(1) Platný platební prostředek a cenina se oceňují jmenovitou hodnotou, na kterou znějí, pokud nejde o cenné papíry oceňované podle § 20.
(2) Peněžní prostředky na vkladní knížce a na účtu u banky se oceňují jmenovitou hodnotou, na kterou znějí, s připočtením úroků ke dni ocenění. Úroky se do ceny zahrnují snížené o daň z příjmů, pokud je vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.
(3) Peněžní prostředky v cizí měně se přepočítají na Kč kurzem České národní banky platným ke dni ocenění. Pro přepočet měn, které nejsou uvedeny v kurzovním lístku České národní banky, se použije kurz střed amerického dolaru k této měně vyhlášený ústřední bankou státu s touto měnou.
(4) Platební karta se oceňuje jmenovitou hodnotou, na kterou zní, sníženou o vyčerpanou částku ke dni ocenění.
(1) Peněžitá pohledávka a peněžitý závazek (dluh) se oceňují jmenovitou hodnotou, neodůvodňují-li zvláštní okolnosti, vyplývající zejména z rozhodnutí soudu, cenu vyšší nebo nižší. Ostatní pohledávky a závazky se oceňují způsoby uvedenými v tomto zákoně podle druhu předmětu pohledávky a závazku.
(2) Nároky ze životního pojištění (kromě penzijního připojištění se státním příspěvkem) se oceňují částkou, která by byla vyplacena při plnění podle pojistné smlouvy ke dni ocenění.
(3) Nároky z penzijního připojištění se státním příspěvkem se oceňují částkou, která by byla vyplacena při poskytnutí dávky podle smlouvy o tomto připojištění ke dni ocenění.
(1) Podíl v obchodní společnosti a účast v družstvu se ocení podílem na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni ocenění zvýšeným o stanovený a dosud nevyplacený podíl na zisku.
(2) Vypořádací podíl ve výši podle stanov, zakladatelské listiny, společenské smlouvy nebo obchodního zákoníku či občanského zákoníku se oceňuje jako podíl na čistém obchodním jmění na základě roční účetní závěrky za období, v němž účast nebo členství zanikly, popřípadě konsolidované účetní závěrky, pokud stanovy družstva neurčují jiný postup. Při oceňování vypořádacího podílu v družstvech se nepřihlíží ke jmění, jež je v nedělitelném fondu, a jestliže to vyplývá ze stanov, i v jiných zajišťovacích fondech, a dále k vkladům členů s kratším než ročním členstvím.
(1) Podnik nebo jeho část (dále jen "podnik") se oceňuje součtem cen jednotlivých druhů majetků zjištěných podle tohoto zákona sníženým o ceny závazků.
(2) Stanoví-li tak vyhláška, oceňuje se podnik výnosovým způsobem, popřípadě jeho kombinací s oceněním podle odstavce 1.
(3) Ocenění podniku výnosovým způsobem se zjistí jako podíl, v jehož čitateli je aritmetický průměr zisku po zdanění daní z příjmů, popřípadě ztráty, za stanovený počet let a ve jmenovateli úroková míra stanovená vyhláškou. Tento podíl se vynásobí stem. V případě, že údaj v čitateli bude mít zápornou hodnotu, je cena zjištěná výnosovým způsobem rovna nule.
(4) Jestliže je při prodeji podniku sjednaná cena vyšší než cena zjištěná podle odstavců 1 nebo 2, ocení se podnik cenou sjednanou. Kladný rozdíl mezi sjednanou cenou a cenou zjištěnou se považuje za cenu dobré pověsti podniku.
(1) Ministr financí může při vyvlastnění nebo nákupu majetku hrazeném ze státního rozpočtu, státního fondu nebo jiných prostředků státu povolit svým rozhodnutím výjimku z ocenění majetku podle tohoto zákona ve prospěch dosavadního vlastníka.
(2) Ministerstvo financí vydává vyhlášky k provedení § 3 až 8, § 10 až 13, § 15, § 16 a § 24 a k ocenění některých věcí movitých a služeb.
(3) Obce mohou v rozsahu a za podmínek uvedených v § 10 stanovit obecně závaznou vyhláškou ceny stavebních pozemků v cenových mapách. Pro tento účel prodávající při prodeji stavebního pozemku zašle obci, na jejímž území pozemek leží, a to jen v případech a za podmínek stanovených obecně závaznou vyhláškou obce, informaci o jeho sjednané ceně za m2, o parcelním čísle a názvu katastrálního území.
(4) Finanční úřady shromažďují v daňových spisech obsažené údaje o cenách zjištěných při oceňování nemovitostí a o cenách sjednaných za tyto nemovitosti v případě jejich prodeje. Finanční úřady předávají údaje Ministerstvu financí a Českému statistickému úřadu v členění a termínech stanovených Ministerstvem financí.
(5) Pokud je základem daně dědické, daně darovací a daně z převodu nemovitostí skutečnost, která nastala před účinností tohoto zákona, postupuje se podle předpisů účinných v době, kdy k této skutečnosti došlo.
Ustanovení tohoto zákona se použijí pro případ vyvlastnění, jen pokud mezinárodní smlouvy o ochraně investic, které Česká republika ratifikovala, nestanoví jinak.
Zákon České národní rady č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 135/1994 Sb. se mění takto:
1. V § 2 odst. 2 se ustanovení písm. b) vypouští, označení zbývajícího ustanovení písmenem a) se ruší a na konci tohoto ustanovení se čárka nahrazuje tečkou.
2. V § 4a odst. 1 se ustanovení písmene d) vypouští a na konci ustanovení písmene c) se čárka nahrazuje tečkou.
Zákon nabývá účinnosti dnem
1. ledna 1997.
Přechod na novou soustavu daní a poplatků a s tím spojená odpovědnost státu za jejich správu vyžaduje i předpis upravující zákonnou formou způsob oceňování předmětu daně a poplatku, tj. základu, z něhož se příslušnou sazbou vyměřují.
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, upravuje pouze oblast cen sjednávaných mezi prodávajícím a kupujícím. Neřeší způsoby zjištění ceny v ostatních případech, zejména kdy zboží a majetek nejsou předmětem koupě a prodeje. Jedná se především o oceňování majetku, z něhož se platí daň dědická, daň darovací a daň z nemovitostí. Ocenění podle cenového předpisu je nezbytné i pro vyměření daně z převodu nemovitostí v případě, kdy sjednaná cena je nižší než cena zjištěná oceněním. Rovněž daň z příjmů a daň z přidané hodnoty v určitých případech vyžadují zjištění obvyklé ceny zdaňovaného zboží, bylo-li prodáno za spekulativně nízkou cenu nebo poskytnuto bezplatně. Důsledkem nesprávného ocenění předmětu daně jsou daňové úniky.
Objektivní ocenění majetku je nejenom fiskálním zájmem státu, ale i základním principem daňové spravedlnosti vůči plátcům daně. To je hlavní důvod, proč je v zemích Evropské unie tato problematika řešena předpisy na úrovni zákona.
Zákon o oceňování stanoví základní způsoby oceňování nejen nemovitostí, ale i ostatních druhů majetku a služeb. Stanoví zejména postupy pro zjišťování cen nehmotného a finančního majetku, které nejsou zatím pro dané účely předpisem stanoveny. Zákon o oceňování odstraní dosavadní nedostatečnou úpravu některých oceňovacích postupů v daňových zákonech řešenou pouze sděleními či pokyny Ministerstva financí.
Zákon bude mít (obdobně jako zákon č. 526/1990 Sb., o cenách) obecnou povahu a vymezí základní pojmy, způsoby a principy oceňování. Podrobné úpravy, zejména konkrétní ceny a postupy zjišťování cen, budou obsaženy v prováděcích vyhláškách. Tím bude zaručena dlouhodobá platnost zákona a současně možnost reagovat změnami podzákonných předpisů na specifika oceňování různých druhů majetku v praxi a na sbližování administrativní úrovně cen s úrovní a relacemi cen na trhu.
Vedle daní a poplatků existují další oblasti, které pro své specifické účely vyžadují oceňování majetku, např. investiční fondy, konkursy a vyrovnání, privatizace a restituce, vyvlastnění, soudní řízení aj. Zákony platné pro tyto oblasti většinou odkazují na oceňování podle cenových předpisů. V některých případech však používají vlastní oceňovací způsoby (např. v privatizaci převažuje účetní hodnota), které se vydáním zákona o oceňování nezmění. Jednotný způsob oceňování podle zákona bude důsledně uplatněn v daňových zákonech. Vznikne-li i v jiných oblastech potřeba postupovat podle oceňovacího zákona, jeho dispozitivní charakter to umožňuje.
Obecná metoda oceňování vychází z definované obvyklé ceny, běžně používané především pro oceňování movitého majetku. Vedle toho pro některé konkrétní druhy majetku zákon stanoví specifický způsob zjišťování ceny. U většiny nemovitostí to je nákladový způsob, u stavebních pozemků ceny odvozené ze sjednaných cen (cenové mapy), u půdy, lesních a jiných porostů ocenění na bázi dlouhodobých potenciálních výnosů. U některých práv se vychází ze sjednané nebo výnosovým způsobem zjištěné ceny, u cenných papírů z kurzové nebo jmenovité hodnoty, u účastí v družstvech a podílů ve společnostech a sdruženích z podílu na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě.
V evropských zemích mají oceňovací předpisy různou tradici a jejich pojetí závisí na charakteru daňové a poplatkové soustavy. Například v Rakousku a v Německu zákon stanoví ceny a metody oceňování, které většinou vycházejí z dlouhodobých výnosů z majetku různých typů podniků. Základní trend, který je v této oblasti sledován, je přibližování úrovně oceňování skutečné úrovni tržních cen. V současné době však ocenění pouze tržními cenami není v našich podmínkách možné vzhledem k absenci dlouhodobě ustálených poměrů na straně nabídky a poptávky. V období transformace ekonomiky neodpovídají ceny uplatňované na trhu cenám, které by byly stabilně docilovány na rovnovážném trhu a které by se mohly stát základem pro ocenění jednotlivých druhů majetku pro daňové účely.
V ekonomice procházející rozsáhlými transformačními změnami je nutné založit systém, který umožní administrativně stanovené ceny, ať už na bázi nákladů či výnosů, k úrovni tržních cen postupně přibližovat. Pro tyto účely budou sloužit údaje z podkladů finančních úřadů o zjištěných i o sjednaných cenách prodaných nemovitostí. Tak bude vznikat informační základna pro porovnávání cen obdobných nemovitostí a pro výpočet statistických cenových indexů, které bude možno využívat k aktualizaci cen v oceňovacích předpisech.
Zákon neobsahuje ustanovení o kontrole jeho dodržování a sankcích. Stejně jako v obdobných zahraničních normách se vychází z toho, že nesprávným oceněním například základu pro výpočet daní může dojít k daňovým únikům, které jsou postihovány podle příslušného daňového předpisu. V jiných případech nesprávného ocenění rozhoduje soud.
V návaznosti na nový zákon o oceňování se provádějí drobné legislativní úpravy v kompetenčním zákonu pro oblast cen.
Z hlediska rozpočtových dopadů by mělo uplatnění oceňovacího zákona přispět k důslednějšímu postihování daňových úniků vznikajících při nesprávném ocenění či při zneužívání "transferových" cen, a pozitivně ovlivnit příjmy státního rozpočtu z daní a poplatků. To si vyžádá jednak posílení finančních úřadů přeskupením prostředků výpočetní techniky a odborníků na oceňování, jednak shromažďování údajů o vývoji sjednávaných cen nemovitostí pro potřeby vyhodnocování jejich vývoje. Přijetí zákona nevyvolává další rozpočtové výdaje.
Navrhovaná úprava není v rozporu s právem Evropských společenství. Direktivy pro tuto oblast nejsou Evropským společenstvím vydávány.
II. Zvláštní část
K § 1:
Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb., definuje cenu jako "peněžní částku sjednanou při nákupu a prodeji zboží nebo vytvořenou pro oceňování zboží, dalšího majetku a majetkových práv k jiným účelům". Cenami vytvořenými pro jiné účely se rozumějí stanovené ceny nebo stanovený způsob zjištění cen pro ty účely, kdy nelze použít sjednanou cenu. Konkrétně jde o ocenění věcí, práv a jiných majetkových hodnot a služeb k zjištění základu pro vyměření daní dědické, darovací, z převodu nemovitostí, z příjmů, z přidané hodnoty a z nemovitostí, správních a soudních poplatků. Z jiných oblastí, kde je v některých případech vyžadováno oceňování podle cenového předpisu, lze uvést např. vyvlastňování, konkursy, restituce, privatizaci. Zákon o cenách však sám pravidla a postupy při oceňování nestanoví. To je předmětem úpravy předkládaného zákona.
Postup podle tohoto zákona bude možný i v jiných oblastech, kde tak zvláštní předpisy přímo nestanoví, ale bude vhodné ho uplatnit (např. na základě rozhodnutí soudu při ocenění podílového spoluvlastnictví manželů, či na základě rozhodnutí peněžního ústavu při poskytování hypotečního úvěru). To vyplývá z dispozitivního ustanovení druhé věty § 1 odst. 1.
Některé předpisy vyžadují z určitých důvodů oceňování majetku jiným nebo jinak modifikovaným způsobem, než stanoví cenové předpisy (např. zákon o dani z nemovitostí stanoví daně z hmotné základny). Podobně pro oceňování v privatizaci platí zvláštní pravidla. V takových případech zůstanou tyto oceňovací postupy nadále v platnosti. Příklady těchto předpisů jsou uvedeny v poznámkách č. 3 a 4.
Předmětem oceňování podle tohoto zákona nejsou přírodní zdroje kromě lesů, ani vyčíslení jejich ztrát a náhrad, ani stanovení základu pro výpočet poplatků uplatňovaných v souvislosti s ochranou životního prostředí.
Platné daňové zákony při oceňování
nemovitostí většinou odkazují na příslušné
cenové předpisy (v současné době
je takovým předpisem vyhláška MF ČR
č. 178/1994 Sb., o cenách pozemků, staveb
a trvalých porostů, ve znění vyhlášky
č. 295/1995 Sb.).
K § 2:
Základním způsobem oceňování majetku a služeb je podle zákona cena obvyklá. Zákonem je definována podrobněji než je dosud cena obvyklá definovaná v jiných předpisech. Cena obvyklá vychází z úrovně skutečně dosahovaných sjednávaných cen na tuzemském trhu. Vzhledem k tomu, že se vylučuje vliv mimořádných okolností trhu, jde o cenu dosahovanou za standardního chování většiny subjektů na trhu při nákupu a prodeji. Při určení obvyklé ceny se nepřihlíží k vlivu mimořádných okolností prodeje. Osobními poměry, které by mohly zkreslovat obvyklou cenu, jsou např. zvláštní vztahy mezi prodávajícím a kupujícím (majetkové, personální, rodinné). Zvláštní obliba přikládá majetku zcela subjektivní mimoekonomickou hodnotu vyplývající z osobního, např. léty vytvořeného vztahu k majetku.
Ocenění služby, aniž by došlo ke sjednání ceny, je potřebné pro určení základu daně z příjmů nebo daně z přidané hodnoty zejména v případech bezplatného plnění, naturálního plnění, plnění bez sjednané ceny a u plnění ve prospěch osoby se zvláštním ekonomickým nebo personálním vztahem k plátci v případech bezplatného plnění nebo plnění za částečnou úhradu.
Nákladový způsob oceňování se uplatní u většiny nemovitostí, u nichž se dosud tržní poměry neustálily, jejich sjednané ceny jsou silně poznamenávány mimořádnými tržními vlivy a výnosy z nemovitostí jsou nestabilní. Tento způsob oceňování je založen na technickém hodnocení nemovitostí, jejichž zjištěná cena vyjadřuje náklady na vybudování obdobné nemovitosti stejného užití v době oceňování s přihlédnutím k technickému opotřebení a k vývoji cen na trhu s nemovitostmi. Stavem nemovitosti se rozumí vedle stupně opotřebení i další hlediska, která mohou ovlivnit úroveň nákladů potřebných na pořízení nemovitosti, vyjadřující např. znehodnocení nemovitosti poškozením přírodními živly.
Uplatnění výnosového způsobu oceňování předpokládá dlouhodobější stabilitu výnosů. Použije se zejména pro oceňování domů s nájemními byty, zemědělské půdy, lesních pozemků a porostů, produkčních vodních ploch, majetkových práv a v kombinaci s jinými způsoby i pro oceňování některých druhů finančního majetku a podniků.
Uplatnění porovnávacího způsobu oceňování je v současné době omezeno nedostatkem informací o cenách dosahovaných při prodeji porovnatelného majetku a jejich nízkou spolehlivostí. Používá se zatím pro oceňování stavebních pozemků podle cenových map. Oceňování věci odvozením z ceny jiné věci, např. ceny pozemku z ceny stavby, představuje progresivní způsob oceňování uplatňovaný ve vyspělých ekonomikách, (vychází z úzké vazby mezi cenou pozemku a účelem užití stavby, která na něm stojí nebo se bude stavět). V našich podmínkách se zatím u pozemků neuplatní. Tento způsob oceňování se uplatňuje při ocenění bytu nebo nebytového prostoru odvozením ze zjištěné ceny stavby.
Oceňování jmenovitou hodnotou se uplatní u některých druhů finančního majetku. Jmenovitou hodnotou se rozumí např. částka uvedená na cenném papíru nebo na cenině.
Oceňování podle účetní hodnoty se uplatní např. při oceňování vypořádacího podílu ve společnostech a družstvech.
Oceňování podle kurzové hodnoty se uplatní např. u obchodovaných cenných papírů.
Oceňování sjednanou cenou se uplatní zejména při ocenění podniku, jestliže je prodáván a sjednaná cena je vyšší než cena zjištěná, a některých věcí movitých a služeb.
V zájmu dlouhodobé platnosti zákona budou
v prováděcích předpisech stanoveny
základní jednotkové ceny, přirážky
a srážky a postupy jejich používání
při oceňování. Jejich konstrukce bude
zohledňovat i vlivy působící na trhu.
K § 3:
Pro potřeby oceňování se stavby člení podle účelu jejich užití. Vzhledem k tomu, že byly zrušeny všechny klasifikační číselníky charakterizující stavbu a nové číselníky s dostatečnou vypovídací schopností zatím nejsou zpracovány, vychází se při zjišťování účelu užití stavby z kolaudačního rozhodnutí, popřípadě ze stavebního povolení. Není-li právní stav prokazatelně v souladu se skutečností, vychází se, v zájmu daňové spravedlnosti, ze skutečného účelu užití. Nejsou-li uvedené doklady zachovány, pak účel užití se určí podle stavebně technického vybavení stavby. V případě, že stavebně technické vybavení může sloužit více účelům, volí se ten účel, ke kterému se stavba užívá bez závad.
Pro různý účel užití stavby
platí i příslušný postup při
oceňování a proto zákonem stanovené
členění staveb zcela nekoresponduje s členěním
staveb podle stavebního zákona. Pro oceňování
je třeba volit jiná hlediska členění
staveb, aby mohla být při oceňování
postižena rozhodující specifika jednotlivých
druhů staveb. Členění staveb přitom
většinou vychází ze základních
právních předpisů, jako jsou občanský
zákoník, zákon o vlastnictví bytu,
normy apod.
K § 4:
Uvádějí se základní způsoby
oceňování staveb, přičemž
prováděcí vyhláška stanoví
u jednotlivých staveb konkrétního užití,
kterým způsobem se stavba oceňuje a jak se
přitom postupuje. Nelze pominout ani oceňování
staveb, které nejsou spojeny se zemí pevným
základem. Jedná se o movité stavby, kde rovněž
rozhodujícím kritériem pro oceňování
je určení účelu užití.
Proto jsou zahrnuty v hlavě druhé.
K § 5:
Pro většinu staveb se zatím uplatňuje nákladový způsob oceňování. Výnosový nebo porovnávací způsob se uplatní jen u vymezených druhů staveb. Při nákladovém způsobu oceňování se vychází ze stanovených cen za odpovídající měrné jednotky (m3, m2, m, km, ha). Základní ceny zohledňující standardní vybavení stavby se dále upravují koeficienty podle druhu konstrukce a charakteru zástavby, velikosti průměrné zastavěné plochy a průměrné výšky podlaží, využití podkroví, jiného vybavení, polohy stavby a opotřebení stavby.
Podrobné postupy oceňování, výpočty
výměr, ohodnocení speciálních
staveb, jako jsou studny, hřbitovní stavby, kulturní
památky, včetně zjištění
jejich technického opotřebení, stanoví
vyhláška.
K § 6:
Výnosový způsob oceňování
se pro účely daní zatím používá
velmi ojediněle, vzhledem k nespolehlivým podkladům
o dlouhodobějších výnosech. Roční
výnos se kapitalizuje stanovenou průměrnou
výší úrokové míry. Tím
se vyjádří zhodnocení vložených
peněžních prostředků, jaké
by odpovídalo jejich uložení u peněžního
ústavu. Vyhláška tímto způsobem
umožňuje ocenit domy s nájemními byty,
kde však vedle výnosu z většinou regulovaného
nájemného se zohledňuje i ocenění
nákladovým způsobem.
K § 7:
Do budoucna je třeba počítat s tím,
že při oceňování staveb bude
možno vycházet z porovnání staveb a
sjednaných cen. Postupný sběr dat a založená
statistika cen nemovitostí budou hlavními zdroji
informací pro budoucí doplnění vyhlášky
i o tento způsob oceňování pro vymezené
druhy staveb, kde správce daně bude mít k
dispozici dostatek srovnatelných podkladů.
K § 8:
V návaznosti na zákon č. 72/1994 Sb., kterým
se upravují některé vlastnické vztahy
k budovám a některé vlastnické vztahy
k bytům a nebytovým prostorům a doplňují
některé zákony, je třeba při
oceňování bytů a nebytových
prostorů vytvořit přímou vazbu mezi
jejich cenou a cenou stavby. Základem pro ocenění
bytu nebo nebytového prostoru je proto cena stavby zjištěná
podle vyhlášky. Podíl ceny bytu nebo nebytového
prostoru z této ceny se určí podílem
podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru v
m2 na součtu podlahových ploch všech
bytů a nebytových prostorů stavby.
K § 9:
Pro potřeby zákona se uplatňuje členění
pozemků podle použitých způsobů
ocenění, které se částečně
odlišuje od členění použitého
v katastru nemovitostí v zájmu toho, aby mohlo být
postiženo ocenění všech druhů pozemků
příslušnými způsoby. Současně
se upřesňuje definice stavebního pozemku
pro účely tohoto zákona, za nějž
se nepovažuje pozemek zastavěný inženýrskými
sítěmi a podzemními stavbami, které
nedosahují úrovně terénu, apod. Zákon
upravuje oceňování pozemků, které
jsou užívány v rozporu s jejich zápisem
v katastru nemovitostí tak, že rozhodující
je skutečný stav užívání
pozemků.
K § 10:
Prioritním způsobem oceňování stavebních pozemků je oceňování na základě cenových map, které budou s rozvíjejícím se trhem postupně vznikat a budou odrážet aktuální úroveň sjednaných cen na daném trhu. Mohou tedy obsahovat pouze ceny pozemků skutečně sjednané nebo ceny zjištěné porovnáním se skutečně sjednanými cenami obdobných pozemků v obci nebo ve srovnatelných obcích patřících do stejné skupiny podle počtu obyvatel. Dalšími kritérii srovnatelnosti jsou shodné užití, stavební vybavenost a obdobná poloha v obci.
Cenové mapy vydává závaznou vyhláškou
obec. Před tím předkládá obec
cenovou mapu Ministerstvu financí k případným
připomínkám. Obec cenovou mapu aktualizuje
vždy koncem každého kalendářního
roku.
K § 11:
U zemědělských pozemků se opouští jejich dřívější plošné ocenění jednotnou průměrnou cenou bez ohledu na kvalitativní parametry. Důsledně se uplatňuje ocenění podle bonitovaných půdně ekologických jednotek (BPEJ).
Stanovené základní ceny ve vyhlášce vycházejí z možných produkčních výnosů podle průměrné úrovně vkladů do půdy v různých půdně klimatických a výrobních podmínkách hospodářského území České republiky. Vychází se z cen produkce hlavních zemědělských plodin a nákladů nutných na její získání.
Diferenciace cen podle BPEJ respektuje vliv hlavních činitelů produkční schopnosti zemědělské půdy, zejména působení teploty, vlhkosti a extrémů klimatu, historického vývoje tvorby půdního profilu, svažitosti a expozice pozemků ke světovým stranám a hloubky, štěrkovitosti a kamenitosti půdy.
K základním cenám se uplatňují
jednak srážky, jimiž se do ocenění
zemědělských pozemků promítá
vliv přírodních a technických a nově
i antropogenních faktorů, které snižují
hospodářskou využitelnost zemědělské
půdy, a dále přirážky, jimiž
lze ceny těchto pozemků upravit o vliv polohové
renty na jejich potenciální využitelnost pro
investiční (stavební) záměry
v okolí měst a velkých obcí.
K § 12:
Ceny lesních pozemků jsou stanoveny porovnáním
renty lesní půdy s rentou zemědělské
půdy ve vazbě na jejich třídění
do souborů lesních typů, které jsou
určitou obdobou bonitovaných půdně
ekologických jednotek zemědělských
pozemků. Představují potenciální
produkci lesních pozemků diferencovanou z hlediska
jejich optimálního produkčního a ekologického
využití.
K § 13:
Ceny pozemků vodních nádrží a
vodních toků byly stanoveny porovnáním
s cenami zemědělských a jiných pozemků
a jsou uvedeny ve vyhlášce. Při oceňování
vodních nádrží i vodních toků
se k zjištěným cenám pozemků
připočítávají zjištěné
ceny staveb (hráze, jezy, stoky apod.).
K § 14:
Zákon člení trvalé porosty do skupin
podle použitých způsobů oceňování.
K § 15:
Oceňování lesních porostů podle věkových hodnotových faktorů je modifikací historicky ustáleného způsobu vyjadřujícího potenciální produkci dřeva z porostů, jejichž hospodářský stav se blíží žádanému standardu.
Ceny lesních porostů jsou založeny na hodnotách
mýtní výtěže dřevní
suroviny v době obmýtní, tzn. ve stáří,
kdy jsou porosty mýtně zralé a dřevo
z nich se obvykle těží. Jejich diferenciace
je vázána na věk, bonitní stupně,
zakmenění a zastoupení jednotlivých
druhů, resp. skupin dřevin, v lesním porostu.
Takto zjištěné ceny se dále upraví
srážkami podle kategorizace lesů a srážkami
nebo přirážkami, které vyjadřují
vliv hlavních činitelů působících
na využitelnost a kvalitu produkované dřevní
hmoty. Východiskem pro zjištění ceny
je podklad stanovený zvláštním předpisem.
V případě rozporu skutečného
stavu s podkladem je rozhodující skutečný
stav.
K § 16:
Ceny ovocných dřevin a vinné a chmelové révy se odvozují od jejich standardní výnosnosti v závislosti na věku a druhu dřevin, hospodářském záměru výsadby a způsobu založení porostu.
Ceny vinné a chmelové révy navíc zahrnují nutné náklady na zařízení vinic a chmelnic, upravené s ohledem na jejich stáří a míru opotřebení.
Stanovené ceny okrasných rostlin (převážně
dřevin s doplňkem vytrvalých bylin) vyjadřují
náklady nutné na založení a pěstování
jejich porostu ve vazbě na věk, seskupení
jednotlivých druhů do stanovených skupin,
krajinářskou (parkovou, sadovou) kompozici a konkrétní
pěstební, zejména zdravotní stav.
K § 17:
Průmyslová práva k výsledkům tvůrčí činnosti zahrnují práva k vynálezům, průmyslovým vzorům a zlepšovacím návrhům (zákon č. 527/1990 Sb.), práva k užitným vzorům (zákon č. 478/1992 Sb.), práva k topografii polovodičových výrobků (zákon č. 529/1991 Sb.), práva k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat (zákon č. 132/1989 Sb.), práva na nové způsoby prevence a diagnostiky chorob (vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 331/1991 Sb., o osvědčeních na nové způsoby prevence, diagnostiky chorob a léčení lidí) a práva k výrobně technickým a obchodním poznatkům neboli know-how (nemají samostatnou právní úpravu). Práva k ochranné známce jsou upravena zákonem č. 137/1995 Sb., práva vyplývající z ochrany označení původu výrobků zákonem č. 159/1973 Sb. a práva vyplývající z obchodního jména v § 8 a násl. obchodního zákoníku.
Jestliže ve smlouvách o užívání průmyslových práv včetně práv na označení a know-how jsou sjednány ceny (odměny), oceňuje se právo roční částkou vyplývající ze smlouvy násobenou počtem let užívání. V případě, že není uzavřena smlouva, oceňuje se právo nebo know-how na základě ročního čistého výnosu podle skutečnosti za poslední kalendářní rok jeho užívání v období pěti let předcházejících roku ocenění a násobí se počtem let užívání. V případech, kdy nelze právo ocenit podle smlouvy, vychází se ze skutečně dosaženého výnosu a stanoveného počtu let užívání práva. Zákonem stanovený počet let užívání práva je též limitem pro použitý počet let vyplývající ze smlouvy.
Nelze-li právo z různých důvodů ocenit (např. právo nebylo ke dni ocenění ještě vůbec využito) výše uvedeným způsobem nebo je-li ocenění nepřiměřeně vyšší či nižší než cena obvyklá, ocení se právo cenou obvyklou. Při převodech práv za výrazně podhodnocenou cenu dochází často k daňovým únikům. V takovém případě si správce daně podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, při pochybnostech o výši ceny může vyžádat ocenění znalcem.
Ustanovení zákona nevylučuje souběh zjištění ročního výnosu a počtu let užívání práva ze smlouvy i podle skutečnosti, např. využívá-li majitel právo též sám.
Ostatní majetková práva (užití
práva) jako jsou autorská práva podle zákona
č. 35/1965 Sb., se oceňují cenou obvyklou
podle § 2 zákona.
K § 18:
Z omezení vlastnického práva k nemovitosti věcným břemenem vyplývá prospěch vlastníka určité nemovitosti nebo určené osoby. Tento prospěch, resp. hmotná i nehmotná plnění, která je povinen vlastník nemovitosti zatížené věcným břemenem poskytovat nebo snášet, lze vesměs ocenit, např. hodnotou vody čerpané ze sousedovy studně nebo úsporou pohonných hmot při zkrácení cesty přes sousedovu nemovitost apod. Právo odpovídající věcnému břemenu se proto oceňuje podle ročního užitku, a to ve výši ceny (užitku) obvyklé.
Je-li právo odpovídající věcnému břemenu oceněno již při vzniku věcného břemene např. rozhodnutím soudu, při řízení o dědictví nebo ve smlouvě, uplatní se toto ocenění i pro účely podle tohoto zákona, pokud není o více než jednu třetinu nižší než cena obvyklá. Pak se postupuje podle předchozích ustanovení.
Plnění, která z věcných břemen vyplývají, se většinou opakují, aniž by byla stanovena doba, po kterou má být plněno nebo jde o dobu příliš dlouhou pro účely běžného oceňování.
Jde-li tedy o právo odpovídající věcnému břemenu spojenému s vlastnictvím nemovitosti časově neomezené nebo platné na dobu delší než 5 let, násobí se roční užitek z plnění pěti. Je-li stanovena při vzniku břemene doba kratší než pět let, násobí se roční užitek počtem let, na které je právo platné. Jde-li o věcné břemeno zřízené k prospěchu osoby, je třeba přihlédnout při oceňování celkové výše plnění k věku oprávněné osoby tak, jak to bylo obdobně stanoveno v dříve platném zákoně č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku, a jak to obdobně upravují právní předpisy dalších států.
Nelze-li zjistit cenu uvedeného práva žádným
z uvedených způsobů, stanoví ji zákon
jednorázově konkrétní částkou,
což zatím bylo uvedeno v ustanovení §
16 odst. 2 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické,
dani darovací a dani z převodu nemovitosti.
K § 19:
Cennými papíry jsou podle zákona č. 591/1992 Sb. zejména akcie, podílové listy uzavřených a otevřených podílových fondů, obligace a jiné dluhopisy, směnky a zatímní listy. Pro účely ocenění se vychází z toho, zda jde o cenné papíry veřejně obchodovatelné či neobchodovatelné.
Cena veřejně obchodovatelného tuzemského i zahraničního cenného papíru se utváří při obchodech na finančním trhu, kdy se jeho nominální hodnota projevuje jako tržní cena - kurz. Zákon dává přednost kurzu dosaženému při obchodování na tuzemské burze. Pokud nebyl na burze v den ocenění kurz cenného papíru zaznamenán, použije se poslední kurz zaznamenaný na burze v předcházejících třiceti dnech. Cenný papír se ocení nejnižším kurzem dosaženým v této době na tuzemském trhu jiných organizátorů, pokud se s ním v posledních třiceti dnech na burze neobchodovalo; nejnižším kurzem se rozumí nejnižší vyhlášená hodnota, za kterou byl cenný papír obchodován. Za kurz se nepovažuje pro účely tohoto zákona kurz z blokových obchodů.
Zákon počítá s tím, že osoby v tuzemsku budou vlastnit i cenné papíry, které budou obchodovány nejen na tuzemském, ale i na zahraničních trzích. Vzhledem k náročnosti zjišťování kurzu cenného papíru v zahraničí se vychází při ocenění vždy z kurzu zaznamenaného u daného cenného papíru na tuzemském trhu, popř. se ocení jako neobchodovaný.
Pouze v případě zahraničního
cenného papíru obchodovaného výhradně
na zahraničním trhu se ocenění provádí
zahraničním kurzem. Nebude-li ke dni ocenění
cenný papír na burze v zemi emitenta obchodován,
bude se vycházet z posledního kurzu zaznamenaného
na tomto zahraničním trhu v předcházejících
30 dnech. Pro přepočet na českou
měnu se použije kurz České národní
banky platný v den ocenění. Pokud nebude
příslušná měna v kurzovním
lístku České národní banky
uvedena, použije se pro přepočet této
měny kurz USD k této měně, vyhlášený
příslušnou bankou státu s touto měnou.
V případě obchodování na více
burzách v několika státech se přednostně
bude vycházet z kurzů na šesti nejvýznamnějších
burzách, které určí Ministerstvo financí
po dohodě s Českou národní bankou.