Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

10. V § 37 odst. 1 písm. g) se za slovo "vyplácí," vkládají slova "druh starobního důchodu (§ 29, 30, 31, 74, 76 a 94 zákona o důchodovém pojištění) a datum vzniku nároku na starobní důchod,".

11. § 37 se doplňuje odstavcem 6, který zní:

"(6) Jde-li o osoby vedené v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, vede příslušný úřad práce v evidenci údaje potřebné pro provádění důchodového pojištění. Úřad práce zasílá České správě sociálního zabezpečení prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí údaje o době, po kterou uchazeči o zaměstnání náleželo hmotné zabezpečení, a době, po kterou toto hmotné zabezpečení nenáleželo, a to vždy po uplynutí kalendářního roku. Ustanovení odstavce 5 věty druhé platí zde přiměřeně.".

12. § 38 odst. 3 a § 39 odst. 3 se vypouští.

13. V § 39 odst. 4 písm. a) se za slovo "vdovský" vkládá slovo ", vdovecký".

14. Za § 41 se vkládá nový § 42, který zní:

Organizace jsou povinny potvrdit poživateli částečného invalidního důchodu na jeho žádost dobu trvání výdělečné činnosti, výši vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, dobu pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) nahrazující ušlý příjem a další údaje potřebné pro plnění povinnosti uvedené v § 53 odst. 3. Organizace jsou dále povinny potvrdit občanu, který má nárok na starobní důchod, výši příjmu z výdělečné činnosti pro účely souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti [§ 37 odst. 1 písm. a) č. 1 a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. § 4 a § 6 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, ve znění zákona č. 578/1991 Sb.].".

15. V § 45 se slova "oznamují České správě sociálního zabezpečení dobu služby a vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti" nahrazují slovy "zasílají České správě sociálního zabezpečení evidenční list" a na konci se připojuje tato věta: "Česká správa sociálního zabezpečení zasílá orgánům uvedeným ve větě první evidenční list občana, který byl příslušníkem ozbrojených sil, pokud není příslušná k přiznání důchodu tomuto občanu.".

16. V § 49 odst. 1 písm. b) se za slovem "výplatu" nahrazuje čárka středníkem.

17. V § 54 odst. 2 a 3 se částka "10 000 Kč" nahrazuje částkou "20 000 Kč".

18. V § 54 odst. 4 se slova "až 41, 43" nahrazují slovy "až 43".

19. § 84 včetně nadpisu zní:

V řízení ve věcech důchodového pojištění lze použít k důkazu záznamy na technických nosičích dat, mikrografické záznamy, tištěné produkty optického archivačního systému a tištěné nebo fotografické produkty jiné výpočetní techniky místo originálu listiny, podle jehož obsahu byly pořízeny, pokud z povahy věci nevyplývá, že je třeba předložit originál nebo úředně ověřený opis listiny.".

20. V § 85 odst. 1 se na konci tečka nahrazuje čárkou a připojuje písmeno f), které zní:

"f) doba studia na středních, vyšších odborných a vysokých školách v cizině rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy o tom, že studium na těchto školách je postaveno na roveň studia na středních, vyšších odborných a vysokých školách v České republice.".

21. V § 85 odst. 2 se ve větě druhé za slova "uvedené péče" vkládají slova "nebo v době jejího trvání v souvislosti s podáním žádosti o přiznání důchodu" a za větu druhou se vkládá tato věta: "Návrh na zahájení řízení podle věty první může podat i pozůstalý, který uplatňuje nárok na vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod po občanu, který pečoval o osoby uvedené v § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11.".

22. V § 85 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: "Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení je v právní moci, nelze-li proti němu podat opravný prostředek.".

23. V § 86 odst. 3 se za slova "v průběhu řízení" vkládají slova "o přiznání důchodu (§ 81 odst. 1)".

24. V § 99 odst. 1 se za slova "do plné" vkládají slova "nebo částečné".

25. V § 108 větě druhé se za slova "§ 121 odst. 2" vkládají slova ", § 122 odst. 2".

26. V § 111 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: "Rozhodnutí odvolacího orgánu je v právní moci, nelze-li proti němu podat opravný prostředek.".

27. V § 112 se za číslovku "83," vkládají slova "§ 88 odst. 2 a 3,".

28. V § 115 větě druhé se za slovy "plného invalidního" čárka nahrazuje slovem "nebo" a na konci se tečka nahrazuje středníkem a připojují tato slova: "zanikl -li nárok na výplatu důchodu starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního, vyplácí vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod nadále orgán, který vyplácel oba důchody.".

29. V § 115 větě čtvrté se za slovy "plného invalidního" čárka nahrazuje slovem "nebo".

30. V § 115 se na konci připojují tyto věty: "Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výplatu sirotčích důchodů u různých orgánů sociálního zabezpečení, vyplácí sirotčí důchody orgán sociálního zabezpečení, který vyplácí vyšší sirotčí důchod. Orgán sociálního zabezpečení, který je podle předchozích vět příslušný k výplatě důchodu, je příslušný i k rozhodování o důchodu.".

31. Za § 116 se vkládá nový § 116a, který zní:

(1) Příjmem z výdělečné činnosti v cizině se rozumí příjem z takové výdělečné činnosti, která v cizině podléhá důchodovému pojištění podle předpisů platných v cizině, a to v rozsahu, ve kterém uvedený příjem podléhá tomuto pojištění.

(2) Vyplývá-li z mezinárodní smlouvy, že se na poživatele starobního důchodu z českého důchodového pojištění, který je výdělečně činný v cizině, vztahují ustanovení zákona o důchodovém pojištění o souběhu tohoto důchodu s příjmem z výdělečné činnosti, je poživatel tohoto důchodu povinen hlásit výši příjmu z výdělečné činnosti v cizině vždy po uplynutí období tří kalendářních měsíců s uvedením výše příjmu dosaženého v jednotlivých kalendářních měsících.".

32. V § 117 větě druhé se za slovo "Termín" vkládá slovo "výplaty".

33. V § 118a odst. 2 se na konci připojuje tato věta: "To platí obdobně, zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství nebo nárok na sirotčí důchod z důvodu dosažení 26. roku věku. Ustanovení § 120 odst. 2 není přitom dotčeno.".

34. V § 118b se na konci připojuje tato věta: "Ustanovení § 118a odst. 3 platí zde přiměřeně.".

35. V § 120 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: "Ustanovení věty první platí obdobně i pro vdovecký důchod a vdovce.".

36. § 120 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

"(3) Poživatel starobního důchodu se nemůže vzdát výplaty tohoto důchodu za dobu před podáním žádosti o zastavení výplaty tohoto důchodu.".

37. Dosavadní text § 122 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novým odstavcem 2, který zní:

"(2) Fyzickým osobám, které byly zaměstnanci organizací a porušily povinnost uvedenou v odstavci 1 větě druhé, lze uložit pokutu až do výše 250 000 Kč. O pokutě rozhoduje okresní správa sociálního zabezpečení, která porušení povinnosti zjistila nebo se o něm dozvěděla; jde-li však o fyzické osoby, které byly zaměstnanci orgánů uvedených v § 9, rozhodují o pokutě tyto orgány.".

38. Za § 123b se vkládá nový § 123c, který zní:

Veškerá písemná podání orgánům sociálního zabezpečení se předkládají v češtině; listinné doklady v jiných jazycích musí být opatřeny úředním překladem do češtiny, pokud orgány sociálního zabezpečení v odůvodněných případech od tohoto překladu neupustí.".

(1) Nárok na vdovecký důchod vznikne dnem účinnosti tohoto zákona vdovci, jehož manželka zemřela před 1. lednem 1991 a měla trvalý pobyt na území České republiky a jemuž nevznikl nárok na tento důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996, jestliže splnil podmínky stanovené v § 50 odst. 2 a 7 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, do tří roků od smrti manželky a poté byly plněny ke dni 1. ledna 1998 buď nepřetržitě nebo je po zániku splnění těchto podmínek znovu začal splňovat ve lhůtě dvou let v období před 1. srpnem 1991 nebo ve lhůtě pěti let v období po 31. červenci 1991. Výše vdoveckého důchodu se stanoví podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 a upraví se podle předpisů o zvyšování důchodů platných po tomto dni.

(2) Pokud nárok na vdovský, vdovecký nebo sirotčí důchod nevznikl před 1. lednem 1996 jen proto, že nebyla splněna podmínka trvalého pobytu zemřelého na území České republiky, považuje se tato podmínka za splněnou. Nárok podle věty první vzniká v případě vdovského důchodu, jen jestliže byly splněny podmínky stanovené v § 50 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, do tří roků od smrti manžela a poté byly plněny ke dni 1. ledna 1998 buď nepřetržitě nebo po zániku splnění těchto podmínek byly znovu plněny ve lhůtě dvou let v období před 1. lednem 1991 nebo ve lhůtě pěti let v období po 31. prosinci 1990. Nárok podle věty první vzniká v případě vdoveckého důchodu, jen jestliže byly podmínky uvedené ve větě druhé splněny, popř. plněny ve lhůtách uvedených v odstavci 1. Za den vzniku nároku na důchody uvedené ve větě první se v těchto případech považuje 1. leden 1998. Výše těchto důchodů se stanoví podle předpisů platných ke dni 31. prosince 1995 a upraví se podle předpisů o zvyšování důchodů platných po tomto dni, s tím, že výše důchodu zemřelého pro stanovení výše vdovského a sirotčího důchodu se stanoví podle předpisů platných ke dni smrti zemřelého.

(3) Pro nárok a výši důchodu z důchodového pojištění se jako doba zaměstnání započte též doba služby v tak zvaném vládním vojsku [Zákon č. 29/1947 Sb., o likvidaci tak zvaného vládního vojska, jakož i o umisťování a jiném zaopatření jeho zaměstnanců.], pokud již nebyla započtena podle dosavadních předpisů a pokud důchod nebyl podle těchto předpisů vyměřen v nejvyšších výměrách. Tato doba se prokazuje potvrzením Ministerstva obrany. Výše důchodu podle věty první se upraví na žádost nejdříve od splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona; výše důchodu se přitom stanoví podle předpisů platných ke dni přiznání důchodu a upraví se podle předpisů o zvyšování důchodů platných po tomto dni. Ustanovení věty první až třetí platí obdobně pro úpravu vdovských a sirotčích důchodů.

(1) Pojistné na důchodové pojištění za dobu zaměstnání v cizině před 1. květnem 1990 [§ 13 odst. 1 část věty za středníkem zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění] se platí za jednotlivé celé kalendářní měsíce, ve kterých aspoň po část kalendářního měsíce bylo vykonáváno zaměstnání v cizině, z vyměřovacího základu, který občan určí, nejméně však měsíčně z částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění [§ 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. /1997 Sb.], která platí k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se toto pojistné platí, a to sazbou [§ 7 odst. 1 písm. d) zákona ČNR č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.], která platí k témuž datu.

(2) Pojistné na důchodové pojištění za dobu zaměstnání v cizině v období od 1. května 1990 do 31. prosince 1995 se platí podle předpisů platných v tomto období.

(3) Pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění se za vyměřovací základ za kalendářní rok, za který je pojistné placeno, považuje vyměřovací základ pro placení pojistného na důchodové pojištění určený podle odstavců 1 a 2 vynásobený koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ [§ 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.] za kalendářní rok, za který se pojistné platí, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém bylo pojistné zaplaceno, vynásobený přepočítacím koeficientem [§ 17 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.] pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu.

(4) Pojistné na důchodové pojištění za dobu zaměstnání v cizině před 1. lednem 1996 lze zaplatit nejpozději do 31. prosince 1999; přitom není podmínkou trvalý pobyt na území České republiky v době výkonu tohoto zaměstnání.

(1) Zanikl-li přede dnem účinnosti tohoto zákona nárok na plný invalidní důchod z důvodu výkonu samostatné výdělečné činnosti podle § 39 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a trvá-li plná invalidita ke dni účinnosti tohoto zákona, vzniká nárok na tento důchod dnem účinnosti tohoto zákona; výše tohoto důchodu se přitom stanoví ve výši, v jaké byl naposledy tento důchod vyplácen, a upraví se podle předpisů o zvyšování důchodů platných po tomto dni. Plný invalidní důchod podle věty první se přizná na základě žádosti pojištěnce.

(2) Výplata částečného invalidního důchodu se na žádost, nejdříve však od splátky důchodu splatné po dni účinnosti tohoto zákona, obnoví nebo se tento důchod začne vyplácet v plné výši, jsou-li splněny podmínky pro výplatu částečného invalidního důchodu stanovené v § 46 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění tohoto zákona (čl. I bod 51).

(3) Srovnatelný vyměřovací základ stanovený na základě čl. I bodů 55, 56 a 71 se použije poprvé při kontrole příjmů z výdělečné činnosti prováděné v roce 1998.

(4) Jestliže poživatel starobního důchodu přiznaného před 1. lednem 1998, který je osobou uvedenou v § 5 odst. 1 písm. a) nebo f) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, uzavřel pracovní vztah na dobu neurčitou přede dnem účinnosti tohoto zákona, a proto nesplňuje ke dni účinnosti tohoto zákona podmínku pro výplatu starobního důchodu stanovenou v § 37 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění tohoto zákona (čl. I bod 36), a do dne předcházejícího splátce starobního důchodu splatné ve třetím kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém nabyl účinnosti tento zákon, neupraví svůj pracovní vztah podle této podmínky, nenáleží mu od této splátky výplata starobního důchodu. Skutečnost, že nesplňuje uvedenou podmínku pro výplatu starobního důchodu, je poživatel starobního důchodu povinen oznámit plátci důchodu do 31. ledna 1998; tuto ohlašovací povinnost má i zaměstnavatel poživatele starobního důchodu. Ohlašovací povinnost podle věty druhé nevzniká, jestliže poživatel starobního důchodu ukončí výdělečnou činnost v době předcházející splátce důchodu uvedené ve větě první nebo si v této době upraví pracovní vztah podle věty první.

Zrušují se:

1. § 5b odst. 2 zákona České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.; současně se zrušuje číslování odstavců,

2. čl. IX zákona č. 241/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů,

3. čl. XVI zákona č. 160/1995 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém pojištění,

4. § 6 nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům,

5. § 5 nařízení vlády č. 19/1996 Sb., o zvýšení důchodů v roce 1996.

Předseda Poslanecké sněmovny se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů České republiky vyhlásil úplné znění zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených tímto zákonem, a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených pozdějšími předpisy.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1.ledna 1998.

Obecná část

Právní úpravu důchodového pojištění obsahuje zákon č. 155/1995 Sb., který byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu schválen dne 30. června 1995 a nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1996. Předchozí právní úprava důchodového zabezpečení byla provedena zákonem č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povinnosti pojištěných osob, příjemců dávek a zaměstnavatelů a jejich odpovědnost v důchodovém pojištění upravuje zákon ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; tento zákon byl v souvislosti s přijetím zákona č. 155/1995 Sb. novelizován s účinností od 1. ledna 1996 zákonem č. 160/1995 Sb.

Zhodnocení současného stavu

Zákon č. 155/1995 Sb. upravuje důchodové pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele. Ve srovnání s předchozí právní úpravou (zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení) je založen na nové koncepci a v důsledku toho také obsahuje řadu zásadních změn oproti právnímu stavu platnému do 31. prosince 1995. Po dobu prvého roku účinnosti tohoto zákona nebyla z hlediska aplikace zaznamenána systémová pochybení. Z dosavadních zkušeností s prováděním zákona o důchodovém pojištění však vyplynula potřeba přijmout některé dílčí úpravy. Navrhované změny mají jednak věcný charakter, jednak charakter doplnění nebo zpřesnění jednotlivých ustanovení.

Realizace navrhovaných úprav vyžaduje novelizaci zejména zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zpřesnění a doplnění dosavadní právní úpravy, pokud jde o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, vyžaduje dílčí novelizaci zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Hlavní navrhované změny

Stěžejním návrhem změn je rozšíření možností přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Věkové hranice se podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, začaly postupně zvyšovat. Toto řešení bylo nevyhnutelné pro udržení dlouhodobě přijatelných výdajů na důchodové pojištění při zachování úrovně důchodů, a bylo tedy přijato jak z ekonomických důvodů, tak i vzhledem k předpokládanému nepříznivému demografickému vývoji. Právní úprava platná do 31. prosince 1995, která umožňovala odejít před dosažením důchodového věku do starobního důchodu za podmínky vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, a to až o dva roky dříve, byla v podstatě převzata do zákona o důchodovém pojištění (§ 30). Současně došlo i k objektivizaci kritérií pro posuzování invalidity. V současné době je však oprávněné zvážit opatření zmírňující dopad změněných podmínek nároku na starobní, plné a částečné invalidní důchody na určité skupiny občanů. Proto se navrhuje na přechodnou dobu do 31. prosince 2006 umožnit odejít do tzv. dočasně sníženého předčasného starobního důchodu i těm pojištěncům, kteří mají určité problémy týkající se jejich zdravotního stavu, jež ovlivňují jejich schopnost soustavné výdělečné činnosti a možnosti uplatnění na trhu práce (poživatelé částečných invalidních důchodů a někteří bývalí poživatelé plných invalidních důchodů). V případě přiznání tohoto nového typu předčasného starobního důchodu by při dosažení důchodového věku vznikl nárok na starobní důchod podle § 29 zákona o důchodovém pojištění.

Od 1. ledna 1996 byla zavedena další možnost dřívějšího odchodu do tzv. trvale sníženého starobního důchodu až o tři roky (bude postupně prodlužováno až na pět let) s trvalým snížením procentní výměry důchodu o 0,6% výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů pobírání tohoto důchodu do dosažení důchodového věku, avšak bez podmínky vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (§ 31 zákona o důchodovém pojištění). Stanovené trvalé snížení o 0,6% výpočtového základu (pouze procentní výměry důchodu, nikoliv základní výměry) je nižší, než by odpovídalo čistě pojistně-matematickému přístupu a zvýhodňuje tak občany, kteří se pro tento důchod svobodně rozhodnou. Teoretické snížení by mělo podle pojistně-matematických pravidel činit 1% výpočtového základu. O výhodnosti tohoto řešení svědčí i relativně vysoký počet těchto důchodů přiznaných v roce 1996 (ze všech nově přiznaných starobních důchodů jich bylo přiznáno 6% podle § 30 a 10% podle § 31 zákona o důchodovém pojištění - dále jen "zákon").

Jako přechodné opatření do konce roku 2006 se navrhuje pro občany, kteří se rozhodnou odejít do tohoto předčasného starobního důchodu poté, kdy dosáhnou vyššího věku než byly věkové hranice platné do 31. prosince 1995, změnit procentní snížení důchodu z 0,6% na 0,3% výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů chybějících do dosažení důchodového věku. Toto dočasné řešení bude znamenat změkčení dopadů dosavadní právní úpravy pro tyto občany a usnadní jim adaptaci na nové podmínky.

Další navrhovaná změna se týká výplaty starobního důchodu vedle příjmu z výdělečné činnosti. Na rozdíl od právní úpravy platné do 31. prosince 1995 není stanovena podmínka, aby pracovněprávní vztah byl sjednán na dobu určitou. Ukázalo se však, že tato podmínka měla své opodstatnění, neboť zaměstnavatelé se v důsledku zrušení této podmínky dostávají často v praxi do obtížně řešitelných situací zejména při rozhodování o dalším zaměstnávání poživatelů starobních důchodů. Proto se navrhuje stanovit pro nárok na výplatu starobního důchodu při další výdělečné činnosti další podmínku, a to sjednání příslušného pracovního vztahu na dobu určitou.

Navrhované změny se týkají i poživatelů plných a částečných invalidních důchodů. Pokud jde o posuzování plné invalidity osob samostatně výdělečně činných, není podle ustanovení § 39 odst. 2 zákona pojištěnec plně invalidní, jestliže vykonává samostatnou výdělečnou činnost. Ukazuje se, že v důsledku této právní úpravy dochází k některým neodůvodněným tvrdostem a nerovnováze mezi osobami samostatně výdělečně činnými a osobami vykonávajícími závislou činnost, které jsou plně invalidní, ale mohou své zbylé schopnosti soustavné výdělečné činnosti využít vedle pobírání plného invalidního důchodu. Proto se navrhuje zavést pro osoby, které vykonávají samostatnou výdělečnou činnost, stejný režim jako pro osoby vykonávající závislou činnost.

Další významná navrhovaná změna se týká problematiky souběhu částečného invalidního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti. Při kontrole ekonomické podmínky pro nárok na výplatu částečného invalidního důchodu se důchodce často dostává do situace, že nemá dostatek údajů pro vlastní rozhodnutí o tom, zda je pro něj výhodnější dosahovat vyšších příjmů a mít krácenou nebo zastavenou výplatu důchodu, nebo zda má omezit svoji výdělečnou činnost tak, aby výplata důchodu nebyla omezována. Navrhuje se proto, aby výši srovnatelného vyměřovacího základu, se kterým se porovnává průměrný měsíční příjem z výdělečné činnosti, bylo možné určit již na počátku období, za které se budou příjmy pro splnění ekonomické podmínky posuzovat. Údaje pro stanovení srovnatelného vyměřovacího základu musí přitom i nadále vycházet z dostupných statisticky zjištěných údajů, a nikoliv z odhadu.

Vzhledem k systému dob vylučovaných pro výpočet průměrného měsíčního příjmu z výdělečné činnosti dochází v některých případech k zastavení výplaty částečného invalidního důchodu pro příjem za relativně malý počet dnů výdělečné činnosti. Proto se navrhuje stanovit určitý roční limit, při jehož nepřekročení bude považována ekonomická podmínka vždy za splněnou a který bude vázán na částky životního minima. Tento návrh tedy umožní vyplácet částečný invalidní důchod vždy, když příjem z výdělečné činnosti nepřekročí tento limit.

Současná právní úprava umožňuje přiznat plný invalidní důchod i tzv. invalidům z mládí, tj. těm, jejichž plná invalidita vznikla před dosažením 18. roku věku a kteří proto nemohli být účastni důchodového pojištění. V případě změny plné invalidity těchto občanů, na částečnou invaliditu, však nevzniká nárok na částečný invalidní důchod, neboť nesplňují podmínku potřebné doby pojištění. Navrhuje se, aby i v těchto případech, tj. při nesplnění podmínky potřebné doby pojištění, vznikl nárok na částečný invalidní důchod.

Zákon umožňuje, na rozdíl od právní úpravy platné do 31. prosince 1995, přiznat mužům vdovecký důchod za stejných podmínek jako vdovský důchod ženám. Možnost přiznání tohoto důchodu je však vázána mj. na úmrtí manželky po 31. prosinci 1990. Tato úprava znevýhodňuje dříve ovdovělé muže, kteří splňují podmínky stanovené v zákoně. Zejména jsou to ti, kteří jsou v důchodovém věku. Je proto odůvodněné rozšířit možnost přiznání vdoveckého důchodu i pro muže, kteří ovdověli před 1. lednem 1991.

Další změny vycházejí především z praktické aplikace zákona a týkají se zejména rozšíření a upřesnění okruhu dob vyloučených při stanovení osobního vyměřovacího základu z rozhodného období, úpravy původního výpočtového základu při novém přiznání důchodu, upřesnění pojmu "důchodový věk", stanovení výše plného invalidního důchodu při změně částečné invalidity na plnou invaliditu, stanovení srovnatelného vyměřovacího základu poživatelů částečného invalidního důchodu, jimž nebyl předchozí plný invalidní důchod vyměřen z výpočtového základu (skutečně dosaženého průměrného měsíčního výdělku) a pravidel pro zvyšování důchodů.

Pokud jde o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, navrhuje se zejména snížit administrativní náročnost vedení evidenčních listů důchodového pojištění úřady práce v případě uchazečů o zaměstnání. Dále se navrhuje upřesnit povinnosti organizací při hlášení rozhodných skutečností o pracujících poživatelích starobního důchodu, upřesnit povinnosti orgánů sociálního zabezpečení ozbrojených sil vůči České správě sociálního zabezpečení, výslovně stanovit příslušnost orgánu sociálního zabezpečení k výplatě vdovského (vdoveckého) důchodu v případě zániku nároku na přímý důchod a s ohledem na nejednotnost soudní praxe zakotvit Českou správu sociálního zabezpečení výslovně jako právnickou osobu s plnou právní subjektivitou. Z praktických zkušeností vychází i návrh vyloučit posuzování zdravotního stavu pro účely odvolacího řízení o prodloužení výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby z věcné příslušnosti posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí obdobně, jako je tomu u posuzování pro účely odvolacího řízení o ukončení dočasné pracovní neschopnosti podle § 8a odst. 4 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; v obou úzce provázaných agendách by tak pro rozhodnutí v odvolacím řízení vydávala Česká správa sociálního zabezpečení (včetně posouzení zdravotního stavu).

Navrhované změny nejsou v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a jsou slučitelné s obecnými cíli a zásadami práva Evropských společenství.

Zvýšení výdajů si vyžádá rozšíření možnosti pro odchod do starobního důchodu ještě před dosažením důchodového věku (0,4 mld. Kč), úprava podmínek pro nárok na vdovecký důchod (0,2 mld. Kč) a přiznání plné invalidity osobám samostatně výdělečně činným (0,1 mld. Kč). S ohledem na navrhovanou účinnost od 1. ledna 1998 se předpokládá, že zvýšené náklady úhrnem ve výši cca 0,7 mld. Kč ročně, tj. cca o 0,4% z celkových výdajů na důchodové pojištění, budou zahrnuty v návrhu výdajů státního rozpočtu na rok 1998 na důchodové pojištění.

K bodům 1 a 2

Dosavadní znění § 3 odst. 2 zákona nevystihuje zcela přesně všechny důsledky právní způsobilosti v oblasti důchodového pojištění a její odlišnosti od právní způsobilosti v jiných právních odvětvích. Dosavadní vymezení právní způsobilosti jen k uplatnění nároku na plný nebo částečný invalidní důchod je nedostatečné, neboť nepokrývá další situace spojené s uplatněním nároku na tento důchod (např. odvolací řízení). Občanu, jemuž byl tento důchod přiznán a získal tak plnou právní způsobilost, se navrhuje ji ponechat až do dosažení zletilosti.

K bodu 3

Jednoznačně se stanoví, že z hlediska účasti na důchodovém pojištění jsou osobám ve služebním poměru postaveni naroveň vojáci v další službě podle § 37 odst. 2 písm. b) branného zákona.

K bodu 4

Upřesňuje se, že za střední školu se považuje pro účely důchodového pojištění i vyšší odborná škola.

K bodu 5

Dosavadní znění § 5 odst. 1 písm. n) zákona pomíjí řešení některých dílčích situací; zejména nebyla řešena konkurence s dobrovolnou účastí na pojištění, byl-li důvod účasti týž, tj. vedení v evidenci úřadu práce.

K bodům 6, 11, 47 a 70

Jde o legislativně technická opatření.

K bodu 7