Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

 

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna

1997

II. volební období

292

Vládní návrh

zákon

ze dne ..............1997

o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

ODPOVĚDNOST STÁTU A ÚZEMNÍCH SAMOSPRÁVNÝCH CELKŮ ZA šKODU

HLAVA PRVNÍ

ÚVODNÍ USTANOVENÍ

§ 1

(1) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

(2) Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu pravomocí svěřených jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen "územní celky v samostatné působnosti").

§ 2

Odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

HLAVA DRUHÁ

PODMÍNKY ODPOVĚDNOSTI

Díl první

Odpovědnost státu

Oddíl první

Obecná ustanovení

§ 3

Stát odpovídá za škodu, kterou způsobily:

a) státní orgány,

b) právnické a fyzické osoby, jimž byl svěřen výkon státní správy (dále jen "úřední osoby") ¹⁾,

c) územní samosprávné celky, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

___________________

¹⁾ Např. § 39 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), § 3 zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství.

§ 4

(1) Za výkon státní správy podle § 3 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech²⁾ a úkony notáře jako soudního komisaře ³⁾.

(2) Činnost notáře podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.

§ 5

Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která vznikla

a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

§ 6

(1) Ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ústřední orgány státní správy.

(2) Ústředním orgánem podle odstavce 1 je

a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem,

příslušný ústřední orgán státní správy, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno

___________________

²⁾ § 2 a § 62 a následující zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

³⁾ § 38 občanského soudního řádu.

nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o opravném prostředku nebo o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti ústředního orgánu.

(3) Není-li možno příslušný ústřední orgán určit podle odstavce 2, jedná za stát Ministerstvo financí.

(4) Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno Českou národní bankou nebo Nejvyšším kontrolním úřadem nebo došlo-li u České národní banky nebo Nejvyššího kontrolního úřadu k nesprávnému úřednímu postupu, jednají za stát tyto orgány.

Oddíl druhý

Rozhodnutí

Nezákonné rozhodnutí

§ 7

(1) Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

(2) Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

§ 8

(1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

(2) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor, stížnost nebo opravný prostředek podle zvláštního předpisu ⁴⁾ (dále jen "řádný opravný prostředek"), nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné.

(3) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

Rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření

§ 9

(1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno, jestliže byl obžaloby zproštěn nebo jestliže byla věc postoupena jinému orgánu.

(2) Za vazbu nařízenou v řízení o vydání do ciziny se náhrada škody neposkytuje.

§ 10

(1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení bylo rozhodnutí jako nezákonné zrušeno.

(2) Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku. Náhrada škody náleží jen se zřetelem k rozdílu mezi trestem vykonaným na základě původního rozsudku a trestem uloženým rozsudkem novým.

___________________

⁴⁾ Hlava třetí části páté občanského soudního řádu.

§ 11

Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o ochranném opatření má ten, na němž bylo zcela nebo zčásti vykonáno ochranné opatření, pokud bylo rozhodnutí v pozdějším řízení jako nezákonné zrušeno.

§ 12

(1) Právo na náhradu škody nemá ten,

a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo

b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

(2) Právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud

a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu ⁵⁾ ,

b) bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání ⁶⁾,

c) výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání ⁷⁾,

d) trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu ⁸⁾.

___________________

⁵⁾ § 163a trestního řádu.

⁶⁾ § 307 n. trestního řádu.

⁷⁾ § 309 n. trestního řádu.

⁸⁾ § 172 odst. 2 trestního řádu.

Oddíl třetí

Nesprávný úřední postup

§ 13

(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

(2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Oddíl čtvrtý

Uplatnění nároku

§ 14

(1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření je třeba uplatnit u orgánu uvedeného v § 6.

(2) Byl-li nárok uplatněn u ústředního orgánu, který není příslušný, postoupí tento orgán žádost poškozeného příslušnému orgánu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány.

§ 15

(1) Přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je ji třeba uspokojit do šesti měsíců od uplatnění nároku.

(2) Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Oddíl pátý

Regresní úhrada

§ 16

(1) Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily.

(2) Bylo-li rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti přezkoumáno státním orgánem a následně byla rozhodnutí státního orgánu a územního celku v samostatné působnosti zrušena pro nezákonnost, může stát na územním celku v samostatné působnosti požadovat regresní úhradu.

(3) Bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno proto, že se ten, kdo je vydal, řídil nesprávným právním názorem příslušného orgánu, který zrušil v řízení původní zákonné rozhodnutí, nemá stát právo na regresní úhradu.

(4) Stát může požadovat regresní úhradu pouze ve výši odpovídající účasti územního celku v samostatné působnosti, územního celku v přenesené působnosti či úřední osoby na způsobení vzniklé škody.

§ 17

(1) Nahradil-li stát škodu ke které došlo při činnosti státního orgánu, může požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni.

(2) Nahradil-li stát škodu, která vznikla z nezákonného rozhodnutí nebo z nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel soudce, může požadovat regresní úhradu pouze tehdy, pokud byla vina soudce zjištěna v kárném řízení.

(3) Uhradily-li úřední osoby nebo územní celky v přenesené působnosti regresní úhradu státu, mohou požadovat regresní úhradu od těch, kdo se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu.

(4) Je-li podle tohoto ustanovení uplatněn nárok na regresní úhradu proti osobě, u níž účast na rozhodování náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného, řídí se výše regresní úhrady zvláštními předpisy ⁹⁾. V ostatních případech nesmí výše regresní úhrady přesahovat jednu šestinu částky zaplacené tím, kdo regresní úhradu požaduje, nejvýše však 5 000 Kč. Toto omezení neplatí, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

(5) Nárok na regresní úhradu vylučuje nárok na náhradu škody podle obecných předpisů.

(6) Nárok na regresní úhradu nelze uplatňovat vůči tomu, kdo se podílel na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu na příkaz nadřízeného, ledaže by se uposlechnutím příkazu dopustil trestného činu.

§ 18

Společná ustanovení o regresní úhradě

(1) Právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti.

___________________

⁹⁾ 179 zákoníku práce.

(2) Zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu.

(3) Byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti více osob, jsou povinny zaplatit regresní úhradu podle své účasti na způsobení škody. V odůvodněných případech může soud rozhodnout, že odpovídají společně a nerozdílně.

(4) Kdo je povinen platit regresní úhradu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody.

(5) Soud může regresní úhradu přiměřeně snížit zejména s přihlédnutím k tomu, jak ke škodě došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila. Snížení nelze provést, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.

(6) Ten, proti němuž byl uplatněn nárok na regresní úhradu, má proti subjektu, který po něm regresní úhradu požaduje, právo uplatnit všechny námitky, které tento subjekt mohl uplatnit vůči poškozenému v řízení o náhradě škody.

Díl druhý

Odpovědnost územních celků v samostatné působnosti za škodu

Oddíl první

Obecné ustanovení

§ 19

Územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu, která vznikla

a) nezákonným rozhodnutím vydaným při výkonu veřejné správy,

b) nesprávným úředním postupem.

Oddíl druhý

Nezákonné rozhodnutí

§ 20

(1) Bylo-li územním celkem v samostatné působnosti v řízení, na něž se vztahují předpisy o správním řízení, vydáno nezákonné rozhodnutí, mají účastníci řízení právo na náhradu škody, která jim tímto rozhodnutím vznikla. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

Bylo-li nezákonné rozhodnutí územním celkem v samostatné působnosti vydáno postupem, který není stanoven předpisy o správním řízení, má právo na náhradu škody ten, komu tímto rozhodnutím vznikla škoda.

§ 21

(1) Pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím územního celku v samostatné působnosti vydaným v řízení, na něž se vztahují předpisy o správním řízení, platí obdobně ustanovení § 8.

Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím územního celku v samostatné působnosti vydaným postupem, který není stanoven předpisy o správním řízení, lze uplatnit tehdy, pokud bylo vykonatelné rozhodnutí zrušeno pro nezákonnost příslušným orgánem.

Oddíl třetí

Nesprávný úřední postup

§ 22

(1) Územní celky v samostatné působnosti odpovídají za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.

(2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

Oddíl čtvrtý

Regresní úhrada

§ 23

Nahradil-li územní celek v samostatné působnosti škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, při jehož vydání se řídil nesprávným právním názorem státního orgánu, který zrušil v řízení původní zákonné rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, může požadovat regresní úhradu od státu.

§ 24

Nahradil-li územní celek v samostatné působnosti škodu nebo zaplatil-li regresní úhradu, může požadovat regresní úhradu od těch, kdo se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu.

§ 25

Ustanovení § 16 odst. 4, § 17 a 18 se použijí obdobně.

HLAVA TŘETÍ

SPOLEČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

§ 26

Vztah k občanskému zákoníku

Pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

Způsob a rozsah náhrady škody

§ 27

Právo na náhradu nákladů na výživu mají pozůstalí¹⁰⁾ po poškozeném, který zemřel v důsledku výkonu státní moci nebo výkonu pravomocí územních celků v samostatné působnosti. Ti, kdo vynaložili náklady spojené s jeho léčením a náklady pohřbu, mají právo na náhradu těchto nákladů ¹¹⁾.

§ 28

Způsob výpočtu průměrného výdělku pro určení ušlého zisku pro účely tohoto zákona stanoví vláda nařízením.

___________________

¹⁰⁾ § 448 občanského zákoníku.

¹¹⁾ § 449 občanského zákoníku.

§ 29

Na žádost poškozeného lze při výpočtu náhrady škody jako průměrný výdělek před poškozením použít průměrný výdělek v době před zahájením trestního stíhání, pokud je to pro poškozeného výhodnější.

§ 30

Náhrada ušlého zisku se poskytuje ve výši 5.000 Kč za každý měsíc výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranné výchovy nebo ochranného léčení, pokud poškozený nepožádá, aby mu byla stanovena náhrada ušlého zisku podle zvláštních předpisů ¹²⁾.

§ 31

(1) Náhrada škody zahrnuje náhradu nákladů řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí nebo rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření a v řízení, v němž bylo vydáno zrušující nebo zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, nebo rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.

(2) Náhrada škody zahrnuje náhradu nákladů řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud tyto náklady s nesprávným úředním postupem souvisí.

(3) Nárok na náhradu nákladů řízení v rámci náhrady škody vznikne pouze tehdy, pokud rozhodnutím vznikla škoda a pokud náhrada nákladů již nebyla přiznána podle procesních předpisů.

___________________

^12/ Nařízení vlády č. 258/1995 Sb., kterým se provádí občanský zákoník.

(4) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují hotové výdaje advokáta a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního předpisu ^13/ o mimosmluvní odměně.

(5) Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného orgánu.

Promlčecí doby

§ 32

(1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

(2) Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

§ 33

Nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu.

___________________

^13/ Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

§ 34

(1) Nárok státu podle § 16 a § 17 odst. 1 a nárok územního celku v samostatné působnosti podle § 23 a 24 na regresní úhradu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.

(2) Nárok územního celku v přenesené působnosti a úřední osoby podle § 17 odst. 2 na regresní úhradu se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena regresní úhrada.

§ 35

Je-li třeba nárok na náhradu škody uplatnit u příslušného orgánu, promlčecí doba ode dne uplatnění do skončení projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, neběží.

§ 36

Přechodné ustanovení

Odpovědnost podle tohoto zákona se vztahuje na škodu způsobenou rozhodnutími, která byla vydána ode dne účinnosti zákona, a na škodu způsobenou ode dne účinnosti zákona nesprávným úředním postupem. Odpovědnost za škodu způsobenou rozhodnutími, která byla vydána přede dnem účinnosti zákona, a za škodu způsobenou přede dnem účinnosti zákona nesprávným úředním postupem se řídí dosavadními předpisy.

ČÁST DRUHÁ

ZRUšOVACÍ USTANOVENÍ

§ 37

Zrušuje se zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

ČÁST TŘETÍ

ZMĚNA NOTÁŘSKÉHO ŘÁDU

§ 38

Zákon České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se mění takto :

V § 57 se slova "Notář odpovídá žadateli" nahrazují slovy " Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, notář odpovídá žadateli".

ČÁST ČTVRTÁ

ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ

§ 39

Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1998.

Důvodová zpráva

Obecná část

Platná právní úprava škody způsobené rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem již neodpovídá současným společenským potřebám.

Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, neumožňuje plně postihnout celou šíři problematiky náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci.

Podle platné právní úpravy je jediným nositelem odpovědnosti za škodu stát a jeho odpovědnost je výlučná. Stát odpovídá za škodu způsobenou při činnosti státních orgánů nebo společenských organizací. Toto vymezení neodpovídá ústavní ani zákonné úpravě výkonu veřejné moci, která je podle Ústavy České republiky svěřena i jiným subjektům než státu.

V souvislosti s uplatněním principu samosprávy v našem právním řádu přestal být stát výhradním nositelem veřejné moci. Podle čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky jsou územní samosprávné celky územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Při přípravě nové právní úpravy náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci bylo třeba přihlédnout k těmto skutečnostem a koncipovat návrh tak, aby odpovědnost dopadala nejenom na stát, ale i na subjekty územní samosprávy.

V návrhu se dále odráží skutečnost, že mechanismus výkonu veřejné moci subjekty územní samosprávy se odlišuje od výkonu veřejné moci státem; například obce v samostatné působnosti zpravidla nepostupují podle zákonem upravených procesních předpisů.

V návrhu bylo nutno vyřešit také vzájemné vztahy mezi státem a územními samosprávnými celky v samostatné i přenesené působnosti. Rozhodování obcí podléhá přezkoumání jak ze strany okresních úřadů, tak ze strany soudů ve správním soudnictví. V návrhu bylo nutno určit míru odpovědnosti obcí v takových případech i možnost eventuálního regresního postihu.

Vyčlenění úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci z občanského zákoníku je důsledkem toho, že škoda při výkonu veřejné moci vzniká nikoliv ze soukromoprávního, ale z veřejnoprávního vztahu. Odpovědnostní právní vztah je ovšem již vztahem soukromoprávním.

Problematika náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci není upravena právními akty Evropských společenství. Členské státy Evropské unie v těchto věcech postupují podle vnitrostátního práva.

Navrhovaný zákon v porovnání se stávající právní úpravou neznamená rozšíření rozsahu odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí, rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo za nesprávný úřední postup a proto sám o sobě nebude mít dopady na státní rozpočet. Výše náhrad škody, které bude stát povinen zaplatit podle navrhované právní úpravy, bude, stejně jako podle dosud platného zákona č. 58/1969 Sb., záviset na tom, v jakém rozsahu orgány státu svým rozhodováním porušují zákony nebo nesprávně úředně postupují, jakou škodu tím způsobí a v jakém rozsahu se poškození svých nároků na náhradu škody domáhají; případné změny její výše proto nelze považovat za dopady nové právní úpravy.

Náklady na náhradu škody podle navrhovaného zákona budou hrazeny z příslušných rozpočtových kapitol jednotlivých ústředních orgánů státní správy.

Navrhovaná právní úprava si nevyžádá zvýšení počtu pracovních sil.

Zvláštní část

K § 1

Nositeli odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci jsou stát a územní samosprávné celky. Stát ponese odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu soudnictví a při výkonu státní správy, územní samosprávné celky za škodu způsobenou při výkonu veřejné správy v rámci samosprávy.

Z § 21 občanského zákoníku se podává, že stát může vystupovat i jako subjekt občanskoprávních vztahů. Jak vyplývá z příslušných ustanovení zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, samospráva nezahrnuje pouze výkon správních funkcí obce, ale i činnosti, k nimž dochází v rovině občanskoprávní (např. hospodaření s majetkem obce).

Návrh zákona dopadá pouze na škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, tedy ve veřejnoprávní sféře. Náhrady škody, již stát nebo územní samosprávný celek způsobí jako subjekt občanskoprávních vztahů, se návrh nedotýká.

V návrhu je zdůrazněno, že územní samosprávné celky odpovídají pouze za výkon těch pravomocí v rámci samostatné působnosti, které jsou územnímu celku výslovně svěřeny zákonem. Způsobí-li obec škodu jinak, bude se nárok na její náhradu řídit podle občanského zákoníku.

V návrhu je užit širší termín územní samosprávné celky, ačkoliv v současné době lze tímto výrazem rozumět pouze obce. Ústava však stanoví, že právo na samosprávu mají i vyšší územní samosprávné celky a že i na ně může být přenesen výkon státní správy, a proto se zde vytváří prostor pro vymezení odpovědnosti i těchto vyšších územních samosprávných celků, budou-li zřízeny.

K § 2

Odpovědnost za škodu podle navrhovaného zákona bude založena na objektivním principu odpovědnosti. Ke vzniku odpovědnosti státu a územního samosprávného celku za škodu nebude požadováno zavinění a odpovědnosti se nebude možno z žádného důvodu zprostit.

Tato právní úprava směřuje k ochraně poškozeného a zaručuje, že náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nebude omezena pouze na škodu způsobenou zaviněně.

K § 3

Státní správa je jménem státu vykonávána subjekty, jež mají ke státu diferencovaný vztah. Jde především o státní orgány, které jsou zřízeny výlučně k plnění funkcí státu.

Dále jde o jiné právnické nebo fyzické osoby, kterým byl svěřen výkon státní správy, které však nemají charakter státního orgánu a jejich činnost nespočívá jen ve výkonu státní správy nebo úřadu. Mezi ně lze zařadit např. lesní stráž podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) nebo ředitele školy podle zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství.

Dojde-li ke škodě jinak než při výkonu státní správy, posuzuje se škoda podle občanského zákoníku.

Státní správu vykonávají i obce v přenesené působnosti a stát nese v rámci navržené právní úpravy odpovědnost za škodu jimi způsobenou.

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu pravomocí v rámci samostatné působnosti nesou obce samy.

K § 4

Pro účely zákona se za výkon státní správy považuje i činnost notáře, působí-li jako soudní komisař podle občanského soudního řádu nebo sepisuje-li veřejné listiny o právních úkonech podle zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Sepisování veřejných listin se považuje za činnost, jež nese výrazné veřejnoprávní prvky zejména v souvislosti s významem veřejných listin při dokazování. Podle občanského soudního řádu lze notářský zápis, tedy veřejnou listinu sepsanou notářem, který obsahuje závazek, přímo vykonat; v tomto smyslu má veřejná listina sepsaná notářem stejné postavení jako vykonatelné soudní rozhodnutí.

Postup notáře jako soudního komisaře a postup při sepisování listin se považují za úřední postup.

Notáře je nutno podřídit režimu zákona zvláštním ustanovením, protože jejich zvláštní právní statut je neumožňuje zařadit do některé z kategorií podle předchozího ustanovení.

K § 5

Stát odpovídá za škodu způsobenou skutečnostmi výslovně v zákoně uvedenými, tedy individuálním rozhodnutím ve věci nebo nesprávným úředním postupem. Jejich vzájemný vztah lze vymezit tak, že za nesprávný úřední postup nelze považovat rozhodování.

Nárok na náhradu škody může vzniknout pouze z rozhodnutí, jež bylo vydáno na základě procesních předpisů, tedy občanského soudního řádu, trestního řádu, správního řádu nebo jiných předpisů, jež upravují správní proces, např. zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.