písm. c) stravné za podmínek dále stanovených,

(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné, které činí

a) 50 Kč až 60 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 77 Kč až 92 Kč, trvá- li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,

c) 120 Kč až 144 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

(2) Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci 1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřím předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní cesty.

(3) Pro zaměstnance, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, lze sjednat v kolektivní smlouvě odchylně od tohoto zákona podmínky pro poskytování stravného, popřípadě nižší denní sazby stravného při pracovní cestě.

(4) Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné neposkytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí.

§ 6 odst. 1 a 2

(1) Zaměstnanci přísluší při přeložení z důvodů nezbytné provozní potřeby zaměstnavatele náhrady jako při pracovní cestě nejdéle po dobu tří měsíců, pokud není dohodnuta doba delší.

(3) Znemožní-li zaměstnavatel vysláním na pracovní cestu, která trvá méně než 5 hodin, zaměstnanci stravovat se obvyklým způsobem, může mu poskytnout stravné až do výše 50 Kč.

(4) Pro zaměstnance, u nichž častá změna pracoviště vyplývá ze zvláštní povahy povolání, lze sjednat v kolektivní smlouvě odchylně od tohoto zákona podmínky pro poskytování stravného, popřípadě nižší denní sazby stravného při pracovní cestě.

(5) Zabezpečí-li zaměstnavatel zaměstnanci na pracovní cestě plně bezplatné stravování, stravné neposkytuje; zabezpečí-li bezplatné stravování částečně, stravné úměrně krátí, a to nejméně o 20% a nejvýše o 40% z určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře.

(6) Míru krácení stravného podle odstavce 5 oznámí zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu. Míru krácení stravného může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.

§ 6 odst. 1 a 2

(1) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání ³⁾ a při přeložení na jeho žádost^3a) poskytovat zaměstnaci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5, nejdéle však po dobu tří let.

(2) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání, přeložení na žádost zaměstnance a dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce u jiného zaměstnavatele³⁾ poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě až v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5.

___________________

³⁾ § 38 odst. 5 zákoníku práce.

§ 5 nařízení vlády Československé socialistické republiky

č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce.

(1) Dohodne-li zaměstnanec se zaměstnavatelem, že při pracovní cestě použije silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

(2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí

a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,55 Kčs,

b) u osobních silničních motorových vozidel 2, 00 Kčs;

při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 10%.

(2) Zaměstnavatel může při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě^3b) a při přeložení z důvodu nezbytné provozní potřeby ^3c) poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě, nejvýše však v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5.

___________________

³⁾ Např. § 33 odst. 1 zákoníku práce.

^3a) § 40 zákoníku práce.

^3b) § 38 odst. 4 zákoníku práce.

^3c) § 38 odst. 3 zákoníku práce.

(1) Dohodne-li zaměstnanec se zaměstnavatelem, že při pracovní cestě použije silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla zaměstnavatele, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

(2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí

a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,80 Kč,

b) u osobních silničních motorových vozidel 3,10 Kč;

při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 15%.

(3) Sazba základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů se dohodne mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

(4) Náhrada výdajů za pohonné hmoty přísluší zaměstnanci podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla a přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla.

(5) Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat též poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy.

(3) Sazba základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů se dohodne mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

(4) Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby pohonné hmoty vozidla.

(5) Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu.

(6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrady výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla stejného typu se shodným objemem válců.

(7) Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat též poskytování náhrady za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy.

(1) Výše sazeb náhrad stravného uvedená v § 5 odst. 1 a 2 a výše základních náhrad za používání silničních motorových vozidel uvedená v § 7 odst. 2 se upravuje podle statistických údajů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách a amortizaci vozidel. Úprava sazeb se poprvé provede, jestliže rozdíl indexu cen podle věty první vyhlášeného v příslušném kalendářním měsíci a indexu vyhlášeného ke dni účinnosti tohoto zákona, činí hodnotu alespoň 10 bodů; další úprava se provede, jestliže rozdíl indexu v příslušném kalendářním měsíci a indexu v kalendářním měsíci, podle něhož byla naposled upravena výše sazeb, činí opět hodnotu alespoň 10 bodů. Upravené sazby náhrad podle věty první přísluší zaměstnancům od prvního dne kalendářního měsíce následujícícho po kalendářním měsíci, v němž byly zveřejněny.

(2) Výši sazeb náhrad podle odstavce 1 stanoví a vyhlásí uveřejněním plného znění ve Sbírce zákonů⁴⁾ federální ministerstvo práce a sociálních věcí na základě údajů Federálního statistického úřadu.

(3) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základních náhrad za používání silničních motorových vozidel se zaokrouhlují na celé pětihaléře.

___________________

⁴⁾ § 8 zákona č. 131/1989 Sb., o Sbírce zákonů.

(1) Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou novou výši sazeb stravného, novou výši sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a novou výši průměrných cen pohonných hmot vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši sazeb a novou výši průměrných cen stanoví, pokud podle údajů Českého statistického úřadu o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování, o cenách vozidel a o průměrných cenách pohonných hmot se tyto ceny od účinnosti zákona, jde-li o sazby stravného a sazby náhrad za používání silničních motorových vozidel, nebo od účinnosti poslední úpravy obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží o 20%.

(2) Sazby stravného se zaokrouhlují na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru. Sazby základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a průměrné ceny pohonných hmot se zaokrouhlují na desetihaléře směrem dolů.

Zaměstnavatel, který není rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací,⁵⁾ může poskytovat zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou, s jinými změnami místa výkonu práce a přijetím do zaměstnání nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo v pracovních smlouvách.

___________________

⁵⁾ § 24 zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace.

Zaměstnavatel, který není rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací,⁵⁾ orgánem nebo organizací, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, okresním úřadem^5a) nebo obcí^5b) (dále jen "rozpočtová a příspěvková organizace"), může poskytovat zaměstnancům i jiné náhrady související s pracovní cestou, s jinými změnami místa výkonu práce a s přijetím do zaměstnání nebo vyšší náhrady, než stanoví tento zákon; poskytování těchto náhrad lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.

___________________

⁵⁾ Zákon České národní rady č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění pozdějších předpisů.

^5a) Zákon České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.

^5b) Zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

(1) Za každý kalendářní den zahraniční pracovní cesty a za každý kalendářní den, v němž zahraniční pracovní cesta trvá déle než 12 hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně. Výši denní sazby stravného v cizí měně stanoví a vyhlásí uveřejněním plného znění ve Sbírce zákonů⁴⁾ federální ministerstvo financí.

(2) Trvá-li zahraniční pracovní cesta v kalendářním dni méně než 12 hodin nebo trvá-li celkově méně než 12 hodin, zaměstnavatel poskytuje stravné v cizí měně nejvýše do poloviny denní sazby určené podle předchozího odstavce.

(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně; na žádost zaměstnance může zaměstnavatel vyplatit stravné v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou.

(2) Výši základních sazeb stravného v cizí měně stanoví Ministerstvo financí na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí, vypracovaného podle podkladů zastupitelských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistických údajů Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Organizace spojených národů.

(3) Výši základních sazeb stravného v cizí měně pro jednotlivé státy stanoví Ministerstvo financí vyhláškou vždy s účinností od počátku kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku tuto výši stanoví, pokud změna cen a kurzů měn dosáhne od poslední úpravy alespoň 20%.

(4) Základní sazby stravného v cizí měně se stanoví na kalendářní den zahraniční pracovní cesty. Trvá-li zahraniční pracovní cesta v kalendářním dni méně než 24 hodin, přísluší zaměstnanci poměrná část stravného, která se určí ze základní sazby stravného podle skutečné délky zahraniční

pracovní cesty vyjádřené v hodinách včetně hodin započatých. Obdobně se určí poměrná část stravného při průjezdu více státy.

(5) Zaměstnavatelé, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou vedoucím zaměstnancům, kterými jsou vedoucí organizace a jemu přímo podřízení vedoucí zaměstnanci, určit stravné do výše přesahující stanovenou základní sazbu stravného až o 15%.

(6) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat zaměstnancům stravné nižší, než je stanovená základní sazba stravného, nejvýše však o

a) 25%, pokud tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo stanoví ve vnitřním předpisu, případně sjednají v pracovní smlouvě,

b) o 50%, pokud se jedná o členy posádek plavidel vnitrozemské plavby⁴⁾ a tuto možnost sjednají v kolektivní smlouvě nebo v pracovní smlouvě.

Postup zaměstnavatele podle § 9 tím není dotčen.

___________________

⁴⁾ Zákon č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.

(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území České a Slovenské Federativní Republiky stravné v československé měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 5 odst. 1.

(2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod československé státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.

(3) Zaměstnavatelé mohou dohodnout výši stravného poskytovaného československému zaměstnanci v zahraničí maximálně do výše stanovené tímto zákonem.

(4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České a Slovenské Federativní Republiky se poskytuje stravné až do výše 200 Kčs na den a kapesné do výše 40% stravného.

(5) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat vyšší stravné hrazené z použitelného zisku.

(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za dobu pracovní cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 5 odst. 1.

(2) Při zahraniční pracovní cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.

(3) Zaměstnavatelé mohou dohodnout výši stravného poskytovaného českému zaměstnanci v zahraničí maximálně do výše stanovené tímto zákonem.

(4) Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky se poskytuje stravné až do výše dvojnásobku horní hranice stravného stanoveného při pracovních cestách na území České republiky, nejméně však ve výši horní hranice stanoveného stravného. Zahraničnímu zaměstnanci vyslanému do České republiky lze poskytovat vedle stravného kapesné až do výše 40% určeného nebo sjednaného stravného.

Zaměstnanci přidělenému k výkonu práce v zahraničí, který je odměňován podle zvláštních předpisů,⁶⁾ přísluší za dny cesty do místa přidělení a zpět a při pracovních cestách v zahraničí, náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též náhrady výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníku.

___________________

⁶⁾ Například výnos ministra zahraničního obchodu č. 24/1962 ze dne 23. června 1962 o úpravě platových poměrů zaměstnanců ministerstva zahraničního obchodu přidělených k výkonu funkcí u obchodních oddělení zastupitelských úřadů v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů, výnos ministra zahraničních věcí č. 013.147/62, zásady platové úpravy pro zaměstnance zahraniční služby.

(5) Zaměstnavatelé, kteří nejsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, mohou poskytovat vyšší stravné.

Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí přísluší za dny cesty z České republiky do místa pravidelného pracoviště a zpět a při pracovních cestách v zahraničí náhrady jako při zahraniční pracovní cestě. Pokud se zaměstnancem cestuje jeho rodinný příslušník (§ 2 odst. 4), lze zaměstnanci poskytnout též náhrady prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly tomuto rodinnému příslušníkovi. Zaměstnanci s pravidelným pracovištěm v zahraničí, jehož zaměstnavatelem je rozpočtová organizace, orgán nebo organizace, které jsou financovány jako rozpočtové organizace, příspěvková organizace, jejíž výdaje na platy a na odměny za pracovní pohotovost jsou zabezpečovány jejím finančním vztahem k rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních zákonů, okresní úřad^5a) nebo obec,^5b) nepřísluší stravné za dobu pracovní cesty na území České republiky a v zemi pravidelného pracoviště.

(1) Náhrady, na něž vzniká zaměstnancům nárok, náhrady podle § 5 odst. 3, kapesné do výše 40% stanoveného stravného podle § 13 a náhrady při přijetí zaměstnance, který je uchazečem o zaměstnání,⁷⁾ se s výjimkou zaměstnavatele, který je rozpočtovou nebo příspěvkovou organizací, zahrnují do nákladů (výdajů). Ostatní náhrady se hradí s použitelného zisku.

(2) Náhrady poskytované zaměstnancům vysílaným do zahraničí na montážní a obdobné práce ke splnění závazků ze smlouvy, kterou zaměstnavatel uzavřel se zahraničním účastníkem při provádění zahraniční hospodářské činnosti, se zahrnují do zahraničních přímých osobních nákladů.

___________________

⁷⁾ Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3). Obdobně lze postupovat i při poskytování náhrad jízdních výdajů za městskou hromadnou dopravu při pracovních cestách na území České a Slovenské Federativní Republiky.

§ 18 se vypuští.

(1) Kde tento zákon požaduje prokázání výdajů a zaměstnanec je neprokáže, může mu zaměstnavatel poskytnout náhrady v jím uznané výši s přihlédnutím k určeným podmínkám pracovní cesty (§ 3) s výjimkou náhrady výdajů za pohonné hmoty, kterou poskytne ve výši určené podle průměrné ceny stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí.

(2) Při pracovní cestě v obci, ve které má zaměstnanec sjednáno v pracovní smlouvě místo výkonu práce, náleží

(1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do výše předpokládané náhrady poskytnout.

(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty.

(3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu.

(4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky.

zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za místní hromadnou dopravu v prokázané výši nebo ve výši určené zaměstnavatelem podle ceny jízdného, platné v době konání pracovní cesty, a použitého dopravního prostředku.

§ 21

(1) Požádá-li zaměstnanec o poskytnutí zálohy na náhrady podle tohoto zákona, je zaměstnavatel povinen mu tuto zálohu do výše předpokládané náhrady poskytnout.

(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnaci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v jiné měně než v měně stanovené pro příslušný stát může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci pouze na jeho žádost, a to v českých korunách nebo v jiné cizí volně směnitelné měně s tím, že pro přepočet použije směnný kurz devizového trhu vyhlašovaný Českou národní bankou. Zálohu v cizí měně lze zaměstnanci poskytnout též zapůjčením platební karty zaměstnavatele.

(3) Zaměstnanec je povinen do deseti pracovních dnů po dni ukončení pracovní cesty předložit zaměstnavateli písemné doklady potřebné k vyúčtování pracovní cesty a též vrátit nevyúčtovanou zálohu.

(4) Zaměstnavatel je povinen do deseti pracovních dnů ode dne předložení písemných dokladů provést vyúčtování pracovní cesty zaměstnance a uspokojit jeho nároky.

Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně zaměstnavatele. Za tuto dobu náleží zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.⁸⁾

___________________

⁸⁾ § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku.

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky, vláda České republiky a vláda Slovenské republiky mohou v rozsahu své působnosti stanovit nařízením pro zaměstnance zaměstnavatelů, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, i jiné náhrady související s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce, přijetím do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí.

(5) Pokud byla zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě poskytnuta záloha v cizí měně, zaokrouhluje se výsledná částka vyúčtování této zálohy směrem dolů na nejbližší hodnotu platidla (bankovky nebo mince) běžně přijímaného tuzemskými bankami.

Pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele,⁷⁾ při které se zaměstnanci mzda nekrátí. Pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.⁸⁾

___________________

⁷⁾ § 130 zákoníku práce.

⁸⁾ § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.

Vláda České republiky může v rozsahu své působnosti stanovit nařízením pro zaměstnance zaměstnavatelů, kteří jsou rozpočtovými nebo příspěvkovými organizacemi, i jiné náhrady související s pracovní cestou, jinými změnami místa výkonu práce, přijetím do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí.

Příloha 2.

Ministerstva práce a sociálních věcí

ze dne .......... 1998,

kterou se stanoví průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad

Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 8 odst. 1 zákona č.119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. /1998 Sb.:

Výše průměrných cen pohonných hmot pro účely cestovních náhrad činí:

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1998.

Příloha 3.

Ministertvo financí stanoví podle § 12 odst. 2 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. /1998 Sb.:

Denní sazby stravného v cizí měně činí:

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1998.