Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Požární bezpečnost stavby je schopnost stavby omezit na nejvyšší míru riziko vzniku požáru a zabránit ztrátám na životech a zdraví osob, popř. zvířat a ztrátám na majetku v případě požáru; dosahuje se jí vhodným urbanistickým začleněním stavby, jejím dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením, popř. požárně bezpečnostními opatřeními.

(2) Požární úsek je prostor stavby, ohraničený od ostatní části stavby, popř. od sousední stavby požárně dělicími konstrukcemi.

(3) Požární odolnost je doba, po kterou jsou stavební konstrukce nebo požární uzávěry schopny odolávat teplotám vznikajícím při požáru, aniž došlo k porušení jejich funkce.

4) Úniková cesta je komunikace, která umožňuje bezpečnou evakuaci osob ze stavby ohrožené požárem nebo z její části na volné prostranství, popř. přístup požárních jednotek.

(1) K zabránění ztrát na životech a zdraví osob, popř. zvířat a ztrát na majetku musí být všechny stavby podle druhu a potřeby navrženy a provedeny tak, aby

a) zůstala zachována stabilita a únosnost konstrukcí po dobu určenou podle odstavce 4,

b) bránily šíření požáru a jeho zplodin mezi jednotlivými požárními úseky uvnitř stavby,

c) bránily šíření požáru mimo stavbu, např. na sousední stavbu nebo její část,

d) umožnily bezpečnou evakuaci osob a evakuovatelných zvířat z hořící nebo požárem ohrožené stavby, popř. její části na volné prostranství nebo do jiného požárem neohroženého prostoru,

e) umožnily účinný zásah požárních jednotek při hašení a zásahových pracech.

(2) Stavebními úpravami nesmí dojít ke snížení požární bezpečnosti stavby, snížení bezpečnosti osob ani ke ztížení požárního zásahu.

(3) Stavba se musí dělit do požárních úseků, přesahuje-li její velikost mezní rozměry požárního úseku, nebo jsou-li ve stavbě provozy, které musí tvořit samostatné požární úseky (např. chráněné únikové cesty).

(4) Stavební konstrukce všech staveb musí vykazovat požární odolnost stanovenou podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, popř. podle přesnějších výpočtových metod. Nezávisle na tom nesmějí nosné konstrukce zajišťující stabilitu stavby mít nižší požární odolnost než

a) 60 minut u budov s 9 až 12 podlažími,

b) 90 minut u budov s 13 až 20 podlažími,

c) 120 minut u budov s více než 20 podlažími.

(1) K zajištění evakuace osob musí z každého požárního úseku vést únikové cesty, které svým rozmístěním, kapacitou a technickým vybavením vytvářejí předpoklady k bezpečnému úniku osob na volné prostranství nebo do prostorů, kde unikající osoby nemohou být ohroženy požárem.

(2) Chráněné únikové cesty musí tvořit samostatný větratelný požární úsek bez požárního zatížení, který musí mít nosné a požárně dělicí konstrukce z nehořlavých hmot.

(3) Podlaha únikové cesty, pokud prochází dveřmi, musí být do vzdálenosti šířky dveřního křídla na stejné výškové úrovni s výjimkou dveří na volné prostranství, plochou střechu, terasu, balkón, lodžii apod., kdy může být podlaha snížena až o 200 mm. V případech staveb, používaných více než 12 osobami se sníženou schopností pohybu nebo orientace, se toto snížení musí řešit rampou. V únikových cestách nesmí být osazeny dveřní prahy s výjimkou dveří z místnosti nebo funkčně ucelené skupiny místností, např. bytu, u kterých úniková cesta začíná.

(4) Nejmenší šířka nechráněné únikové cesty je jeden únikový pruh; nejmenší šířka chráněné a částečně chráněné únikové cesty je 1,5 únikového pruhu se šířkou dveří na těchto cestách alespoň 800 mm. Šířka jednoho únikového pruhu je 550 mm.

(5) Ve stavbách s více než třemi nadzemními podlažími, ve kterých se trvale nebo pravidelně vyskytuje více než 12 osob s omezenou schopností pohybu a orientace, musí být zřízeny evakuační výtahy.. V nevýrobních stavbách se musí zřídit evakuační výtahy, pokud v podlažích umístěných výše než 45 m nad terénem je více než 50 osob.

(6) Únikové cesty musí mít zajištěno dostatečné osvětlení. Chráněné únikové cesty, kde je doba evakuace delší než 6 minut, cesty sloužící k evakuaci osob s omezenou schopností pohybu a orientace či sloužící částečné evakuaci osob, musí být vybaveny nouzovým osvětlením.

(1) K zamezení přenosu požáru vně hořícího požárního úseku nebo stavby na jinou stavbu nebo požární úsek (sáláním tepla nebo padajícími částmi konstrukcí), musí být vytvořen nezbytný odstup vymezený požárně nebezpečným prostorem.

(2) Požárně nebezpečný prostor musí být stanoven i u volných skladů hořlavých látek, u otevřených technologických zařízení, volně vedených rozvodů a u jiných zařízení a provozů, kde existuje možnost přenosu požáru na jinou stavbu.

(3) V požárně nebezpečném prostoru nesmí být umístěny stavby a zařízení, které by mohly dále šířit požár, pokud nejsou součástí posuzovaného požárního úseku; požárně nebezpečný prostor může zasahovat do veřejného prostranství (např. do ulice, parku, vodních ploch).

1) Každá stavba musí umožňovat protipožární zásah vedený vnějškem nebo vnitřkem stavby, popř. současně oběma způsoby.

(2) Nástupní plochy musí navazovat na přístupové komunikace a musí svým provedením a umístěním umožnit co nejúčinnější užití mobilní požární techniky. Nástupní plochy se nemusí zřizovat u nevýrobní stavby výšky do 12 m a výrobní stavby výšky do 9 m a tam, kde nelze protipožární zásah provádět z vnějšku stavby.

(3) Vnitřní zásahové cesty musí být zřízeny v případech, kde protipožární zásah nelze vést vnějškem objektu, popř. kde zásah má být proveden současně vnějškem i vnitřkem stavby.

(4) Ve stavbách vyšších než 60 m musí být vnitřní zásahové cesty vybaveny požárním výtahem. Požární výtah musí zajistit dopravu požárních jednotek a jejich vybavení do všech podlaží stavby. Při rozměrech výtahové kabiny alespoň 1100 mm x 2100 mm může být požární výtah považován i za evakuační. Funkce požárního (evakuačního) výtahu nesmí být závislá na vnitřních rozvodech elektrické energie příslušné stavby.

(5) K překonání překážek při vnějším zásahu musí být zřízeny vnější zásahové cesty.

(6) Ve všech případech, kde se předpokládá hašení vodou, musí být zajištěno její odpovídající množství. Pokud charakter hořlavých látek či zařízení ve stavbě vylučuje užití vody jako hasiva, musí být k dispozici jiné vhodné a účinné hasebné látky.

(7) Zásobování vodou, popř. jiná hasicí zařízení musí být dimenzována, umístěna a vybavena tak, aby byl možný účinný zásah v kterémkoliv místě stavby.

(8) Všechna elektrická zařízení, jejichž chod je při požáru nezbytný k ochraně osob a majetku, musí mít i při požáru zajištěnou dodávku elektrické energie alespoň po předpokládanou dobu užití těchto zařízení.

(1) Stavba nesmí ohrožovat zdraví a bezpečnost jejích uživatelů ani okolí stavby,⁹⁾ zejména následkem

a) uvolňování látek nebezpečných pro zdraví a životy osob a zvířat,

b) přítomnosti nebezpečných částic ve vzduchu,

c) uvolňování emisí nebezpečných záření, zejména ionizujících,

d) znečištění nebo zamoření vody nebo vzduchu,

e) nedostatečného nebo nevhodného odstranění odpadní vody, kouře, pevných nebo tekutých odpadů,

f) vlhkosti uvnitř ani na povrchu stavby.

(2) Stavba musí odolávat škodlivému působení prostředí, např. atmosférickým a chemickým vlivům, zářením a otřesům.

(3) Úroveň podlahy obytných místností musí ležet alespoň 150 mm nad upraveným terénem pozemku hraničícím s touto místností a alespoň 500 mm nad hladinou podzemní vody, pokud nejsou tyto místnosti chráněny před nežádoucím působením vody technickými prostředky.

(4) Minimální světlá výška místností se stanoví podle hygienických nároků s ohledem na funkční využití. Světlá výška místností, pokud zvláštní předpis nebo ustanovení části páté této vyhlášky nestanoví jinak, musí být alespoň

a) 2600 mm v obytných a pobytových místnostech,

b) 2300 mm v obytných a pobytových místnostech v podkroví; místnosti se skosenými stropy musí mít tuto světlou výšku nejméně nad polovinou plochy,

c) 2100 mm v místnostech a prostorách jiného účelu např. sklepních, odkládacích, skladových a v příslušenství bytu. U koupelen a záchodů pouze za předpokladu účinného větrání. Tato minimální výška nesmí již být snížena (např. instalacemi).

(5) Pozemky obestavěné ze všech stran (např. dvory) musí být přístupné; mají-li plochu nad 200 m2, musí umožňovat příjezd průjezdem o šířce minimálně 3,5 m a výšce minimálně 4 m.

(6) V každém bytě musí být alespoň jeden záchod a jedna koupelna. U každé samostatné provozní jednotky s pobytovými místnostmi musí být počet záchodů stanoven podle účelu jednotky a počtu jejich uživatelů. Záchod nesmí být přístupný přímo z obytných nebo pobytových místností.

(7) V průmyslových a zemědělských areálech sestávajících z více než jedné budovy s občasným docházením osob na pracoviště, může být hygienické zařízení umístěno mimo tyto budovy nebo v jedné z nich.

(8) Požadavky na stavby, upravující ochranu před ozářením osob a zvířat z radonu uvnitř budov, stanoví zvláštní předpis.¹⁰⁾

___________________

⁹⁾ Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek.

¹⁰⁾ Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 76/1991 Sb., o požadavcích na omezování ozáření z radonu a dalších přírodních radionuklidů.

(1) Návrh denního osvětlení se musí posuzovat společně se souvisícími činiteli, zejména s možností sdruženého a umělého osvětlení, s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu za účelem dosažení vyhovujících podmínek zrakové pohody s minimální celkovou spotřebou energií.

(2) Obytné místnosti musí mít zajištěno vyhovující denní osvětlení, přímé větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.

(3) V pobytových místnostech se musí využívat denního osvětlení v souladu s jejich funkčním využitím, kromě případů, kdy hygienické předpisy ¹¹⁾ umožňují navrhovat sdružené nebo pouze umělé osvětlení. Pobytové místnosti musí mít zajištěno přímé nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.

(4) Záchody, prostory pro osobní hygienu, prostory pro vaření, spíže a komory na uskladnění potravin musí být účinně odvětrávány; záchody, prostory pro osobní hygienu a pro vaření musí být dostatečně vytápěny s možností regulace tepla.

(5) Místnosti a prostory bytů nesmí být větrány do prostorů domovního vybavení nebo domovních komunikací, kromě otevřených pavlačí.

(4) Větrání a osvětlování místností jiného účelu a příslušenství bytu je přípustné i ze světlíkových a větracích šachet, mají-li půdorys alespoň 5 m2, přičemž délka kratší strany musí být alespoň 1500 mm. Jejich dno musí být přístupné, snadno čistitelné a musí mít odtok se zápachovým uzávěrem.

(5) Do společné větrací šachty nebo světlíku lze zaústit pouze větrání místností stejného charakteru v celé výšce šachty a nesmějí být v nich umístěny kouřovody, odvody spalin od plynových spotřebičů apod. Jiná větrací potrubí vedená v šachtě musí být podtlaková.

(1) Prosluněny musí být pobytové místnosti, které to svým charakterem a způsobem využití vyžadují.

(2) Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností; u samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů nejméně jedné polovině součtu podlahových ploch.

(3) Do součtu podlahových ploch bytu (prosluněných i ostatních) se pro tento účel nezapočítávají části podlahových ploch obytných místností, které leží za hranicí hloubky místností rovné 2,3 násobku její světlé výšky.

(1) Stavba musí být navržena a provedena tak, aby při jejím užívání a provozu nedocházelo k úrazu uklouznutím, pádem, nárazem, popálením, zásahem elektrickým proudem, výbuchem uvnitř nebo v blízkosti stavby nebo k úrazu způsobenému pohybujícím se vozidlem.¹¹⁾

(2) Každý prostor v budovách s obytnými nebo pobytovými místnostmi musí umožňovat přepravu předmětů rozměrů 1950 × 1950 × 650 mm.

(3)Požadavky na bezpečnost při provádění, odstraňování, popř. přemisťování staveb nebo jejich částí jsou upraveny zvláštním předpisem. ⁸⁾

___________________

¹¹⁾ Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění vyhlášky č. 324/1990 Sb. a vyhlášky č. 207/1991 Sb.

(1) Stavby a jejich vytápění, chlazení a větrání musí být navrženy a provedeny z hlediska umístění, dispozičního řešení, tvaru budovy, orientace oken, použitých materiálů, výrobků a vytápěcích systémů tak, aby objem energie spotřebovaný při provozu byl co nejnižší s ohledem na klimatické podmínky lokality a na požadavky uživatele.

(2) Stavby s požadovaným stavem vnitřního prostředí musí být navrženy a provedeny tak, aby byly zaručeny následující požadavky :

a) tepelná pohoda uživatelů,

b) prevence tepelně technických poruch stavby,

c) stav vnitřního prostředí pro technologické činnosti a pro chov zvířat,

d) nízká spotřeba energie při provozu stavby.

(3) Stavba musí vykazovat celkovou tepelnou charakteristiku menší než je normová hodnota.

(1) Stavba musí odolávat škodlivému působení vlivu hluku a vibrací. Stavba musí zajišťovat, aby hluk a vibrace působící na lidi a zvířata byly na takové úrovni, která neohrožuje zdraví, zaručí noční klid a je vyhovující pro obytné a pracovní prostředí, a to i na sousedících pozemcích a stavbách..

(2) Nejvyšší hodnoty hluku a vibrací pro jednotlivé druhy staveb stanoví zvláštní předpis.¹²⁾

(3) Při zajišťování ochrany staveb proti vnějšímu hluku, zejména od dopravy, se musí přednostně uplatňovat opatření urbanistická před opatřeními chránícími jednotlivé stavby.

(4) Všechna stabilní zařízení budov s obytnými a pobytovými místnostmi, působící hluk a otřesy (např. výtahy, pračky, čerpadla, spínače, shozy odpadů, vzduchotechnická zařízení, výměníkové stanice, trafostanice apod.) musí být umístěna a instalována tak, aby byl omezen přenos hluku a vibrací do stavební konstrukce a jejich šíření a nesmí se umísťovat v místnostech nebo prostorech bezprostředně sousedících s akusticky chráněnými místnostmi (např. ložnicemi, pracovnami, obývacími pokoji, nemocničními pokoji, čítárnami).

(5) Instalační potrubí (vodovodní, vzdochotechnická, potrubí rozvodu tepla, kanalizační) se musí vést a připevnit tak, aby nepřenášela do akustiky chráněných místností ani hluk způsobený při jejich používání, ani zachycený hluk cizí; potrubí nesmí být ukládána do stěn ohraničujících akusticky chráněné místnosti.

___________________

¹²⁾ Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č.13/1977 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.

Požadavky na stavby z hlediska jejich užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, včetně řešení přístupu do těchto staveb, požadavky na komunikace, konstrukce a zařízení, jsou upraveny zvláštním předpisem. ¹³⁾

___________________

¹³⁾ Vyhláška Ministerstva hospodářství č. 174/1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.

(1) Stavby se musí zakládat způsobem odpovídajícím základovým poměrům; nesmí být při tom ohrožena stabilita jiných staveb.

(2) Při zakládání staveb se musí uvažovat s případnými vyvolanými změnami základových podmínek sousedních pozemků určených k zastavení a případnou změnou režimu podzemních vod.

(3) Základy se musí chránit podle potřeby před agresivními vodami a látkami, které je poškozují.

(4) U staveb, jejichž základy jsou vystaveny změnám teploty (pece, mrazírny), se musí uvažovat s účinky těchto změn na vlastnosti základové půdy, zejména u zemin soudržných.

(5) Podzemní zdivo oddělující vnitřní prostory od okolní zeminy nebo od základů se musí izolovat proti zemní vlhkosti a proti podzemní vodě.

(1) Požárně dělicí stěny a nosné stěny uvnitř požárních úseků musí vykazovat požární odolnost a stupeň hořlavosti použitých hmot podle stanoveného stupně požární bezpečnosti. Obvodové stěny, které nesplňují požadované požární vlastnosti, se posuzují jako požárně otevřené plochy.

(2) U nevýrobních staveb vyšších než 9 m a u výrobních staveb vyšších než 12 m nebo s více než 3 nadzemními podlažími se musí v obvodových stěnách na rozhraní požárních úseků vytvořit požární pásy.

(3) Vnější stěny, stěny mezi vnitřními prostory s odlišným režimem regulace vytápění a konstrukce přilehlé k terénu musí vykazovat tepelný odpor konstrukce stejný nebo vyšší než je normová hodnota.

(4) Pro stěny mezi vnitřními prostory se shodným režimem regulace vytápění se normový tepelný odpor snižuje na polovinu.

(5) Stěny musí splňovat další normové hodnoty:

a) tepelné setrvačnosti,

b) difuze a kondenzace vodní páry,

c) vzduchové propustnosti.

(1) Požární stropy a stropy uvnitř požárních úseků musí vykazovat požární odolnost a stupeň hořlavosti použitých hmot podle stanoveného stupně požární bezpečnosti požárního úseku, nad kterým jsou umístěny nebo jehož jsou součástí.

(2) Stropy vnitřní musí vykazovat tepelný odpor konstrukcí stejný nebo vyšší, než je normová hodnota. Tento požadavek platí i pro vodorovnou konstrukci na terénu. Stropy pod nevytápěným prostorem a stropy (podlahy) nad nevytápěným prostorem musí vykazovat tepelný odpor konstrukce vyšší, než je normová hodnota stanovená shodným způsobem jako pro ploché střechy.

(3) Stropy jsou vyhovující z hlediska zvukové neprůzvučnosti, jestliže jejich index vzduchové neprůzvučnosti a index hladiny normalizovaného kročejového hluku splňují minimální požadavky stavební neprůzvučnosti.

(1) Tepelný odpor podlah se posuzuje současně s příslušnými stropy.

(2) Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,3. Toto ustanovení se týká i pasáží, krytých průchodů apod.

(3) Na nášlapnou vrstvu podlah nesmí být použita hmota s indexem šíření plamene vyšším než 100 mm/min.

(4) Instalace uložené v podlaze nesmí narušit vlastnosti podlahy, požadované pro příslušný prostor.

(5) V chráněných únikových cestách nesmí být na povrchové úpravy stěn a stropů užito hmot, které šíří požár. Při posuzování povrchových úprav stěn a stropů se nepřihlíží k nátěrům, nástřikům, malbám, tapetám a podobným úpravám z hořlavých hmot, pokud jejich tloušťka je nejvýše 2 mm nebo má-li povrchová úprava normovou výhřevnost menší než 15 MJ.m^-2.

(6) Povrch stěn a příček v prostorech, kde je nebezpečí výbuchu prachu, musí být hladký s omyvatelnou úpravou.

(1) Každé podlaží mimo vstupní, přístupné přímo z upraveného terénu a každý užitný půdní prostor budovy, musí být přístupné alespoň jedním schodištěm (hlavní schodiště). Další schodiště (pomocná) se musí navrhnout, není-li záchrana osob v případě požáru nebo jiné nehody možná jiným způsobem. Místo schodišť lze navrhovat šikmé rampy.

(2) Nejmenší podchodná výška N₁(mm) hlavních schodišť (svislá vzdálenost mezi výstupní čarou a podhledem) nesmí být menší než N₁= 1500 +750 /cos đ, kde đ je sklon schodišťového ramene. Nejmenší podchodná výška pomocných schodišť může být snížena až na 2100 mm.

(3) Nejmenší průchodná výška N₂(mm) hlavních schodišť (kolmá vzdálenost mezi výstupní čarou a podhledem) nesmí být menší než N₂= 750 + 1500 cos đ, kde alfa je sklon schodišťového ramene .Průchodná výška nesmí být menší než 1900 mm, kromě schodišť do podkroví.

(4) Všechny schodišťové stupně v jednom schodišťovém rameni musí mít stejnou výšku, v přímých ramenech i stejnou šířku.

(5) Nejmenší šířka schodišťového stupně je 210 mm, nejmenší šířka stupnice je 250 mm a na schodištích vedoucích ze shromažďovacího prostoru 300 mm. Stupně kosé a stupně nepravidelného tvaru musí mít ve svém nejužším místě šířku nejméně 130 mm.

(6) Vzájemný vztah mezi výškou h a šířkou b v mm schodišťového stupně musí být 2h + b = 630 mm. Tuto hodnotu je možno snížit až na 600 mm za předpokladu, že nebude překročen nejvyšší dovolený sklon schodišťového ramene příslušného schodiště, stanovený touto vyhláškou.

(7) Počet výšek schodišťových stupňů v jednom schodišťovém rameni hlavního schodiště smí být nejvýše 16, u pomocných schodišť a u schodišť uvnitř bytů nejvýše 18; stupnice schodišťového stupně musí být vodorovná, bez sklonu v příčném i podélném směru.

(8) Sklon schodišťových ramen ve všech bytových domech s výtahem a u schodišť uvnitř bytů nesmí být větší než 35^o, ve všech bytových domech bez výtahu nesmí být větší než 33^o. U schodišť mezonetových bytů s konstrukční výškou menší než 3000 mm a u schodišť do podzemních podlaží je možno sklon schodišťových ramen zvýšit až na 41^o.

(9) Nejmenší dovolená průchodná šířka schodišťových ramen hlavních schodišť je 1100 mm, pomocných schodišť 750 mm. Průchodná šířka podest a mezipodest se musí rovnat nejméně průchodné šířce přilehlých schodišťových ramen a nesmí být ničím zúžena. Mezipodesta, na které nedochází ke změně směru při pohybu z jednoho schodišťového ramene ke druhému, musí mít délku nejméně 630 mm, zvětšenou o jednu šířku schodišťového stupně přilehlých schodišťových ramen.

(10) Dveře na podestách schodišť, kromě schodišť v podzemních podlažích, otevírané do prostoru podesty, musí být vzdáleny od hrany nejbližšího stupně nebo schodišťového zrcadla tak, aby dveřní křídlo v žádné poloze nezužovalo průchodnou šířku podesty. Dveře na podestách, otevírané mimo prostor podest, musí mít vzdálenost vnitřní hrany zárubně od hrany nejbližšího schodišťového stupně nejméně 300 mm, u schodišť ze shromažďovacích prostorů musí být odstup 600 mm.

(11) Povrch podest vnitřních schodišť musí být vodorovný beze sklonu v příčném i podélném směru. Povrch podest vnějších schodišť může mít podélný sklon ve směru sestupu nejvýše 7 %.

(12) Žebříkové schodiště je možno navrhnout pouze pro občasné používání omezeným počtem osob (vstup na střechy, trvale neužívané půdy apod.). Nejmenší průchodná šířka ramene žebříkového schodiště je 550 mm; tato šířka nesmí být ničím zúžena. Nejmenší dovolená šířka schodišťového stupně žebříkových schodišť je 150 mm.

(13) Součinitelé smykového tření povrchu musí být :

a) stupnice při okraji schodišťového stupně nejméně 0,6, ostatní plochy stupnice nejméně 0,2 a protiskluzové úpravy nesmí vystupovat nad povrch stupnice více než 2 mm,

b) podest vnitřních schodišť nejméně 0,3,

c) podest vnějších schodišť nejméně 0,3 + tg đ, kde đ je úhel sklonu podesty,

d) celé stupnice žebříkového schodiště nejméně 0,6,

e) šikmých ramp nejméně 0,6 + tg đ, kde đ je úhel sklonu rampy.

(14) Vlastnosti ramp určených k veřejnému používání jsou upraveny zvláštními předpisy. ^11),13)

(1) Komíny a kouřovody musí být navrženy a provedeny tak, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byl zajištěn bezpečný odvod spalin do volného ovzduší a aby bylo zabráněno obtěžování okolí spalinami. Kouřová cesta tvořená kouřovodem a komínem nesmí snižovat účinnost spotřebičů paliv.

(2) Pro odvod spalin od spotřebičů na kapalná a plynná paliva musí být navrženy vícevrstvé komíny.

3) Komíny, kouřovody a komínové vložky se navrhují z materiálů :

a) nehořlavých, popř. nesnadno hořlavých pro kotle se zaručenou nízkou výstupní teplotou spalin,

b) s nasákavostí nejvýše 13 % hustoty materiálu,

c) odolných proti mrazu v části vystavené atmosférickým vlivům,

d) odolných proti účinkům spalin a jejich kondenzátu.

(4) Ústí podtlakového komína musí být nejméně 650 mm nad hřebenem šikmé střechy při vodorovné vzdálenosti komína od hřebene do 2 m. Při větší vzdálenosti se výška komína snižuje na normovou hodnotu. Nad plochou střechou nebo nad průběžnou atikou musí být ústí komína nejméně 1 m při odvádění spalin spotřebičů na plynná paliva a 1,5 m při odvádění spalin spotřebičů na tuhá a kapalná paliva. Ústí komína musí převyšovat o 1 m jiné konstrukce umístěné nad úrovní střechy, které by mohly ovlivnit tah (strojovna výtahu, střecha sousední budovy apod.), pokud jsou ve vzdálenosti do 2 m. Při vzdálenosti větší než 2 m se výška ústí komína snižuje na normovou hodnotu.

(5) Nejmenší dovolený rozměr světlého průřezu průduchu komína je :

a) pro komíny podtlakové

1. pro spotřebiče na plynná paliva 100 mm,

2. pro spotřebiče na kapalná paliva 110 mm,

3. pro spotřebiče na tuhá paliva 120 mm, při čemž plocha průřezu průduchu nesmí být menší než 0,015 m². Jednovrstvý komín z cihel bez ochranného pouzdra nesmí mít rozměr světlého průřezu průduchu komína menší než 150 x 150 mm,

b) pro komíny přetlakové :

1. při přetlaku v celé kouřové cestě 80 mm,

2. při výpočtem doloženém požadavku výrobce kotle 50 mm.

(6) Komín musí mít vybírací, popř. vymetací, čistící a kontrolní otvory. Otvory se zakrývají těsnými komínovými dvířky z nehořlavého materiálu; u spotřebičů na plynná paliva mohou být z nesnadno hořlavého materiálu. Do komínů nesmí být zaústěn vzduchotechnický rozvod.

(1) Nosné konstrukce střech musí zachycovat a odvádět srážkové vody a zabraňovat jejich vnikání do konstrukcí staveb, musí vykazovat požární odolnost podle stupně požární bezpečnosti požárního úseku, nad kterým jsou umístěny a střešní plášť musí být odolný vůči klimatickým vlivům a účinkům.

(2) Pochozí střechy musí mít zajištěn bezpečný přístup a musí být na nich provedena opatření zajišťující bezpečnost provozu (zábradlí, atika apod.) a zvukovou neprůzvučnost.

(3) Tepelný odpor konstrukce střechy musí být pro :

a) střechy strmé se sklonem větším než 45^o stejný nebo vyšší než je normová hodnota stanovená shodným způsobem jako pro vnější stěny,

b) střechy šikmé se sklonem od 5^o do 45^o včetně o 25 % vyšší oproti střechám strmým,

c) střechy ploché se sklonem do 5^o včetně o 50 % vyšší oproti střechám strmým.

(4) Konstrukce střechy musí současně splňovat normové hodnoty :

a) tepelné setrvačnosti,

b) difuze a kondenzace vodní páry,

c) vzduchové propustnosti.