Ve smyslu § 112 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb.,
o jednacím řádu Poslanecké sněmovny,
předkládám poslancům následující
interpelaci poslance Pavla Dostála na předsedu vlády
Václava Klause a odpověď předsedy vlády
Václava Klause na tuto interpelaci. Pan poslanec Pavel
Dostál požádal o zařazení uvedené
odpovědi na pořad schůze Poslanecké
sněmovny. Interpelace a odpověď jsou přílohami
sněmovního tisku.
Příloha
Evidenční číslo interpelace: 148
Pavel Dostál
Poslanecká sněmovna
Parlament ČR
V Olomouci 24. 2. 1997
Vážený pane předsedo vlády,
podle usnesení vlády č. 498 ze dne 25. září
1996 o převodu vymezeného nemovitého státního
majetku církevním právnickým osobám
se státní hrad Bouzov objevil v seznamu majetku,
určeného k převodu, vypracovaném Ministerstvem
kultury ČR. Dle mého názoru i právního
zástupce státního hradu Bouzov se na uvedeném
seznamu kromě hradu Bouzova neoprávněně
nachází dalších 137 položek bývalého
majetku řádu německých rytířů
konfiskovaného v roce 1945 dle dekretů č.
1 2, 5 a 108.
Zároveň Vás chci upozornit, že uvedený
seznam obsahuje řadu podobných případů,
kdy byly do seznamu zapracovány položky evidentně
nesplňující kritéria stanovená
pro převod majetku (např. Klášter Sázava,
Národní kulturní památka, konfiskován
církvi Josefem 11., v roce 1 948 v soukromém vlastnictví,
uplatněn restituční nárok, nyní
požaduje Benediktýnské opatství Panny
Marie a sv. Jeronýma v Emauzích).
Žádám Vás o prověření
celé záležitosti a za odpověď předem
děkuji.
S pozdravem
Pavel Dostál
Vážený pan
Prof. Ing. Václav KLAUS, CSc.
předseda vlády ČR
Předsednictvo vlády ČR
nábřeží E.Beneše 4
118 01 Praha 1 - Malá Strana
Název památky: hrad Bouzov
Obec: Bouzov
Okres: Olomouc
Popisné číslo: 8
Katastrální území: Bouzov
Parcelní čísla (viz snímek katastrální mapy): 1, 78/2, 93/2, 93/3, 95, 96, 97, 99, 100, 101, 105, 118/7, 622/4, 623, 625/1, 689, 690, 693/2.
(Pozn. Požadovaná provozní budova č.p. 90 na parcele č. 105 byla v roce 1993 pro havarijní stav stržena.)
Organizace: Státní hrad Bouzov, 783 25 Bouzov 8,
IČO 60780908, státní příspěvková.
1) Předmět ochrany:
a) věc movitá - mobiliární fond hradu
Bouzova (sbírkové předměty) rejstříkové
číslo 7625 státního seznamu movitých
kulturních památek - nevztahuje se k vydání
řádu
b) věc nemovitá - areál hradu a předhradí č. p. 8 - rejstříkové číslo 1773 státního seznamu nemovitých kulturních památek - požadováno vydání
c) park (viz Halamíčková, A.: Chráněné
historické parky a zahrady Severomoravského kraje.
KSSPPOP, Ostrava 1988. s. 35)
- charakter: přírodně krajinářský park
- výměra: 6,38 ha (další 11,94 ha les)
- nadm. výška: 410 m
- parc. č.: 93/2, 93,3, 95, 96, 97, 100, 101, 625/1, 623,
622/4 (les) - požadováno vydání
2) historie hradu
Založen na počátku 14. století, Búz
z Búzova byl v letech 1317 - 1339 prvním známým
držitelem hradu. Od poloviny 14. stol. jej drželi páni
z Vildenberka, kteří v roce 1382 prodali panství
moravskému markraběti Joštovi. Ten je pak v
roce 1396 přenechal svému přívrženci
Heraltovi z Kunštátu.
V rukou pánů z Kunštátu zůstal
hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř
až do konce 15. století. Je pravděpodobné,
že na hradě Bouzově se narodil pozdější
český král Jiří z Poděbrad.
Jiří z Poděbrad postoupil panství
někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi
Kostkovi z Postupic. V letech 1472 - 1696 byl v majetku mnoha
různých českých a moravských
rodů. Pak celé panství kupuje Řád
německých rytířů.
Majetkem řádu zůstal hrad až do 1. 10.
1939, kdy byl spolu s dalším řádovým
majetkem předán do správy Gesellschaft zur
Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler se sídlem
v Berlíně.
Po válce byl konfiskován dle dekretu prezidenta
č. 12/1945 a č. 5/1945 a č. 108/48 Sb. a
podle zákona č. 135/46 Sb.
Od roku 1945 byl hrad ve správě Národní
kulturní komise, Státní památkové
správy, (Krajského) Vlastivědného
ústavu (muzea) v Olomouci a od 1. 1. 1994 je ve správě
státní příspěvkové organizace
Státní hrad Bouzov.
3. popis
Dnešní podobu získal hrad po rozsáhlé
přestavbě v letech 1895-1910. Projekt a plány
rekonstrukce vypracoval Georg von Hauberisser na základě
požadavků a představ arcivévody Evžena
Habsburského, velmistra řádu, který
také celou stavbu financoval, z větší
části ze svých soukromých prostředků.
Hrad je plně zařízen a vybaven. Mobiliář
pochází převážně ze soukromých
sbírek arcivévody Evžena Habsburského
(pozn.: konfiskováno Čsl. státem roku
1918), částečně ze sbírek
Německého řádu. Novodobé zařízení
pak bylo vyrobeno speciálně pro objekt.
Nákladná a náročná rekonstrukce
byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska
historické věrohodnosti a slohového souladu.
Romantickou přestavbou vznikla dokonalá představa
mohutného středověkého sídla,
v jehož objektech se prolíná několik
uměleckých slohů, zvláště
gotika a renesance. Historickou a uměleckou hodnotu umocňuje
množství významných starých uměleckých
děl. Úprava objektu byla provedena s ohledem na
plánované zpřístupnění
veřejnosti.
4) hodnocení a význam památky
1. Hrad Bouzov je v kontextu romantického historizujícího
stavitelství 19. století v našich zemích
jedinečným dokladem inspirace středoevropskou
středověkou architekturou oproti dominujícímu
vlivu stavebního romantismu západoevropské
provenience.
2. Představuje unikátní doklad památkového
objektu - muzea, koncepčně vybudovaného pro
návštěvnickou veřejnost. Z hlediska
prezentace organicky spojuje formy muzeální a interiérové
instalace.
5) současný stav
Hrad je veřejnosti přístupnou kulturní
památkou s roční návštěvností
110-120 tis. návštěvníků. Současný
technický stav objektu je uspokojivý. Probíhá
výměna střešní krytiny na budovách
předhradí, byla provedena celková oprava
střešního pláště hradu nákladem
cca 11 mil. Kč. Objekt má dílčí
problémy s vlhkostí zdiva a místy poruchy
statické (západní bašta předhradí).
Další vady jsou sice nikoli nezanedbatelné,
ale v celkovém měřítku rázu
spíše "kosmetického" (oprýskané
omítky předhradí apod.).
6) Německý řád
Rád německých rytířů
byl založen roku 1190 jako špitální bratrstvo,
později byl povýšen na rytířský
řád. V roce 1929 část, týkající
se rytířství byla z regulí vypuštěna,
od té doby byl řád organizován jako
žebravý (viz Jirásko Luděk, Církevní
řády a kongregace v zemích českých,
Klášter premonstrátů, Praha 1991). Na
území čsl. republiky byl před svým
zrušením v r. 1939 rozdělen na právně
nezávislou provincii bratří a provincii sester,
v čele obou provincií byl mimo jednotlivých
představených velmistr.
V současné době má Řád
bratří a sester od německého domu
P. Marie v Jeruzalémě (zkrácený název
Německý řád) hlavní sídlo
ve Vídni. V čele řádu stojí
velmistr, jednotlivé provincie mají vlastního
představeného. Skládá se z bratří
(kněží, novici), sester, familiářů
(laici a diecézní duchovní, zavazující
se napomáhat řádu v uskutečňování
jeho poslání v rámci svého zaměstnání
a postavení ve společnosti). Celkem má řád
v celé Evropě asi 65 kněží a
profesních bratří, 300 sester a 500 familiářů
(viz Německý řád, vlastním
nákladem, Vídeň 1992). Česká
provincie řádu bratří od německého
domu panny Marie v Jeruzalémě nyní nemá
žádného kněze nebo profesního
bratra, má 4 familiáře (z toho 3 diecézní
duchovní). Finanční situace řádu
je zřejmě problematická. Česká
provincie je zatím zřejmě odkázaná
na prostředky přelévané ze zahraničí,
což zvláště v německé provincii
řádu doprovází nesouhlas. Rád
se finančně vyčerpal stavbou nového
- a dosud v zásadě nevyužitého - kláštera
v Topolčiankách na Slovensku. Hlavním zdrojem
příjmů řádujsou příspěvky
familiářů, což v České
republice vzhledem k minimální "členské"
základně nepřichází v úvahu.
Správa hradu Bouzov se obává, že hrad
Bouzov by měl sloužit jako zdroj financování
provozu a dalších objektů české
provincie, což je ovšem možné jen při
zanedbání základní péče
o objekt. Tyto obavy také posiluje nutnost investic do
dalších objektů z bývalého řádového
majetku. Např. bývalá řádová
nemocnice v Opavě vyžaduje nyní náklady
cc. 100 mil. Kč na opravy. Tyto prostředky se řád
ústy provinciála P. Stuchlíka zavazuje po
převeden majetku na řád vložit, avšak
je otázkou, zdaje má k dispozici. Dále je
na místě obava, podložená osobní
zkušeností sjednáním osob spojených
s řádem v ČR, že případný
převod majetku státu na německý řád
by byl prostředkem obohacení několika jednotlivců,
účelově se v této věci angažujících,
a ne obecně prospěšným aktem.
(Prameny: časopis Deutscher Orden, osobní rozhovory
s německými, rakouskými a českými
familiáři řádu)
7) Využití objektu pro Německý řád
Hrad Bouzov byl na přelomu století vybudován
z původně zchátralého hradu jako reprezentativní
letní rezidence velmistra řádu, jeho císařské
a královské výsosti arcivévody Evžena
Habsburského. Zároveň byl zpřístupněn
veřejnosti jako způsob prezentace jeho sbírek
s důrazem na význam osoby velmistra Evžena.
Objekt je prezentován veřejnosti od roku 1912 dodnes.
Předpokládané využití po vydání
objektu řádu: dle vyjádření
velmistra Dr. A. Wielanda bude dál zpřístupněn
veřejnosti. Zároveň se řádový
architekt - familiář Hildebrandt z Rakouska při
běžné návštěvnické
prohlídce vyjádřil o nutnosti podstatných
stavebních úprav objektu pro pohodlné bydlení
a další využití. (Ve vlastních
budovách hradu není např. záměrně
zavedena elektřina, aby nebyl narušen středověký
ráz interiérů).
(Srovn. Zámek Gumpoldskirchen u Vídně, v
majetku řádu, nevyužit)
Využití hradu Bouzova pro deklarované cíle
řádu - charitativní činnost, činnost
v sociální péči, duchovní činnost
- je dle názoru Správy Státního
hradu Bouzova nemožné, kromě využití
objektu jako zdroje příjmů pro financování
těchto činností. Případné
využití objektu pro reprezentativní účely
(Srovn. Investitura nového familiáře řádu
na hradě Bouzově Ing. P. Tollnera, 1994, Investitura
nového familiáře řádu na hradě
Bouzově P. J. Suchánka, 1992: bezplatný pronájem
prostor) je možné i při zachování
objektu v majetku státu.
8) návrh řešení
Současný stav, kdy zpřístupněný
památkový objekt hrad Bouzov je spravován
státní příspěvkovou organizací
Státní hrad Bouzov je optimální
a odpovídající významu památky
Objekt je schopen financovat provoz a údržbu svými
výnosy, státní příspěvek
je využíván k provádění
oprav většího rozsahu, vyplývajících
ze zanedbání údržby v letech před
rokem 1989 Objekt slouží účelům,
pro které byl vybudován.
(Srovn. Zámek Bad Mergrntheim, zkonfiskovaný Německému
řádu v Německu roku 1809 je ve vlastnictví
státu a je v něm zřízeno Muzeum Německého
řádu)
Vzhledem k provedené konfiskaci řádového
majetku dle dekretů prezidenta Beneše č. 12/1945
a č. 5/1945 a č. 108/48 Sb. a podle zákona
č. 135/46 Sb. je vrácení nemožné
(Viz příloha: vyjádření právního
zástupce organizace Státní hrad Bouzov JUDr.
J. Kozáka na žádost práv. zástupce
Německého řádu ve věci vydání
majetku - hradu Bouzova ze dne 21. 4. 1994). Vrácení
objektů hradu Bouzova bez mobiliárního fondu
(mobiliární fond pochází z větší
části ze soukromého majetku Evžena Habsburského
a o vraceni mob. fondu se neuvažuje) se jeví z hlediska
památkové péče jako zcela nevhodné
a zjevně by došlo z hlediska ochrany kulturního
dědictví k nezodpověditelným škodám.
Majetek požadovaný řádem po organizaci
Státní hrad Bouzov neodpovídá článku
2 odst. 1 vládního usnesení ze dne 25. září
1996 č. 498,
tzn: -řád neměl nemovitý majetek ve
svém vlastnictví ke dni 25. 2. 1948
- řád byl zrušen, obnoven až v roce 1991,
dodnes bez řádných členů, t.j.
není právní kontinuita
V Bouzově dne 1 6. února 1997
Ing. Roman Váňa
kastelán hradu Bouzov a zástupce reditelky Státního hradu Bouzov,
ředitel Nadace hradu Bouzova,
předseda Společnosti přátel hradu Bouzova,
nositel Čestného kříže za zásluhy o péči o tradice Německého řádu
Historického pluku Německého řádu, Bad Mergentheim a
Záslužného kříže Řádu
arcivévody Evžena, Vídeň
Přílohy: - Vyjádření právního
zástupce organizace Státní hrad Bouzov JUDr.
J. Kozáka na žádost práv. zástupce
Německého řádu ve věci vydání
majetku - hradu Bouzova ze dne 21. 4. 1994)
- Publikace HRAD BOUZOV (Ing. R. Váňa, Olomouc 1996)
Jak je možné, že seznam objektů ve
vlastnictví státu, navrhovaných k vydání
(darování) církevním právnickým
osobám, předkládaný ministerstvem
kultury, obsahuje objekty, které zjevně neodpovídají
kritériím dle usnesení vlády o převodu
vymezeného státního majetku církevním
právnickým osobám ze dne 25. září
1996 č. 498?
T.j. tento majetek nebyl ve vlastnictví ke dni 25. února
1948 nebo po tomto datu, církevní právnické
osoby se nemohou prokázat právní kontinuitou
mezi 25. 2. 1948 a 31. 12. 1992, některé dokonce
nemají žádné členy. Dále
objekty nebyly využívány k účelům,
deklarovaným žadateli (dle čl. 1 odst. 2 usn.
vl. 498), nebo jejich převodu brání závažný
veřejný zájem.
Příklady: - Česká provincie Řádu
bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě,
požadováno 138 položek, konfiskováno na
základě dekretu 12/45, 5/45, 108/45. (M.j. Hrad
Bouzov, zámek Bruntál, hrad Sovinec, zámek
Dlouhá Loučka, Lázně Karlova Studánka
a další)
Dále: Klášter Sázava, Národní
kulturní památka, církvi konfiskováno
za Josefa 11., v roce 1948 soukromý majetek rodiny Švarcových
- podán restituční nárok, nedořešeno
vzhledem k statutu Nár. kult. památky.
Zámek Suchomasty, konfiskován 1945 (dekret 12/45)
rodině Elbognů (soukromý majetek), požaduje
církev bratrská
Zámek Rožďalovice, soukromý majetek (církvi
konfisk. Josef II.), poslední majitel Rolnický cukrovar
Rožďalovice, požadují vydání
milosrdné sestry sv. Karla Boromejského
Zámek Rokytnice okr. Přerov, Ústav soc. péče,
konfiskováno Jos. II., žádá Arcibiskupství
Olomoucké
Hošťálkovy zámek, poslední majitel
K. Jindřich Arko, konfiskováno 12/45, žádá
Církev československá husitská
a další.
Advokátní kancelář
JUDr Jan Kozák
Riegrova 12
772 00 Olomouc
tel./fax.: 0685223631
V Olomouci dne: 21. 4. 1994
Naše značka: 01 5060
uvádějte v odpovědi
Vážený pane doktore,
ředitelkou hradu Bouzov, PhDr. Hanou Váňovou,
jsem byl pověřen, abych zpracoval stanovisko k Vašemu
požadavku, ohledně vydání hradu Bouzov
a přilehlých nemovitostí, zejména
s ohledem na současný právní stav,
současnou judikaturu českých soudů,
zejména pak s přihlédnutím k argumentaci,
která je uvedena v posudku akademika Viktora Knapa ze dne
6. 8. 1993.
Předně je nutno zdůraznit, že posudek
sám o sobě je pouze jakýmsi pomocným
materiálem, když stanovisko akademika Viktora Knapa
pochopitelně není směrodatné pro rozhodování
příslušných orgánů a pro
stanovení oprávněnosti či neoprávněnosti
nároku na vydání hradu Bouzova, i když
pochopitelně s ohledem na právní erudici
pana akademika Viktora Knapa, je nutno brát na zřetel
jeho názory, které jsou v tomto posudku vyjádřeny,
přičemž nelze tyto názory přeceňovat,
zejména s ohledem na tu skutečnost, že akademik
Viktor Knap se účastnil velmi aktivně na
socializaci našeho právního řádu
v 50tých letech, což lze dokumentovat jeho spoluautorstvím
na učebnici občanského a rodinného
práva, které bylo vydáno v roce 1955, kdy
akademik Viktor Knap vedl kolektiv, který zpracovával
učebnici občanského práva a byl sám
autorem několika kapitol, kupř. pojem a předmět
československého občanského práva,
věda občanského práva, kde se zabýval
socialistickou vědou občanského práva
a konečně dále pak byl autorem kapitoly historický
vývoj občanského práva.
Pouhým nahlédnutím do těchto učebnic
a těchto kapitol je možno zjistit, že názory
pana akademika Viktora Knapa byly velmi poplatné té
době, kdy skutečně hrubým způsobem
byly deformovány základní principy občanského
práva a ve svém důsledku základní
principy vlastnictví jako takového.
Nicméně já jsem toho názoru, že
právní názory pana akademika Viktora Knapa
jsou zajímavé, ale domnívám se, že
při řešení daného problému
jsou zcela irelevantní.
Nutno také zdůraznit tu skutečnost, že
zejména pokud se týká konkrétní
kauzy hradu Bouzova, v předmětném posudku
postrádám jakoukoliv konkrétní argumentaci
a odkaz na konkrétní úkony v této
kauze učiněné, když nelze zejména
zjistit, z jakého materiálu pan akademik vychází
a jeho téže ohledně hradu Bouzova je nutno
v této fázi považovat za zcela obecné
bez významu pro posouzení nároku Vašeho
klienta na vlastnictví této nemovitosti.
Opatřil jsem si potřebné podklady pozemkové
knihy Katastrálního úřadu v Olomouci,
dále pak ze Zemského archívu v Brně
a celou záležitost je možno shrnout z hlediska
vývojového takto:
Dne 12. července 1946 došlo v pozemkové knize
k zápisu a poznamenání národní
správy na základě dekretu prezidenta republiky
č. 5/45 Sb. 4. května 1950 podle výměru
ONV v Litovli ze dne 29. 4. 1950 byla vymazána poznámka
národní správy.
Ministerstvo zemědělství a lesního
hospodářství svým výnosem ze
dne 27. února 1956 č. 92.070/56-025-6 svým
rozhodnutím ze dne 30. 4. 1947-IX/A-3 odevzdal do správy
a užívání národní kulturní
komise podle odst. 2 § 3 zákona ze dne 16. 5. 1946
č. 137/46 Sb. jako státní kulturní
majetek zámecký objekt Bouzov se všemi nemovitostmi,
které tvoří podle § 7 odst. 4 dekretu
č. 12/45 Sb. se zámeckou budovou jediný celek.
Na základě této skutečností
Lidový soud v Olomouci podle rozhodnutí Ministerstva
zemědělství ze dne 30. 4. 1947-IX/A-3, které
bylo potvrzeno výnosem téhož ministerstva ze
dne 27. února 1956 pod č. 92.070/56-025-6 ve smyslu
ustanovení § 11 odst. 1 zák. č. 90/47
Sb. povolil, aby ve vložce č. 441 pozemkové
knihy pro kat. území Bouzov, bylo vloženo vlastnické
práva Čsl. státu - Ministerstvu školství
a kultury - státní památkové správě,
a to na nemovitosti: st.p.č. kat. 1. zámek č.p.
8, 105 dům č.p. 90 číslo katastru
78 zahrada, 93/2 zahrada, 95 zahrada a 93/3 zahrada, 96 zahrada,
97 zahrada, 99 pastvina, 100 zahrada, 101 les, 622/1 les část,
623 role, 625/1 zahrada, 631/4 část les, 689 cesta.
690 cesta, 693 cesta část, přičemž
tyto nemovitosti byly zapsány ve vložce č.
441 pozemkové knihy pro kat. území Bouzov
a dále pak byly zapsány lesy, a to č.p. 116/1,
117, 118/1, 118/4, 118/7, když všechny tyto nemovitosti
byly dosud zapsány ve prospěch Gesellschaft zur
Förderung und Pflege Deutscher Kulturdenkmäler Berlin.
V přípisu Ministerstva zemědělství
ze dne 7. 2. 1956 adresované Ministerstvu kultury - státní
památková péče č.j. 902.070/56-025-VI
se dá zjistit, že Ministerstvo zemědělství
potvrdilo svým výnosem ze dne 30. 4. 1947 - IX/A-3,
že odevzdalo do správy a užívání
národní kulturní komisi podle odst. 2, §
3 zák. č. 16. zákona ze dne 16. května
1946 č. 137/46 SB. jako státní kulturní
majetek zámecký objekt Bouzov, přičemž
se jedná o nemovitosti shora ocitované. Z pozemkové
knihy je možno dále zjistit, že dne 10. 12. 1959
podle opatření vydaného Státní
památkovou správou v Praze ze dne 19. 10. 1959 č.
4228/59, bylo vloženo vlastnické právo, které
nabyl Čsl. stát - odbor školství a kultury
rady KNV v Olomouci - krajské vlastivědné
středisko v Olomouci. Potom bylo uživatelem Vlastivědné
muzeum v Olomouci a na základě rozhodnutí
ministra kultury ČR ze dne 27. prosince 1993 č.
32/93 byla vydána zřizovací listina o vzniku
organizace - státní příspěvková
organizace "Státní hrad Bouzov", takže
v současné době SH Bouzov existuje jako samostatný
právní subjekt, právě na základě
shora citovaného rozhodnutí Ministerstva kultury
České republiky.
Pokud se týká právních norem, pak
národní správa byla poznamenána na
základě dekretu prezidenta republiky č. 5/45
SB. ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých
majetkově právních jednáních
z doby nesvobody a o národní správě
majetkových hodnot Němců, Maďarů,
zrádců a kolaborantů a některých
organizací a ústavů. Podle § 3 odst.
2 zák. č. 135/46 Sb. ze dne 16. května 1946
o národních kulturních komisí pro
správu kulturního majetku, vyplývá,
že za státní kulturní majetek ve smyslu
§ 2 tohoto zákona se pokládá zejména
majetek všeho druhu movitý i nemovitý bez rozdílu
doby vzniku, který má kulturní /uměleckou,
historickou, vědeckou / hodnotu, kteréhokoliv stupně,
jednak konfiskovaného dekretem prezidenta republiky ze
dne 21. 6. 1945 č. 12 Sb. o konfiskaci a urychleném
rozdělení zemědělského majetku
Němců, Maďarů, jakož i zrádců
a nepřátel českého a slovenského
národa, dekretem prezidenta republiky ze dne 25. 10. 1945
č. 108 Sb. o konfiskaci nepřátelského
majetku a fondech národní obnovy.
S ohledem na tyto skutečnosti a právní akty
shora citované je nesporné, že Čsl.
stát se stal vlastníkem předmětných
nemovitostí, a to právě na základě
realizace dekretů prezidenta republiky a v návaznosti
na to na normativní akty Ministerstva zemědělství
v Praze, které bylo oprávněno k takovýmto
úkonům.
V současné době judikatura českých
soudů řeší otázku, která
se vyskytuje při řešení obdobných
sporů, a to tu skutečnost, kdy došlo k přechodu
vlastnického práva k předmětným
nemovitostem na stát. Řešení těchto
otázek si vyžádalo ustanovení §
6 odst. 1 z.č. 87/91 Sb., kde byla zakotvena povinnost
vydat věci, které se vztahují na případy,
kdy věc přešla na stát v rozhodném
období, tj. od 25. února 1948 do 1. ledna 1990.
Je totiž zastáván ten názor, že
v takových to případech majetek přešel
na stát podle doslovného znění konfiskačních
dekretů již ke dni účinnosti těchto
dekretů, pokud se týká rozhodnutí
dalších správních orgánů,
tedy rozhodnutí Ministerstva zemědělství
v daném případě, pak se jedná
pouze o deklaratorní akty, nikoliv akty konstitutivní,
když k přechodu vlastnického práva nebylo
zapotřebí ani odevzdání zápisem
do pozemkových knih /intabulace/. Soudy dospívají
k závěru, že v případě
konfiskace majetku nejde o převod, jde o přechod
vlastnictví, neboť ke změně vlastníka
zde dochází nikoliv na základě svobodného
projevu vůle převodce a nabyvatele, nýbrž
nezávisle na vůli dosavadního vlastníka
a to v daném případě přímo
ze zákona / § 424 o.z.o. Jinak je nutno tedy konstatovat,
že podle § 1 odst. 1 dekretu, že majetek osob uvedených
pod písmenem a), b) se konfiskuje s okamžitou platností.
V této souvislosti je nutno poukázat i na judikaturu
z doby před 25. únorem 1948, zejména pak
na rozhodnutí číslo 262/47, kde se stanoví,
že konfiskace zemědělského majetku podle
dekretu prezidenta republiky ze dne 21. 6. 1945 č. 12 Sb.
nabývá Čsl. stát ze zákona
naturálního vlastnického práva ke
konfiskovanému majetku. Ze stejného stanoviska vychází
i další rozhodnutí uveřejněná
ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího
soudu ve věcech občanských ročník
1946, 1947 /např. R 144/1946, R 185/1947 aj. / Citovaná
rozhodnutí potvrzují správnost názoru,
že podmínkou přechodu vlastnického práva
z důvodu konfiskace nebyla, pokud jde o nemovitý
majetek, intabulace.
Podle § 425 o.z.o. byla sice intabulace nutnou podmínkou
nabytí vlastnického práva k nemovitým
věcem, ovšem pokud zákon nestanovil jinak.
V daném případě, konfiskační
dekret jako právní norma téže právní
síly jako o.z.o. nutnost intabulace vyloučil, ustanovením
§ 1 odst. 1. Stal se tedy stát naturálním
vlastníkem konfiskovaných nemovitostí, již
dnem účinnosti konfiskačního dekretu.
Intabulace měla proto ráz pouze deklaratorní
a ve svých důsledcích znamenala nikoliv dovršení
přechodu vlastnického práva, nýbrž
pouze zajištění knihovní ochrany státu
jako vlastníka ve vztahu k třetím osobám.
Právě k zajištění ochrany státu,
jako naturálního vlastníka, byl vydán
dekret prezidenta republiky č. 124/45 Sb., o některých
opatřeních ve věcech knihovních, novelizovaný
zákonem č. 60/1946 Sb. k zajištění
knihovního pořádku a k zajištění
knihovního pořádku bylo pak globálně
upraveno zákonem č. 90/47 Sb. o provedení
knihovního pořádku stran konfiskovaného
majetku a úpravy některých právních
poměrů, vztahující se na přidělený
majetek, který se podle § 1 odst. 2, bod 1 týkal
i majetku konfiskovaného podle dekretu č. 12/45
Sb.
Vzhledem k tomu, že konfiskace je nuceným přechodem
vlastnického práva či jiného věcného
práva ke konfiskovaným věcem, zánik
vlastnictví u původního vlastníka
a nabytí vlastnictví státem nutně
nastávají za týchž podmínek k
témuž okamžiku. Zde je možno odkázat
na rozhodnutí z poslední doby Vrchního soudu
v Praze, kupř. rozhodnutí 4Cdo 35/92 ze dne 31.
5. 1993, případně 4Cdo 40/92 ze dne 28. 6.
1993, kde jsou řešeny obdobné případy.
S ohledem na tyto skutečnosti je pak nutno dovodit, že
nárok Řádu německých rytířů
není po právu a za této situace není
možno požadovat po současném vedení
SH Bouzov, aby majetek, který je ve vlastnictví
Čs.státu byl předán tomuto Řádu.
Prosím proto, aby jste vzal na vědomí stanovisko
v této věci, když s politováním
je nutno konstatovat, že s ohledem na platný právní
řád České republiky není možno
postupovat jinak.
Pochopitelně pokud nebudete sdílet právní
názor vyjádřený v tomto dopise, je
zde možnost podat žalobu u čs. soudu, s tím,
aby o vlastnictví bylo rozhodnuto soudním rozhodnutím.
S úctou