Sbližuje se okruh osob, jimž má být uznána
péče o dítě podle § 5 odst. 3,
s okruhem osob, jimž je uznávána výchova
dítěte podle § 20 odst. 2. Dále se v
návaznosti na kompetenční ustanovení
§ 6 odst. 4 písm. a) bodu 11 zákona ČNR
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění
sociálního zabezpečení, doplňuje
hmotněprávní úprava v § 5 odst.
3 zákona, jde-li o péči o zdravotně
postižené dítě ve věku do 18
let, kde je z hlediska účasti na pojištění
stejná situace jako při péči o dítě
ve věku do 4 let zajišťované mužem.
K bodu 8
V § 6 odst. 2 se upřesňuje, že dobou pojištění
v rozsahu aspoň jeden rok se vedle doby pojištění
osob podle § 13 odst. 1 rozumí doba účasti
na pojištění pouze osob uvedených v
ustanovení § 11 odst. 1 písm. a). Z povahy
věci totiž vyplývá, že nemůže
jít i o dobu účasti na pojištění
osob podle písm. b) tohoto ustanovení.
K bodům 9 a 10
Zjednodušují se předpoklady pro zánik
účasti osob samostatně výdělečně
činných na pojištění při
přerušení jejich činnosti. Dvojí
charakter přerušení samostatné výdělečné
činnosti [podle § 10 odst. 5 písm. a) a §
10 odst. 5 písm. e)] činil v praxi problémy.
Vzhledem ke stanoveným podmínkám účasti
těchto osob na důchodovém pojištění
ztrácí rozlišování těchto
přerušení význam.
K bodu 12
Jde o systematické opatření související
s článkem VI bodem 1. Ustanovení o vyměřovacím
základu pro stanovení ročního vyměřovacího
základu jednak věcně patří
do zákona, jednak se formuluje podle stejných zásad
jako ostatní ustanovení zákona upravující
použití stanoveného koeficientu.
K bodu 13
Ustanovení § 16 odst. 4 věty druhé se
navrhuje zpřesnit tak, že vyloučenými
dobami nemohou být ani doby, které se kryjí
s dobou dobrovolné účasti na pojištění
osob uvedených v § 6.
K bodu 14
Okruh vyloučených dob zabraňujících
tzv. rozmělnění průměru úhrnu
ročních vyměřovacích základů
se rozšiřuje o situace, které z objektivních
příčin brání výdělečné
činnosti.
K bodům 15, 30, 31, 35, 39, 42, 45, 73 a 75
Jde o legislativní zpřesnění.
K bodu 16
Je odůvodněné jednoznačně stanovit,
že vyloučenými dobami jsou všechny doby
účasti na pojištění podle §
5 odst. 1 písm. n), tedy i když při jejich
trvání nenáleželo hmotné zabezpečení
uchazečů o zaměstnání.
K bodům 17 a 57
Pro sjednocení postupu výpočtu důchodů
je účelné stanovit zvláštní
pravidla zaokrouhlování.
K bodům 18 a 19
Funkci přepočítacího koeficientu sloužícího
k maximální aktualizaci skutečných
příjmů dosahovaných v minulosti je
třeba promítnout na všechny související
situace. V § 19 zákona se doposud používá
všeobecný vyměřovací základ
obdobně jako v § 17, avšak bez úpravy
o přepočítací koeficient, který
tento základ zvyšuje. Tato nejednotnost se nyní
odstraňuje.
K bodu 20
Navržené doplnění v návaznosti
na dikci školských předpisů zpřesňuje
dosavadní vymezení povinné školní
docházky.
K bodu 21
Pojem "studium" je třeba pro účely
celého zákona definovat shodně.
K bodu 22
S ohledem na rozvoj soukromého školství se
specifikují školy, jejichž studium se považuje
za přípravu na budoucí povolání;
jde o střední a speciální školy
zařazené do sítě škol podle pravidel
stanovených školskými předpisy.
Výslovně se zakotvuje bakalářské
a postgraduální studium na vysokých školách
jako příprava na budoucí povolání.
K bodům 23 až 26
Je účelné jednoznačně stanovit,
které doby navazující na skončení
studia se ještě považují za soustavnou
přípravu dítěte na budoucí
povolání pro účely důchodového
pojištění.
K bodu 27
Upřesňuje se definice pojmu "pracovní
úraz" pro důchodové účely
a určuje se, které předpisy, na něž
se v definici odkazuje, se použijí.
K bodům 28, 68, 69 a 72
Stěžejní pojem pro vznik nároku na starobní
důchod - "důchodový věk"
- se upravuje z hlediska legislativního vyjádření
pro účely celého zákona jednotně,
ovšem s přihlédnutím k zachované
věkové hranici pro některé skupiny
pojištěnců, kterou stanovily předpisy
platné před 1. lednem 1996. Snížené
věkové hranice pro vznik nároku na starobní
důchod podle těchto dřívějších
předpisů se tak jednoznačně budou
považovat za důchodový věk podle zákona
a k takto definovanému důchodovému věku
se budou např. posuzovat podmínky pro předčasný
starobní důchod. Vzhledem k tomu, že tento
důchodový věk vyplývající
z dřívějších předpisů
se nezvyšuje (jako důchodový věk stanovený
v § 32), není důvodu prodlužovat tříleté
období pro nárok na tzv. trvalé snížený
předčasný starobní důchod.
K bodu 29
Na přechodnou dobu do 31. prosince 2006 se navrhuje dosavadní
možnost odejít před dosažením důchodového
věku do starobního důchodu za podmínky
vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání
u úřadu práce (§ 30 zákona) nebo
bez této podmínky (§ 31 zákona) rozšířit
o další situace. Jde o pojištěnce, kteří
v předdůchodovém věku mají
určité potíže zdravotního charakteru
v důsledku jejich dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu, (který je podmínkou částečné
a plné invalidity), jež ovlivňují jejich
schopnost soustavné výdělečné
činnosti a možnosti uplatnění na trhu
práce. Způsob výpočtu důchodu,
podmínky výplaty i možnost požádat
při dosažení důchodového věku
o přiznání starobního důchodu
podle § 29 zákona se předpokládají
obdobné jako u dosavadního typu předčasného
starobního důchodu přiznávaného
podle § 30 zákona.
K bodům 32 a 33
Na přechodnou dobu, tj. do 31. prosince 2006, se zavádí
diferencovaný způsob snižování
výše tzv. trvale sníženého předčasného
starobního důchodu. Návrh prohlubuje ochrannou
funkci tohoto typu starobního důchodu u těch
pojištěnců, kteří budou žádat
o jeho přiznání sice před dosažením
věkových hranic zavedených zákonem
č. 155/1995 Sb. (tedy důchodového věku
- viz bod 28), ale po dosažení věkových
hranic obsažených v zákoně č.
100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení,
ve znění platném ke dni 31. prosince 1995.
K bodu 34
Podmínky nároku na výplatu starobního
důchodu při další výdělečné
činnosti se sjednocují pro osoby samostatně
výdělečně činné i pro
osoby činné v závislé činnosti.
Vzhledem k tomu, že zálohy na pojistné na důchodové
pojištění se platí měsíčně,
není důvodu prodlužovat sledované období
dvou let u osob samostatně výdělečně
činných až do konce kalendářního
roku.
K bodu 36
Podmínky pro nárok na výplatu starobního
důchodu vedle příjmu z výdělečné
činnosti jsou stanoveny v § 37 zákona. Na rozdíl
od právní úpravy platné do 31. prosince
1995 není stanovena podmínka, aby pracovní
vztah byl sjednán na dobu určitou. Opuštění
této podmínky způsobuje určité
problémy zaměstnavatelům v jejich personální
práci a může mít i dopady na trhu práce.
Proto se navrhuje opětné zavedení této
podmínky s tím, že není stanovena maximální
doba trvání pracovního vztahu (podle předchozí
právní úpravy se vyžadovalo, aby zaměstnání
bylo sjednáno na dobu nejvýše jednoho roku);
tato podmínka se bude týkat těch právních
vztahů, které lze na dobu určitou sjednávat.
Zároveň se s přihlédnutím ke
zkušenostem z praktického uplatňování
§ 37 zákona zpřesňuje počítání
doby dvou let, po kterou se sleduje příjem poživatele
starobního důchodu.
K bodu 37
Podle ustanovení § 39 odst. 2 zákona není
pojištěnec plně invalidní, jestliže
vykonává samostatnou výdělečnou
činnost. Při přípravě této
úpravy se vycházelo z předpokladu, že
z povahy samostatné výdělečné
činnosti vyplývá, že pokud osoba vykonává
samostatnou výdělečnou činnost, nemůže
být současně neschopna soustavné výdělečné
činnosti. Ukazuje se, že tím došlo k některým
neodůvodněným tvrdostem a rozdílům
mezi osobami samostatně výdělečně
činnými a osobami v závislé činnosti,
které jsou plně invalidní a mohou své
zbylé schopnosti soustavné výdělečné
činnosti využít i vedle pobírání
plného invalidního důchodu. Navrhuje se proto
sjednotit právní úpravu posuzování
invalidity osob samostatně výdělečně
činných s ostatními výdělečně
činnými osobami.
K bodu 38
Zdravotní stav posuzují pro účely
důchodového pojištění příslušní
posudkoví lékaři okresních správ
sociálního zabezpečení. Při
určování poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti se mj. z
lékařského hlediska posuzuje i schopnost
rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečných
činností, než dosud vykonával. Schopnost
rekvalifikace pojištěnce v přímé
souvislosti s jeho zdravotním stavem jako jedno z hledisek
při posuzování invalidity byla také
původním záměrem při přípravě
zákona. Praxe však ukázala, že stávající
dikce "možnost rekvalifikace" tomuto záměru
ne zcela odpovídá. Navrhuje se zpřesnění
dosavadní formulace, neboť "možnost rekvalifikace"
zahrnuje i další hlediska, tedy nejen posudkově
medicinská, která však posudkovému lékaři
posuzovat nepřísluší.
K bodu 40
Záměrem navržené úpravy je vytvořit
ochranu pro výši vyměřovaného
důchodu v případech, kdy dochází
ke změně částečné invalidity
na plnou tak, aby plný invalidní důchod nebyl
vyměřen v nižší výměře,
než kolik činil dosavadní částečný
invalidní důchod.
K bodu 41
Jednoznačně se stanoví, že tzv. dopočtenou
dobou je vždy doba od vzniku nároku na plný
invalidní důchod do dosažení důchodového
věku uvedeného v § 32 zákona bez ohledu
na event. snížení věkové hranice
platné pro nárok na starobní důchod
v důsledku získání potřebné
doby zaměstnání (služby) zařazeného
podle dříve platných předpisů
do I. pracovní kategorie (I., II. kategorie funkcí).
K bodu 43
Výše procentní výměry plného
invalidního důchodu tzv. invalidů z mládí
se konstruuje obdobně jako u jiných důchodů,
tj. z výpočtového základu.
K bodu 44
Jde o zpřesnění vyjadřující,
že toto ochranné ustanovení se týká
pouze výše procentní výměry důchodu;
výše základní výměry důchodu
je vždy stejná.
K bodu 46
Podmínky nároku na výplatu plného
invalidního důchodu při výdělečné
činnosti v cizině se uvádějí
do souladu s těmito podmínkami u částečného
invalidního důchodu (§ 46 odst. 2 zákona).
Výdělečná činnost poživatele
plného invalidního důchodu v cizině
nebude tak znamenat ztrátu nároku na tento důchod,
nýbrž jen zastavení výplaty důchodu,
která se obnoví po ukončení této
výdělečné činnosti.
K bodům 48 a 49
V případě změny plné invalidity
invalidů z mládí na částečnou
invaliditu nevzniká podle současné úpravy
nárok na částečný invalidní
důchod, neboť tyto osoby nesplňují podmínku
potřebné doby pojištění. Návrh
umožní, aby v těchto případech
nárok vznikl a současně stanoví, jakým
způsobem se stanoví výše částečného
invalidního důchodu.
K bodu 50
Příjmy z výdělečné činnosti
se zjišťují bez ohledu na věk poživatele
částečného invalidního důchodu,
přestože ve vyšším věku jsou
již většinou zanedbatelné nebo výdělečná
činnost je konána méně často
nebo v omezeném rozsahu. Částečný
invalidní důchod je přitom vedle výdělku
hlavním zdrojem příjmu, neboť jde o
případy, kdy pojištěnec zpravidla ještě
nesplňuje podmínku potřebné doby pojištění
pro vznik nároku na starobní nebo plný invalidní
důchod. Proto se analogicky § 37 zákona, podle
něhož se u poživatele starobního důchodu
staršího 65 let nesleduje příjem, upravuje
i § 46 zákona ve vztahu k poživateli částečného
invalidního důchodu.
K bodu 51
Vzhledem k systému dob vylučovaných pro výpočet
průměrného měsíčního
příjmu z výdělečné činnosti
dochází v některých případech
k zastavení výplaty částečného
invalidního důchodu pro příjem za
relativně malý počet dnů výdělečné
činnosti. Přitom jde často o tzv. pokusy
o pracovní zařazení, které se - mnohdy
ze zdravotních důvodů - ukončují
v krátké době. Je proto vhodné stanovit
určitý limit, při jehož nepřekročení
bude považována tzv. ekonomická podmínka
za splněnou a částečný invalidní
důchod se bude vyplácet v nekrácené
výši.
K bodu 52
U osoby samostatně výdělečně
činné je vyměřovacím základem
pro pojistné na důchodové pojištění
a příspěvek na státní politiku
zaměstnanosti částka, kterou si sama určí,
nejméně však 35% příjmů
ze samostatné výdělečné činnosti
po odpočtu vynaložených nákladů.
Z formulace § 47 zákona však jednoznačně
nevyplývá, jaké příjmy osoby
samostatně výdělečně činné
se berou v úvahu pro účely posouzení
nároku na výplatu, případně
krácení částečného invalidního
důchodu. Ustanovení se proto zpřesňuje,
a to tak, že se bude přihlížet jen k těm
příjmům, které se zohledňují
při stanovení vyměřovacího
základu a z nichž se též vypočítává
částečný invalidní důchod,
a proto se k nim přihlíží při
stanovení srovnatelného vyměřovacího
základu.
K bodu 53
V zájmu jednotného postupu se uvádí
pravidlo výpočtu průměrného
měsíčního příjmu, a
to obdobně ustanovení § 16 odst. 1 zákona.
K bodu 54
Důvodem pro vypuštění úpravy
obsažené v § 47 odst. 7 zákona je skutečnost,
že se může týkat jen těch důchodců,
u nichž došlo ke snížení příjmů;
nelze se tedy domnívat, že by pozdním předložením
přehledu sledovali prospěch, a proto úprava
není účelná.
K bodu 55
Podle § 48 zákona je srovnatelným vyměřovacím
základem pojištěnce osobní vyměřovací
základ, z něhož byl částečný
invalidní důchod vyměřen, vynásobený
koeficientem stanoveným jako podíl všeobecného
vyměřovacího základu za kalendářní
rok o dva roky předcházející roku,
v němž se provádí kontrola pojištěncova
průměrného měsíčního
příjmu z výdělečné činnosti,
a všeobecného vyměřovacího základu
za předposlední kalendářní
rok rozhodného období, z něhož se zjišťoval
výdělek pro výpočet důchodu.
Výši příjmů, při kterých
dochází ke krácení důchodu
nebo k zastavení jeho výplaty, je možné
určit teprve po uplynutí tří čtvrtletí
roku, v němž poživatel tohoto důchodu
posuzované příjmy dosáhl. Rozhodujícím
údajem je totiž všeobecný vyměřovací
základ za kalendářní rok o dva roky
předcházející roku, v němž
se kontrola provádí, a tento údaj je vládou
vyhlašován až v září toho
roku, ve kterém jsou posuzované příjmy
dosaženy.
Navrhuje se, aby výši srovnatelného vyměřovacího
základu bylo možné určit již na
počátku kalendářního roku,
za který se budou příjmy pro splnění
ekonomické podmínky posuzovat. Údaje pro
stanovení srovnatelného vyměřovacího
základu musí přitom i nadále vycházet
z dostupných statisticky zjištěných
údajů. Koeficient pro stanovení srovnatelného
vyměřovacího základu proto musí
vycházet ze všeobecného vyměřovacího
základu za kalendářní rok o tři
roky předcházející roku, v němž
se provádí kontrola ekonomické podmínky,
což je v potřebném čase poslední
dostupný statisticky zjištěný údaj
o průměrné mzdě za celý kalendářní
rok. V daném čase je však dostupný i
údaj o průměrné mzdě za první
pololetí následujícího kalendářního
roku, který je prostřednictvím vládou
vyhlašovaného přepočítacího
koeficientu používán při indexaci vyměřovacích
základů pro výpočet přiznávaných
důchodů. Pomocí tohoto přepočítacího
koeficientu je při výpočtu důchodu
dosahováno přizpůsobení vyměřovacích
základů pojištěnce mzdové úrovni
roku následujícího po roce posledního
známého všeobecného vyměřovacího
základu. Lze jej tedy použít k obdobnému
účelu i při stanovení srovnatelného
vyměřovacího základu pro účely
kontroly ekonomické podmínky u částečných
invalidních důchodů, neboť bez úpravy
o přepočítací koeficient by se indexace
srovnatelných vyměřovacích základů
o rok opožďovala za růstem průměrných
mezd.
K bodu 56
Zákon neobsahuje ustanovení, které by určovalo
způsob stanovení srovnatelného vyměřovacího
základu v případech, kdy je částečný
invalidní důchod přiznáván
poživateli dřívějšího plného
invalidního důchodu podle § 42 odst. 1 (nebo
obdobných ustanovení předchozích předpisů,
kdy neexistuje výpočtový základ nebo
skutečný průměrný měsíční
výdělek), popř. podle § 42 odst. 2 nebo
3. Ustanovení § 48 zákona se proto doplňuje
o postup stanovení tohoto základu.
K bodu 58
Poživateli částečného invalidního
důchodu zákon v § 47 odst. 3 ukládá
ve stanovených situacích předložit plátci
důchodu přehled nebo oznámení dokladující
jeho výdělečnou činnost; ustanovení
§ 56 odst. 3 zákona upravuje důsledky situace,
kdy přehled nebyl včas podán.
Navrhuje se analogické řešení i pro
situace, kdy poživatel částečného
invalidního důchodu má povinnost předložit
ve stanovené lhůtě příslušné
oznámení.
K bodu 59
Navržená úprava přesněji vyjadřuje
rozhodný okamžik pro posouzení nároku
na počátek výplaty uvedených důchodů
v případě poskytování nemocenského.
K bodu 60
Podle § 66 odst. 1 zákona se osobám, které
nemají na území České republiky
trvalý pobyt nebo se zde trvale nezdržují,
vyplácí důchod do ciziny v upravené
výši. Pokud je však důchod těmto
osobám vyplácen na účet zřízený
u peněžního ústavu v České
republiky, výše důchodu se neupravuje. Rozhodující
bude proto do budoucna místo trvalého pobytu, nikoliv
způsob výplaty důchodu.