Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

(1) Zdravotní péče je soubor zdravotnických postupů a činností směřujících k udržení a prodloužení života, k udržení nebo zlepšení zdravotního stavu fyzických osob, ochraně, upevnění a rozvoji jejich zdraví a k zdravému vývoji nových generací.

(2) Zdravotní péčí se rozumí preventivní a dispenzární péče, diagnostická péče, léčebná péče a ošetřovatelská péče, lékárenská péče a posudková činnost lékařů. Zdravotní péče může být dále poskytována i jako lázeňská péče, pracovně lékařská péče a odborná přednemocniční neodkladná péče.

(3) Zdravotní péčí jsou též

a) vybrané činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví podle zvláštního zákona,

b) posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely nemocenského pojištění, dávek a služeb sociální

péče [Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.], důchodového pojištění [Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 160/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 48/1997 Sb.] a státní sociální podpory [Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 137/1996 Sb., zákona č. 132/1997 Sb. a zákona č. 242/1997 Sb. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 207/1995 Sb., kterou se stanoví stupně zdravotního postižení a způsob jejich posuzování pro účely dávek státní sociální podpory, ve znění vyhlášky č. 156/1997 Sb.], zaměstnanosti a civilní služby; na výkon této činnosti se vztahují zvláštní předpisy [Zákon ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 182/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.].

(4) Zdravotní péče je poskytována formou primární nebo sekundární péče.

(5) Součástí zdravotní péče jsou i odběry a zpracování krve a jejích složek na transfúzní přípravky, lidských tkání a orgánů a biologického materiálu, podávání informací a povinných hlášení podle tohoto zákona nebo zvláštních předpis

ů [Např. Zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon ČNR č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství. § 40 odst. 4 písm. b) až e) zákona č. .../1998 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, o zdravotních pojišťovnách a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (zákon o veřejném zdravotním pojištění). Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.] a doprava nemocných, raněných, rodiček, osob v souvislosti s poskytovanou zdravotní péčí a jiných odborníků, krve a jejích složek, lidských tkání a orgánů a biologického nebo infekčního materiálu.

(1) Poskytovat zdravotní péči vlastním jménem může jen fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky, které mají oprávnění podle tohoto zákona (dále jen "poskytovatel"). Poskytovatel může tuto péči poskytovat jen

a) ve stanoveném druhu zdravotnického zařízení (část čtvrtá), s výjimkou poskytnutí první pomoci, návštěvní služby, domácí ošetřovatelské péče a zdravotní péče poskytované v zařízeních sociální péče, pokud se nejedná o zdravotní péči poskytovanou tímto zařízením podle § 21 písm. d) (dále jen "na jiném místě"),

b) prostřednictvím fyzických osob, které jsou zdravotně způsobilé podle tohoto zákona k výkonu zdravotnického povolání (dále jen "zdravotničtí pracovníci"), a to v rozsahu jejich způsobilosti (§ 63, § 65 a § 76); zdravotničtí pracovníci mohou, je-li to nezbytné s ohledem na zdravotní stav osoby, které se poskytuje zdravotní péče (dále jen "pacient"), poskytnout tuto péči, pokud je to nutné, i na jiném místě.

(2) Kritéria posuzování zdravotní způsobilosti zdravotnických pracovníků stanoví Ministerstvo zdravotnictví (dále jen "ministerstvo") vyhláškou.

(1) Zdravotní péči o pacienta zajišťují lékaři, kliničtí psychologové a kliničtí logopedové. Ostatní zdravotničtí pracovníci poskytují zdravotní péči na základě pokynů ošetřujícího lékaře.

(2) Ošetřujícím lékařem se rozumí:

a) praktický lékař pro dospělé, praktický lékař pro děti a dorost,

b) praktický zubní lékař - stomatolog, praktický ženský lékař - gynekolog;

c) lékař poskytující specializovanou ambulantní zdravotní péči;

d) lékař poskytující lůžkovou péči (§ 19 a § 20) v zařízení lůžkové péče.

(1) Preventivní péče, která vede k odstraňování možných příčin nemocí, k předcházení vzniku nemocí a k jejich vyhledávání.

(2) V rámci preventivní péče se provádějí preventivní prohlídky pacientů, jejichž účelem je zjištění údajů nutných pro posouzení zdravotního stavu a zdravotních rizik pacienta, podrobné klinické vyšetření a zajištění potřebných laboratorních vyšetření. Preventivní péče zahrnuje též vyšetření a prohlídky prováděné v rámci opatření proti přenosným nemocem [Vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 91/1984 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem, ve znění vyhlášky č. 204/1988 Sb. a vyhlášky č. 225/1996 Sb.].
(3) Obsah a četnost pravidelných preventivních prohlídek, které provádí zvolený lékař primární péče (§ 14 odst. 2), stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Dispenzární péče je aktivním sledováním zdravotního stavu pacientů, které vede k předcházení nebo odstraňování příčin zhoršení zdravotního stavu nebo funkcí jednotlivých orgánů a systémů.

(2) Dispenzární péči poskytuje ošetřující lékař uvedený v § 3 odst. 2 písm. a), b) a c)

a) vybraným dětem a mladistvým chronicky nemocným a ohroženým poruchami zdravotního stavu, a to i v důsledku nepříznivého rodinného nebo jiného společenského prostředí,

b) těhotným ženám ode dne zjištění těhotenství;

c) ženám, které používají hormonální a nitroděložní antikoncepci;

d) dalším pacientům ohroženým nebo trpícím závažnými onemocněními.

(3) Stavy a nemoci, u nichž se poskytuje dispenzární péče a označení specializace ošetřujícího lékaře provádějícího dispenzární péči stanoví ministerstvo vyhláškou.

Diagnostická péče je zdravotní péče, která vede ke zjišťování a přesnému určování poruch zdraví nebo nemocí.

(1) Léčebná péče je zdravotní péče, která vede k navrácení a upevnění zdraví nebo ke stabilizaci nemoci s cílem maximálního zmírnění jejích důsledků a k prodloužení a záchraně

života; její součástí je také rehabilitace, léčebná výživa a léčba prací.

(2) Výkonem práce při léčbě prací nevzniká pracovněprávní nebo jiný obdobný právní vztah.

Ošetřovatelská péče je zdravotní péče spočívající v provádění ošetřovatelských výkonů a výkonů zajišťujících základní zdravotní potřeby pacientů.

Odborná přednemocniční neodkladná péče je zdravotní péče o nemocné a postižené na místě vzniku jejich úrazu nebo náhlého onemocnění a během jejich dopravy k dalšímu odbornému ošetření a při jejich předání do zdravotnického zařízení poskytovaná při stavech, které

a) bezprostředně ohrožují život,

b) mohou vést prohlubováním chorobných změn k náhlé smrti,

c) způsobují bez rychlého poskytnutí odborné první pomoci trvalé chorobné změny,

d) způsobují náhlé utrpení a náhlou bolest,

e) způsobují změny chování a jednání postiženého, ohrožují jeho samotného nebo jeho okolí.

(1) Lékárenská péče je zdravotní péče, která spočívá v zajišťování, přípravě, uchovávání, kontrole a výdeji léčiv a zdravotnických prostředků, v odborné manipulaci s nimi a v poskytování odborných informací.

(2) Výdej léčivých přípravků a zdravotnických prostředků upravují zvláštní předpisy [§ 62 a 63 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů.].

(1) Lázeňská péče je souborem zdravotnických činností a postupů včetně rehabilitace a výchovy ke zdravému způsobu života, vedoucích k navrácení a upevnění zdraví nebo stabilizaci nemoci s cílem maximálního zmírnění jejich důsledků, prodloužení a zlepšení kvality života; je poskytována jako lůžková nebo ambulantní péče. Při poskytování lázeňské péče se využívají přírodní léčivé zdroje a příznivé klimatické podmínky.

(2) Návrh na lázeňskou péči poskytovanou jako nezbytnou součást léčebného procesu vystavuje ošetřující lékař. K lázeňské péči předvolává pacienta poskytovatel lázeňské péče.

(3) Indikační seznam pro lázeňskou péči o dospělé, děti a dorost obsahující okruh nemocí ovlivnitelných lázeňskou léčbou, indikační předpoklady a indikační zaměření lázeňských míst stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Pracovně lékařská péče zabezpečuje ve spolupráci se zaměstnavatelem, zaměstnanci a jejich zástupci [čl. 2 úmluvy o závodních zdravotních službách (č. 161) vyhlášené vyhláškou Ministerstva zahraničních věcí č. 145/1988 Sb.] ochranu zdraví před vznikem pracovních úrazů, nemocí z povolání a dalších nemocí vznikajících a podstatně se zhoršujících vlivem práce a pracovního prostředí. Její součástí je i posuzování zdravotní způsobilosti k práci a posuzování a uznávání nemocí z povolání.

(2) Pracovně lékařskou péči s výjimkou posuzování a uznávání nemocí z povolání (§ 14 odst. 3) provádí lékař s příslušnou odbornou způsobilostí (§ 65) anebo lékař s příslušnou funkční specializací (§ 76) (dále jen "lékař pracovně lékařské péče").

(3) Každý zaměstnavatel je povinen

a) pro své zaměstnance zajistit pracovně lékařskou péči včetně lékařských prohlídek v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva a podmínky pro její výkon, s výjimkou posuzování a uznávání nemocí z povolání (§ 14 odst. 3),

b) spolupracovat s poskytovateli pracovně lékařské péče a informovat je o všech známých i podezřelých skutečnostech týkajících se ochrany zdraví při práci,

c) umožnit poskytovatelům pracovně lékařské péče vstup na všechna pracoviště zaměstnavatele v souvislosti s výkonem pracovně lékařské péče,

d) zajistit odůvodněná vyšetření a expertízy požadované poskytovatelem pracovně lékařské péče a řídit se jeho posudky.

(4) Zaměstnanci jsou povinni podrobit se předepsaným lékařským prohlídkám stanoveným vyhláškou ministerstva (§ 15) a zdravotním výkonům prováděným za účelem ochrany zdraví jejich i ostatních pacientů, a to v rozsahu a termínu určeném poskytovatelem pracovně lékařské péče, spolupracovat s příslušným pracovištěm poskytovatele pracovně lékařské péče, oznamovat mu jméno a adresu zvoleného lékaře primární péče a informovat ho o všech známých nebo podezřelých skutečnostech souvisejících s ochranou zdraví při práci.

(5) Při poskytování pracovně lékařské péče je poskytovatel pracovně lékařské péče povinen

a) poskytovat pracovně lékařskou péči v rozsahu stanoveném prováděcím předpisem,

b) spolupracovat se zaměstnavateli, zaměstnanci či jejich zástupci, s orgány ochrany veřejného zdraví a orgány státní správy,

c) oznamovat příslušným orgánům státní správy zjištění závažných nebo opakujících se skutečností negativně ovlivňujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

d) v případě ohrožení zdraví nebo života neprodleně oznamovat skutečnosti uvedené v písmenu c) příslušným orgánům státní správy a stanovit nezbytná opatření, o kterých písemně informuje zaměstnavatele.

(6) Každý ošetřující lékař, který má důvodné podezření na nemoc z povolání, je povinen odeslat pacienta k pracovně lékařskému vyšetření.

Zaměstnavatel hradí pracovně lékařskou péči včetně pracovně lékařských prohlídek stanovených vyhláškou podle § 15, nákladů na odůvodněná měření a expertízy, s výjimkou posuzování a uznávání nemocí z povolání, které je hrazeno podle zvláštního zákona [§ 45 zákona o veřejném zdravotním pojištění.].

(1) Posudková činnost lékařů je zdravotní péče spočívající v posuzování

a) zdravotní způsobilosti k práci,

b) nemocí z povolání pro účely stanovené zvláštním zákonem [§ 16 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.], zahrnující též posuzování osob, které v předchozím pracovním zařazení pracovaly za podmínek vedoucích ke vzniku nemocí z povolání,

c) způsobilosti ke studiu, k přípravě pro výkon povolání a jiným činnostem,

d) zdravotního stavu pacientů pro potřebu orgánů státní správy,

e) zdravotního stavu pacienta na jeho vyžádání nebo na vyžádání právnické osoby [Např. pro účely pojištění (životního, úrazového apod.).] s předchozím souhlasem pacienta.

(2) Zdravotní způsobilost k práci zajišťuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává posuzující lékař na základě výsledku preventivní pracovně lékařské prohlídky a dalších potřebných vyšetření; posuzujícím lékařem je lékař pracovně lékařské péče určený zaměstnavatelem.

(3) Nemoci z povolání posuzuje a nemoc z povolání uznává posuzující lékař na základě výsledku lékařské prohlídky, dalších potřebných vyšetření a ověření podmínek vzniku nemocí z povolání podle zvláštního předpisu [Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání.]. Posuzujícím lékařem je lékař s příslušnou funkční specializací (§ 75), příslušný podle sídla zaměstnavatele nebo místa trvalého pobytu posuzované pacienta.

(4) Posuzující lékař, který uzná nemoc z povolání, hlásí uznání nemoci z povolání Národnímu zdravotnímu registru nemocí z povolání, lékaři pracovně lékařské péče, orgánu ochrany veřejného zdraví příslušnému podle sídla zaměstnavatele pacienta, jemuž byla nemoc z povolání uznána, příslušné zdravotní pojišťovně a zaměstnavateli pacienta, jemuž byla nemoc z povolání uznána.

(5) Zdravotní způsobilost ke studiu, k přípravě na povolání a jiným činnostem zjišťuje a posudek o zdravotní způsobilosti vydává posuzující lékař na základě výsledku lékařské prohlídky a dalších potřebných vyšetření. Posuzujícím lékařem je praktický lékař pro dospělé a praktický lékař pro děti a dorost zvolený pacientem podle § 41 odst. 2.

(6) Kritéria posuzování zdravotní způsobilosti ke studiu, k přípravě na povolání a jiným činnostem, druhy a obsah lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku stanoví ministerstvo vyhláškou.

(7) Posuzování zdravotního stavu pacientů pro potřebu orgánů státní správy nebo na vyžádání dalších fyzických nebo právnických osob se provádí na základě výsledku lékařské prohlídky a dalších potřebných vyšetření. Posuzování provádí lékař zvolený pacientem nebo určený orgánem státní správy anebo právnickou osobou11.

(8) Lékařský posudek vydaný podle odstavců 1 až 5 lze uplatnit pro účely, pro které byl vydán, nejvýše po dobu tří měsíců ode dne jeho vydání, a to pokud nedošlo ke změně zdravotního stavu posuzovaného pacienta. Nedošlo-li ke změně zdravotního stavu pacienta, pozbývá uplatněný lékařský posudek platnosti dnem, kdy se musí pacient podrobit další lékařské prohlídce stanovené obecně závazným předpisem. Na základě další lékařské prohlídky nebo pokud došlo ke změně zdravotního stavu pacienta před uplynutím platnosti uplatněného lékařského posudku, je nutno vydat nový posudek.

(1) Organizaci a obsah pracovně lékařské péče stanoví ministerstvo vyhláškou. Organizaci a obsah pracovně lékařské péče stanoví v dohodě s ministerstvem vyhláškou

a) Ministerstvo obrany pro vojáky v činné službě a žáky vojenských škol připravujících se na službu vojáka z povolání, pokud nejsou vojáky v činné službě,

b) Ministerstvo vnitra pro příslušníky Policie České republiky, žáky policejních škol připravujících se na službu policisty, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky a velitele, strojníky a techniky speciálních služeb ostatních jednotek požární ochrany,

c) Ministerstvo financí pro celníky a

d) Ministerstvo spravedlnosti pro příslušníky Vězeňské služby České republiky.

(2) Kritéria posuzování zdravotní způsobilosti k práci, druhy, obsah a četnost pracovně lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku vydá ministerstvo vyhláškou. Kritéria posuzování zdravotní způsobilosti k práci, druhy, obsah a četnost pracovně lékařských prohlídek a náležitosti lékařského posudku stanoví v dohodě s ministerstvem vyhláškou

a) Ministerstvo obrany pro brance, vojáky v činné službě a žáky vojenských škol připravujících se na službu vojáka z povolání, pokud nejsou vojáky v činné službě,

b) Ministerstvo vnitra pro příslušníky Policie České republiky, žáky policejních škol připravujících se na službu policisty, příslušníky Bezpečnostní informační služby, příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky a velitele, strojníky a techniky speciálních služeb ostatních jednotek požární ochrany,

c) Ministerstvo financí pro celníky,

d) Ministerstvo spravedlnosti pro příslušníky Vězeňské služby České republiky a

e) Ministerstvo práce a sociálních věcí pro fyzické osoby vykonávající civilní službu.

(1) Primární péčí se rozumí zdravotní péče poskytovaná lékařem primární péče. Lékařem primární péče je lékař

a) všeobecné a specializované primární péče,

b) lékařské služby první pomoci a pohotovostních ordinací zdravotnické záchranné služby,

c) odborné přednemocniční neodkladné péče.
(2) Všeobecná primární péče je poskytována praktickými lékaři pro dospělé a praktickými lékaři pro děti a dorost (§ 3 odst. 2 písm. a)), kteří jsou zároveň povinni zajišťovat pro pacienty, kteří si je zvolili (§ 41), též návštěvní službu v rámci ordinační doby stanovené v rozhodnutí o oprávnění (§ 25 odst. 1 písm. b) a § 26); specializovaná primární péče je poskytována praktickými ženskými lékaři - gynekology a praktickými zubními lékaři - stomatology (§ 3 odst. 2 písm. b)).

(3) Lékař primární péče je povinen pacienta vyšetřit a provést zdravotní výkony odpovídající jeho odborné způsobilosti a věcnému a technickému vybavení zdravotnického zařízení, ve kterém péči poskytuje; vyžaduje-li to zdravotní stav pacienta, zajistí další péči předáním pacienta do péče příslušného lékaře primární nebo sekundární péče (§ 18).

(1) Zdravotní péče zabezpečovaná v rámci pohotovostní služby je poskytována pacientům v akutních případech

a) praktickými lékaři pro dospělé, praktickými lékaři pro děti a dorost a zubními lékaři - stomatology mimo jejich ordinační dobu,

b) lékařskou službou první pomoci,

c) pohotovostními ordinacemi zdravotnické záchranné služby,

d) ústavní pohotovostní službou,

e) lékárenskou pohotovostní službou.

(2) Organizaci a úkoly pohotovostní služby stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Sekundární péčí se rozumí zdravotní péče poskytovaná jako specializovaná ambulantní péče nebo jako lůžková péče poskytovaná v nemocnicích a v odborných léčebných ústavech. Tuto péči poskytuje lékař (§ 3 odst. 2 písm. c) a d)), který přebírá pacienta do sekundární péče nebo poskytuje konziliární péči na vyžádání ošetřujícího lékaře (dále jen "lékař sekundární péče").

(2) Lékař sekundární péče poskytující specializovanou ambulantní péči je povinen podat zprávu o výsledku vyšetření zvolenému lékaři primární péče. Při poskytování lůžkové péče se postupuje podle § 23.

(1) Akutní lůžkovou péčí se rozumí poskytování zdravotní péče formou lůžkové péče u akutních stavů, a to

a) anesteziologicko resuscitační péče poskytovaná na lůžkách anesteziologicko resuscitačních oddělení u stavů selhávání základních životních funkcí;

b) intenzivní péče poskytovaná na lůžkách intenzivní péče u stavů, které ohrožují základní životní funkce;

c) standardní léčebná péče poskytovaná na standardních lůžkách akutní péče pacientům s akutním onemocněním či akutním zhoršením chronického stavu, které neohrožují základní životní funkce;

d) plánovaná odborná zdravotní péče vyžadující hospitalizaci na lůžku akutní péče.

(2) Součástí akutní péče je i včasná rehabilitace.

Následnou péčí se rozumí poskytování zdravotní péče formou lůžkové péče pacientům, u kterých došlo k zvládnutí akutního onemocnění nebo akutního zhoršení chronického onemocnění anebo ke stabilizaci zdravotního stavu, a jejichž zdravotní stav vyžaduje doléčení nebo dlouhodobé ošetřování, nebo pacientům, u kterých došlo v průběhu ambulantní péče k takovému zhoršení zdravotního stavu, které vyžaduje rehabilitaci na lůžku nebo ošetřovatelskou péči.

Zvláštní ambulantní péče je poskytována pacientům s akutním nebo chronickým onemocněním, pacientům tělesně, smyslově nebo mentálně postiženým a závislým na cizí pomoci v jejich vlastním sociálním prostředí; tato péče se poskytuje jako

a) domácí ošetřovatelská péče,
b) zdravotní péče ve stacionářích,
c) zdravotní péče poskytovaná ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče osobám, které jsou v nich umístěny z jiných než zdravotních důvodů [§ 73b zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb.],
d) zdravotní péče v zařízeních sociální péče.

(1) Do lůžkové péče musí být pacient přijat, jestliže by nepřijetím nebo odložením přijetí do lůžkové péče byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo jeho zdraví anebo jestliže jde o porod. Přijetí nesmí být odepřeno též v případě povinného léčení [Např. vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 91/1984 Sb.].

(2) Každé nepřijetí pacienta do lůžkové péče, pokud nejde o případy uvedené v odstavci 1, musí být řádně dokumentováno a pacientovi musí být předána zpráva pro ošetřujícího lékaře, který ho doporučil k přijetí do lůžkové péče, a pro zvoleného lékaře primární péče. Stejně se postupuje i v případě, že pacient sám přijetí odmítne.

(1) Pacient bude propuštěn z lůžkové péče, jakmile jsou provedena potřebná vyšetření a ošetření nebo dojde-li k takovému zlepšení zdravotního stavu, kdy lze další péči poskytovat ambulantně nebo v jiných zdravotnických zařízeních, popřípadě v zařízeních sociální péče. Pacient musí být vybaven při propuštění léčivými přípravky a prostředky zdravotnické techniky na tři dny nebo v odůvodněných případech i na další nezbytně nutnou dobu.

(2) Pacient bude předčasně propuštěn z lůžkové péče na vlastní písemnou žádost (revers), nejde-li o případy, kdy je možné provádět vyšetřovací a léčebné výkony bez jeho souhlasu (§ 42).

(3) Pacient, který soustavně porušuje hrubým způsobem domácí řád zdravotnického zařízení a odmítá zásadním způsobem spolupráci, může být z lůžkové péče předčasně propuštěn, pokud jeho chování není způsobeno závažnou duševní poruchou nebo jinými závažnými důvody a pokud by okamžitým přerušením péče nebylo ohroženo vážným způsobem jeho zdraví. Předčasně propustit nelze pacienta v případech, kdy se jedná o povinné léčení.

(4) Pominou-li důvody akutní lůžkové péče (§ 35 odst. 1) a zdravotní stav pacienta vyžaduje doléčení, avšak neumožňuje jeho propuštění, je pacient přeložen na lůžko následné péče.

(5) Pominou-li zdravotní důvody pro následnou lůžkovou péči a pacient nemůže být z jiných důvodů propuštěn do domácího ošetřování, je přeložen v souladu se zvláštními předpisy [§ 73 a a 73b zákona č. 100/1988 Sb. § 76 vyhlášky č. 182/1991 Sb.] do ústavu sociální péče.

(6) Ošetřujícímu lékaři, který navrhl lůžkovou péči a zvolenému lékaři všeobecné primární péče odešle zdravotnické zařízení neprodleně zprávu o propuštění pacienta včetně návrhu dalšího léčebného postupu.

(7) Pokud není pacient vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen obejít se bez pomoci další osoby, může být propuštěn z lůžkové péče až po předchozím včasném vyrozumění člena rodiny nebo osoby, kteří jsou schopni tuto péči zajistit.

(8) O propuštění pacienta, u něhož není zajištěna další péče, propouštějící zdravotnické zařízení včas informuje okresní úřad, v hlavním městě Praze obvodní úřad nebo místní úřad městské části vykonávající v přenosné působnosti tuto státní správu na základě Statutu hlavního města Prahy [§ 13 odst. 2 a § 20 zákona ČNR č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona ČNR č. 439/1991 Sb., zákona ČNR č. 8/1993 Sb. a zákona č. 152/1994 Sb.], ve městě Brně, Ostravě a Plzni magistrát (dále jen "okresní úřad") příslušný podle místa trvalého pobytu pacienta § 73b a 93a zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 307/1993 Sb. § 34 písm. g) a h) zákona ČNR č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí č. 310/1993 Sb., o úhradě za poskytování sociální péče ve zdravotnických zařízeních.]. Obdobně postupuje u dětí a mladistvých se závažnými sociálními problémy v rodině.

O oprávnění poskytovat zdravotní péči (dále jen "oprávnění") rozhoduje na žádost

a) fyzické nebo právnické osoby nebo na žádost zakladatelů, popřípadě orgánů nebo osob oprávněných podat návrh na zápis právnické osoby do obchodního rejstříku, okresní úřad příslušný podle místa poskytování zdravotní péče; pokud se zdravotní péče bude poskytovat na území více okresů, rozhoduje o oprávnění každý okresní úřad samostatně; to neplatí při rozhodování o oprávnění výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby, dopravy nemocných, raněných a rodiček a návštěvní služby, kde pro všechna místa poskytování zdravotní péče platí rozhodnutí o oprávnění okresního úřadu, který vydal rozhodnutí o oprávnění jako první,

b) právnické osoby, která byla zřízena v hlavním městě Praze městskou částí, Magistrát hlavního města Prahy,

c) právnické osoby, která byla zřízena okresním úřadem, hlavním městem Prahou, Ministerstvem obrany, Ministerstvem vnitra, Ministerstvem spravedlnosti, Ministerstvem financí nebo ministerstvem, ministerstvo,

(dále jen "příslušný úřad").

(1) Žádost o vydání rozhodnutí o oprávnění musí obsahovat:

a) obor, formu a rozsah zdravotní péče, která má být poskytována, druh zdravotnického zařízení a spádové území, ve kterém bude poskytována zdravotní péče pro pacienty, kteří neuspěli při svobodné volbě (§ 41 odst. 2);

b) návrh rozsahu ordinační nebo provozní doby,

c) označení prostor, ve kterých bude poskytována zdravotní péče;

d) den zahájení poskytování zdravotní péče; tento den nesmí předcházet dni zápisu právnické osoby do obchodního rejstříku.

(2) K žádosti o vydání rozhodnutí o oprávnění je žadatel povinen připojit:

a) výpis z obchodního rejstříku nebo jiného rejstříku [Např. rejstřík obecně prospěšných společností.] nebo doklad o zřízení, jde-li o právnickou osobu anebo doklad o založení budoucí právnické osoby;

b) doklad o zdravotní způsobilosti, jde-li o žádost fyzické osoby, která bude poskytovat zdravotní péči vlastním jménem, a doklad o její způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání podle hlavy deváté;

c) osvědčení [§ 2 odst. 2 písm. d) zákona ČNR č. 220/1991 Sb.] vydané podle zvláštního zákona stavovskou profesní organizací zřízenou zákonem (dále jen "Komora") a osvědčení Komory o věcném, technickém a personálním vybavení zdravotnického zařízení žadatele, který je členem Komory;

d) souhlas příslušného úřadu s věcným, technickým a personálním vybavením zdravotnického zařízení žadatele, který není členem Komory;

e) výpis z rejstříku trestů ne starší tří měsíců, je-li žadatelem fyzická osoba;

f) návrh provozního řádu schválený příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví, který obsahuje opatření k předcházení vzniku a šíření nemocničních nákaz;

g) souhlas Státního ústavu pro kontrolu léčiv s věcným, technickým a personálním vybavením, jde-li o poskytování lékárenské péče, a se splněním podmínek správné výrobní praxe [Zákon č. 79/1997 Sb.], jde-li o činnost zařízení transfúzní služby;

h) souhlas Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, pokud se jedná o používání zdrojů ionizujícího záření [Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů.];

i) souhlas ministerstva z hlediska ochrany a využívání přírodních léčivých zdrojů a přírodních léčebných lázní, jde-li o poskytování lázeňské péče;

j) souhlas ministerstva jde-li o transfúzní službu, referenční laboratoř nebo o provádění

1. asistované reprodukce,

2. kastrace sexuálních delikventů a deviantů,

3. změny pohlaví transsexuálních osob,

4. psychochirurgických výkonů,

5. transplantace tkání a orgánů,

6. ověřování nových poznatků na živém člověku;

k) souhlas ministerstva a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jde-li o poskytovatele zdravotní péče, která je součástí výuky pro potřeby lékařských a farmaceutických fakult podle zvláštního zákona [§ .... zákona č. .../1998 Sb., o vysokých školách.];

l) doklad o oprávnění užívat prostory, ve kterých se bude poskytovat zdravotní péče.

(3) Na udělování souhlasu podle odstavce 2 písm. i) se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
(4) Věcné, technické a personální požadavky na vybavení zdravotnických zařízení stanoví podle jednotlivých druhů zdravotnických z

ařízení ministerstvo vyhláškou.

(1) Příslušný úřad udělí oprávnění, jsou-li splněny podmínky stanovené v § 25 odst 1. a 2.

(2) Rozhodnutí o oprávnění musí obsahovat

a) jméno, příjmení, trvalé bydliště a rodné číslo fyzické osoby nebo

b) obchodní jméno (název), sídlo a právní formu právnické osoby,

která poskytuje zdravotní péči vlastním jménem.

(3) Oprávnění není převoditelné a zaniká současně se zánikem poskytovatele; byla-li poskytovatelem fyzická osoba, zaniká oprávnění její smrtí.

(1) Příslušný úřad zašle opis rozhodnutí o oprávnění příslušnému orgánu vykonávajícímu správu daně, příslušnému orgánu sociálního zabezpečení, Českému statistickému úřadu a jde-li o právnickou osobu, která se zapisuje do obchodního rejstříku, též soudu, který vede obchodní nebo jiný rejstřík.

(2) Příslušný úřad zašle opis rozhodnutí o oprávnění též poskytovatelům, kteří poskytují odbornou přednemocniční neodkladnou péči a lékařskou službu první pomoci v příslušném územním obvodu.

(3) Příslušný úřad vede veřejně přístupný seznam poskytovatelů v obvodu své působnosti. Seznam musí obsahovat údaje uvedené v § 25 odst. 1 písm. b) až d).

(1) Poskytovatel je povinen oznámit všechny změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí nebo v dokladech připojených k žádosti o vydání rozhodnutí o oprávnění a předložit doklady o nich do l5 dnů od vzniku těchto změn.

(2) Na základě oznámení podle odstavce l příslušný úřad rozhodne o změně rozhodnutí o oprávnění; odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(1) Příslušný úřad zruší oprávnění, jestliže

a) o to poskytovatel požádá; pokud by po zrušení oprávnění nebyla zajištěna minimální dostupnost zdravotní péče (§ 40) a poskytovatel splňuje i nadále podmínky potřebné k vydání rozhodnutí o oprávnění, lze oprávnění zrušit nejdříve ke dni, k němuž je poskytování zdravotní péče zabezpečeno jiným způsobem, nejpozději však do 6 měsíců,

b) poskytovatel přestal splňovat podmínky stanovené v § 25 odst. 1 a 2.

(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) nebo b) nemá odkladný účinek.

Příslušný úřad zašle opis rozhodnutí o změně nebo o zrušení oprávnění subjektům uvedeným v § 27.

Pro účely vydání oprávnění se rozlišují zdravotnická zařízení ambulantní péče, zdravotnická zařízení lůžkové péče, zvláštní zdravotnická zařízení a zařízení lékárenské péče.

(1) Zdravotnickými zařízeními ambulantní péče jsou

a) ordinace lékaře primární péče,

b) ordinace lékaře specialisty,

c) odborné pracoviště (např. laboratorní pracoviště, radiodiagnostické pracoviště, antibiotické středisko, pracoviště klinického psychologa, pracoviště klinického logopeda apod.),

d) zařízení domácí ošetřovatelské péče,

e) zařízení lékařské služby první pomoci.

(2) Zdravotnická zařízení ambulantní péče uvedená v odstavci 2 mohou vznikat jako společné zdravotnické zařízení ambulantní péče.

Zdravotnickými zařízeními lůžkové péče jsou nemocnice a odborné léčebné ústavy.

Nemocnice jsou zdravotnická zařízení poskytující zdravotní péči formou lůžkové péče; mohou poskytovat též ambulantní péči.

(1) Nemocnice akutní péče poskytují lůžkovou péči nemocným s akutním onemocněním, nebo plánovanou odbornou zdravotní péči, vyžadující hospitalizaci na lůžku akutní péče. Nemocnice musí být vybavena diagnostickými službami zajištěnými po 24 hodin denně. Nemocnice s více než 500 lůžky musí mít lékárnu.

(2) Nemocnicemi akutní péče jsou

a) nemocnice prvního typu, které musí mít minimálně lůžková oddělení oboru vnitřní lékařství a chirurgie, jednotku intenzivní péče a základní diagnostické služby s nepřetržitou provozní dobou,

b) nemocnice druhého typu, které musí mít minimálně čtyři základní obory, anesteziologicko-resuscitační oddělení a základní diagnostické služby s nepřetržitou provozní dobou,

c) nemocnice třetího typu, které musí mít čtyři základní obory, minimálně další čtyři specializované obory, anesteziologicko-resuscitační oddělení, základní a specializované diagnostické služby s nepřetržitou provozní dobou,

d) fakultní nemocnice [§ .... zákona č. .../1998 Sb., o vysokých školách.].

(3) Nemocnici akutní péče, která nesplňuje některou z podmínek stanovených v odstavci 2, zařadí do příslušného typu ministerstvo.

(4) Základními obory se rozumí vnitřní lékařští, chirurgie, gynekologie a pediatrie.

(5) Základními diagnostickými službami se rozumí radiodiagnostické a sonografické pracoviště a biochemická a hematologická laboratoř.

(6) Specializované, vysoce specializované obory a specializované diagnostické služby stanoví ministerstvo vyhláškou.

Nemocnice následné péče poskytují doléčovací lůžkovou péči v návaznosti na péči poskytovatelů ambulantní a akutní lůžkové péče, a to jako péči

a) převážně rehabilitační, časově limitovanou dobou hospitalizace do 3 měsíců,

b) převážně ošetřovatelskou, časově limitovanou zdravotní potřebností pacienta,

c) péčí hospicového typu.

(1) Odborné léčebné ústavy jsou určeny k poskytování specializované lůžkové zdravotní péče pacientům s poruchami zdraví, které mají zpravidla vleklý průběh; zdravotní péče v nich poskytovaná obvykle navazuje na zdravotní péči poskytovanou v nemocnicích a ve zdravotnických zařízeních ambulantní péče, jako péče následná nebo lázeňská, popřípadě akutní.

(2) Odbornými léčebnými ústavy jsou lázeňské léčebny, odborné dětské léčebny, léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a další léčebné ústavy, které jsou určeny k poskytování specializované dlouhodobé lůžkové péče v některém z lékařských oborů.

(1) Zvláštními zdravotnickými zařízeními jsou zdravotnická záchranná služba, dopravní zdravotní služba, protialkoholní záchytná stanice, krizové zdravotnické centrum, protidrogové centrum, centrum pro AIDS, rehabilitační centrum, toxikologické informační středisko, referenční laboratoř, stomatologická laboratoř, zařízení transfúzní služby a stacionář.

(2) Zdravotnická záchranná služba je určena k poskytování odborné přednemocniční neodkladné péče; její součástí je i letecká záchranná služba. Organizaci a činnost zdravotnické záchranné služby stanoví ministerstvo vyhláškou.

(3) Dopravní zdravotnická služba zajišťuje dopravu nemocných, raněných a rodiček, a dopravu zdravotnických pracovníků při výkonu zdravotní péče, dopravu krve a jejích složek, orgánů, tkání a biologického materiálu.

(4) Protialkoholní záchytná stanice je určena k provádění lékařských vyšetření a podle jejích závěrů i k ošetření pacientů, kteří se požitím alkoholického nápoje uvedli do stavu vzbuzujícího veřejné pohoršení nebo do stavu, v němž bezprostředně ohrožují sebe nebo jiné fyzické osoby, veřejný pořádek nebo majetek, a to na dobu nezbytnou k vymizení alkoholického opojení.

(5) Krizové zdravotnické centrum je určeno k poskytování péče pacientům ve stavu akutní psychické krize. Může v něm být též poskytována zdravotní péče spojená s krátkodobým pobytem na lůžku.

(6) Protidrogové centrum je určeno k poskytování zdravotní péče pacientům závislým na návykových látkách. Může v něm být též poskytována zdravotní péče spojená s krátkodobým pobytem na lůžku.

(7) Centrum pro AIDS poskytuje preventivní, léčebnou péči a poradenství pacientům s AIDS/HIV a zajišťuje prevenci a poradenství veřejnosti.

(8) Rehabilitační centrum je určeno k poskytování komplexní rehabilitační péče pacientům ohroženým dlouhodobým nebo trvalým zdravotním postižením, usiluje o minimalizaci výsledného omezení a zařazení do společnosti, a to například s využitím psychologických metod nebo léčby prací.

(9) Toxikologické informační středisko je určeno k poskytování stálé odborné poradenské služby v případě intoxikace.

(10) Referenční laboratoř organizuje a provádí odborné kontroly kvality a srovnatelnosti laboratorní diagnostiky na národní i mezinárodní úrovni a zabezpečuje zavádění jednotných vyšetřovacích metod a postupů. V rámci této činnosti vydává, a to nejvýše na dobu jednoho roku, osvědčení o způsobilosti laboratoří provádět vyšetření. Jsou-li výsledky mezilaboratorní kontroly nevyhovující, referenční laboratoř osvědčení o způsobilosti laboratoří provádět vyšetření nevydá. Námitky kontrolované laboratoře k negativnímu závěru referenční laboratoře přezkoumává ministerstvo. Námitky se podávají do 30 dnů ode dne doručení negativního závěru. Činnost referenčních laboratoří upraví ministerstvo vyhláškou.

(11) Stomatologická laboratoř je určena ke zhotovování stomatologických výrobků a provádění jejich oprav pro stomatologické ordinace.

(12) Zařízení transfúzní služby je určeno k přípravě transfúzních přípravků, k jejich skladování, distribuci a vyšetřování, k vyšetřování slučitelnosti transfúzních přípravků s krví nemocných, k odebírání krve nebo jejích složek dárcům krve pro další zpracování na krevní deriváty a k výdeji transfúzních přípravků a krevních derivátů. Organizaci a činnost transfúzní služby upraví ministerstvo vyhláškou.

(13) Stacionář je určen k zajištění diagnostické, léčebné a rehabilitační péče pacientům, jejichž zdravotní stav vyžaduje pravidelnou zdravotní péči bez nutnosti hospitalizace. Může v něm být též poskytována zdravotní péče spojená s krátkodobým pobytem na lůžku.

(1) Zařízeními lékárenské péče jsou lékárny a výdejny zdravotnických prostředků.

(2) Lékárny jsou určeny k poskytování lékárenské péče, která spočívá zejména v obstarávání, přípravě, kontrole, uchovávání a výdeji léčiv a ve výdeji zdravotnických prostředků.

(3) Výdejny zdravotnických prostředků jsou určeny k obstarávání, uchovávání a výdeji zdravotnických prostředků.

(1) Minimální dostupnost zdravotní péče je dána

a) počtem lůžek v rámci lůžkové péče potřebných na počet obyvatel daného území podle jednotlivých oborů lůžkové péče a počtem lékařů ambulantní péče potřebných na počet obyvatel daného území podle jednotlivých oborů a forem zdravotní péče,

b) stanovenou maximální vzdáleností mezi zdravotnickým zařízením a trvalým nebo přechodným bydlištěm pacienta.

(2) Pokud dostupnost zdravotní péče nebude zajištěna v rámci sítě poskytovatelů vzniklé podle zvláštního zákona [Zákon o veřejném zdravotním pojištění.] ^{z důvodu neexistence příslušného poskytovatele na daném území,} zabezpečí poskytování primární péče a lůžkové péče v základních oborech okresní úřady zřízením potřebného poskytovatele.

(3) Minimální dostupnost zdravotní péče stanoví podle kritérií uvedených v odstavci 1 ministerstvo vyhláškou.

(1) Pacienti mají právo na poskytování zdravotní péče a na její dostupnost podle tohoto zákona, zákona o veřejném zdravotním pojištění a předpisů vydaných k jejich provedení.

(2) Pacienti s výjimkou osob v cele předběžného zadržení, ve výkonu vazby a trestu odnětí svobody mají právo na volbu lékaře primární péče, ošetřujícího lékaře poskytujícího ambulantní specializovanou péči, ošetřujícího klinického psychologa, ošetřujícího klinického logopeda a zdravotní sestry poskytující domácí ošetřovatelskou péči a na volbu zdravotnického zařízení (dále jen "právo volby"); právo volby se nevztahuje na

a) pracovně lékařskou péči,

b) posuzování a uznávání nemocí z povolání,

c) povinné nebo ochranné léčení,

d) další případy stanovené zvláštními předpisy [§ 42 zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o střelných zbraních), zákon č. 100/1988 Sb. zákon č. 582/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů zákon č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 160/1995 Sb. zákon č. 117/1995 Sb. nařízení vlády ČR č. 372/1992 Sb., kterým se stanoví podrobnosti výkonu civilní služby.].

(3) Právo volby vojáků v činné službě, vojáků v záloze povolaných k vojenskému cvičení, žáků vojenských škol, kteří se připravují na službu vojáka z povolání a nejsou vojáky v činné službě, občanů vykonávajících civilní službu, příslušníků Policie České republiky a žáků policejních škol připravujících se službu policisty, stanoví zvláštní předpisy [§ 107 a 108 zákona o veřejném zdravotním pojištění.].

(1) Lékař je povinen poučit vhodným způsobem pacienta, popř. osoby blízké [§ 116 a 117 občanského zákoníku.] pacientovi o povaze jeho onemocnění, o jeho zdravotním stavu, o navrhovaném způsobu léčení včetně možných rizik, popřípadě o dalších potřebných opatřeních.

(2) Preventivní, diagnostické a léčebné výkony se provádějí se souhlasem pacienta nebo lze-li tento souhlas předpokládat. Odmítá-li pacient přes náležité vysvětlení potřebou péči, vyžádá si lékař o tom písemné prohlášení (negativní revers); v prohlášení musí být uvedeno, v jakém rozsahu byl pacient lékařem informován o možných následcích odmítnutí příslušného výkonu. Jde-li o závažné zdravotní výkony s vysokou mírou rizika nebo o výkony závažným způsobem měnící způsob dalšího života, vyžádá si lékař písemný souhlas pacienta (pozitivní revers).

(3) Lékař je oprávněn rozhodnout o provedení vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, je-li neodkladné provedení tohoto výkonu nezbytné k záchraně života nebo zdraví dítěte, které nemůže vzhledem ke své rozumové vyspělosti posoudit nezbytnost takového výkonu, anebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, a odpírají-li jejich zákonní zástupci souhlas nebo jsou nedosažitelní.

(4) Bez souhlasu pacienta lze provádět vyšetřovací a léčebné výkony, a je-li to podle povahy onemocnění třeba, převzít pacienta i do lůžkové péče

a) jestliže pacient jevící známky duševní nemoci nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, anebo

b) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví,

c) jde-li o osoby, u nichž bylo uloženo povinné nebo ochranné léčení.

(5) Převzetí pacienta bez jeho písemného souhlasu do lůžkové péče z důvodů uvedených v odstavci 4 je poskytovatel povinen do 24 hodin oznámit soudu, v jehož obvodu má sídlo. Převzetí se soudu neoznamuje, jestliže pacient dodatečně ve lhůtě 24 hodin prokazatelným způsobem projevil souhlas s lůžkovou péčí.

(1) Převoz agresivních osob do zdravotnického zařízení se provádí podle pokynů lékaře.

(2) Vyžaduje-li to bezpečnost pacienta nebo bezpečnost zdravotnických pracovníků, je povinností Policie ČR na vyžádání zdravotnických pracovníků vytvořit bezpečné podmínky pro zdravotní zákrok a pro případný převoz do příslušného zdravotnického zařízení.