(pokračuje Janeček)
Musím říci, že to, co se ODS chystá provést, to není boj proti sociální demokracii, to je útok proti této zemi.
Jako varování by mělo zaznít to, že si tzv. stabilizaci poměrů v České republice pochvaluje Vladimír Mečiar. Obávám se, že nás za chvíli bude chválit i běloruský prezident Lukašenko.
Tento model nesvržitelné vlády a nerozpustitelného parlamentu je model předlistopadový. Je to model odporující demokracii a demokracii oklešťující, neboť paralyzuje jednu z nejzákladnějších funkcí demokracie, totiž schopnost rozpustit mizerný parlament a odvolat neschopnou vládu nebo vládu, která zemi škodí. Je to model pro ty, kteří utíkají před zodpovědností, stejně tak jako budou před hlasováním o důvěře této vlády utíkat poslanci, kteří obelhali své voliče, když jim tvrdili, že zabrání nástupu levice.
Kdybychom totiž řekli, že model navržený v koaliční smlouvě je lepší než standardní demokracie, musíme říci, že mnohem lepší byla Mussoliniho Itálie se stabilní vládou než demokratická Itálie, kde se vlády střídají jako roční období.
Vážení kolegové a kolegyně, vzhledem k tomu, že se sociální demokracie opírá o subjekt, který označovala za úhlavního nepřítele, a vzhledem k tomu, že koaliční smlouva blokuje chod demokracie, vzhledem k tomu, že vládní prohlášení obsahuje věty, které nás vrací zpět, budu hlasovat proti této vládě.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Janečkovi a udílím slovo panu poslanci Cyrilu Svobodovi, připraví se pan poslanec Milan Zuna.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dovolte mi, abych se věnoval sice jen jednomu, ale zato pro tuto zemi velmi závažnému úkolu, který je zmíněn v programovém prohlášení vlády, a to je úkolu reformovat veřejnou správu.
První, co působí pochybnosti, je tvrzení vlády, že nejnaléhavějším úkolem vlády i parlamentu je v oblasti veřejné správy naplnění ústavního zákona o zřízení vyšších územních celků. To je ovšem radikální zúžení tohoto problému. Zásadní a nutné je rozhodnout o státní správě a jmenovitě o ústřední státní správě, tedy rozhodnout z věcného hlediska, nikoli plošně, jak je uvedeno v programovém prohlášení, co musí zabezpečovat stát sám a co bude patřit do působnosti samosprávy. To je nejnaléhavější úkol, od něj se všechno odvíjí.
Z programového prohlášení dále není jasné, jak se vláda staví k vládou již schválené reformě veřejné správy a schválenému harmonogramu legislativních úprav nutných k zabezpečení reformy veřejné správy. Tyto dokumenty obsahují zásadní a nutná politická rozhodnutí pro realizaci reformy veřejné správy.
Tímto způsobem předchozí vláda a Ministerstvo vnitra vytvořily reálný předpoklad umožnit konání voleb do vyšších územně správních celků v roce 2000 a provést zásadně reformu veřejné správy.
V minulém volebním období zmíněné dokumenty projednali i poslanci této sněmovny, členové výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a schválili je bez výhrad. Jestliže má nová vláda k tomuto schválenému postupu výhrady, měla by je formulovat ve svém programovém prohlášení. Tím měla vláda navázat nebo nenavázat na již učiněná politická a věcná rozhodnutí.
Není-li v programovém prohlášení reakce na zmíněné dokumenty, je třeba dnes položit základní politické otázky: Chce, nebo nechce vláda symetrický systém státní správy a samosprávy, nebo je pro společný systém?
Z toho vyplývají další otázky: Chce proto vláda na úrovni krajů oddělenou státní správu a územní samosprávu? Chce v naší zemi dvoustupňovou samosprávu, tedy jen na úrovni obce a kraje? Kolik stupňů bude mít státní správa - dva, nebo tři? Tedy, jaký osud čeká okresní úřady? Jakou koncepci má vláda ke statutárním městům a k hlavnímu městu Praze? V jakém rozsahu hodlá vláda přenést rozhodovací pravomoc z centra na nižší úroveň?
Bez znalostí těchto skutečností není jasné, jakým směrem se vláda rozhodla vykročit. Jde o koncepční otázky, které byly již mnohokrát diskutovány. Jsou známy argumenty pro i proti. Jen doufám, že úmyslem vlády není začít o všem diskutovat znovu a znovu. Tento přístup totiž ohrožuje termín roku 2000. Ne to, co bylo předchozí vládou vypracováno a schváleno. Mělo by se proto pokračovat, nebo definovat opačný přístup, ale ne jen mlhavě věci naznačovat. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Cyrilu Svobodovi a udílím slovo panu poslanci Milanu Zunovi, připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslanec Milan Zuna: Vážená paní předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážení kolegové, nebudu vám citovat z pohádek ani vyprávět o včelách, jako to činil pan Ransdorf, nebudu se zabývat hodnocením programového prohlášení vlády jako celku, vynasnažím se být maximálně stručný a zaměřím se jen na některé body, které mě jako právníka a občana vyděsily.
Obnovení trestního stíhání ve věci je v rozporu s doporučením Evropského soudu pro lidská práva, podle kterého má každý právo na obhajobu. Obnovení trestního stíhání ve věci by policii poskytlo široký prostor pro možné zneužití pravomoci. Je pro mne nepředstavitelné, aby policie shromažďovala do spisu důkazy na někoho, kdo nemá možnost se řádným způsobem hájit, a aby takto získané důkazy před sdělením obvinění byly platné a nezpochybnitelné.
Obnovení institutu všeobecného dozoru státního zastupitelství v netrestní oblasti, to je návrat ke komunistické totalitě. Žádná třetí osoba s výjimkou soudu nemá právo vstupovat do občanskoprávních nebo obchodních sporů.
Zavedení trestnosti nedbalostních hospodářských deliktů znamená přímo Damoklův meč pro začínající podnikatele a drobné živnostníky, kteří se při počátku svého podnikání nedostatečně zorientovali v oblasti zejména obchodního a finančního práva. Pro členy představenstev, dozorčích rad a jednatele společností to znamená, že prakticky jednou nohou jsou neustále v kriminále.
Z důvodů shora uvedených věřím, že shora uvedené instituty, o kterých jsem hovořil, nebudou v našem právu zavedeny. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zunovi a udílím slovo panu poslanci Daliboru Matulkovi, připraví se pan poslanec Jaromír Talíř.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážená paní předsedající, pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, osobně vidím veliký problém programového prohlášení vlády hned v první větě projednávaného textu, totiž že vláda předkládá své programové prohlášení jako podklad pro hlasování o důvěře vládě. Jsem přesvědčen, že programové prohlášení není pro hlasování o důvěře podkladem jediným, natožpak rozhodujícím.
Jak známo, jedná se v našem případě o vládu jedné strany, na čemž nic nemění skutečnost, že jeden z ministrů je nestraník. V normálních zemích a stranách bývá zvykem, že to, co politická strana prohlašuje, to také charakterizuje její skutky. V České republice však bývá relativní leccos, co je jinde normální.
***