Předkládá: Ing. Josef Tošovský
guvernér České národní banky
OBSAH
A. HOSPODÁŘSKÝ A MĚNOVÝ
VÝVOJ V ČR
I. VÝVOJ VNĚJŠÍHO EKONOMICKÉHO
PROSTŘEDÍ
I. 1. Základní trendy světového hospodářského vývoje
I. 2. Mezinárodní obchod a ceny na světových trzích
I. 3. Kapitálové přesuny, úroky, mezinárodní kapitálové trhy, kurzy
I. 4. Vztahy ČR k mezinárodním ekonomickým
a měnovým institucím
II. VÝVOJ EKONOMIKY V ČR
II. 1. Poptávka
II. 2. Produkce
II. 3. Privatizace
II. 4. Trh práce
II. 5. Ceny
III. PLATEBNÍ BILANCE
III. 1. Běžný účet
III. 2. Kapitálový účet
III. 3. Devizové rezervy
IV. VLÁDNÍ SEKTOR
V. MĚNOVÁ POLITIKA A MĚNOVÝ VÝVOJ
Vývoj peněžních agregátů
VI. FINANČNÍ TRHY
VI. 1. Peněžní trh
VI. 2. Mezibankovní devizový trh
VI. 3. Kapitálový trh
VII. BANKOVNÍ SEKTOR
B. TEMATICKÁ PŘÍLOHA
Alternativní definice množství peněz
C. TABULKOVÁ PŘÍLOHA
MĚNOVÁ OBLAST
I. Hlavní měnové a hospodářské indikátory
II. Měnový přehled
III. Úvěry klientům
A. Celkové stavy úvěrů
B. Nově poskytnuté úvěry
IV. Úvěry ČNB
V. Vklady klientů
VI. Úrokové sazby obchodních bank
VII. Úrokové sazby ČNB
VIII. Úrokové sazby z mezibankovních vkladů
IX. Platební bilance
X. Zahraniční aktiva
XI. Zahraniční závazky
XII. Devizový kurz
XIII. Státní rozpočet
XIV. Kapitálový trh (Burza cenných papírů)
XV. Měnověpolitické nástroje ČNB
REÁLNÁ EKONOMIKA
I. Makroagregáty
II. Outputy
III. Agregátní poptávka
IV. Ceny
V. Nezaměstnanost
VI. Zahraniční obchod
MEZINÁRODNÍ PŘEHLED
A. Hrubý domácí produkt
B. Spotřebitelské ceny
C. Míra nezaměstnanosti
D. Saldo veřejných rozpočtů
E. Veřejný dluh
F. Devizové rezervy
SHRNUTÍ
Postupné narůstání nerovnovážných
tendencí v české ekonomice v uplynulých
letech vyústilo v podstatný růst vnější
nerovnováhy. Vnější deficit byl financován
ve stále větší míře přílivem
dluhového kapitálu, k čemuž vytvořilo
příznivé podmínky rozšíření
směnitelnosti koruny a rozvoj českého peněžního
a devizového trhu a jeho rychlá integrace do mezinárodních
finančních trhů. Úroveň deficitu
běžného účtu v průběhu
minulého roku velmi rychle vzrostla (z 2,7% HDP v roce
1 995 na 7,6% HDP v roce 1 996) na úroveň výjimečně
vysokou i v mezinárodním měřítku.
Bylo zřejmé, že chování investorů
bude stále více ovlivňováno otázkou,
zda v roce 1997 dojde v tomto vývoji k obratu.
V prvním čtvrtletí deficit běžného
účtu platební bilance dále rostl (dosáhl
úrovně 8,7% HDP). Pokles tempa růstu domácí
poptávky sice pokračoval, dovozy však posilovaly
sílící expektace na možné oslabení
kurzu koruny. Vývoz v nominálních hodnotách
přitom stagnoval. To se vedle dalších faktorů
promítlo ve stagnaci průmyslové výroby
a ovlivnilo dynamiku hospodářského růstu.
Současně se od počátku roku zhoršoval
deficit státního rozpočtu vlivem nižšího
inkasa příjmů zčásti v návaznosti
na zpomalení ekonomického růstu.
Měnová politika ČNB zůstávala
v 1. čtvrtletí nezměněna. Jejím
cílem bylo i nadále působit na snížení
domácí poptávky. Růst peněžní
zásoby mírně klesal a ustálil se zhruba
na hodnotě meziročního růstu kolem
7%. S ohledem na dále rostoucí vnější
nerovnováhu a při tlacích na nominální
zhodnocování koruny (především
vlivem kumulace emisí korunových euroobligací
na zahraničních trzích) bylo zřejmé,
že příštím krokem hospodářské
politiky musí být opatření ve fiskální
oblasti. Vývoj v 1. čtvrtletí také
více zvýraznil trvající problémy
institucionální a strukturální povahy,
jejichž řešení podmiňuje rychlejší
a stabilnější ekonomický rozvoj.
Informace o zhoršení ekonomické situace v 1.
čtvrtletí a složitější politická
situace vedly ke zvyšování tlaku na kurz koruny,
který vyvrcholil měnovými turbulencemi v
květnu a následně k opuštění
režimu fluktuačního pásma. Prvními
signály byly změny nálad investorů,
projevující se mírným poklesem kurzu
koruny od března, růstem devizových vkladů
rezidentů i menší angažovaností
zahraničních investorů na domácím
kapitálovém trhu.
Vláda ČR v reakci na hospodářský
vývoj v 1. čtvrtletí a situaci na trzích
přijala opatření (tzv. 1. balíček)
ke snížení rozpočtového deficitu
a omezení dovozů a rovněž k řešení
strukturálních problémů, zaměřených
na podporu růstu v delším období. Stěžejními
opatřeními k ovlivnění vývoje
v kratším časovém horizontu bylo snížení
rozpočtových výdajů v rozsahu cca
20 mld. Kč a zavedení dovozních depozit na
spotřební zboží ve výši
20%. V návaznosti na toto opatření potvrdila
ČNB společný záměr změnit
mix měnové a fiskální politiky snížením
povinných minimálních rezerv. Přijetí
vládních opatření však bylo doprovázeno
signály o rostoucím politickém napětí.
Rozsah vládou přijatých opatření
v tzv. balíčku nebyl trhy přijat pozitivně.
Zhruba ve stejném období došlo i ke změně
náhledu zahraničních investorů na
tzv. nově se rozvíjející trhy a k
tlakům na oslabení měn v jihovýchodní
Asii a Jihoafrické republice. To se stalo posledním
podnětem k zahájení útoku na českou
korunu.
Centrální banka reagovala na útok intervencemi
na devizovém trhu a výrazným zvýšením
základních úrokových sazeb (diskont,
repo sazba a lombardní sazba). Dále přistoupila
k omezení rozsahu refinancování komerčních
bank a omezení přístupu zahraničních
subjektů na domácí peněžní
trh. Nedůvěra v udržení úrovně
kurzu se rychle projevila v prudké změně
chování domácích subjektů.
Výrazně vzrostl zájem o držbu deviz
a očekávané znehodnocení koruny postihlo
i zbožový trh (nákupy dováženého
zboží).
Za souběhu všech těchto faktorů nebylo
udržení kurzového režimu možné.
Naopak bylo nutné očekávat, že spodní
hranice fluktuačního pásma bude opětovně
testována dalšími spekulativními útoky
s vědomím, že možnosti ČNB bránit
pásmo jsou za těchto okolností velmi omezené.
Za této situace se ČNB zaměřila na
přípravu opuštění režimu
kurzového pásma a zejména zabránění
nadměrnému znehodnocení (přestřelení)
po jeho opuštění.
Po odeznění prvního útoku, za situace
relativního klidu na devizovém trhu, bylo zrušeno
fluktuační pásmo koruny, její vazba
na dvousložkový měnový koš (USD/DEM)
a zaveden tzv. řízený floating koruny s orientací
na DEM. Došlo k poklesu kurzu koruny a po výkyvech
oběma směry postupně ke stabilizaci na hladině
zhruba o 10% nižší proti paritě (oslabení
české koruny představovalo proti konci roku
1996 v nominálním vyjádření
21,4% vůči USD a 11 % vůči DEM). V
této fázi se ČNB soustředila na zabránění
prudkým výkyvům kurzu oběma směry.
To umožnilo odstranění dočasně
zavedených omezení pro zahraniční
investory a postupný pokles úrokových sazeb.
Úrokové sazby se již na přelomu července
a srpna ustálily o cca 2 procentní body výše
proti úrovni před měnovými turbulencemi.
Stabilizace situace se postupně projevila v růstu
poptávky po koruně, což umožnilo částečně
zpětný nákup deviz. Krátkodobou půjčkou
a sjednáním dohody o možnosti čerpání
úvěrových zdrojů až do výše
2 mld. USD s konsorciem bank si ČNB rozšířila
prostor pro případné další stabilizační
intervence na devizovém trhu.
Vláda podpořila stabilizaci kurzu dodatečnými
stabilizačními opatřeními (tzv. balíček
č. 2), obsahující zejména další
krácení rozpočtových výdajů
o cca 20 mld. Kč a závazek dalšího zpomalení
růstu mezd ve vládou řízených
institucích. Zřetelněji a jednoznačněji
byly formulovány záměry na řešení
strukturálních a institucionálních
problémů. Jejich přijetí se projevilo
v posílení důvěry ve stabilitu koruny
v krátkodobém horizontu.
Z údajů z počátku třetího
čtvrtletí je možno konstatovat, že znehodnocení
koruny se dosud jen omezeně projevilo v růstu spotřebitelských
cen, u cen průmyslových výrobců je
patrné zvýšení o cca 1 procentní
bod. Celkový vliv oslabení kurzu koruny na domácí
cenovou hladinu se bude projevovat postupně.
Rozhodujícím faktorem působícím
na růst spotřebitelských cen v letošním
roce však budou opatření vlády a místních
orgánů v oblasti regulovaných, resp. usměrňovaných
cen. Celkový vliv státních úprav cen
na inflaci ve spotřebitelských cenách přesáhne
v letošním roce pravděpodobně 50%.
Vývoj vybraných dovozních a vývozních
komodit v červnu naznačuje, že kurzové
změny pravděpodobně ještě v závěru
pololetí ovlivnily vývoj obchodní bilance
(zejména dovoz); jejich vliv na vývoj běžného
účtu platební bilance se však plně
projeví v druhé polovině roku. Zatím
příznivější vývoj obchodní
bilance (zejména vývozu) ve 2. čtvrtletí
ve srovnání s loňským rokem se zdá
být výrazněji ovlivněn efekty z dříve
založených investic a příznivější
konjunkturní situací v západní Evropě.
Sblížení temp růstu vývozu a
dovozu za první pololetí (10,5% vývoz a 10,3%
dovoz) a zejména vyšší dynamika vývozů
než dovozů od dubna signalizují zastavení
trendu zvyšování deficitu obchodní bilance.
Květnové oslabení koruny by mělo postupně
zlepšování obchodní bilance napomoci
udržet i v dalších měsících.
Ekonomický vývoj ve 2. čtvrtletí naznačoval
zlepšení i dalších nepříznivých
tendencí, zakládajících nerovnovážný
vývoj české ekonomiky. Došlo ke zmírnění
tempa růstu příjmů z mezd, zmenšení
mezery mezi růstem produktivity práce a průměrné
mzdy a k poklesu míry růstu jednotkových
mzdových nákladů. I přes toto zlepšení
je však rozsah těchto disproporcí stále
poměrně značný a stejně tak
i rozsah celkové vnější nerovnováhy.
Pro hospodářský a zejména měnový
vývoj v dalším období bude klíčové,
jak rychle se podaří obnovit soulad mezi domácí
nabídkou a poptávkou. To bude vyžadovat zejména
růst flexibility na straně nabídky, který
by vedl k posílení exportní výkonnosti
české ekonomiky a postupnému zvýšení
tempa hospodářského růstu. Měnová
politika společně s opatřeními k omezení
domácí poptávky v rámci obou tzv.
balíčků, nízký růst
vládních výdajů na příští
rok a již vyhlášené zmrazení objemu
mezd v rozpočtové sféře by měly
napomáhat při zajišťování
žádoucího trendu sbližování
vývoje nabídky a poptávky. Významným
signálem, který může ovlivnit budoucí
vývoj české koruny, bude definitivní
podoba státního rozpočtu na rok 1998 a vyřešení
otázky financování důsledku povodní
v rámci nevyhnutelného příspěvku
fiskální politiky k posílení makroekonomické
rovnováhy.
I. VÝVOJ VNĚJŠÍHO EKONOMICKÉHO
PROSTŘEDÍ
Světový hospodářský vývoj
se vyznačoval pokračujícím globálním
hospodářským růstem s některými
známkami lokálních nerovnováh. V zemích
OECD akceleroval růst, jehož tempo se v průběhu
2. čtvrtletí v důsledku určitého
zpomalení růstové dynamiky v USA a Japonsku
zmírnilo. Pokračující růst
v EU, stimulovaný nízkými úrokovými
sazbami a poklesem kurzů většiny evropských
měn, byl tažen zahraniční poptávkou.
Asijský region si udržel výrazný růst;
v některých zemích se nepodařilo překonat
makroekonomickou nerovnováhu, která vyústila
v měnové turbulence. V transformujících
se ekonomikách jako celku a v zemích CEFTA především
(3 z nich jsou členy OECD [ČR, Maďarsko
a Polsko] a 4 mají být vyzvány k jednání
o členství v EU [ČR, Maďarsko, Polsko,
Slovinsko.]) pokračoval hospodářský
růst. Dynamika vývoje mezinárodního
obchodu se zrychlila, významně vzrostl export v
klíčových zemích OECD a oživil
se vývoz v nově se formujících asijských
tržních ekonomikách. Klíčové
úrokové sazby v předních ekonomikách
se příliš neměnily. Světové
akciové trhy prakticky bez výjimky posilovaly. Na
devizových trzích posiloval USD, především
vůči DEM.
I. 1. Základní trendy světového
hospodářského vývoje
Hospodářský růst v OECD se ve 2.
čtvrtletí zmírnil
V průběhu prvního pololetí se zejména
vlivem nízkých úrokových sazeb tempo
hospodářského růstu v průmyslových
zemích urychlilo, přičemž za první
čtvrtletí dosáhlo 4,5% a v druhém
čtvrtletí došlo k jeho zpomalení. V
pozadí tohoto vývoje stojí vysoké
růstové tempo v USA, které v prvním
čtvrtletí dosáhlo 4,1%. Ve druhém
čtvrtletí již dále nepůsobily
některé mimořádné prorůstové
faktory z předchozího období, zejména
vzestup domácí spotřebitelské poptávky
v Japonsku, vyvolaný rostoucími nákupy před
zvýšením daně z přidané
hodnoty.
Růst v USA a Japonsku zpomalil
Na určitém zpomalení globálního
růstu ve druhém čtvrtletí se podílel
především mírný pokles dynamiky
růstu v USA (na 3,3%) způsobený přechodným
snížením spotřebitelské poptávky.
K absolutnímu poklesu tvorby HDP došlo v Japonsku,
a to v souvislosti s dopady uvedeného zpřísnění
fiskální politiky. Snížení růstového
tempa v obou zmíněných zemích bylo
jen částečně kompenzováno postupným
zotavováním západoevropských ekonomik.
Pokračovala cenová stabilizace
Hospodářský růst byl v důsledku
rostoucí globální konkurence, umírněného
mzdového vývoje, celkově stlačených
cen ropy a kromě USA a Velké Británie existujícími
rezervami ve využití výrobních kapacit,
doprovázen pokračujícím příznivým
cenovým vývojem. V řadě zemí
OECD míra inflace poklesla a ve druhém čtvrtletí
se pohybovala kolem 2%, z toho v USA kolem 2,3%, v Japonsku 1,9%
a 1,9% v západní Evropě. V Itálii
(1,6%) a ve Španělsku (1,6%) inflace dosáhla
nejnižší úroveň za posledních
třicet let. Ve Velké Británii a také
Kanadě však vzhledem k potenciální hrozbě
inflačních tlaků již došlo k preventivnímu
zvýšení úrokových sazeb.
Nezaměstnanost ve většině zemí
EU přetrvávala
Situace na trhu práce se i nadále vyvíjela
diferencovaně. Zatímco v USA se míra nezaměstnanosti
snížila na 5% a pohybovala se pod hranicí označované
v USA jako přirozená míra plné zaměstnanosti,
v řadě zemí západní Evropy
zůstává vysoká a působí
značné hospodářské potíže.
Kromě Belgie, Itálie a Španělska se
to týká zejména Německa a Francie,
kde míra nezaměstnanosti přesáhla
11 %, resp. 12% a udržuje se na rekordní úrovni.
Relativně příznivý vývoj na
trhu práce byl zaznamenán ve Velké Británii
a Holandsku, kde v červnu nezaměstnanost klesla
na 5,7%, resp. 5,9%.
Růst v EU se zotavoval
Zotavování hospodářského vývoje
v Evropské unii (EU) bylo i nadále v rozhodující
míře určováno nízkými
úrokovými sazbami a oslabeným kurzem většiny
západoevropských měn vůči USD
a následkem toho rostoucím vývozem. V části
EU (zejména ve Velké Británii a Holandsku)
byl růst výrazně podpořen vzestupem
domácí spotřebitelské poptávky,
v jiných zemích (jako např. v Německu)
se tento růstový faktor prosazoval jen pozvolna.
Kromě Velké Británie, kde letos kulminuje
konjunkturní cyklus, byly relativně solidní
přírůstky zaznamenány například
také v Holandsku a Španělsku. Za průměrem
ostatních zemí EU výrazně zaostala
Itálie.
Růst v Německu se pozvolna konsolidoval, nezaměstnanost
však nepoklesla
Problémem německé ekonomiky je skutečnost,
že její oživení tažené vývozem
a růstem produktivity práce nevedlo ke snížení
nezaměstnanosti. Zotavení růstové
dynamiky se zatím týkalo zejména strojírenských
odvětví nenáročných na pracovní
síly. Kromě toho zdrženlivý postoj k
investování a masový odliv přímých
investic do zahraničí tlumily tempo růstu
a nevytvářely prostor pro nová pracovní
místa. Relativně nižší rozpočtové
příjmy a vysoká nezaměstnanost vyvolaly
pochybnosti o dodržení rozpočtového
deficitu do 3% HDP. Peněžní zásoba rostla
až do začátku června rychleji než
měnový koridor stanovený centrální
bankou (3,5 - 6,5%), avšak nízká inflace a
dosud neukončená konsolidace ekonomického
růstu ještě letos patrně nepovedou ke
zvýšení úrokových sazeb.
Motorem světového růstu zůstal
asijský region
Ve srovnání s minulými léty došlo
k určitému zpomalení, přesto se ve
většině asijských zemí prosadil
růst HDP přesahující 5% (vedle Číny
byla nejúspěšnější Malajsie
s 8,4% růstu HDP ve 2. čtvrtletí). Dařilo
se snižovat inflaci. S výjimkou Tchaj-wanu, Malajsie,
Číny a Indie se podařilo redukovat rozpočtové
deficity. I když některé země realizovaly
obchodní přebytek (Čína, Tchaj-wan
a Indonézie), ve srovnání s rokem 1996 se
vnější pozice asijských zemí
(s výjimkou Číny) zhoršila. Thajsko
bylo ve sledovaném období zasaženo měnovou
krizí, kterou však není možné srovnávat
například s mexickou krizí (mimo jiné
i proto, že Thajsko disponovalo silným hospodářským
potenciálem včetně vysokých zahraničních
rezerv a dosahovalo solidní hospodářský
růst). Pokles exportu a krizové jevy v měnové
oblasti byly vyvolány - vedle cyklických příčin
i strukturálními problémy. Asijské
země v minulosti opíraly svůj růst
a expanzi na světových trzích o rostoucí
investice a levnou pracovní sílu. V dnešních
podmínkách se na světových trzích
efektivněji uplatňují výstupy sofistikovaných
odvětví, náročných na vysoce
kvalifikovanou pracovní sílu. Některé
asijské země se nedokázaly přizpůsobit
novým podmínkám a nevěnovaly dosud
patřičnou pozornost trhu práce, jeho flexibilitě
a liberalizaci, opírající se o další
rozvoj infrastruktury (především nevýrobní).
Vývoj ekonomik zemí LA kontinentu potvrdil, že
důsledky mexické krize jsou definitivně překonány
V hospodářském vývoji Latinské
Ameriky se prosazovaly tendence urychleného růstu
(nejsilnější v Mexiku, kde ve 2. čtvrtletí
činil růst HDP 8,8%, a v Argentině) a dalšího
poklesu inflace. Většina zemí byla úspěšná
při snižování rozpočtových
schodků, mírný nárůst fiskálního
deficitu byl zaznamenán ve Venezuele, Mexiku a Brazílii,
Chile si dlouhodobě udržuje přebytek. Mexiko,
Panama, Venezuela a Chile dosáhly obchodní přebytky,
jediná Venezuela - vlivem růstu cen ropy a zvýšením
její těžby - dosáhla i přebytek
běžného účtu. Pokračující
kapitálové toky do regionů (především
soukromého kapitálu) byly tak silné, že
pomohly financovat nerovnováhy a v některých
zemích dokonce přispěly ke zvýšení
devizových rezerv. Přijaté privatizační
programy a realizace infrastrukturálních projektů
(především v oblasti vzdělání,
zdravotnictví, budování ochranné sociální
sítě a řešení problémů
penzijních systémů) dosud nesplnily očekávání.
Transformující se ekonomiky SVE jako celek dosáhly
hospodářského růstu
Rok 1997 je pro země střední a východní
Evropy (SVE) prvním rokem s pozitivním růstem
(z vývoje v 1. pololetí lze soudit, že průměrný
růst se pohybuje mezi 1 - 2%). V zemích SVE bez
bývalého SSSR došlo k určitému
zpomalení (průměrný růst se
pohyboval kolem 3%). Obdobná tendence se prosazovala i
v zemích CEFTA. [Patří sem ČR,
Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko a od 1. 7. t.r. i
Rumunsko, přičemž dalším nejvážnějším
kandidátem na členství je Bulharsko. Země
ucházející se o vstup do CEFTA musí
být smluvní stranou WTO, přidružené
členství k Eu a musí mít dohody o
volném obchodě se signatáři CEFTA].
I když ve srovnání s rokem 1996 nižší,
přesto nejsilnější růst dosáhlo
Polsko [Polsko (jakožto první a dosud jediná
země SVE dosáhlo předtransformační
úrovně HDP] (v 1. čtvrtletí 7,3%)
a Slovensko. K urychlení dynamiky došlo ve Slovinsku
a zejména v Maďarsku, které již překonalo
loňskou stagnaci, spojenou s realizací úsporného
programu z roku 1995, zvýšilo konkurenceschopnost
žádoucí restrukturalizací průmyslu,
omezilo dovoz a snížilo úrokové sazby.
Ve většině zemí se dařilo snižovat
inflaci (nejnižší úroveň Slovensko)
a částečně i nezaměstnanost.
S výjimkou Maďarska v zemích CEFTA rostly vnější
nerovnováhy a výrazně se nesnížily
rozpočtové deficity.
Přes mírné oslabení byla dynamika
hospodářského růstu Slovenska relativně
vysoká
Hlavním činitelem růstu HDP na Slovensku
(v 1. pololetí 6%) byl další rozvoj služeb.
Dynamika byla provázena mírným zvýšením
meziroční inflace na 6,2% a dalším prohlubováním
vnější nerovnováhy, ke které
přispěl pokles konkurenceschopnosti. Obchodní
deficit dosáhl v 1. pololetí téměř
1 mld. USD, deficit běžného účtu
byl o něco vyšší. Vzhledem k tomu, že
dovozní depozita nesplnila očekávání,
byla zvýšena dovozní přirážka
na 7%. [K 1. 1. 1997 byla dovozní přirážka
na Slovensku dočasné na Slovensku dočasné
snížena na 0%]. Na uvedené nepříznivé
trendy reagovala centrální banka (NBS) přísnější
restriktivní politikou, zaměřenou na udržení
kurzu slovenské měny ve fluktuačním
pásmu. Další udržování současného
kurzu SKK vůči CZK znevýhodňuje slovenské
vývozce v obchodě s ČR. Vývoj rozpočtového
deficitu (1 - 5/97 7,177 mld. SKK) odpovídal celoročnímu
záměru.
Sedmileté období poklesu HDP Ruska se zdá
být u konce, inflace nadále klesá
Meziroční pokles HDP Ruska se výrazně
ve 2. čtvrtletí zpomalil na 0,6%. Restriktivní
měnová politika centrální banky přispěla
k dalšímu snížení inflace (meziročně
14,5%). Kurz RUR se pohyboval v rámci stanoveného
koridoru pro rok 1997. Návrh redukce rozpočtových
výdajů, resp. snižování rozpočtového
deficitu pod 6% HDP, dohodnutých s MMF jako jedna z podmínek
pro vyplácení dříve poskytnutého
úvěru, byl zatím Poslaneckou sněmovnou
odložen, přesto MMF uvolnil jeho další
tranše. Mírný pokles aktiva běžného
účtu byl způsoben trvajícím
deficitem bilance služeb, přestože obchodní
bilance byla přebytková. Ve sledovaném období
se nepodařilo dosáhnout a udržet finanční,
resp. rozpočtovou stabilitu.
I. 2. Mezinárodní obchod a ceny na světových
trzích
Mezinárodní obchod významně vzrostl
Po loňském propadu zaznamenal mezinárodní
obchod v první polovině letošního roku
významný nárůst. Objem vývozu
byl stimulován relativně vysokým růstem
americké ekonomiky a částí asijských
ekonomik a hospodářským oživením
v západní Evropě. V zemích OECD se
dle předběžných odhadů tempo
vývozu pohybovalo o zhruba 3 procentní body nad
úrovní roku 1996. Nejvyšší exportní
přírůstky byly zaznamenány v Japonsku,
a to 12% v prvním a 18% ve druhém čtvrtletí.
Navzdory silnému dolaru překvapivě vysoko
vzrostl i americký vývoz (dle odhadu o 10% za 1.
pololetí). Klíčovou roli v akceleraci vývozu
USA sehrál kromě vysoké zahraniční
poptávky (zejména ze strany ostatních zemí
NAFTA [The North American Free Trade Agreement.]) rychle
rostoucí podíl technologicky vyspělých
výrobků, u kterých si USA udržují
významnou komparativní výhodu. V západní
Evropě vykazují solidní přírůstky
vývozu Německo a Francie. K příznakům
oživení vývozu došlo ve druhém
čtvrtletí i v nově se formujících
asijských tržních ekonomikách, jejichž
vývozy mají tradičně těžiště
v subdodávkách (polovodiče, elektronické
komponenty, chemické produkty a výrobky z ocele
a kovů) pro výrobu finálních spotřebních
a investičních produktů industrializovaných
zemí. Toto oživení je spojováno s nízkým
stavem zásob a zvýšenou poptávkou v
zemích OECD a se stabilizací exportních cen.
Souhrnný index komodit klesal, ceny ropy klesaly
Po růstu souhrnného cenového indexu komodit
ve 2. čtvrtletí letošního roku (s maximální
dosaženou hodnotou ke konci května) došlo v průběhu
června k jeho poklesu. Pohyb indexu byl vyvolán
zejména růstem a následným poklesem
potravinářských surovin a růstem cen
kovů. Ceny ropy se v uplynulém pololetí utvářely
pod vlivem převahy nabídky nad poptávkou
a vykazovaly klesající tendenci, což úzce
souvisí s problémy členských zemí
OPEC s dodržováním těžebních
kvót. I přes vysokou úroveň dodávek
zůstává poptávka po ropě, zejména
ze strany Číny a Indie, velmi silná.
Spekulace ohledně zvýšeného prodeje
zlata centrálními bankami vedly k poklesu jeho ceny,
která se od začátku roku snížila
o 7,7%. Naopak u paládia a platiny vyšší
poptávka vedla ke zpevnění jejich cen. Ceny
mědi rovněž stoupaly, a to v důsledku
poklesu zásob na polovinu stavu roku 1996 a očekávání
růstu její spotřeby. Na maximální
úroveň od roku 1990 se vyšplhaly ceny zinku.
Následkem kritického stavu zásob na londýnské
burze zaznamenal vysoké ceny i hliník. V závěru
pololetí došlo ke zklidnění ceny niklu.
I. 3. Kapitálové přesuny, úroky,
mezinárodní kapitálové trhy, kurzy
Trendy v poskytování zahraničních
úvěrů se neměnily
V průběhu prvního pololetí nedošlo
k žádné významnější
změně v relativním snižování
tempa růstu úvěrů od soukromých
institucí. Dynamika obchodů s cennými papíry
(zejména obligacemi) na světových kapitálových
trzích byla stále velmi silná. Růst
přímých zahraničních investic
nebyl v meziročním srovnání dle předběžných
odhadů výrazný, z regionů s nově
vznikajícími tržními ekonomikami investoři
stále preferovali asijské a latinskoamerické
země.
Rusku byly obnoveny kreditní platby od MMF, takže
z tříletého úvěrového
programu více než 10 mld. USD obdrží v
roce 1997 2,8 mld. USD. Rumunsko získalo z prostředků
MMF půjčku ve výši 430 mil. USD v rámci
třináctiměsíčního úvěrového
programu na podporu ekonomických reforem a od IBRD (Mezinárodní
banka pro obnovu a rozvoj) pak prostředky v celkovém
objemu 550 mil. USD. Celkově poskytla IBRD v 1. pololetí
nejvíce prostředků Číně
(2,8 mld. USD), Rusku (1,7 mld. USD), Indii a Argentině
(po 1,5 mld. USD). Polsku poskytla EIB tříletou
půjčku 1 mld. USD na výstavbu a modernizaci
železnic.
Pohyb klíčových úrokových
sazeb byl mírný
Pohyb klíčových úrokových sazeb
odpovídal makroekonomické situaci jednotlivých
zemí. Centrální banka USA již ve 2.
čtvrtletí klíčové sazby neměnila
a centrální banka SRN ke změnám těchto
sazeb rovněž nepřikročila. Španělská
centrální banka snížila (zjevně
s ohledem na maastrichtská kriteria) ve druhém čtvrtletí
postupně klíčovou sazbu z 5,75% na 5,25%.
Italská centrální banka snížila
30. 6. 1997 intervenční sazbu ze 6,75 na 6,25%.
Britská centrální banka zvýšila
6. 5. 1997 intervenční sazbu ze 6% na 6,25% a 6.
6. 1997 dále na 6,5%. Kanadská centrální
banka zvýšila 26. 6. 1997 intervenční
sazbu ze 3,25% na 3,5%.
Oživení na světových akciových
trzích pokračovalo
Dlouhodobé cenové oživení světových
akciových trhů se v průběhu 2. čtvrtletí
(na počátku dubna a na přelomu května
a června) především v souvislosti s
úrokovou politikou USA jen dočasně zvolnilo.
Akcie na německém trhu posílily až na
3798,5 bodu (index DAX), na londýnském trhu na 4820
bodů (index FTSE 100) a na newyorském trhu na 7880
bodů (index Dow Jones). Východoevropské burzy
v dubnu a květnu převážně stagnovaly,
resp. výrazně posilovala jen budapešťská
burza, v červnu prosperovala vedle budapešťské
burzy rovněž burza rumunská.
Vyhlídky EMU po francouzských volbách
jsou mírně otimistické
Volební vítězství socialistů
ve Francii oživilo spekulace kolem plánovaného
zavedení dalšího stádia Evropské
měnové unie (EMU). Amsterdamský summit, na
kterém byl přijat Pakt zaměstnanosti a hospodářské
stability, a který rozšířil dohodnutý
Pakt stability o klauzuli o potlačování nezaměstnaností,
potvrdil jak politickou vůli k zahájení EMU
dle původního časového harmonogramu,
tak i platnost Paktu stability bez dalších změn.
Přes rozdílné postoje Francie a Německa
k interpretaci maastrichtských kritérií převládá
ve vztahu ke včasnému zahájení EMU
optimismus. Nicméně přetrvávající
nejistoty kolem počtu členů, termínu
zahájení a reálnosti naplnění
normativních kritérií EMU zůstávají
klíčovým faktorem pro úvahy o vývoji
kurzů a úrokových sazeb západních
měn.
USD proti DEM s výkyvy posiloval
Trend posilování kurzu USD vůči DEM
i JPY se v průběhu 1. pololetí zachoval částečně.
Především v polovině května bylo
oslabení USD výraznější (až
na 1,6875 DEM/USD a na 112 JPY/USD). V červnu USD vůči
DEM převážně posiloval (až na 1,742
DEM/USD), vůči JPY víceméně
stagnoval na úrovni kolem 114 JPY/USD. GBP vůči
DEM převážně zpevňovala, zvláště
po zvýšení úrokových sazeb v
květnu (téměř na 2,9 DEM/GBP, tedy
na pětileté maximum).
Měny států jihovýchodní
Asie byly postiženy útoky spekulantů
Pod spekulačním náporem začátkem
června došlo ke zrušení pevného
devizového kurzu thajského bahtu a k jeho poklesu
o 15 - 20%. Efekt nákazy, vyvolaný měnovými
turbulencemi v Thajsku, se rozšířil do dalších
zemí jihovýchodní Asie. Bezprostředně
poté došlo k opětovnému spekulačnímu
tlaku na národní měnu na Filipínách.
Obdobně jako Thajsko zaznamenaly zpomalení tempa
růstu, přesycenost trhu nemovitostí a problémy
související s prudkým vzestupem špatných
úvěrů v bankovním sektoru. Podobnému
vývoji musely čelit i jiné země (Malajsie,
Indonésie).
I. 4. Vztahy ČR k mezinárodním ekonomickým
a měnovým institucím
Prahu navštívila mise MMF
V návaznosti na předchozí jednání
(19. - 27. 3. 1997) proběhla v Praze ve dnech 10. - 19.
6. 1997 mimořádná mise Mezinárodního
měnového fondu (MMF). Na závěr bylo
konstatováno, že pro žádoucí příliv
investic a další hospodářský
růst je nezbytné obnovit a udržovat makroekonomickou
stabilitu. Jako hlavní ozdravné kroky členové
mise doporučili výrazné snížení
rozpočtových výdajů, podstatné
omezení růstu platů v rozpočtové
sféře a podnikovém sektoru kontrolovaném
vládou, urychlení strukturálních reforem,
zprůhlednění kapitálového trhu
a dokončení privatizace.
Česká republika valorizovala svůj korunový
vklad v Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj prostřednictvím
vydání směnky na 65 785 609 Kč splatné
na požádání. Rovněž se uskutečnila
čtvrtá splátka příspěvku
ČR ve výši 1 mil. SDR do facility ESAF (pro
financování nejchudších zemí).
V polovině dubna (15. 4.) uhradila ČR příspěvek
do Interim Trust Fund ve výši 1,5 mil. SDR, který
zřídila Mezinárodní rozvojová
asociace (IDA) k financování projektů v nejchudších
zemích.
Ve dnech 11. - 12. 3. 1997 se v Paříži uskutečnilo
82. zasedání Výboru OECD pro finanční
trhy, na jehož program byl zařazen materiál
ČNB "Konsolidace bankovního sektoru v ČR".
Materiál, obsahující strukturálně
pojatou analýzu problémů českého
bankovního sektoru, byl přijat pozitivně.
Oceněn byl zejména způsob řešení
vznikajících problémů.
Rating ČNB nebyl změněn
Na pravidelnou výroční revizi ratingového
ohodnocení ČNB přijely delegace dvou amerických
ratingových agentur - Standard & Poor´s (v lednu)
a Moody´s (v dubnu). Obě agentury došly na základě
jednání s představiteli ČNB, MF, MPO
a některých dalších úřadů
a finančních institucí ke shodnému
závěru neměnit stávající
úroveň svého ratingu. V platnosti zůstává
tudíž rating A od Standard & Poor´s z listopadu
1995 a Baal od Moody´s ze září téhož
roku.
Evropská komise vypracovala hodnocení ČR
ohledně budoucího členství v EU
Summit EU v Amsterdamu ve dnech 16. - 17. 6. 1997 schválil
politické závěry mezivládní
konference a prohlásil ji za ukončenou. Její
ukončení vytvořilo podmínky pro započetí
jednání o členství s přidruženými
zeměmi na počátku roku 1998. ČR byla
zařazena do skupiny 6 zemí, se kterými budou
rozhovory zahájeny. Evropská komise (EK) dopracovala
hodnocení ČR a ostatních přidružených
států o připravenosti pro zahájení
jednání o vstupu do EU. Výsledky hodnocení
byly předloženy Evropskému parlamentu. Zatímco
rozšíření EU jako takové zpochybňováno
není, zabývá se EU otázkou, jak zmírnit
očekávaný tlak na rozpočet. EK se
zabývala dovozními depozity, [Zrušena rozhodnutím
vlády ČR od 20. 8. 1997] zavedenými vládou
ČR a rozhodla, že se k tomuto problému vrátí
a posoudí jej v širších ekonomických
souvislostech.