Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

OBSAH

Strana

A. HOSPODÁŘSKÝ A MĚNOVÝ VÝVOJ V ČR

SHRNUTÍ

V minulých letech docházelo v české ekonomice k narůstání nerovnovážných tendencí, projevujících se především v oblasti vnějšího sektoru. Tento dlouhodobější trend byl v roce 1997 vystřídán postupným procesem tlumení nerovnováh. Problém rychle rostoucí poptávky v ekonomice, který nebyl doprovázen odpovídajícím růstem domácí nabídky a byl vyrovnáván rostoucími dovozy, byl patrný již od roku 1994 a výrazněji akceleroval v roce 1996. V roce 1997 však došlo v tomto vývoji ke zlomu.

V prvním čtvrtletí ještě pokračovaly tendence z předcházejících let. Předstih domácí poptávky před nabídkou vedl k prohlubování deficitu běžného účtu platební bilance, který za první čtvrtletí dosáhl 8,6 % HDP. Přesto na počátku roku docházelo k apreciaci kurzu koruny v rámci stávajícího fluktuačního pásma vlivem přílivu krátkodobého kapitálu, zejména v důsledku emisí korunových euroobligací. Posilování kurzu koruny vrcholilo v únoru (+ 5,5 % od centrální parity).

Květnová publikace statistických údajů o vývoji ekonomiky, prohlubování deficitu obchodní bilance a pokles vývozu vedly ke změně hodnocení české ekonomiky a adekvátnosti úrovně kurzu koruny zahraničními investory. To se odrazilo v postupné kurzové korekci v rámci stávajícího fluktuačního pásma. Negativní měnová očekávání ovlivnila i rozhodování domácích subjektů, což se promítlo jak v rychlém růstu zůstatků na devizových účtech (zejména v dubnu a květnu), tak ve zvýšené poptávce po dováženém zboží.

Dubnová vládní opatření 1/, zahrnující zejména snížení výdajů státního rozpočtu, byla shledána investory jako nedostatečná. Jejich jednání bylo navíc v té době ovlivněno měnovou krizí v jihovýchodní a východní Asii. V polovině května krize důvěry zahraničních investorů, tuzemských bank, podniků a obyvatelstva v udržitelnost kurzu koruny v rámci stávajícího fluktuačního pásma vyvrcholila. Koruna se dostala pod tlak investorů a docházelo k silnému prodeji korunových aktiv a nákupu devizových. V podmínkách liberalizované ekonomiky a značného vlivu mezinárodních trhů na úroveň kurzu koruny bylo nutné působit proti vyššímu znehodnocení měny, neodpovídajícímu vývoji základních makroekonomických veličin. Proto ČNB přistoupila k přímým intervencím na devizovém trhu a přijetí dalších měnových opatření, znamenajících omezení rozsahu refinancování obchodních bank a omezení přístupu zahraničních subjektů na domácí peněžní trh.

Po odeznění prvních útoků na korunu ČNB po dohodě s vládou zrušila s platností od 27. května stávající fluktuační pásmo, vazbu koruny na dvousložkový měnový koš (USD/DEM a zavedla plovoucí kurz koruny (floating) s orientací na DEM. Došlo k poklesu kurzu koruny a po určitých výkyvech oběma směry se kurz ve třetím čtvrtletí ustálil na hladině zhruba o 10 % nižší proti původní centrální paritě. Zklidňování situace na devizovém a peněžním trhu umožnilo postupné snižování úrokových sazeb a uvolňování mimořádných měnových opatření. Restriktivní charakter měnové politiky zůstal zachován. Reálné úrokové sazby se pohybovaly zhruba na stejné úrovni jako před květnovými událostmi.

1/ Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření přijatá vládou ČR 16. 4. 1997.

Restriktivní měnová politika se promítla do výrazného snížení růstu korunových úvěrů podnikovému sektoru, jejichž výše prakticky od května stagnovala, resp. mírně klesala. Přísnost měnové politiky dokumentoval i růst peněžní zásoby, který se pohyboval v průběhu druhého pololetí kolem 8,5 % meziročně.

Vláda podpořila stabilizaci vývoje přijetím červnových vládních opatření 2/. Jeho obsahem bylo další snížení vládních výdajů (celkově na 42 mld. Kč včetně dubnového snížení), omezení růstu mezd v rozpočtových organizacích, zahájení prací na zdokonalení legislativy, zlepšení dohledu nad kapitálovým trhem spod.

Změna hospodářských politik (zpřísnění rozpočtové, důchodové a měnové politiky při současném oslabení kurzu koruny) společně s oživením poptávky v západní Evropě vedly k zahájení procesu postupného obnovování makrokonomické rovnováhy. Nejvýznamnějšími výsledky byly postupný pokles podílu deficitu běžného účtu platební bilance na HDP (na 6,1 %), postupné sbližování poměru hrubé tvorby kapitálu na HDP k poměru hrubých domácích úspor na HDP a zlepšení relace tempa růstu průměrných reálných mezd a produktivity práce. Snížení mezery mezi tvorbou a užitím hrubého domácího produktu bylo důsledkem poklesu domácí poptávky ve všech jejích základních segmentech a relativně rychlého růstu vnější poptávky s odpovídající reakcí domácích výrobců.

K posílení růstu vývozu došlo prakticky ve všech komoditních skupinách. Jeho relativně vysoká dynamika (reálně o 14,3 % proti 2,5 % v roce 1996) byla důsledkem souběhu několika faktorů: růstu poptávky v západní Evropě, náběhu výroby dříve realizovaných investic především podniků se zahraniční majetkovou účastí, oslabení kurzu koruny (především u komodit s nižším stupněm zpracování), poklesu domácí poptávky a částečně obnovené poptávky po investicích v zemích bývalého východního bloku. Souběžný rychlý růst vývozů a zpomalení růstu dovozů (reálně o 2,9 bodu proti roku 1996 jako důsledek opatření tlumících domácí poptávku a depreciace kurzu koruny) přispěly k tomu, že po dlouhodobějším růstu vnější nerovnováhy došlo k absolutnímu poklesu deficitu obchodní bilance i běžného účtu platební bilance.

Rostoucí vývozní aktivita domácích výrobců byla hlavním faktorem růstu hrubého domácího produktu; nejrychleji rostla průmyslová výroba v exportně orientovaných odvětvích. Celkově ale tempo ekonomického růstu v roce 1997 zvolnilo na 1 % (proti 3,9 % v roce 1996) v důsledku problémů spojených s neukončeným procesem restrukturalizace výrobní sféry (včetně vlastnických vztahů a s tím souvisejícím problémem efektivního výkonu vlastnických práv), červencovými povodněmi a částečně i poklesem domácí poptávky.

2/ Prinicipy stabilizačního rozpočtového programu vlády ČR (červen 1997).

Rozdílně probíhající proces restrukturalizace v jednotlivých odvětvích a ekonomické podmínky roku 1997 ovlivňující výkon výrobní sféry vedly k pokračující odvětvové diferenciaci vývoje tvorby hrubého domácího produktu. Restrukturalizace ekonomiky a tlak na snižování nákladů se odrazily i v poklesu zaměstnanosti a v celkovém růstu míry nezaměstnanosti, která dosáhla v prosinci 1997 hodnoty 5,2 % proti 3,5 % ke konci roku 1996.

Vliv poklesu domácí poptávky na vývoj inflace byl převážen provedenými úpravami regulovaných cen a depreciací kurzu koruny. Rychlejší růst inflace proti předchozímu roku (na 8,5 %) byl v rozhodující míře ovlivněn úpravami regulovaných cen, vedle toho k jejímu růstu přispělo i oslabení kurzu koruny. Meziroční index spotřebitelských cen dosáhl koncem roku 10 %. Vyšší inflační tlaky se projevily i ve vyšším růstu cen průmyslových výrobců (o 1,3 bodu na 5,7 %).

V měnové oblasti došlo zavedením plovoucího kurzu koruny ke ztrátě nominální kotvy ve formě fixního kurzu koruny a tím i jejího pozitivního vlivu na hlavní cíl měnové politiky ČNB - snižování inflace. Tato skutečnost vyvolala potřebu změny strategie měnové politiky, a proto byla přijata od roku 1998 strategie přímého cílení na inflaci. Potřebu této změny naznačil i vývoj ve čtvrtém čtvrtletí, který byl ovlivněn opětovným prohloubením měnové krize v jihovýchodní Asii a napětím na domácí politické scéně; tyto události se projevily v tlaku na kurz koruny a vyvolaly opět nejistotu ohledně budoucího ekonomického a měnového vývoje.

Rok 1997 lze v souhrnu charakterizovat jako rok, v němž postupně docházelo k obratu v dosud narůstající makroekonomické nerovnováze, projevující se především růstem vnějšího deficitu; změna hospodářské politiky k tomu vytvořila výchozí předpoklady. Rozsah vnější nerovnováhy se začal snižovat a došlo rovněž ke sblížení tempa růstu produktivity práce a průměrné reálné mzdy. Pokračování tohoto procesu a obnova dynamiky ekonomického růstu na stabilním základě bude vyžadovat nadále opatrnou fiskální a mzdovou politiku, posilování institucionálního rámce a pokračování procesu restrukturalizace.

I. VÝVOJ VNĚJŠÍHO EKONOMICKÉHO PROSTŘEDÍ

Tempo růstu světové ekonomiky se v roce 1997 zvýšilo. Akcelerace růstu v OECD, ovlivněná zejména přírůstky HDP v USA a EU, byla doprovázena jak klesající inflací a snižováním rozpočtových deficitů, tak i přetrvávající nezaměstnaností ve většině klíčových zemí EU (vyjma Velké Británie). Hospodářský rozvoj nově se formujících tržních ekonomik byl ovlivněn asijskou finanční krizí diferencovaně. Na mírném poklesu dynamiky růstu zemí střední Evropy se vlivy asijské krize podílely jen okrajově. Výsledky zemí CEFTA byly dobré, i když stále učně diferencované. Tempo růstu mezinárodního obchodu se zvýšilo a ceny téměř všech surovinových komodit poklesly. Klíčové úrokové sazby se v předních ekonomikách mírně zvyšovaly. Na mezinárodních kapitálových trzích dále pokračovala silná dynamika obchodů s cennými papíry. USD v průběhu roku jednoznačně zpevnil proti DEM i JPY. Z hlediska vlivu světového hospodářského vývoje byly v české ekonomice zřejmé především nepříznivé dopady asijské krize na kapitálový trh a kurz koruny a relativně příznivé podmínky pro mírné oživení exportu.

I. 1. Základní trendy světového hospodářského vývoje

Dynamika hospodářského růstu v zemích OECD se zvýšila

Celkové tempo hospodářského růstu ve vyspělých tržních ekonomikách se ve srovnání s předchozím rokem zvýšilo o 0,2 až 0,4 procentních bodů a dosáhlo cca 2,7 %. Úroveň dosažené růstové dynamiky odráží jak kulminaci hospodářské expanze v USA, Velké Británii, Kanadě či

prosazování a posléze upevnění konjunkturního oživení v západní Evropě, tak i výrazné ochabnutí tempa hospodářského růstu v Japonsku.

K upevňování konjunktury v Německu přispěl růst vývozu obnovování zásob

V zemích Evropské unie (EU) došlo v průběhu roku k celkovému zrychlení hospodářského růstu, jehož tempo se ve srovnání s rokem 1996 (1,6 %) zvýšilo předběžně na 2,7 %. Po růstovém útlumu ze začátku roku, kdy relativně vyšší přírůstky vykazovaly pouze Velká Británie, Nizozemí a část Skandinávie, se hospodářské oživení, podporované nízkými úrokovými sazbami a kurzovým vývojem, začalo stále razantněji prosazovat i v ostatních zemích EU, např. v Německu, Španělsku, Francii či posléze i v Itálii. Ve většině zemí EU bylo zrychlení růstu generováno exportní výrobou a obnovováním zásob, což přispělo ke vzestupu výrobních investic. V řadě zemí (v Irsku, Nizozemí, Španělsku, Portugalsku, Dánsku, Finsku či v Itálii) se na akceleraci růstu ve zvýšené míře podílel také vzestup domácí spotřebitelské poptávky, posílený relativně příznivějším vývojem na trhu pracovních sil či stimulovaný daňovými úlevami. V Německu byl růst spotřebitelské poptávky v důsledku přetrvávající vysoké míry nezaměstnanosti a restriktivní fiskální politiky potlačen a teprve v závěru roku byly zaznamenány projevy jejího oživování.

V USA vzrostl HDP v ročním vyjádření o 3,8 %, přičemž ve 4. čtvrtletí, kdy hospodářská expanze zjevně kulminovala, růstová dynamika dosáhla cca 4,5 %. V pozadí relativně rychlého a mimořádně nízkého inflačního růstu, umožněného nízkými úrokovými sazbami a růstem produktivity práce, stojí vzestup výrobních investic a spotřebitelské poptávky, cyklické doplňování stavu zásob a masivní růst vývozu.

Pouze Japonsko zaznamenalo výrazný útlum růstového tempa

Hospodářský vývoj v Japonsku byl poznamenán dramatickým poklesem růstového tempa na předběžně 0,9 % (oproti 3,6 % v roce 1996). Decelerace růstu, jejíž parametry výrazně přesáhly původní očekávání, souvisí s absolutním propadem domácí poptávky, vyvolaným zvýšením spotřební daně a prohloubeném důsledky krize finančního sektoru. Jediným růstovým faktorem byl čistý vývoz, jehož příspěvek k růstu HDP dosáhl asi 1,3 %. Přebytek obchodní bilance se přitom odhaduje na 2,8 % HDP.

Míra inflace dále výrazně klesala

Navzdory akceleraci hospodářského růstu se tempa růstu výrazně spotřebitelských cen ve vyspělých tržních ekonomikách dále snížila; průměrná míra inflace v rámci uvedené skupiny zemí poklesla z 2,2 v roce 1996 na 2 % v roce 1997. Vzestup inflačních tlaků byl účinně tlumen silnou Globální konkurencí, převažujícím mírným mzdovým nárůstem, zvyšováním produktivity práce, celkově nízkými až klesajícími cenami ropy a ostatních surovinových komodit a v řadě zemí rovněž vysokými rezervami ve využití výrobních kapacit.

V USA se roční míra inflace snížila (zejména vlivem zpomalení růstu cen potravin a poklesu cen energie) na 1,7 % (oproti 3,3 % v roce 1996), z toho jádrová inflace na 2,2 % (oproti 2,6 % v roce 1996). K růstu cenové hladiny došlo pouze v Japonsku, a to z 0,6 % v roce 1996 na 1,8 % v roce 1997. K významnému poklesu míru inflace došlo v zemích EU, a to z 2,5 % v roce 1996 na 1,8 % v roce 1997. Pozoruhodné výsledku při snižování růstu spotřebitelských cen byly zaznamenány v zemích s tradičně vysokou inflací, jako v Itálii, Španělsku a Portugalsku, kde dosažená míra inflace, která nepřesáhla 2 %, představuje nejnižší úroveň za posledních třicet let. I Německu spotřební ceny vzrostly o 1,8 %, v Itálii o 1,5 %, ve Španělsku o 2 a ve Francii dokonce pouze 1,1 % (čtyřicetileté minimum).

Restriktivní fiskální politika umožnila další snížení rozpočtových deficitů

Země OECD pokračovaly v úsilí o ozdravení veřejných rozpočtů. Agregátní rozpočtový deficit zemí OECD se v roce 1997 snížil na 1,5 %, což představuje polovinu ve srovnání s rokem 1996 (3 % HDP). Významná redukce rozpočtových schodků byla umožněna restriktivní rozpočtovou politikou zejména v Japonsku a většině zemí EU. Zatímco v Japonsku byla restriktivní rozpočtová opatření realizována v rámci střednědobého konsolidačního programu na období do roku 2003, v západní Evropě byla zejména určována nutností splnění maastrichtského rozpočtového konvergenčního kritéria pro rok 1997, tj. nepřekročení tříprocentního podílu na HDP. Dle předběžných údajů se všem jedenácti zemím, které aspirují na vstup do EMU v prvním řádném termínu, podařilo rozpočtový deficit udržet, resp. snížit na (resp. pod) 3 % HDP (včetně Itálie s předpokládaným deficitem ve výši 2,9 % HDP). Spekulace kolem termínu zahájení EMU a počtu účastníků v posledních měsících roku 1997 díky zjevnému pokroku při plnění konvergenčních kritérií postupně odeznívaly.

Míra nezaměstnanosti v OECD mírně vzrostla, a to i přes její pokles v USA

Situace na trhu práce OECD se vyvíjela diferencovaně. Na historicky nízkou úroveň poklesla nezaměstnanost v USA (4,7 % ve 4. Q. 1997, celoročně na 4,9 %) a v rámci EU pokračovalo snižování míry nezaměstnanosti ve Velké Británii, Nizozemí či Portugalsku. Avšak vzhledem ke vzestupu nezaměstnanosti v Německu (11,9 % ve 4. Q. 1997 a celoročně 11,4 %), Francii či v Itálii, se průměrná míra nezaměstnanosti v EU v minulém roce opět zvýšila (na 11,8 %). Příčinou byly přetrvávající strukturální problémy v uvedených velkých ekonomikách, jehož podstatou je pracovněprávní a daňový systém, který prodražuje vytváření nových pracovních příležitostí a zvýhodňuje substituci pracovních sil kapitálem.

Hospodářský rozvoj nově se formujících tržních ekonomik byl ovlivněn asijskou finanční krizí diferencovaně

V roce 1997 došlo ke zpomalení růstu v nově se formujících tržních ekonomikách na 5,8 % (v předešlém roce 6,1 %). Na mírném poklesu dynamiky transformujících se zemí střední Evropy (z 4,5 % na 3,9 %) se vlivy asijské krize podílely jen okrajově. Z latinskoamerických ekonomik byla zasažena především Brazílie, region jako celek však vykázal růst,1 % oproti 3,5 % v roce 1996. I když byly finanční krizí nejvíce postiženy nejaponské asijské ekonomiky, tato skupina zemí jako celek si přesto udržela nejvyšší dynamiku na světě (6,6 % oproti 7,6 % v roce 1996). V regionu se podařilo snížit inflaci na 3,2 %, mírně poklesl deficit běžného účtu, rozpočtové deficity těchto zemí byly nepatrné. Krize zasáhla přetížené finanční systémy ekonomik některých asijských "tygrů".

Deficit běžného účtu regionu se zvýšil 0,5 mld. USD v roce 1992 na 26 mld. USD v roce 1996

V Thajsku, Malajsii, Indonésii, na Filipínách a v Koreji se začaly asijského prohlubovat deficity běžného účtu. Dlouhodobě ekonomicky úspěšné země, poskytující vysoké výnosy, přilákaly silný příliv zahraničního kapitálu, který často spekulativně směřoval do oblastí s vysokými zisky, spojenými však se značnými riziky (např. nemovitosti). Rostlo krátkodobé zadlužení zemí ve vztahu k jejich devizovým rezervám.

Postupně se začaly prohlubovat nerovnováhy v ekonomice

Většina měn regionu byla zavěšena na USD, který v předcházejících letech posiloval. Od roku 1996 se postupně snižovala konkurenceschopnost exportérů. V mnoha zemích byl vyvíjen tlak na banky, aby poskytovaly úvěry podnikatelům, napojeným na oficiální politická místa. Došlo k poškození finančních systémů regionu a byla podkopána měnová politika navzdory tomu, že země se snažily redukovat domácí poptávku prostřednictvím fiskální politiky. Zvýšení úrokových sazeb vedlo k tomu, že podniky si začaly půjčovat levné USD a tím zvyšovaly vnější zadlužení. Růst byl zpomalen, došlo ke zvýšení inflace. Důvěra zahraničních investorů byla postupně oslabována, takže v roce 1997 byl zaznamenán výrazný pokles čistých kapitálových toků do Asie (výjimkami byly Čína a Indie). Poskytnutí rozsáhlých úvěrů od Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB)/Korea např. 57 mld. USD/ bylo podmíněno přijetím a plněním stabilizačních programů. Většina postižených zemí zahájila přípravu procesů strukturálních reforem a rozsáhlé privatizace.

Finanční a měnové krize v asijském regionu Čínu bezprostředně neovlivnily

Ekonomika Číny byla i v roce 1997 silná (meziroční nárůst HDP činil 8,8 %), podařilo se snížit meziroční inflaci na 1 % (12/97). Obchodní přebytek dosáhl 35 mld. USD, realizované zahraniční investice se mírně zvýšily na 44 mld. USD, devizové rezervy se pohybovaly kolem 130 mld. USD. V průběhu říjnových otřesů na finančních trzích se uchoval kurzový režim hongkongského dolaru (dostatek zahraničních rezerv umožnil ochranu měny). Nepodařilo se zlepšit úvěrové portfolio bank (25 % půjček zůstalo problémových), restrukturalizace 370 tis. státních podniků se zpozdila. Konečné rozhodnutí o vstupu Číny do Světové obchodní organizace (WTO) bylo odloženo.

Rok 1997 byl pro ekonomiky zemí LA nejúspěšnějším rokem od dluhové krize v roce 1982

Hlavním faktorem reálného růstu HDP v regionu Latinské Ameriky (5,1 %) bylo zvyšování domácí poptávky a růst exportu (8,8 %). Nejvyšší růst HDP byl zaznamenán v Argentině (8,1 %), Mexiku a Peru, nejnižší v Kolumbii (2,7 %). Nastoupené fiskální restrikce v některých zemích umožnily další pokles roční inflace na 8,5 % (nejnižší úroveň v regionu od 50. let). Hospodářská expanze byla provázena zvýšením deficitu běžného účtu na téměř 58 mld. USD, přičemž nejvyšší podíl na zhoršení měla Brazílie.

Poprvé od počátku transformace reformní země SVE vykázaly růst reálného HDP (1,4 %) a snížily roční inflaci na 25,1 %

Výsledky zemí CEFTA byly dobré, i když stále značně diferencované

Ve skupině zemí CEFTA 1/ pokračovaly pozitivní růstové tendence. Nejvyšší růst HDP vykázalo Polsko (6,9 %), Slovensko (6,1 %), ale i Maďarsko (3,5 %), kde se již začaly plně projevovat pozitivní vlivy realizace úsporného programu z roku 1995. Ve srovnání s ostatními zeměmi CEFTA Maďarsko postoupilo nejdále s privatizací velkých státních podniků a s restrukturalizací - včetně cenové liberalizace a zásadní reformy penzijního systému. Až na Rumunsko se v zemích CEFTA podařilo dále redukovat inflaci, ve srovnání se zeměmi EU byla však stále vysoká (např. v Maďarsku 18,4 %). Země úspěšně snižovaly vnější ekonomické nerovnováhy, některé z nich - zejména Maďarsko a Polsko - vyrovnávaly jejich část pomocí přímých zahraničních investic. Pozitivně se zde projevil nárůst dovozu v zemích EU, jehož tempo se v roce 1997 zvýšilo na více než 8 %, když v roce 1996 dosáhlo jenom cca 2,5 % (v SRN přírůstek dovozu dosáhl asi 7 %, v Rakousku 7,5 %, ve Francii 6,7 %, ve Velké Británii více než 8 % a v Itálii dokonce přes 13 %). Až na výjimky se nepodařilo redukovat rozpočtové deficity. EU rozhodla zahájit jednání o vstupu se 4 zeměmi CEFTA (ČR, Maďarsko, Polsko a Slovinsko).

1/ Patří sem ČR, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko a od 1. 7. 1997 i Rumunsko.

Silnou hospodářskou dynamiku a nejnižší inflaci mezi zeměmi CEFTA dosáhlo Slovensko

Hlavním činitelem růstu HDP na Slovensku (6,1 %) byla akcelerace domácí poptávky, prohlubující obchodní deficit. V polovině roku se vláda navrátila k některým protiimportním opatřením (7% dovozní přirážka, certifikáty aj.), takže obchodní deficit země se mírně snížil na 7,7 % HDP. Celoroční schodek běžného účtu dosáhl asi 10 % HDP. Relativně nízká meziroční inflace (6,4 % v 12/97) byla umožněna restriktivní měnovou politikou centrální banky a zpomalenými cenovými deregulacemi.

Největším problémem ekonomiky bylo deficitní rozpočtové hospodaření

Rozpočtový deficit dosáhl cca 7 % HDP. Stejně jako deficit běžného účtu byl i rozpočtový deficit financován z nových výpůjček, nikoli z přílivu zahraničních investic, jejichž malý rozsah byl způsoben netransparentní privatizací a nedostatečnou legislativou.

Vzestup ruské ekonomiky byl zřejmý, i když pomalý

Poprvé od počátku reforem byl v Rusku zaznamenán růst HDP (0,4 %), podařilo se snížit meziroční inflaci na 11 % (12/97). Rusko bylo přijato člena Pařížského klubu, byla dosažena dohoda s Londýnským klubem o restrukturalizaci asi 33 mld. USD starého dluhu, proběhla předběžná jednání o podmínkách přijetí do OECD. Země si udržela obchodní přebytek (koncem listopadu 18,3 mld. USD) i přebytek běžného účtu. Nepodařilo se posílit právní systém, uskutečnit daňovou a rozpočtovou reformu a výrazně postoupit při restrukturalizaci, což se projevilo mimo jiné i v nedostatečném přílivu přímých zahraničních investic. Rozpočtový deficit se přiblížil 7 % HDP (záměr 5 %). Z uvedených důvodů MMF několikrát odložil čtvrtletní tranše z dříve poskytnutého úvěru. S ohledem na trvající výši státního dluhu (více než 40 % HDP) byl snížen Rusku úvěrový rating. Zahraniční investoři stáhli koncem roku z kapitálového trhu Ruska 4 mld. USD. Bariéry volného pohybu výrobních faktorů (především pracovních sil) přispěly k prohloubení regionálních disproporcí.

I. 2. Mezinárodní obchod a ceny na mezinárodních trzích

Tempo růstu mezinárodního obchodu se zvýšilo

V důsledku trvající hospodářské expanze v anglosaských zemích a Jižní mezinárodního Americe a zotavení růstu v západní Evropě se tempo růstu obchodu v roce 1997 zvýšilo o třetinu. V rámci rozvinutých tržních ekonomik nejrychleji rostl vývoz USA (13 %), Japonska (12 %), z evropských zemí pak Německa, Španělska či Francie. Změny v úrovni vývozních a dovozních temp v nejdůležitějších světových hospodářských regionech se promítly do odlišného vývoje bilancí jejich běžného účtu.

Vzhledem k výraznému zhodnocení USD a silné domácí poptávce bylo zvýšení deficitu běžného účtu USA relativně nízké a udrželo se asi na 2 HDP. Více než poloviční zvýšení tempa amerického dovozu bylo totiž z velké části vykompenzováno růstem vývozu, jehož konkurenční schopnost byla podporovaná příznivou korelací mezi růstem mezd a růstem produktivity práce. Kanada a Latinská Amerika, kam směřovala většina amerického vývozu, zaznamenaly výrazný nárůst či prohloubení deficitu běžného účtu. K nárůstu přebytkové bilance běžného účtu (či významnému poklesu jejího deficitu) došlo jak v těch zemích OECD, kde úloha exportu jako faktoru ekonomického růstu byla buď stěžejní (zejména v Německu, Francii či zejména Japonsku), tak v Číně a v nově se formujících tržních asijských ekonomikách. Důsledky omezování dovozních temp, vynuceného finanční krizí v některých asijských zemích (zejména v Thajsku, Indonésii, Jižní Koreji a Filipínách), se do konce roku vážněji nepromítly do snížení celkových vývozních objemů zemí OECD.

Ceny surovinových komodit se vlivem převažující nabídky nad poptávkou vesměs snížily

Ceny téměř všech komodit na světových trzích celoročně poklesly. I přes značnou volatilitu, danou zejména reakcí na vývoj politické situace v Iráku, se v průběhu roku 1997 u ceny ropy prosadila výrazná klesající tendence, ovlivněná převážně dostatečnou tržní nabídkou. K rychlému propadu došlo, ke konci roku, kdy cena ropy Brent poklesla pod 17 USD za barel (ve srovnání s více než 22 USD za barel na začátku roku). Tento pokles byl vyvolán listopadovým rozhodnutím zemí OPEC o desetiprocentním zvýšení svých produkčních kvót a důsledky teplejší zimy na severní polokouli. Cena zlata se vlivem převahy nabídky nad poptávkou (prohloubenou prodejem zlata některými centrálními bankami) dostala ke konci roku na nejnižší úroveň za posledních 18 let.

I. 3. Kapitálové přesuny, úroky, mezinárodní kapitálové trhy, kurzy

Prostředky od MMF a SB byly směrovány do zemí s nově se formující tržní ekonomikou a do zemí s výraznými hospodářskými a měnovými problémy

Hlavními příjemci účelově definovaných půjček od MMF a SB byly především Korea a další země Asie. Jižní Korea obdržela od MMF a 13 vyspělých zemí příslib půjčky ve výši 57 mld. USD. Indonésie získala od MMF na pomoc ekonomické reformě a k překonání měnové krize od MMF a dalších institucí příslib 43 mld. USD. Toky úvěrů od soukromých institucí v celosvětovém měřítku mírně rostly, do transformujících se ekonomik však podle dosavadních odhadů spíše klesaly (nikoliv ale v případě syndikovaných půjček).

V mezinárodním financování dominovaly obchody s cennými papíry a přímé investice

Trend mezinárodního financování formou obchodů s obligacemi a akciemi byl nadále celosvětově masivní, ve většině regionů s transformujícími se ekonomikami se však zvolňoval. Pokračovala silná dynamika mezinárodního přímého investování v případě tradičních velkých poskytovatelů (USA, Japonsko, přední evropské ekonomiky) a příjemců (USA, Čína, přední evropské ekonomiky), trval poměrně silný příliv přímých investic do Asie, Latinské Ameriky a v úhrnu se zvyšoval do východní Evropy.

Klíčové úrokové sazby se v předních světových ekonomikách mírně zvyšovaly; snižovaly se pouze v několika zemích EU

Klíčové úrokové sazby v průběhu roku vzhledem k růstovému trendu v předních ekonomikách stagnovaly nebo se zvyšovaly (v USA, Kanadě, nejvyspělejších západoevropských ekonomikách), resp. klesaly jen ve specifických případech v zemích EU (Španělsko, Portugalsko). Centrální banka SRN zvýšila 9. 10. 1997 repo sazbu z 3 % na 3,3 %. Tento pohyb následovaly další země EU ve zhruba stejném rozsahu.

Ceny akcií na světových trzích(s výjimkou trhu tokijského) převážně rostly

Oživení obchodů a růst indexů světových trhů s akciemi byly (s výjimkou Japonska) v prvním pololetí jednoznačné a ve třetím čtvrtletí byly jen částečně poznamenány větší volatilitou. Ve čtvrtém čtvrtletí trhy reagovaly krátkodobě na otřesy asijských burz. Celková prosperita světových akciových trhů je spojována především s vývojem ekonomiky USA a Velké Británie. Objem obchodů s akciemi se zvýšil podle předběžných odhadů meziročně o 25 %. Index Dow Jones vzrostl celoročně o 23 %, index DAX o 47 % a index FTSE 100 o 25 %.

Celoročně zaznamenal index veškerých středoevropských burz (CESI) mírný pokles (akcie budapešťské burzy nicméně zaznamenaly růst o 47 % a akcie varšavské a bratislavské burzy alespoň mírný růst). Ze zemí střední a východní Evropy nejlepší výsledky vykazoval nadále maďarský trh cenných papírů.

USD vůči DEM i JPY převážně zpevňoval, mezi evropskými měnami mimořádně posilovala GBP vůči DEM

Kurz USD k DEM i JPY se v průběhu roku vyznačoval převážně posilováním USD. Celoroční zhodnocení USD proti DEM dosáhlo 17 proti JPY 13 %. Mezi evropskými měnami vůči DEM posilovala GBP, která na konci roku kotovala na úrovni 2,9 DEM/GBP.

I. 4. Vztahy ČR k mezinárodním ekonomickým a měnovým institucím

Příprava přechodu společnou měnu

Evropská rada na svém zasedání v Lucemburku (12. - 13. 12. 1997) na potvrdila, že jako dosud bude o hlavních finančních a hospodářských otázkách v dalším období rozhodovat Rada ECOFIN, složená z ministrů hospodářství a financí zemí EU. Dospěla též ke kompromisnímu řešení umožnit účast v nově zřízené Radě euro i pro země, které se v první vlně nestanou součástí oblasti společné měny.

Evropská komise vyhlásila, že dne 3. května 1998 Evropská rada rozhodne, které země EU přejdou k 1. 1. 1999 do oblasti společné měny a následně bude jmenovat prezidenta a další členy bankovní rady ECB. Tentýž den Rada ECOFIN neodvolatelně a s konečnou platností vyhlásí bilaterální směnné kurzy měn zemí oblasti společné měny od roku 1999. Tyto pevné kurzy by měly platit do počátku roku 2002, kdy národní měny budou definitivně nahrazeny eurem.

Evropská unie a ČR

EU na svém summitu v Lucemburku oficiálně nabídla 11 kandidátským zemím jednání o vstup. Předvstupní rozhovory budou zahájeny s vybranou skupinou šesti zemí včetně České republiky v dubnu 1998. Jako součást předvstupního procesu ke členství ČR v EU byla zpracována první pracovní verze střednědobé hospodářské strategie vlády ČR a předběžně projednána se zástupci Evropské komise dne 29. 1. 1998.

Koncem října 1997 obdržela ČR od EU návrh zásad Přístupového partnerství a Národního programu pro přijetí legislativy EU. Cílem je zpracovat jasně definovaný program pro přípravu na členství a s pomocí EU jej realizovat. Dokument "Program partnerství mezi ČR a EU v procesu přibližování ČR k EU" má být podepsán v polovině března 1998.

Mezinárodní měnový fond

Činnost MMF byla zaměřena na dořešení otázek, které by umožnily efektivně řešit vznikající ekonomické nerovnováhy v jednotlivých částech světa. V této souvislosti se pokročilo v dohodě o posílení finanční pozice Fondu, pokrok byl zaznamenán i v oblasti rozšíření mandátu o liberalizaci kapitálového účtu a zefektivnění monitorovací úlohy této instituce.

S ohledem na ekonomický a politický vývoj se uskutečnily v Praze tři mise MMF, které zdůraznily nutnost snížení rozpočtových výdajů, omezení růstu platů, urychlení strukturálních reforem, zprůhlednění kapitálového trhu a dokončeni privatizace. Dne 30. 6. byla realizována IV. splátka příspěvku ČR ve výši 1 000 000 SDR do facility ESAF (pro financování nejchudších zemí).

Realizovaná technická pomoc ze strany MMF byla zaměřena na pomoc při přípravě novelizace zákona o bankách a na otázky realizace měnové politiky v podmínkách nového kurzového režimu. K 30. 6. valorizovala ČR svůj korunový vklad v Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj (IBRD) prostřednictvím vydání směnky na 65 785 609 Kč splatné na požádání. V rámci doplnění zdrojů IDA uhradila ČR v dubnu 1997 příspěvek do Interim Trust Fund určeného k financování projektů v nejchudších zemích v částce 1,5 mil. SDR a ke konci listopadu poslední splátku k fondu na ochranu životního prostředí (Global Environmental Facility) v částce 1 mil. SDR.

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

Na dubnovém zasedání Výboru OECD pro finanční trhy byl projednán materiál ČNB "Konsolidace bankovního sektoru ČR" obsahující strukturální analýzu problémů českého bankovnictví a jejich řešení. Dne 18. 12. 1997 se uskutečnilo přezkoušení České republiky v OECD. Jednání se soustředilo na otázky týkající se vývoje a regulace přímých zahraničních investic, postupu privatizace a programu dalšího uvolňování položek kapitálového účtu platební bilance. Přezkoušení bude pokračovat v červnu 1998. Po celý rok 1997 pokračovala na půdě OECD intenzívní jednání příslušných expertních a návrhových skupin zabývajících se přípravou Multilaterální dohody o ochraně investic (MAI).

Evropská banka pro obnovu a rozvoj

V rámci strategie EBRD pro ČR se počítá s pokračováním angažovanosti banky v soukromém sektoru se zaměřením na bankovní sektor.

Došlo ke změně ratingu

V roce 1997 provedly pravidelnou revizi ratingového ohodnocení ČNB americké ratingové agentury Standard & Poor's (v lednu - rating nezměněn) a Moody's (v dubnu - rovněž beze změny). Londýnská agentura IBCA po své červencové návštěvě Prahy svůj rating v listopadu snížila (z A- na BBB+). Jako poslední navštívila ČR v listopadu 1997 japonská ratingové agentura JBRD - výsledkem mise bylo stanovení ratingu na úrovni A- (negativní výhled), když předešlý rating byl A.

Technická pomoc poskytovaná centrálním bankám zemí SVE

ČNB pokračovala v poskytování technické pomoci centrálním bankám zemí SVE formou seminářů k problematice bankovního dohledu, klasifikace úvěrů a řízení směnného kurzu a intervencí (pro všechny země) a odborných stáží (Lotyšsko).

II. VÝVOJ EKONOMIKY ČR

Dynamika růstu domácí poptávky v průběhu prvních tří čtvrtletí roka 1997 postupně oslabovala, ve . čtvrtletí se míra poklesu opět snížila. Celkově se domácí poptávka dostala v absolutních hodnotách mírně pod úroveň roku 1996. K poklesu domácí poptávky přispěl nejvíce pokles hrubé tvorby fixního kapitálu, ve druhé polovině roku i spotřeba vlády; spotřeba domácností celoročně naopak vzrostla, i když ve druhém pololetí již rovněž zaznamenala mírný absolutní pokles. Naopak vnější poptávka výra. ně vyrostla. Ekonomický růst v roce 1997 dále zvolnil (míra růstu HDP dosáhla 1 %) vlivem přetrvávajících problémů, plynoucích nedokončené restrukturalizace výrobního sektoru včetně vlastnických vztahů, následků červencových povodní a do určité míry i poklesu domácí poptávky. Poměrně příznivý byl pouze růst průmyslové výroby, stimulovaný od 2. čtvrtletí výrazným růstem exportu. Ve druhém pololetí došlo ke zlepšení ve vzájemném vývoji produktivity práce a reálné průměrné medy v důsledku poklesu dynamiky nominálních mezd i určitého vzestupu produktivity práce (při růstu nezaměstnanosti). Finanční výsledky podniků se mírně zhoršily. Trvale rostla míra nezaměstnanosti (5,2 %), 1) situace na trhu práce se přiostřovala. Růst cen se proti předchozímu roku mírně zrychlil především vlivem růstu regulovaných cen; naopak růst čisté inflace se zpomalil v důsledku pomalejšího růstu cen potravin.

II. 1. Poptávka

Domácí poptávka meziročně poklesla

Pro vývoj domácí poptávky v průběhu roku 1997 byl charakteristický posupný pokles všech jejích základních složek. Nejvýrazněji poklesla investiční poptávka (cca 55 % celkového poklesu) a poptávka vlády, které zaznamenaly meziroční absolutní pokles; spotřeba domácností - po růstu v 1. pololetí - ve druhé polovině roku rovněž absolutně klesala. Výsledný meziroční pokles domácí poptávky o 0,4 % (proti růstu o 8,5 % v roce 1996) byl především důsledkem restriktivní měnové politiky a výdajové restrikce státního rozpočtu, sledující tlumení nerovnováhy mezi domácí nabídkou a poptávkou (tato nerovnováha byla především zdrojem rostoucí vnější nerovnováhy české ekonomiky a do určité míry i vnitřním inflačním faktorem).

Vliv jednotlivých segmentů domácí poptávky byl za této situace výrazněji ovlivňován zpomalující se dynamikou růstu reálných příjmů (včetně příjmů z mezd, zejména v rozpočtové sféře), úrovní úrokových sazeb snižující dostupnost korunových úvěrů, nižšími výdaji vlády zejména na vlastní spotřebu a investiční aktivity vládního sektoru. K danému vývoji přispěla i depreciace kurzu koruny, zpomalující se příliv zahraničního kapitálu a mírně se zhoršující hospodářské výsledky podniků. Vývoj významně ovlivnila i očekávání domácích i zahraničních investorů.

1) Míra nezaměstnanosti vykázaná ke konci roku 1997.

Naopak růst vnější poptávky výrazně zesílil

Na druhé straně zesílení konjunktury na zahraničních trzích, oslabení měny a určité výsledky investičního boomu z minulých let, které podpořily růst potenciálního výstupu, se naopak příznivě promítly do obnovení dynamiky růstu reálného vývozu zboží a služeb 1/ (růst o 10,2 % ve srovnání s růstem 0 5,4 % v roce 1996), která se tak stala dominantním stimulem hospodářského růstu v roce 1997. Růst vnější poptávky příznivě ovlivnil růst agregátní poptávky, která meziročně vzrostla o 3,3 %.

K výraznějšímu oslabení domácí poptávky došlo ve 2. pololetí

Pokles domácí poptávky a navazující oslabování vnější nerovnováhy v průběhu roku 1997 byl postupně zesilující proces. Z pohledu intenzity dosažených změn lze odlišit dvě vývojové etapy v rámci roku 1997. Zatímco ještě v prvých měsících roku i přes mírný pokles dynamiky růstu domácí poptávky vnější nerovnováha ještě zesílila (vlivem výraznějšího poklesu tvorby HDP), ve druhém čtvrtletí již došlo k určitému obratu, a to především v důsledku meziročního poklesu fixní kapitálové tvorby; to také přispělo k celkovému oslabení dynamiky růstu vnějšího deficitu během prvního pololetí. Výraznější zlom poptávkových trendů a návazně i vnější nerovnováhy nastal ale až ve druhém pololetí, kdy došlo k absolutnímu poklesu vnější nerovnováhy jednoznačně v důsledku poklesu na poptávkové straně; vedle tří základních komponent domácí poptávky se na tomto vývoji v roce 1997 významněji podílel i vývoj zásob z dále blíže rozvedených důvodů a oživení vnější poptávky.

Změny makroekonomických ukazatelů proti st. obd. roku 1996 1/

1/ Rozumí se v metodice HDP.

Podíl záporného salda vývozu a dovozu na HDP se podstatně snížil

Závislost domácí poptávky na zahraničních zdrojích se tak výrazněji snížila: podíl záporného salda vývozu a dovozu na HDP, který ve druhém pololetí 1996 dosáhl maxima 11,7 %, klesl při uvedených trendech ve druhé polovině roku 1997 na 7,5 % a byl rovněž o 2,3 bodu nižší oproti 1. pololetí.

Růst vnější poptávky byl rozhodující pro růst HDP