I. Informace o situaci v oblasti migrace na území České republiky v roce 1996. | |
II. Grafické přílohy |
OBSAH
1. Úvod
1.1 Podmínky vstupu a pobytu cizinců na území ČR
1.2 Aktuální stav v oblasti vízové
politiky a praxe
2. Legální migrace
2.1 Obecné údaje
2.2 Formy pobytu cizinců na území České republiky
2.2.1 Krátkodobý pobyt
2.2.2 Dlouhodobý a trvalý pobyt
2.2.3 Přiznání postavení uprchlíka
2.2.4 Poskytování dočasného útočiště
2.3 Příprava nové legislativy
2.3.1 Věcný záměr zákona o pobytu cizinců
2.3.2 Věcný záměr právní
úpravy azylu.
3. Nelegální migrace
3.1 Nelegální přechody státních hranic České republiky
3.1.1 K osobám nelegálních migrantů
3.1.2 Nelegální přechody státních hranic s převaděčem
3.1.3 Provádění Readmisní dohody České
republiky se SRN
3.2 Represivní opatření
3.3 Trestná činnost cizinců
4. Činnost mezinárodních a nevládních
organizací s migrační tématikou
5. Analýza migračních trendů
6. Možnosti integrace cizích státních
příslušníků do České
republiky
6.1 Státní asistenční program integrace
osob s přiznaným postavením uprchlíka
6.2 Příchod a integrace krajanů
6.3 Příprava integrace některých skupin
osob v návaznosti na ukončení poskytování
dočasného útočiště
6.4 Vytvoření právních předpokladů
pro individuální integraci
6.5 Perspektivy a meze možností integrace dalších
skupin cizinců
7. Vnitrostátní migrace
8. Závěr
Grafické přílohy.
1. Úvod.
Migrační situaci v Evropě lze za rok 1996
charakterizovat mírnějším, ale stálým
nárůstem migrantů s ekonomickými motivy
do atraktivních států Evropy, tvorbou konkrétních
projektů pro zaměstnávání cizinců
na určenou dobu, rozmachem činnosti převaděčských
sítí a obchodu s lidmi, zneužíváním
azylové procedury pro získání povolení
k pobytu v cílové zemi a systémem repatriací
a návratů do zemí původu.
Evropské státy hledají řešení
své migrační politiky v opatřeních
na národní úrovni zpřísňováním
imigračních zákonů, rozšiřováním
seznamu tzv. bezpečných zemí původu
a bezpečných zemí azylu a uzavíráním
dvoustranných smluv o vzájemném zaměstnávání
pro migrující pracovníky s časovým
omezením. Zároveň je na mnoha mezinárodních
fórech konstatováno, že k potírání
negativních dopadů migrace a zejména nelegální
migrace může napomoci pouze společný,
panevropský a globální postup všech
zúčastněných zemí, avšak
při zajištění svobodného pohybu
osob a ochrany těch, kteří v nouzi o takovou
ochranu žádají.
Česká republika využívá informace
ostatních evropských zemí (např. Spolková
republika Německo publikuje zprávy o nelegální
migraci, Polsko zprávy o migraci atp.) a výsledky
výzkumů mezinárodních organizací,
které se zabývají problematikou migrace.
Tyto informace a závěry analýz situace v
oblasti migrace na území ČR se promítají
do interních postupů v rámci České
republiky. Vláda stanovuje bezpečnostní rizika.
Mezi bezpečnostní rizika s mezinárodním
prvkem, která bezprostředně souvisejí
se stabilitou politického systému zařazuje
organizovaný zločin, nelegální migraci
a rasové konflikty.
Na migrační situaci můžeme pohlížet
z mnoha úhlů. Lze posuzovat ovlivňování
ekonomiky migrací, jiné hledisko se odrazí
v demografickém a sociologickém průzkumu
migračních procesů, zcela odlišný
bude rozbor vlivu migrace na kulturní oblast, další
aspekty migrace by rozebírala analýza politologická.
Úkolem této informace je podat přehled
o stavu v oblasti migrace na území České
republiky za rok 1996 z bezpečnostního hlediska
a posoudit zjištěný stav v evropském
kontextu.
Zpráva je stejně jako v předešlých
letech členěna do kapitol věnovaných
projevům migrace podle toho, jak jsou statisticky zpracovávány.
Zvolený způsob umožňuje srovnání
s předchozími roky, zároveň jsou analyzovány
nově vznikající prvky. Nově je zařazena
analýza migračních trendů a část
popisující možnosti integrace cizinců
do České republiky. V poslední kapitole je
stručně zmíněna situace v oblasti
vnitrostátní migrace.
1.1 Podmínky vstupu a pobytu cizinců na územ
ČR
Vízová politika harmonizovaná se státy
EU a přesné podmínky pro vstup cizinců
na naše území spolu s funkčním
systémem udělování vstupních
víz, jeho striktní dodržování
a kontrola (vízová praxe) jsou prvotním filtrem,
který může silně omezit některé
negativní jevy migrace cizinců.
Vízová politika vychází z rozboru
informací o situaci na území jednotlivých
států. Zohledňuje také bezpečnostní
aspekty cestování a pobytu občanů
cizích států na našem území,
zejména z těch států, jejichž
občané se výrazným způsobem
podílejí na kriminalitě cizinců v
České republice. Tato reálná hrozba
zvyšování kriminální aktivity
některých cizinců se promítá
do tvorby koncepce vízové politiky a praxe společně
se snahou o jejich harmonizaci s principy Evropské unie.
S většinou evropských států
má Česká republika uzavřené
bezvízové dohody pro všechny druhy pasů.
V případě některých států
bývalého SSSR, jakož i balkánských
zemí, s nimiž jsou rovněž uzavřeny
bezvízové dohody, se Česká republika
chrání před zvýšenou legální
či nelegální migrací systémem
regulačních opatření, která
doplňují tyto bezvízové dohody. Jejich
podstata spočívá v tom, že k soukromým
cestám do ČR je vyžadováno ověřené
pozvání nebo voucher o zaplaceném pobytu
a službách a prokázání finanční
hotovosti k cestě. V případě služebních
cest z těchto zemí je nutné předložit
pozvání zvoucího subjektu z ČR.
Z asijských států má Česká
republika bezvízovou dohodu pro všechny druhy pasů
uzavřenu pouze se Státem Izrael a s Malajsií.
S asijskými státy bývalého SSSR má
ČR uzavřené buď bezvízové
dohody doplněné o regulační opatření,
případně jsou tyto země zařazeny
do zvláštního režimu. Ostatní asijské
státy spadají buď do vízového
režimu, zvláštního vízového
režimu nebo do zvláštního vízového
režimu s povinností skládat valutovou kauci.
Z důvodů ochrany území České
republiky jsou, kromě Jihoafrické republiky, všechny
státy afrického kontinentu zařazeny
do zvláštního vízového režimu,
případně do zvláštního
vízového režimu s povinností skládat
valutovou kauci při udělení víza.
Téměř všechny státy Latinské
a Střední Ameriky jsou zařazeny do vízového
režimu. Výjimku tvoří Peru, které
je zařazeno ve zvláštním vízovém
režimu. U států Severní Ameriky
uplatňuje Česká republika bezvízový
režim. Vůči australskému kontinentu
uplatňuje Česká republika vízový
režim.
V určených případech se cizinci musí
prokázat ověřeným pozváním,
voucherem nebo finanční částkou. Přesné
vymezení povinností spojených se vstupem
cizince na území České republiky je
předpokladem pro výkon státní správy
v oblasti svěřené Ministerstvu vnitra.
1.2 Aktuální stav v oblasti vízové
politiky a praxe
Jedním z nejdůležitějších
úkolů vlády České republiky,
který vychází z aktuální potřeby
i z procesu přibližování se k praxi
států Evropské unie, je koncepce vízové
politiky a praxe, kterou jako gestor za tuto oblast připravuje
Ministerstvo vnitra. Výsledný materiál bude
zohledňovat zahraničně-politické,
bezpečnostní a ekonomické zájmy České
republiky, zároveň bude také reflektovat
principy, které vytyčila Evropská unie pro
tuto oblast a jsou stanoveny v Nařízení Rady
Evropské unie č. 23 17/95 o určení
třetích zemí, jejichž státní
příslušníci musí být vybaveni
vízem při překračování
vnějších hranic Evropské unie. Tato
koncepce by měla zahrnovat široký komplex opatření,
včetně např. změn v českém
právním řádu, které jsou nutné
pro přístup České republiky k Schengenským
dohodám. Spolupráce Ministerstva zahraničních
věcí a Ministerstva vnitra vyústí
ve stanovení krátkodobé a dlouhodobé
strategie ve vízové politice tak, aby vízový
proces svou harmonizací se stavem v Evropské unii
umožnil bezproblémový vstup České
republiky do Evropské unie. Zároveň je třeba
posoudit rozdíly vízové praxe vůči
jednotlivým zemím, zejména vůči
státům východní Evropy.
V roce 1996 byl zaveden bezvízový styk s Kanadou,
Chorvatskem, Novým Zélandem, Chile a Izraelem. Bezvízové
dohody na diplomatické a služební pasy byly
uzavřeny s Argentinou a Japonskem.
Do vízové politiky a praxe České republiky
se i v roce 1996 promítala snaha o její sjednocení
s členskými státy Evropské unie. Jako
příklad lze uvést i modernizaci vízové
praxe. Jedná se o udělování víz
formou samolepícího vízového štítku,
které nyní používají všechny
zastupitelské úřady České republiky,
což odpovídá vízové praxi vyspělých
zemí.
2. Legální migrace
2. 1 Obecné údaje
Výchozím předpokladem k omezování
nedovolené migrace a trestné činnosti cizinců
je kvalitní ochrana hranic, společně s preventivní
a kontrolní činností ve vnitrozemí.
Ochranu státních hranic na hraničních
přechodech i na tzv. "zelené hranici",
na turistických stezkách a přechodech malého
pohraničního styku, stejně jako úkoly
spojené s pobytem cizinců ve vnitrozemí,
zajišťuje Služba cizinecké a pohraniční
policie. Tyto úkoly plní v součinnosti
s ostatními službami Policie ČR, orgány
Ministerstva vnitra a dalšími orgány státní
správy České republiky.
V současné době se intenzivně připravuje
společně se slovenskou stranou návrh změn
a doplnění Smlouvy o spolupráci a režimu
na státních hranicích se Slovenskou republikou.
Účelem nového návrhu je odstranit
některé problémy, které vznikly vytyčením
státních hranic se Slovenskou republikou. Návrh
změn a doplnění Smlouvy má zejména
umožnit přístup občanům obou
států k nemovitostem nacházejícím
se na území druhé strany mimo hraniční
přechody a usnadnit obhospodařování
lesních a zemědělských pozemků
se zaměřením na převážení
zboží přes státní hranice a překračování
přes státní hranice mimo hraniční
přechody motorovými vozidly.
Státní hranice České republiky
měří 2 290 kilometrů.
Česká republika má rozlohu 78 863 km2.
Hraniční přechody
Česká republika k 31. 12. 1996 měla celkem 115 hraničních přechodů se sousedními státy
- 84 silničních,
- 25 železničních,
- 1 říční,
- 5 letištních.
Z u vedeného počtu bylo na státních
hranicích České republiky
- se Slovenskou republikou 23 hraničních přechodů,.
- s Polskou republikou 26 hraničních přechodů (+ 34 přechodů malého pohraničního styku na společných st. hranicích a 20 přechodů na turistických stezkách),
- s Rakouskem 22 hraničních přechodů (+ 1 místo pro překračování st. hranic u Plešného jezera)
a se SRN 39 hraničních přechodů (+
41 turistických stezek).
"Zelená hranice"
Ochrana státních hranic mimo hraniční přechody byla k 31. 12. 1996 zabezpečována 154 odděleními pohraniční policie (dále jen OPP), z toho je
- 18 oddělení na hranicích se Slovenskou republikou,
- 47 oddělení na hranicích s Polskou republikou,
- 30 oddělení na hranicích s Rakouskem
a 59 oddělení na hranicích se SRN.
2 oddělení byla k uvedenému datu na hranici
tří států (Lanžhot a Hrádek
n/Nisou)
Průměrná délka úseku hranice
připadající na jedno OPP je cca 17 km. Úseky
státních hranic, na kterých zabezpečují
ochranu OPP, se pohybují v intervalu od 5,6 km u OPP Kvilda
do 34.6 km u OPP Javorník v okrese Jeseník.
Vnitrozemí
Ve vnitrozemí zajišťovaly k 31. 12. 1996 úkoly
oddělení cizinecké policie a pasové
služby v každém okresním městě
a krajském městě (popř. obvodu - Brno,
Plzeň) a Praze.
2.2 Formy pobytu cizinců na území České
republiky (graf č. 1)
Konkrétní podmínky povolování
vstupu a pobytu cizincům upravuje zákon č.
123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR
ve znění zákona č.190/1994 Sb., zákona
č. 150/1996 Sb., a sekundárně další
předpisy. Citovaný zákon rozlišuje tři
základní druhy pobytů: krátkodobý,
dlouhodobý a trvalý. Cizinci v České
republice mohou pobývat i jako žadatelé o přiznání
postavení uprchlíka, uprchlíci a cizinci,
kterým vláda ČR poskytla dočasné
útočiště.
Podle údajů Českého statistického
úřadu (STATISTICKÉ INFORMACE, řada
19 -obchod, cestovní ruch, služby - Návštěvnost
v ubytovacích zařízeních) byla
ve druhé polovině roku 1996 průměrná
délka pobytu cizinců v České republice
4.1 dne. V roce 1996 do ČR přicestovalo 108.5 milionu
cizinců, tedy v průměru cca 296 745 cizinců
denně.
K 31.12. 1996 bylo evidováno na území České republiky
- 199 152 cizinců s trvalým nebo dlouhodobým pobytem,
- 1 245 cizinců s platným postavením uprchlíka,
- 957 žadatelů o přiznání postavení uprchlíka,
- 787 cizinců s průkazem dočasného
útočiště.
2.2.1 Krátkodobý pobyt
(grafy č. 2-5) |
Krátkodobý pobyt nepřekračující
180 dnů umožňuje volny pohyb cizinců
za účelem turistiky za splnění podmínek
pro udělení víza nebo sjednaných v
tzv. bezvízových dohodách.
| |||||
Počet osob odbavených na hraničních
přechodech ČR v obou směrech roste. V porovnání
s rokem 1995 se v roce 1996 zvýšil počet odbavených
osob na hraničních přechodech ČR v
obou směrech přibližně o 28 milionů
osob. Odbavovací proces na státních hranicích
je shodný ve většině zemí Evropy,
i Česká republika respektuje standardy Evropské
unie pro kontrolu osob a odbavování na státních
hranicích. V případě kontrol občanů
států, s nimiž má Česká
republika uzavřeny bezvízové dohody, se jedná
o odbavování selektivní.
Tradičně nejvíce osob bylo i v roce 1996
odbaveno na hraničních přechodech se SRN
(127.1 milionu), i když po mírném snížení
(-1 milion) už v roce 1995 tu byl zaznamenán v roce
1996 další pokles (-5.2 milionu, tj. -3.9%). Na
tento pokles má beze sporu vliv využívání
41 turistických stezek. Údaje základních
útvarů pohraniční policie hovoří
o 1.9 milionu osob, které byly kontrolovány na turistických
stezkách na hranicích se SRN. Protože výkon
služby zde není prováděn nepřetržitě,
jedná se ve skutečnosti o mnohem vyšší
hodnotu.
Pohyb osob na turistických stezkách a režim
na nich se jeví jako ustáleny, většina
jejich uživatelů dodržuje stanovený režim.
Přesto dochází ke zneužívání
turistických stezek k nelegální migraci.
Problémem v příhraničních okresech
zůstává usídlování především
občanů Vietnamu, neboť často zneužívají
specifického režimu na turistických stezkách
k nelegálnímu překračování
státních hranic. Řešení je v
úzké součinnosti policejních orgánů
s místními orgány státní správy
a v kontrolních aktivitách, které jsou organizovány
živnostenskými, pracovními a finančními
úřady, Českou obchodní inspekcí
a celními úřady.
Necelých 80 milionů osob bylo odbaveno na hraničních
přechodech s Polskou republikou (+12 milionů). Na
hraničních přechodech se Slovenskou republikou
bylo odbaveno 54 milionů osob (+ 19 milionů), což
představuje z pohledu hranic se sousedními státy
největší zvýšení počtu
odbavených osob proti roku 1995 (o více než
50%). Toto zvýšení je odrazem zavedení
odbavování na železničních hraničních
přechodech mezi Českou a Slovenskou republikou od
1. 9. 1995. Na letištích byl zaznamenán 25%
nárůst, v roce 1996 zde byly odbaveny 4 miliony
osob (+ 0.8 milionu).
Více než polovinu z odbavených osob tvořili
občané sousedních států (162
milionu, + 18,6 milionu), necelá třetina připadá
na občany České republiky. Cizinců
s vízovou povinností bylo odbaveno přibližně
800 tisíc.
Odmítnuté-osoby na hraničních
přechodech ČR
Od 1. ledna 1996 je sledován počet cizinců,
jimž byl odmítnut vstup na území České
republiky. Na hraničních přechodech byl v
průběhu roku 1996 odmítnut vstup na území
České republiky více než 92 tisícům
cizinců, tj. 0.09% z celkového počtu cizinců
odbavených na příjezdu do ČR, což
v průměru představuje 1 odmítnutého
cizince na 1 175 odbavených. Nejčastějším
důvodem pro odmítnutí vstupu na území
České republiky jsou nedostatky v cestovních
dokladech.
Podle státní příslušnosti byl
odmítnut vstup do ČR nejčastěji občanům
SRN (28 535, tj. 31% všech odmítnutých), Ukrajiny,
Rakouska, Slovenska a Polska.
2.2.2 Dlouhodobý a trvalý pobyt.
(graf č. 6 - 9, tab. 1, 2) |
Dlouhodobý pobyt (DUC) cizince je vázán
na prokázání účelu pobytu (zaměstnání,
podnikání, studium, léčení,
stáž atp.). Pobyt se povoluje na dobu potřebnou
k dosažení účelu, nejdéle však
na dobu jednoho roku. Tato doba může být na
žádost cizince opakovaně prodloužena,
nejdéle však vždy o jeden rok.
Trvale pobývat (TUC) na území České
republiky je oprávněn cizinec na základě
povolení k trvalému pobytu, které lze udělit
zejména za účelem sloučení
rodiny, pokud manžel, příbuzný v pokolení
přímém nebo sourozenec cizince má
trvaly pobyt na území České republiky,
v jiných humanitárních případech
nebo pokud to je odůvodněno zahraničně
politickým zájmem České republiky.
Žádosti o povolení k pobytu
Žádosti o povolení k pobytu dlouhodobému
nebo trvalému lze podávat diplomatickým misím
a konzulárním úřadům České
republiky v cizině; na území České
republiky orgánům Ministerstva vnitra České
republiky. Povolené žádosti o trvalý
i dlouhodobý pobyt, o něž cizinec požádal
cestou zastupitelských úřadů, však
stále tvoří minimum, přibližně
1%, z celkového počtu povolených žádostí.
Tím, že platná právní úprava
umožňuje podávat žádosti na území
České republiky, vytváří současně
předpoklady pro nelegální zaměstnávání,
popřípadě páchání trestné
činnosti, neboť cizinci si prostředky k pobytu
bez příslušného povolení nemohou
legálně opatřovat. Při podávání
žádosti cizince na území České
republiky nemohou žadatelé v mnoha případech
věrohodně doložit, za jakým účelem
(zaměstnání, podnikání) chtějí
na území České republiky pobývat.
Nemají zajištěny prostředky k pobytu
ani ubytování. Řada z nich nemůže
doložit svou bezúhonnost.
Přesto, že byla přijata novela zákona
o pobytu cizinců č. 150/96 Sb. ze dne 26. dubna
1996, která mimo jiné posílila kontrolní
funkci příslušných orgánů
o právo "vyžadovat prokázání
účelu dlouhodobého pobytu a podmínek,
za kterých byl tento pobyt povolen", k nelegálním
pobytům cizinců na území České
republiky stále dochází. Navíc jsou
ze státního rozpočtu vynakládány
prostředky na léčebnou péči
či na vyhoštění. Jiné státy
podávání žádostí o pobyt
za přítomnosti cizince na svém území
zpravidla neumožňují. Procento zamítnutých
žádostí zůstává nadále
velmi nízké, pohybuje se okolo 3%.
Vzhledem k vysokému počtu žádostí o povolení k pobytu na území České republiky a vzhledem k dosavadní možnosti zneužívat tento prostředek cizinci k nelegálním aktivitám, přebírá nově připravovaný zákon o pobytu cizinců běžnou praxi evropských států. Napomáhá tak odsunout řešení migračních problémů do zemí původu migrantů tím, že cizincům umožní podávat žádosti o pobyt na území České republiky pouze prostřednictvím zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí.
Žádosti o povolení pobytu
v průběhu roku | 1993 | tj.% | 1994 | tj.% | 1995 | tj.% | 1996 | tj.% |
|
povoleno DUC | 40004 | 100 | 52174 | 100 | 75493 | 100 | 85346 | 100 | + 9853 |
z toho na území ČR | 39587 | 98,96 | 51508 | 98,72 | 74453 | 98,62 | 84670 | 99,21 | +10217 |
z toho cestou zastupitelských úřadů | 417 | 1,04 | 666 | 1,28 | 1040 | 1,38 | 676 | 0,79 | -364 |
povoleno TUC | 3051 | 100 | 5673 | 100 | 6674 | 100 | 8857 | 100 | + 2183 |
z toho na území ČR | 2781 | 91,15 | 5627 | 99,19 | 6605 | 98,97 | 8718 | 98,43 | + 2113 |
z toho cestou zastupitelských úřadů | 270 | 8,85 | 46 | 0,81 | 69 | 1,03 | 139 | 1,57 | + 70 |
Účel pobytu
Účel, za nímž byl trvalý pobyt povolen, se od roku 1993 viditelně nemění. Procento
žadatelů o trvalý pobyt v České
republice za účelem sňatku s českým
občanem klesá z hodnoty cca 65% v roce 1993 na 49%
v roce 1996. Naopak nově se zvyšuje počet cizinců,
kteří žádají o pobyt za účelem
zaměstnání s ubytováním u příbuzných.
V porovnání s rokem 1995 výrazně
vzrostl počet osob, kterým byl trvalý pobyt
povolen za účelem přistěhování
k příbuzným. Mezi žadateli o trvalý
pobyt bylo 43% žen (+ 4%). Podle státní příslušnosti
shodně jako v roce 1995 dominovali občané
Slovenska (42%), vzrostl počet žadatelů
z Vietnamu (11%), Ukrajiny (10%) a Ruska
(5%).
Nejčastějšími důvody pro povolení
dlouhodobého pobytu cizinců v České
republice je zaměstnání a podnikání.
Od roku 1994 se zvyšuje podíl povolených žádostí
o dlouhodobý pobyt z důvodu zaměstnání
ze 74% v roce 1994 na 81% v roce 1996. Za účelem
podnikání bylo v roce 1994 povoleno 17% dlouhodobých
pobytů, v roce 1996 pouze 13%. V porovnání
s rokem 1995 se v roce 1996 zvýšil mezi žadateli
o dlouhodobý pobyt o 5% podíl cizinců dělnických
profesí, dosáhl hodnoty 53%. Zastoupení žen
mezi žadateli o dlouhodobý pobyt zůstává
shodné jako v roce 1995, tj. 21%. Největší
skupiny mezi žadateli tvořili občané
Ukrajiny (44%), Slovenska (27%), Polska (9%),
dále Vietnamu a Ruska.
Počet cizinců s povoleným trvalým
a dlouhodobým pobytem na území České
republiky roste, jejich podíl na počtu obyvatel
České republiky tvořil ke konci roku 1995
cca 1.5%, na konci roku 1996 se blíží hodnotě
1.9%.
Tento trend naznačuje, že Česká republika
má charakter imigrační země, kde se
usídlují cizinci z určitých států.
K demokratické společnosti bezpochyby patří
právo na svobodný pohyb i právo vybrat si
svůj stát pobytu, avšak ani právo státu
zohledňovat množství imigrantů, důvody
a původ imigrace by nemělo být zpochybněno.
Vzhledem ke svým geopolitickým podmínkám
reaguje Česká republika na migrační
situaci na svém území i na migrační
situaci v regionu přípravou nové legislativy,
která zahrnuje principy používané v
zemích s imigrační tradicí i rozbor
vlastních zkušeností z migrační
praxe.
V absolutním počtu, ve srovnání se
stavem na konci roku 1995, přibylo v roce 1996 nejvíce
cizinců s povoleným pobytem v Praze (+ 7 758), na
jižní Moravě (+ 7 157) a ve Středočeském
kraji (+ 6 981). K 31. 12. 1996 bylo z celkového počtu
199 152 cizinců s povoleným pobytem na území
ČR evidováno 30.7% na území hlavního
města Prahy, 14.8% vykazuje Severomoravský kraj,
cca 11.5% je v kraji Jihomoravském a Středočeském,
nejméně cizinců s povoleným pobytem
vykazuje kraj Jihočeský (5%). S výjimkou
severních Čech platí, že nejvíce
cizinců s povoleným pobytem se kumuluje v krajských
městech.
Trh práce ČR má dosud nízkou míru
nezaměstnanosti. Údaj za rok 1996 činil 3.6%.
Zahraniční pracovníci jsou zaměstnáváni
jednak na základě individuálního pracovního
povolení, na místo, které nelze pro nízký
zájem obsadit občany ČR, dále v rámci
uzavřených smluv mezi českým objednatelem
a cizím zhotovitelem.
Údaje Ministerstva práce a sociálních
věcí hovoří o 71 001 platných
povolení k zaměstnání cizinců
k 31. 12. 1996. Z toho v rámci volných míst
se jedná o 47 512 (tj. 67%) a v rámci kontraktů
o 23 489 (tj. 33%) povolení. Nejvíce povolení
k zaměstnávání cizinců bylo
vydáno pro dělnické profese.
Podle státních příslušností
bylo nejvíce povolení k zaměstnání
vydáno občanům Ukrajiny (42 056), dále
Polska (12 843), USA (1 649), SRN a Bulharska. Necelých
75% Ukrajinců mělo pracovní povolení
vydáno v rámci volných míst, u občanů
Polska převládají povolení v rámci
kontraktů (64%). Občané USA a SRN získali
povolení k pobytu ze 70% v rámci volných
míst. Pracovní povolení v rámci kontraktů
a volných míst jsou u občanů Rumunska
v poměru 1:1.
K 31. 12. 1996 byl počet zaregistrovaných občanů
Slovenska, pracujících v České republice,
72 244 osob (+12 921 ve srovnání se stavem k 3 1.12.
1995).
Podle podkladů Ministerstva průmyslu a obchodu
bylo k 30. 6. 1996 evidováno v České republice
1 348 493 podnikatelů a 2 035 860 živností.
Na celkovém počtu 1 348 493 podnikatelů se
podíleli cizinci počtem 38 615, tj. necelými
3%. Z počtu 2 035 860 živností bylo 46 485
(tj. 2,3%) registrováno na cizince.
Nejvíce podnikatelů-cizinců 15 106 (tj. 39%)
je registrováno na území hlavního
města Prahy a 4 807 (12.5%) v západních Čechách.
Nejméně (5.7%) vykazují jižní
Čechy.
Nejvíce byli zastoupeni mezi cizinci-podnikateli občané
Vietnamu (12 815, tj. 33% mezi cizinci-podnikateli, cca 1% mezi
podnikateli v ČR). Na dalších místech
figurují občané Slovenska (4 883, tj. 13%),
Ukrajiny (1 636, tj. 4%), SRN a SRJ (957 a 864, tj. cca 2%).
V roce 1996 bylo uděleno 1 252 cizincům státní
občanství ČR, z toho bylo 240 Ukrajinců
(Černobyl-Volyňští Češi),
164 občanů Ruska a 150 občanů Ukrajiny.
2.2.3 Přiznání postavení uprchlíka.
Podle Závěrečné statistické
zprávy odboru pro uprchlíky a integraci cizinců
MV ČR za rok 1996 požádalo o přiznání
postavení uprchlíka podle zákona č.
498/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů od srpna 1990 do 31.12. 1996 celkem 11
538 cizinců. Od srpna 1990 do konce r. 1996 bylo přiznáno
1 487 osobám postavení uprchlíka a ve stejném
období bylo 234 osobám toto postavení odňato.
K 31. 12. 1996 žilo na území České
republiky 1 253 cizinců s přiznaným postavením
uprchlíka.
V roce 1996 podalo žádost o přiznání
postavení uprchlíka celkem 2 158 cizinců.
Ve srovnání s rokem 1995 došlo v roce 1996
k nárůstu o 745 žadatelů, tj. téměř
53%. Mezi žadateli dominovali občané Bulharska
(39%), Rumunska (31%) a Afganistanu (6%).
V roce 1996 bylo kladně vyřízeno 103 žádostí
o přiznání postavení uprchlíka,
což představuje 4,8% z podaných žádostí.
Oproti roku 1995 se počet kladných rozhodnutí
zvýšil o 47 případů.
V průběhu roku 1996 se dobrovolně v průběhu
řízení nebo bezprostředně po
jeho skončení za podpory Ministerstva vnitra repatriovalo
zpět do zemí původu celkem 391 neúspěšných
žadatelů, což přineslo značnou
úsporu finančních prostředků.
V roce 1996 opustilo svévolně uprchlické
tábory Ministerstva vnitra celkem 678, tj. 31% žadatelů.
Některé z těchto osob mohou žít
na území ČR nelegálně nebo
se pokusily o nelegální přechod do zemí
západní Evropy.
2.2.4 Poskytování dočasného útočiště
Humanitární pomoc formou dočasného
útočiště je na území České
republiky na základě usnesení vlády
č. 803 od 12. 12. 1991 poskytována občanům
býv. SFRJ. K 31. 12. 1995 bylo na území České
republiky celkem 1296 osob, kterým Česká
republika poskytovala dočasné útočiště.
S ohledem na průběh plnění Daytonských
mírových dohod z prosince 1995 a vývoj situace
na území Republiky Bosna a Hercegovina a v souladu
s postupem mezinárodního společenství
rozhodla vláda ČR svým usnesením č.
318 z 5. 6. 1996 o programu dobrovolné repatriace občanů
Republiky Bosna a Hercegovina, na základě kterého
se počet osob na dočasném útočišti
snížil o 300 osob.
Svým usnesením č. 579 ze 13. 11. 1996 rozhodla
vláda o prodloužení poskytování
dočasného útočiště občanům
Republiky Bosna a Hercegovina do 30. 9. 1997 a současně
o ukončení poskytování dočasného
útočiště státním příslušníkům
ostatních zemí bývalé SFRJ dnem 31.
12. 1996.
Koncem roku 1996 poskytovala Česká republika
dočasné útočiště z humanitárních
důvodů celkem 718 občanům Republiky
Bosna a Hercegovina, z toho bylo 423 osob ubytováno
v soukromí a 295 v humanitárních střediscích
Ministerstva vnitra. Během roku 1996 došlo ke snížení
celkového počtu osob na dočasném útočišti
o 510.
Usneseními vlády ČR č. 579 a č.
580 ze dne 13. 11. 1996 byly schváleny program dobrovolné
repatriace občanů Republiky Bosna a Hercegoviny
pro rok 1997 a projekt trvalého řešení
situace zdravotně postižených osob v dočasném
útočišti na území ČR.
Pro osoby, které by návrat ohrožoval na životě
a zdraví, je připraven program zajištění
dalšího pobytu na území ČR za
finanční účasti státu. Dá
se předpokládat, že většina osob
na dočasném útočišti však
nevyužije nabízený program a pokusí
se legalizovat svůj pobyt po 30. 9. 1997 dle zákona
o pobytu cizinců. Vzhledem k nízkému počtu
těchto osob a vzhledem ke stupni jejich integrace do české
společnosti (většina z nich zde žije od
roku 1992 či 1993) se neočekává, že
by s legalizací jejich pobytů vznikly obtíže.