Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

OBSAH

l. Úvod

lI. Charakteristika stavu užívání a nelegální distribuce drog

1. Rozsah užívání drog v ČR

2. Nezákonná výroba, obchod a šíření drog

III. Opatření proti šíření a zneužívání drog v ČR

1. Úvod

2. Oblast snižování nabídky drog

3. Oblast snižování poptávky po drogách - primární prevence

4. Oblast léčebné péče a resocializace

5. Oblast mezinárodní spolupráce

6. Financování protidrogové politiky

IV. Postup proti šíření a zneužívání drog v roce 1997

V. Přílohy

1. Přehled finančních prostředků vyčleněných z rozpočtových kapitol resortů na protidrogovou politiku vlády v roce 1996 a plánované náklady pro rok 1997

2. Přehled o dotacích přidělených z rozpočtu MPSV ČR v roce 1996

3. Přehled o dotacích přidělených z rozpočtu MZ ČR v roce 1996

4. Financování protidrogové politiky okresních a magistrátních úřadů a úřadů statutárních měst v roce 1996

I. Úvod

Vláda si je vědoma závažného společenského rizika, které představuje užívání omamných a psychotropních látek (tzv. nealkoholových drog, dále jen "drog"). Považuje ho za výrazně destruktivní anticivilizační jev, který ohrožuje základní hodnoty jedince, rodiny i celé společnosti. Je proto připravena věnovat i nadále řešení této problematiky maximální pozornost.

Vláda si je také vědoma toho, že tento závažný negativní společenský jev nelze řešit izolovaně, ale pouze v kontextu systémových opatření zasahujících do vnitřního pořádku a bezpečnosti státu, ochrany veřejného zdraví, zdravotní a sociální péče, sociální prevence a prevence kriminality, výchovy a vzdělávání, podpory rodiny a řady dalších oblastí. Naplnění tohoto záměru vidí nejen v koordinovaném působení všech subjektů uvnitř dané problémové oblasti, ale i v součinnosti při řešení dalších závažných problémů jako jsou zejména organizovaný zločin a terorismus.

Systémový přístup vlády k řešení problematiky užívání drog byl založen již v roce 1993 v návaznosti na Akční program OSN přijatý Valným shromážděním na 17. mimořádném zasedání v roce 1991, který kombinuje opatření jak v oblasti snižování nabídky (represivní opatření), tak v oblasti snižování poptávky po ilegálních drogách (preventivní opatření).

Pro zabezpečení koordinace a realizace protidrogové politiky vlády ČR byla dne 3. března 1993 vytvořena Mezirezortní protidrogová komise (dále jen Komise). Usnesením vlády č. 446 ze dne 18. srpna 1993 vláda schválila základní materiál "Koncepce a program protidrogové politiky" na období 1993 - 1996 (dále jen Koncepce), ve kterém byla na základě dostupných zdrojů zmapována situace v oblasti drog v České republice. definovány zásady protidrogové politiky a určeny hlavní priority pro období 1993 - 1996. Vláda přijetím této Koncepce určila kompetence a odpovědnosti věcně příslušných rezortů za jednotlivé oblasti protidrogové politiky státu a uložila příslušným ministrům plnění úkolů odpovídajících definovaným prioritám. Byly vytvořeny základní mechanismy pro koordinaci protidrogové politiky na centrální úrovni a navržen postup pro její praktickou implementaci na místní úrovni.

Platnost zásad Koncepce i pro další období potvrdilo též jednání vlády dne 9. května 1996 k organizaci a systémovému řízení vládní protidrogové politiky, které zdůraznilo odpovědnost jednotlivých rezortů v oblastech jejich kompetence. Garanci v oblasti snižování nabídky drog nesou především ministerstva vnitra, financí a spravedlnosti, v oblasti snižování poptávky po drogách ministerstva školství. zdravotnictví, práce a sociálních věcí, ale i obrany a vnitra.

Usnesením vlády č. 281 ze dne 9. května 1996 vyplynul i úkol pro Komisi předkládat vládě "Roční zprávu o stavu a vývoji ve věcech drog", a to nejen jako důležitého dokumentu informativní povahy, ale zejména jako podstatného podkladu pro další koncepční rozhodování vlády při přijímaní žádoucích systémových opatření v dané oblasti.

Protože je tato roční zpráva první daného typu, je zaměřena obecněji než budou zprávy následující. Obsahuje proto nejen údaje vztahující se k roku 1996, ale i shrnutí vývoje v dané oblasti, ať již jde o rozsah zneužívání drog, nezákonnou výrobu, obchod a šíření drog, tak o charakteristiku činností rezortů vlády v jednotlivých oblastech její protidrogové politiky v letech předcházejících. V závěrečné části zprávy jsou uvedeny návrhy úkolů protidrogové politiky formulované na základě zkušenosti z aplikace této politiky v roce 1996 a v předcházejících letech, které byly předloženy vládě ke schválení při projednávání této zprávy.

1. Rozsah užívání drog v ČR

Rozsah užívání nelegálních drog v ČR v posledních několika letech výrazně narůstá. Příčin tohoto jevu je celá řada, mezi nejdůležitější je třeba počítat celkovou liberalizaci života společnosti v důsledku politických a ekonomických změn, narůstající nabídku a dostupnost drog podmíněnou zvyšující se atraktivitou ČR pro mezinárodní organizovaný obchod s drogami, ale také zvyšující se poptávku po drogách mezi dospívající mládeží a mladými lidmi.

Mezi rizikovou populaci nejčastěji experimentující s nealkoholovými drogami patří mládež ve věku 15 až 19 let. Ze statistických výzkumů vyplývá, že přibližně jedna třetina středoškolské mládeže již má zkušenosti s nealkoholovou drogou. Epidemiologické studie také ukazují, že užívání některých drog (zejména produktů konopí, halucinogenních a stimulačních látek) se stává z pohledu značného počtu cílové populace "módním" jevem, což stěžuje efektivní provádění primární prevence a také zvyšuje nároky na kvalitu preventivních programů.

Typický věk prvních experimentů s nealkoholovými drogami je podle statistik 13 - 17 let. Nejčastěji užitou první drogou jsou těkavé látky (průměrný věk 14,8 let), dále marihuana a pervitin (průměrný věk přibližně 17 let). K významným faktorům ovlivňujícím užívání drog patří úplnost rodiny a vztahy mezi rodiči a dětmi. Pravidelné užívání drog je častější u mladistvých z neúplných rodin a u mladistvých žijících odděleně od rodičů.

Zdravotní i sociální problémy spojené s užíváním nealkoholových drog v ČR narůstají. Svědčí o tom zdravotnické statistiky, údaje Policie ČR, ale také zkušenosti specializovaných center pro pomoc závislým osobám. Přibližně každý šestý experimentátor s halucinogeny (např. LSD) či stimulačními drogami (např. pervitinem) přechází na zcela pravidelné užívání těchto drog a dříve či později se stává problémovým uživatelem, popř. závislým.

Evidovaný počet nových problémových uživatelů byl 2 487 v roce 1995, v roce 1996 pak 3 212. Nejčastěji užívanou "tvrdou" drogou je pervitin, výrazně však narůstá počet uživatelů vysoce návykového heroinu. Věkový průměr u problémových uživatelů drog byl v roce 1995 22 let, v roce 1996 se mírně snížil. Téměř polovina těchto uživatelů vyrůstala v neúplných nebo náhradních rodinách. Také problémové chování rodičů je třeba považovat za relativně četný a významný rizikový faktor. Jako místo prvního setkání s drogou uvádí většina uživatelů rockové koncerty, kluby, diskotéky, večírky, ale také např. školu. Přibližně 10% dlouhodobých uživatelů drog je bez stálého bydliště. Muži užívají drogy dvakrát častěji než ženy. Frekvence užívání je nejvyšší ve velkých městech (Praha, Ústí nad Labem, Ostrava, Brno).

Závažným zjištěním je frekvence a rizikovost nejčastějšího způsobu aplikace u "tvrdých drog" (heroin, pervitin, kodeinové deriváty). Téměř 50% problémových uživatelů aplikuje drogy nitrožilně. U nitrožilních uživatelů drog je v současnosti hlavním zdravotním problémem sdílení injekčních stříkaček, jehel a dalších pomůcek, se kterými je spojeno riziko šíření infekčních onemocnění, zejména infekce HIV a infekční hepatitidy. Prevalence HlV infekce mezi nitrožilními uživateli drog je v ČR ve srovnání s řadou západoevropských zemí nízká, údaje za rok 1996 však ukazují i zde varovný nárůst. Za závažný je také třeba považovat fakt, že poměrně značné procento problémových uživatelů drog a závislých není v kontaktu s žádnou zdravotní či sociální institucí (odhady se pohybují mezi 60 - 80%) a tvoří tzv. "skrytou" populaci.

2. Nezákonná výroba, obchod a šíření drog

Česká republika patří již řadu let mezi důležité tranzitní země. Naše území křižuje tzv. severní větev Balkánské trasy, která slouží dopravě ilegálních omamných a psychotropních látek (dále jen drog) mezi "producentskými" zeměmi Blízkého a Středního východu a "spotřebitelskými" zeměmi západní a severní Evropy. V posledním období se však Česká republika už prokazatelně řadí i mezi významné spotřebitelské země. Vedle tradičních domácích produktů (hydrokodonu a metamfetaminu) začíná být v současné době ilegální trh nasycen i zahraničními drogami (především heroinem, LSD, tanečními drogami jako je ecstasy a v menší míře kokainem). Lze konstatovat nárůst trestné činnosti páchané v souvislosti s drogami a snížení věkové hranice pachatelů trestné činnosti. Také zapojení cizích státních příslušníků do trestné činnosti v oblasti drog má vzestupný charakter. Stále zřetelněji se v oblasti ilegálního obchodu s drogami projevuje mezinárodní a organizovaný prvek.

Existuje řada faktorů, které ovlivňují rostoucí nabídku drog v České republice. Na prvním místě je to již zmíněná geografická poloha ČR jako tranzitního území pro většinu mezinárodní automobilové dopravy ze zemí bývalého Sovětského svazu i oblastí Balkánu, včetně zemí bývalé Jugoslávie. Narůstá také význam pražského letiště Ruzyně pro mezinárodní leteckou přepravu osob i zboží. Území České republiky je využíváno i pro tranzit lodních zásilek vykládaných v polských přístavech a určených pro středoevropské země. Prudký nárůst osob a vozidel odbavovaných na hraničních přechodech snižuje pravděpodobnost náhodného (necíleného) záchytu nelegálních drog.

Výrazným nárůstem subjektů zapojených do zahraničního obchodu klesá i možnost důsledné kontroly přepravovaného zboží. Nově přijatá legislativní opatření také usnadňují možnost legálního pobytu cizích státních příslušníků na území ČR. Vzrůstá počet zahraničních občanů, kterým byl na území republiky povolen pobyt, existuje i problém spojený s pobytem nelegálních migrantů, kteří se v některých případech zapojují do drogové trestné činnosti. Vzrůstající životní úroveň má za následek rostoucí kupní sílu obyvatelstva a tím i nárůst podílu občanů disponujících dostatečnými finančními prostředky pro experimentování s drogami, případně pro přechod od aplikace levnějších druhů drog (marihuana, LSD) k dražším (ecstasy, heroin, kokain).

Heroin

Heroin vyskytující se na nelegálním českém trhu pochází obvykle z producentských zemí Blízkého a Středního východu (Irák, Irán, Afghánistán, Pákistán). Česká republika slouží převážně jako tranzitní území, cílovými zeměmi jsou především SRN, Švýcarsko, Nizozemí, Velká Británie a země severní Evropy. Podle nejnovějších zjištění je přes ČR pašován i tzv. "bílý heroin" pocházející z asijských produkčních oblastí, zejména Thajska. Nabídka heroinu od roku 1994 neustále stoupá a jeho cena se udržuje na relativně stejné úrovni. Pouliční distribuce heroinu je realizována rostoucím počtem pouličních překupníků, často cizích státních příslušníků s legálním či nelegalizovaným pobytem v zemi. Pokračuje trend udržování dumpingových cen za účelem získání rozsáhlé odběratelské sítě osob s vytvořenou tělesnou závislostí. Podle statistik specializovaných zařízení počet osob závislých na heroinu roste. Narůstá také počet prvokonzumentů heroinu a počet osob, kteří si aplikují heroin nitrožilně.

Pervitin

Pervitin je typickou drogou, nezákonně vyráběnou a šířenou v ČR přibližně od poloviny 70. let. Jeho výroba a distribuce se postupně organizuje a profesionalizuje. Navzdory desítkám odhalených ilegálních laboratoří na výrobu pervitinu ročně, je stále nejdostupnější "tvrdou" drogou. Mezi závislými osobami tvoří uživatelé pervitinu přibližně 35%. Užívání pervitinu nezákonně vyráběného v ČR se rozšířilo i v řadě dalších evropských zemích, např. v Itálii, SRN, Holandsku, Švýcarsku a Rakousku. Užívání pervitinu je nejvíce rozšířeno v Praze a jejím okolí, na Mostecku, Teplicku, Ostravsku, v oblasti Českých Budějovic, Brna. Postupně se šíří jeho zneužívání i do menších měst. Pervitin je užíván mezi všemi věkovými kategoriemi, především však dospívající mládeží a mladými lidmi.

Kokain

ČR je významnou tranzitní zemí kokainu. Nejrozšířenější forma pašování je doprava v malých zásilkách letecky pomocí kurýrů, kteří kokain ukrývají ve svých zavazadlech a tělních dutinách. Producentskou oblastí jsou země Latinské Ameriky, cílovou oblastí pak opět státy převážně západní a severní Evropy. Kokain zůstává v ČR méně zneužívanou drogou vzhledem k jeho relativně vysoké ceně při srovnání s heroinem a pervitinem. Zneužívání kokainu je více rozšířeno mezi finančně dobře situovanou cílovou populací mladých, dobře prosperujících podnikatelů a reemigrantů.

Ecstasy (MDMA)

MDMA je ve většině případů pašována do ČR v malých zásilkách ze zemí západní Evropy. Její zneužívání se postupně šíří, především mezi dospívající mládeží jako součást tzv. "techno" kultury. Existují signály nezákonné výroby této drogy přímo v ČR, v roce 1995 byla odhalena profesionálně vybavená továrna na výrobu MDMA v Jirčanech u Prahy.

LSD a jiné haIucinogeny

LSD je užíváno především ve formě tzv. "tripů" a je pašováno zpravidla z Holandska a Polska. Jedná se o drogu s narůstající dostupností a popularitou, především mezi dospívající mládeží. Z dalších halucinogenů se příležitostně a sezónně vyskytuje zneužívání psilocybinu obsaženého v plodnicích hub lysohlávek.

Produkty konopí

Marihuana dovážená do ČR pochází zpravidla z jihovýchodní Asie a některých oblastí bývalého Sovětského svazu. Hašiš distribuovaný v ČR pochází nejčastěji z arabských zemí. Marihuana a hašiš jsou nejčastěji zneužívanými nealkoholovými drogami, především u jednorázově experimentujících osob. Produkty konopí jsou dnes běžně dostupné po celém území ČR.

Vývoj cen dostupných druhů OPL v letech 1994 - 1996 (v Kč):

III. Opatření proti šíření a zneužívání drog v ČR

1. Úvod

Za realizaci opatření vyplývajících z protidrogové koncepce vlády nesou odpovědnost především jednotlivé rezorty, jak potvrdilo i jednání vlády v květnu 1996.

V rozsahu své působnosti rezorty podporují také činnost celé řady nestátních zařízení a dobrovolných sdružení působících především v oblasti prevence a léčení drogově závislých osob. O významnosti této podpory mimo jiné svědčí i přílohy této zprávy.

Na tzv. místní úrovni je protidrogová politika vlády realizována prostřednictvím protidrogových koordinátorů působících na okresních a magistrátních úřadech a úřadech statutárních měst. Odpovědnost za jejich metodické řízení měli v roce 1996 ministři vnitra, zdravotnictví, školství, mládeže a tělovýchovy a spravedlnosti.

Celkovou koordinací protidrogové politiky je pověřena Mezirezortní protidrogová komise. Ta již v roce 1993 vypracovala Koncepci a program protidrogové politiky, jejíž zásady byly vládou dne 9. května 1996 uznány jako platné i pro rok 1997. Činnost Komise byla v uplynulém období poznamenána hledáním jejího optimálního postavení jak co do složení a pravomocí, tak co do efektivnosti činnosti nejen jí samotné, ale i jejích odborných a poradních orgánů. Usnesením vlády č. 281 ze dne 9. května 1996 byl předsedou Komise jmenován předseda vlády a jejími členy byli jmenováni ministři vnitra, spravedlnosti, zdravotnictví, školství, mládeže a tělovýchovy. Usnesením vlády č. 208 ze dne 9. dubna 1997 byla Komise rozšířena o ministra obrany a ministra práce a sociálních věcí.

Na jednání Komise konaném dne 21. listopadu 1996 byla projednána osnova této zprávy a navrženy prioritní úkoly pro nejbližší období. Zároveň byly vytvořeny podmínky pro užší spolupráci všech rezortů, v jejichž působnosti je realizace protidrogové politiky vlády.

2. Oblast snižování nabídky drog

Do oblasti zákonné represe jsou především zapojeny rezorty vnitra, spravedlnosti a financí. Ministerstvo vnitra především činností Policie ČR, Ministerstvo spravedlnosti oblastí legislativy, vězeňství, a dále činností státních zastupitelství a částečně i soudů. Do působnosti Ministerstva financí patří činnost celních orgánů.

Zvláštní oblast zaujímá problematika kontroly zákonného zacházení s omamnými a psychotropními látkami a prekursory, která patří do gesce Ministerstva zdravotnictví - Inspektorátu omamných a psychotropních látek a částečně do gesce Ministerstva průmyslu a obchodu odpovědností za udělování licencí na vývoz a dovoz omamných a psychotropních látek.

Protidrogová zákonná represe v rezortu obrany je realizována vojenskou policií. V roce 1996 se zvýšil nárůst evidovaných případů podezření ze spáchání trestného činu nedovolené výroby, obchodu a držení drog v Armádě ČR. Vojenská policie odhalila celkem 52 případů, které byly předány příslušným Úřadům vyšetřování Policie ČR.

Činnost jednotlivých rezortů při potlačování nezákonné výroby, obchodu a šíření drog se v posledních letech významně zintenzívnila v reakci na nárůst dostupnosti drog v ČR. Byla přijata řada legislativních opatření, která zvýšila efektivitu činnosti policie a dalších orgánů činných v trestním řízení. Tato opatření měla za následek narůstající počet odhalených zásilek pašovaných drog přes území ČR, stoupající množství zadržených drog, rostoucí počet zadržených a odsouzených pachatelů drogové kriminality, narůstající počet odhalených laboratoří na výrobu nelegálních drog, z nichž některé případy svojí závažností a rozsahem nezákonné výroby přesahují hranice ČR.

Zásadní význam mělo v uplynulém období dokončení celorepublikové struktury policie zaměřené na potírání nedovolené výroby, obchodu a šíření drog, a dále profilace specializovaného útvaru služby kriminální policie pro boj především.s vyššími etážemi organizované drogové kriminality. Celorepublikovou strukturu Policie ČR v této oblasti, zaměřenou na jednotlivé skupiny drog, tvoří výkonné pracoviště služby kriminální policie - Národní protidrogová centrála (dále jen NPDC), její krajské expozitury, a dále pak celá struktura Policie ČR se specializovanými skupinami zaměřenými na problematiku mládeže a toxikománie na okresních úrovních. NPDC byla reorganizována jako vrcholové výkonné, operativní, analytické, koordinační a metodické pracoviště Policie ČR, které plní klíčovou úlohu především ve vztahu k vyšším stupňům organizované drogové kriminality, ve vztahu k mezinárodním operacím a dále v oblasti zahraniční spolupráce. Specializovaný odbor Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pak plní pro NPDC i úkoly v oblasti strategické analýzy a informatiky.

Policie ČR odhalila v roce 1996 celkem 1592 případů nedovolené výroby a držení drog, z nichž 1586 bylo objasněno. V souvislosti s tímto trestným činem bylo obviněno 847 pachatelů, z toho 46 cizích státních příslušníků. Dále policie odhalila 446 případů trestného činu šíření toxikomanie (podle § 188a trestního zákona), z nichž 444 objasnila, obviněno bylo 126 pachatelů. Celkem bylo zajištěno 4579 kg drog, jednalo se především o heroin, kokain, pervitin, marihuanu a efedrin.

Ve srovnání s předcházejícími lety došlo v roce 1996 k pravomocném u odsouzení nejvyššího počtu pachatelů drogové kriminality: 310 osob za nedovolené nakládání s drogami, včetně jejich výroby (§ 187 a § 188 trestního zákona), a 24 osob za šíření toxikomanie (podle § 188a tr. zák.).

Tabulky:

1. Počet objasněných trestných činů (§ 187, § 188, § 188a) v letech 1993 - 1996

2. Věková struktura pachatelů zadržených v roce 1995 Národní protidrogovou centrálou pro § 187, § 188, § 188a

3. Srovnání počtu objasněných trestných činů v letech 1994 - 1995 spáchaných pod vlivem alkoholu a nelegálních drog

Z iniciativy NPDC a protinarkotického oddělení odboru boje proti podloudnictví Generálního ředitelství cel byla již v roce 1993 vytvořena společná pracovní skupina s cílem zajistit maximální koordinaci činností obou represivních složek při potlačování drogové kriminality. V roce 1995 byla vytvořena druhá společná pracovní skupina "Prekursory", jejíž členem se navíc stal Inspektorát pro omamné a psychotropní látky Ministerstva zdravotnictví. Bylo vytvořeno administrativní zázemí pro dislokované pracoviště společných pracovních skupin. V roce 1996 se velmi dobrá a efektivní spolupráce výše uvedených pracovních skupin významně odrazila v množství zadržených omamných a psychotropních látek na státních hranicích ČR. Zadrženo bylo celkem 11 866, 1 kg marihuany, 15,7 kg heroinu, 2,5 kg hašiše, 23,1 kg kokainu, 1 kg opia, 20,7 kg amphetaminu, 763 g pervitinu a 349 tablet ecstasy. Kromě toho bylo zabráněno vývozu více než 1,6 t efedrinu, který měl být podle získaných informací zneužit pro výrobu drog.

Na všech oblastních celních úřadech byli vyčleněni pracovníci, kteří se zabývají problematikou boje proti drogám a bylo dokončeno budování mobilních operativních skupin, včetně jejich technického vybavení. Proběhla řada specializovaných odborných školeni a kurzů, zaměřených na potírání nelegálního obchodu s drogami. Stejně tak byla věnována patřičná pozornost zvyšování odborné přípravy v drogové problematice u všech celníků, kteří vykonávají službu na hraničních přechodech i ve vnitrozemí.

V legislativní oblasti mělo v roce 1996 zásadní význam schválení vládního návrhu zákona proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (č. 61/1996 Sb.) který vytvořil mechanismy výrazně stěžující "praní špinavých peněz" pocházejících také z obchodu s drogami. Novela trestního zákona, trestního řádu a policejního zákona (č. 152/1995 Sb.) uzákonila některé instituty, které výrazně zefektivní boj proti organizované drogové kriminalitě (zajištění účtu v bance, záměna sledované zásilky, podmínky využívání policejního agenta, dočasné odložení trestního stíhání v zájmu koordinace mezinárodní spolupráce). V roce 1997 byl schválen vládní návrh celního zákona, který se výrazně promítne do činnosti specializovaných útvarů potírajících pašování omamných a psychotropních látek.

V oblasti vězeňství byla od roku 1994 realizována systémová opatření, jejichž cílem je zabránit průniku drog do vězeňských objektů. Pro orientační zjišťování drog byly všechny věznice vybaveny indikačními testy, které umožňují provádění příslušných kontrol. V rámci diferencovaného výkonu trestu pro osoby závislé na drogách bylo vytvořeno specializované oddělení ve věznici v Plzni. Odsouzení jsou pří nástupu výkonu trestu vyšetřováni s cílem identifikovat uživatele drog a závislé, pro které je vytvořen tzv. resocializační program. V souvislosti s dohledem nad výkonem alternativních trestů (také u pachatelů drogové trestné činnosti) se stal významným nástrojem trestní justice institut probace (u trestů nespojených s odnětím svobody). Drogová problematika se stala součástí dalšího vzdělávání soudců, státních zástupců a probačních úředníků.

3. Oblast snižování poptávky po drogách - primární prevence

Primární prevence spadá především do věcné příslušnosti rezortu školství, mládeže a tělovýchovy a rezortu zdravotnictví. Aby mohla být primární prevence efektivní, je nezbytná účast co nejširší veřejnosti a spolupráce státních i nestátních organizací. Hlavním preventivním cílem je snížit poptávku po drogách a zabránit užívání návykových látek mezi cílovou populací převážně dospívajících a mladých lidí, a to prostřednictvím ovlivňování jejich postojů, včasného poskytování informací o rizikách užívání drog i nácvikem odmítání nabídky drog v rizikových situacích.

S cílem zajistit přímo v povinné výuce komplexní preventivní výchovné působení na žáky základních škol zpracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy program Výchova ke zdravému životnímu stylu. Postupně dochází k proškolování pedagogických pracovníků tak, aby byli schopni účinně preventivně působit na žáky. Primární prevence je zabezpečována také mimoškolními aktivitami zaměřenými na využití volného času dětí a mládeže prostřednictvím státních i nestátních organizací finančně podporovaných státem. K zabezpečení kvality takového působení přispívají i dvě metodická pracoviště pro pregraduální výchovu pedagogů. Drogová problematika byla také začleněna do některých dalších universitních výukových programů.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy uložil všem ředitelům škol a ostatních školských zařízení přijmout účinná opatření ke snižování poptávky po drogách, včetně sankcí za neplnění těchto opatření. Školským úřadům bylo uloženo koordinovat preventivní aktivity a sledovat výskyt jevů souvisejících s drogami. Školní řády byly doplněny o příslušné sankce. Prioritou se stala oblast včasné identifikace problémů zneužívání drog u dětí a školní mládeže, včetně metodických návodů na řešení vznikajících problémů ve spolupráci s pedagogicko psychologickými poradnami a dalšími školskými zařízeními. Pro efektivní realizaci primární prevence v působnosti školských zařízení byl vytvořen soubor metodických materiálů, včetně učebnicových textů, u kterých je v současné době ověřována jejich účinnost.

V působnosti Ministerstva zdravotnictví v rámci Národního programu zdraví byly podpořeny programy zaměřené na protidrogovou prevenci a výchovu ke zdravému životnímu stylu. Byla vydána řada metodických materiálů (publikací, videofilmů) s protidrogovou tematikou s hlavním důrazem na odbornou úroveň a přiměřenost pojetí prevence pro specifické cílové skupiny.

Primární prevence se stala také těžištěm preventivních protidrogových aktivit v rezortu obrany. Bylo zabezpečeno proškolení velitelů armádních sborů a samostatných brigád, proběhly školící aktivity na nižších úrovních velení. Kurs protidrogové prevence absolvovali také příslušníci jednotky IFOR, odcházející do Bosny. Oddělení sociální prevence Ministerstva obrany realizovalo u vybraných útvarů školící aktivity také pro vojáky základní vojenské služby a pro účely těchto programů byly vydány metodické materiály.

l když těžiště protidrogových aktivit v oblasti vězeňství spočívá většinou v oblasti represe a resocializace, je i zde realizován soubor preventivně léčebných opatření prostřednictvím zdravotní péče o drogově závislé osoby.

Pro preventivní, ale také represivní oblast mělo zásadní význam vytvoření drogového informačního systému v působnosti hygienické služby. V rámci tohoto programu došlo ke komplexnímu zmapování rozsahu zneužívání drog, a to jak ve všeobecné populaci dospívajících a mladých lidí, tak u skupin tzv. problémových uživatelů drog a dále v některých specifických skupinách (např. ve věznicích). Drogový informační systém byl doplněn o kvalitativní výzkumy drogové scény především v populaci "skrytých" uživatelů drog, které byly realizovány v rámci mezinárodního projektu "Rapid Assessment".

V působnosti rezortů zdravotnictví i školství byl podpořen vznik sítě preventivních zařízení, jejichž cílem je také včasná identifikace problémů působených užíváním návykových látek a následná intervence (celkem je evidováno 104 pedagogicko-psychologických poraden, 25 středisek výchovné péče, 61 speciálních výchovných zařízení a přibližně 100 nestátních organizací působících v oblasti prevence).

Zmíněná opatření měla za následek rostoucí informovanost veřejnosti o nebezpečí užívání drog, zvýšení funkčnosti školských poradenských a výchovných zařízení v řešení problematiky drog, vznik komplexních preventivních programů ve školských zařízeních i v rámci mimoškolních aktivit, rostoucí dostupnost léčebné péče a postupné vytváření uceleného systému péče o problémové uživatele drog i závislé na drogách.

4. Oblast léčebné péče a resocializace

Léčebná péče a resocializace je zaměřena na oblast včasné odborné pomoci problémovým uživatelům návykových látek a především na vlastní léčení s následnou resocializací osob již závislých. Konečným cílem je abstinence od drog, dílčími cíli pak snížení rozsahu užívání drog, snížení rizikového chování, zlepšení fyzického a psychického zdraví a zkvalitnění sociálního fungování. Zmíněné oblasti spadají především do věcné příslušnosti rezortu zdravotnictví a rezortu práce a sociálních věcí, v rámci péče o nezletilé a mladistvé uživatele drog také do gesce rezortu školství, mládeže a tělovýchovy, v oblasti vězeňství do gesce rezortu spravedlnosti.

Hlavní prioritou Ministerstva zdravotnictví v uplynulém období bylo vytvoření komplexního a kontinuálního systému péče o drogově závislé. Do sortimentu služeb komplexního systému péče patří: terénní programy a programy včasné intervence, detoxifikační centra, ambulantní péče včetně stacionárních programů, krátkodobá a střednědobá ústavní léčba, dlouhodobá léčebná péče a resocializace, programy následné péče a prevence relapsu, substituční programy a programy minimalizace zdravotních rizik.

Oblast včasné intervence se podařilo systematičtěji začít rozvíjet až v posledních dvou letech, kdy byl podpořen vznik terénních programů v některých velkých městech (např. Praha, Brno, Olomouc). Funkce detoxifikačních center se stala základním předpokladem pro následnou léčebnou péči. Detoxifikační programy byly vybudovány v Praze (v rámci Všeobecné fakultní nemocnice, Psychiatrické léčebny Bohnice a Nemocnice Ministerstva vnitra), v léčebně Červený Dvůr (Český Krumlov) pro jihočeský region, v Opavě, Ústí nad Labem, Mostě a Havlíčkově Brodě.

Ambulantní péče je v současné době prováděna zčásti v ordinacích pro alkohol a toxikomanie a zčásti v obvykle nestátních nízkoprahových kontaktních centrech. V roce 1996 byl zahájen první stacionární ambulantní program pro mírnější formy závislostí.

Krátkodobá a střednědobá ústavní péče je zajišťována především zdravotnickými zařízeními, a to jak státními, tak i nestátními. Poměrně uspokojivě pokrývá celé území ČR. Přesto s ohledem na stoupající poptávku po těchto léčebných službách bylo nutné rozšířit kapacitu některých zařízení (např. v Praze - Bohnicích). popř. zřídit programy nové (např. v Hradci Králové - Nechanicích).

V roce 1996 byl připraven program methadonové substituce pro osoby závislé na opiátech. Zahájení programu se předpokládá v nejbližší době. V této souvislosti ministr zdravotnictví jmenoval odbornou pracovní komisi, která bude dohlížet na klinický průběh programu.

Oblast resocializace, následné péče a prevence relapsu spadá společně s terciální prevencí (programy minimalizace zdravotních a sociálních rizik spojených s užíváním drog) především do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Resocializace mladistvých a dospívajících uživatelů drog je navíc řešena také v působnosti rezortu školství, mládeže a tělovýchovy. Sociální pomoc pro závislé na drogách je prováděna na úrovni okresních úřadů prostřednictvím sociálních kurátorů, kurátorů pro mládež a prostřednictvím sociálních asistentů. Pracovní náplní sociálních asistentů je práce s rizikovou populací dospívajících a mladých lidí ohrožených i zneužíváním drog. Jejich hlavním úkolem je minimalizovat sociálně patologická rizika u problémové mládeže (např. pomoc v krizových situacích), včetně hledání pracovních příležitostí a smysluplného využití volného času. Tato činnost je vykonávána také prostřednictvím 8 nízkoprahových zařízení, která tvoří zázemí pro práci sociálních asistentů s mládeží přímo v terénu. V ČR v současné době působí na 19 místech 28 sociálních asistentů. Na dalších 58 pracovištích je tato funkce propojena s výkonem agendy sociálního kurátora a kurátora pro mládež.

Oblast dlouhodobé resocializace a následné péče osob již na drogách závislých není pokryta dostatečnou lůžkovou kapacitou a je pravděpodobně nejslabším článkem komplexního systému léčebné a resocializační péče. V ČR je v současné době k dispozici přibližně 35 lůžek dlouhodobé péče v terapeutických komunitách nestátních organizací, přičemž reálná potřeba je minimálně pětkrát vyšší. V této souvislosti je očekáváno v roce 1997 zahájení dalších 3 terapeutických programů s plánovanou kapacitou 45 lůžek.

Problematika terciární prevence je zaměřena na minimalizaci zdravotních a sociálních rizik působených užíváním drog a prioritně na prevenci šíření infekce HIV/onemocnění AIDS mezi nitrožilními uživateli drog. Jedná se o významný problém veřejného zdravotnictví, především s ohledem na skutečnost, že uživatelé drog dnes tvoří jednu z nejrizikovějších populací pro šíření infekce HlV. V rámci prevence tohoto onemocnění byly v rizikových městech ČR (např. v Praze, Brně, Ústí nad Labem) vytvořeny specializované programy výměny a likvidace již použitého injekčního materiálu. Rozsah rizikového chování byl v těchto oblastech výrazně snížen, a to je pravděpodobně také jeden z důvodů zatím příznivě nízkého výskytu této infekce mezi uživateli drog v ČR.

V oblasti vězeňství byly již pro léčbu a resocializaci v rámci výkonu trestu vytvořeny odpovídající legislativní a organizační podmínky srovnatelné se zahraničním standardem. V roce 1996 byla prováděna systematická diagnostika drogové a lékové závislosti vězňů při jejich nástupu do výkonu trestu. Na základě dobrovolnosti je odsouzeným poskytována možnost v rámci diferencovaného výkonu trestu podrobit se léčbě i ve specializovaném oddělení ve věznici v Plzni, jehož součástí je i žádoucí resocializace. Zkušenosti z věznice v Plzni s aplikací resocializačních programů jsou využívány i ve věznici pro mladistvé ve Všehrdech a připravuje se rozšíření těchto programů i v dalších místech.