Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

K § 6

Protože subjektem odpovědnosti za škodu je stát, je nutno stanovit orgány, které jménem státu budou vystupovat v odpovědnostních vztazích. Půjde nejen o účast na soudním jednání, ale o účast ve všech právních vztazích, které mohou v rámci odpovědnosti za škodu nebo v souvislosti s regresními úhradami vzniknout.

Při určování ústředních orgánů, které budou jménem státu jednat ve věcech náhrady škody a ve věcech regresních úhrad, je třeba přihlédnout k procesním vztahům vznikajícím mezi různými nositeli odpovědnosti, tedy mezi státem a územními samosprávnými celky. Soud může ve správním soudnictví přezkoumávat rozhodnutí územního samosprávného celku v samostatné působnosti, rozhodnutí soudu může být dále zrušeno Ústavním soudem.

Je třeba také přihlédnout k tomu, že soud v rámci správního soudnictví může přezkoumávat i správní rozhodnutí spadající do působnosti různých ústředních orgánů, přičemž opět může dojít ke zrušení soudního rozhodnutí Ústavním soudem pro nezákonnost.

Při zvážení těchto skutečností se navrhuje Ministerstvu spravedlnosti svěřit jednání ve věcech náhrady škody, ke které došlo (vydáním nezákonného rozhodnutí, rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem) v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a na náhradu škody způsobené v případě, kdy rozhodnutí územního samosprávného celku v samostatné působnosti bylo přezkoumáno ve správním soudnictví a soudní rozhodnutí bylo následně pro nezákonnost zrušeno. Ministerstvo spravedlnosti bude tedy jednat ve věcech škody vzniklé z činnosti soudů a v trestním řízení i ostatních orgánů činných v tomto řízení.

Dále bude Ministerstvo spravedlnosti jednat ve věcech škody způsobené notářem. Ministerstvo bude jednat i ve věcech regresních úhrad, které budou souviset s výše uvedenými škodami.

Ostatním ústředním orgánům státní správy se navrhuje svěřit jednání ve věcech náhrady škody a regresních úhrad tehdy, je-li rozhodnutí vydáno v oboru působnosti tohoto ústředního orgánu nebo dojde-li k nesprávnému úřednímu postupu v oboru působnosti tohoto orgánu, a to tehdy, kdy škodu způsobí státní orgán, i tehdy, kdy ji způsobí jiná právnická nebo fyzická osoba, které byl svěřen výkon státní správy, nebo obec v přenesené působnosti. Dále budou tyto orgány jednat ve věcech škody způsobené rozhodnutím právnické nebo fyzické osoby, které byl svěřen výkon státní správy, nebo obce v přenesené působnosti, pokud jejich rozhodnutí bylo přezkoumáno ve správním soudnictví a rozhodnutí soudu bylo následně pro nezákonnost zrušeno. Půjde i o obdobné případy, kdy rozhodnutí obce v přenesené působnosti nejprve přezkoumal okresní úřad. Ústřední orgán státní správy bude vždy jednat ve věcech náhrady škody, pokud k ní došlo na základě skutečností uvedených v návrhu v oboru jeho působnosti a ve věcech regresních úhrad s tím souvisejících.

Pokud nebude možno určit ústřední orgán státní správy, který by měl jednat za stát, žádným ze způsobů uvedených v zákoně, bude nutno stanovit ústřední orgán pro takové případy příslušný. Tímto orgánem se navrhuje stanovit Ministerstvo financí, do jehož působnosti spadá hospodaření s majetkem státu.

Ve věcech škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem Nejvyššího kontrolního úřadu a České národní banky budou jednat vzhledem k jejich zvláštnímu právnímu postavení tyto subjekty.

K § 7

Protože k vydání nezákonného rozhodnutí dochází nebo má docházet pouze v rámci zákonem stanovených procesních postupů, vymezuje se okruh poškozených jako okruh účastníků příslušného řízení.

Účastníkem řízení podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je třeba rozumět účastníka řízení podle občanského soudního řádu, stranu podle trestního řádu či různě definované účastníky podle předpisů o správním řízení.

V návrhu je výslovně stanoveno, že poškozeným může být i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s takovým jednáno být mělo. Tím je přiznána aktivní legitimace k podání žaloby i osobám, jež byly ze řízení procesním pochybením vyloučeny. Účastníkem řízení je třeba rozumět toho, koho jako účastníka označují příslušné procesní předpisy, a nikoliv toho, kdo byl v konkrétním řízení za účastníka uznán.

K § 8

Návrh upravuje blíže podmínky, za nichž vzniká škoda z nezákonného rozhodnutí.

Nezákonnost rozhodnutí není třeba a ani není možno zjišťovat až v řízení o náhradě škody, podle návrhu musí být konstatována příslušným orgánem, jenž rozhodnutí pro nezákonnost zruší nebo změní. Jde o orgán, který je podle procesních předpisů k zrušení rozhodnutí oprávněn. Rozhodnutím tohoto orgánu o zrušení nezákonného rozhodnutí je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

Další podmínkou vzniku nároku na náhradu škody je právní moc rozhodnutí. Protože vykonatelnost rozhodnutí nastává zpravidla až po jeho právní moci, dochází i k eventuelním škodám až poté, co se rozhodnutí stane pravomocným.

Další podmínkou vzniku nároku na náhradu škody je vyčerpání všech opravných prostředků, jež lze podat do nepravomocného rozhodnutí. Podání řádného opravného prostředku lze považovat za postup, kterým je možno odvrátit vznik škody a který je plně v rukou účastníka řízení, proto jeho nepoužití půjde k tíži účastníka. V případech zvláštního zřetele hodných bude možno k nesplnění této podmínky nepřihlížet.

Je-li však rozhodnutí vykonatelné bez ohledu na právní moc, je ovšem také nutno připustit, že může předtím, než se rozhodnutí stane pravomocným, dojít ke škodě. Tyto případy představují výjimku z podmínky právní moci. Náhrada škody se bude poskytovat i v případě, kdy rozhodnutí, které bylo vykonatelné bez ohledu na právní moc, bude zrušeno až na základě mimořádných opravných prostředků.

K § 9 až 12

Navrhovaný zákon obsahuje zvláštní úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření. U těchto rozhodnutí jsou odlišně stanoveny podmínky pro vznik nároku na náhradu škody.

Právo na náhradu škody může vzniknout z rozhodnutí o vazbě i tehdy, pokud toto rozhodnutí nebylo nezákonné. Při rozhodování o vazbě totiž zpravidla nejsou k disposici tatáž zjištění, která jsou potom zohledněna při meritorním rozhodování, a proto může dojít ke vzetí do vazby i tehdy, když řízení později skončí zastavením, zproštěním obžaloby nebo postoupením jinému orgánu. Rozhodnutí o vazbě proto nemusí být vždy nezákonné, a proto také nemusí dojít k jeho zrušení.

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu vzniká tehdy, pokud bylo rozhodnutí jako nezákonné v pozdějším řízení zrušeno. Nárok na náhradu škody vznikne i tehdy, pokud je poškozený v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než jaký na něm byl vykonán podle dřívějšího rozsudku.

Poškozený je definován jako ten, na němž byl trest zcela nebo zčásti vykonán.

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o ochranném opatření vznikne tehdy, pokud v pozdějším řízení bylo toto rozhodnutí jako nezákonné zrušeno. Poškozeným je opět ten, na němž bylo ochranné opatření zcela nebo zčásti vykonáno.

Právo na náhradu škody je třeba vyloučit v případech, ve kterých by poskytnutí náhrady škody bylo v rozporu s dobrými mravy. Kromě případů, kdy si poškozený zavinil vazbu, uložení trestu nebo ochranného opatření sám, je nárok na náhradu vyloučen tehdy, pokud

1. byl poškozený zproštěn obžaloby nebo proti němu bylo trestní stíhání zastaveno nebo bylo rozhodnutí jako nezákonné zrušeno jen proto, že poškozený není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován,

2. bylo trestní stíhání pro určité trestné činy proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému (ve smyslu trestního řádu) příbuzným v pokolení přímém, sourozencem, osvojitelem, osvojencem, manželem nebo druhem zastaveno, protože poškozený (ve smyslu trestního řádu) vzal zpět svůj souhlas se zahájením trestního stíhání nebo nedal svůj souhlas s pokračováním trestního stíhání,

3. bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno; k tomu může dojít, jestliže se obviněný k trestnému činu doznal, nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, a jestliže vzhledem k osobě pachatele, k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně rozhodnutí o zastavení řízení považovat za dostačující. V rozhodnutí o podmíněném zastavení řízení je třeba stanovit přiměřenou zkušební dobu. Právo na náhradu škody je vyloučeno tehdy, pokud nabylo právní moci rozhodnutí o tom, že se obviněný osvědčil, nebo pokud od ukončení zkušební doby uplynul jeden rok, a tím nastaly účinky zastavení trestního stíhání,

4. bylo trestní stíhání zastaveno v souvislosti s rozhodnutím o narovnání. Narovnání lze schválit pouze v případě některých trestných činů a za dalších zákonem stanovených podmínek, pokud obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, uhradí škodu způsobenou trestným činem a složí na účet soudu peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům. Součástí rozhodnutí o schválení narovnání je též výrok o zastavení trestního stíhání,

5. bylo trestní stíhání zastaveno proto, že trest, k němuž může řízení vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne, nebo proto, že o skutku obviněného již bylo rozhodnuto jiným orgánem, kázeňsky, kárně anebo cizozemským soudem nebo úřadem a toto rozhodnutí lze považovat za postačující.

K § 13

Nesprávný úřední postup není v návrhu blíže charakterizován, protože výstižnou definici nelze pro jeho mnohotvárnost podat.

Pod nesprávným úředním postupem bude třeba rozumět činnost příslušných orgánů i jejich nečinnost. Nedodrží-li orgán, jež je ze zákona povinen ve věci rozhodovat, lhůty stanovené zákonem (např. správním řádem) pro rozhodování, lhůty k doručení písemného vyhotovení rozhodnutí (stanovené občanským soudním řádem) nebo poruší-li obecná ustanovení procesních předpisů, která zakotvují povinnost vyřizovat věci, které jsou předmětem řízení, včas a bez zbytečných odkladů, půjde o nesprávný úřední postup.

Poškozené osoby jsou vymezeny pouze tím, že jde o subjekty, jimž byla způsobena škoda. Bližší určení oprávněných osob neumožňuje rozrůzněnost forem nesprávného úředního postupu.

K § 14

Předpokladem uplatnění nároku na náhradu škody u soudu je jeho neúspěšné uplatnění u příslušného ústředního orgánu.

Tím, že je poškozenému uložena povinnost uplatnit nárok na náhradu škody, poskytuje se ústřednímu orgánu státní správy prostor, aby mohl poškozenému vyhovět smírnou cestou a zabraňuje se tak vyvolávání zbytečných soudních sporů.

Projednání uplatněného nároku je svěřeno orgánům, které jsou podle § 6 návrhu oprávněny jednat za stát, tedy v zásadě ústředním orgánům státní správy. To přispívá k sjednocování aplikace právní úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Ústřední orgány jsou také zpravidla odlišné od orgánů, které vydaly nezákonné rozhodnutí, a proto je možno u nich předpokládat objektivnější posuzování uplatněného nároku na náhradu škody.

Povinnost uplatnění nároku u příslušného ústředního orgánu se nevztahuje na nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. V případě nesprávného úředního postupu není podmínkou vzniku nároku konstatování jeho nezákonnosti příslušným orgánem, proto by ústřední orgán projednávající uplatněný nárok neměl dostatečné podklady k posouzení oprávněnosti uplatněného nároku na náhradu škody.

V zákoně bude dále upraveno zachování účinku uplatnění nároku u ústředního orgánu, bude-li nárok uplatněn u nepříslušného orgánu. Půjde zejména o zachování promlčecích lhůt.

K § 15

Zákon upravuje lhůtu, která musí marně uplynout od předběžného uplatnění nároku, aby bylo možno nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření uplatnit u soudu. Příslušný ústřední orgán má v této lhůtě možnost uspokojit zcela nárok poškozeného a tak zabránit soudnímu projednávání sporu. Pokud nárok uspokojen není nebo je uspokojen pouze z části, má poškozený možnost obrátit se k soudu.

Úprava obsažená v odstavci 1 bude zakládat odchylný režim ve vztahu k § 563 občanského zákoníku, podle nějž v případě, kdy není doba plnění ani dohodnuta, ani stanovena právním předpisem, ani určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Z § 517 odst. 1 občanského zákoníku plyne, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

V návaznosti na specifický režim uplatnění nároku a v souladu s judikaturou se navrhuje odložit okamžik splatnosti závazku z náhrady škody o šest měsíců ode dne uplatnění nároku.

K § 16

Úprava regresní úhrady zajišťuje, aby důsledky způsobené škody mohly dopadnout na ty subjekty, jež škodu skutečně způsobily, zaplatí-li ti, kdo za škodu odpovídají, poškozenému náhradu.

Zákon dává oprávněnému z regresní úhrady možnost uplatnit své právo, nestanoví mu takovou povinnost.

Státu je dána možnost požadovat regresní úhradu po těch, již vydali nezákonné rozhodnutí nebo se dopustili nesprávného úředního postupu, ze kterých vznikla škoda, tedy po právnických a fyzických osobách, jimž byl svěřen výkon státní správy, a po obcích, pokud rozhodovaly v přenesené působnosti. Nenavrhuje se možnost požadovat regresní úhradu po státních orgánech, protože ve vztahu mezi státem a státními orgány, které jsou financovány ze státního rozpočtu, se ztrácí smysl regresní úhrady spočívající v přenášení dopadu náhrady škody na subjekty, jež škodu skutečně způsobily.

Stát dále může požadovat regresní úhradu po obci, která rozhodovala v samostatné působnosti, pokud její rozhodnutí bylo přezkoumáno v správním soudnictví a rozhodnutí soudu v této věci bylo zrušeno.

Možnost požadovat regresní úhradu je vyloučena tehdy, pokud nezákonnost rozhodnutí způsobil instančně nadřízený orgán svým nesprávným právním názorem, který je pro podřízený orgán závazný. Půjde zpravidla o případy, kdy rozhodnutí obce přezkoumal v rámci správního řízení okresní úřad nebo v rámci správního soudnictví soud. Regresní úhrada je vyloučena tehdy, bylo-li toto původní přezkoumané rozhodnutí zákonné a další nezákonné rozhodnutí bylo vydáno proto, že se obec řídila nesprávným právním názorem soudu nebo okresního úřadu.

K § 17

Kromě subjektů, jež vydaly rozhodnutí v rámci svých veřejnoprávních pravomocí při výkonu veřejné správy nebo soudnictví, je možno požadovat regresní úhradu i po těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu zpravidla v rámci svých pracovněprávních povinností, a byli k rozhodování nebo k úřednímu postupu oprávněni.

Státu je dána možnost požadovat regresní úhradu po osobách, které se podílely na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávnému úředním postupu v rámci činnosti (popřípadě nečinnosti) státního orgánu.

Podílel-li se na rozhodování nebo na nesprávném úředním postupu soudce, bude možno po něm regresní úhradu požadovat pouze tehdy, pokud byla jeho vina zjištěna v kárném řízení podle zákona č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů. Touto výjimkou se garantuje nezávislost soudců, která je upravena v čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky.

Ostatní subjekty, které způsobily svým rozhodnutím nebo postupem škodu, již zaplatil stát, a které uhradily státu regresní úhradu, mohou samy regresní úhradu požadovat od svých zaměstnanců, kteří se podíleli na nezákonném rozhodování nebo na nesprávném úředním postupu.

Na rozdíl od regresní úhrady, již hradí obce nebo jiné právnické nebo fyzické osoby, kterým byl zákonem svěřen výkon státní správy, nerovná se regresní úhrada, kterou lze požadovat od zaměstnanců nebo jim obdobných osob, vyplacené náhradě škody, ale je v zákoně omezena. Při určování výše regresní úhrady je nutno rozlišovat, zda osoby, které škodu způsobily, jsou k subjektu oprávněnému z regresní úhrady v pracovním poměru nebo v poměru mu na roveň postaveném, či nikoliv. V prvním případě se řídí výše regresní úhrady výší škody, již může zaměstnanec uhradit podle zákoníku práce. V druhém případě, kdy půjde zpravidla o čestné funkce, nesmí regresní úhrada přesáhnout jednu šestinu vyplacené náhrady škody, maximálně 5 000 Kč.

Nárok na regresní úhradu podle navrženého zákona je zvláštním nárokem a jako takový vylučuje náhradu škody podle obecných předpisů. Důvodem je především to, že náhrada škody by se v případech, kdy lze požadovat regresní úhradu, řídila různými právními režimy. Ve vztahu státu k zaměstnancům státních orgánů by šlo o občanský zákoník, ve vztahu obcí a jiných právnických nebo fyzických osob, kterým byl svěřen výkon státní správy, k jejich zaměstnancům by šlo o zákoník práce.

V návrhu je dále zakotvena ochrana zaměstnance, který se může bránit nárokům na regresní úhradu tehdy, pokud se podílel na nezákonném rozhodování nebo na nesprávném úředním postupu na příkaz nadřízeného, ledaže by se dopustil trestného činu.

K § 18

Společná ustanovení se vztahují na regresní úhradu podle § 16 i podle § 17.

Na rozdíl od odpovědnosti za škodu je regresní úhrada založena na odpovědnosti za zavinění. Tato úprava má vyloučit, aby regresní úhrada byla požadována po tom, jenž sice svým rozhodnutím nebo úředním postupem porušil zákon nebo se na takové činnosti podílel, stalo se tak ale jenom proto, že se řídil podzákonným předpisem, který odporuje zákonu.

Protože regresní úhrada je zvláštní nárok, na který se nevztahuje občanský zákoník, bylo třeba v zákoně upravit důkazní břemeno, povinnost více osob k úhradě, jejich vypořádání mezi sebou a moderační právo soudu.

Vzhledem k víceinstančnímu rozhodování mohou k nezákonnosti rozhodnutí přispět různé subjekty veřejné správy. Stát proto může požadovat v rámci regresní úhrady podle § 16 pouze tu část zaplacené náhrady škody, která odpovídá účasti příslušného subjektu na způsobené škodě.

K § 19

Zákon vymezuje skutečnosti, z nichž může vzniknout škoda, za kterou odpovídají územní samosprávné celky v samostatné působnosti. Tyto skutečnosti jsou vymezeny obdobně, jako je tomu u odpovědnosti státu. Odpovědnost z rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nepřichází v úvahu, protože v trestních věcech mohou rozhodovat pouze orgány státu.

K § 20 a 21

Stanovují se bližší podmínky odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Při úpravě odpovědnosti územních samosprávných celků je třeba mít na zřeteli, že rozhodování těchto subjektů zpravidla není svázáno v zákoně stanoveným procesním postupem. Podle § 64 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona ČNR č. 302/1992 Sb., rozhodují orgány obce podle správního řádu ve věcech přenesené působnosti a ve věcech samostatné působnosti pouze při ukládání sankcí za správní delikty podle zákona o obcích.

Bude-li obec rozhodovat podle správního řádu, bude nutno podle tohoto předpisu také posuzovat, zda rozhodnutí bylo vykonatelné a zda bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem.

Pokud nejde o rozhodování podle správního řádu nebo eventuelně podle jiného procesního předpisu, bude pro vznik nároku na náhradu škody nutné, aby škoda vznikla z výkonu rozhodnutí obce a aby rozhodnutí bylo zrušeno pro nezákonnost příslušným orgánem, zpravidla soudem.

Podle toho, zda je rozhodnutí vydáno v rámci zákonem upraveného postupu či nikoliv, bude třeba rozlišovat osoby oprávněné z náhrady škody. Půjde-li o rozhodnutí vydané podle předpisů o správním řízení, budou poškozenými účastníci tohoto řízení. V ostatních případech půjde o ty, jimž škoda vznikla.

K § 22

Nesprávný úřední postup územního samosprávného celku lze vymezit obdobně jako nesprávný úřední postup, za nějž nese odpovědnost stát. Totéž se týká i vymezení osob, jež jsou oprávněny z náhrady škody.

K § 23

V návaznosti na to, co bylo výše uvedeno o regresní úhradě, na niž má právo stát, je nutno stanovit i právo územního samosprávného celku na regresní úhradu vůči státu.

Pokud obec vydala nezákonné rozhodnutí, jež bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem, a nezákonnost tohoto rozhodnutí byla důsledkem nesprávného právního názoru orgánu státu, který rozhodoval o opravném prostředku do původního zákonného rozhodnutí obce, a vznikla-li tímto rozhodnutím škoda, je obec podle tohoto zákona povinna škodu nahradit. Vůči státu, jehož orgán nezákonnost rozhodnutí způsobil, má obec právo na regresní úhradu.

Navrhovaná právní úprava vychází z toho, že podle občanského soudního řádu i podle správního řádu je právní názor orgánu, který rozhodoval o opravném prostředku a rozhodnutí obce zrušil, pro obec závazný.

K § 24 a 25

Možnost požadovat regresní úhradu od těch, kdo se v rámci pracovněprávních nebo jim obdobných vztahů podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, je dána obcím ve stejném rozsahu jako státu.

Obecné zásady vztahující se k regresní úhradě v rámci odpovědnosti státu se použijí i na regresní úhradu v rámci odpovědnosti územních samosprávných celků.

K § 26

Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci tvoří součást občanského práva. Občanský zákoník je k navrhovanému zákonu ve vztahu subsidiarity; pokud navrhovaný zákon nestanoví něco jiného, použijí se na vztahy odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci obecná ustanovení občanského zákoníku.

Obecná právní úprava se použije především při určení, co se považuje za škodu, při určení rozsahu náhrady škody (hradit se bude skutečná škoda i ušlý zisk), při stanovení způsobu náhrady škody (prvotní je náhrada škody v penězích, pokud o to poškozený požádá a bude to možné a účelné, lze škodu nahradit uvedením do původního stavu).

Podle občanského zákoníku se budou posuzovat i nároky vzniklé při škodě na zdraví, tedy náhrada ztráty na výdělku, náhrada ztráty na důchodu, přiměřené náklady spojené s léčením, v případě úmrtí peněžitý důchod pozůstalým a přiměřené náklady spojené s pohřbem.

Na základě úpravy obsažené v občanském zákoníku bude moci soud při rozhodování o náhradě škody využít svého práva náhradu škody přiměřeně snížit.

Podle občanského zákoníku se bude postupovat i v případě, kdy škodu při výkonu veřejné moci způsobí více nositelů odpovědnosti. Ti budou odpovídat za škodu společně a nerozdílně. V odůvodněných případech bude moci soud rozhodnout, že nositelé odpovědnosti budou odpovídat za škodu podle své účasti na jejím způsobení.

K § 27

Jako subjekty oprávněné z náhrady škody odkazem na občanský zákoník jsou vymezeni pouze pozůstalí poškozeného a dále osoby, které vynaložily náklady léčení nebo pohřbu. Jejich nárok se vztahuje beze změny ke všem skutečnostem, z nichž škoda vzniká, pokud v jejich důsledku došlo k úmrtí poškozeného.

Pozůstalým a osobám, které vynaložily náklady léčení a pohřbu, náleží nároky podle občanského zákoníku. V kontextu občanského zákoníku je třeba také chápat pojem pozůstalého.

V souvislosti s § 448 občanského zákoníku, který upravuje náhradu škody při usmrcení poškozeného, jsou pozůstalými míněny děti, rodiče, sourozenci a jiné osoby, které žily se zemřelým před jeho smrtí ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o tuto společnou domácnost anebo byly na zemřelého odkázány výživou. Nároky z náhrady škody jim, stejně jako osobám, které vynaložily náklady léčení a pohřbu, ovšem náleží pouze za dalších podmínek stanovených občanským zákoníkem.

Podle občanského zákoníku se při usmrcení hradí peněžitým důchodem náklady na výživu pozůstalým, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Dále se osobám, které náklady vynaložily, hradí účelné náklady spojené s léčením a přiměřené náklady spojené s pohřbem.

Nárok pozůstalých a osob, které vynaložily náklady léčení či pohřbu, je nutno zákonem výslovně stanovit, protože v některých případech by se vymezení oprávněných osob obsažené v návrhu na ně nevztahovalo; např. při škodě způsobené nezákonným rozhodnutím nejsou pozůstalí účastníky řízení a nárok na náhradu škody by jim z tohoto titulu nevznikl.

K § 28

Do návrhu se zařazuje zmocňovací ustanovení k vydání nařízení vlády, jež by upravilo postup při zjišťování průměrného výdělku pro účely výpočtu ušlého zisku v případech, kdy zisk poškozenému ušel proto, že byl zbaven možnosti vykonávat výdělečnou činnost, tedy zpravidla v případech, kdy došlo ke zbavení osobní svobody.

K § 29

V zájmu poškozeného je v navrhovaném zákoně stanoveno, že za základ pro výpočet průměrného výdělku pro účely náhrady škody lze považovat průměrný výdělek před zahájením trestního stíhání, pokud je to pro poškozeného výhodnější než výpočet průměrného výdělku podle obecné úpravy. Zamezí se tím promítnutí eventuelních postihů v mzdové oblasti, které by mohly být důsledkem zahájení trestního stíhání, do náhrady škody. Výhodnější výpočet se provede pouze na žádost poškozeného.

K § 30

V zájmu zrychlení a zjednodušení řízení o náhradě škody je navrhována možnost poskytnout paušální náhradu ušlého zisku, pokud ke škodě došlo výkonem rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, které spočívá v omezení osobní svobody. Paušální náhrada škody se poskytne i bez žádosti poškozeného, pokud však o to poškozený požádá, bude mu poskytnuta náhrada podle obecných předpisů.

Z povahy věci vyplývá, že paušální náhrada bude poskytnuta pouze namísto náhrady škody podle obecných předpisů, nikoliv však tehdy, pokud poškozenému zisk neušel.

K § 31

Náhrada nákladů řízení je v navrhovaném zákoně výslovně zahrnuta do náhrady škody. Hradit se budou náklady řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření ve smyslu tohoto zákona, a dále náklady řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno nebo v němž bylo rozhodováno v trestním řízení o zproštění obžaloby, zastavení řízení či o postoupení jinému orgánu.

Náhrada nákladů řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, bude hrazena pouze tehdy, pokud k nákladům došlo v souvislosti s tímto nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup se totiž může týkat pouze části řízení a nemusí mít za následek vadnost celého řízení.

Navrhovaný zákon dále vymezuje podmínky, za nichž bude možno náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody poskytnout:

1. pokud bude v řízení, v němž bylo zrušeno nezákonné rozhodnutí, rozhodnutí o trestu nebo ochranném opatření nebo vydáno rozhodnutí, jímž byl poškozený zproštěn viny, jímž bylo trestní řízení zastaveno nebo jímž byla věc postoupena jinému orgánu, rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle příslušných procesních předpisů ve prospěch poškozeného, nebudou se již náklady řízení hradit v rámci náhrady škody, protože by šlo o dvojí plnění;

2. nárok na náhradu nákladů řízení vznikne pouze tehdy, pokud z daného rozhodnutí vznikne také jiná škoda. Náklady řízení lze tedy hradit v rámci náhrady škody, nesmí však jít o škodu jedinou;

3. náhrada nákladů zastoupení bude, pokud poškozeného zastupoval advokát, omezena výší mimosmluvní odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

4. vyloučena bude náhrada nákladů řízení, které vznikly při projednávání uplatněného nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu státní správy, neboť toto projednávání má neformální charakter.

K § 32 až 35

Subjektivní promlčecí doba, která počíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě z nesprávného úředního postupu a o tom, kdo za ni odpovídá, respektive od okamžiku, kdy poškozenému bylo doručeno rozhodnutí, jímž bylo zrušeno nezákonné rozhodnutí, je stanovena v délce tří let, tedy shodně s obecnou promlčecí dobou podle občanského zákoníku. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze uplatnit nejdéle do deseti let od okamžiku, kdy bylo doručeno nezákonné rozhodnutí. Tato objektivní promlčecí doba odpovídá promlčecí době stanovené občanským zákoníkem pro nárok na náhradu škody, jež byla způsobena úmyslně.

Nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byl poškozený zproštěn obžaloby, jímž bylo trestní stíhání zastaveno, jímž byla věc postoupena jinému orgánu nebo jímž bylo rozhodnutí zrušeno jako nezákonné.

Roční promlčecí lhůta se navrhuje stanovit pro nároky na regresní úhradu.

Během projednávání uplatněného nároku se promlčecí lhůta staví, neboť projednání nároku je nutným předpokladem pro jeho uplatnění u soudu.

K § 36

Působnost navrhovaného zákona je stanovena tak, aby nová právní úprava dopadala pouze na rozhodnutí, jež budou vydána od data účinnosti zákona, a na nesprávný úřední postup, z něhož vznikla škoda ode dne účinnosti zákona. Na odpovědnost vzniklou z nezákonných rozhodnutí nebo z rozhodnutí o vazbě a trestu, jež byly vydány přede dnem účinnosti zákona, a na nesprávný úřední postup, z něhož vznikla škoda přede dnem účinnosti zákona, bude dopadat zákon č. 58/1969 Sb.

K § 37

Protože navrhovaný zákon má nahradit platnou právní úpravu v plném rozsahu, je nutno zrušit zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

K § 38

Ustanovení zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), které upravuje odpovědnost notáře za škodu, již způsobil v souvislosti s činností notáře (tedy notářskou a další činností), je třeba novelizovat vzhledem k tomu, že stát podle navrhované právní úpravy bude odpovídat za škodu způsobenou notářem při sepisování veřejných listin o právních úkonech a notářem, jenž vystupuje jako soudní komisař. Jiná škoda způsobená notářem se bude posuzovat podle notářského řádu.

K § 39

Termín nabytí účinnosti se navrhuje přizpůsobit délce legislativního procesu.

Příloha I.

Vláda nařizuje podle § 28 zákona č. ..............., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád):

(1) Průměrným výdělkem se rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona¹⁾ pro pracovněprávní účely.

(2) Nelze-li průměrný výdělek určit podle odstavce 1, vychází se při jeho určení z okolností jednotlivého případu, zejména z daňového přiznání.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. března 1998.

___________________

¹⁾ §275 zákoníku práce.

§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.

Vládní návrh zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) obsahuje v § 28 zmocnění pro vládu k vydání nařízení, jímž by se upravil způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku.

Navrhovaná úprava nebude mít dopady na státní rozpočet.

K § 1:

Podle navrhovaného zákona se bude, zvláště v rámci poskytování náhrady škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření, tedy vznikne-li škoda v souvislosti s odnětím svobody, odškodňovat ušlý zisk spočívající v ušlém výdělku.

Ušlý zisk se v těchto případech bude poskytovat podle obecného ustanovení § 442 odst. 1 občanského zákoníku. Obecné předpisy však v těchto věcech neposkytují žádné vodítko, podle nějž by bylo možno provést výpočet průměrného výdělku, který poškozenému ušel. Ustanovení o výpočtu průměrného výdělku, které obsahuje § 2 nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník, se vztahuje pouze k § 445, 446, § 447 odst. 1 a § 448 odst. 2 občanského zákoníku, tedy k ustanovením, která upravují náhradu ztráty na výdělku, jež vznikla v souvislosti se škodou na zdraví.

Vládní návrh zákona proto pro účely výpočtu ušlého zisku z průměrného výdělku poškozeného zmocňuje v § 28 vládu, aby nařízením stanovila, jakým způsobem se průměrný výdělek určuje. V zájmu souladnosti právního řádu se navrhuje úprava obdobná právní úpravě obsažené v nařízení vlády č. 258/1995 Sb.

K § 2:

Účinnost navrhovaného nařízení vlády bude stanovena na stejný den jako účinnost vládního návrhu zákona, k jehož provedení bude vydáno.

Příloha II.

1. Platné znění:

Notář odpovídá žadateli, klientovi nebo jinému účastníku za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti notáře. Notář odpovídá za škodu způsobenou těmto osobám i tehdy, byla-li způsobena v souvislosti s výkonem činnosti notáře jeho pracovníkem; případná odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.

2. Navrhované znění:

Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, notář odpovídá žadateli, klientovi nebo jinému účastníku za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem činnosti notáře. Notář odpovídá za škodu způsobenou těmto osobám i tehdy, byla-li způsobena v souvislosti s výkonem činnosti notáře jeho pracovníkem; případná odpovědnost podle pracovněprávních předpisů tím není dotčena.