Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

OBSAH

1. Úvod

1.1 Podmínky vstupu a pobytu cizinců na území ČR

1.2 Aktuální stav v oblasti vízové politiky a praxe

2. Legální migrace

2.1 Obecné údaje

2.2 Formy pobytu cizinců na území České republiky

2.2.1 Krátkodobý pobyt

2.2.2 Dlouhodobý a trvalý pobyt

2.2.3 Přiznání postavení uprchlíka

2.2.4 Poskytování dočasného útočiště

2.3 Příprava nové legislativy

2.3.1 Věcný záměr zákona o pobytu cizinců

2.3.2 Věcný záměr právní úpravy azylu.

3. Nelegální migrace

3.1 Nelegální přechody státních hranic České republiky

3.1.1 K osobám nelegálních migrantů

3.1.2 Nelegální přechody státních hranic s převaděčem

3.1.3 Provádění Readmisní dohody České republiky se SRN

3.2 Represivní opatření

3.3 Trestná činnost cizinců

4. Činnost mezinárodních a nevládních organizací s migrační tématikou

5. Analýza migračních trendů

6. Možnosti integrace cizích státních příslušníků do České republiky

6.1 Státní asistenční program integrace osob s přiznaným postavením uprchlíka

6.2 Příchod a integrace krajanů

6.3 Příprava integrace některých skupin osob v návaznosti na ukončení poskytování dočasného útočiště

6.4 Vytvoření právních předpokladů pro individuální integraci

6.5 Perspektivy a meze možností integrace dalších skupin cizinců

7. Vnitrostátní migrace

8. Závěr

Grafické přílohy.

1. Úvod.

Migrační situaci v Evropě lze za rok 1996 charakterizovat mírnějším, ale stálým nárůstem migrantů s ekonomickými motivy do atraktivních států Evropy, tvorbou konkrétních projektů pro zaměstnávání cizinců na určenou dobu, rozmachem činnosti převaděčských sítí a obchodu s lidmi, zneužíváním azylové procedury pro získání povolení k pobytu v cílové zemi a systémem repatriací a návratů do zemí původu.

Evropské státy hledají řešení své migrační politiky v opatřeních na národní úrovni zpřísňováním imigračních zákonů, rozšiřováním seznamu tzv. bezpečných zemí původu a bezpečných zemí azylu a uzavíráním dvoustranných smluv o vzájemném zaměstnávání pro migrující pracovníky s časovým omezením. Zároveň je na mnoha mezinárodních fórech konstatováno, že k potírání negativních dopadů migrace a zejména nelegální migrace může napomoci pouze společný, panevropský a globální postup všech zúčastněných zemí, avšak při zajištění svobodného pohybu osob a ochrany těch, kteří v nouzi o takovou ochranu žádají.

Česká republika využívá informace ostatních evropských zemí (např. Spolková republika Německo publikuje zprávy o nelegální migraci, Polsko zprávy o migraci atp.) a výsledky výzkumů mezinárodních organizací, které se zabývají problematikou migrace. Tyto informace a závěry analýz situace v oblasti migrace na území ČR se promítají do interních postupů v rámci České republiky. Vláda stanovuje bezpečnostní rizika. Mezi bezpečnostní rizika s mezinárodním prvkem, která bezprostředně souvisejí se stabilitou politického systému zařazuje organizovaný zločin, nelegální migraci a rasové konflikty.

Na migrační situaci můžeme pohlížet z mnoha úhlů. Lze posuzovat ovlivňování ekonomiky migrací, jiné hledisko se odrazí v demografickém a sociologickém průzkumu migračních procesů, zcela odlišný bude rozbor vlivu migrace na kulturní oblast, další aspekty migrace by rozebírala analýza politologická. Úkolem této informace je podat přehled o stavu v oblasti migrace na území České republiky za rok 1996 z bezpečnostního hlediska a posoudit zjištěný stav v evropském kontextu.

Zpráva je stejně jako v předešlých letech členěna do kapitol věnovaných projevům migrace podle toho, jak jsou statisticky zpracovávány. Zvolený způsob umožňuje srovnání s předchozími roky, zároveň jsou analyzovány nově vznikající prvky. Nově je zařazena analýza migračních trendů a část popisující možnosti integrace cizinců do České republiky. V poslední kapitole je stručně zmíněna situace v oblasti vnitrostátní migrace.

1.1 Podmínky vstupu a pobytu cizinců na územ ČR

Vízová politika harmonizovaná se státy EU a přesné podmínky pro vstup cizinců na naše území spolu s funkčním systémem udělování vstupních víz, jeho striktní dodržování a kontrola (vízová praxe) jsou prvotním filtrem, který může silně omezit některé negativní jevy migrace cizinců.

Vízová politika vychází z rozboru informací o situaci na území jednotlivých států. Zohledňuje také bezpečnostní aspekty cestování a pobytu občanů cizích států na našem území, zejména z těch států, jejichž občané se výrazným způsobem podílejí na kriminalitě cizinců v České republice. Tato reálná hrozba zvyšování kriminální aktivity některých cizinců se promítá do tvorby koncepce vízové politiky a praxe společně se snahou o jejich harmonizaci s principy Evropské unie. S většinou evropských států má Česká republika uzavřené bezvízové dohody pro všechny druhy pasů. V případě některých států bývalého SSSR, jakož i balkánských zemí, s nimiž jsou rovněž uzavřeny bezvízové dohody, se Česká republika chrání před zvýšenou legální či nelegální migrací systémem regulačních opatření, která doplňují tyto bezvízové dohody. Jejich podstata spočívá v tom, že k soukromým cestám do ČR je vyžadováno ověřené pozvání nebo voucher o zaplaceném pobytu a službách a prokázání finanční hotovosti k cestě. V případě služebních cest z těchto zemí je nutné předložit pozvání zvoucího subjektu z ČR.

Z asijských států má Česká republika bezvízovou dohodu pro všechny druhy pasů uzavřenu pouze se Státem Izrael a s Malajsií. S asijskými státy bývalého SSSR má ČR uzavřené buď bezvízové dohody doplněné o regulační opatření, případně jsou tyto země zařazeny do zvláštního režimu. Ostatní asijské státy spadají buď do vízového režimu, zvláštního vízového režimu nebo do zvláštního vízového režimu s povinností skládat valutovou kauci. Z důvodů ochrany území České republiky jsou, kromě Jihoafrické republiky, všechny státy afrického kontinentu zařazeny do zvláštního vízového režimu, případně do zvláštního vízového režimu s povinností skládat valutovou kauci při udělení víza. Téměř všechny státy Latinské a Střední Ameriky jsou zařazeny do vízového režimu. Výjimku tvoří Peru, které je zařazeno ve zvláštním vízovém režimu. U států Severní Ameriky uplatňuje Česká republika bezvízový režim. Vůči australskému kontinentu uplatňuje Česká republika vízový režim.

V určených případech se cizinci musí prokázat ověřeným pozváním, voucherem nebo finanční částkou. Přesné vymezení povinností spojených se vstupem cizince na území České republiky je předpokladem pro výkon státní správy v oblasti svěřené Ministerstvu vnitra.

1.2 Aktuální stav v oblasti vízové politiky a praxe

Jedním z nejdůležitějších úkolů vlády České republiky, který vychází z aktuální potřeby i z procesu přibližování se k praxi států Evropské unie, je koncepce vízové politiky a praxe, kterou jako gestor za tuto oblast připravuje Ministerstvo vnitra. Výsledný materiál bude zohledňovat zahraničně-politické, bezpečnostní a ekonomické zájmy České republiky, zároveň bude také reflektovat principy, které vytyčila Evropská unie pro tuto oblast a jsou stanoveny v Nařízení Rady Evropské unie č. 23 17/95 o určení třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí být vybaveni vízem při překračování vnějších hranic Evropské unie. Tato koncepce by měla zahrnovat široký komplex opatření, včetně např. změn v českém právním řádu, které jsou nutné pro přístup České republiky k Schengenským dohodám. Spolupráce Ministerstva zahraničních věcí a Ministerstva vnitra vyústí ve stanovení krátkodobé a dlouhodobé strategie ve vízové politice tak, aby vízový proces svou harmonizací se stavem v Evropské unii umožnil bezproblémový vstup České republiky do Evropské unie. Zároveň je třeba posoudit rozdíly vízové praxe vůči jednotlivým zemím, zejména vůči státům východní Evropy.

V roce 1996 byl zaveden bezvízový styk s Kanadou, Chorvatskem, Novým Zélandem, Chile a Izraelem. Bezvízové dohody na diplomatické a služební pasy byly uzavřeny s Argentinou a Japonskem.

Do vízové politiky a praxe České republiky se i v roce 1996 promítala snaha o její sjednocení s členskými státy Evropské unie. Jako příklad lze uvést i modernizaci vízové praxe. Jedná se o udělování víz formou samolepícího vízového štítku, které nyní používají všechny zastupitelské úřady České republiky, což odpovídá vízové praxi vyspělých zemí.

2. Legální migrace

2. 1 Obecné údaje

Výchozím předpokladem k omezování nedovolené migrace a trestné činnosti cizinců je kvalitní ochrana hranic, společně s preventivní a kontrolní činností ve vnitrozemí.

Ochranu státních hranic na hraničních přechodech i na tzv. "zelené hranici", na turistických stezkách a přechodech malého pohraničního styku, stejně jako úkoly spojené s pobytem cizinců ve vnitrozemí, zajišťuje Služba cizinecké a pohraniční policie. Tyto úkoly plní v součinnosti s ostatními službami Policie ČR, orgány Ministerstva vnitra a dalšími orgány státní správy České republiky.

V současné době se intenzivně připravuje společně se slovenskou stranou návrh změn a doplnění Smlouvy o spolupráci a režimu na státních hranicích se Slovenskou republikou. Účelem nového návrhu je odstranit některé problémy, které vznikly vytyčením státních hranic se Slovenskou republikou. Návrh změn a doplnění Smlouvy má zejména umožnit přístup občanům obou států k nemovitostem nacházejícím se na území druhé strany mimo hraniční přechody a usnadnit obhospodařování lesních a zemědělských pozemků se zaměřením na převážení zboží přes státní hranice a překračování přes státní hranice mimo hraniční přechody motorovými vozidly.

Státní hranice České republiky měří 2 290 kilometrů.

Česká republika má rozlohu 78 863 km².

Hraniční přechody

Česká republika k 31. 12. 1996 měla celkem 115 hraničních přechodů se sousedními státy

- 84 silničních,

- 25 železničních,

- 1 říční,

- 5 letištních.

Z u vedeného počtu bylo na státních hranicích České republiky

- se Slovenskou republikou 23 hraničních přechodů,.

- s Polskou republikou 26 hraničních přechodů (+ 34 přechodů malého pohraničního styku na společných st. hranicích a 20 přechodů na turistických stezkách),

- s Rakouskem 22 hraničních přechodů (+ 1 místo pro překračování st. hranic u Plešného jezera)

a se SRN 39 hraničních přechodů (+ 41 turistických stezek).

"Zelená hranice"

Ochrana státních hranic mimo hraniční přechody byla k 31. 12. 1996 zabezpečována 154 odděleními pohraniční policie (dále jen OPP), z toho je

- 18 oddělení na hranicích se Slovenskou republikou,

- 47 oddělení na hranicích s Polskou republikou,

- 30 oddělení na hranicích s Rakouskem

a 59 oddělení na hranicích se SRN.

2 oddělení byla k uvedenému datu na hranici tří států (Lanžhot a Hrádek n/Nisou)

Průměrná délka úseku hranice připadající na jedno OPP je cca 17 km. Úseky státních hranic, na kterých zabezpečují ochranu OPP, se pohybují v intervalu od 5,6 km u OPP Kvilda do 34.6 km u OPP Javorník v okrese Jeseník.

Vnitrozemí

Ve vnitrozemí zajišťovaly k 31. 12. 1996 úkoly oddělení cizinecké policie a pasové služby v každém okresním městě a krajském městě (popř. obvodu - Brno, Plzeň) a Praze.

2.2 Formy pobytu cizinců na území České republiky (graf č. 1)

Konkrétní podmínky povolování vstupu a pobytu cizincům upravuje zákon č. 123/1992 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR ve znění zákona č.190/1994 Sb., zákona č. 150/1996 Sb., a sekundárně další předpisy. Citovaný zákon rozlišuje tři základní druhy pobytů: krátkodobý, dlouhodobý a trvalý. Cizinci v České republice mohou pobývat i jako žadatelé o přiznání postavení uprchlíka, uprchlíci a cizinci, kterým vláda ČR poskytla dočasné útočiště.

Podle údajů Českého statistického úřadu (STATISTICKÉ INFORMACE, řada 19 -obchod, cestovní ruch, služby - Návštěvnost v ubytovacích zařízeních) byla ve druhé polovině roku 1996 průměrná délka pobytu cizinců v České republice 4.1 dne. V roce 1996 do ČR přicestovalo 108.5 milionu cizinců, tedy v průměru cca 296 745 cizinců denně.

K 31.12. 1996 bylo evidováno na území České republiky

- 199 152 cizinců s trvalým nebo dlouhodobým pobytem,

- 1 245 cizinců s platným postavením uprchlíka,

- 957 žadatelů o přiznání postavení uprchlíka,

- 787 cizinců s průkazem dočasného útočiště.

2.2.1 Krátkodobý pobyt

Krátkodobý pobyt nepřekračující 180 dnů umožňuje volny pohyb cizinců za účelem turistiky za splnění podmínek pro udělení víza nebo sjednaných v tzv. bezvízových dohodách.

Počet osob odbavených na hraničních přechodech ČR v obou směrech roste. V porovnání s rokem 1995 se v roce 1996 zvýšil počet odbavených osob na hraničních přechodech ČR v obou směrech přibližně o 28 milionů osob. Odbavovací proces na státních hranicích je shodný ve většině zemí Evropy, i Česká republika respektuje standardy Evropské unie pro kontrolu osob a odbavování na státních hranicích. V případě kontrol občanů států, s nimiž má Česká republika uzavřeny bezvízové dohody, se jedná o odbavování selektivní.

Tradičně nejvíce osob bylo i v roce 1996 odbaveno na hraničních přechodech se SRN (127.1 milionu), i když po mírném snížení (-1 milion) už v roce 1995 tu byl zaznamenán v roce 1996 další pokles (-5.2 milionu, tj. -3.9%). Na tento pokles má beze sporu vliv využívání 41 turistických stezek. Údaje základních útvarů pohraniční policie hovoří o 1.9 milionu osob, které byly kontrolovány na turistických stezkách na hranicích se SRN. Protože výkon služby zde není prováděn nepřetržitě, jedná se ve skutečnosti o mnohem vyšší hodnotu.

Pohyb osob na turistických stezkách a režim na nich se jeví jako ustáleny, většina jejich uživatelů dodržuje stanovený režim. Přesto dochází ke zneužívání turistických stezek k nelegální migraci. Problémem v příhraničních okresech zůstává usídlování především občanů Vietnamu, neboť často zneužívají specifického režimu na turistických stezkách k nelegálnímu překračování státních hranic. Řešení je v úzké součinnosti policejních orgánů s místními orgány státní správy a v kontrolních aktivitách, které jsou organizovány živnostenskými, pracovními a finančními úřady, Českou obchodní inspekcí a celními úřady.

Necelých 80 milionů osob bylo odbaveno na hraničních přechodech s Polskou republikou (+12 milionů). Na hraničních přechodech se Slovenskou republikou bylo odbaveno 54 milionů osob (+ 19 milionů), což představuje z pohledu hranic se sousedními státy největší zvýšení počtu odbavených osob proti roku 1995 (o více než 50%). Toto zvýšení je odrazem zavedení odbavování na železničních hraničních přechodech mezi Českou a Slovenskou republikou od 1. 9. 1995. Na letištích byl zaznamenán 25% nárůst, v roce 1996 zde byly odbaveny 4 miliony osob (+ 0.8 milionu).

Více než polovinu z odbavených osob tvořili občané sousedních států (162 milionu, + 18,6 milionu), necelá třetina připadá na občany České republiky. Cizinců s vízovou povinností bylo odbaveno přibližně 800 tisíc.

Odmítnuté-osoby na hraničních přechodech ČR

Od 1. ledna 1996 je sledován počet cizinců, jimž byl odmítnut vstup na území České republiky. Na hraničních přechodech byl v průběhu roku 1996 odmítnut vstup na území České republiky více než 92 tisícům cizinců, tj. 0.09% z celkového počtu cizinců odbavených na příjezdu do ČR, což v průměru představuje 1 odmítnutého cizince na 1 175 odbavených. Nejčastějším důvodem pro odmítnutí vstupu na území České republiky jsou nedostatky v cestovních dokladech.

Podle státní příslušnosti byl odmítnut vstup do ČR nejčastěji občanům SRN (28 535, tj. 31% všech odmítnutých), Ukrajiny, Rakouska, Slovenska a Polska.

2.2.2 Dlouhodobý a trvalý pobyt.

Dlouhodobý pobyt (DUC) cizince je vázán na prokázání účelu pobytu (zaměstnání, podnikání, studium, léčení, stáž atp.). Pobyt se povoluje na dobu potřebnou k dosažení účelu, nejdéle však na dobu jednoho roku. Tato doba může být na žádost cizince opakovaně prodloužena, nejdéle však vždy o jeden rok.

Trvale pobývat (TUC) na území České republiky je oprávněn cizinec na základě povolení k trvalému pobytu, které lze udělit zejména za účelem sloučení rodiny, pokud manžel, příbuzný v pokolení přímém nebo sourozenec cizince má trvaly pobyt na území České republiky, v jiných humanitárních případech nebo pokud to je odůvodněno zahraničně politickým zájmem České republiky.

Žádosti o povolení k pobytu

Žádosti o povolení k pobytu dlouhodobému nebo trvalému lze podávat diplomatickým misím a konzulárním úřadům České republiky v cizině; na území České republiky orgánům Ministerstva vnitra České republiky. Povolené žádosti o trvalý i dlouhodobý pobyt, o něž cizinec požádal cestou zastupitelských úřadů, však stále tvoří minimum, přibližně 1%, z celkového počtu povolených žádostí.

Tím, že platná právní úprava umožňuje podávat žádosti na území České republiky, vytváří současně předpoklady pro nelegální zaměstnávání, popřípadě páchání trestné činnosti, neboť cizinci si prostředky k pobytu bez příslušného povolení nemohou legálně opatřovat. Při podávání žádosti cizince na území České republiky nemohou žadatelé v mnoha případech věrohodně doložit, za jakým účelem (zaměstnání, podnikání) chtějí na území České republiky pobývat. Nemají zajištěny prostředky k pobytu ani ubytování. Řada z nich nemůže doložit svou bezúhonnost.

Přesto, že byla přijata novela zákona o pobytu cizinců č. 150/96 Sb. ze dne 26. dubna 1996, která mimo jiné posílila kontrolní funkci příslušných orgánů o právo "vyžadovat prokázání účelu dlouhodobého pobytu a podmínek, za kterých byl tento pobyt povolen", k nelegálním pobytům cizinců na území České republiky stále dochází. Navíc jsou ze státního rozpočtu vynakládány prostředky na léčebnou péči či na vyhoštění. Jiné státy podávání žádostí o pobyt za přítomnosti cizince na svém území zpravidla neumožňují. Procento zamítnutých žádostí zůstává nadále velmi nízké, pohybuje se okolo 3%.

Vzhledem k vysokému počtu žádostí o povolení k pobytu na území České republiky a vzhledem k dosavadní možnosti zneužívat tento prostředek cizinci k nelegálním aktivitám, přebírá nově připravovaný zákon o pobytu cizinců běžnou praxi evropských států. Napomáhá tak odsunout řešení migračních problémů do zemí původu migrantů tím, že cizincům umožní podávat žádosti o pobyt na území České republiky pouze prostřednictvím zastupitelských úřadů České republiky v zahraničí.

Žádosti o povolení pobytu

Účel pobytu

Účel, za nímž byl trvalý pobyt povolen, se od roku 1993 viditelně nemění. Procento

žadatelů o trvalý pobyt v České republice za účelem sňatku s českým občanem klesá z hodnoty cca 65% v roce 1993 na 49% v roce 1996. Naopak nově se zvyšuje počet cizinců, kteří žádají o pobyt za účelem zaměstnání s ubytováním u příbuzných. V porovnání s rokem 1995 výrazně vzrostl počet osob, kterým byl trvalý pobyt povolen za účelem přistěhování k příbuzným. Mezi žadateli o trvalý pobyt bylo 43% žen (+ 4%). Podle státní příslušnosti shodně jako v roce 1995 dominovali občané Slovenska (42%), vzrostl počet žadatelů z Vietnamu (11%), Ukrajiny (10%) a Ruska (5%).

Nejčastějšími důvody pro povolení dlouhodobého pobytu cizinců v České republice je zaměstnání a podnikání. Od roku 1994 se zvyšuje podíl povolených žádostí o dlouhodobý pobyt z důvodu zaměstnání ze 74% v roce 1994 na 81% v roce 1996. Za účelem podnikání bylo v roce 1994 povoleno 17% dlouhodobých pobytů, v roce 1996 pouze 13%. V porovnání s rokem 1995 se v roce 1996 zvýšil mezi žadateli o dlouhodobý pobyt o 5% podíl cizinců dělnických profesí, dosáhl hodnoty 53%. Zastoupení žen mezi žadateli o dlouhodobý pobyt zůstává shodné jako v roce 1995, tj. 21%. Největší skupiny mezi žadateli tvořili občané Ukrajiny (44%), Slovenska (27%), Polska (9%), dále Vietnamu a Ruska.

Počet cizinců s povoleným trvalým a dlouhodobým pobytem na území České republiky roste, jejich podíl na počtu obyvatel České republiky tvořil ke konci roku 1995 cca 1.5%, na konci roku 1996 se blíží hodnotě 1.9%.

Tento trend naznačuje, že Česká republika má charakter imigrační země, kde se usídlují cizinci z určitých států. K demokratické společnosti bezpochyby patří právo na svobodný pohyb i právo vybrat si svůj stát pobytu, avšak ani právo státu zohledňovat množství imigrantů, důvody a původ imigrace by nemělo být zpochybněno. Vzhledem ke svým geopolitickým podmínkám reaguje Česká republika na migrační situaci na svém území i na migrační situaci v regionu přípravou nové legislativy, která zahrnuje principy používané v zemích s imigrační tradicí i rozbor vlastních zkušeností z migrační praxe.

V absolutním počtu, ve srovnání se stavem na konci roku 1995, přibylo v roce 1996 nejvíce cizinců s povoleným pobytem v Praze (+ 7 758), na jižní Moravě (+ 7 157) a ve Středočeském kraji (+ 6 981). K 31. 12. 1996 bylo z celkového počtu 199 152 cizinců s povoleným pobytem na území ČR evidováno 30.7% na území hlavního města Prahy, 14.8% vykazuje Severomoravský kraj, cca 11.5% je v kraji Jihomoravském a Středočeském, nejméně cizinců s povoleným pobytem vykazuje kraj Jihočeský (5%). S výjimkou severních Čech platí, že nejvíce cizinců s povoleným pobytem se kumuluje v krajských městech.

Trh práce ČR má dosud nízkou míru nezaměstnanosti. Údaj za rok 1996 činil 3.6%. Zahraniční pracovníci jsou zaměstnáváni jednak na základě individuálního pracovního povolení, na místo, které nelze pro nízký zájem obsadit občany ČR, dále v rámci uzavřených smluv mezi českým objednatelem a cizím zhotovitelem.

Údaje Ministerstva práce a sociálních věcí hovoří o 71 001 platných povolení k zaměstnání cizinců k 31. 12. 1996. Z toho v rámci volných míst se jedná o 47 512 (tj. 67%) a v rámci kontraktů o 23 489 (tj. 33%) povolení. Nejvíce povolení k zaměstnávání cizinců bylo vydáno pro dělnické profese.

Podle státních příslušností bylo nejvíce povolení k zaměstnání vydáno občanům Ukrajiny (42 056), dále Polska (12 843), USA (1 649), SRN a Bulharska. Necelých 75% Ukrajinců mělo pracovní povolení vydáno v rámci volných míst, u občanů Polska převládají povolení v rámci kontraktů (64%). Občané USA a SRN získali povolení k pobytu ze 70% v rámci volných míst. Pracovní povolení v rámci kontraktů a volných míst jsou u občanů Rumunska v poměru 1:1.

K 31. 12. 1996 byl počet zaregistrovaných občanů Slovenska, pracujících v České republice, 72 244 osob (+12 921 ve srovnání se stavem k 3 1.12. 1995).

Podle podkladů Ministerstva průmyslu a obchodu bylo k 30. 6. 1996 evidováno v České republice 1 348 493 podnikatelů a 2 035 860 živností.

Na celkovém počtu 1 348 493 podnikatelů se podíleli cizinci počtem 38 615, tj. necelými 3%. Z počtu 2 035 860 živností bylo 46 485 (tj. 2,3%) registrováno na cizince.

Nejvíce podnikatelů-cizinců 15 106 (tj. 39%) je registrováno na území hlavního města Prahy a 4 807 (12.5%) v západních Čechách. Nejméně (5.7%) vykazují jižní Čechy.

Nejvíce byli zastoupeni mezi cizinci-podnikateli občané Vietnamu (12 815, tj. 33% mezi cizinci-podnikateli, cca 1% mezi podnikateli v ČR). Na dalších místech figurují občané Slovenska (4 883, tj. 13%), Ukrajiny (1 636, tj. 4%), SRN a SRJ (957 a 864, tj. cca 2%).

V roce 1996 bylo uděleno 1 252 cizincům státní občanství ČR, z toho bylo 240 Ukrajinců (Černobyl-Volyňští Češi), 164 občanů Ruska a 150 občanů Ukrajiny.

2.2.3 Přiznání postavení uprchlíka.

Podle Závěrečné statistické zprávy odboru pro uprchlíky a integraci cizinců MV ČR za rok 1996 požádalo o přiznání postavení uprchlíka podle zákona č. 498/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů od srpna 1990 do 31.12. 1996 celkem 11 538 cizinců. Od srpna 1990 do konce r. 1996 bylo přiznáno 1 487 osobám postavení uprchlíka a ve stejném období bylo 234 osobám toto postavení odňato. K 31. 12. 1996 žilo na území České republiky 1 253 cizinců s přiznaným postavením uprchlíka.

V roce 1996 podalo žádost o přiznání postavení uprchlíka celkem 2 158 cizinců. Ve srovnání s rokem 1995 došlo v roce 1996 k nárůstu o 745 žadatelů, tj. téměř 53%. Mezi žadateli dominovali občané Bulharska (39%), Rumunska (31%) a Afganistanu (6%).

V roce 1996 bylo kladně vyřízeno 103 žádostí o přiznání postavení uprchlíka, což představuje 4,8% z podaných žádostí. Oproti roku 1995 se počet kladných rozhodnutí zvýšil o 47 případů.

V průběhu roku 1996 se dobrovolně v průběhu řízení nebo bezprostředně po jeho skončení za podpory Ministerstva vnitra repatriovalo zpět do zemí původu celkem 391 neúspěšných žadatelů, což přineslo značnou úsporu finančních prostředků.

V roce 1996 opustilo svévolně uprchlické tábory Ministerstva vnitra celkem 678, tj. 31% žadatelů. Některé z těchto osob mohou žít na území ČR nelegálně nebo se pokusily o nelegální přechod do zemí západní Evropy.

2.2.4 Poskytování dočasného útočiště

Humanitární pomoc formou dočasného útočiště je na území České republiky na základě usnesení vlády č. 803 od 12. 12. 1991 poskytována občanům býv. SFRJ. K 31. 12. 1995 bylo na území České republiky celkem 1296 osob, kterým Česká republika poskytovala dočasné útočiště.

S ohledem na průběh plnění Daytonských mírových dohod z prosince 1995 a vývoj situace na území Republiky Bosna a Hercegovina a v souladu s postupem mezinárodního společenství rozhodla vláda ČR svým usnesením č. 318 z 5. 6. 1996 o programu dobrovolné repatriace občanů Republiky Bosna a Hercegovina, na základě kterého se počet osob na dočasném útočišti snížil o 300 osob.

Svým usnesením č. 579 ze 13. 11. 1996 rozhodla vláda o prodloužení poskytování dočasného útočiště občanům Republiky Bosna a Hercegovina do 30. 9. 1997 a současně o ukončení poskytování dočasného útočiště státním příslušníkům ostatních zemí bývalé SFRJ dnem 31. 12. 1996.

Koncem roku 1996 poskytovala Česká republika dočasné útočiště z humanitárních důvodů celkem 718 občanům Republiky Bosna a Hercegovina, z toho bylo 423 osob ubytováno v soukromí a 295 v humanitárních střediscích Ministerstva vnitra. Během roku 1996 došlo ke snížení celkového počtu osob na dočasném útočišti o 510.

Usneseními vlády ČR č. 579 a č. 580 ze dne 13. 11. 1996 byly schváleny program dobrovolné repatriace občanů Republiky Bosna a Hercegoviny pro rok 1997 a projekt trvalého řešení situace zdravotně postižených osob v dočasném útočišti na území ČR. Pro osoby, které by návrat ohrožoval na životě a zdraví, je připraven program zajištění dalšího pobytu na území ČR za finanční účasti státu. Dá se předpokládat, že většina osob na dočasném útočišti však nevyužije nabízený program a pokusí se legalizovat svůj pobyt po 30. 9. 1997 dle zákona o pobytu cizinců. Vzhledem k nízkému počtu těchto osob a vzhledem ke stupni jejich integrace do české společnosti (většina z nich zde žije od roku 1992 či 1993) se neočekává, že by s legalizací jejich pobytů vznikly obtíže.