Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

V teritoriální orientaci zahraničního obchodu nedošlo k zásadním změnám

V teritoriální orientaci dovozu i vývozu nedošlo během roku 1997 k zásadním změnám, nadále převažovaly ve zbožových tocích vztahy k zemím s vyspělou tržní ekonomikou, zejména zemím Evropské unie. Nejrychleji rostly vývozy do zemí Evropské unie (o 24,3 %) a do evropských zemí s transformující se ekonomikou, a to zejména Ruska (o 25 %) a Polska (o 25,8 %). Zvýšení vývozu do rozvojových zemí o 5,1 % znamenalo v hmotném vyjádření víceméně stagnaci. V závěru roku se tak vývoz do zemí EU podílel 60,2 % na celkových vývozech a podíl vývozů do zemí s transformující se ekonomikou se zvýšil na téměř 30 %.

Dovozy se výrazně zvýšily zejména z tzv. ostatních států s tržní ekonomikou, především USA (o 28,2 %) a Japonska (o 29,2 %). Nejrychleji rostly ale dovozy z Číny (o 48 %) vlivem rostoucích dovozů levného textilního zboží., Vysoká tempa růstu dovozů z těchto zemí se odrazila ve zvýšení podílu skupiny ostatních zemí s vyspělou tržní ekonomikou z 5,9 % na 6,9 % a mimoevropských zemí s přechodovou a státní ekonomikou z 1,1 % na 1,5 %. Podíl zemí EU na celkových dovozech byl však nadále dominantní (62,1 %).

Došlo ke zlepšení salda vzájemného obchodu s hlavními obchodními partnery

Rychlejší růst vývozů než dovozů přispěl ve vztahu k zemím EU ke snížení deficitu obchodní bilance a ve vztahu k zemím CEFTA tento trend vedl ke zvýšení přebytku vzájemné obchodní výměny. Naproti tomu rychle rostoucí dovozy byly hlavní příčinou rostoucího deficitu s ostatními vyspělými zeměmi (Japonsko - 13,6 mld. Kč, USA - 15,3 mld. Kč, Finsko - 6 mld. Kč) a rozvojovými zeměmi (Čína - 10,4 mld. Kč).

III. 2. Kapitálový účet

Saldo kapitálového účtu bylo aktivní

Kapitálový účet, zahrnující převody kapitálového charakteru 1/ dříve vykazované v položce jednostranných převodů, skončil v závěru roku 1997 mírným přebytkem v rozsahu 0,3 mld. Kč. Příjmy z kapitálových transferů a převodů nevýrobních nefinančních hmotných aktiv a nehmotných práv byly vyšší než výdaje.

Kapitálový účet platební bilance (mld. Kč)

Pozn.: Částka -16,2 mld. Kč uvedená v roce 1993 představuje převod akcii z 1. vlny kupónové privatizace

III. 3. Finanční účet

Příliv zahraničního kapitálu v roce 1997 výrazně poklesl

Podstatné snížení přílivu kapitálových toků, ke kterému došlo v roce 1997, bylo spojeno především s okolnostmi květnových kurzových turbulencí, kdy na základě vyhodnocení makroekonomického vývoje české ekonomiky a jeho komparace s vývojem nově se rozvíjejících ekonomik jihovýchodní Asie se shodnými makroekonomickými tendencemi došlo ke změně strategie zahraničních investorů. Důsledkem byl nejen výrazný odliv krátkodobých investic, ale i snížený příliv investic dlouhodobých. Obdobné důsledky měla i listopadová politická destabilizace; i v tomto období byl patrný vliv asijské měnové krize, projevující se v odlivu krátkodobého kapitálu. Pohyby krátkodobých i dlouhodobých investic vlivem uvedených faktorů podstatným způsobem ovlivnily úroveň finančních toků a byly hlavni příčinou celkového poklesu aktivního salda finančního účtu ze 116,6 mld. Kč v roce 1996 na 34,3 mld. Kč v roce 1997.

Finanční účet platební bilance (mld. Kč)

Přímé zahraniční investice mírně překročily výsledky roku 1996

Příliv zdrojů ve formě přímých zahraničních investic do ČR (41,3 mld. Kč) nebyl uvedenými vlivy výrazněji dotčen s ohledem na preferenci dlouhodobějších kritérií rozhodování (ekonomických i politických) ze strany zahraničních investorů. Přímé investice směřovaly především do energetiky (podíl na přírůstku činí 27,6 %), dále peněžnictví a pojišťovnictví (22,9 %) a spotřebního zboží a tabáku (13 %). Nejvíce přímých investic v tomto roce připlynulo ze SRN (30,1 %), Velké Británie (15,1 %), Nizozemí (10,3 %) a Francie (7,8 %).

Od počátku roku 1990 do konce roku 1997 celkový objem přímých zahraničních investic v české ekonomice dosáhl 234 mld. Kč (6, 8 mld. USD). Největší objem investic se realizoval v odvětví dopravy a spojů (podíl 18,2 %), dále odvětví spotřebního zboží a tabáku (13, 8 %) a dopravního zařízení (12,5 %). Přitom převažovali především investoři ze SRN (podíl 27,9 %), druhé místo zaujímá Nizozemí (13,8 %), dále USA (13,2 %) a Švýcarsko (10,6 %). Přímé investice českých subjektů v zahraničí dosáhly pouze 0, 8 mld. Kč.

Čistý příliv dlouhodobých investic poklesl

Snížené intenzity dosáhl příliv ostatních dlouhodobých investic (12,9 mld. Kč). Ve srovnání s předchozím rokem byly dosažené hodnoty čistého přílivu dlouhodobých investic podstatně nižší vlivem neobnovení části dlouhodobých bankovních depozit a nižšího čerpání zahraničních finančních úvěrů bankami. Objemově nejvýznamnějším zdrojem přílivu dlouhodobých zahraničních investic zůstává i nadále čerpání peněžních úvěrů českými firmami přímo ze zahraničí.

Příliv portfoliových investic zesílil

Po určitém oslabení přílivu portfoliových investic v roce 1996 došlo v roce 1997 opět k jejich posílení (34,4 mld. Kč, tj. 1,1 mld. USD). Odliv v prvých měsících roku byl ve zbývající části roku vystřídán růstem. Tento vývoj souvisel zejména s poklesem cen akcií (ovlivněnými devalvačními expektacemi a měnovými turbulencemi v květnu a listopadu) a s růstem domácích úrokových sazeb. Vlivem těchto faktorů se zvýšil zájem zahraničních investorů o cenově výhodné nákupy akcií a o nákup dlouhodobých i krátkodobých obligací, což se projevilo v čistém přílivu investic do uvedených instrumentů. Další příliv investic se uskutečnil emisemi bondů denominovaných v cizích měnách a obchodovaných na zahraničních trzích.

Celkově dosáhl stav zahraničních portfoliových investic denominovaných v korunách ke konci roku 1997 132,6 mld. Kč (3,8 mld. USD). Akcie a podílové listy se na tomto objemu podílely 104,9 mld. Kč, dlouhodobé obligace 14,5 mld. Kč a krátkodobé obligace 13,2 mld. Kč. Stav zahraničních investic denominovaných v cizích měnách dosáhl ke stejnému datu 36,4 mld. Kč (1 mld. USD). Na uvedených korunových investicích se nejvíce podíleli investoři z Velké Británie (28,3 %), USA (13,6 %), Slovenské republiky (13,5 %) a Rakouska (13,2 %). Nejvíce bylo investováno do peněžnictví včetně státního dluhu (27,9 %), dopravy (17,5 %) a do energetiky (15,2 %).

U českých portfoliových investic v zahraničí byl zaznamenán čistý odliv zdrojů do zahraničí, neboť nákupy zahraničních cenných papírů převýšily jejich prodeje (o 6 mld. Kč). Stav těchto investic dosáhl ke konci roku 35,7 mld. Kč (1 mld. USD).

Odliv krátkodobých investic se zvýšil

Odliv ostatních krátkodobých investic do zahraničí v rozsahu 53,5 mld. Kč souvisel především s turbulencemi na devizovém trhu. Výrazný odliv krátkodobých investic se realizoval zejména přes bankovní sektor, jehož krátkodobá aktiva vůči nerezidentům vzrostla o 122 mld. Kč. Tento výrazný nárůst vyplýval především z přírůstku poskytnutých korunových úvěrů nerezidentům (45 mld. Kč) a nárůstu devizových vkladů rezidentů (50 mld. Kč), které tuzemské banky držely na svých nostro účtech v zahraničí.

III. 4. Devizové rezervy

Devizové rezervy ČNB poklesly

Deficit běžného účtu byl jen částečně pokryt aktivem finančního účtu, což se odrazilo v pasivním saldu platební bilance a v poklesu devizových rezerv ČNB. Jejich snížení za rok 1997 činí 56 mld. Kč (po vyloučení kurzových rozdílů). Stav devizových rezerv ke konci roku představoval 338,5 mld. Kč (9,8 mld. USD) a postačoval ke krytí 3,6 měsíčního dovozu zboží a služeb.

Hrubá zadluženost vzrostla

Stav hrubé zadluženosti dosáhl koncem roku 748,7 mld. Kč (21,6 mld. USD) a její zvýšení od počátku roku činilo 169,8 mld. Kč (8,4 mld. USD); kurzové rozdíly se na tomto zvýšení podílely částkou 41 mld. Kč. Celkově v hrubé zadluženosti převažovaly dlouhodobé závazky (67,3 %) nad krátkodobými (32,7 %). Proti konci roku 1996 se podíl krátkodobé zadluženosti zvýšil o 4,2 bodu v převážné míře vlivem růstu čerpaných krátkodobých úvěrů podniky v zahraničí. Největší část krátkodobých závazků dluží obchodní banky (70 %) a podniky (27 %). Dlouhodobě jsou naopak zadluženy nejvíce podniky {60 %), podíl bank dosáhl 32 %. Podíl hrubé zadluženosti na hrubém domácím produktu se proti předchozímu roku zvýšil o 7,6 bodu na 45,4 %; na zvýšení tohoto poměrového ukazatele se podílelo i znehodnocení kurzu koruny.

IV. VLÁDNÍ SEKTOR

Hlavní cíle finanční a rozpočtové politiky vlády pro rok 1997 byly zaměřeny především na podporu stability makroekonomického prostředí dosažením přebytkovosti veřejných rozpočtů (při vyrovnaném státním rozpočtu) a restrikcí vládní spotřeby, dále pak na snížení přerozdělovacích procesů prostřednictvím veřejných rozpočtů! 1/ a omezení dynamiky růstu mezd v rozpočtových organizacích. Proti záměrům však v průběhu 1. pololetí zesilovala tendence k růstu deficitu státního rozpočtu, která především odrážela proti předpokladům nižší růst příjmů při klesající míře růstu HDP. Ke korekci tohoto vývoje - v kontextu s celkovým makroekonomickým vývojem - přijala vláda ČR opatření 2/, jejichž cílem bylo zajistit přísnou výdajovou restrikcí (cca 42 mld. Kč) vyrovnanost státního rozpočtu na rok 1997 a vytvořit předpoklady ke snížení veřejné spotřeby v roce 1998. Finanční hospodaření vlády bylo navíc komplikováno červencovými povodněmi, jejíchž důsledky byly částečně kryty z mimorozpočtových zdrojů. Vykázaný schodek státního rozpočtu v závěru roku byl do značné míry spojen s nižšími příjmy v důsledku červencových povodní a vedl ke zvýšení zadlužeností vlády u bank. Při deficitním hospodaření měla výdajová restrikce podle dubnových a červnových opatření strukturální charakter.

Státní rozpočet

V průběhu roku byly provedeny úpravy rozpočtového záměru

Skutečný vývoj rozpočtového hospodaření v roce 1997 probíhal především pod vlivem klesající dynamiky ekonomického růstu (a v důsledku toho i klesajících příjmů) a červencových povodní. V dubnu 2/ provedla vláda v návaznosti na dosavadní deficitní vývoj rozpočtového hospodaření a potřeby makroekonomické stabilizace první korekci státního rozpočtu pro rok 1997, znamenající v zásadě výdajovou restrikci. Následná korekce rozpočtových záměrů provedená v červnu 2/, jejímž cílem bylo podpořit stabilizaci kurzu koruny, znamenala po květnových turbulencích další krácení rozpočtových výdajů pro rok 1997. V souhrnu byly dubnovou a červnovou úpravou sníženy rozpočtové výdaje pro rok 1997 o 42 mld. Kč s cílem přispět k tlumení nadměrné poptávky v ekonomice. Součástí vládních úsporných opatření byl závazek zpomalení růstu mezd v rozpočtových organizacích a snížení přímých dovozů pro potřeby státu. Investiční výdaje rozpočtové sféry byly proti rozpočtovému záměru kráceny o cca 25 %. Další úprava, provedená v srpnu, zohledňovala především výpadky v příjmech po červencových povodních a dále potřebu zajistit část zdrojů k profinancování potřeb vyplývajících z následků záplav.

1/ Rozumí se snížení podílu výdajů veřejných rozpočtů na HDP o 1 procentní bod.

2/ Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření přijatá vládou ČR 16. 4. 1997, Principy stabilizačního rozpočtového programu vlády ČR (červen 1997).

Výsledný schodek státního rozpočtu dosáhl 15,7 mld. Kč

Celkově skončilo hospodaření státního rozpočtu v závěru roku 1997 schodkem v rozsahu 15,7 mld. Kč (0,9 % HDP). Hlavní příčiny vykázaného deficitu na straně příjmů lze vidět v nenaplnění rozpočtových příjmů v důsledku červencových povodní (proti předpokladům vyšší nenaplnění příjmů z pojistného sociálního zabezpečení z postižených oblastí) a ve vyšším čerpání prostředků na důchody ve srovnání s příjmy důchodového účtu, které dosáhlo více než 5 mld. Kč. Navíc byla výdajová strana rozpočtu zatížena mimořádnou operací spočívající v převedení prostředků státního rozpočtu na úhradu ztráty Konsolidační banky (cca S mld. Kč).

Deficit SR byl důsledkem nižších příjmů a vyšších výdajů proti předpokladům

Plnění ohmů a výdajů upraveného státního rozpočtu 1997 (mld. Kč)

Došlo k výraznějšímu výpadku příjmů ze sociálního zabezpečení

Strukturální vývoj příjmové strany rozpočtu nasvědčuje tomu, že provedené korekce rozpočtového záměru byly provedeny s dostatečnou přesností. Výraznější pokles meziroční dynamiky růstu daně příjmů odráží zejména povolené snížení záloh přímých daní podnikům z postižených oblastí. Nenaplnění rozpočtového záměru v příjmech z pojistného sociálního zabezpečení je rovněž příčinně spojeno s důsledky povodní.

Meziroční vývojová tendence rozpočtových příjmů nebyla v roce 1997 výrazněji ovlivněna systémovými změnami, neboť k zásadním úpravám daňového systému nedošlo. Provedené změny pro rok 1997 neměly podstatný vliv na daňové zatížení plátců a měly spíše technický charakter (úpravy daňových prahů, konstrukcí daňového základu apod.).

Podíl daní na HDP dosáhl 24,9 %

Při dosaženém rozsahu rozpočtových příjmů a tvorbě hrubého domácího produktu se tzv. daňová kvóta 1/ proti roku 1996 mírně snížila o 0,4 bodu na 24,9 %.

1/ Rozumí se podíl daňových příjmů na HDP.

x) Rozpočtové a příspěvkové organizace

Výdajová restrikce podle vládních opatření byla realizována

Z uvedeného základního strukturálního členění výdajové strany státního rozpočtu je zřejmé, že výdajovou restrikcí ve smyslu zmíněných opatření vlády byly postiženy především investiční výdaje rozpočtových a příspěvkových organizací, u kterých se meziroční index pohyboval na konci roku 1997 na úrovni 85,7 %. Vlivem poklesu investičních výdajů se meziroční růst celkových rozpočtových výdajů snížil 0 3,6 bodu na 8,3 proti roku 1996. Tempo růstu běžných výdajů se pohybovalo zhruba na stejné úrovni jako v roce předchozím (10,9 %), přičemž nižší růst některých výdajových položek v důsledku výdajové restrikce (např. spotřeby vlády o 2,8 bodu) byl vyrovnáván rychlejším růstem jiných výdajů (např. transferů obyvatelstvu).

Při posuzování celkového vývojového trendu rozpočtových výdajů je nutno přihlédnout i k mimořádnému vlivu - úhradě ztráty Konsolidační banky v rozsahu 5 mld. Kč - se kterou původní rozpočtový záměr nepočítal. Vedle toho byly výdaje proti předpokladům zvýšeny o úhradu deficitu na tzv. důchodovém účtu (rovněž cca 5 mld. Kč).

Z uvedeného je zřejmé, že skutečné naplňování záměrů na výdajové straně rozpočtu bylo ovlivněno i mimořádnými okolnostmi. Tento fakt se promítl i do zvýšených objemů dotací podnikům v návaznosti na pomoc podnikům postiženým při odstraňování povodňových škod. Výdajová restrikce podle záměrů vládních opatření však byla realizována a měla - s ohledem na celkové deficitní hospodaření státního rozpočtu - strukturální dopady do jednotlivých segmentů poptávky v ekonomice, zejména investiční poptávky a poptávky vlády 1/.

1/ Rozumí se vlastní spotřeba vlády.

Finanční hospodaření místních rozpočtů

Hospodaření místních rozpočtů vykázalo deficit

Obdobně jako u státního rozpočtu i u místních rozpočtů došlo v průběhu roku ke zhoršení výsledků v jejich finančním hospodaření. Tuto skutečnost indikuje zhoršení celkové tzv. čisté depositní pozice 1/ místních orgánů u bankovní soustavy, která se proti konci roku 1996 snížila o 0,6 mld. Kč na 11 mld. Kč. Jednou z příčin zhoršení finanční situace bylo deficitní hospodaření běžného rozpočtu, které skončilo v závěru roku schodkem v rozsahu 4,8 mld. Kč. Proti předpokladům byl však dosažený deficit nižší v důsledku realizace restriktivních opatření vlády z dubna a června 1997; součástí těchto opatření byly i sankce vlády, spočívající v krácení dotací na běžné hospodaření v případě rychlejšího růstu zadluženosti proti předpokladům. Skutečný vývoj veřejného dluhu obcí směřoval ale v roce 1997 ke zpomalení dynamiky růstu; zatímco v letech 1995 a 1996 činil nárůst veřejného dluhu obcí téměř 42 %, v roce 1997 byl vykázán nárůst jen o 21,4 %.

Fond národního majetku

Hospodaření FNM bylo deficitní

Přes postupný nárůst v průběhu roku nedosáhly příjmy Fondu národního majetku (FNM) očekávané úrovně. Celkově skončilo finanční hospodaření FNM schodkem v rozsahu cca 2,8 mld. Kč, a to zejména v důsledku převodu prostředků z malé privatizace na povodňový účet ve státních finančních aktivech. Saldo hospodaření s prostředky velké privatizace bylo zhruba vyrovnané.

Financování povodňových škod

Na krytí škod červencových záplav bylo vydáno 10,9 mld. Kč

Červencové záplavy, které způsobily škody v rozsahu cca 60 mld. Kč, si vyžádaly i účast vládního sektoru na profinancování škod způsobených touto přírodní katastrofou. Z disponibilních zdrojů, které byly vládou vyčleněny v rozsahu 11,5 mld. Kč, bylo koncem roku 1997 skutečně vyčerpáno 10,9 mld. Kč. Hlavním zdrojem byly mimorozpočtové prostředky, získané emisí povodňových dluhopisů (3,6 mld. Kč) a dotace Fondu národního majetku v částce 5 mld. Kč; vedle toho byly provedeny i přesuny prostředků v menších částkách z Pozemkového fondu, Státního fondu životního prostředí a státního rozpočtu. Rozhodující objem prostředků byl soustředěn na povodňovém účtě státních finančních aktiv, odkud byly tyto účelové prostředky převáděny do rozpočtů obcí.

Financování vládního sektoru

Nepříznivé tendence ve finančním hospodaření jednotlivých složek vládního sektoru se celkově v roce 1997 prohloubily; z toho vyplývající zvýšená potřeba úvěrových zdrojů byla zajišťována prostřednictvím bankovního, domácího i zahraničního sektoru (resp. jejich nákupem státních cenných papírů).

Čistý úvěr vlády včetně FNM u bank vzrostl během roku 1997 o 12,2 mld. Kč

V podstatné míře byly potřebné zdroje získávány cestou čerpání úvěrů u bankovní soustavy. V průběhu roku 1997 tak čistý úvěr konsolidované vlády u bank vzrostl proti konci roku 1996 o 9,4 mld. Kč, včetně FNM o 12,2 mld. Kč. Na jeho růstu se podílelo zejména deficitní hospodaření státního rozpočtu (- 10,7 mld. Kč) a mimořádná operace spočívající v úhradě ztráty Konsolidační banky z výdajů státního rozpočtu (5 mld. Kč). K růstu čistého úvěru vlády u bank přispěly i nepatrně místní orgány, jejichž čistá pozice u bank se zhoršila o 0,6 mld. Kč. Pouze u státních fondů byl vývoj čisté pozice u bank příznivější o 4,3 mld. Kč.

Změna čisté pozice vládního sektoru vůči bankovnímu sektoru (mld. Kč)

Pozn.: + znamená nárůst zadluženosti, - pokles zadluženosti.

Zvýšila se zadluženost vlády i u nebankovních subjektů

Duší úvěrové zdroje, čerpané od mimobankovních subjektů, byly použity zejména na zajištění splátek dluhové služby vlády (v podstatě šlo o splátky jistin dluhů). Domácí nebankovní sektor se podílel na profinancování přírůstku těchto úvěrových potřeb vlády cestou nákupu státních cenných papírů v rozsahu 10,2 mld. Kč a zahraniční investoři nakoupili státní cenné papíry v částce 7,6 mld. Kč.

Hrubá zadluženost všeobecné vlády absolutně vrostla

Celková potřeba rostoucích úvěrových zdrojů se promítla rovněž do celkového nárůstu hrubé zadluženosti všeobecné vlády, 1/ která se proti předchozímu roku zvýšila z 217,6 mld. Kč na 225,4 mld. Kč (nepříznivý vliv rostoucích deficitů centrálního a místních rozpočtů byl částečně kompenzován poklesem zadlužení FNM). Podíl hrubého dluhu všeobecné vlády se při daném vývoji HDP snížil proti minulému roku o 0,6 bodu na 13,7 %.

1/ Rozumí se hrubá zadluženost zahrnující centrální vládu, místní orgány, státní fondy, zdravotní pojišťovny a FNM.

V. MĚNOVÁ POLITIKA A MĚNOVÝ VÝVOJ

Hospodářský a měnový vývoj v roce 1997, zejména pak vnější nerovnováha dosahující relativně vysokých hodnot a existence potenciálních vnitřních inflačních faktorů determinovaly restriktivní charakter měnové politiky ČNB. Politika ČNB byla zaměřena především na tlumení nadměrné domácí poptávky (zejména jako zdroje rostoucích dovozů) a na obranu kurzu koruny v období květnové krize důvěry zahraničních i domácích investorů v udržení kurzu koruny. Hospodářský i měnový vývoj (především ve druhé polovině roku) naznačoval, že měnově restriktivní opatření společně se změnou v kurzovém režimu (na floating a přijetím vládních korekcí hospodářské politiky přispěly k tlumení dlouhodoběji se projevujících nerovnovážných tendencí. Významné bylo především snížení nerovnováhy mezi domácí poptávkou a nabídkou a pokles tempa růstu čisté inflace proti předchozímu roku. Restriktivní měnový vývoj se odrazil ve výraznějším poklesu tempa růstu peněžní zásoby (M2) od druhé poloviny roku 1996.

Měnová politika byla dlouhodoběji zaměřena na potlačení nadměrného růstu domácí poptávky

Měnová politika ČNB a měnový vývoj byly významně poznamenány dalším prohloubením nerovnovážných tendencí v ekonomice na začátku roku, projevujících se v dalším narůstání vnější nerovnováhy. Tyto tendence - v kontextu s podobným vývojem některých nově se rozvíjejících trhů - nakonec vyústily v krizi důvěry zahraničních i domácích investorů v udržení kurzu koruny.

Problém rostoucího externího deficitu, jako důsledku rychleji rostoucí domácí poptávky než nabídky, byl patrný již od poloviny roku 1994. Analýzy vycházející z celkových trendů těchto nerovnováh a příčin jejich vývoje na poptávkové i nabídkové straně ekonomiky však naznačovaly, že zesilování těchto tendencí je reálným rizikem pro budoucí vývoj vnější i vnitřní kupní síly měny. ČNB vědoma si měnových rizik pokračování nerovnovážných tendencí v ekonomice reagovala na tento vývoj restriktivní politikou, sledující tlumení nadměrného růstu domácí poptávky v ekonomice. Akcelerující růst domácí poptávky byl v uvedených letech posilován z různých zdrojů s různou intenzitou a ČNB byla nucena operativně reagovat na aktuální vývoji mimořádnými formami měnových opatření 1/.

Přestože ekonomický vývoj již v prvých měsících roku 1997 naznačoval tendenci ke zmírnění dynamiky růstu domácí poptávky, bylo zřejmé, že možnosti centrální banky jsou při řešení nerovnovážných tendencí v ekonomice omezené a že je nutná intenzivnější spoluúčast dalších částí hospodářské politiky působících na straně poptávky i nabídky.

1/ Například emise poukázek ČNB, sterilizace vkladu zahraničního partnera do SPT Telecom jeho uložením u ČNB.

Vývoj vyžadoval spoluúčast dalších částí hospodářských politik

Pokračující tendence ke schodkovosti státního rozpočtu, započatá v polovině předchozího roku a úzce spojená s dalším poklesem dynamiky ekonomického růstu, ztěžovala úsilí při tlumení domácí poptávky. Zvýšené úrokové sazby od poloviny předchozího roku sice přispívaly k utlumení domácí poptávky, současně však vedly k posílení kurzu koruny vlivem zvýšeného zájmu o korunové investice při rostoucím úrokovém diferenciálu. Nominální posílení kurzu urychlilo reálné zhodnocení kurzu, což znamenalo další ztížení konkurenceschopnosti domácí produkce na zahraničních trzích. Za této situace vznikala potřeba změny mixu měnové a fiskální politiky, který by vedl ke zpřísnění podmínek v ekonomice především restrikcí výdajů státního rozpočtu bez negativního dopadu na konkurenceschopnost exportní produkce.

V dubnu vláda přijala opatření ke korekci hospodářské politiky

Vláda svojí dubnovou korekcí hospodářské politiky 1/ požadavek restrikce vládních výdajů, zpomalení růstu mezd ve vládou řízených institucích a další požadavky na kultivaci tržního prostředí a podporu ekonomického růstu akceptovala. Na přijetí systému dovozních depozit, jehož záměrem bylo omezit růst dovozů, ČNB reagovala snížením sazeb povinných minimálních rezerv 2/. Rozsah této změny nebyl významný, ČNB však přijetím tohoto opatření signalizovala ochotu postupně uvolňovat měnovou restrikci v případě výraznějšího zapojení vlády do řešení ekonomických problémů.

V kontextu s pokračujícím růstem schodku obchodní bilance, květnovou publikací nových negativních údajů ČSÚ o ekonomickém vývoji (pokles průmyslové výroby, stavebnictví), zhoršujícími se vztahy mezi stranami vládní koalice a obecnou identifikací slabých míst některých nově se rozvíjejících trhů nebyla však přijatá opatření vlády shledána investory za dostatečná. Koruna se tak následně dostala - stejně jako krátce předtím měny některých zemí jihovýchodní Asie (tzv. emerging markets) - pod tlak domácích i zahraničních investorů a docházelo k silnému prodeji korunových a nákupu devizových aktiv.

Na květnový kurzový reagovala ČNB přijetím stabilizačních opatření

ČNB na tento vývoj reagovala intervencemi na devizovém trhu, neboť vývoj zkušenosti z obdobných situací na mezinárodních finančních trzích naznačovaly, že v podmínkách značně liberalizované ekonomiky je zde reálné nebezpečí vyššího znehodnocení měny než by odpovídalo budoucímu reálnému vývoji základních makroekonomických veličin.

1/ Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření přijatá vládou ČR 16. 4. 1997.

2/ V podstatě šlo o změnu mixu měnové a fiskální politiky, neboť tento instrument je svojí makroekonomickou podstatou shodný s kategorií PMR; očekávaný rozsah deponovaných dovozních depozit se zhruba shodoval s objemem snížení PMR.

Současně byly výrazně zvýšeny úrokové sazby a byla přijata opatření omezující přístup nerezidentů ke korunovým úvěrům.

Květnové zvýšení úrokových sazeb se dotýkalo všech základních sazeb ČNB. Lombardní sazba byla výšena ze 14 % na 50 % a mimoto bylo uplatněno kvantitativní omezení při poskytování tohoto úvěru; od 22. 5. do 13. 6. bylo jeho čerpání úplně zastaveno. Intervenční repo sazby byly postupně zvyšovány až na úroveň 75 % přičemž maximální výše dosáhly 23. 5. Rovněž byl dočasně zamezen přístup nerezidentů na peněžní trh (22. 5. až 17. 6.). Diskontní sazba byla zvýšena z 10,5 % na 13 %.

V závěru května došlo ke změně kurzového režimu

Tlak na kurz však neustával a ČNB proto přistoupila po odvrácení nejsilnějšího tlaku na kurz koruny po dohodě s vládou ke zrušení stávajícího kurzového režimu. S platností od 27. 5. byl zaveden systém nový, založený na floatingu a orientaci koruny na DEM. Následně poté došlo k cca 10% depreciaci kurzu koruny vůči původní centrální paritě, vývoj ve 3. čtvrtletí již signalizoval víceméně stabilizaci vývoje. Vláda podpořila v červnu stabilizaci kurzu koruny přijetím dalších restriktivních opatření, znamenajících další snížení rozpočtových výdajů a zpomalení růstu mezd v rozpočtových organizacích. Oslabení kurzu, ke kterému došlo ve 4. čtvrtletí, bylo především odrazem situace na politické scéně a snížení ratingu ČR.

Postupné zklidňování situace vytvořilo předpoklady k uvolňování mimořádných měnových opatření. Během 3. čtvrtletí se úrokové sazby ustálily na úrovni, která byla zhruba o 2 - 2,5 % vyšší než před květnovými událostmi. Tato nová úroveň nominálních sazeb měla - při zohlednění očekávání budoucí inflace po depreciaci koruny - zajistit v zásadě udržení předchozí úrovně reálných úrokových sazeb. Při těchto úrokových sazbách pokračoval útlum poptávky po korunových úvěrech, který podstatným způsobem přispěl k udržení vývoje peněžní zásoby (M2) ve stanoveném koridoru.

Opatření měnové a dalších politik přispěla k oslabení nerovnovážných tendencí

Výraznější pokles dynamiky růstu domácí poptávky, pokles záporného salda obchodní bilance, dosažení předstihu růstu produktivity práce před růstem reálné mzdy již ve druhé polovině roku signalizovaly účinnost přijatých opatření k tlumení nerovnovážných tendencí v ekonomice. Rovněž ve vývoji čisté inflace došlo proti předchozímu roku ke zlepšení. Přitom bylo zřejmé, že dosažení příznivějších trendů bylo zejména výsledkem opatření v měnové, fiskální a mzdové politice na straně poptávky.

Pro další období ČNB formulovala novou strategii měnového cílení

V Popředí zájmu ČNB bude i do budoucna zajištění stabilního makroekonomického prostředí. S ohledem na ztrátu nominální kotvy -fixního kurzu koruny a určitá úskalí dosavadní strategie měnové politiky, založené na měnovém cílení, bylo bankovní radou ČNB rozhodnuto o změně schématu měnové politiky na přímé inflační cílení. Takto formulovaná měnová politika by měla především poskytnout ekonomice novou nominální kotvu v podobě jasně stanoveného a veřejnosti sděleného cíle v inflaci, vnést do ekonomiky prvek jistoty a tím i příznivě ovlivnit inflační očekávání subjektů v ekonomice s pozitivním dopadem do cen a mezd v uzavíraných jednáních a kontraktech. Inflační cíl byl formulován v podobě tzv. čisté inflace.

Čistá inflace se blíží již dříve ČSÚ vykazované jádrové inflaci. Pohyb v segmentu jádrové inflace je však na rozdíl od čisté inflace vztahován k úplnému spotřebním koši a je sezónně očišťován. Naopak pohyb čisté inflace je vztahován k okruhu položek, které ho definují. Ze spotřebitelského koše se tak vylučují položky s regulovanými cenami a položku ovlivňované jinými administrativními opatřeními. Položky, u kterých dochází k cenovým změnám z důvodů daňových úprav, zůstávají součástí spotřebního koše, avšak vliv daňových úprav je eliminován. Podle této definice představuje čistá inflace cca 82 % celkového indexu spotřebitelských cen a pokrývá 663 cenových položek z celkových 754, které jsou součástí indexu.

Inflační cíl v podobě čisté inflace byl stanoven ve střednědobém horizontu pro rok 2000 v intervalu 4,5 % 1 procentní bod. V rámci tohoto střednědobého horizontu byl rovněž kvantifikován krátkodobý "mezicíl" pro konec roku 1998 (6 % 0,5 procentního bodu). Takto koncipovaná strategie vychází z ověřené skutečnosti, že inflace reaguje na provedená měnověpolitická opatření s proměnlivým zpožděním dosahujícím až dvou let.

Vývoj peněžních agregátů

Vývoj M2 odpovídal záměrům měnové politiky

V průběhu celého roku 1997 byl vývoj peněžní zásoby (měřené peněžním agregátem M2 1/) v souladu se záměry měnové politiky pro tento rok. Dynamika růstu M2 nevybočila z rámce stanoveného koridoru (7 - 11 %) a naopak se pohybovala převážně v jeho dolní polovině.

1/ M2 = M1 + termínované a úsporné vklady + vklady v zahraniční měně; M1 = oběživo + neterminované vklady.

Až do poloviny roku pokračovala sestupná tendence míry růstu M2, započatá ve druhé polovině roku 1996; pokles však probíhal s nižší intenzitou, takže v závěru pololetí se meziroční růst M2 pohyboval na úrovni 6,6 %. Obnovená tendence ke zrychlení růstu ve druhé polovině roku nebyla výrazná a vývoj M2 směřoval do středu koridoru a teprve v posledním měsíci roku tento střed překročil (10,1 %). Uplatňovaná měnová politika se podstatným způsobem podílela na dosaženém vývoji, vedle toho však ne nevýznamně ovlivnily vývoj M2 i autonomní faktory. Tomu nasvědčují i proti očekávání výraznější změny ve vývoji některých zdrojů růstu peněžní zásoby během roku (především zadluženosti vlády u bank, ostatních čistých položek) z důvodů dále blíže rozvedených.

Rozhodujícím zdrojem růstu M2 byla domácí úvěrová emise 1/, vliv zahraniční tvorby peněz na růst M2 již nebyl, stejně jako v roce 1996, významný v důsledku trvajícího deficitu obchodní bilance a běžného účtu platební bilance při současném oslabení kapitálových toků.

Faktory ovlivňující vývoj M2 v průběhu roku 1997

Na rozdíl od předchozích let, kdy oslabení dynamiky růstu M2 v prvním čtvrtletí mělo víceméně sezónní charakter 2/, v roce 1997 byl výraznější pokles tempa růstu M2 spojen především s vlivy zahrnovanými souhrnně do tzv. ostatních čistých položek (nárůst nezúčtovaných položek mezi klienty aj.).

Vývoj M2 byl výsledkem působení měnových a autonomních faktorů

Současně došlo i k oslabení dynamiky růstu korunových úvěrů. Důvodem jsou vyšší úrokové sazby i další faktory na straně nabídky úvěrů, zejména - zvyšující se obezřetnost bank při poskytování úvěrů, kumulace problémů v subsektoru malých bank snižující jejich možnosti při získávání zdrojů a tedy i rozsah jejich aktivních operací.

K poklesu tempa růstu M2 ve druhém čtvrtletí došlo při určitém oživení úvěrové emise v rámci sektoru podniků v dubnu a květnu i při současném výraznějším zvýšení zadluženosti vlády u bank, plynoucím z rostoucí potřeby úvěrových zdrojů k profinancování zvyšujících se deficitů státních i místních rozpočtů (o 12,9 mld. Kč ve 2. čtvrtletí). Červnový vývoj však již probíhal pod vlivem květnových měnových opatření, reagujících na aktuální vývoj v kurzové oblasti. Zpřísňující opatření, snižující likviditu peněžního trhu a vedoucí k výraznému nárůstu úrokových sazeb na tomto trhu, se velmi rychle promítla do klientských úrokových sazeb. Důsledkem byl absolutní pokles korunových klientských úvěrů v červnu (o 4,2 mld. Kč proti květnu) a návazný absolutní meziměsíční pokles peněžní zásoby.

Mírně se zrychlující dynamika růstu M2 ve druhé polovině roku byla spojena především s vyšší zahraniční tvorbou peněz a změnou některých ostatních čistých položek. Naopak korunové úvěry poskytované podnikovému sektoru při trvající vyšší úrovni úrokových sazeb ve druhém pololetí zaznamenaly absolutní pokles. Vliv restriktivních opatření na vývoj úvěrové emise byl částečně oslabován poskytováním úvěrů v zahraniční měně domácími bankami, které využívaly levnější zdroje ze zahraničí. Vliv zadluženosti vlády u bank na vývoj M2 byl v průběhu druhého pololetí nerovnoměrný, po výrazném poklesu ve 3. čtvrtletí (v důsledku restrukturalizace vládního dluhu směrem k nebankovním subjektům) se ve 4. čtvrtletí její zadluženost v souvislosti s rostoucím schodkem státního rozpočtu opět zvýšila; nepřesáhla však již úroveň dosaženou v polovině roku.

1/ Domácí úvěry = úvěry podnikovému sektoru a obyvatelstvu + čistý úvěr vládě + čistý úvěr FNM poskytované domácími bankami.

2/ Sezónnost byla v tomto období spojena s poklesem zadluženosti vládního sektoru u bank v důsledku doplatku daní za předchozí rok.

Květnový kurzový vývoj a navazující měnová opatření ovlivnily poptávku po jednotlivých složkách M2

Okolnosti měnového a hospodářského vývoje v roce 1997, zejména devalvační očekávání, květnový kurzový vývoj a návazná měnová opatření ovlivnily i poptávku nebankovních subjektů po jednotlivých složkách peněz (M2).

Nejzřetelněji se změna v chování nebankovních subjektů odrazila ve vývoji vkladů v zahraniční měně. Tendence k růstu těchto vkladů se projevovala již od druhé poloviny předchozího roku v sektoru obyvatelstva v úzké návaznosti na aktuální vývoj kurzu koruny (umožňujícího výhodné nákupy deviz) a současně probíhající diskuse o budoucím vývoji kurzu koruny při rostoucím schodku obchodní bilance. Tento trend se obnovil koncem prvního čtvrtletí roku 1997 a výrazně akceleroval v měsících dubnu a zejména v květnu pod vlivem oslabujícího se kurzu koruny; tyto přesuny se realizovaly především z likvidních korunových zdrojů uložených na netermínovaných vkladech nebo držených ve formě oběživa. Po květnovém maximálním přírůstku v rozsahu 23 mld. Kč (po očištění o kurzové vlivy) se již situace pod vlivem přijatých zpřísňujících měnových opatření postupně stabilizovala. Zatímco v první polovině roku se devizové vklady celkově zvýšily o 45,7 mld. Kč 1/, ve druhém pololetí to bylo již při určitých meziměsíčních výkyvech pouze 7,1 mld. Kč 1/, což vedlo k mírnému oslabení podílu vkladů v zahraniční měně ve struktuře M2.

Struktura peněžní zásobu v %

Květnová měnová opatření, snižující dostupnost zdrojů na peněžním trhu, vedla banky v zájmu udržení vlastní likvidity k výraznému zvýšení úrokových sazeb z krátkodobých termínovaných vkladů až na úroveň okolo 30 %. Tato změna vyvolala v červnu masívní přesun volných peněžních zdrojů do krátkodobých termínovaných korunových vkladů nebankovních subjektů (především na 1 - 2 týdny). Vývoj ve třetím čtvrtletí však již opět signalizoval stabilizaci situace - růst velmi krátkodobých vkladů se oslabil a současně se opět obnovil mírný růst transakčních peněz (především netermínovaných depozit).

Pokračoval rychlejší růst peněžního agregátu M2 než M1

Mimořádné okolnosti, vedoucí k výraznějším strukturálním posunům v rámci M2, přispěly - i přes určitou stabilizaci ve druhé polovině roku k dalšímu posílení dlouhodoběji se prosazujícího trendu rychlejšího růstu peněžního agregátu M2 než růstu transakčních peněz měřených peněžním agregátem Ml. Rychlejší růst quasi peněz (tj. korunových termínovaných vkladů a vkladů v zahraniční měně) byl založen výrazným nárůstem vkladů v zahraniční měně a v oblasti korunových vkladů posílením krátkodobých termínovaných a úsporných vkladů a rovněž i dlouhodobých vkladů.

Hlavním zdrojem růstu peněžní zásoby byly domácí úvěry

Jak již bylo uvedeno v úvodu této části zprávy, celkově byla pro růst peněžní zásoby v roce 1997 rozhodující domácí úvěrová emise. Absolutní nárůst domácích úvěrů o 108 mld. Kč znamenal pokles tempa růstu proti roku 1996 nominálně o 0,3 bodu na 10,5 % a reálně o 1,6 bodu na 4,5 %. Nerovnoměrný vývoj v průběhu roku byl ovlivněn jak častými změnami v čisté zadluženosti vlády u bank, tak i změnami v poptávce podnikového sektoru po úvěrech.

V podnikovém sektoru trvala poptávka po levnějších úvěrech v zahraniční měně

Při zrychleném růstu zadluženosti vlády u bankovního sektoru byl klesající trend domácích úvěrů důsledkem zpomalení růstu korunových úvěrů podnikovému sektoru (o 6,5 bodu proti roku 1996 na 1,6 %) pod vlivem měnových opatření a dalších zde již zmíněných faktorů. Pokles zájmu o dražší korunové úvěry (zejména ve 2. pololetí) byl ale částečně kompenzován vyšším čerpáním úvěrů v zahraniční měně při nižších úrokových sazbách od tuzemských bank; čerpání těchto úvěrů se však rovněž ve druhém pololetí snížilo.

1/ Po zohlednění růstu cen průmyslových výrobců.

Tyto úvěry byly výhodné zejména pro exportní firmy, které se čerpáním úvěrů v zahraniční měně nevystavovaly kurzovému riziku (úvěry jsou spláceny z devizových inkas za vývoz). V souhrnu přes čtyři pětiny z přírůstku podnikových úvěrů bylo v roce 1997 čerpáno v cizí měně. Celkové tempo růstu podnikových úvěrů pokleslo 0 2,1 bodu a představovalo 8,7 %.

Pokračoval růst úvěrů poskytovaných obyvatelstvu

K dynamickému růstu došlo u úvěrů poskytovaných obyvatelstvu, které ovšem představují v absolutním vyjádření méně významnou položku. Zrychlení dynamiky jejich růstu (o 20,6 bodu na 27,6 %) proti předchozímu roku bylo spojeno především s novými formami úvěrů poskytovaných na podporu bydlení, a to zejména hypotečními úvěry.

V podnikových úvěrech nadále převažovaly krátkodobé úvěry

Za daných okolností nedošlo v roce 1997 k zásadním posunům v časové struktuře klientských úvěrů 1/. Nadále převažovaly úvěry krátkodobé při podstatně nižším podílu úvěrů střednědobých a dlouhodobých. Tato struktura byla výsledkem širší škály dlouhodoběji působících faktorů jak na straně nabídky tak poptávky: časové struktury zdrojů obchodních bank, kvality nabízených projektů, politiky obchodních bank zahrnující i problematiku rizikovosti dlouhodobých projektů, finanční situace podnikové sféry a její schopnosti prokázat stabilibitu finančního hospodaření v delším časovém horizontu a tudíž i schopnost splátek poskytovaných úvěrů, expektací budoucího vývoje aj.

Pouze v období výrazných změn úrokových sazeb v krátké časové periodě po květnových událostech (pod vlivem výrazného růstu úrokových sazeb z krátkodobých i střednědobých úvěrů při současně mírném poklesu sazeb z dlouhodobých úvěrů) se dočasně zvýšila poptávka po dlouhodobých úvěrech. Reverzní pohyb úrokových sazeb v červnu vedl k opětnému posílení podílu krátkodobých úvěrů.

1/ Rozumí se úvěry poskytované podnikům i obyvatelstvu v korunách i v zahraniční měně tuzemskými bankami.