Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

(1) Ministerstvo požádá o vyjádření k návrhům na rozhodnutí o uložení prozatímního cla a rozhodnutí o uložení konečného cla Ministerstvo financí, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Ministerstvo zahraničních věcí popř. další dotčená ministerstva. Pokud do 15 dnů neobdrží jejich vyjádření, má se za to, že s návrhem souhlasí.

(2) Rozhodnutí o uložení prozatímního cla a rozhodnutí o uložení konečného cla uveřejní ministerstvo v Obchodním věstníku. Ministerstvo zašle opis rozhodnutí Ministerstvu financí, které je bezodkladně postoupí celním úřadům.

(1) Prozatímní cla a konečná cla se ukládají na výrobky propuštěné do celního režimu volného oběhu. Vybírání těchto cel provádějí celní úřady podle zvláštního zákona. [Zákon ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb.]

(2) Konečné clo může být uplatněno na výrobky téhož výrobce nebo vývozce propuštěné do celního režimu volného oběhu ne více než 90 dnů přede dnem uplatnění prozatímních cel, jestliže ministerstvo zjistí, že:

a) dovoz těchto dumpingových výrobků způsobujících újmu byl v minulosti zjištěn nebo dovozce věděl nebo musel vědět, že výrobce nebo vývozce provádí vývozy dumpingových výrobků, které způsobují újmu a

b) tyto vývozy do České republiky, které svojí hromadnou povahou z hlediska doby jejich uskutečnění, objemu a jiných okolností vážně ohrožují nápravný účinek konečného cla. V tomto případě poskytne ministerstvo dovozci možnost pro vyjádření.

(3) Prozatímní clo a konečné clo nesmí být vybíráno zpětně na výrobky propuštěné do celního režimu volného oběhu před zahájením řízení.

(4) Prozatímní clo a konečné clo se neuloží v případě, že je řízení zastaveno podle § 18.

(1) Pokud je sazba prozatímního cla vyšší než sazba konečného cla, přeplatek cla vrátí orgán vybírající clo5/ na základě žádosti osoby, která clo zaplatila. Žádost musí být podána nejpozději 90 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o uložení konečného cla a přeplatek cla musí být vrácen do 90 dnů od obdržení žádosti.

(2) Pokud je sazba prozatímního cla nižší než sazba konečného cla, jejich rozdíl se nevybere.

(3) Pokud ministerstvo řízení zastaví podle § 18, zaplacené prozatímní clo bude orgánem vybírajícím clo vráceno na základě žádosti osoby, která clo zaplatila. Žádost musí být podána nejpozději 90 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení řízení a clo musí být vráceno nejpozději do 90 dnů od obdržení žádosti.

(1) Po nabytí právní moci rozhodnutí o uložení konečného cla nebo rozhodnutí o přijetí závazku může ministerstvo tato rozhodnutí změnit nebo zrušit na základě písemného podnětu účastníka nebo z vlastního podnětu.

(2) Řízení podle této hlavy musí být ukončeno do 12 měsíců ode dne zahájení řízení. Ve zvlášť složitých případech rozhodne ministerstvo nejdéle do 18 měsíců ode dne zahájení řízení.

(1) Ministerstvo může vydat rozhodnutí o snížení konečného cla nebo rozhodnutí o úpravě závazku, jestliže při přezkoumání zjistí, že došlo ke změně důvodů pro vybírání konečného cla v původní výši nebo pro existenci závazku v původním rozsahu.

(2) Závazek může být upraven pouze tehdy, jestliže vývozce nabídne jeho odpovídající změnu.

Ministerstvo zruší rozhodnutí o uložení konečného cla nebo rozhodnutí o přijetí závazku, jestliže při přezkoumání zjistí, že pominuly důvody pro vybírání konečného cla nebo pro další existenci závazku.

(1) Pokud ministerstvo při přezkoumání zjistí, že ukončení uplatňování konečného cla nebo ukončení platnosti závazku by vedlo k pokračování nebo opakování dovozu dumpingových výrobků a jím způsobené újmy, vydá rozhodnutí o prodloužení uplatňování konečného cla nebo o prodloužení platnosti závazku. Podnět k přezkoumání musí být podán nejpozději 12 měsíců před uplynutím doby uplatňování konečného cla nebo platnosti závazku.

(2) Pokud ve lhůtě stanovené ministerstvem vývozce nenavrhne odpovídající závazek, vydá ministerstvo rozhodnutí o uložení konečného cla.

(3) Při prodloužení konečného cla nebo závazku podle odstavce 1 může uplatňování konečného cla nebo délka platnosti závazku přesáhnout 5 let.

(1) Při řízeních podle této hlavy použije ministerstvo obdobně jednotlivá ustanovení tohoto zákona.

(2) Rozklad proti rozhodnutím uvedeným v této hlavě nemá odkladný účinek. Proti těmto rozhodnutím není možná obnova řízení ani přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.

(3) Rozhodnutí vydaná podle této hlavy uveřejní ministerstvo v Obchodním věstníku. Den uveřejnění rozhodnutí v Obchodním věstníku je dnem oznámení rozhodnutí účastníkům řízení.

Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění zákona České národní rady č. 34/1970 Sb., zákona České národní rady č. 60/1988 Sb., zákona České národní rady č. 173/1989 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 9/1990 Sb., zákona České národní rady č. 126/1990 Sb., zákona České národní rady č. 203/1990 Sb., zákona České národní rady č. 288/1990 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 305/1990 Sb., zákona České národní rady č. 575/1990 Sb., zákona České národní rady č. 173/1991 Sb., zákona České národní rady č. 283/1991 Sb., zákona České národní rady č. 19/1992 Sb., zákona České národní rady č. 23/1992 Sb., zákona České národní rady č. 167/1992 Sb., zákona České národní rady č. 239/1992 Sb., zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 350/1992 Sb., zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., zákona České národní rady č. 359/1992 Sb., zákona České národní rady č. 474/1992 Sb., zákona České národní rady č. 548/1992 Sb., zákona České národní rady č. 21/1993 Sb., zákona č. 166/1993 Sb., zákona č. 285/1993 Sb., zákona č. 47/1994 Sb., zákona č. 89/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., zákona č. 135/1996 Sb. a zákona č. 272/1996 Sb. se doplňuje takto:

V § 13 odst. 3 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které zní:

"e) posuzuje dovoz dumpingových výrobků a přijímá opatření na ochranu proti dovozu těchto výrobků."

Zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., se mění takto:

V § 54 odst. 6 se vypouštějí slova "antidumpingové clo" a čárka.

Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se na postup podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]

Žádosti o informace, které je nutno poskytnout v souvislosti s řízením o dovozu dumpingových výrobků, vedeným ve třetích státech, posuzuje a vyřizuje ministerstvo, pokud byly předloženy orgánem příslušným podle práva třetího státu a žádost je řádně odůvodněna.

Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášená ve Sbírce zákonů. [Dohoda o zřízení Světové obchodní organizace vyhlášená ve Sbírce zákonů pod číslem 191/1995 Sb.]

Písemnosti určené podle tohoto zákona orgánu země vývozu nebo původu se mohou zasílat prostřednictvím jejich zastupitelského úřadu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

IV.

I. Obecná část

V závěru roku 1994 skončilo po mnohaletém úsilí Uruguayské kolo mnohostranných obchodních jednání GATT, které přineslo další významný přínos k liberalizaci světového obchodu. Vedle snížení cel a postupného odstraňování netarifních překážek, které bylo tentokrát vztaženo v plném rozsahu i na zemědělství a kterého se zúčastnily v široké míře i rozvojové a nejméně rozvinuté země, se filozofie liberalizace promítla i do právního, resp. smluvního základu, podle něhož se bude obchod v globálním měřítku uskutečňovat.

Jestliže se tento smluvní instrumentář rozrostl z devíti dohod, sjednaných v rámci Tokijského kola, na 24 ujednání, podepsaných v roce l994, pak to bylo zejména proto, aby světový obchod nebyl narušován nebo omezován protekcionismem nebo jinými deformujícími kroky. Toto vytvoření nových nebo propracování existujících pravidel povede k zúžení možností světový obchod po jeho další liberalizaci dosažené v tomto kole mnohostranných obchodních jednání omezovat.

Jedním z jevů uplatňovaným v oblasti obchodu, který však může mít negativní důsledky na hospodářství dovážejícího státu, je dumping. Je jím vývoz výrobku za nižší cenu než na domácím trhu v zemi vývozu nebo původu. Aby ho však bylo možno postihnout, nestačí pouze jakkoli nízká cena, je nutné, aby dovozy takového dumpingového výrobku způsobily újmu, tj. mezi dovozem dumpingového výrobku a újmou byla příčinná souvislost. Nepostačuje však, aby újma byla způsobena jednomu či několika málo výrobcům, kteří mohou produkovat za neefektivních podmínek, a proto jejich podněty k přijetí antidumpingových opatření budou zamítány. Je nutné, aby došlo k poškození určité, v Dohodě o provádění článku VI GATT uvedené reprezentativní části všech výrobců tohoto nebo obdobného výrobku v zemi dovozu.

Z tohoto pojetí dumpingu vyplývá, že jde skutečně o nekalou obchodní praktiku, která může mít a často má značný negativní dopad na hospodářství, sociální sféru a další oblasti dovážející země. Je ji nutno nahlížet i z toho hlediska, že deformuje soutěž i ve vztahu k těm zahraničním obchodníkům, kteří si na trhu počínají standardně.

Zejména z těchto důvodů se mezinárodní společenství rozhodlo umožnit ochranu před takovými postupy.

Stát, jehož subjekt se dumpingu dopustil, nemá možnost, aby tuto skutečnost zjistil, neboť klíčový element dumpingu - újma je způsobena v zemi dovozu. Vzhledem k tomu, že výrobci tohoto státu jsou poškozeni a navíc i země dovozu má podstatně více možností dumping nejen konstatovat, ale i dostatečně přesně prověřit, zda k němu skutečně došlo, svěřuje se právo toto opatření přijmout právě státu kupujícího.

Skutečnost, že tohoto práva ochránit se v případě, že byl dumping prokázán, využilo velké množství vyspělých demokratických států i zemí rozvojových, svědčí o všeobecném přesvědčení o škodlivosti dumpingu a o nezbytnosti zabránit v něm těm firmám, které se ho dopouštějí. Nejedná se přitom o omezování mezinárodního obchodu, ale o postižení těch jednotlivců, kteří se prohřešili proti pravidlům obchodování. Sjednání Dohody o provádění článku VI GATT, která problematiku upravuje, je dále zárukou, že všechny země, které se rozhodly proti dumpingu bojovat, budou postupovat podle jednotných principů a pravidel řízení a že tedy parametry pro posuzování dumpingu budou ve všech zemích stejné.

Přijmout vnitrostátní antidumpingovou legislativu však není povinností, která by z členství ve WTO vyplývala. Rozhodnutí, zda bude dumping potírat, je svobodnou volbou každého státu. Pokud však některý stát dospěje k negativnímu rozhodnutí a příslušné předpisy obsahující transformaci pravidel mezinárodní smlouvy nepřijme, nemůže pak legálně jakékoli opatření uplatnit.

Dumping je jevem, jímž může být postižena nejčastěji země s tržní ekonomikou. Proto bývalé Československo, ačkoli bylo smluvní stranou Dohody o provádění článku VI z roku l967 a revidovaného ujednání z roku l979, nepřijalo předpisy, které by transformovaly tuto dohodu do našeho právního řádu, protože v rámci centrálně řízené ekonomiky a monopolu zahraničního obchodu byla používána jiná administrativní opatření na ochranu trhu a rozdílná byla i tvorba cen.

Nová Dohoda o provádění článku VI, která byla přijata v rámci Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání GATT, se liší od předchozí, přijaté před 17 lety v rámci Tokijského kola zejména tím, že podstatně propracovává samo řízení s cílem zajistit jeho maximální možnou transparentnost a objektivitu. Stanoví se tu celá řada kroků zabezpečujících, aby všichni účastníci měli průběžně přehled o úkonech jiných a mohli k nim zaujímat stanoviska, což se činí jednak stanovením povinnosti orgánu, který řízení provádí, informovat o podstatných skutečnostech a dávat účastníkům možnost, aby se k nim vyjádřili, jednak řadou oznamovacích povinností veřejnou formou.

Složitost tohoto řízení, množství údajů, které je třeba shromáždit a vyhodnotit a jejich komplikovanost vede v některých případech k otázkám, zda nedochází ke zneužití antidumpingového řízení k protekcionistickým účelům, které mají za cíl nikoli pouze odstranit škodlivé účinky dovozů dumpingových výrobků, ale například i řešit neschopnost výrobců země dovozu čelit konkurenci.

Sama velmi značná propracovanost Dohody o provádění článku VI GATT, a tato dohoda je vskutku ze všech 23 dohod Uruguayského kola nejpodrobnější, skýtá značnou záruku, že skutečný stav věci bude zjištěn objektivně.

Dalším elementem, který je předvídanou překážkou nežádoucího protekcionismu, je vazba problematiky antidumpingu na Ujednání o řešení sporů, přijaté rovněž v rámci Uruguayského kola GATT. Pokud by se stát vývozce nebo výrobce domníval, že bylo státem dovozce přijato antidumpingové opatření, které je v rozporu s dohodou, může požádat o ustavení tzv. skupiny odborníků, která záležitost jako věc nyní již mezistátní povahy přezkoumá. To ve své podstatě znamená mezinárodní kontrolu antidumpingového řízení.

Ponechání volného prostoru pro vývozce, resp. výrobce, kteří vyvážejí dumpingové výrobky, může sice po určitou krátkou dobu podpořit tržní prostředí na území dovážejícího státu, důsledkem těchto vývozů však může být nejen újma výrobnímu odvětví, ale i jeho úplná likvidace. Dojde-li k takové situaci, a takové případy byly zaznamenány, pak vývozce nebo výrobce, který se dumpingu dopustil, může své pozice využít, ovládnout trh a nastolit takovou cenovou hladinu, vyplývající z takto nabytého monopolního postavení, která již nemá s otevřenou tržní ekonomikou mnoho společného. S tím pak mohou být spojeny ekonomické, sociální a další důsledky.

Zavedení institutu antidumpingového řízení do právního řádu je všeobecně považováno za zcela legitimní krok právě v zemích s tržní ekonomikou. Opírá se o Všeobecnou dohodu o clech a obchodu, jejímž cílem sice je liberalizovat obchod, ale pamatuje se i na jevy, které by mohly neodůvodněně obchodu bránit. Antidumpingové řízení a z něj vyplývající opatření jsou tedy součástí otevřeného obchodního systému.

V úvahu je nutno brát dále skutečnost, že zavádění těchto institutů obchodně politické povahy, mezi něž antidumping náleží, všeobecně používaných v tržních ekonomikách, je součástí procesu asociace k Evropské unii, která tyto kroky předpokládá a je na ně pamatováno i v Evropské dohodě, kterou Česká republika s EU uzavřela. Právní úpravu antidumpingu již ze zemí střední a východní Evropy přijaly Polsko a Maďarsko, připravuje se na Slovensku.

Z hlediska Smlouvy o vytvoření celní unie mezi ČR a SR je možno konstatovat, že i ona ve vztazích mezi oběma smluvními stranami možnost vzniku dumpingu připouští. Článek 13 smlouvy umožňuje, aby v případě, že k dumpingu ve vzájemném obchodě dojde, byla přijata opatření, která budou v souladu s Všeobecnou dohodou o clech a obchodu a s Dohodou o provádění čl. VI. Zavedení antidumpingových cel tak není v rozporu s principy celní unie mezi ČR a SR, ochranu proti těmto škodlivým praktikám však lze ve svých důsledcích zavést jen v souladu s národním právním řádem dovážející země.

Požadavek dohody, aby právní předpisy členských zemí s ní byly v souladu a povinnost přijetí nových předpisů nebo změny stávajících oznamovat GATT, resp. WTO skýtá záruku, že příslušné právní normy ČR a SR budou ve své podstatě shodné a lišit se mohou pouze v institucionálních otázkách, závislých na administrativních strukturách obou členských zemí unie.

Problematika ochrany před dovozem dumpingových výrobků v českém právním řádu zatím upravena není. Určitý právní rámec sice poskytuje Všeobecná dohoda o clech a obchodu a na ni navazující Dohoda o provádění článku VI GATT, ale oba tyto dokumenty předpokládají, že členské země zapracují úpravu těchto otázek do vnitrostátního právního řádu. Toto promítnutí dohody je nezbytnou podmínkou pro to, aby mohlo být uplatněno antidumpingové clo, neboť členské země Dohody o provádění článku VI GATT jsou povinny uvést svůj právní řád do souladu s jejími ustanoveními.

Český právní řád obsahuje pouze definici antidumpingového cla (celní zákon, § 54 odst. 3). Mimořádné situace na trhu, které mohou nastat dovozem dumpingových výrobků, není možno řešit analogicky podle jiného právního předpisu. Mimořádnou situaci na trhu v oblasti cen řeší sice zákon č. 526/1990 Sb. ve znění pozdější novely, avšak pro případ dumpingu nelze tento právní předpis použít, neboť regulace cen, upravená tímto zákonem, platí pro všechny prodávající a kupující určeného druhu zboží. Hlavním znakem antidumpingového cla však je, že směřuje vůči výrobku konkrétního subjektu, který se dumpingu dopustil.

Polistopadový vývoj v naší zemi, provázený v této oblasti zejména demonopolizací zahraničního obchodu a radikální liberalizací zahraničně obchodních vztahů ukazuje, že nedostatek právní úpravy dumpingu je velmi citelný. Množí se signály ze strany podnikatelských subjektů o tom, že jsou ze zahraničí dováženy výrobky, jejichž cena je někdy podstatně nižší než cena na domácím trhu výrobce nebo vývozce. Jelikož právní úprava neexistuje, nelze tyto podněty objektivně posoudit a určit, zda se jedná skutečně o dovoz dumpingových výrobků způsobujících újmu nebo jde o neoprávněnou stížnost méně schopného domácího výrobce. Právní úprava, řešící otázky, jak objektivně dumping zjistit, popř. jaká opatření přijmout, je proto zcela nezbytná.

Navrhovaná právní úprava ochrany před dovozy dumpingových výrobků vychází z Dohody o provádění článku VI GATT a při zpracování návrhu bylo přihlíženo i k Nařízení Rady Evropských společenství č. 384/95 z 22.prosince l995 o ochraně proti dumpingovým dovozům z nečlenských zemí Evropského hospodářského společenství, které se důsledně opírá o Dohodu o provádění článku VI, přijatou v rámci Uruguayského kola. Evropská unie oddělila právní úpravu dumpingu a subvencí do dvou samostatných předpisů, ačkoliv do 1.ledna 1995 byla úprava společná. Kompatibilita navrhované právní úpravy s Dohodou o provádění článku VI je tak zárukou, že návrh je zároveň kompatibilní s Nařízením ES č. 384/95.

Česká republika postupuje obdobně. Usnesením vlády č. 394 ze dne 13.července 1994 bylo rozhodnuto, že obě problematiky budou upraveny ve dvou samostatných právních předpisech. Dohoda o subvencích a vyrovnávacích opatřeních byla svěřena do gesce Ministerstva financí, Dohoda o provádění článku VI Ministerstvu průmyslu a obchodu.

Návrh zákona řeší otázky dumpingu, vznikajícího při dovozu zahraničního zboží do České republiky. Problematika vývozu dumpingových výrobků z České republiky je řešena právním řádem země dovozu a do těchto procesů je zainteresován téměř výlučně vývozce jako soukromoprávní subjekt.

Návrh vnáší do našeho právního řádu některé nové pojmy a definice, které korespondují s instrumentářem mezinárodního práva veřejného a se závazky, které ČR převzala jako smluvní strana Všeobecné dohody o clech a obchodu a Dohody o provádění článku VI GATT. Není tudíž možno je modifikovat, neboť to by vneslo prvek disharmonie do harmonizovaného úsilí mezinárodního společenství dumping potírat.

To se týká zejména pojmu normální hodnota, u kterého se objevil návrh nahradit jej pojmem obvyklá cena, s jehož zavedením do právního řádu se uvažuje při přípravě předpisu o oceňování majetku. Tento návrh nemohl být akceptován z následujících důvodů.

Oceňování majetku a služeb má být prováděno obvyklou cenou nebo jinými způsoby, např. nákladovým, výnosovým nebo porovnávacím. Obvyklou cenou se pro tyto účely rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného nebo porovnatelného majetku nebo služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku, ke dni ocenění podle jeho stavu a jakosti.

Ze srovnání pojmů obvyklá cena a normální hodnota vyplývá, že mezi nimi existují odlišnosti, které lze spatřovat v:

- hledisku místním, neboť oceňování je prováděno pouze v tuzemsku, normální hodnota je kategorií pro zemi vývozu nebo původu,

- hledisku časovém, neboť obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena ke dni ocenění. Pro stanovení normální hodnoty je určeno časové období, které zpravidla nepřesahuje období šetření (investigation period),

- hledisku obsahovém, neboť pro kalkulaci normální hodnoty metodou užití cen individuálních prodejů lze pro vstupy použít jen ceny očistěné od slev a rabatů, kdežto z definice obvyklé ceny tato podmínka nevyplývá. Kromě toho se normální hodnota při této metodě stanovuje na bázi váženého průměru individuálních cen, což je opět u obvyklé ceny vyloučeno.

Obvyklá cena je navíc konstruována pro ocenění majetku movitého a nemovitého a služeb, kdežto normální hodnota je koncipována výlučně pro věci movité. Přizpůsobení pojmu obvyklá cena pro účely antidumpingu je nepřijatelné, neboť by se v českém právním řádu ve dvou právních předpisech objevil tentýž termín s různým obsahem.

Při úpravě formy, jakou by měla být antidumpingová cla ukládána, byla respektována kogentní ustanovení Dohody o provádění článku VI GATT, která ukládají povinnost všechna rozhodnutí v této oblasti zveřejnit. Ke zveřejnění byl navržen Obchodní věstník, který umožňuje publikaci těch rozhodnutí, která se týkají podnikatelů. Antidumpingové řízení má charakter správního řízení, neboť směřuje proti konkrétnímu subjektu a výsledkem tohoto řízení je v souladu s dohodou vyhlášení antidumpingového cla formou správního rozhodnutí.

Návrh zákona se proto odklání od dosavadní koncepce vyhlašování cel formou nařízení vlády a pro účely vyhlašování antidumpingových cel volí formu správního rozhodnutí. Tento postup je navrhován z následujících důvodů:

Dohoda ukládá členským zemím zajistit, aby rozhodnutí o uložení antidumpingového cla bylo soudně přezkoumatelné. Aby byla zajištěna možnost odvolání a soudního přezkumu, byla zvolena forma správního rozhodnutí, neboť proti nařízení vlády se odvolat nelze a rovněž ho nelze soudně přezkoumat.

Antidumpingové řízení má individuální povahu, neboť je vedeno proti konkrétnímu subjektu, který vyváží určitý výrobek za dumpingovou cenu. Výsledkem tohoto řízení může být uložení antidumpingového cla konkrétnímu subjektu na určitý výrobek. Nejde tedy o plošné opatření, a proto nemůže být použito nařízení vlády, které má obecně závazný charakter.

Dohoda závazně stanoví velmi propracovaná a přísná pravidla pro provádění antidumpingového šetření, která návrh zákona plně respektuje, ale která nelze použít v případě přijímání nařízení vlády. Legislativní pravidla, podle nichž se postupuje při vydávání obecně závazných právních předpisů, mají zcela odlišné principy.

Z důvodů zajištění co možná nejširší objektivity a transparentnosti bude úřad provádějící řízení spolupracovat s dalšími rozhodujícími úřady, takže všechny podstatné kroky v řízení budou projednávány mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu, Ministerstvem financí, Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže a Ministerstvem zahraničních věcí a bude-li to nezbytné, budou na řízení spolupracovat další ústřední orgány státní správy, pokud se jich řízení bude věcně dotýkat. V tom je spatřována další záruka, že řízení bude objektivní a nebude docházet k neodůvodněné ochraně partikulárních zájmů českých málo prosperujících výrobců.

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s Ústavou ani s Listinou základních lidských práv a svobod, je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána.

Navrhovaná právní úprava si nevyžádá dalších výdajů ze státního rozpočtu, neboť tato činnost bude vykonávána ministerstvem. Uložené antidumpingové clo bude příjmem státního rozpočtu. Návrh zákona nepředpokládá vydání žádného prováděcího předpisu.

Přijetí zákona na ochranu před dovozem dumpingových výrobků bude nutno po nabytí účinnosti oznámit a projednat ve WTO. V případě, že by nebyl v souladu se Všeobecnou dohodou o clech a obchodu a s Dohodou o provádění článku VI GATT, budeme vystaveni kritice ze strany této mezinárodní organizace, včetně členských zemí, která může vyústit v závěr, že Česká republika bude považována za zemi bez příslušné legislativy. Důsledkem tohoto závěru by byla skutečnost, že by Česká republika nemohla uplatňovat žádná antidumpingová opatření vůči subjektům z členských států WTO.

Přijetím zákona bude zaplněna citelná mezera v právním řádu České republiky. Náš stát tak bude mít instrument, jak čelit tak negativnímu jevu, jakým je dumping a bude to další krok, jak realizovat přechod na plně fungující tržní ekonomiku.

II. Zvláštní část

K § 1:

Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT) označuje dumping za zavrženíhodný způsob obchodu, před nímž mají státy v případě, že vznikla újma, právo se chránit přijímáním antidumpingových opatření. Cílem tohoto návrhu zákona je proto promítnout do právního řádu České republiky závazky přijaté mezinárodními smlouvami a vytvořit mechanismus pro posuzování existence a účinku dumpingu a pro rozhodování o antidumpingových clech. Návrh zákona vychází z Dohody o provádění článku VI GATT, která byla podepsána dne 15.4.1994 jako jeden z výsledků Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (dále jen "dohoda").

V souvislosti s problematikou dumpingu se celosvětově používají pojmy, které jsou pro tento okruh specifické. Vzhledem k tomu, že právní úprava této problematiky dosud v České republice neexistovala, je třeba tyto nové pojmy do českého právního řádu zavést.

Použitá terminologie velmi úzce váže na Všeobecnou dohodu o clech a obchodu a dohodu zejména na její čl. 2 a 4. Vzhledem k této skutečnosti a k tomu, že se vždy bude jednat o problematiku s účastí zahraničních subjektů, kde je nutno používat všeobecně známé instituty, bude nezbytné na této terminologii setrvat.

K § 2:

U výrobku označeného za dumpingový je nutno stanovit vývozní cenu, kterou se nejčastěji rozumí cena skutečně placená nebo která má být zaplacena. V těch případech, kdy vývozní cena neexistuje nebo je nespolehlivá, např. proto, že je deformována dohodami omezujícími soutěž, návrh v souladu s čl. 2 dohody připouští, aby vývozní cena byla stanovena na základě ceny prvního dalšího prodeje. Vychází se přitom z toho, že poté, co byl výrobek prodán do ČR, bude poprvé opětovně prodáván za cenu, která je nejbližší ceně vývozní. V některých situacích bude nutno stanovit vývozní cenu výpočtem.

K § 3:

Pro posouzení, zda jde o dumping, je důležité srovnání mezi vývozní cenou dumpingového výrobku a normální hodnotou (normal value). Vycházejíc z čl. 2 dohody je definován pojem normální hodnoty, jehož základem je cena za obdobný výrobek v zemi vývozu. Pokud se obdobný výrobek na trhu těchto zemí neprodává anebo jeho prodej nedovoluje řádné srovnání, pak bude za základ pro srovnání vzata srovnatelná cena takového výrobku vyváženého do vhodné třetí země za předpokladu, že tato cena je reprezentativní, nebo stanoveným způsobem vypočtená hodnota.

K § 4:

V tomto paragrafu je uveden postup při porovnání vývozní ceny a normální hodnoty tak, jak je stanoven v čl. 2.4 dohody. Zejména se klade důraz na to, aby nebyl velký časový rozdíl mezi vznikem srovnávaných veličin, a tak byly eliminovány rozdíly vzniklé v důsledku např. konjunkturálních vývojů na trhu. Zároveň musí být brán zřetel na množství či vlastnosti výrobku a další podmínky prodeje.

K § 5:

Stanovení dumpingového rozpětí je důležité pro určení závazku nebo výše prozatímního či konečného cla. Vzhledem k tomu, že např. může dojít k více dumpingovým dovozům od stejného vývozce, ale při jiném rozdílu mezi normální hodnotou a vývozní cenou téhož výrobku, návrh v souladu s čl. 2.4 dohody umožňuje, že se v takovém případě dumpingové rozpětí určí váženým průměrem, který se používá při výpočtu aritmetického průměru u rozdělení četností.

K § 6 a 7:

Tyto paragrafy definují v souladu s čl.3 dohody pojem újmy, který zahrnuje významné celkové poškození výrobního odvětví. Jak již bylo uvedeno, vznik újmy v důsledku dovozů dumpingových výrobků je nezbytnou podmínkou pro možnost přijetí antidumpingového opatření. Při zjišťování újmy se přezkoumává objem dovozů a jejich následné účinky na ceny na domácím trhu. Újmu mohou způsobit i jiné činitele, které ve stejné době poškozují dotčené výrobní odvětví, např. objem a ceny dovozů, které nejsou prodávány za dumpingové ceny, snížení poptávky a pod. Ministerstvo bude zkoumat i tyto další činitele, ale újmy jimi způsobené nesmějí být připisovány dumpingovým dovozům.

K § 8 a 9:

Před zahájením řízení o dovozu dumpingových výrobků provede ministerstvo některé úkony a prověří některé údaje, aby zjistilo, zda jsou dány důvody pro zahájení řízení. Při tomto šetření vychází zejména z podnětů fyzických či právnických osob, které signalizují podezření na dovoz dumpingových výrobků, přičemž tato tvrzení musí být doložena údaji uvedenými v zákoně. Po prověření těchto údajů a zejména po zjištění, že podnět podporuje zákonem stanovený podíl výrobců obdobného výrobku, ministerstvo řízení zahájí. Pokud ministerstvo dospěje k názoru, že podnět není důvodný nebo nemá požadovanou podporu ostatních výrobců, věc odloží. Kvantitativní vymezení podpory ostatních výrobců vychází z ustanovení čl. 5.4. dohody a splněním této podmínky se vyhneme situaci, kdy by k zahájení řízení a přijetí antidumpingových opatření došlo v případech poškození nepodstatného a nevýznamného podílu výrobců.

Pojmem "doklad o podpoře" se rozumí takový projev vůle výrobců obdobného výrobku v České republice, ze kterého lze nepochybně dovodit, že se vyjadřují ve prospěch podnětu.

Zahájení šetření je vázáno na složení kauce, která bude vrácena, pokud se ukáže, že k dovozu dumpingových výrobků způsobujícímu újmu skutečně došlo.