Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

obvodní úřad Městské části Praha 5 podal dne 16. října 1996 návrh na vydání předběžného opatření, který odůvodnil tím, že nezletilá Denisa, která sice žije v úplné rodině v bytě 3+1 se svými rodiči a bratrem (který je mladší a bez problémů), je agresivní jak na své blízké příbuzné, tak zejména ve škole vůči svým spolužákům /od nich např. požaduje různé věci, šikanuje je, je na ně sprostá tak, ze i jejich rodiče odmítají svoje děti pouštět do školy/, tak i vůči učitelům. Ve školním roce má už celkem 12 neomluvených absencí a 90 omluvených. Poprvé byla kriminální Policií ČR vytěžena v listopadu 1995, neboť se stýkala s partou stejně starých dětí, které na půdě jednoho z domů čichaly toluen, souložily a někteří z nich páchaly trestnou činnost. Postupem času se chování nezletilé stalo postrachem všech dětí v jejím okolí. V nočních hodinách se dokonce pohybuje ve společnosti dívek, u nichž je pravděpodobná prostituce, sama, pokud jde do školy, chodí unavená, usíná na lavici. Rodiče Denisy střídavě popírají její chování a bagatelizují ho.

Jak vyplývá z přílohy návrhu OÚ na vydání předběžného opatření, nezletilá byla na Policii ČR dnešního dne slyšena, sama nevhodnost svého chování nepopírá, přiznala i to, že už dříve slibovala, že se polepší, což se z její strany však nestalo. Z přiloženého vyjádření Speciální Zvl. školy z dne 16. 10. 1996 třídní učitelka sice uvádí, že spolupráce s rodinou Denisy je na velmi dobré úrovni, vždy se do školy zejm. matka dostavuje na vyzvání, ale k nápravě dosud nedošlo. Potvrdila, že nezletilá Denisa je jak pro učitele, tak žáky skutečným postrachem.

Podle § 76a odst. 1 ío.s.ř. ocitlo-li se nezletilé dítě bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy, nebo narušeny, předseda senátu předběžným opatřením nařídí, aby bylo dítě předáno do péče osoby, kterou v usnesení označí. Jak ze shora podrobně vylíčeného skutkového děje vyplývá, nezletilá je ve svém věku zcela nezvladatelná, odmítá poslušnost jak ve škole, tak ve své rodině, její agresivní chování vyvolává u spolužáků nelibost a obavy, stejně tak u jejích učitelů, čímž dochází k nevhodnému příkladu i pro ostatní žáky zvláštní školy. Soud proto považuje vydání tohoto předběžného opatření za nejvhodnější možné řešení, v případě Denisy Turkové. Proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku. Zároveň bylo vysloveno, že toto předběžné opatření je bezodkladně vykonatelné.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho písemného doručení prostřednictvím zdejšího soudu k Městskému soudu v Praze, a to ve trojím vyhotovení.

V Praze dne 16. 10. 1996

Za správnost vyhotovení: Dr. I. Chaloupková

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací ve věci péče o nezl. Denisu Turkovou, nar. 16. 2. 1983. zast. Městskou částí Praha 5 jako opatrovníkem, dceru Terezie Turkové, bytem Praha 5, Plzeňská 46 a Dezidera Turko, bytem Praha 5, Plzeňská 46, obou zastoupených advokátem JUDr.Vladimírem Boleslavem, AK se sídlem v Praze 5, Plzeňská 394/70, o vydání předběžného opatření, o výchovném opatření a určení opatrovníka, k odvolání rodičů proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 1996, č.j. 5 Nc 1763/96 - 10 a o odvolání rodičů proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 11.1996, č.j. 5 Nc 368/96 - 17,

I.

Usnesení soudu I. stupně, jímž bylo předběžným opatřením nařízeno předání nezl. Denisy do péče Dětského diagnostického ústavu v Praze 4 se potvrzuje.

II.

Usnesení soudu I. stupně, jímž byla nezl. Denise ustanovena Městská část Praha 5 jako opatrovník pro řízení o výchovném prostředí se potvrzuje.

Usnesení ze dne 16. 10. 1996.

Obvodní soud pro Prahu 5 svým usnesením vydal předběžné opatření, v němž nařídil, aby nezl. Denisa Turková, nar. 16. 2. 1983 byla předána do péče Dětského diagnostického ústavu v Praze 4, U Michelského lesa 222. Učinil tak na základě návrhu Obvodního úřadu Městské části Praha 5 ze dne 16. 10. 1996, který ho odůvodnil tím, že nezl. Denisa nejméně od listopadu 1995 se stýká se skupinou vrstevníků, jež se zabývá mimo jiné čicháním omamných látek, krádežemi a intimním soužitím mezi sebou navzájem. Navíc ve školním roce 1996/97 nezl. Denisa je ve škole po výchovné stránce nezvladatelná, chová se agresivně ke spolužákům i k učitelům, stýká se s prostitutkami a je podezření, že by mohla brát drogy. Ve škole má řadu neomluvených hodin a rodiče jejích spolužáků neboť institut předběžného opatření dle § 76a o.s.ř. přímo vylučuje možnost, aby se rodiče až do vydání rozhodnutí k věci mohli procesně vyjádřit. Jiné zákonné prostředky - například stanovení dohledu nad výchovou dle § 43 odst. 2, písm. b/ zákona o rodině by nebylo v dané situaci adekvátní vzhledem k potřebě rychlého zásahu. Řešení otázky. zda ust. § 76 a o.s.ř. je v rozporu s mezinárodními smlouvami, eventuelně s Ústavou ČR není v pravomoci odvolacího soudu. Ze všech těchto důvodů bylo usnesení soudu I. stupně jako věcně správné, potvrzeno dle § 219 o.s.ř.

Usnesení ze dne 14. listopadu 1996.

Tímto usnesením zahájil řízení o výchovném prostředí nezletilé Denisy a jejím opatrovníkem pro toto řízení stanovil Městskou část Praha 5.

Proti výroku usnesení o ustanovení opatrovníka podali rodiče včas odvolání. V něm uvedli, že právě Obvodní úřad v Praze 5 podal návrh na vydání předběžného opatření ve věci nezletilé Denisy dle § 76a o.s.ř. a do budoucna není dána záruka, že by tento opatrovník v řízení dostatečně hájil práva nezletilé Denisy. Navrhli, aby odvolací soud usnesení v napadeném výroku zrušil a věc vrátil k dalšímu rozhodnutí soudu I. stupně.

Odvolání není důvodné.

Obvodní soud postupoval zcela přesně ve smyslu ust. § 76a odst. 3, 4 o.s.ř. za situace, kdy bylo dosud nepravomocně rozhodnuto o předběžném opatření, spočívajícím v předání nezletilé Denisy do Dětského diagnostického ústavu v Praze 4, jak je popsáno v odůvodnění výroku ad I/ shora. Zahájil proto řízení bez návrhu o určení výchovného opatření dle § 81 o.s.ř. a vzhledem ke kolizí zájmů mezi rodiči a dítětem ustanovil ve věci tzv. kolizního opatrovníka pro řízení dle § 37 odst. 3 zákona o rodině, jímž je dle místa trvalého bydliště dítěte Městská část Praha 5. Odvolání rodičů zde rovněž nemá racionální základ, neboť právě tento stanovený opatrovník dlouhodobě sledoval osudy dítěte a při zjevné neschopnosti rodičů své dítě výchovně zvládnout, jednal v zájmu dítěte, když navrhl jeho předání do Dětského diagnostického ústavu v Praze 4, čímž zabránil prodloužení amorálního způsobu života nezletilé Denisy. Usnesení obvodního soudu bylo proto v napadeném výroku potvrzeno dle § 219 o.s.ř.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Praze dne 15. ledna 1997

Za správnost vyhotovení:

Vážený pane předsedo,

v příloze Vám předkládám kopii své odpovědi na interpelaci poslance Pavla

Dostála ze dne 31. ledna 1997, ev. číslo 126, kterou jste mi zaslal dopisem ze dne

7. února 1997.

S pozdravem

Vážený pan

Miloš Zeman

předseda Poslanecké sněmovny

Parlament České republiky

Vážený pane poslanče,

na základě Vaší interpelace ze dne 31. ledna 1997 (evidenční číslo interpelace: 126) odpovídám na Vaše otázky v pořadí, jak jsou v interpelaci uváděny.

1. Jakým způsobem zajišťuje Vaše ministerstvo, aby se s úmluvou a jejím čl. 9 seznámili učitelé a ředitelé škol?

Úmluva o právech dítěte vyšla ve Sbírce zákonů č. 104/1991 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí - Úmluva o právech dítěte. Je povinností všech pracovníků ve školství dodržovat a sledovat zákony, vyhlášky a další právní normy zveřejněné ve Sbírce zákonů zejména, které se týkají problematiky školství, dětí a mládeže. Kromě toho ředitelé školských úřadů seznamují příslušné ředitele škol a školských zařízení s nejdůležitějšími předpisy a upozorňují na ně.

2. Seznámily se s úmluvou a jejím článkem 9 učitelka Dana Lukešová, ředitelka školy Jana Tintěrová a výchovná poradkyně Libuše Papírníková?

Ředitelka školy Jana Tintěrová a výchovná poradkyně Libuše Papírníková se s Úmluvou a jejím článkem 9 seznámily, což prohlásily při pohovoru na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR před pracovníky, kteří prošetřovali některé body Vaší interpelace. Paní učitelka Dana Lukešová tohoto rozhovoru účastna nebyla, ale ředitelka školy sdělila, že i ona je s úmluvou seznámena.

3. Jakým způsobem vyžaduje a kontroluje ministerstvo plnění uvedeného článku úmluvy od školských pracovníků? Kolik případů porušení článku školskými pracovníky ministerstvo v jednotlivých letech od roku 1993 zjistilo?

Ředitelé škol a školských zařízení jsou odpovědni za dodržování zákonných předpisů na své škole či školském zařízení. Oni rovněž provádějí kontrolu jejich plnění. Práce ředitelů je kontrolována školskými úřady a Českou školní inspekcí. Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR dosud nebyl hlášen případ porušení Úmluvy školskými pracovníky.

4. Je pracovníkům ve školství obecně a pracovníkům uvedené školy známa ústavní zásada, že mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách ratifikované a vyhlášené Českou republikou mají pro české státní orgány bezprostřední závaznost, a zásada, že tyto smlouvy mají přednost před zákonem? Jak se ministerstvo postaralo o to, aby tyto zásady pracovníci resortu a/ znali, b/ dodržovali, jak ministerstvo kontroluje porušování těchto zásad, kolik případů porušování v jednotlivých letech ministerstvo zjistilo a jaké z nich vyvodilo důsledky?

Ano, pracovníkům ve školství a pracovníkům uvedené školy je známa ústavní zásada, že mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách ratifikované a vyhlášené Českou republikou mají pro české státní orgány bezprostřední závaznost. Na další část otázky je odpověď v bodě 1. a v bodě 3.

5. Domnívaly se školské pracovnice, že sociální pracovnice má právo rozhodnout o umístění dítěte do ústavu jako tomu bylo do 1.října 1995, anebo jim byla známa novela občanského soudního řádu - tedy nové ustanovení podle § 76a o.s.ř., v účinnosti od 23. 10. 1995, podle něhož o tom rozhoduje soud?

Školské pracovnice věděly, že sociální pracovnice nemají právo rozhodovat o umístění dítěte do ústavní péče, ale že o tom rozhoduje soud. Předaly děti kurátorkám s tím, že je odvedou do blízkého Krizového centra, kde s nimi provedou pohovor, aby se děti uklidnily a pak se vrátily domů, protože při jejich odchodu ze školy se blížil konec vyučování. O případném umístění do Dětského diagnostického ústavu se sice ve škole již dříve jednalo, ale bezprostředně škola nepočítala s tím, že by některé z dětí, které odcházely s kurátorkami, mělo po tomto rozhovoru být umístěno do Dětského diagnostického ústavu, protože v té době nebylo žádné předběžné rozhodnutí soudu o předání dítěte do péče Dětského diagnostického ústavu škole známo.

6. Existuje nějaký předpis, který by upravoval, v jakých případech mohou učitelé resp. ředitelé škol předat dítě jiné osobě než zákonnému zástupci (rodiči). a to jednak během školního vyučování, jednak při jeho skončení? Pokud ano, prosím, abyste ho označil.

Školské předpisy týkající se odpovědností za bezpečnost žáků a dohledu nad nimi (§ 49 školského zákona, § 9 vyhlášky č. 291/1991 Sb., o základních školách, § 17 vyhlášky č. 399/1991 Sb., o speciálních školách) neupravují výslovně postup při přejímání žáků škol od rodičů, ani jejich předáváni rodičům. V praxi většina dětí do školy dochází a ze školy odchází sama. To není výslovně upraveno ani v ústavě v § 422 občanského zákoníku, který se týká náležitého dohledu nad nezletilými osobami. (Výjimečně je přejímání dětí od rodičů a jejich předávání rodičům upraveno pouze v § 10 odst. 2 vyhlášky č. 35/1992 Sb., o mateřských školách, což se však netýká daného případu.). Z ustanovení pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení (Věstník MŠMT sešit 6 z května 1996) se otázek bezpečnosti žáků a dohledu nad nimi týkají ustanovení čl. 12 a čl. 13, zejména jeho odstavec 2 až 4. Podrobnosti může stanovit vnitřní řád školy vydávaný podle § 15 vyhlášky č. 291/1991 Sb. a § 18 vyhlášky č. 399/1991 Sb. Kromě běžných případů, kdy žák opouští školu po skončení vyučování, počítá i pracovní řád v čl. 14, že žák musí školu opustit i v jiných případech, v tomto případě při úrazu, a obsahuje proto ustanovení o doprovodu nebo převozu žáka k ošetření, s tím, že je o tom informován zákonný zástupce žáka. Rovněž vyhláška č. 399/1991 Sb., o speciálních školách, počítá v § 17 písm. d) s tím, že v obdobných situacích, tj. při léčebných úkonech žáků těchto škol pečují o bezpečnost dětí zdravotničtí pracovníci, tedy nejen pracovníci pedagogičtí. Při komplexním posuzování předmětné záležitosti je třeba přihlížet ke všem uvedeným skutečnostem. Podle našeho názoru, kdy za mimořádných okolností byly děti školou předány sociálním kurátorkám, tedy osobám k tomu způsobilým, nedošlo k porušení zmíněných školských předpisů.

7. Vydaly učitelka a výchovná poradkyně popř. další osoby Denisu Turkovou a další dvě děti sociálním pracovnicím ve škole v 11 hodin dne 16. října 1996 s tím, že tyto děti předvedou sociální pracovnice na policii k výslechu? Pokud ano, čeho se měl podle pracovnic školy výslech týkat?

Učitelka a výchovná poradkyně vydaly Denisu a dvě další děti sociálním pracovnicím proto, že jim kurátorky řekly, že odvedou děti do Krizového centra k dalšímu pohovoru, aby nenarušovaly chod školy. Nebyly jim vydány s vědomím, že by se měly podrobit výslechu na Policii. Totéž neměly v úmyslu ani kurátorky.

8. Domluvily školské pracovnice se sociálními pracovnicemi způsob, jak se dostanou děti do péče svých rodičů, případně zpět do školy? Mělo se tak stát ještě v době probíhajícího vyučování?

Když děti odcházely se sociálními pracovnicemi, schylovalo se již ke konci vyučování a učitelky počítaly s tím, že se děti z Krizového centra vrátí domů, jako když se vracejí ze školy.

9. Uvědomila ředitelka (učitelka rodiče dětí o tom, že děti odvedly sociální pracovnice?

Ani ředitelka, ani učitelka neuvědomily rodiče o tom, že děti odvedly sociální pracovnice, protože děti z Krizového centra měly jít domů jako ze školy. O vývoji situace poté, co sociální pracovnice s dětmi opustily školu, pracovnice školy nevěděly.

10. Odpověď na stížnost manželů Turkových je podepsána jednak třemi pracovnicemi školy (proti nimž stížnost směřovala), a to čitelně, jednak nečitelně, navíc pouze příjmeními, dvěma osobami za Školský úřad Prahy 5. Je takový způsob podepisování stížností ve vašem resortu obvyklý?

Uvedený způsob podepisování stížností není v resortu školství obvyklý. Stížnost byla podepsána nesprávně, což bylo pochybení ředitele Školského úřadu Prahy 5, který šetření stížnosti vedl. Stížnost měl podepsat on sám s tím, že kromě podpisu je ještě strojopisem uvedeno plné jméno a příjmení a funkce toho, kdo stížnost podepisuje. Ostatní podpisy na odpovědi manželům Turkovým neměly být uvedeny. Ředitel školského úřadu své pochybení přiznal a na svoji obhajobu uvedl, že tak učinil pro to, aby rodiče, kteří stížnost podávali viděli, že to není jenom jeho stanovisko, ale že se k tomu vyjadřovaly i jiné osoby. Tato chyba byla řediteli školského úřadu při prošetřování na místě vytknuta ředitelem odboru správy školství v Čechách.

11. Jaký existuje zákonný postup, chce-li stěžovatel vznést námitky vůči odpovědi na stížnost, která ho neuspokojuje například proto, že v ní jsou nepravdivé skutečnosti? (v daném případě je věta z přiloženého vyjádření Školského úřadu pro Prahu 5, že rodiče souhlasili s dobrovolným pobytem Denisy v diagnostickém ústavu, nepravdivá.)

Zákonný postup pro vyřizování stížností je obsažen ve vládní vyhlášce č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Nelze prokázat, zda věta, že rodiče souhlasili s dobrovolným pobytem Denisy v Diagnostickém ústavu je pravdivá, či nepravdivá. Podle tvrzení výchovné poradkyně rodiče Denisy byli několikrát upozorněni na možnost jejího pobytu v Diagnostickém ústavu a údajně se proti tomu nevyslovili. Není však o tom pořízen žádný zápis. Ve zprávě Mgr. D. Vlasákové z Obvodní pedagogicko-psychologické poradny Praha 5 ze dne 21. 10. 1996 je uvedeno doslova: "Dívka potřebuje pevné důsledné vedení s jasně vymezenými hranicemi tolerovaného chování a předvídatelnými sankcemi za jejich nedodržení, přičemž by měl být zachován jednotný postoj ve všech výchovných prostředcích. S rodiči byl v tomto směru veden rozhovor a bylo jim doporučeno, aby se obrátili na DDÚ v Praze - Krči." Faktem je, že zde není konstatováno, jak rodiče na toto sdělení reagovali.

12. Podle jakého předpisu bylo rozhodnuto o změně osoby, jíž se Denisa Turková předává do péče, osoby vyznačené v usnesení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 Nc 1763/96 z 16. října 1996, které je ve spojení s unesením Městského soudu v Praze 15 Co 571, 572/96 z 15. ledna 1997 stále platné a účinné, tedy Dětského diagnostického ústavu v Praze 4? Byla tato změna na Dětský ústav v Olešovicích učiněna bez zákonného podkladu? Kdo ji učinil? Kdo vydal případnou podzákonnou normu, zasahující do pravomoci soudu? Co jste sám učinil, abyste byl dán průchod právu a Denisa Turková nebyla nadále protiprávně internována v Dětském domově v Olešovicích? A konečně, jaké kroky jste učinil k tomu, aby děti, o jejichž péče rozhodl soud, byly v péče té osoby, která soud označí?

Délka pobytu v Dětském diagnostickém ústavu (nejdéle 8 týdnů) je dána vyhláškou Ministerstva školství ČSR č. 64/1981 Sb., o školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy. Po této době dítě odchází do jiného zařízení, v případě Denisy do Zvláštní školy internátní v Olešovicích. Toto je běžná praxe a nelze ji považovat za protizákonnou, neboť nikdy nebyla žádným soudním rozhodnutím napadena jako nesprávná.

S pozdravem

Vážený pan

Pavel Dostál

poslanec

Poslanecká sněmovna

Parlament ČR Praha