Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

6. Možnosti integrace cizích státních příslušníků do České republiky

Nejobecněji lze integraci vymezit jako proces postupného začleňování nově příchozích do stávajících vazeb a struktur společnosti. Integrace je komplexní jev, u něhož můžeme rozlišit ekonomické, sociální, kulturní, právní a politické aspekty. Je přirozeným důsledkem migrace, který je z hlediska trvalého udržení a obnovování základních principů demokratických společností, mezi něž patří především princip participace a rovnosti, žádoucím jevem.

Západoevropské země, které přijaly v padesátých a šedesátých letech silné imigrační vlny, a to jak v rámci systému "hostujících pracovníků", tak ve spojitosti se svými tradičními historickými vazbami (např. vztah mateřská země - bývalá kolonie), vynakládají dlouhodobě na integraci těchto skupin obyvatel značné úsilí s nestejným výsledkem. Integrace tzv. druhé a třetí generace imigrantů je jednou z priorit imigrační politiky například v Německu, Rakousku, Švédsku a dalších zemích.

Situace v České republice je v důsledku historických a geopolitických podmínek zatím odlišná. Nová pracovní migrace, která je spojena se společenskými a hospodářskými změnami po roce 1989, je teprve v počáteční fázi vývoje. Podobně jako tomu bylo v minulosti v západoevropských zemích, je také u nás pracovní migrace považována za dočasnou. Počítá se s návratem zahraničních pracovníků do země původu a otázky jejich politické, kulturní a sociální participace na životě společnosti zatím nejsou nastolovány.

Trvalý trend zvyšování počtu cizinců, kteří legálně pobývají v České republice, nicméně vysílá zřetelný signál, že v horizontu jednoho desetiletí musíme počítat s možností podstatné změny stávající situace. Ministerstvo vnitra proto přijalo organizační opatření, kterým bylo určeno pracoviště, které se bude systematicky zabývat koncepčními otázkami integrace cizinců.

V současnosti se z celospolečenského hlediska jeví jako aktuální a naléhavý problém integrace některých menších specifických skupin cizinců. Jde o tyto tři kategorie cizinců:

- osoby, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka,

- osoby českého původu z území bývalého SSSR a z jihovýchodní Evropy (krajané), které přesídlily nebo usilují o přesídlení do ČR,

- osoby z bývalé Jugoslávie, kterým Česká republika poskytuje dočasné útočiště a které se z objektivních důvodů nebudou moci vrátit do vlasti.

6.1 Státní asistenční program integrace osob s přiznaným postavením uprchlíka

V současné době žije na území České republiky 1259 osob, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka z důvodu pronásledovaní v zemi původu. Základní součástí ochrany poskytované uprchlíkům je umožnění pobytu a lidsky důstojné existence na území státu, který jim poskytl azyl. Uznaní uprchlíci jsou skupinou cizinců, u nichž je nutné vzhledem k jejich situaci předpokládat trvalé usídlení a u kterých je proto žádoucí podporovat jejich plnou integraci do společnosti.

Ministerstvo vnitra ČR vypracovalo v roce 1993 podpůrný program integrace osob s přiznaným postavením uprchlíka, který je uskutečňován v souladu s usnesením vlády ČR č. 643 ze dne 17. listopadu 1993 a podle pravidel stanovených v Instrukci MV ČR ze dne 27. května 1994 o postupu okresních úřadů při zajišťování integrace osob s přiznaným postavením uprchlíka v ČR. Základním principem programu je poskytnutí pomoci uprchlíkům při zvládání těch překážek v jejich zapojování se do společnosti, které v počáteční fázi tohoto procesu vzhledem k objektivním okolnostem nemohou překonat pouze vlastním úsilím. Nejdůležitější oblastí, kam směřuje pomoc státu, je obstarání samostatného bydlení v obcích mimo kolektivní uprchlická zařízení. Dalšími součástmi integračního programu je pomoc při vyhledání vhodného zaměstnání a bezplatné poskytování výuky českého jazyka. V širším pojetí patří k podmínkám pro úspěšnou integraci také možnost sloučení s nejbližšími rodinnými příslušníky.

V rámci uskutečňovaného asistenčního programu přispívá stát z prostředků státního rozpočtu na zajištění vhodného samostatného bydlení pro uprchlíky jednorázovou částkou 100.000 Kč na "uprchlíka - nájemce bytu" a částkou 50.000 Kč na každou další osobu s přiznaným postavením uprchlíka, která bude žít s nájemcem bytu ve společné domácnosti. Finanční prostředky nejsou poskytovány uprchlíkům, ale tomu, kdo poskytne vhodnou nabídku bydlení, v převážné většině případů obcím. Stát dále přispívá částkou 50.000 Kč na uprchlíka a 10.000 Kč na další osobu na rozvoj infrastruktury obce. Podmínkou poskytnutí těchto prostředků je uzavření nájemní smlouvy na 10 let s uprchlíkem. Finanční prostředky na bydlení jsou přitom využívány zejména na rekonstrukci přiměřeného bytu.

V roce 1996 uzavřelo Ministerstvo vnitra s obcemi 15 smluv, které zajišťují bydlení pro 44 osob s přiznaným postavením uprchlíka. Celkem byla v letech 1994 - 1996 zajištěna integrace pro 248 uprchlíků. Pro rok 1997 jsou vyčleněny finanční prostředky na zajištění podmínek integrace pro maximálně 150 osob s přiznaným postavením uprchlíka.

S uskutečňováním integračního programu se počítá také v příštích letech. Jedině začlenění uprchlíků do obcí a přenesení odpovědnosti za jejich další osud ze státu na ně samotné může vytvořit příznivé podmínky pro jejich další integraci, která je jak v zájmu těchto jednotlivců, tak v zájmu celé společnosti. Překážkou efektivního uskutečňování integračního programu je klesající počet nabídek vhodného bydlení. Integrační program pro uprchlíky je kladně hodnocen Úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a lze konstatovat, že jeho existence přispívá k dobré pověsti České republiky na poli ochrany lidských práv.

6.2 Příchod a integrace krajanů

Na území bývalého SSSR a v jihovýchodní Evropě žije kolem 40.000 osob českého původu. Prioritou politiky České republiky ve vztahu k těmto krajanům, kteří se v důsledku politického a ekonomického vývoje v těchto oblastech dostávají v některých případech do svízelného postavení, je jejich podpora v zahraničí.

Někteří krajané však vidí jediné trvalé řešení své situace v přesídlení do České republiky a očekávají od České republiky v tomto směru pomoc. V letech 1991 - 1993 přesídlilo do České republiky 1812 osob z Ukrajiny a Běloruska v rámci humanitární akce, organizované vládou ČSFR a ČR v souvislosti s odstraňováním následků černobylské katastrofy. Těmto přesídlencům bylo zajištěno bydlení a zaměstnání a byl jim povolen trvalý pobyt. Na základě novely zákona o státním občanství z roku 1995 jim bylo umožněno získat české občanství. Dalších 300 krajanů, většinou z Rumunska a Ukrajiny, přesídlilo v letech 1990 - 94 do ČR na základě vlastní aktivity. Zkušenosti z let 1991-93 ukázaly, že hromadné přesídlovací akce stimulují zájem o přesídlení i uvnitř relativně stabilních krajanských komunit, a že je proto vhodnější umožňovat přesídlení do ČR výhradně individuálně.

Od roku 1994 zajišťuje Ministerstvo vnitra prostřednictvím smluvně vázané nevládní organizace (v letech 1994-96 byla touto organizací Nadace při ČT Člověk v tísni) program individuální pomoci krajanům žijícím ve vybraných vzdálených nebo ohrožených teritoriích. Za vzdálená nebo ohrožená teritoria, jejichž obyvatelům s prokázaným českým původem může být poskytnuta pomoc při zajištění hmotných podmínek pro povolení trvalého pobytu na území ČR, jsou na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí a schválení vládou ČR považována území těchto států: Ruská federace, Republika Kazachstán, Republika Uzbekistán, Republika Kyrgyzstán, Republika Tádžikistán, Turkmenistán, Ázerbajdžánská republika, Arménská republika, Gruzínská republika a Republika Bosna a Hercegovina.

Program pomoci krajanům vychází ze zásad politiky vlády ČR ve vztahu k přesídlování cizinců českého původu žijících v zahraničí, které byly schváleny usnesením vlády ČR č. 72 ze dne 17. ledna 1996 a podle příslušné Instrukce MV ČR ze dne 15. 9. 1995. Cílem programu však není přesídlování krajanů stimulovat, pouze jej v odůvodněných případech a v předem stanovených mezích umožnit. Maximální počty žadatelů, kterým bude přesídlení umožněno a výše finančních prostředků uvolněných pro tento účel proto musí být stanovovány ročně s přihlédnutím k aktuální situaci v zemích původu krajanů usilujících o přesídlení do ČR a v návaznosti na vyhodnocení dosavadních výsledků programu pomoci a získaných zkušeností.

Jádrem programu je vyhledání a zprostředkování vhodného bydlení a zaměstnání pro jednotlivé krajany a jejich rodiny. Vyhledávání, zprostředkování a komunikaci s krajany zajišťuje určená nevládní organizace, o přijetí konkrétní nabídky pro umístění krajanů předložených obcemi prostřednictvím této nevládní organizace rozhoduje Ministerstvo vnitra. Stát přispívá z prostředků státního rozpočtu na zajištění bydlení krajanů ve stejném rozsahu jako v případě uprchlíků.

V letech 1994 - 1996 byly v rámci programu zabezpečeny podmínky po přesídlení 3 38 krajanů, završeno bylo přesídlení 179 osob. Pro rok 1997 souhlasila vláda ČR se zabezpečením podmínek trvalého pobytu pro nejvýše 300 krajanů. Vzhledem k trvajícímu zájmu krajanů o přesídlení se zatím neuvažuje o ukončení programu pomoci.

6.3 Příprava integrace některých skupin osob v návaznosti na ukončení poskytování dočasného útočiště

Ke konci roku 1996 žilo na území České republiky cca 100 osob v dočasném útočišti, které trpěly závažným zdravotním postižením. Tyto osoby ztratily vzhledem ke svému zdravotnímu stavu možnost vrátit se zpět na území Republiky Bosna a Hercegovina k 30. 9. 1997, kdy se počítá s ukončením dočasného útočiště a ani nejsou schopny si individuálně zajistit podmínky pro povolení pobytu v ČR.

V souladu s usnesením vlády ČR č. 580 ze dne 13. 11. 1996 bude situace těchto osob řešena povolením trvalého pobytu. Žádosti osob se závažným zdravotním postižením o povolení trvalého pobytu posoudí pro tento účel ustavená meziresortní komise. Z humanitárních důvodů a ve snaze usnadnit začlenění těchto lidí do společnosti bude v případě kladného posouzení žádosti zdravotně postižené osoby povolen trvalý pobyt také rodinným příslušníkům, kteří o tuto osobu doposud pečovali. Soběstačným zdravotně postiženým osobám nebo zdravotně postiženým osobám v doprovodu rodinných příslušníků pomůže stát se zajištěním samostatného bydlení ve stejném rozsahu jako osobám s přiznaným postavením uprchlíka a krajanům.

Podpora integrace zdravotně postižených osob v dočasném útočišti je jednorázovým projektem, který odpovídá na zvláštní a složitou situaci poměrně malého okruhu cizinců.

6.4 Vytvoření právních předpokladů pro individuální integraci

Z právního hlediska lze proces integrace cizince do společnosti považovat za dovršený získáním občanství hostitelského státu (naturalizací). V současné době platná zákonná úprava udělení občanství v ČR odpovídá normám platným v západoevropských zemích, především pokud jde o požadovanou délku legálního pobytu na území státu před udělením občanství. (Ta se pohybuje v rozmezí 5 - 12 let předchozího legálního pobytu v západoevropských zemích; v ČR jde o pětiletý nepřetržitý trvalý pobyt na území ČR.)

Naturalizace je ovšem pouze posledním článkem v procesu právní integrace. Funkční právní rámec integrace zahrnuje předchozí stupně, které lze schematicky vyznačit mezníky povolení časově omezeného pobytu a povolení trvalého pobytu, s možností přechodu z první do druhé kategorie. V zemích západní Evropy je možnost získání trvalého pobytu v návaznosti na předchozí časově omezený pobyt obvyklá a je podmíněna vedle ekonomických kritérií (např. soběstačnost, vyhovující bydlení určitou minimální délkou předchozího legálního časově omezeného pobytu. Ta se pohybuje od 2 do 10 let (např. Dánsko, Švédsko - 2 roky, Belgie, Nizozemí 5 let, Německo - 8 let, Švýcarsko - 10 let).

Současná česká právní úprava pobytu cizinců neupravuje možnost přechodu z dlouhodobého na trvalý pobyt. Připravovaná nová právní úprava pobytu cizinců proto počítá s umožněním přechodu z časově ohraničeného a účelově vázaného pobytu na pobyt trvalý za splnění dalších zákonem stanovených podmínek. Touto změnou se česká zákonná úprava přiblíží vyspělým západoevropským zemím a požadavkům plynoucím z aktů EU (Resoluce Rady 96/C 80/02 ze 4. března 1996 o právním postavení občanů třetích zemí, kteří pobývají dlouhodobě na území členských států) a vytvoří se tak úplný základní právní rámec umožňující individuální integraci cizinců s ohledem na jejich osobní volbu, vynaložené úsilí a zájmy společnosti.

Dalšími oblastmi, které budou muset být v nejbližší době revidovány se zřetelem na dosažení standardů obvyklých v zemích západní Evropy a v rámci přípravy harmonizace právního řádu ČR s normami EU, je vymezení podmínek pro slučování rodin cizinců a právní postavení migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků.

6.5 Perspektivy a meze možností integrace dalších skupin cizinců

Česká společnost byla po dlouhá desetiletí po druhé světové válce jen ve velmi malé míře konfrontována s problémem trvalé integrace cizinců. Také zkušenosti státu s tímto nesmírně složitým a komplexním problémem, získané především při praktickém uskutečňování programů integrace uprchlíků a krajanů v devadesátých letech, jsou zatím omezené. Prognózy a perspektivy dalšího vývoje problematiky integrace je proto nutné činit především s přihlédnutím ke zkušenostem západoevropských zemí.

Tyto zkušenosti vypovídají, že schopnost společnosti relativně bezkonfliktně inkorporovat nově příchozí je podmíněna a ovlivňována řadou vyvíjejících se faktorů, z nichž mezi nejdůležitější patří politické a kulturní tradice (např. zkušenost se soužitím různých etnik), celková hospodářská situace, podmínky na trhu práce a v oblasti bydlení. Všeobecně platí, že zhoršování ekonomických podmínek, vysoká nezaměstnanost a nedostatek vhodného bydlení pro nižší příjmové skupiny obyvatel jsou živnou půdou pro vznik napětí a konfliktů mezi "domácím" obyvatelstvem a novými přistěhovalci.

V současné době uskutečňované integrační programy pro uprchlíky a krajany dosahují uspokojivých výsledků vzhledem k celkově příznivé situaci na trhu práce a intenzívní podpoře státu při zajišťování vhodného bydlení.

Ze zkušeností západoevropských zemí lze dovodit, že Česká republika může být v blízké budoucnosti konfrontována s potřebou zajistit trvalou integraci části cizinců, jejichž pobyt je v současnosti vnímán jako dočasný. Trvalá integrace většího počtu zahraničních pracovníků a jejich rodin se však může ukázat jako velmi problematická. V současné době používané integrační modely, které jsou založené na práci s jednotlivými rodinami uprchlíků a krajanů a na vysoké míře finanční a další podpory ze strany společnosti, nejsou pro integraci větších skupin cizinců použitelné. Jedním z cílů imigrační politiky proto musí být vytvoření podmínek umožňujících integraci na základě vlastního individuálního úsilí cizince. Protože schopnost společnosti absorbovat nově příchozí je nutné vnímat realisticky jako omezenou, je žádoucí, aby především rozhodnutí v oblasti pracovní migrace byla činěna se zřetelem na tuto skutečnost.

7. Vnitrostátní migrace

Statistika vnitřní migrace v České republice je založena na sledování změn obce trvalého pobytu obyvatel (občanů České republiky i cizinců, pokud jsou přihlášeni k trvalému pobytu). S výjimkou Prahy, kde je statisticky sledováno i stěhování obyvatel uvnitř města, mezi urbanistickými obvody, nejsou do statistiky migrace zahrnuty případy stěhování uvnitř obcí. Do doby, kdy byla zpracovávána tato zpráva, byly známy výsledky statistického sledování migrace za jedenáct měsíců roku 1996 leden až listopad.

V roce 1996 nenastaly ve struktuře vnitřní migrace podstatné změny. Pokračoval dlouhodobý úbytek počtu případů stěhování uvnitř České republiky, navazující na několikaletý trend snižování objemu vnitřní migrace.

Pokles objemu vnitřní migrace svědčí o zpomalující se teritoriální mobilitě obyvatelstva. Vedle pozitivních rysů má tento trend i negativní stránku v menší možnosti adaptace na územní změny hospodářské struktury.

Migrační přírůstky do začátku devadesátých let zaznamenávala výhradně města a zejména venkovské oblasti migrací obyvatelstvo ztrácely. Tento tradiční obraz migrace se po roce 1990 změnil a v roce 1996 byly migrační proudy již zcela odlišné proti situaci v osmdesátých letech. Svědčí o tom přehled sald migrace jednotlivých krajů.

Migračně nejziskovějším regionem byl v roce 1996 - stejně jako v roce 1995 jednoznačně Středočeský kraj, nejztrátovějším regionem byla Praha. Vedle ukončení hromadné bytové výstavby v panelových městských sídlištích má svůj vliv i finanční nedostupnost městských bytů, zejména pražských, pro potencionální zájemce o přistěhování. Naopak soustředění individuální bytové výstavby do pražského okolí a do příměstských okresů vůbec má vliv na ziskové migrační saldo v těchto regionech. V roce 1996 se migrační ztráta Prahy prohloubila natolik, že ani zisk z přistěhování osob ze zahraničí ji nevyrovnává. Migrační růst hlavního města, který byl až dosud samozřejmostí, zaniká.

Protože v Praze s vysokým věkovým průměrem jejího obyvatelstva (průměrný věk žijících obyvatel se blíží 40 rokům, což je nejvíce ze všech českých měst) je i nízká porodnost a vysoká úmrtnost, ztrácí Praha obyvatelstvo i přirozeným úbytkem.

Migrační příčiny jsou různé, nejvíce se však vyskytují důvody "následování rodinného příslušníka", druhým nejčastěji uváděným důvodem jsou "bytové důvody". Dalšími v pořadí jsou "změna pracoviště" a "přiblížení k pracovišti". "Zdravotní důvody" přesáhly 10% u přistěhovalých jen ve třech okresech: Žďár nad Sázavou, Pelhřimov a Příbram, u vystěhovalých motivovaly "zdravotní důvody" nejčastěji v okresech Plzeň-jih, Kutná Hora a Teplice. Pozoruhodné je, že s výjimkou okresu Teplice nejsou zdravotní důvody nadprůměrně uváděny u vystěhovalých z okresů severočeské pánve.

Celkově lze konstatovat, že ani v roce 1996 nepředstavuje vnitrostátní migrace v České republice sama o sobě sociální ani demografický problém. Náznakem negativního rysu zůstává její malá a dále klesající intenzita, perspektivně neodpovídající potřebám ekonomické a sociální restrukturalizace.

8. Závěr

Předložená zpráva ve svých kapitolách představuje faktografický popis stavu v oblasti migrace na území České republiky za rok 1996. Informace a data tvoří základní podklady pro stanovení některých migračních trendů. Statistické údaje vypovídají o situaci v krajích, u některých jevů v okresech České republiky. Jejich analýza je nezbytným východiskem pro ucelený pohled na migraci na našem území.

Z předložených údajů je zřejmé, že téměř u všech sledovaných ukazatelů v legální, řízené migraci, ale i u nelegální migrace, došlo v roce 1996 k nárůstu ve srovnání s rokem 1995. Z ekonomického pohledu pravděpodobně nelze odvodit žádná negativa z dat o situaci v oblasti legální migrace - vzrůstá počet cizinců, kteří v rámci turistiky vstupují na území České republiky, což je bezesporu velmi pozitivní a vzhledem k nízké nezaměstnanosti pravděpodobně ani stále rostoucí počty usedlých cizinců na našem teritoriu nemohou zatím negativně působit na trh práce. Z hlediska bezpečnosti však vyplývá, zejména ze závěrů analýz situace v oblasti nelegální migrace, požadavek na prosazení důslednější kontroly cizinců žádajících o pobyt na našem území, přijetí regulativních opatření a zpřísnění právní úpravy.

Oproti situaci zaznamenané v roce 1995 vzrostl v roce 1996 například počet osob odbavených na státní hranici ČR o 28 milionů a počet cizinců s povoleným dlouhodobým či trvalým pobytem z hodnoty 159 207 osob v roce 1995 na 199 152 osob; přitom počet žádostí o povolení dlouhodobého či trvalého pobytu podaných prostřednictvím zastupitelských úřadů ČR tvoří minimum a pohybuje se okolo 1% (z celkového počtu povolených žádostí). Podíl počtu cizinců s povoleným trvalým a dlouhodobým pobytem na území ČR vůči počtu obyvatel ČR tvořil ke konci roku 1995 cca 1.5%, na konci roku 1996 se blížil hodnotě 1.9%. Vzrostl také počet zjištěných nedovolených přechodů státních hranic (v roce 1995 19 172, v roce 1996 23 705), zvýšil se počet osob, které se snaží nedovoleně překročit státní hranice ČR ještě v den příjezdu do naší republiky, množí se také případy nelegálních přechodů státních hranic za použití převaděčů, zvyšuje se procento osob, které se pokoušejí o nedovolené překročení hranice opakovaně (v roce 1993 cca 6.9%, v roce 1996 cca 14%), roste i počet případů zneužití cestovních dokladů. V roce 1996 byl 9 525 cizincům uložen zákaz pobytu (což je o 13 14 případů více, než v roce předchozím), vyhoštěno bylo 1 065 cizinců (administrativně 369, soudně 696), v roce 1995 bylo vyhoštěno 910 cizinců (administrativně 297, soudně 613). V roce 1996 bylo trestně stíháno 7181 cizinců.

Z hlediska legální migrace je Česká republika cílovým státem, což je zejména ve vztahu k úspěšnému rozvoji cestovního ruchu jev velmi pozitivní. Stále rostou počty cizinců s povoleným trvalým a dlouhodobým pobytem, přičemž jako nevyhovující se ukazuje dosavadní zákonná úprava, která umožňuje cizincům žádat o tento druh pobytu i z území našeho státu, což jiné státy zpravidla neumožňují.

Z hlediska nelegální migrace je Česká republika zemí tranzitní. Přitom zhruba 70% cizinců, kteří naši republiku opouštějí nelegálně, vstoupilo na její území zcela legálně. Převaděčská činnost nabývá vysoce organizovaných forem, v této souvislosti lze bezpochyby mluvit o organizovaném zločinu. Zmiňovaná opatření jsou navrhována také proto, aby bylo zabráněno snahám o vybudování převaděčského koridoru přes Českou republiku.

Smyslem navrhovaných kroků je dosáhnout regulované migrace, jejíž dopady nebudou Českou republiku ohrožovat. Jak již bylo řečeno, řešení lze spatřovat

- ve vzájemné vazbě právních předpisů v oblasti migrace, v novém zákoně o pobytu cizinců a zákoně o azylu,

(pozn.: Návrh věcného záměru zákona o pobytu cizinců i zákona o azylu schválila vláda dne 6. března 1997.)

- v přenesení všech žádostí cizinců o pobyt v České republice na zastupitelské úřady České republiky v zahraničí,

(pozn.: Tento bod je obsažen v návrhu věcného záměru zákona o pobytu cizinců. S řešením problematiky úzce souvisí modernizace vízového procesu, která díky technickému zkvalitnění přenosových cest poskytne ministerstvu vnitra pružnější možnost vyjádřit se k žádostem o víza podávaným na zastupitelských úřadech.)

- v přijetí nové koncepce vízové politiky,

(pozn.: Příprava koncepce vízové politiky a praxe probíhá; usnesením vlády č.296/1996 k "Problematice organizovaného zločinu a účinného postupu proti tomuto typu trestné činnosti" vláda uložila ministru vnitra ve spolupráci s ministrem zahraničních věcí koncipovat vízovou politiku České republiky se zřetelem na vízovou praxi států EU. Na základě téhož usnesení vlády ministr vnitra vyhodnotí plnění tohoto úkolu k 30. 6. 1997 a dle usnesení vlády č. 577/1996 v září 1997 předloží vládě vyhodnocení a případnou aktualizaci schválené strategie postupu proti organizovanému zločinu.)

- v novelizaci úpravy zaměstnávání cizinců, v novelizaci předpisů v oblasti podnikání cizinců,

(pozn.: Svým usnesením č. 577/1996 uložila vláda ministrům vlády "předložit novou vzájemně provázanou legislativní úpravu podmínek pobytu, podnikání a zaměstnávání cizinců a podmínek pro poskytování azylu. Mimo jiné má ministr průmyslu a obchodu" nově upravit podmínky podnikání cizinců a doplnit dosavadní právní úpravu živnostenského podnikání o řešení dosud neupravených nebo nejednoznačně řešených oblastí". Ministr práce a sociálních věcí má "pokračovat v uzavírání mezivládních dohod se zeměmi, ze kterých lze očekávat nejvíce potencionálních pracovních migrantů " a "předložit věcný záměr novelizace zákona o zaměstnanosti zaměřený zejména na zaměstnávání cizinců". Ministryně spravedlnosti má dle tohoto usnesení "po posouzení věcného záměru novely zákona o zaměstnanosti, zaměřené zejména na zaměstnáváni cizinců, zvážit možnost předložení návrhu novely trestního zákona, kterou by byla zavedena nová skutková podstata trestného činu nelegálního zaměstnávání cizinců".)

- v kooperaci všech relevantních složek uvnitř státu.

Migrace nelegální, neřízená, může představovat destabilizující faktor. Ochrana a kontrola na státních hranicích se všemi sousedními státy, vysoce profesionální práce cizinecké a pohraniční policie ve vnitrozemí, spolupráce všech zainteresovaných policejních složek, ale i dalších kontrolních mechanismů, stíhání organizovaného zločinu, kterým bezesporu převaděčství je a technické zabezpečení - to jsou prvotní a základní principy pro omezování nelegální migrace. Tato opatření na národní úrovni musí být doprovázena dialogem se zahraničními partnery v Evropě a přijímáním osvědčených principů a postupů v oblasti III. pilíře Evropské unie.