Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Generální konference Mezinárodní organizace práce, která byla svolána do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce a tam se sešla na svém osmdesátém druhém zasedání dne 6. června 1995, a berouc na vědomí mezinárodní pracovní úmluvy a doporučení, a zejména Úmluvu o zrušení nucené práce, 1957; Úmluvu a Doporučení o ochraně proti záření, 1960; Úmluvu a Doporučení o kontrole nad strojním zařízením, 1963; Úmluvu a Doporučení o odškodňování pracovních úrazů, 1964; Úmluvu a Doporučení o minimálním věku /práce v podzemí/, 1965; Úmluvu o lékařských prohlídkách mladistvých /práce v podzemí/, 1965; Úmluvu a Doporučení o pracovním prostředí /znečištění vzduchu, hluk a vibrace/, 1977; Úmluvu a Doporučení o bezpečnosti a zdraví při práci, 1981; Úmluvu a Doporučení o závodních zdravotních službách, 1985; Úmluvu a Doporučení o asbestu, 1986; Úmluvu a Doporučení o bezpečnosti a zdraví ve stavebnictví, 1988; Úmluvu a Doporučení o chemikáliích, 1990; a Úmluvu a Doporučení o prevenci závažných průmyslových nehod, 1993, a

berouc v úvahu, že pracovníci potřebují a mají právo na informace, výcvik a konsultace k a na účast při přípravě a zavádění bezpečnostních a zdravotních opatření, dotýkajících se nebezpečí a rizik, jimž jsou vystaveni v hornictví, a

uznávajíc, že je žádoucí předcházet všem smrtelným úrazům, poraněním či poškozením zdraví, které by mohli utrpět pracovníci nebo obyvatelstvo, jakož i škodám na životním prostředí, které by mohly být důsledkem bánské činnosti, a

berouc v úvahu potřebu spolupráce mezi Mezinárodní organizací práce, Světovou zdravotnickou organizací, Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a dalšími příslušnými institucemi a berouc na vědomí relevantní nástroje, kodexy praktických zásad a směrnice vydané těmito organizacemi a rozhodnuvši se přijmout některé návrhy týkající se bezpečnosti a zdraví při práci v dolech, což je čtvrtý bod programu zasedání, a

stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu Doporučení doplňujícího Úmluvu o bezpečnosti a zdraví v dolech;

přijímá dne dvacátého druhého června roku tisícího devítistého devadesátého pátého následující Doporučení, které se bude nazývat jako Doporučení o bezpečnosti a zdraví při práci v dolech, 1995:

1. Ustanovení tohoto Doporučení doplňují ustanovení Úmluvy o bezpečnosti a zdraví při práci v dolech 1995 (dále jen "Úmluva") a měla by být použita ve spojení s nimi.

2. Toto Doporučení se vztahuje platí na všechny doly.

3. (1) Každý Člen by měl, přihlížeje k vnitrostátním podmínkám a praxi a po konzultaci s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců, jichž se to týká, zformulovat, uskutečnit a periodicky revidovat souhrnnou politiku zaměřenou na bezpečnost a zdraví v dolech.

(2) Konzultace stanovené v článku 3 Úmluvy by měly zahrnovat konzultace s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a zaměstnanců o vlivu délky pracovní doby, noční a směnové práce na bezpečnost a zdraví pracovníků. Po takových konzultacích by Člen měl přijmout potřebná opatření pokud jde o pracovní dobu a zejména pokud jde o maximální denní pracovní dobu a minimální denní doby odpočinku.

4. Kompetentní orgán by měl mít náležitě kvalifikovaný a školený personál s odpovídající zkušeností a dostatečnými technickými a profesními prostředky, aby mohl provádět inspekce, šetření, hodnocení a poskytování rady ve věcech, o nichž pojednává Úmluva, a zajistit soulad s vnitrostátními zákony a nařízeními.

5. Měla by být přijata opatření na podporu a uplatnění:

a) výzkumu a výměny informací v oblasti bezpečnosti a zdraví při práci v dolech na národní i mezinárodní úrovni;

b) specifické pomoci poskytované kompetentním orgánem malým dolům, pokud jde o

i) pomoc při přenášení technického know-how;

ii) sestavení preventivních programů pro oblast bezpečnosti a zdraví; a

iii) podporu spolupráce a konzultací mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a jejich zástupci;

c) programů či systémů pro rehabilitaci a znovuzačlenění zaměstnanců, kteří utrpěli pracovní úrazy či nemoci z povolání.

6. Požadavky týkající se dohledu nad bezpečností a zdravím v dolech podle článku 5, odstavec 2 Úmluvy by měly, tam kde je to zapotřebí, zahrnovat požadavky týkající se:

a) aprobování a vyškolení osob;

b) inspekce dolu a prohlídek důlního zařízení a instalací;

c) dohled nad manipulací, dopravou, skladováním a používáním trhavin a nebezpečných látek používaných nebo vyráběných v bánském procesu;

d) provádění práce na elektrickém zařízení a instalacích; a e) dohledu nad pracovníky.

7. Požadavky podle článku 5 odstavec 4 Úmluvy by mohly stanovit, že dodavatelé zařízení, přístrojů, nebezpečných produktů a látek pro důl by měli zajistit jejich soulad s národními normami pro bezpečnost a zdraví, opatřit výrobky jasným štítkem a poskytnout srozumitelnou informaci a návod.

8. Požadavky týkající se bánské záchranné služby a první pomoci podle článku 5, odstavec 4 (a) Úmluvy a přiměřené vybavenosti lékařskou službou pro péči v mimořádných případech by mohly zahrnovat:

a) organizační opatření;

b) zařízení, které se má dodat;

c) normy pro školení;

d) školení pracovníků a účast na cvičení;

e) přiměřený počet vycvičených osob, které by měly být k dispozici;

f) vhodný komunikační systém;

g) účinný systém pro varování před nebezpečím;

h) opatření a údržbu prostředků pro vyváznutí a záchranu;

i) ustavení bánské záchranné čety nebo čet;

j) pravidelné lékařské zjišťování způsobilosti a pravidelné cvičení osob zařazených v bánské záchranné četě či četách;

k) lékařské ošetření a doprava k poskytnutí lékařského ošetření, obojí zdarma pro pracovníky, kteří utrpěli zranění nebo onemocněli na pracovišti;

l) koordinaci s místními úřady;

m) opatření na podporu mezinárodní spolupráce v této oblasti.

9. Požadavky podle článku 5, odstavec 4(b) Úmluvy by mohly zahrnovat specifikaci a normy typu sebezáchranných přístrojů, které se mají opatřit, a zejména v případě dolů náchylných k výronům plynů a jiných dolů, kde je to třeba, opatření nezávislých dýchacích přístrojů.

10. Vnitrostátní zákony a nařízení by měly stanovit opatření pro bezpečné užívání a údržbu zařízení s dálkovým ovládáním.

11. Vnitrostátní zákony a nařízení by měly přesně určit, že zaměstnavatel by měl přijmout vhodná opatření na ochranu pracovníků, kteří pracují sami nebo v odloučenosti.

12. Zaměstnavatelé by měli provést určení nebezpečí a analýzu rizik a pak vypracovat a zavést, kde je to zapotřebí, systémy ke zvládnutí těchto rizik.

13. Aby se udržela stabilita masivu podle článku 7(c) Úmluvy, měl by zaměstnavatel přijmout veškerá vhodná opatření:

a) aby sledoval a ovládal pohyb vrstev;

b) aby, jak je to zapotřebí, zajistil účinné vyztužení stropu, boků a pochvy důlních děl s výjimkou oblastí, kde zvolené dobývací metody dovolují řízený zával masivu;

c) aby sledoval a ovládal svahy povrchových dolů tak, aby se zabránilo pádu či jetí materiálu do dolu a ohrožení pracovníků;

d) aby zajistil, že hráze, usazovací nádrže, odkaliště a jiná podobná uložiště budou projektována, budována a řízena tak, aby se předcházelo nebezpečí ujetí či sesutí materiálu.

14. Podle článku 7(d) Úmluvy by samostatné výstupové cesty na povrch měly být na sobě co nejvíce nezávislé; měly by být zajištěny úpravy a zařízení pro bezpečnou evakuaci pracovníků v případě nebezpečí.

15. Podle článku 7(f) Úmluvy by měla být všechna podzemní důlní díla, do kterých mají zaměstnanci přístup, a podle potřeby ostatní oblasti, vhodným způsobem větrána, aby v nich bylo udržováno ovzduší:

a) ve kterém je vyloučeno nebo sníženo na minimum riziko výbuchů;

b) ve kterém jsou odpovídající pracovní podmínky s ohledem na použitou pracovní metodu a nároky kladené na zaměstnance;

c) které splňuje vnitrostátní normy na obsah prachu a plynů, na záření a klimatické podmínky; tam, kde vnitrostátní normy nejsou, měl by zaměstnavatel vzít v úvahu normy mezinárodní.

16. Zvláštní nebezpečí, o kterých se mluví v článku 7(g) Úmluvy a která vyžadují sestavení provozního plánu a postupů, by mohla zahrnovat:

a) důlní ohně a výbuchy;

b) výrony plynů;

c) horské otřesy;

d) průvaly vod či kuřavek;

e) závaly;

f) náchylnost oblastí k seismickým pohybům;

g) nebezpečí spojená s prací prováděnou v blízkosti nebezpečných otevřených dutin nebo za zvlášť obtížných geologických podmínek;

h) poruchy větrání.

17. Opatření, která by zaměstnanci měli přijmout podle článku 7(h) Úmluvy, by měla zahrnovat, kde je to zapotřebí, zákaz nosit do podzemí jakoukoli věc, předmět či látku, která by mohla roznítit oheň, iniciovat výbuch či nebezpečnou událost.

18. Podle článku 7(i) Úmluvy by zařízení v dole měla zahrnovat, kde je to zapotřebí, dostatek ohnivzdorných samostatně fungujících komor jako útočiště pro pracovníky v případě nouze. Tyto autonomní komory by měly být snadno identifikovatelné a přístupné zejména, když je špatná viditelnost.

19. Havarijní plán, o kterém se hovoří v článku 8 Úmluvy, by mohl zahrnovat:

a) účinné plány pro mimořádné stavy;

b) možnosti pro zastavení práce a evakuaci pracovníků v případě nouze;

c) odpovídající školení pro postupy v nouzi a pro použití zařízení;

d) odpovídající ochranu obyvatelstva a životního prostředí;

e) možnosti informovat kompetentní orgány a organizace a konzultovat s nimi.

20. Nebezpečí, o nichž se hovoří v článku 9 Úmluvy, by mohla zahrnovat:

a) poletavé prachy;

b) hořlavé, toxické, dusivé a jiné důlní plyny;

c) kouře a nebezpečné látky;

d) výfukové plyny z dieselových motorů;

e) nedostatek kyslíku;

f) radioaktivní záření z horského masivu, zařízení a jiných zdrojů;

g) hluk a vibrace;

h) extrémní teploty;

i) vysoké hladiny vlhkosti;

j) nedostatečné osvětlení a větrání;

k) nebezpečí spojená s prací prováděnou ve velkých výškách nebo extrémních hloubkách či ve stísněných prostorech;

l) nebezpečí spojená s ruční manipulací;

m) nebezpečí pokud jde o mechanická zařízení a elektroinstalace;

n) nebezpečí vyplývající ze souběhu dvou či více rizik vyjmenovaných nahoře.

21. Opatření podle článku 9 Úmluvy by mohla zahrnovat:

a) technická a organizační opatření platná pro relevantní bánské činnosti nebo pro instalace, stroje, zařízení, přístroje či stavby;

b) tam, kde není možné sáhnout k opatřením uvedeným v bodě a) výše, jiná účinná opatření včetně použití osobních ochranných pomůcek a ochranného oděvu poskytnutých pracovníkům bezplatně;

c) tam, kde byla zjištěna opakovatelná zdravotní nebezpečí a rizika, školení a speciální technická a organizační opatření včetně, v případě potřeby, práva na alternativní práci, bez ztráty platu zejména během období zdravotního rizika jako je těhotenství a kojení;

d) pravidelné sledování a revize oblastí, kde nebezpečí jsou nebo je pravděpodobné, že tam jsou.

22. Typy ochranných zařízení a pomůcek, o nichž se hovoří v článku 9(c) Úmluvy, by mohly zahrnovat:

a) konstrukce na ochranu proti zřícení a pádu předmětů;

b) sedačkové pásy a postroje;

c) plně uzavřené přetlakové kabiny;

d) autonomní záchranné komory;

e) sprchy pro případ nouze a umývací stanice pro oči.

23. Při uplatnění článku 10(b) Úmluvy by zaměstnavatelé měli:

a) zajistit přiměřené prohlídky každého pracoviště v dole a zejména kontrolu ovzduší, stavu horského masivu, strojů, zařízení a přístrojů v dole včetně, kde je to zapotřebí, prohlídek před směnou; a

b) vést písemné záznamy o prohlídkách, závadách a přijatých nápravných opatřeních a udržovat je na dole k dispozici.

24. Kde je to zapotřebí, tam by měl zdravotní dohled, o němž se mluví v článku 11 Úmluvy, a to pro pracovníka zdarma bez jakékoliv diskriminace a represálií:

a) dát možnost podrobit se lékařské prohlídce ve vztahu k náročnosti prací, které má pracovník provádět, před nebo po začátku zaměstnání a potom pravidelným způsobem; a

b) poskytnout, kde je to možné, reintegraci a rehabilitaci pracovníků, kteří nejsou schopni pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání vykonávat své normální úkoly.

25. Podle článku 5, odstavec 4(e) Úmluvy by zaměstnavatelé měli, kde je to zapotřebí, pro pracovníka zdarma zajistit a udržovat:

a) dostatek vhodných toalet, sprch, umyvadel a převlékáren, které jsou tam, kde je to třeba, oddělené pro muže a ženy;

b) odpovídající zařízení pro uložení, praní a sušení oděvů;

c) dostatečné množství pitné vody na vhodných místech; a

d) odpovídající a hygienická místa, kde je možno se najíst.

26. Podle článku 13 Úmluvy by zaměstnanci a jejich zástupci pro bezpečnost a zdraví měli dostat nebo mít přístup k informacím, které by měly zahrnovat:

a) kde je to proveditelné, zprávu o každé návštěvě dolu ze strany kompetentního orgánu, která souvisí s bezpečností a zdravím při práci;

b) zprávy o revizích prováděných kompetentním orgánem nebo zaměstnavatelem včetně revizí strojů a zařízení;

c) kopie příkazů a pokynů vydaných kompetentním orgánem vzhledem k záležitostem bezpečnosti a zdraví;

d) zprávy připravené kompetentním orgánem nebo zaměstnavatelem o nehodách, úrazech, poškození zdraví a jiných událostech majících nepříznivý vliv na bezpečnost a zdraví;

e) informace a sdělení o všech nebezpečích při práci včetně nebezpečných, toxických či škodlivých materiálů, činidel či látek používaných v dole;

f) veškerou další dokumentaci týkající se bezpečnosti a zdraví, kterou má zaměstnavatel uchovávat;

g) okamžitou zprávu o nehodách a nebezpečných událostech;

h) veškeré zdravotnické studie prováděné s ohledem na nebezpečí, jež jsou na pracovišti.

27. Opatření, která je třeba provést podle článku 13 odstavec 1(e), by mohla zahrnovat požadavky:

a) uvědomění dozorců a zástupců pro bezpečnost a zdraví o nebezpečí, o kterém se mluví v tom ustanovení;

b) účast služebně starších zástupců zaměstnavatele a zástupců zaměstnanců v úsilí vyřešit problém;

c) kde je to zapotřebí, účast zástupce kompetentního orgánu za účelem pomoci při řešení problému;

d) zachování platu pro pracovníka a kde je to třeba, přidělení na vhodnou alternativní práci;

e) vyrozumění každého pracovníka, od něhož se požaduje, aby prováděl práci v dotyčné oblasti, o skutečnosti, že jiný pracovník tam pracovat odmítl a o důvodech toho odmítnutí.

28. Podle článku 13 odstavec 2 Úmluvy by práva zástupců pro bezpečnost a zdraví měla zahrnovat, kde je to třeba, právo:

a) na odpovídající školení v pracovní době bez ztráty platu o jejich právech a povinnostech jako zástupců pro bezpečnost a zdraví a o otázkách týkajících se bezpečnosti a zdraví;

b) mít k dispozici vybavení potřebná pro výkon jejich povinností;

c) dostat normální plat za všechen čas strávený výkonem jejich práv a povinností jako zástupců pro bezpečnost a zdraví;

d) pomáhat a radit pracovníkům, kteří se vzdálili z pracoviště, protože se domnívají, že je ohrožena jejich bezpečnost a zdraví.

29. Zástupci pro bezpečnost a zdraví by měli, kde je to třeba, podat racionální zprávu zaměstnavateli o svém úmyslu sledovat či šetřit záležitosti týkající se bezpečnosti a zdraví, jak je to stanoveno v článku 13 odstavec 2(b) ii) Úmluvy.

30. (1) Všechny osoby by měly mít povinnost:

a) zdržet se svémocného odpojování, měnění nebo odstraňování bezpečnostních zařízení, jimiž jsou vybaveny stroje, zařízení, přístroje, nástroje, provozy a budovy;

b) používat správě taková bezpečnostní zařízení.

(2) Zaměstnavatelé by měli mít povinnost poskytnout pracovníkům vhodné zaškolení a instrukce a umožnit jim tak splnit povinnosti popsané v odstavci 1 výše.

31. Opatření na podporu spolupráce, jak je to stanoveno v článku 15 Úmluvy, by měla zahrnovat:

a) vytvoření mechanismů pro spolupráci jako jsou výbory pro bezpečnost a zdraví se stejným zastoupením zaměstnavatelů a zaměstnanců a vybavené pravomocemi a mající povinnosti, jak to bude stanoveno, včetně pravomoci provádět společné inspekce;

b) jmenování zaměstnavatelem osob s vhodnou kvalifikací a zkušeností na prosazování bezpečnosti a ochrany zdraví;

c) školení zaměstnanců a jejich zástupců pro bezpečnost a zdraví;

d) poskytování soustavných programů pro zaměstnance k posílení jejich vědomí o bezpečnosti a zdraví;

e) soustavnou výměnu informací a zkušeností, pokud jde o bezpečnost a zdraví v dolech;

f) konzultace poskytované zaměstnavatelem pracovníkům a jejich zástupcům při nastolování politiky a postupů v oblasti bezpečnosti a zdraví;

g) zahrnutí zástupců zaměstnanců ze strany zaměstnavatele do šetření nehod a nebezpečných událostí tak, jak je to ustanoveno v článku 10(d) Úmluvy.

32. Nemělo by dojít k žádné diskriminaci či represáliím vůči žádnému pracovníkovi, který uplatňuje práva stanovená vnitrostátními zákony a nařízeními nebo dohodnutá mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a jejich zástupci.

33. Měl by být brán náležitý zřetel na možný dopad bánské činnosti na okolní prostředí a na bezpečnost veřejnosti. To by mělo zahrnovat zejména kontrolu nad poklesy, vibracemi, rozletem horniny, škodlivými kontaminanty vody, vzduchu a půdy, bezpečné a účinné řízení hlušinových odvalů a rehabilitaci prostorů dolů.