(pokračuje Kühnl)
V energetice či v telekomunikacích dochází přitom k převratnému poznání, známému teprve několik tisíc let, že ceny musejí odrážet náklady a že oprávněné náklady koneckonců může definovat pouze konkurence na straně nabídky. Nezávislý regulační úřad pro přenosovou a distribuční soustavu, tedy pro přirozeně monopolní jádro, je zaplať pánbůh převzatým dědictvím od vlády předchozí. Problémem ovšem je, že tato sociálně demokratická vláda nemá tak docela jasno v tom, co je a co není přirozený monopol. V energetice a v telekomunikacích se na základě směrnic Evropské unie ještě jakžtakž orientuje. Zato například v oblasti bydlení, kde žádný přirozený monopol neexistuje, nabízí místo třeba i jen pozvolné deregulace nájmů další a další reglementaci a posilování státní kurately nad majiteli domů. Výsledkem samozřejmě nemůže být nic jiného než prohloubení nedostatku bytů. Za uměle diktovanou nízkou cenu bude poptávka samozřejmě stoupat, zatímco nabídka v podobě bytů za takto úředně vymyšlenou cenu bude stejně přirozeně klesat. Jediné, čeho se dočkáme, bude rozšíření prostoru pro černou ekonomiku a korupci.
Hospodářský růst v naší zemi mohou znovu nastartovat pouze občané a podniky. Prostředí jim k tomu řadou nezbytných a velmi nepopulárních opatření již začala vytvářet předchozí vláda, přesněji kvůli spravedlnosti od loňských balíčků předchozí vlády. To, co nabízí sociálně demokratická vláda ve svém programovém prohlášení, hrozí promrháním tohoto těžce nashromážděného kapitálu. Vyrovnanost veřejných financí přestává být programem a stává se nepohodlným balastem ekonomicky pohodlné vládní politiky. Podmínky pro podnikání se mají podstatně zhoršit zvýšením daňové zátěže, zavedením registračních pokladen a povinného bezhotovostního styku pro malé živnostníky, zdražením pracovní síly pro všechny podnikatele, zneprůhledněním ekonomického rozhodování vlády, která bude selektivně tomu dávat, tomu taky a tomu nic, a v podnicích má být nakonec zavedena kuratela odborů nad podnikateli pod názvem participativní formy řízení. V praxi? Spolurozhodovat o podniku mají ti, kteří neponesou žádné podnikatelské riziko. A ten, kdo by snad byl i přes všechny tyto překážky nakonec úspěšný, samozřejmě neujde trestu v podobě povinného majetkového přiznání, aby mu snad úspěch nestoupl do hlavy.
Ne všichni jsme chtěli takovouto socialistickou vládu. Je ale pravda, že je svým způsobem čestné, že tato vláda nezapřela své socialistické recepty, svou víru ve stát, svou nevíru ve svobodného občana. Programové prohlášení není v tomto směru žádným překvapením. Dvě stě poslankyň a poslanců bude na jeho základě, dámy a pánové z ODS, na jeho základě rozhodovat o vyslovení či nevyslovení důvěry vládě. Proto jsme byli zvoleni a je to jeden z okamžiků, kdy na této sněmovně leží největší odpovědnost. Této odpovědnosti lze dostát různými způsoby, včetně hlavy v písku, včetně odchodu za školu. I to je samozřejmě legitimní, i tak lze převzít odpovědnost za socialistickou vládu se socialistickým programem. Já ani nikdo z mých kolegů z klubu Unie svobody se odpovědností za takovou vládu v žádném případě zatížit nechceme. Proto budeme hlasovat proti návrhu na vyslovení důvěry vládě, proto budeme hlasovat tak, jak jsme slíbili i svým voličům. Děkuji. (Potlesk z pravé části sněmovny.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Karlu Kühnlovi a udílím slovo panu poslanci Františku Pejřilovi. Připraví se pan poslanec Svatomír Recman.
Poslanec František Pejřil: Vážení kolegové, vážený pane předsedo vlády, vážení ministři, vládní prohlášení, které nám sociální demokracie předkládá, podle mého názoru splňuje všechny atributy sociální demokracie. Obsahuje nestandardní kapitolu hodnotící současný stav této země jako snědený krám. Je kombinací jednorázových akcí, na které chybějí peníze, a starých vládních aktivit, které se tváří nově. Problém vládního prohlášení je jeho nekonkrétnost a slibování všeho všem bez receptu na to, jak na vše získat prostředky. Téměř každá kapitola začíná slovy postaráme se, podpoříme, považujeme za prioritu. Pokud má ve svém programu ČSSD samou prioritu, už se potom nejedná o přednostní problémy.
ČSSD chce podpořit všechny skupiny obyvatel ČR, což předpokládá, že jim vezme více na daních a potom jim tyto prostředky přerozdělí podle nějakého klíče přes nějaký nový úřad či dotační systém. Přitom sociální demokracii vůbec nevadí, že převodem peněz z kapsy občanů zpět k občanovi se třetina i více peněz ztratí úřadováním. Ve vládním prohlášení chybí koncepce daňové oblasti pro malé a střední podnikatele. Je zde podpora velkých podniků za účasti státu. Sociálně demokratické vládní prohlášení je ve své předložené podobě dle mého názoru alibistické a nereálné. A opravdu si myslím, že nebylo myšleno až tak vážně.
Mnohé však mí předřečníci řekli, já bych svůj referát zkrátil a skončil bych tím, že mě zaujala slova pana předsedy vlády, když mluvil o snech a vizích. Je to pravda. Vedle poslaneckého mandátu vykonávám práci starosty a vím, že bez snů a vizí není možný žádný dobrý a kvalitní výsledek. S menšinovým zastupitelstvem, resp. u pana předsedy vlády s menšinovým zázemím to bude opravdu těžké. Děkuji za pozornost. (Ojediněle slabý potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Pejřilovi, udílím slovo panu poslanci Svatomíru Recmanovi, připraví se pan poslanec Karel Sehoř.
Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, v úvodu chci říci, že pozitivním prvkem oproti všem minulým pravicovým vládám je skutečnost, že programové prohlášení bylo dáno k dispozici nejen poslancům, ale i veřejnosti v dostatečném časovém předstihu, který umožnil předložený materiál analyzovat a porovnat i s volebním programem jednotlivých politických stran, to znamená i s volebním programem KSČM. Zároveň oceňuji, že menšinová vláda chce v rámci prosazení svého programu komunikovat se všemi parlamentními stranami, tedy rovněž s opoziční KSČM. Chci věřit, že tento slib komunikovat se všemi parlamentními stranami není jen proklamativní, pouze účelově vyřčen, ale že bude vládou uplatňován po celou dobu jejího působení. Posledních osm let tomu bylo právě naopak, byla nejen ze strany vlády uplatňována politika izolace vůči komunistické straně a poslaneckému klubu.
Druhá poznámka směřuje k polemickému tvrzení, alespoň podle mne, že před druhou světovou válkou patřilo Československo mezi deset nejúspěšnějších zemí světa a komunistický režim toto pořadí výrazně zhoršil. Vím, že se k této problematice už někteří přede mnou vyjadřovali. Chci říci, že pokud porovnám výchozí základnu Československa z roku 1989 a současný stav českého zázraku, čili současnou pozici ČR mezi nejvyspělejšími zeměmi světa, musím bohužel konstatovat, že jsme se propadli níže a rozdíl mezi námi a nejvyspělejšími zeměmi světa se naopak ještě prohloubil. Jasně to vyplyne, pokud si porovnáme současné rozhodující makroekonomické ukazatele se stavem na začátku transformace, např. hrubý domácí produkt, objem průmyslové, stavební, zemědělské produkce, bytovou výstavbu, reálnou životní úroveň, vnější zadluženost ČR a další. V drtivé většině těchto ukazatelů jsme ještě nedosáhli ani úrovně roku 1989.
***