferencovaný přístup pro některé firmy, jak to předvádí ve svých prohlášeních nový ministr průmyslu a obchodu pan Grégr.
Sympatický je mi také přístup k našim krajanům a vytvoření možnosti získat české státní občanství k jejich stávajícímu. Toto ovšem považuji za první krok, po kterém by měl následovat další a který bude Unie svobody prosazovat, to je volební právo pro naše krajany.
Vítám také snahu zavést vícezdrojové financování kultury.
Tím ovšem výčet kladů vládního prohlášení pro mne jako opozičního politika končí. Co mě tedy znepokojuje, případně vyvolává ty nejčernější myšlenky?
Vláda slibuje inventuru stavu české společnosti, která prý nebude zatížena ideologií. Jsem přesvědčen, že toto neumí splnit, protože personální složení této vlády není pro mne zárukou, že překročí tento ideologický stín. A jakou analýzu vlastně vytvoří? Novou, tentokrát povolební Modrou knihu, plnou tendenčních údajů?
Ne, tato země není spálená, ale má mnoho problémů, které jsme většinou liknavostí vlád minulých zdědili. ČSSD hovoří o vyjedeném krámu, ale z druhé strany nabízí finanční orgie ve všech sférách rozpočtu a resortů. Už neříká, že naplní kasu z daňových úniků, ale raději navrhuje mimorozpočtové fondy. Takto si asi představuje onu deklarovanou průhlednost a kontrolovatelnost hospodaření - viz strana 10 prohlášení.
A rozpory pokračují - strana 7. Budou prý preferovat nové, komplexní zákony místo neustálých novelizací, a přitom se to v textu hemží návrhy novel zákonů.
Můžeme pokračovat. Nová Ústřední plánovací komise, samozřejmě nazvaná jinak. Vláda pravděpodobně nebude zasahovat až k malým podnikatelům, ale těm se život určitě "zjednoduší" zavedením registračních pokladen. Tohle je jistě ona zdůrazňovaná podpora drobných podnikatelů, o které ČSSD tak ráda hovořila. Nepřijatelný je pro mne přístup této socialistické vlády k restitucím, která bohužel pokračuje ve šlépějích pravicových vlád Václava Klause.
Zmínil jsem pouze některé rozinky na tomto dortu ČSSD, přičemž mnohé kapitoly tohoto prohlášení jsou pro mne jako pravicového politika nestravitelné buď svou konkrétností - jde o zemědělství a sociální politiku -, nebo mlhavostí -jde například o zdravotnictví a školství. Kde jsou ty priority sociální demokracie, kde jsou ty ohromující recepty na problémy, například ve zdravotnictví, kterému je věnována v prohlášení celá - opakuji celá! - jedna strana textu z 35.
Prostě mnoho slov obecných, mnoho frází, a když recepty, tak socialistické - silný stát, který do všeho mluví, řídí, restrukturalizuje či vybírá proexportně nejvýkonnější obory. Spousta koncepcí, programů, fondů a hlavně nových úřadů a institucí. Pravděpodobně je třeba uspokojit mnoho straníků a minulých či současných soudruhů. ČSSD má právo na personální výměny, záleží ovšem na rozsahu a hlavně na tom, kým vyměňuje stávající lidi.
***