1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním
státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž
zdaněny ve smluvním státě, v němž
mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník úroků je rezidentem druhého
smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 5 procent hrubé částky
úroků.
Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, budou úroky
mající zdroj v jednom smluvním státě
a pobírané a skutečně vlastněné
vládou druhého smluvního státu, včetně
nižších správních útvarů
a místních úřadů tohoto státu,
centrální bankou nebo jakoukoli finanční
institucí zcela vlastněnou touto vládou,
nebo úroky pobírané z půjček
garantovaných touto vládou, osvobozeny od zdanění
v prvně zmíněném smluvním státě.
4. Výraz "úroky" použitý v
tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných
či nezajištěných zástavním
právem na nemovitosti nebo majících či
nemajících právo účasti na
zisku dlužníka, a zvláště, příjmy
z vládních cenných papírů a
příjmy z obligací nebo dluhopisů,
včetně prémií a výher, které
se vážou k těmto cenným papírům,
obligacím nebo dluhopisům.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník úroků,
který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé
základny tam umístěné, a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny,
se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14 této smlouvy podle toho, o jaký případ
jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají
zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je tento stát sám, nižší správní
útvar, místní úřad nebo rezident
tohoto státu. Jestliže však plátce úroků,
ať je nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž došlo k zadlužení,
z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky
jdou k tíži takové stálé provozovny
nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě,
ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které
se vztahují k pohledávce, z níž jsou
placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních
vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka plateb, která
ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Licenční poplatky mající zdroj
v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být
rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak jestliže
skutečný vlastník licenčních
poplatků je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne
10 procent hrubé částky licenčních
poplatků.
Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý
v tomto článku označuje platby jakéhokoliv
druhu obdržené jako náhrada za užití
nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského
práva k dílu literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému (včetně kinematografických
filmů a filmů nebo nahrávek pro rozhlasové
nebo televizní vysílání), jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu,
plánu, tajného vzorce nebo výrobního
postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního
nebo vědeckého zařízení nebo
za informace (know-how), které se vztahují na zkušenosti
nabyté v oblasti průmyslové, obchodní
nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku
se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který
je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém
mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé
základny tam umístěné, a jestliže
právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně
vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 této
smlouvy podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže částka licenčních
poplatků, které se vztahují k užití,
právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních vztahů
mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka plateb, která
ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna v souladu s právními předpisy
každého smluvního státu, s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
6. Předpokládá se, že licenční
poplatky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám,
nižší správní útvar, místní
úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže
však plátce licenčních poplatků,
ať je nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě
stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži
takové stálé provozovny nebo stálé
základny, předpokládá se, že
tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě,
ve kterém je stálá provozovna nebo stálá
základna umístěna.
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného
v článku 6 této smlouvy, který je
umístěn ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení podílů na akciovém
kapitálu společnosti, jejíž majetek
pozůstává přímo nebo nepřímo
hlavně z nemovitého majetku umístěného
ve smluvním státě mohou být zdaněny
v tomto státě.
3. Zisky ze zcizení movitého majetku, který
je částí provozního majetku stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního
státu ve druhém smluvním státě,
nebo movitého majetku, který patří
ke stálé základně, kterou má
rezident jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, včetně
zisků ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem)
nebo takové stálé základny, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
4. Zisky ze zcizení lodí, člunů, letadel,
silničních nebo železničních
vozidel provozovaných v mezinárodní dopravě
podnikem smluvního státu nebo ze zcizení
movitého majetku, který slouží k provozování
těchto lodí, člunů, letadel, silničních
nebo železničních vozidel, podléhají
zdanění jen v tomto smluvním státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku,
než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a
4 tohoto článku, podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel
rezidentem.
1. Příjmy, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu ze svobodného povolání
nebo z jiných činností nezávislého
charakteru, podléhají zdanění jen
v tomto státě, vyjma následujících
případů, kdy takové příjmy
mohou být rovněž zdaněny ve druhém
státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k
dispozici ve druhém smluvním státě
stálou základnu za účelem vykonávání
svých činností; v takovém případě
jen taková část příjmů,
jakou lze přičíst této stálé
základně, může být zdaněna
v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě
po jedno nebo více období přesahuje v úhrnu
183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období; v takovém případě jen
taková část příjmů,
která plyne z jeho činností vykonávaných
v tomto druhém státě, může být
zdaněna v tomto druhém státě.
2. Do počítání období zmíněných
v odstavci 1 písm. b) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně
dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti,
jako jsou soboty a neděle, národní svátky,
dovolené, a služební cesty přímo
spojené s vykonáváním činnosti
příjemce v tomto státě, po kterých
bylo v činnosti na území tohoto státu
pokračováno.
3. Výraz "svobodné povolání"
zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární,
umělecké, vychovatelské nebo učitelské,
jakož i nezávislé činnosti lékařů,
právníků, inženýrů, architektů,
dentistů a účetních znalců.
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které
pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání, podléhají
s výhradou ustanovení článků
16, 18 a 19 této smlouvy zdanění jen v tomto
státě, pokud zaměstnání není
vykonáváno ve druhém smluvním státě.
Je-li tam zaměstnání vykonáváno,
mohou být odměny z něj pobírané
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu z důvodu zaměstnáni
vykonávaného ve druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanoveni odstavce 1 tohoto
článku zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce je zaměstnán v druhém
státě po jedno nebo více období nepřesahující
v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem
nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé
provozovny nebo stálé základny, kterou má
zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných
v odstavci 2 písm. a) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně
dní příjezdů a odjezdů a
b) dny strávené mimo stát činnosti,
jako jsou soboty a neděle, národní svátky,
dovolené, a služební cesty přímo
spojené se zaměstnáním příjemce
v tomto státě, po kterých bylo v činnosti
na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný
v odstavci 2 písm. b) označuje osobu, která
má právo na vykonanou práci, a která
nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto
článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného
na palubě lodi, člunu, letadla, v silničním
nebo železničním vozidle provozovaném
v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním
státě, jehož je podnik provozující
loď, člun, letadlo, silniční nebo železniční
vozidlo rezidentem.
Tantiémy a jiné podobné platby, které
pobírá rezident jednoho smluvního státu
jako člen správní rady nebo jakéhokoliv
jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
1. Příjmy, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní,
filmový, rozhlasový nebo televizní umělec
nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně
vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu
na ustanovení článků 14 a 15 této
smlouvy zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností
osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy
bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 této smlouvy zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém jsou činnosti umělce
nebo sportovce vykonávány.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, příjmy
uvedené v tomto článku budou osvobozeny od
zdanění ve smluvním státě,
ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce
vykonávány, jestliže takovéto činnosti
jsou převážně financovány z veřejných
fondů druhého státu nebo jsou prováděny
na základě dohody o kulturní spolupráci
mezi smluvními státy.
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené
rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu
dřívějšího zaměstnání
a jakékoliv annuity vyplácené takovému
rezidentu podléhají s výhradou ustanovení
článku 19 odstavce 2 této smlouvy zdanění
jen v tomto státě.
2. Výraz "annuity" označuje stanovenou
částku placenou fyzické osobě opakovaně
ve stanovených lhůtách po dobu jejího
života nebo během určitého nebo zjistitelného
časového období na základě
závazku provádět platby náhradou za
odpovídající a plnou úhradu v penězích
nebo penězi vyjádřitelnou.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku,
penze a jiné podobné platy a jakékoliv annuity
vyplácené na základě státního
penzijního plánu jako část systému
sociálního zabezpečení smluvního
státu, jeho nižšího správního
útvaru nebo místního úřadu,
podléhají zdanění jen v tomto státě.
1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené
jedním smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu fyzické osobě
za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru
nebo úřadu, podléhají zdanění
jen v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají
zdanění jen ve druhém smluvním státě,
jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě
a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
prokazování těchto služeb.
2. a) Jakékoli penze vyplácené jedním
smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem
tohoto státu nebo vyplácené z fondů,
které zřídily, fyzické osobě
za služby prokázané tomuto státu nebo
útvaru nebo úřadu, podléhají
zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění
jen ve druhém smluvním státě, jestliže
fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem
tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 této
smlouvy se použijí na odměny a penze za služby
prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo
obchodní činností prováděnou
některým smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním
úřadem tohoto státu.
Platby, které student nebo učeň, který
je nebo bezprostředně před svým příjezdem
do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého
smluvního státu a který se zdržuje v
prvně zmíněném státě
pouze za účelem svého vzdělávání
nebo výcviku, dostává za účelem
úhrady nákladů své výživy,
vzdělávání nebo výcviku, nepodléhají
zdanění v tomto státě za předpokladu,
že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento
stát.
1. Části příjmů rezidenta jednoho
smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv,
o nichž se nepojednává v předchozích
článcích této smlouvy, podléhají
zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se
nepoužije na příjmy jiné než příjmy
z nemovitého majetku, který je definován
v článku 6 odstavci 2 této smlouvy, jestliže
příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu
vykonává v druhém smluvním státě
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna
nebo vykonává v tomto druhém státě
nezávislé povolání ze stálé
základny tam umístěné, a jestliže
právo nebo majetek, pro které se příjmy
platí, se skutečně vážou k takové
stálé provozovně nebo stálé
základně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ
jde.
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem
uvedeným v článku 6, který vlastní
rezident jednoho smluvního státu a který
je umístěn ve druhém smluvním státě,
může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem,
který je částí provozního majetku
stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním
státě, nebo movitým majetkem, který
patří ke stálé základně,
kterou má rezident jednoho smluvního státu
ve druhém smluvním státě za účelem
vykonávání nezávislého povolání,
může být zdaněn v tomto druhém
státě.
3. Majetek představovaný loděmi, čluny,
letadly, silničními a železničními
vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě
podnikem smluvního státu a movitým majetkem,
který slouží k provozování těchto
lodí, člunů, letadel, silničních
a železničních vozidel, podléhá
zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta
smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě.
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu
pobírá příjem nebo vlastní
majetek, který může být v souladu s
ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém
smluvním státě, prvně zmíněný
stát povolí:
a) snížit daň z příjmů
tohoto rezidenta o částku rovnající
se dani z příjmů zaplacené v tomto
druhém státě;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o
částku rovnající se dani z majetku
zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží,
však v žádném případě
nepřesáhne tu část daně z příjmů
nebo daně z majetku, podle toho o jaký případ
jde, vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá na příjmy
nebo majetek, které mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením
smlouvy, příjem pobíraný nebo majetek
vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu
je osvobozen od zdanění v tomto státě,
tento stát může přesto, při výpočtu
částky daně ze zbývajících
příjmů nebo majetku tohoto rezidenta, vzít
v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
1. Státní příslušníci
jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému
zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu,
kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení
se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž
použije na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo
obou smluvních států.
2. Osoby bez státní příslušnosti,
které jsou rezidenty smluvního státu nebudou
podrobeny v žádném smluvním státě
žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné
nebo tíživější než zdanění
a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo
mohou být podrobeni státní příslušníci
příslušného státu, kteří
jsou ve stejné situaci.
3. Zdanění stálé provozovny, jež
má podnik jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější
než zdanění podniků tohoto druhého
státu, které vykonávají tytéž
činnosti.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku
9, článku 11 odstavce 7 nebo článku
12 odstavce 5, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního
státu rezidentu druhého smluvního státu,
odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných
podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně
zmíněného státu. Podobně jakékoliv
dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči
rezidentu druhého smluvního státu budou pro
účely stanovení zdanitelného majetku
takového podniku odčitatelné za stejných
podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu
prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž
jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno
jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
státě žádnému zdanění
nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným,
které jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného
státu.
6. Nic, co je obsaženo v tomto článku nebude
vykládáno jako závazek jednoho smluvního
státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu jakékoliv osobní úlevy,
slevy a snížení daně z důvodu
osobního stavu nebo povinnosti k rodině, které
přiznává svým vlastním rezidentům.
7. Ustanovení tohoto článku se použijí
na daně, na které se vztahuje tato smlouva.
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření
jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo
povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může,
bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují
vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj
případ příslušnému úřadu
smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo
pokud její případ spadá pod článek
24 odstavec 1, úřadu smluvního státu,
jehož je státním příslušníkem.
Případ musí být předložen
do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění,
které není v souladu s ustanoveními smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad
považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení,
bude se snažit, aby případ vyřešil
vzájemnou dohodou s příslušným
úřadem druhého smluvního státu
tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda
bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních
právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních
států se budou snažit vyřešit vzájemnou
dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti,
které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem
vyloučení dvojího zdanění v
případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních
států mohou vejít v přímý
styk za účelem dosažení dohody ve smyslu
předchozích odstavců.
1. Příslušné úřady smluvních
států si budou vyměňovat takové
informace, jaké jsou nutné pro provádění
ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních
států, které se vztahují na daně,
jež jsou předmětem smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu se smlouvou,
zvláště pak za účelem předcházení
podvodům a usnadnění správy zákonných
ustanovení proti vyhýbaní se daním.
Výměna informací není omezena článkem
1. Veškeré informace obdržené smluvním
státem budou udržovány v tajnosti a budou zpřístupněny
pouze osobám nebo úřadům (včetně
soudů a správních úřadů),
které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní, na něž
se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním
stíháním ve věci těchto daní
nebo rozhodováním o odvoláních ve
vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady
použijí tyto informace jen k těmto účelům.
Mohou sdělit tyto informace při veřejných
soudních řízeních nebo v právních
rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nebudou
v žádném případě vykládána
tak, že ukládají příslušnému
úřadu některého smluvního státu
povinnost:
a) provést správní opatření,
která by porušovala právní předpisy
a správní praxí některého smluvního
státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány
na základě právních předpisů
nebo v běžném správním řízení
některého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv
obchodní, podnikové, průmyslové, komerční
nebo profesní tajemství nebo obchodní postup,
nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových
výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úředníků,
které jim přísluší na základě
obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou
cestou oznámí, že požadavky dané
jejich vnitrostátními právními předpisy
pro vstup této smlouvy v platnost byly splněny.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího
z těchto oznámení a její ustanovení
se budou v obou státech provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou
u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů
a daně z majetku, na příjmy nebo majetek
za každé daňové období začínající
1. ledna nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
Smlouva vstoupí v platnost.
2. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve
vztazích mezi Českou republikou a Ukrajinou přestane
provádět Mnohostranná smlouva o zamezení
dvojího zdanění příjmů
a majetku fyzických osob, podepsaná v Miškovci
27. května 1977 a Mnohostranná smlouva o zamezení
dvojího zdanění příjmů
a majetku právnických osob, podepsaná v Ulanbátaru
19. května 1978.
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena
jedním ze smluvních států. Každý
smluvní stát může diplomatickou cestou,
podáním písemné výpovědi
smlouvu vypovědět, nejméně šest
měsíců před koncem každého
kalendářního roku začínajícího
po uplynutí pěti let ode dne vstupu v platnost smlouvy.
V takovém případě se Smlouva přestane
v obou státech provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou
u zdroje, na příjmy vyplácené nebo
připisované k 1. lednu nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů
a daně z majetku, na příjmy nebo majetek
za každé daňové období začínající
1. ledna nebo později v kalendářním
roce následujícím po roce, v němž
byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně
zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v KYJEVĚ dne 30. června 1997 ve dvou
původních vyhotoveních, každé
v jazyce českém, ukrajinském a anglickém,
přičemž všechny texty jsou autentické.
V případě jakýchkoliv rozdílností
bude rozhodujícím anglický text.