(1) Tento zákon upravuje výkon trestu odnětí
svobody (dále jen "výkon trestu") ve věznicích
a zajištění jeho bezpečnosti.
(2) Výkonem trestu se sleduje dosažení účelu
trestu odnětí svobody (dále jen "trest")
ve smyslu trestního zákona prostředky stanovenými
v tomto zákoně.
(1) K dosažení účelu výkonu trestu
se uplatňují postupy zacházení s odsouzenými,
které představují souhrn pracovních,
vzdělávacích, zájmových, terapeutických,
případně dalších aktivit v podmínkách
stanoveného režimu.
(2) Postupy zacházení s odsouzenými se uplatňují
diferencovaně s ohledem na chování odsouzeného,
jeho osobnost, délku trestu a případně
jeho předchozí trestnou činnost.
(3) Konkrétní postupy zacházení s
odsouzenými jsou formulovány v programu zacházení.
Program zacházení se zpracovává pro
odsouzeného se zbytkem trestu tři měsíce.
(4) Trest je vykonáván takovým způsobem,
aby byla respektována přirozená důstojnost
osobnosti odsouzeného a aby byly omezovány škodlivé
účinky zbavení svobody; tím však
nesmí být ohrožena potřeba ochrany společnosti.
(5) Výkon trestu svou podstatou omezuje základní
práva a svobody v míře nezbytně nutné
k
a) dosažení jeho účelu
b) zachování stanoveného vnitřního
řádu a zajištění jeho bezpečnosti,
c) zamezení maření účelu trestního
řízení, pokud se proti odsouzenému
ve výkonu trestu vede trestní stíhání.
(1) Střežení odsouzených, dozor nad
nimi a postupy zacházení s odsouzenými zajišťuje
Vězeňská služba České
republiky (dále jen "Vězeňská
služba").
(2) Vězeňská služba je oprávněna
vůči odsouzeným vydávat pokyny a příkazy
a používat taková omezení a donucovací
prostředky, které připouští zákon.
(3) Pokud tento zákon upravuje oprávnění
a úkoly zaměstnance Vězeňské
služby, rozumí se jím příslušník
a občanský pracovník Vězeňské
služby, jestliže z jednotlivých ustanovení
nevyplývá, že se jedná o příslušníka
Vězeňské služby. Občanský
pracovník Vězeňské služby je
oprávněn vydávat odsouzeným pokyny
a příkazy v souladu s tímto zákonem.
(1) Ve věznici ředitel věznice zpravidla
zřídí poradní sbor.
(2) Poradní sbor projednává metodické,
koncepční i aktuální otázky
penitenciární teorie a praxe, zejména doporučuje
uplatňování nových poznatků,
forem, metod a postupů zacházení s odsouzenými,
které napomáhají dosažení účelu
výkonu trestu.
(1) Trest se vykonává ve věznici nebo v samostatném
oddělení vazební věznice. Věznice
zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti (dále
jen "ministr") podle zvláštního zákona.
Správu věznic vykonává Vězeňská
služba podle zvláštního zákona.
(2) Ministr může zřídit věznici
i v jiném objektu, než který je ve správě
Vězeňské služby, pokud s tím
vlastník takového objektu souhlasí a uzavře
smlouvu o zřízení věcného břemene
Účast na správě a provozu takové
věznice je vymezena dohodou mezi generálním
ředitelem a vlastníkem objektu. Vězeňská
služba však vždy odpovídá za střežení,
zacházení s odsouzenými a dodržování
zákonných podmínek výkonu trestu.
Rovněž v těchto objektech provádí
státní stavební dohled. Uzavřením
dohody o správě a provozu není dotčeno
právo dozoru a kontroly nad výkonem trestu.
(3) Pokud zdravotní stav odsouzeného vyžaduje
zdravotní péči, kterou nelze zajistit ve
zdravotnickém zařízení Vězeňské
služby, a nelze-li výkon trestu přerušit,
trest se na nezbytně nutnou dobu vykonává
ve zdravotnickém zařízení mimo Vězeňskou
službu, přičemž střežení
odsouzeného v takovém případě
zajišťuje správa nejbližší věznice.
Vzniknou-li zdravotnickému zařízení
v důsledku těchto opatření zvýšené
náklady, uhradí mu ji Vězeňská
služba.
(4) Věznice se člení podle způsobu
vnějšího střežení a zajištění
bezpečnosti do čtyř základních
typů, a to:
a) s dohledem,
b) s dozorem,
c) s ostrahou,
d) se zvýšenou ostrahou.
(5) Trest u mladistvých, kteří nepřekročili
18. rok svého věku, se vykonává zpravidla
odděleně od ostatních odsouzených,
a to ve věznicích nebo zvláštních
odděleních pro mladistvé s uplatňováním
vnitřní diferenciace.
(6) V rámci jedné věznice mohou být
zřízena oddělení různých
typů, pokud tím nebude ohrožen účel
výkonu trestu.
(7) O tom, do jakého typu věznice bude odsouzený
zařazen k výkonu trestu, rozhoduje ředitel
věznice.
(1) Vězeňská služba zařadí
do věznice
a) s dohledem odsouzeného, kterému byl uložen
trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti
a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný
trestný čin,
b) s dozorem odsouzeného, kterému byl uložen
trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti
a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný
trestný čin, nebo pachatele, kterému byl
uložen trest za úmyslný trestný čin
ve výměře nepřevyšující
tři roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu
pro úmyslný trestný čin,
c) s ostrahou odsouzeného, kterému byl trest uložen
za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň
splněny podmínky pro umístění
do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou
a odsouzeného, který byl odsouzen pro trestný
čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen
do výkonu trestu do věznice s dohledem nebo s dozorem
a odsouzeného, který se má na základě
rozhodnutí soudu podrobit ochrannému léčení
v ústavní formě,
d) se zvýšenou ostrahou odsouzeného, kterému
byl uložen výjimečný trest, trest na
doživotí, kterému byl uložen trest jako
zvlášť nebezpečnému recidivistovi
(§ 41 odstavec 1 tr.zák.), kterému byl za zvlášť
závažný trestný čin (§ 41
odstavec 2 tr.zák.) uložen trest ve výměře
nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen
za úmyslný trestný čin a v posledních
pěti letech uprchl z výkonu vazby nebo z výkonu
trestu.
e) pro mladistvé nebo do zvláštního
oddělení věznice pro mladistvé odsouzeného,
který nepřekročil 18. rok svého věku,
přičemž Vězeňská služba
může rozhodnout, že v takové věznici
se vykoná trest i u mladistvého, který již
překročil 18. rok svého věku; v tomto
případě se přihlédne zejména
k délce trestu a ke stupni a povaze narušení
mladistvého.
(1) Při umisťování se zpravidla zohledňuje
oddělení odsouzených:
a) mužů od žen,
b) mladistvých od dospělých,
c) prvovězněných od recidivistů,
d) za úmyslně spáchané trestné činy a trestné činy spáchané v organizovaných
skupinách od odsouzených za trestné činy
z nedbalosti,
e) trvale pracovně nezařaditelných,
f) s poruchami duševními a poruchami chování,
g) k doživotnímu trestu,
h) s uloženým ochranným léčením.
(2) Umisťování odsouzených do jednotlivých
věznic provádí generální ředitelství
Vězeňské služby ve spolupráci
s ředitelem věznice, ve které odsouzený
nastoupil k výkonu trestu.
(1) Ředitel věznice může rozhodnout
o přeřazení odsouzeného do věznice
jiného typu, který se od věznice, v níž
odsouzený trest dosud vykonává, může
lišit o jeden stupeň, a to na základě
vyhodnocení účinnosti programu zacházení
s odsouzeným.
(2) O přeřazení odsouzeného do věznice
s mírnějším zajištěním
bezpečnosti rozhodne ředitel věznice tehdy,
jestliže chování odsouzeného, penitenciární
diagnóza a způsob, jakým plní své
povinnosti, odůvodňují závěr,
že přeřazení přispěje
k dosažení účelu výkonu trestu.
(3) O přeřazení odsouzeného do věznice
s přísnějším zajištěním
bezpečnosti může ředitel věznice
rozhodnout, jestliže:
a) odsouzený závažným způsobem
nebo opakovaně porušil stanovený pořádek
nebo kázeň,
b) odsouzený byl pravomocně uznán vinným
trestným činem, který spáchal během
výkonu trestu,
c) to odůvodňuje délka postupně uložených
trestů a závažnost trestných činů,
za které byly tresty uloženy.
(4) Z věznice se zvýšenou ostrahou nelze přeřadit:
a) odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný
trest a který dosud nevykonal alespoň 10 let tohoto
trestu,
b) jiného odsouzeného, který trest vykonává
ve věznici se zvýšenou ostrahou, před
výkonem alespoň jedné poloviny uloženého
trestu.
(5) Do věznice s dozorem a věznice s dohledem nelze
přeřadit odsouzeného, který se má
na základě rozhodnutí soudu podrobit ochrannému
léčení v ústavní formě.
(6) Na žádost odsouzeného, který ve
věznici určitého typu vykonal nepřetržitě
alespoň jednu třetinu uloženého trestu,
nejméně však šest měsíců,
může ředitel věznice rozhodnout o jeho
přeřazení do věznice s mírnějším
zajištěním bezpečnosti; to neplatí
pro odsouzeného, kterému byl uložen trest na
doživotí a vykonává jej ve věznici
se zvýšenou ostrahou. Ředitel věznice
je povinen o takové žádosti rozhodnout do 30
dnů.
(7) Není-li žádosti podle odstavce 6 vyhověno,
může ji odsouzený opakovat až po uplynutí
šesti měsíců od skončení
řízení o jeho předchozí žádosti.
(8) Jestliže bylo rozhodnuto o přeřazení
odsouzeného do jiného typu věznice, stanoví
generální ředitelství Vězeňské
služby ve spolupráci s ředitelem věznice,
kde odsouzený trest dosud vykonává, věznici,
v níž bude odsouzený nadále trest vykonávat.
Doba výkonu vazby se nezapočítává
do dob uvedených v § 8 odstavci 4,5 a 6.
(1) Písemné rozhodnutí ředitele věznice
o zařazení nebo přeřazení odsouzeného
do věznice se vždy doručí odsouzenému.
Na řízení o zařazování
a přeřazování odsouzených se
nevztahuje správní řád.
(2) Proti rozhodnutí o přeřazení odsouzeného
do věznice s přísnějším
zajištěním bezpečnosti může
odsouzený podat do osmi dnů ode dne doručení
rozhodnutí odvolání u generálního
ředitele Vězeňské služby. Odvolání
nemá odkladný účinek.
(1) Odsouzení mají vedle povinností vyplývajících
ze zákonů a jiných právních
předpisů též povinnosti uložené
podle tohoto zákona. Po dobu výkonu trestu jsou
odsouzení povinni podrobit se omezením některých
práv a svobod, jejichž výkon by byl v rozporu
s účelem výkonu trestu nebo která
nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna.
(2) Jedná se zejména o omezení těchto
práv: nedotknutelnost osoby a jejího soukromí,
svobodu pohybu a pobytu, zachování listovního
tajemství, právo svobodné volby povolání.
Při výkonu petičního práva
nemohou odsouzení zasílat stížnost ve
stejné věci současně několika
orgánům státní správy a územní
samosprávy a s opětovným podáním
vyčkají do vyřízení věci.
(3) Odsouzeným nepřísluší právo
na stávku, právo sdružovat se ve spolcích,
společnostech a jiných sdruženích, zakládat
odborové organizace a sdružovat se v nich, právo
podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost,
právo svobodné volby lékaře a zdravotnického
zařízení. Odsouzení nemohou ve výkonu
trestu zakládat politické strany nebo politická
hnutí, sdružovat se v nich a nemohou vykonávat
volené a jiné veřejné funkce.
(4) Jestliže se proti odsouzenému ve výkonu
trestu vede trestní stíhání a je splněn
důvod vazby stanovený zákonem, uplatní
se proti němu omezení uvedená v rozhodnutí
soudu, která by si podle zákona vyžadovala
důvod vazby.
(5) Pro každou věznici stanoví její
ředitel se souhlasem generálního ředitelství
Vězeňské služby vnitřní
řád věznice, kterým se řídí
chod života a činnost odsouzených. Vnitřním
řádem věznice se též určuje
časový režim života odsouzených
a vymezí se podíl odsouzených na řešení
otázek souvisejících s životem ve věznici.
(1) Odsouzený je ve výkonu trestu povinen
dodržovat stanovený pořádek a kázeň,
plnit pokyny a příkazy zaměstnanců
Vězeňské služby, pracovat, pokud je
mu přidělena práce a není uznán
dočasně práce neschopným nebo není
po dobu výkonu trestu uznán zdravotně nezpůsobilým
k výkonu práce, plnit úkoly vyplývající
z programu zacházení s odsouzeným, šetrně
zacházet se svěřenými věcmi,
nepoškozovat cizí majetek, dodržovat zásady
slušného jednání s osobami, s nimiž
přichází do styku a i jinak zachovávat
ustanovení vnitřního řádu věznice.
Dále je povinen dodržovat opatření a
pokyny podle zvláštních předpisů
k zajišťování bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci a požární
ochrany.
(2) Odsouzený je dále povinen
a) podrobit se osobní prohlídce, jsou-li splněny
podmínky uvedené v § 82 odstavci 3 tr. řádu,
nebo je-li potřebné ji vykonat za účelem
bezpečnosti odsouzeného, jiných osob, splnění
služebního zákroku anebo účelu
výkonu trestu,
b) umožnit zaměstnancům Vězeňské
služby kontrolu svých osobních věcí,
c) podrobit se preventivní vstupní, periodické,
mimořádné a výstupní lékařské
prohlídce v rozsahu určeném lékařem
nebo právním předpisem včetně
nezbytných diagnostických a laboratorních
vyšetření a očkování,
a opatřením stanoveným orgány hygienické
služby,
d) strpět úkony, které souvisejí s
jeho identifikací a podrobit se úkonům nezbytným
pro zpracování komplexní zprávy,
e) pokud onemocní, stane se mu úraz nebo je zraněn,
tyto skutečnosti neprodleně ohlásit,
f) oznámit okolnosti, které mohou způsobit
vážné ohrožení bezpečnosti
jemu samotnému, spolu odsouzeným nebo věznici,
pokud se o nich dozví nebo je zjistil,
g) podrobit se protidrogovým opatřením,
h) dodržovat zásady hygieny,
ch) odevzdat cenné věci do úschovy věznice.
(3) Odsouzeným je zakázáno
a) navazovat styky s jinými osobami v rozporu s tímto
zákonem nebo s pokynem vydaným na základě
tohoto zákona,
b) vyrábět, přechovávat a konzumovat
alkoholické nápoje a jiné návykové
látky, vyrábět a přechovávat
předměty, které by mohly být použity
k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo
k útěku, nebo které by svým množstvím
nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo
poškodit zdraví,
c) hrát hry o peníze, věci, služby nebo
o jiné úkony; účastnit se veřejných
loterií a sázek,
d) tetovat sebe nebo jinou osobu anebo nechat se tetovat,
e) předstírat poruchu zdraví nebo se úmyslně
poškozovat na zdraví.
f) bez souhlasu Vězeňské služby prodávat,
směňovat a darovat věci, které má
v držení ve věznici.
(4) Odsouzeného, který neoprávněně
odmítá plnit své povinnosti, je potřebné,
pokud nestačila předcházející
výzva nebo napomenutí, donutit ho k jejich plnění
prostředky podle zákona povolenými.
Zaměstnávání a vzdělávání
odsouzených zahrnuje
a) zařazování odsouzených do práce
odpovídající jejich zdravotní způsobilosti
s přihlédnutím k jejich odborným znalostem
a dovednostem,
b) odměňování za práci,
c) vytváření podmínek pro to, aby
odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji
pracovní kvalifikaci a rozšiřovat si svoji
všeobecnou informovanost.
(1) Věznice vytvářejí podmínky
pro zaměstnávání odsouzených
buď v rámci svého provozu, vlastní výroby
nebo podnikatelské činnosti anebo smluvně
u cizích subjektů.
(2) Smlouva mezi věznicí a cizím subjektem,
na jejímž základě se uskutečňuje
zařazení odsouzených do práce, stanoví
podrobnější podmínky, za nichž
budou odsouzení pracovat, případně
i postup při zaškolení odsouzených k
výkonu určených prací a způsob
zvyšování jejich pracovní kvalifikace.
Při vytváření podmínek k bezpečnosti
a ochraně zdraví při práci a dodržování
protipožárních a hygienických předpisů
má cizí subjekt stejné povinnosti, jaké
by měl podle právních předpisů
vůči svým zaměstnancům v pracovním
poměru.
(3) Cizí subjekty uvedené v předchozích
ustanoveních poskytují věznicím za
práci odsouzených dohodnuté plnění.
Je zakázáno školit a zařazovat odsouzené
k výkonu prací s výbušninami. Jestliže
odsouzený při práci přichází
do styku s omamnými a psychotropními látkami
nebo jedy anebo s jinými látkami, které mohou
vyvolat zvýšené nebezpečí újmy
na zdraví nebo škody na majetku, je třeba nad
ním zajistit zvýšenou kontrolu. Zákaz
některých prací pro odsouzené ženy
a mladistvé je stanoven zvláštními předpisy.
(1) Odsouzený, který byl zařazen do práce,
je povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně
způsobilý.
(2) Pracovní podmínky, pracovní doba a podmínky
pro uložení přesčasové práce
u odsouzených se řídí právními
předpisy vztahujícími se na zaměstnance
v pracovním poměru. Ředitel věznice
může nařídit odsouzeným práci
přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených
zvláštními předpisy.
(3) Do pracovní doby se nepočítá práce
při úklidu a jiná obdobná práce
odsouzených potřebná k zajištění
běžného provozu věznice, a pracovní
terapie, pokud je součástí programu zacházení
s odsouzeným; tyto práce jsou odsouzení povinni
provádět bez nároku na pracovní odměnu
a nesmějí být nařízeny na úkor
doby nutné k odpočinku odsouzených.
(4) Odsouzeným se zajišťuje formou připomínek
a námětů účast na řešení
otázek týkajících se bezpečnosti
a ochrany zdraví při jejich práci.
(1) Odsouzeným přísluší odměna
podle vykonané práce. Výši odměny
a podmínky pro její poskytování se
stanoví nařízením vlády České
republiky.
(2) Z pracovní odměny odsouzeného se po srážkách
podle právních předpisů provedou další
srážky jednak k úhradě výživného
pro jeho děti, včetně příspěvku
na úhradu nákladů při péči
o dítě v ústavní nebo ochranné
výchově, a jednak k úhradě nákladů
výkonu trestu. Kromě těchto srážek
lze z pracovní odměny odsouzeného provádět
další srážky, které připouštějí
právní předpisy jako srážky ze
mzdy, a to obdobně podle právních předpisů.
Rozsah, případně též pořadí
srážek z pracovní odměny odsouzeného
stanoví Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo")
vyhláškou. Přitom přihlédne zejména
k zabezpečení výživy dětí
odsouzeného a oprávněným nárokům
poškozených trestným činem.
(3) Je-li však soudem nařízen výkon
rozhodnutí srážkami z pracovní odměny
odsouzeného, postupuje se podle občanského
soudního řádu a předpisů vydaných
na jeho základě.
(4) Část pracovní odměny odsouzeného,
která zbývá po provedení srážek
podle odstavce 2, případně podle odstavce
3, se rozdělí na kapesné a úložné
způsobem, který stanoví ministerstvo vyhláškou.
Odmítne-li odsouzený bez závažného
důvodu pracovat, kapesné mu nenáleží.
(5) Z úložného může odsouzený
poskytovat příspěvky své rodině
a plnit své závazky v rozsahu a za podmínek
stanovených ministerstvem. Zbytek úložného
se odsouzenému vyplatí při propuštění
z výkonu trestu, pokud se věznice s odsouzeným
nedohodne jinak.
(1) Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady,
se obvykle umožní, aby získali základní
nebo i vyšší vzdělání anebo
se zúčastnili dalších forem vzdělávání,
které jim umožní získat a zvyšovat
si svoji pracovní kvalifikaci., případně
rozšiřovat si svou všeobecnou informovanost.
(2) Odsouzení zařazení do denní formy
studia jsou postaveni na úroveň odsouzeným
zařazeným do práce.
(1) Odpovědnost za škodu způsobenou odsouzeným
během výkonu trestu se řídí
právními předpisy.
(2) Za škodu způsobenou odsouzenému na věcech
zodpovídá Vězeňská služba
v případech, kdy jí byly svěřeny
do úschovy.
(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou
způsobil věznici, cizímu subjektu nebo organizaci,
u nichž byl zařazen do práce, zaviněným
porušením povinností při plnění
pracovních úkolů nebo v přímé
souvislosti s ním, v rozsahu a za podmínek stanovených
právními předpisy vztahujícími
se na zaměstnance v pracovním poměru.
(2) Cizí subjekt nebo organizace, jimž byla způsobena
škoda, projednají výši požadované
náhrady též s věznicí.
(1) Za škodu způsobenou odsouzenému při
plnění pracovních úkolů nebo
v přímé souvislosti s plněním
těchto úkolů odpovídá věznice
nebo cizí subjekt anebo organizace, u nichž byl odsouzený
zařazen do práce podle zvláštních
předpisů. Obdobně odpovídá
odsouzenému věznice, cizí subjekt nebo organizace,
u níž je odsouzený zařazen do práce
za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí
z povolání, za škodu způsobenou na odložených
věcech a při odvracení škody.
(2) Práce při úklidu a pracovní terapii
se z hlediska odpovědnosti za škodu, nepovažují
za plnění pracovních úkolů.
(1) Odsouzený je povinen hradit náklady výkonu
trestu. Pracuje-li z odměny za práci, je-li poživatelem
některého z důchodů pak z tohoto příjmu.
Náklady výkonu trestu je povinen hradit též
z peněz uložených ve věznici.
(2) Je-li sociální situace odsouzeného na
hranici životního minima, může mu ředitel
věznice prominout úhradu nákladů výkonu
trestu.
(1) Jako škodu způsobenou věznici je odsouzený
povinen též nahradit
a) náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým
zaviněním způsobil, že tyto náklady
nemohly být uhrazeny srážkami z jeho pracovní
odměny,
b) zvýšené náklady střežení,
a nejsou-li hrazeny zdravotním pojištěním,
též náklady na dopravu a předvedení
do zdravotnického zařízení, jestliže
1. si úmyslně způsobil nebo jinému
úmyslně umožnil způsobit mu újmu
na zdraví anebo se opakovaně dopustil porušování
léčebného režimu,
2. zneužil zdravotní péče předstíráním
poruchy zdraví nebo
3. se z vlastního rozhodnutí nepodrobil lékařskému
zákroku, ke kterému dal předchozí
souhlas, nebo o který požádal.
(2) Rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady uvedené
v předcházejících odstavcích
vydá ředitel věznice. Proti rozhodnutí
ředitele věznice může odsouzený
do tří dnů od oznámení podat
stížnost, o níž rozhoduje generální
ředitel Vězeňské služby nebo
k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské
služby.
(3) Výkon rozhodnutí, kterým byla odsouzenému
uložena povinnost nahradit škodu způsobenou během
výkonu trestu, náklady výkonu trestu nebo
zvýšené náklady střežení,
náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického
zařízení, provádí po dobu výkonu
trestu srážkami z pracovní odměny důchodu,
peněz uložených ve věznici nebo přikázáním
pohledávky podle zvláštních předpisů
ta věznice, která pohledávku spravuje.
(4) Podle této zásady se postupuje i při
náhradě neuhrazených nákladů
spojených s výkonem vazby, předcházející
tomuto výkonu trestu.
Odsouzeným přísluší stejná
práva bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti,
národnosti, státní příslušnosti,
jazyka, víry a náboženství, politického
nebo jiného smýšlení, národního
nebo sociálního původu, příslušnosti
k národnostní nebo etnické menšině,
majetku, rodu nebo jiného postavení anebo zařazení
do typu věznice.
(1) Ve výkonu trestu se pro odsouzené vytvářejí
takové materiální a kulturní podmínky
života, aby byl zabezpečen jejich náležitý
tělesný a duševní rozvoj. V souladu
s tím se stanoví náležitosti a podmínky
stravování tak, aby odpovídaly obvyklým
hodnotám výživy potřebným k udržení
zdraví a síly, s přihlédnutím
k obtížnosti vykonávané práce.
Každý odsouzený musí mít zabezpečeno
lůžko a prostor pro uložení osobních
věcí. Odívání odsouzených
musí odpovídat klimatickým podmínkám
a musí dostatečně chránit jejich zdraví.
(2) Odsouzeným se zabezpečuje osmihodinová
doba ke spánku, doba potřebná k osobní
hygieně a úklidu, nejméně jednohodinová
vycházka a přiměřené osobní
volno.
(3) Odsouzeným se poskytují zdravotnické
služby v rozsahu a za podmínek stanovených
právním předpisem o péči o
zdraví lidu; organizaci a výkon zdravotnických
služeb poskytovaných odsouzeným upraví
ministr v dohodě s ministrem zdravotnictví.
(4) Zdravotní pojištění a sociální
zabezpečení odsouzených upravují zvláštní
předpisy.
(1) Odsouzený má právo přijímat
a na svůj náklad odesílat písemná
sdělení (dále jen "korespondence")
bez omezení, pokud zákon nestanoví jinak.
(2) Korespondence podléhá kontrole, která
zahrnuje oprávnění Vězeňské
služby seznámit se s obsahem písemností.
Pokud obsah korespondence zakládá podezření,
že je připravován nebo páchán
trestný čin, Vězeňská služba
korespondenci zadrží a předá ji orgánu
činnému v trestním řízení.
(3) Kontrola korespondence mezi odsouzeným a advokátem
zmocněným odsouzeného zastupovat, mezi odsouzeným
a státními orgány České republiky
nebo diplomatickou misí cizího státu, anebo
mezi odsouzeným a mezinárodní organizací,
která podle mezinárodní úmluvy, jíž
je Česká republika vázána, je příslušná
k projednávání podnětů týkajících
se ochrany lidských práv, je nepřípustná.
Tato korespondence se odesílá adresátům
neprodleně a doručuje se odsouzenému bez
průtahů.
(4) Odsouzenému, který neumí nebo nemůže
číst anebo psát, Vězeňská
služba zajistí, aby mu byla došlá korespondence
přečtena, nebo mu poskytne pomoc při sepisování
žádostí, podání a stížností
státním orgánům, mezinárodním
organizacím a při dopisování s advokátem.
(1) Odsouzenému se zpravidla umožní použití
telefonu, budou-li vytvořeny technické podmínky,
ke kontaktu s příbuznými v řadě
přímé, s manželem, sourozenci, a dále
druhem, osvojitelem nebo osvojencem (dále jen "blízká
osoba").
(2) V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného
závažného důvodu lze odsouzenému
povolit užití telefonu ke kontaktu s jinou osobou
než je osoba blízká.
(3) Užití telefonu odsouzeným podléhá
z bezpečnostních důvodů kontrole Vězeňské
služby. Pokud obsah hovoru zakládá podezření,
že je připravován nebo páchán
trestný čin, Vězeňská služba
učiní potřebná opatření.
(1) Odsouzený má právo přijímat
v čase určeném ředitelem věznice
návštěvy blízkých osob na dobu
až tři hodiny během jednoho kalendářního
měsíce.
(2) Návštěvy probíhají zpravidla
v místnostech k tomu určených.Případné
úpravy místnosti, zejména dělící
přepážka a použité dorozumívací
prostředky nesmí bránit běžnému
hovoru a vizuálnímu kontaktu odsouzeného
s blízkými osobami. Návštěvy
odsouzených umístěných v lůžkových
částech zdravotnického zařízení
jsou možné jen se souhlasem ošetřujícího
lékaře, a to v místnostech k tomu určených.
(3) Nestanoví-li vnitřní řád
věznice počet vyšší, mohou odsouzeného
současně navštívit nejvýše
čtyři osoby včetně nezletilých
dětí. nezletilé děti ve věku
do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy
pouze v doprovodu osoby starší 18 let.
(4) V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného
závažného důvodu lze odsouzenému
povolit návštěvu jiných než blízkých
osob. Ředitelé věznic mohou ve zvlášť
odůvodněných případech povolit
návštěvu mezi odsouzenými, kteří
jsou blízkými osobami. Náklady předvedení
hradí v takovém případě odsouzení
rovným dílem, nedohodnou-li se jinak.
(5) Odsouzeným vykonávajícím trest
ve věznici s dohledem nebo ve věznici s dozorem
může ředitel věznice povolit v souvislosti
s návštěvou volný pohyb mimo věznici.
(6) Ředitel věznice může ve výjimečných
případech povolit uskutečnění
návštěvy odsouzeného bez zrakové
a sluchové kontroly zaměstnanců Vězeňské
služby v prostorách k tomu určených.
(7) Návštěva může být přerušena
příkazem zaměstnance Vězeňské
služby, jestliže odsouzený nebo návštěvníci
přes upozornění porušují pořádek,
kázeň nebo bezpečnost věznice.
(1) Odsouzenému se zajišťuje právo na
poskytování duchovních a dalších
obdobných služeb sledujících humanitární
cíle v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních
předpisů; poskytování těchto
služeb ve věznici se nepovažuje za návštěvy
ve smyslu návštěv podle § 28 tohoto zákona.
(2) Věznice umožňují konat zpravidla
v době pracovního klidu společné náboženské
obřady odsouzených. Účast na náboženských
obřadech je dobrovolná. Dobu konání
společných náboženských obřadů
vymezí vnitřní řád věznice.
(3) Zvláštní předpis stanoví
podmínky spolupráce věznice s registrovanými
církvemi a náboženskými společnostmi
k zabezpečení duchovní služby.
(1) Odsouzený má právo na své náklady
odebírat a číst denní tisk, knihy
a jiné publikace podle svého zájmu, duchovních
potřeb a vyznání víry s výjimkou
tiskovin nebo jiných materiálů s pornografickou
tematikou anebo propagujících národnostní,
etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální
nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí,
násilí a krutost nebo obsahujících
popis výroby a použití psychotropních
látek, jedů, výbušnin a zbraní.
Denní tisk a časopisy včetně zahraničních,
pokud jsou distribuovány v tuzemsku, si může
odsouzený předplatit z vlastních prostředků
nebo mu je mohou předplatit též jeho příbuzní
nebo jiné osoby.
(2) Ve věznici se pro odsouzené zřizují
knihovny vybavené literaturou podobně jako veřejné
knihovny s omezením uvedeným v odstavci 1, v nichž
si odsouzení mohou půjčovat knihy podle vlastního
výběru.
(1) Odsouzený má právo si půjčovat
a hrát společenské hry, které jsou
ve věznici k dispozici.
(2) Odsouzenému lze v odůvodněných
případech umožnit zakoupení, zaslání,
případně dovezení a používání
dalších věcí, majících
vztah zejména k zajištění jeho dalšího
vzdělávání programu zacházení,
případně zájmové činnosti,
pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem
výkonu trestu a jejich množství, povaha nebo
užívání nebudou narušovat pořádek
v ubytovacím prostoru nebo škodit na zdraví
anebo omezovat ostatní odsouzené.
(1) Odsouzený má právo nakupovat si za peněžní
prostředky, s nimiž může volně
disponovat, v prodejně věznice potraviny a věci
osobní potřeby, případně věci
pro zájmovou a vzdělávací činnost
nebo k realizaci programu zacházení. Nákup
se uskutečňuje zpravidla formou bezhotovostní
platby.
(2) Ve věznici se pro odsouzené zřizují
prodejny s potravinářským, drogistickým
a průmyslovým zbožím. Minimální
sortiment zboží stanoví vnitřní
řád věznice. Nelze-li nákup zboží
provádět v prodejně věznice, zajišťuje
se prostřednictvím správy věznice.
(3) Ředitel věznice je oprávněn stanovit
nejvyšší peněžní částku,
za kterou může odsouzený jednorázově
nakoupit.
(1) Odsouzený má právo dvakrát ročně,
zpravidla u příležitosti narozenin a vánočních
svátků, přijmout balíček s
potravinami a věcmi osobní potřeby do váhy
5 kg.
(2) Balíčky podléhají kontrole zaměstnanců
Vězeňské služby. Odsouzenému
se nepředají věci, které odporují
účelu výkonu trestu nebo které není
dovoleno mít u sebe, zejména věci, kterými
by mohl ohrozit život a zdraví vlastní nebo
jiných osob. Nepředané věci se odešlou
zpět odesílateli na náklady odsouzeného.
(3) Na balíčky obsahující prádlo,
oděv a potřeby k realizaci programu zacházení
s odsouzenými pro vzdělávání
nebo zájmovou činnost se nevztahují lhůty
uvedené v odstavci 1.
(1) Pokud byly odsouzenému do věznice zaslány
peníze, převedou se na jeho účet a
odsouzený se o tom vyrozumí. Nesouhlasí-li
odsouzený s přijetím peněz, peníze
se vrátí odesílateli na náklady odsouzeného.
(2) K nákupu může odsouzený použít
též peníze, které mu byly do věznice
během výkonu trestu zaslány nebo které
předal věznici k úschově při
nástupu do výkonu trestu.
(3) Má-li však odsouzený v úschově
věznice menší částku peněz,
než je předpokládaná cena jízdného
do místa bydliště a výše stravného
na jeden den v době propuštění z výkonu
trestu, nákup potravin a dalších věcí
nebo jiná dispozice s těmito penězi se mu
neumožní.
(4) Neuhradil-li odsouzený škodu způsobenou
trestným činem, pohledávky spojené
s trestním řízením, případně
škodu, kterou Vězeňské službě
způsobil během výkonu trestu, může
tyto peníze použít pouze na nákup základních
hygienických potřeb, na úhradu těchto
pohledávek, soudních nebo správních
poplatků, anebo na úhradu nákladů
zdravotní péče.
(1) Odsouzený smí k uplatnění svých
práv a oprávněných zájmů
podávat stížnosti a žádosti orgánům
příslušným k jejich vyřízení;
stížnost, případně žádost
musí být orgánu, jemuž je adresována,
neprodleně odeslána. Ředitel věznice
určí okruh zaměstnanců Vězeňské
služby pověřených přebíráním
a odesíláním stížností
a žádostí a jejich evidencí; vytvoří
takové podmínky pro podávání
stížností a žádostí odsouzených,
aby bylo vyloučeno, že s nimi budou zacházet
jiné než oprávněné osoby. V téže
věci však nesmí odsouzený podávat
stížnost několika orgánům současně,
ani ji opakovat před jejím vyřízením.
(2) Orgány Vězeňské služby bez
odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního
zástupce, soudce nebo orgán, který provádí
kontrolu věznice, o žádosti odsouzeného
o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici
umožní.
(3) Odsouzený má právo na poskytování
právní pomoci advokátem, jenž má
oprávnění v mezích svého zmocnění
vést s odsouzeným korespondenci a hovořit
s ním.
(4) Zaměstnanci Vězeňské služby
jsou povinni dbát na zachovávání práv,
která odsouzení mají ve výkonu trestu.
(1) K dosažení účelu výkonu trestu
se individuálně stanovuje program zacházení
s odsouzeným, který je základní formou
cílevědomého a komplexního působení
na odsouzeného.
(2) Program zacházení s odsouzeným se zpracovává
na základě komplexní zprávy o odsouzeném
s ohledem na délku trestu, charakteristiku osobnosti a
příčiny trestné činnosti.
(3) Program zacházení s odsouzeným obsahuje
konkrétně formulovaný cíl působení
na odsouzeného, metody a formy zacházení
s odsouzeným směřující k dosažení
cíle, způsob a četnost hodnocení.
Cíle programu zacházení se zaměřují
na taková opatření, která by odsouzenému
umožnila vést řádný život
na svobodě, nepáchat trestnou činnost a přijmout
odpovědnost za své jednání.
(4) Komplexní zpráva je shrnutím výsledků
psychologického, pedagogického, případně
lékařského vyšetření a
jiných dostupných materiálů k osobě
odsouzeného; její obsah je důvěrný.
(5) Věznice v přiměřené době
před propuštěním odsouzeného
vytvářejí podmínky pro jejich samostatnou
a sebe obslužnou činnost.
Při výkonu své pravomoci stanovené
zákonem a v souvislosti s konkrétním řízením
jsou soudci, případně zaměstnanci
soudu k tomu určení a státní zástupci
oprávněni navštěvovat odsouzené
ve výkonu trestu, mluvit s nimi bez přítomnosti
třetí osoby a nahlížet do jejich osobních
spisů a dalších písemností, které
souvisejí s výkonem trestu.
(1) Na naplňování účelu výkonu
trestu se v souladu s právními předpisy mohou
podílet po dohodě s generálním ředitelem
Vězeňské služby, případně
ředitelem věznice, církve a náboženské
společnosti, zájmová sdružení
občanů, nevládní organizace, jakož
i další orgány a instituce (dále jen
"pověřený zástupce"), které
mají vztah k odsouzenému a mohou přispět
k plnění účelu výkonu trestu.
(2) Pověření zástupci mohou po dobu
výkonu trestu udržovat s odsouzeným osobní
styk, zajímat se o jeho chování ve výkonu
trestu a pomáhat mu při vytváření
příznivých podmínek pro jeho budoucí
život na svobodě. Na požádání
je správa věznice informuje o stavu a chování
odsouzeného, pokud s tím odsouzený souhlasí.
(3) Pověřené zástupce správa
věznice poučí o povinnosti dodržovat
právní předpisy pro výkon trestu a
respektovat vnitřní řád věznice
včetně časového režimu života
odsouzených.
(4) Správa věznice též po dohodě
s pověřenými zástupci v případě
potřeby zabezpečí vhodné prostory
a podmínky pro jejich činnost, a to tak, aby nebylo
narušeno nebo ohroženo plnění programů
zacházení s odsouzenými.
Odsouzení se mohou podílet na řešení
otázek souvisejících s jejich životem
ve věznici předkládáním návrhů
a připomínek zaměstnancům Vězeňské
služby.
(1) Jestliže odsouzený svým chováním
a jednáním nebo příkladným
činem projevuje odpovědný přístup
k plnění stanovených povinností a
spolupracuje při naplňování účelu
výkonu trestu, lze mu udělit odměnu.
(2) Odměnami jsou:
a) pochvala,
b) mimořádné zvýšení počtu
hodin návštěv během jednoho kalendářního
měsíce až na 5,
c) povolení jednorázového nákupu potravin
a věcí osobní potřeby odsouzenému,
který jinak tyto nákupy nemůže provádět,
d) zvýšení kapesného nejvýše
o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,
e) věcná nebo peněžitá odměna
až do výše 1000,- Kč,
f) rozšíření osobního volna na
sportovní, kulturní nebo jiné zájmové
aktivity po dobu až 1 měsíce,
g) povolení volného pohybu mimo věznici v
souvislosti s návštěvou, nebo na činnost
v souvislosti s programem zacházení s odsouzeným,
h) přerušení výkonu trestu.
(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné
porušení zákonem stanovené nebo na jeho
základě uložené povinnosti, pořádku
nebo kázně během výkonu trestu.
(2) Za kázeňský přestupek lze odsouzenému
uložit kázeňský trest. Kázeňský
trest se neuloží, jestliže samotným projednáním
kázeňského přestupku s odsouzeným
lze dosáhnout sledovaného účelu.
(3) Kázeňskými tresty jsou:
a) důtka
b) snížení kapesného nejvýše
o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,
c) zákaz přijetí jednoho balíčku
v kalendářním roce,
d) pokuta až do výše 1000,- Kč,
e) propadnutí věci,
f) umístění do uzavřeného oddělení
s výjimkou plnění určených
úkolů programu zacházení s odsouzeným
až do 28 dnů,
g) celodenní umístění do uzavřeného
oddělení až do 20 dnů,
h) umístění do samovazby až do 20 dnů.
ch) odnětí výhod vyplývajících
z předchozí kázeňské odměny.
(4) Výkon kázeňských trestů
uvedených pod písmeny f),g) lze uložit též
podmíněně se zkušební dobou až
na šest měsíců. Zkušební
doba počíná běžet právní
mocí rozhodnutí o kázeňském
přestupku. Nespáchá-li odsouzený během
zkušební doby jiný kázeňský
přestupek, kázeňský trest se zahladí.
V opačném případě odsouzený
kázeňský trest vykoná; tím
není dotčena jeho odpovědnost za kázeňský
přestupek spáchaný ve zkušební
době.
(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li
náležitě objasněny okolnosti kázeňského
přestupku a prokázána vina odsouzeného.
Před uložením kázeňského
trestu musí být odsouzenému umožněno,
aby se k věci vyjádřil.
(2) Uložený kázeňský trest musí
být úměrný závažnosti
spáchaného kázeňského přestupku
a musí být v souladu se zájmem na dosažení
účelu trestu. Za kázeňský přestupek
lze uložit jen jeden kázeňský trest.
Trest propadnutí věci lze uložit i vedle jiného
kázeňského trestu.
(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže
od spáchání kázeňského
přestupku uplynula doba jednoho roku.
(1) Kázeňský trest propadnutí věci
je možno uložit, jde-li o věc,
a) jíž bylo použito ke spáchání
kázeňského přestupku,
b) která byla určena ke spáchání
kázeňského přestupku,
c) kterou odsouzený získal kázeňským
přestupkem nebo jako odměnu za něj,
d) kterou odsouzený nabyl za věc uvedenou pod písmenem
c).
(2) Kázeňský trest propadnutí věci
je možno uložit samostatně nebo s jiným
kázeňským trestem, patří-li
věc pachateli kázeňského přestupku.
Vlastníkem propadlé věci se stává
stát.
(3) Kázeňský trest propadnutí věci
nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném
nepoměru k povaze kázeňského přestupku.
(1) K uložení kázeňského trestu
celodenního umístění do uzavřeného
oddělení a umístění do samovazby
je nezbytné předchozí vyjádření
lékaře o tom, že ze zdravotního hlediska
je odsouzený schopen podrobit se tomuto kázeňskému
trestu.
(2) Před nástupem kázeňského
trestu celodenního umístění do uzavřeného
oddělení nebo umístění do samovazby
a nejméně jednou týdně v průběhu
jeho výkonu musí být odsouzený prohlédnut
lékařem, který posoudí, zda je zdravotně
způsobilý k výkonu tohoto kázeňského
trestu. Tím není dotčeno právo odsouzeného
na poskytnutí zdravotní péče i v jiné
době.
(3) Při kázeňském trestu umístění
do samovazby odsouzený nepracuje, neúčastní
se programu zacházení s odsouzeným, není
mu dovoleno kouřit, číst denní tisk,
knihy nebo jiné publikace, kromě právnické,
vzdělávací nebo náboženské
a jiné filosoficko etické literatury a nakupovat
potraviny a věci osobní potřeby s výjimkou
hygienických potřeb. Není mu dovoleno odpočívat
na lůžku od budíčku do večerky.
Stejně se postupuje i při kázeňském
trestu celodenní umístění do uzavřeného
oddělení s tím rozdílem, že odsouzený
je povinen vykonávat úklidové práce
a práce nezbytné k zajištění
běžného provozu ve věznici.
(4) S výkonem znovu uloženého kázeňského
trestu celodenního umístění do uzavřeného
oddělení nebo umístění do samovazby
nelze začít dříve, než po uplynutí
alespoň 10 dnů od výkonu některého
z těchto kázeňských trestů.
Jestliže však kázeňský trest celodenního
umístění do uzavřeného oddělení
nebo umístění do samovazby byl znovu uložen
ještě v průběhu výkonu některého
z těchto kázeňských trestů,
lze vykonat oba takové kázeňské tresty
bezprostředně za sebou.
(1) Pokud nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze
rozhodnout o tom, že se taková věc zabírá,
a) jestliže pachatele nelze za kázeňský
přestupek stíhat nebo kázeňsky potrestat,
b) jestliže mu věc nepatří, nebo
c) jestliže to vyžaduje bezpečnost osob, majetku,
pořádek ve věznici, případně
jiný obdobný obecný zájem.
(2) Rozhodnutí o zabrání věci je třeba
písemně oznámit pachateli kázeňského
přestupku a osobě, které se přímo
týká, pokud je známa. Vlastníkem zabrané
věci se stává stát.
(3) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže
od spáchání kázeňského
přestupku uplynula doba jednoho roku.
Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají
ředitelé věznic. Jiní zaměstnanci
Vězeňské služby mohou kázeňskou
pravomoc vykonávat, pokud k tomu byli zmocněni.