Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Materiál se předkládá v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 793 ze dne 2. listopadu 1995

Obsah:

I. Zpráva o plnění úkolů vyplývajících z "Programu sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996"

II. Přílohy

1. Zprávu o plnění úkolů vyplývajících z "Programu sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996" předkládá na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 793 ze dne 2. listopadu 1995 předseda Republikového výboru pro prevenci kriminality a ministr vnitra Jan Ruml.

Konkrétně se jedná o usnesení ke Zprávě o plnění úkolů vyplývajících z "Programu sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996" v němž Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby v termínu do 28. února 1996 předložila novou "Zprávu", která by byla výrazem komplexního pojetí této problematiky a která by obsahovala také hodnocení věcné náplně a splnění termínů uvedených v této projednávané "Zprávě" k 31. prosinci 1995.

Zpráva byla zpracována z podkladů resortů zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality (RVPPK). Úžeji byla konzultována s předsedou branného a bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Ing. Vladimírem Šumanem, s pracovníky Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, Policejního prezídia a dalšími odborníky.

Zprávu o plnění úkolů vyplývajících z "Programu sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996" projednala a schválila svým usnesením č. 137 ze dne 21. února 1996 vláda České republiky a zároveň uložila:

- místopředsedovi vlády a ministru financí uvolnit polovinu účelově vyčleněných finančních prostředků na realizaci Programu sociální prevence a prevence kriminality na rok 1996 do rozpočtových kapitol věcně příslušných resortů,

- ministru vnitra a předsedovi RVPPK a ministru vlády a předsedovi Meziresortní protidrogové komise zpracovat do 31. srpna 1996 systém sdružování a vynakládání finančních prostředků ze státního rozpočtu na programy sociální prevence, prevence kriminality a prevence drogových závislostí,

- ministru vnitra a předsedovi RVPPK zpracovat do 31. května 1996 metodiku programů sociální prevence a prevence kriminality na místní úrovni,

- na základě těchto zpracovaných podkladů uložila místopředsedovi vlády a ministru financí uvolňovat i druhou polovinu účelově vyčleněných finančních prostředků.

2. Cílem materiálu je poskytnout přehled o dosavadním vývoji konstituování systému sociální prevence a prevence kriminality v České republice od počátku roku 1993, k němuž dalo impuls usnesení vlády č. 22 ze dne 20. ledna 1993 ke Koncepci ministerstva vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a k doktríně Policie ČR a usnesení č. 31 k Návrhu řešení některých aktuálních problémů spojených s migrací v rámci České republiky z téhož dne.

Dále předkládá informaci Republikového výboru pro prevenci kriminality o plnění Programu sociální prevence a prevence kriminality do roku 1996, priority na rok 1996 a shrnutí poznatků resortů z uskutečňování uvedeného Programu. Přičemž za zvláštní pozornost stojí závěry předloženého materiálu, které na dosavadní poznatky reagují.

V příloze materiálu je zařazena:

- tabulka - schéma systému sociální prevence a prevence kriminality s uvedením působnosti jednotlivých resortů,

- informace o rozdělení účelově vázaných finančních prostředků, vyčleněných ze státního rozpočtu na realizaci programu sociální prevence a prevence kriminality na rok 1996,

- přehled systému sociální prevence a prevence kriminality na ústředních orgánech státní správy.

K materiálu se v rámci připomínkového řízení vyjádřily resorty, které se na jeho zpracování podílely. Po zapracování připomínek byla Zpráva projednána a schválena dne 26. ledna 1996 na zasedání Republikového výboru pro prevenci kriminality a doporučena k předložení na jednání vlády České republiky.

3. Vymezení pojmu prevence je pro šíři toho, co si pod ním lze představit, mimořádně obtížné. Snad právě proto prevence nalézá velkou společenskou odezvu, skloňuje se ve všech pádech a je prezentována jako lék na nejrůznější společenské problémy.

Prevence není právním pojmem. Přesto se při vymezování jejího obsahu lze nepřímo opřít o několik významných právních norem. V nejširším smyslu je ochrana občanů dána Ústavou České republiky. Konkrétně pak k prevenci směřuje trestní řád, kde v Hlavě první, § 1 Obecných ustanovení, je uvedeno, že trestní "Řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti". V § 158 odst. 2 téhož zákona je konstatováno, že "Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinni činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti".

Další právní normou, která se problematiky prevence dotýká, je zákon ČNR č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, v němž v § 47 odst. 3 je ustanovení, podle něhož "Policejní útvary upozorňují orgány a osoby uvedené v odst. 1 na skutečnosti, které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k ohrožení nebo porušení veřejného pořádku anebo ohrožení bezpečnosti osob nebo majetku.

4. Kvantitativní a kvalitativní změny v oblasti kriminality a výskytu dalších sociálně patologických jevů (přičemž kriminalita je chápána jako nejextrémnější článek sociální patologie) po roce 1990 vyvolaly naléhavou společenskou diskusi o způsobech ovlivňování tohoto vývoje. Přitom bylo zřejmé, že vedle zkvalitnění represivních prvků je třeba zavést nejrůznější formy sociální prevence a prevence kriminality.

Tato diskuse vyústila v rozhodnutí vlády konstituovat Republikový výbor pro prevenci kriminality - meziresortní koordinační, koncepční a iniciativní orgán, jehož úkolem bylo zpracovat Program sociální prevence a prevence kriminality a vymezit oblasti za něž budou odpovídat jednotlivé resorty.

(Pozn.: Vedle toho vznikla celá řada dalších meziresortních orgánů, které se zabývají specifickými otázkami prevence sociálně patologických jevů, jako je např. Meziresortní protidrogová komise - viz. příloha č. 3.)

Členy Republikového výboru pro prevenci kriminality se staly Ministerstvo vnitra, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo obrany a Generální prokuratura.

Zvláštní postavení v této struktuře má Ministerstvo vnitra. Ostatně to, že ministr vnitra byl jmenován předsedou Republikového výboru pro prevenci kriminality nebylo samoúčelné, nebo dokonce náhodné rozhodnutí. Toto rozhodnutí bylo dáno úkoly policejních a vyšetřovacích orgánů vyplývajícími z již uvedených právních norem. Policie je senzorem, který ve vztahu ke kriminalitě plní roli analytickou, informační a samozřejmě i represivní. Ví co se děje, kde a proč. A právě tyto informace jsou základním východiskem pro formulování bezpečnostních a preventivních opatření.

Dalším zásadním rozhodnutím vlády České republiky bylo vyčlenění účelově vázaných finančních prostředků ve výši 100 mil. Kč ze státního rozpočtu na uskutečňování preventivních programů v roce 1996.

5. Nyní, po dvou letech existence Republikového výboru pro prevenci kriminality, je předkládána zpráva o výsledcích jeho činnosti, o systému sociální prevence a prevence kriminality a o úkolech, které jednotlivé resorty splnily, plní a plnit budou. Materiál také obsahuje shrnutí pozitivních a negativních zkušeností, které z uskutečňování preventivních aktivit vyplynuly.

Prvním úkolem Republikového výboru pro prevenci kriminality bylo vytvořit strukturu sociální prevence a prevence kriminality, ujasnit úkoly a odpovědnosti státu, jednotlivých resortů, obcí a občanů. Zároveň bylo nutné pro potřeby formulování státní preventivní politiky vymezit obrysy prevence a její obsah.

Výsledkem byly zpracované resortní programy v oblasti prevence a komplexní Program sociální prevence a prevence kriminality, který byl vládě předložen v létě roku 1994. O plnění těchto programů informuje předložená Zpráva.

Z přípravy těchto koncepčních materiálů vyplynulo, že středem - úhelným kamenem preventivních aktivit - je jedinec (lidský činitel). Zjednodušeně lze dovodit, že to je potenciální (či skutečný) pachatel trestného činu, potenciální (či skutečná) oběť trestného činu a profesní reprezentant toho kterého resortu (policista, učitel, zdravotník, sociální pracovník, soudce, atp.). Přičemž záměry jednotlivých resortů směřují k vrcholům tohoto trojúhelníku, každý z hlediska své působnosti a profesního zaměření.

Preventivní záměry jednotlivých ministerstev se realizují jednak v oblasti legislativní, v oblasti metodicko koncepční a v oblasti výkonné. Nezastupitelné místo při uskutečňování preventivních programů mají obce, které jsou prostředníkem aktivního zapojení občanů do preventivních opatření.

Z dosavadní činnosti Republikového výboru pro prevenci kriminality však vyplynula potřeba systematičtějšího informačního propojení nejvýznamnějších meziresortních orgánů zabývajících se prevencí sociálně patologických jevů, posílení úlohy Policie ČR při vytváření preventivních opatření a vytvoření efektivního mechanismu vynakládání účelově vázaných finančních prostředků ze státního rozpočtu na preventivní programy. Proto je nezbytné upravit Statut Republikového výboru pro prevenci kriminality ve smyslu rozšíření členů o zástupce Meziresortní protidrogové komise, Policejního prezídia a Ministerstva financí.

6. Dalším poznatkem je, že co do účinnosti jsou nejefektivnější komplexní programy prevence na místní úrovni, přičemž koncipování takto pojatých programů vychází ze dvou přístupů. Jedním z nich je vytváření preventivních aktivit, zaměřených na změnu nepříznivých společenských a ekonomických podmínek prostředí, produkujících pachatele trestné činnosti. V praxi to např. znamená vytvářet podmínky pro vznik konkrétních projektů, cílených především do oblastí, zahrnujících specializovanou péči o děti a mládež, pomoc při vzdělávání, naplňování volného času a vytváření pracovních příležitostí.

Druhým přístupem je tvorba specifických opatření, založených na zkušenosti, že určité druhy trestné činnosti se objevují v určité době, na určitých místech a za určitých okolností. Situační prevence kriminality na tyto okolnosti reaguje, případně je předjímá a ve svých důsledcích eliminuje.

Sociální a situační přístupy se vzájemně doplňují v primární, sekundární a terciární prevenci.

(Pozn.: Pro doplnění je třeba uvést, že v rámci primární prevence jsou preventivní aktivity určeny pro všechny občany, sekundární prevence se zaměřuje na rizikové jedince a skupiny osob, u nichž je zvýšená pravděpodobnost, že se stanou pachateli trestné činnosti, na sociálně patologické jevy a na příčiny a podmínky vzniku kriminogenních situací. Terciární prevence se pak soustřeďuje na kriminálně narušené jedince (včetně recidivistů) a na nefunkční sociální prostředí.)

Zájem měst o tyto komplexní programy prevence se zvyšuje. Jejich představitelé však často podmiňují jejich realizaci finančním zajištěním programů ze státního rozpočtu. Z prostředků, které na projekty požadují, chtějí financovat investice (auta, počítače, budovy, lůžková zařízení...) a mzdy. Obce se tímto způsobem snaží nepřímo posílit své rozpočty, případně finančně zajistit svoji obecní sociální politiku.

7. Dalším zjištěním je, že má-li být systém prevence jak na státní, tak i na místní úrovni efektivně a kontinuálně realizován, je třeba zajistit ho kvalitním profesionálním zázemím a jeho koordinací. Přitom je potřebné hledat metody racionálního využívání personálních zdrojů na více problematik podobného charakteru na místní úrovni (např. protidrogoví koordinátoři a pracovníci odpovědní za programy sociální prevence a prevence kriminality).

Závěrem lze konstatovat, že základ systému sociální prevence a prevence kriminality v České republice je na centrální úrovni v zásadě položen. Úkolem tedy zůstává racionální a efektivní koncipování komplexních preventivních programů na místní úrovni a jejich financování. S touto otázkou pak bezprostředně souvisí vyhledávání nejrůznějších finančních zdrojů a jejich umísťování do investičních, neinvestičních a mzdových nákladů a míra finanční spoluúčasti státu. Zároveň je nutné zpracovat realistickou nabídku spolupráce státní správy s orgány místních samospráv a nevládních subjektů, včetně propojení metodického, personálního a finančního. Přitom je důležité specifikovat úkoly státní správy a samosprávy.

Bezprostředním úkolem Republikového výboru pro prevenci kriminality pak je zpracovat na základě dosavadních zkušeností modelový komplexní projekt prevence na místní úrovni a ten ověřit v několika městech republiky.

1. Úvod

2. Informace Republikového výboru pro prevenci kriminality o konstituování systému sociální prevence a prevence kriminality v ČR

3. Plnění programu sociální prevence a prevence kriminality v předcházejícím období

3. 1. Ministerstvo vnitra

3. 2. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

3. 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí

3. 4. Ministerstvo spravedlnosti

3. 5. Ministerstvo zdravotnictví

3. 6. Ministerstvo obrany

4. Priority resortů zastoupených v Republikovém výboru pro prevenci kriminality na rok 1996

4. 1. Ministerstvo vnitra

4. 2. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

4. 3. Ministerstvo práce a sociálních věcí

4. 4. Ministerstvo spravedlnosti

4. 5. Ministerstvo zdravotnictví

4. 6. Ministerstvo obrany

5. Priority Republikového výboru pro prevenci kriminality v roce 1996

6. Závěr

Příloha č. 1 Schéma prevence kriminality

Příloha č. 2 Systém vynakládání finančních prostředků vyplývajících z usnesení vlády č. 418/1995

Příloha č. 3 Systém sociální prevence a prevence kriminality na ústředních orgánech státní správy

Sociální prevence a prevence kriminality se stala standardní součástí aktivit státu a celé společnosti ve všech demokratických státech a jako významný úkol je pociťována i v České republice. Prevence je oblast, která nemůže kriminalitu a sociální patologii zcela eliminovat, ale jejíž zanedbání by mohlo mít závažné následky. Nelze opomenout také skutečnost, že kvalitní a fungující programy prevence, a to zejména na místní úrovni, významně pomáhají spoluvytvářet pozitivní atmosféru ve společnosti.

S jistou nadsázkou lze říci, že nejdůležitější veřejnou silou v každé společnosti je schopnost této společnosti se sama regulovat. Tato schopnost se v prvé řadě odvozuje z kvality rodinného a komunálního života společnosti, z jejích sociálních, ekonomických, politických a dalších institucionálních struktur a z kulturních tradic a hodnot.

Úkoly státu jsou v tomto smyslu významné, ale omezené. Státní orgány musí plnit zejména úlohu koncepční, legislativní, informační a do jisté míry ekonomickou.

Realizační úloha státu se týká pouze vybraných oblastí, nejmarkantnější je vyvážená a aktivní trestní politika, v níž represe plní nezastupitelnou preventivní úlohu. Další významnou oblastí je sociální péče o skupiny obyvatel zasažené sociálně patologickými vlivy. V současné době je stále významná i úloha iniciační, i když lze předpokládat, že obce a občané sami budou přebírat větší iniciativu.

Prevence může být z hlediska svého působení zaměřena na společenské faktory kriminality, pak se mluví o sociální prevenci, nebo na omezování kriminogenních situací, a pak se mluví o situační prevenci.

Preventivní opatření, ať již sociální nebo situační prevence, můžeme podle cílových skupin jejich působení dělit na tři skupiny. Primární prevence je zaměřena na celou populaci, dospělé i děti, sekundární prevence se zaměřuje na konkrétní rizikové skupiny obyvatelstva, úžeji vymezené podle věku, druhu ohrožení, teritoria apod. Terciární prevence představuje resocializační opatření zaměřující se na ty, kteří trestný čin již spáchali (viz příloha č. 1). Speciální kategorií jsou potom potenciální a skutečné oběti trestných činů. I zde se aktivity strukturují na pomoc obětem trestných činů a na podporu ochrany před trestnými činy.

Efektivita opatření sociální prevence a prevence kriminality závisí do značné míry na tom, jak se podaří provázat opatření jednotlivých orgánů státní správy, samosprávy a konečně i nevládních organizací a jednotlivců, a to nejen na centrální úrovni, ale zejména na místní úrovni při realizaci konkrétních preventivních programů.

Velmi významné místo v celém systému hrají obce jakožto prostředník aktivního zapojení občanů do preventivních činností. Právě projekty prevence kriminality na místní úrovni, které vycházejí z konkrétní analýzy kriminality a sociálně patologických jevů a opírají se o aktivní spoluúčast obyvatel a obecních zastupitelstev, mají největší naději na dosažení viditelného efektu. Úkoly jednotlivých resortů vyplývají z jejich kompetencí ve vztahu k jednotlivým aspektům prevence.

Pro konstituování sociální prevence a prevence kriminality bylo důležitých pět usnesení vlády České republiky:

A. Usnesení vlády č. 22 ze dne 20. ledna 1993 ke Koncepci Ministerstva vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a k doktríně Policie ČR.

B. Usnesení vlády č. 31. z 20. ledna 1993 k Návrhu řešení některých aktuálních problémů spojených s migrací v rámci České republiky (bod II. č. 2).

C. Usnesení vlády č. 617 ze dne 3. listopadu 1993, kterým bylo uloženo ministru vnitra zřídit Republikový výbor pro prevenci kriminality a ministrům vnitra, spravedlnosti, práce a sociálních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, obrany, zdravotnictví a generálnímu prokurátorovi jmenovat zástupce do Republikového výboru pro prevenci kriminality.

D. Usnesení vlády č. 341 ze dne 15. června 1994, kterým vláda schválila "Program sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996" a uložila úkol vypracovat resortní programy činností v oblasti prevence kriminality.

E. Usnesení vlády č. 418 ze dne 12. července 1995 ke Zprávě o plnění "Programu sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996". Tímto usnesením vláda uložila místopředsedovi vlády a ministru financí vyčlenit účelové finanční prostředky na realizaci "Programu" v návrhu rozpočtu na rok 1996.

Konečná výše vyčleněných finančních prostředků pro rok 1996 činí 100 mil. Kč. Návrh rozdělení této částky do jednotlivých resortů, které jsou členy Republikového výboru pro prevenci kriminality je zařazen v příloze č. 2.

Platformou pro meziresortní spolupráci, koordinaci a iniciaci preventivních činností na úrovni ústředních orgánů státní správy je Republikový výbor pro prevenci kriminality. Jeho předsedou je ministr vnitra.

Činnost sekretariátu zajišťuje odbor prevence Ministerstva vnitra, který zároveň plní funkci zprostředkovatele mezi Republikovým výborem pro prevenci kriminality a obecními zastupitelstvy, nevládními organizacemi a dalšími institucemi vyvíjejícími aktivity v oblasti sociální prevence a prevence kriminality.

Republikový výbor pro prevenci kriminality se od počátku roku 1994, kdy byl ustaven, sešel osmnáctkrát. Na svých jednáních projednával úkoly, které pro jednotlivé resorty vyplynuly z plnění Programu sociální prevence a prevence kriminality. Jeho další aktivity směřovaly k přípravě projektů prevence kriminality na místní úrovni, do oblasti mezinárodních kontaktů (např. IX. Kongres OSN k prevenci kriminality a zacházení s pachateli) a do oblasti informačně koordinační (např. Národní konference k prevenci kriminality). Z jeho podnětu byl vydán Katalog informací prevence kriminality.

V rámci ministerstev, členů Republikového výboru pro prevenci kriminality, byla vytvořena pracoviště (MV, MPSV, MS, MO) nebo vyčleněni jednotliví pracovníci (MŠMT, MZ), jejichž pracovní zaměření je cíleno do oblasti sociální prevence, prevence kriminality a prevence drogových závislostí. Přehled odborných pracovišť je následující:

- Ministerstvo vnitra - koordinačním pracovištěm je odbor prevence,

- Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - koordinačním pracovištěm je odbor pro mládež,

- Ministerstvo práce a sociálních věcí - oddělení sociální prevence a oddělení sociálně právní ochrany rodiny a dítěte v rámci odboru sociální politiky. Speciálním pracovištěm je odbor poradenství a zprostředkování správy služeb zaměstnanosti,

- Ministerstvo spravedlnosti - Institut pro kriminologii a sociální prevenci (v rámci své působnosti oblast legislativní, soudů a státních zastupitelství a vězeňství),

- Ministerstvo zdravotnictví - kontaktním pracovištěm pro prevenci kriminality je odbor péče o zdravotně postižené a pro protidrogovou problematiku je odbor zdravotní péče,

- Ministerstvo obrany - oddělení personálních služeb odboru personalistiky a oddělení sociální prevence a pomoci.

Dále byla vytvořena celá řada meziresortních orgánů zřízených v gesci vedoucího Úřadu vlády České republiky nebo jednotlivých ministrů, které se zabývají některými specifickými problémy prevence sociálně patologických jevů. Jejich hlavním úkolem je koordinace činností, kooperace a zjednodušení vzájemné komunikace mezi věcně příslušnými resorty. Z nich k nejvýznamnějším patří Meziresortní protidrogová komise, která vznikla na základě usnesení vlády České republiky č. 275 ze dne 26. května 1993 (podrobněji viz příloha č. 3).

Pro doplnění je třeba uvést, že na místní a okresní úrovni pracují koordinační orgány, které řeší různé aspekty sociálně patologických jevů v rámci své místní působnosti. V těchto orgánech jsou zastoupeni představitelé veřejné správy, školských úřadů, obecní policie, Policie ČR, nevládních organizací apod.

Úkoly vyplývající z usnesení vlády č. 341 ze dne 15. června 1994 k "Programu sociální prevence a prevence kriminality - aktuální stav a východiska do roku 1996" jsou splněny nebo se průběžně plní. Jsou jedním z hlavních témat jednání Republikového výboru pro prevenci kriminality.

V následující kapitole je uvedena bližší informace o těch aktivitách, které se nejmarkantněji promítají do oblasti sociální prevence a prevence kriminality.

3. 1. Ministerstvo vnitra

Východiskem pro zpracování koncepce preventivních aktivit Ministerstva vnitra jsou každoroční zprávy o bezpečnostní situaci v České republice a hlavní bezpečnostní rizika ve zprávách formulovaná. Pro Ministerstvo vnitra, jakožto člena Republikového výboru pro prevenci kriminality, je významná zejména oblast trestné činnosti mládeže, majetková kriminalita (z ní pak pouliční kriminalita, krádeže vloupáním do bytů a objektů), násilná kriminalita, problematika drog a rasové konflikty. V širších souvislostech pak organizovaný zločin, finanční machinace a závažná hospodářská kriminalita. Prioritní úkoly Ministerstva vnitra a Policie ČR směřovaly k nutnému propojení činností jednotlivých útvarů a služeb resortu. Zvláštní důraz byl kladen na vytváření potřebných podmínek pro realizaci prevence na místní úrovni. Projekty prevence kriminality v zájmu jednotlivých měst a obcí a jejich uplatňování měly vytvořit základ preventivního systému v České republice.

a) oblast koncepční

Ministerstvo zpracovalo několik významných koncepčních materiálů směřujících do některé z oblastí kriminality. Patří sem zejména Koncepce postupu proti organizovanému zločinu, Protidrogová koncepce Ministerstva vnitra, Informace o vývoji extremistických postojů v České republice, Zpráva o trestné činnosti policistů, Zpráva o porušování služebních povinností pracovníků Ministerstva vnitra a Policie ČR a Informace o analýze stavu v oblasti migrace na území České republiky. Všechny tyto materiály obsahovaly nejen analytickou část dané problematiky, ale i návrh opatření v oblasti legislativní, organizační a personální. Řada těchto materiálů svým významem přesahuje rámec Ministerstva vnitra (např. materiál Rozbor situace v oblasti organizovaného zločinu a návrh MV na další postup). Informační a vzdělávací působení vůči dalším státním orgánům, bankám a institucím je zaměřeno na omezení možnosti páchání hospodářské kriminality a má tudíž výrazný preventivní charakter.

b) legislativní oblast

V legislativní oblasti Ministerstvo vnitra participovalo na tvorbě nových právních norem, které reagují na změny společenských podmínek. Kromě toho se podílelo na práci meziresortních komisí, které pracují na přípravě důležitých zákonů. V roce 1995 to byla především účast na přípravě zákonů reagujících na zcela nové fenomény v trestné činnosti, a to organizovaný zločin a "praní špinavých peněz". Pracovníci sekce legislativy se podílí také na přípravných pracích spojených s rekodifikací trestního práva hmotného a procesního.

c) trestná činnost mládeže a trestná činnost páchaná na mládeži

Zásadní kroky byly učiněny na úseku odhalování trestné činnosti mládeže a trestné činnosti páchané na mládeži. Skupiny kriminalistů, které se touto oblastí kriminality zabývají, řeší ještě problematiku toxikomanie, mravnostní kriminality a problematiku extremistických seskupení,

- - byla zpracována koncepce a program činnosti k problematice delikvence mládeže, trestné činnosti páchané na mládeži, mravnostní kriminality a extremismu v působnosti České republiky,

- - v závěru roku 1995 bylo rozhodnuto posílit pracoviště kriminální policie územních policejních útvarů o 140 tabulkových míst policistů na problematiku mládeže a extremismu k 1. 1. 1996,

- - k problematice drogové kriminality, extremismu, prostituce a vyšetřování trestné činnosti páchané na mládeži se uskutečnila celá řada instrukčně metodických zaměstnání. Těchto aktivit se zúčastnili policisté, vyšetřovatelé, kurátoři pro mládež, soudci i státní zástupci a další odborníci,

- - zvláštní pozornost byla přitom věnována metodice výslechů dětských pachatelů, svědků a obětí. Zajímavostí je, že pro potřeby násilné a mravnostní kriminality páchané na dětech byly vyvinuty demonstrační loutky. Metodika jejich využití je zpracována.

d) pomoc obětem trestného činu

- - v roce 1995 byla připravena metodika pro pomoc policistů při jednání s obětí trestného činu,

- - byla vydána publikace "SOS" - informace pro oznamovatele, poškozeného a svědka v trestním řízení.

e) mezinárodní kontakty a spolupráce

- - v roce 1995 se uskutečnila 2. národní konference v Brně k prevenci kriminality s mezinárodní účastí. Na konferenci vystoupili přední odborníci i představitelé nevládních organizací,

- - byla připravena účast zástupců Republikového výboru pro prevenci kriminality na IX. Kongresu OSN k prevenci kriminality a zacházení s pachateli (Káhira).

f) projekty prevence kriminality na místní úrovni

V minulém období byla pozornost oddělení prevence Ministerstva vnitra věnována přípravě projektu prevence kriminality na místní úrovni. Po prvním projektu ve Vsetíně následovaly další. V současné době jsou zpracovány komplexní projekty prevence kriminality ve městech Kladno, Plzeň, Rokycany a Vsetín. Ve městech Mladá Boleslav, Ostrava, Praha 4 a Praha 8 jsou projekty postupně připravovány, přičemž termín zahájení jejich realizace se předpokládá v první polovině roku 1996. Zájem dalších měst a obcí o informace, metodiku a výměnu zkušeností z realizace projektů prevence kriminality na místní úrovni se zvyšuje (Brno, Kopřivnice, Olomouc, Zlín atd.). Z akcí a aktivit v rámci místních projektů se například uskutečnila výstava zabezpečovací techniky ve Vsetíně a anketa, která měla za cíl zmapovat současnou situaci stavu kriminality. Policie ve Vsetíně vydala a zdarma poskytla všem občanům publikaci obsahující rady, kontaktní místa s telefonními čísly, s možností jejich využití v případě nouze. V Teplicích byl instalován a ověřen kamerový systém pro potřeby Městské policie a za účelem zveřejnění zkušeností s touto technikou a jejím uplatněním v praxi byla uskutečněna tisková konference.

g) situační prevence

- - resort Ministerstva vnitra participoval na přípravě výstavy vojenské a zabezpečovací techniky IDET 95, výstavy zabezpečovacích systémů Pragoalarm 95. Jedná se o nejprestižnější výstavy zabezpečovací a vojenské techniky v České republice,

- - podílel se na práci Stálého odborného výboru Cechu zřizovatelů bezpečnostních systémů a Grémia Alarm při tvorbě "Pravidel montáže EZS (elektrické zabezpečovací signalizace). V rámci resortu dále pracovala dvě zkušební pracoviště, provádějící schvalování jednotlivých zařízení a systémů EZS a EPS (elektrická a požární signalizace). Certifikace výrobků má vazbu na pojistné podmínky pojišťoven,

- - průběžně je vytvářen systém spolupráce s hlavními subjekty oboru zabezpečovací techniky (Česká asociace pojišťoven, cechy zabezpečovacích odborných firem, zkušebny zabezpečovací a požární techniky atd.).

h) spolupráce se sdělovacími prostředky a veřejností

Ministerstvo vnitra ve spolupráci s policejními orgány uspořádalo kromě standardních tiskových konferencí i specifické besedy k problematice trestné činnosti. Specifikem těchto pořadů byla preventivní doporučení a způsoby ochrany zdraví a majetku občanů. Pravidelnou se stala spolupráce na tvorbě televizních pořadů (Policejní magazín, Pachatel neznámý, Poldové apod.). Těsná spolupráce při zajišťování a realizaci osvětově výchovných akcí, zejména pro děti a mládež, již tradičně probíhá s Muzeem Policie ČR.

ch) vědecko výzkumná činnost

V roce 1995 byl v rámci Ministerstva vnitra zřízen grantový systém, který je upraven zákonem č. 1/1995 Sb. a slouží k podpoře výzkumu a vývoje především v oblasti vnitřního pořádku a prevence kriminality. V současné době jsou řešeny tři projekty vztahující se k problematice drogových závislostí a jeden projekt k tématu resocializace skupin mládeže ohrožených sociálně patologickým vývojem.

V roce 1995 bylo na granty vyčleněno 5 mil. Kč a na rok 1996 částka 10 mil. Kč.

3. 2. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Zpracovalo úkoly uložené vládou a úkoly z resortního programu prevence kriminality zapracovalo do Plánu hlavních úkolů ministerstva a přímo řízených organizací. Úkoly, které byly finančně kryty z rozpočtu resortu, nebo které nevyžadovaly finanční prostředky ze zdrojů mimo resort, jsou plněny dle harmonogramu.

a) V rámci plnění usnesení vlády č. 341 ze dne 15. června 1994 byla vypracována koncepce právní a etické výchovy na základních školách. V současné době jsou zpracovávány expertní posudky a učivo bude zapracováno do učebních dokumentů pro základní školy. Pro střední školy je dokončován vzdělávací standard, pro gymnázia a odborné školy se zapracováním témat etické a právní výchovy.

b) Úkol zřizovat střediska výchovné péče v místech s vyšším výskytem sociálně patologických jevů je plněn průběžně, do konce roku 1995 byla zřízena v osmnácti místech České republiky. Jsou to poradenská zařízení, která se věnují dlouhodobé terapii dětí s problémovým chováním a ohrožením návykovými látkami.

c) Společný úkol s Ministerstvem spravedlnosti ověřování institutu probace a vzdělávání probačních úředníků byl splněn zřízením pomaturitního studia na Justiční škole v Kroměříži.

d) Dále byla zpracována koncepce výchovy mimo vyučování a koncepce nových forem práce pedagogicko psychologického poradenství ve vztahu k sociální prevenci a prevenci kriminality, která definovala nové směry poradenské práce a navrhla systém realizace na školách.

e) Na koncepčních odborech ministerstva byla zpracována vyhláška o výši kapesného pro děti ve výchovných ústavech (nedostatek finančních prostředků vede k majetkové trestné činnosti).

f) Úkol zajistit kapacity výchovných ústavů pro mládež tak, aby odpovídaly aktuální potřebě i perspektivním výhledům, je průběžně plněn od roku 1994. Postupně je dobudováván a naplňován výchovný ústav pro chlapce nad 15 let ve Střílkách a Hraničkách.