Václav Klaus
předseda vlády České republiky
V Praze dne 21. března 1997
Čj. 24954/97-OVA
Vážený pane předsedo,
v příloze Vám zasílám k případnému
dalšímu sněmovnímu využití
svoji odpověď na písemnou interpelaci poslance
Pavla Dostála ve věci převodu státního
hradu Bouzov (evidenční číslo interpelace
148).
S pozdravem
Příloha
Vážený pan
ing. Miloš Zeman
předseda Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky
Praha
Václav Klaus
předseda vlády České republiky
V Praze dne 19. března 1997
Č.j. 24954/97-OVA
Vážený pane poslanče,
k Vaší interpelaci ve věci převodu vymezeného
nemovitého majetku církevním právnickým
osobám podle usnesení vlády č. 498
ze dne 25. září 1996 a speciálně
ke hradu Bouzov uvádím následující.
Vaše interpelace přišla v době, kdy byl
seznam majetku navrženého k převodu církevním
právnickým osobám upravován postupem,
který stanovila vláda na svém zasedání
dne 8. ledna 1997. Ačkoli má kancelář
není připomínkovým místem,
předali jsme Ministerstvu kultury konkrétní
připomínky obsažené ve Vaší
interpelaci.
Mohu Vás ujistit, že mám zájem na tom,
aby do seznamu daného majetku nebyly zařazeny nemovitosti,
jejichž vydání by nebylo správně
doloženo. Proto Vám také k této odpovědi
přikládám výpis z podkladu, který
mi k Vaší interpelaci předalo Ministerstvo
kultury. Pokud i po jeho prostudování budou trvat
Vaše pochybnosti, navrhuji Vám je předat mně
i Ministerstvu kultury tak, abychom měli k rozhodování
ve vládě náležité podklady.
S pozdravem
Příloha
Vážený pan
Pavel Dostál
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlament České republiky
Praha
Příloha k č.j. 24954/97-OVA
Splnění podmínky převodu spočívající
v prokázání vlastnictví církve
k vyžádané nemovitosti ke dni 25. 2. 1948 nebo
jejího nabytí po tomto datu církve doložily
vesměs předložením originálu,
popř. úředně ověřené
kopie výpisu z pozemkové knihy, příp.
zemských desek, nebo přímo zápisů
v příslušných knihových vložkách.
Pokud šlo o složitější postup při
odnětí majetku, jako právě v případě
požadavků uplatněných Českou
provincií Řádu bratří domu
Panny Marie v Jeruzalémě na hrad Bouzov a další
nemovitosti, bylo splnění uvedené podmínky
doloženo ještě dalšími dokumenty.
Standardní postup při dokládání
vlastnictví zápisem v pozemkových knihách,
vycházel ze skutečnosti, že v období
od vydání knihovního zákona č.
95/1871 ř.z. až do nabytí účinnosti
občanského zákoníku č. 14 1/1950
Sb.(1. 1. 1951), rušícího do té doby
platný obecný zákoník občanský
z r. 1811, platil tzv. intabulační princip, založený
na konstitutivní povaze zápisů vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem
do pozemkové knihy. Podle tohoto principu se vlastnictví
k nemovitostem v zásadě nabývalo, resp. pozbývalo
toliko a výlučně zápisem (vkladem)
do pozemkové knihy, resp. výmazem z ní (viz
§ 431 a 444 o.o.z. a § 4 knih. zák.). Podle aktuálního
stanoviska Ústavu státu a práva AV ČR,
vycházejícího z relevantní judikatury
Ústavního soudu ČR, přitom u konfiskace
docházelo k přechodu vlastnictví ex lege
poté, co nabyl právní moci příslušný
správní akt, kterým byla dotyčná
osoba prohlášena za zrádce nebo nepřítele
ve smyslu konfiskačních dekretů. K přechodu
vlastnictví u majetku odňatého podle zákona
č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové
reformy, pak docházelo podle téhož stanoviska
nabytím právní moci správního
rozhodnutí o převzetí (v pozemkových
knihách zapsaného jako poznámka převzetí).
Bylo-li tedy ze žadatelem předloženého
zápisu v pozemkových knihách zřejmé,
že vlastnictví příslušné
církevní právnické osoby trvalo nejméně
od 25. 2. 1948, byla tato skutečnost (zejm. pro období
do 1. 1. 1951) pro předkladatele materiálu důvodem
považovat takto doložený požadavek za splnění
stanovené podmínky převodu.
Uvedeným způsobem byly také zdokonaleny všechny
v příloze interpelace příkladmo uváděné
případy. Z příslušných
knihovních zápisů je jednoznačně
zřejmé, že
- klášter Sázava (konkrétně část
zámku a dalších nemovitostí) byl od
r. 1935 nejméně do 1 1.7. 1948 (poznámka
zamýšleného převzetí) ve vlastnictví
Kláštera benediktinů v Emauzích
- zámek Suchomasty byl od r. 1951 ve vlastnictví
Církve bratrské (do r. 1966 působící
pod názvem Jednota českobratrská),
- zámek Řožďalovice byl od r. 1935 až
do vynuceného darování v r. 1962 ve vlastnictví
Kongregace milosrdných sester sv. Karla Boromejského,
- zámek Rokytnice byl od 18. 4. 1948 z titulu přídělu
ve vlastnictví Okresní charity v Přerově,
jejímž právním nástupcem se stalo
Arcibiskupství olomoucké,
- zámek Hošťálkovy byl od r. 1959 z titulu
přídělu ve vlastnictví Ostravské
diecéze církve československé (do
r. 1971 působící s přívlastkem
husitská),
a tudíž, ve všech případech bez
výjimky byla uvedená podmínka převodu
splněna.
V případě požadavků, které
byly uplatněny Českou provincií Řádu
bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě
(bývalého Řádu německých
rytířů), bylo doloženo, že nejméně
do 25. 2. 1948 nedošlo k přechodu vlastnictví
majetku řádu na stát z titulu konfiskace,
neboť do uvedeného data prokazatelně nebylo
pravomocně rozhodnuto o prohlášení řádu
za zrádce a nepřítele Československé
republiky, což bylo nezbytnou podmínkou naplnění
konfiskačního titulu podle dekretů prezidenta
republiky č. 12 a 108 z r. 1945. Tento závěr,
opírající se o rozsáhlý důkazní
materiál, byl rovněž potvrzen rozsudkem Obvodního
soudu pro Prahu 1, vyneseným 9. 12. 1996, kterým
se explicitně určuje, že řád
nebyl subjektem spadajícím pod ust. § 3 odst.
2 dekretu č. 12/1945 Sb. ani § 1 odst. 1 dekretu č.
108/1945 Sb. Z obsáhlé argumentace možno uvést
alespoň nejpodstatnější doložené
skutečnosti:
Majetek řádu byl konfiskován na základě
výměru Moravského Zemského národního
výboru, expozitury v Mor. Ostravě, ze dne 9. 3.
1946, prohlašujícího řád za zrádce
a nepřítele ČSR. Na základě
tohoto výměru byly následně vydány
deklaratorní konfiskační vyhlášky
Okresního národního výboru v Opavě
a okresní správní komise v Bruntále.
Žádný z těchto státních
orgánů přitom nerespektoval usnesení
vlády z 26.4. 1946, resp. 10. 12. 1946, nařizující
pozastavení předmětné konfiskace.
Žádné z uvedených rozhodnutí
nebylo nikdy řádu doručeno. Tato zásadní
vada a další.procesní vady znamená,
že správní rozhodnutí nezbytné
k realizaci konfiskace nenabyla právní moci, nehledě
na další zásadní hmotněprávní
vady vydaných rozhodnutí. Tuto skutečnost
ve svém rozhodnutí vydaném dne 2. 2. 1948
na základě stížnosti řádu
i Nejvyšší správní soud pod č.j.
690/46-6. Navíc důvody pro prohlášení
řádu za "zrádce a nepřítele
ČSR" nikdy nebyly dány už proto, že
řád sám byl předmětem nacistické
perzekuce (zrušen říšskou vyhláškou
22. 10. 1938 byl mu nacisty majetek konfiskován a vrácen
teprve v r. 1945), a v době, kdy údajně vyvíjel
nepřátelskou činnost působil pouze
v ilegalitě a jeho velmistr byl internován.
Co se týče zaznamenání změn
vlastnických vztahů k hradu Bouzov, je z moravských
pozemkových desek (knih. vložka č. 293) a z
pozemkové knihy (knih. vložka č. 441) zřejmé,
že dne 19. 9. 1946 byla poznamenána národní
správa, vymazaná následně 30. 11.
1950 a vlastnické právo státu vložena
teprve 11. 11. 1957 podle přípisu ministerstva zemědělství
z 27. 2. 1956 č.j. 92070/56-025 a přípisu
Státní památkové správy v Praze
z 12. 10. 1957 č.j. 16677/1957.