Poslanecká sněmovna Parlamentu České
republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou České
republiky a vládou Ukrajiny o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Rozvoj všestranných a vzájemně výhodných
hospodářských vztahů je jedním
z cílů české zahraniční
politiky.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází
v mezinárodním obchodě, je nežádoucí,
neboť snižuje příjmy, které podnikům
a občanům jednoho státu plynou z druhého
státu. Jde zejména o příjmy z provádění
stavebních, montážních a jiných
činností, z využívání
patentů a jiných průmyslových práv,
technických znalostí a zkušeností, výrobně
technických poznatků, z úroků, majetkových
účastí, výrobní a technické
kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění
postihuje také příjmy z využívání
autorských práv k dílům literárním,
uměleckým a vědeckým a příjmy
výkonných umělců a sportovců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního
dvojího zdanění je kolize daňových
zákonů dvou států, může
být mezinárodní dvojí zdanění
účinně vyloučeno jen opatřením
obou států vzájemně koordinovaným
mezinárodní smlouvou.
Vzájemné daňové vztahy s Ukrajinou
se nyní řídí mnohostrannými
smlouvami o zamezení dvojího zdanění,
které byly uzavřeny na konci 70. let v rámci
bývalé RVHP. Tyto smlouvy jsou však současným
politickým a ekonomickým vývojem překonány.
Obě strany se proto dohodly uzavřít novou
dvoustrannou smlouvu, která vychází z modelů
OECD a OSN.
Sjednáním navrhované smlouvy dojde k objektivnímu
rozdělení práva na daň z jednotlivých
druhů příjmů mezi oba státy,
tj. stát zdroje příjmu a stát jeho
příjemce. Její uzavření zvýší
právní jistotu investorů obou států
a zajistí, při zdaňování příjmů
a majetku, pro subjekty jednoho státu na území
druhého státu stejné zacházení,
jaké požívají subjekty tohoto druhého
státu.
Uzavření smlouvy ani její provádění
nebude mít přímý dopad na státní
rozpočet. Celkový přínos plynoucí
z uzavření této smlouvy o zamezení
dvojího zdanění s Ukrajinou bude záviset
na rozvoji jednotlivých forem hospodářské
spolupráce.
Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen
v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových
zákonů, které jsou součástí
právních soustav dvou států, byly
v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité
pro aplikaci smlouvy definovány v článcích
3 - 5.
Příjmy organizací a občanů
jednoho smluvního státu mohou být zdaněny
zásadně ve státě sídla organizace
případně bydliště občana.
Ve druhém smluvním státě mohou být
příjmy zdaněny jen za podmínek a v
rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými
ustanoveními jednotlivých článků
smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání
nebo pronajímání mohou být podle článku
6 zdaněny ve státě, kde se takovýto
majetek nachází.
Podle článku 7 smlouvy mohou být zisky z
obchodní a průmyslové činnosti podniků
jednoho smluvního státu zdaněny v druhém
smluvním státě, jestliže byly dosaženy
v tomto druhém státě na základě
činnosti vykonávané v tomto druhém
státě prostřednictvím trvalého
místa k podnikání (stálé provozovny).
Podle článku 8 budou zisky podniku smluvnímu
státu plynoucí z provozování lodí,
člunů, letadel, silničních nebo železničních
vozidel v mezinárodní dopravě zdaněny
jen v tomto státě.
Ustanovení článku 9 umožňuje
daňové správě upravit základ
daně ve výši odpovídající
objektivním podmínkám, jestliže došlo
k daňovému úniku skrytým převodem
zisku mezi podniky obou smluvních států,
spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž
osobami.
Zdanění dividend, úroků a licenčních
poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy,
avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout
hranici stanovenou příslušnými ustanoveními
článků 10 - 12.
Článek 13 upravuje zdanění zisků
ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu
majetku a s ním spojeného vlastnického práva,
nikoliv však zdanění příjmů
z pronájmu nebo jiné formy užívání
majetku.
Zdanění příjmů fyzických
osob z jejich osobně vykonávané činnosti
je upraveno ustanoveními článků 14
- 20.
Článek 21 upravuje zdanění některých
dalších příjmů, které
nejsou výslovně upraveny předchozími
ustanoveními smlouvy.
Článek 22 stanoví, ve kterém státě
bude zdaňován majetek podle jednotlivých
druhů majetku.
Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňovém
řízení ve státě, ve kterém
je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé
zdaněn příjem nebo majetek, který
byl podle příslušných ustanovení
smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě
(ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní
podmínky pro organizace a občany obou smluvních
států tím, že upravuje zásadu
rovného nakládání, umožňuje
neformální řešení sporů
o výklad a provádění smlouvy a výměnu
informací nutných pro provádění
smlouvy mezi příslušnými úřady
smluvních států (články 24,
25 a 26).
Článek 27 potvrzuje daňové výsady
některých skupin osob (diplomaté a konzulární
úředníci) vyplývající
z jiných mezinárodních dohod.
Závěrečná ustanovení upravují
podmínky vstupu v platnost smlouvy, počátek
její účinnosti a možnost výpovědi
(články 28 a 29).
Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v českém
právním řádu a nedotýká
se závazků z jiných mezinárodních
smluv, kterými je Česká republika vázána.
Ukončení účinnosti stávajících
smluv je řešeno v článku 28 předkládané
smlouvy.
Tato smlouva o zamezení dvojího zdanění
má charakter smlouvy prezidentské a Ministerstvo
financí ČR také při sjednávání
této smlouvy z tohoto předpokladu vycházelo.
Jelikož však ukrajinská strana, v souladu s jejími
legislativními předpisy, považuje takovéto
smlouvy za smlouvy mezivládní a nemá možnost
jiného postupu, bylo účelné v zájmu
dosažení dohody uzavřít tuto smlouvu
po formální stránce jako smlouvu mezi vládami.
Z tohoto důvodu se v preambuli a podpisové části
smlouvy hovoří o vládách smluvních
států.
Smlouva se předkládá před ratifikací
prezidentem České republiky Parlamentu ČR
k vyslovení souhlasu podle článku 49 Ústavy
České republiky, protože upravuje odchylně
od ustanovení zákonů České
republiky daňové povinnosti právnických
a fyzických osob a poskytuje daňová osvobození
a jiné úlevy.
Smlouva vstoupí v platnost na základě výměny
nót, v nichž si smluvní státy vzájemně
oznámí, že byly splněny požadavky
dané jejich vnitrostátním právem pro
vstup této smlouvy v platnost.
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení
dvojího zdanění a zabránění
daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku a potvrzujíce jejich snahu rozvíjet
a prohlubovat vzájemné hospodářské
vztahy,
se dohodly takto:
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech
(rezidenti).
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu
a z majetku ukládané jménem každého
ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních
úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují
všechny daně vybírané z celkového
příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku, včetně daní
ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého
majetku, daní z celkového objemu mezd či
platů vyplácených podniky a rovněž
daní z přírůstku majetku.
3. Daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:
a) v případě Ukrajiny:
(i) daň ze zisku podniků; a
(ii) daň z příjmů občanů;
(dále nazývané "ukrajinská daň");
b) v případě České republiky:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí; (dále nazývané
"česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv
daně stejného nebo v zásadě podobného
druhu, které budou ukládány po podpisu této
smlouvy vedle nebo místo současných daní.
Příslušné úřady smluvních
států si vzájemně sdělí
veškeré podstatné změny, které
budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Ukrajina" označuje území
Ukrajiny, její kontinentální šelf a
její výlučnou (přímořskou)
ekonomickou zónu, včetně jakékoli
oblasti mimo výsostných vod Ukrajiny, která
je nebo může být v souladu s mezinárodním
právem a podle právních předpisů
Ukrajiny označena jako oblast, kde mohou být vykonávána
práva Ukrajiny, pokud jde o mořské dno a
podloží a jejich přírodní zdroje;
b) výraz "Česká republika" označuje
území České republiky, na kterém
jsou, podle českých právních předpisů
a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána
svrchovaná práva České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát"
a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Českou republiku nebo Ukrajinu;
d) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízené podle právních
předpisů platných v některém
smluvním státě;
e) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost
a všechna jiná sdružení osob;
f) výraz "společnost" označuje
jakoukoliv právnickou osobu nebo nositele práv považovaného
pro účely zdanění za právnickou
osobu;
g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu"
a "podnik druhého smluvního státu"
označují, podle souvislosti, podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný
rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz "mezinárodní doprava"
označuje jakoukoli dopravu lodí, člunem,
letadlem, silničním nebo železničním
vozidlem, provozovanou podnikem jednoho smluvního státu,
vyjma případů, kdy je loď, člun,
letadlo, silniční nebo železniční
vozidlo provozováno pouze mezi místy v druhém
smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad"
označuje v případě Ukrajiny Ministerstvo
financí Ukrajiny nebo jeho zmocněného zástupce
a v případě České republiky
ministra financí České republiky nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění smlouvy smluvním
státem, bude mít každý výraz,
který v ní není definován, takový
význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů tohoto státu, které upravují
daně, na které se Smlouva vztahuje, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad.
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu"
označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů
tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění,
z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení, místa registrace nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria.
Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu,
která je podrobena zdanění v tomto státě
pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v
tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení
odstavce 1 tohoto článku rezidentem obou smluvních
států, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je
rezidentem toho smluvního státu, ve kterém
má stálý byt; jestliže má stálý
byt v obou smluvních státech, předpokládá
se, že je rezidentem toho smluvního státu,
ke kterému má užší osobní
a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno,
ve kterém smluvním státě má
tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá stálý
byt v žádném smluvním státě,
předpokládá se, že je rezidentem toho
smluvního státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních
státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem toho smluvního státu,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem
obou smluvních států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady
smluvních států tuto otázku vzájemnou
dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická,
je podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku
rezidentem obou smluvních států, předpokládá
se, že je rezidentem toho smluvního státu,
v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení.
1. Výraz "stálá provozovna" označuje
pro účely této smlouvy trvalé místo
pro podnikání, jehož prostřednictvím
je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje
obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) zařízení nebo budovu ke zkoumání přírodních zdrojů;
g) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
h) sklad nebo jiné zařízení používané
k dodávání zboží.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž
zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo
instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud trvá-li taková stavba, projekt
nebo dozor déle než 12 měsíců;
b) poskytování služeb, včetně
poradenských nebo manažerských služeb,
podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků
najatých podnikem pro tento účel, avšak
pouze pokud činnosti takového charakteru trvají
na území druhého smluvního státu
po jedno nebo více období přesahující
v úhrnu tři měsíce v jakémkoliv
dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto
článku se předpokládá, že
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá
pouze za účelem uskladnění nebo vystavení
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které
se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro
podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které
se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování
informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají
pro podnik přípravný nebo pomocný
charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které
se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení
činností uvedených v písmenech a)
až e), pokud celková činnost trvalého
místa pro podnikání vyplývající
z tohoto spojení, je přípravného nebo
pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců
1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce,
na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním
státě na účet podniku a má
a obvykle používá oprávnění,
které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, má se za to, že tento podnik má stálou
provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato osoba provádí
pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny
na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly vykonávány prostřednictvím
trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly
z tohoto trvalého místa pro podnikání
stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou
provozovnu ve smluvním státě jenom proto,
že v tomto státě vykonává svoji
činnost prostřednictvím makléře,
generálního komisionáře nebo jakéhokoliv
jiného nezávislého zástupce, pokud
tyto osoby jednají v rámci své řádné
činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která
je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá
nebo je ovládána společností, která
je rezidentem druhého smluvního státu nebo
která v tomto druhém státě vykonává
svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě
z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
1. Příjmy, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z nemovitého majetku
(včetně příjmů ze zemědělství
nebo lesnictví) umístěného ve druhém
smluvním státě mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má
takový význam, jenž mu náleží
podle právních předpisů smluvního
státu, v němž je tento majetek umístěn.
Výraz zahrnuje v každém případě
příslušenství nemovitého majetku,
živý a mrtvý inventář užívaný
v zemědělství a lesnictví, práva,
pro která platí ustanovení občanského
práva vztahující se na pozemky, právo
požívání nemovitého majetku a
práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k
těžení nerostných ložisek, pramenů
a jiných přírodních zdrojů.
Lodě, čluny, letadla, silniční a železniční
vozidla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí
pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého
jiného způsobu užívání
nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku
platí rovněž pro příjmy z nemovitého
majetku podniku a pro příjmy z nemovitého
majetku užívaného k vykonávání
nezávislého povolání.
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají
zdanění jen v tomto státě, pokud podnik
nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává svoji činnost
tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny
v druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této
stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu
vykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku,
v každém smluvním státě této
stálé provozovně zisky, které by byla
mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti
za stejných nebo obdobných podmínek a byla
zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož
je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé
provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
na cíle sledované stálou provozovnou, včetně
výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve
státě, v němž je stálá
provozovna umístěna, či jinde. Avšak
takový odpočet se nepovolí u částek,
pokud nějaké budou, placených (jinak než
proti proplacení skutečných výdajů)
stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jiné z jeho kanceláří ve formě
licenčních poplatků nebo jiných podobných
plateb jako náhrady za užití patentů
nebo jiných práv nebo ve formě provize za
zvlášť poskytnuté služby nebo za
řídící služby nebo, vyjma případu
bankovního podniku, ve formě úroků
z peněz půjčených stálé
provozovně. Podobně se nezohlední při
stanovení zisků stálé provozovny částky
účtované (jinak než proti proplacení
skutečných výdajů) stálou provozovnou
ústředí podniku nebo jiné z jeho kanceláří
ve formě licenčních poplatků nebo
jiných podobných plateb náhradou za užití
patentů nebo jiných práv nebo ve formě
provize za zvlášť poskytnuté služby
nebo za řídící služby nebo, vyjma
případu bankovního podniku, ve formě
úroků z peněz půjčených
ústředí podniku nebo jiné z jeho kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státě
v souladu s jeho právními předpisy obvyklé
stanovit zisky, které mají být přičteny
stálé provozovně, na základě
rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci
2 tohoto článku nevylučuje, aby tento smluvní
stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny,
tímto obvyklým rozdělením; použitý
způsob rozdělení musí být však
takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou
žádné zisky na základě skutečnosti,
že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny
stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý
rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů,
o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního
státu z provozování lodí, člunů,
letadel, silničních nebo železničních
vozidel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen v tomto státě.
2. Zisky z provozování lodí nebo letadel
v mezinárodní dopravě pro účely
tohoto článku zahrnují:
a) příjmy z pronájmu lodí nebo letadel
bez posádky a
b) zisky z používání, údržby
nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů
a souvisejícího zařízení pro
přepravu kontejnerů) používaných
pro přepravu zboží, pokud takový pronájem
nebo takové používání, údržba
nebo pronájem, podle toho o jaký případ
jde, je nahodilý ve vztahu k provozování
lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku platí
také pro zisky plynoucí z účasti na
poolu, společném provozu nebo mezinárodní
provozní organizaci.
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí
přímo nebo nepřímo na řízení,
kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního
státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo
nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu
i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba
podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které
sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi
nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky,
které by, nebýt těchto podmínek, byly
docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k
těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně
zdaněny.
1. Dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem jednoho smluvního státu,
rezidentu druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž
zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem,
a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný
vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže
skutečným vlastníkem je společnost
(jiná než osobní společnost), která
přímo vlastní nejméně 25 procent
majetku společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech
ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních
států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění
zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto
článku označuje příjmy z akcií
nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek,
s podílem na zisku, jakož i příjmy z
jiných práv na společnosti, které
jsou podrobeny stejnému daňovému režimu
jako příjmy z akcií podle právních
předpisů státu, jehož je společnost,
která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě,
jehož je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny
tam umístěné, a jestliže účast,
pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně
váže k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém
případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 této
smlouvy podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem
jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy
z druhého smluvního státu, nemůže
tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené
společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny
rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast,
pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně
váže ke stálé provozovně nebo
stálé základně, která je umístěna
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené
zisky společnosti dani z nerozdělených zisků
společnosti, i když vyplácené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají
zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
majících zdroj v tomto druhém státě.