Úvodem
1. Rok 1995 v činnosti veřejnoprávního rozhlasu
1.1. Kontrola hlavních úkolů - celkové
zhodnocení
2. Činnost Rady Českého rozhlasu
2.1. Základní charakteristika činnosti
2.2. Zasedání Rady
2.3. Nejvýznamnější projednávané okruhy otázek
2.4. Stížnosti na generálního ředitele
2.5. Kontakty Rady
2.6. Rozpočet a financování Rady Českého
rozhlasu
3. Kontrola plnění programových záměrů
3.1. Zásadní otázky
3.2. Expertizy Rady ČRo a kontrola programu
3.3. Výzkumy poslechovosti
4. Charakteristika programových okruhů
4.1. ČRo 1 - Radiožurnál - 1. program Českého rozhlasu
4.2. ČRo 2 - Praha - 2. program Českého rozhlasu
4.3. ČRo - Vltava - 3. program Českého rozhlasu
4.4. ČRo 6 - RSE
4.5. Studia Českého rozhlasu
5. Vybrané oblasti programu
5.1. Vysílání huby
5.2. Vysílání pro národnostní menšiny
5.3. Centrum dopravních informací
5.4. Zahraniční vysílání
6. Vybrané mimoprogramové aktivity
6.1. Festivaly
6.2. Hudební vydavatelství Českého rozhlasu
6.3. Symfonický orchestr Českého rozhlasu
6.4. Dismanův rozhlasový dětský soubor Českého rozhlasu
6.5. Dětský pěvecký sbor
7. Problematika organizace a řízení Českého rozhlasu
7.1. Organizační struktura ČRo
7.2. Image ČRo
7.3. Úsek rozhlasové techniky
7.4. Úsek výpočetní techniky
8. Hospodaření Českého rozhlasu
8.1. Vývoj ekonomiky Českého rozhlasu
8.2. Charakteristika hospodaření ČRo v roce 1995
8.3. Komerční aktivity Českého rozhlasu
8.4. Problematika reklamy
8.5. Problematika rozhlasových poplatků
8.6. Plán a rozpočet ČRo rok 1996
8.7. Pronájem a prodej nemovitostí
9. Výhledy v činnosti Českého
rozhlasu na rok 1996 a následující léta
Seznam příloh:
1. Jednací řád Rady Českého rozhlasu (ve znění novely z 6. 3. 1995)
2. Přehledy hospodaření Českého rozhlasu v roce 1995
3. Audit hospodaření Českého rozhlasu v roce 1995
4. Rozpočet Českého rozhlasu na rok 1996
5. Přehledy poslechovosti Českého rozhlasu v r. 1995
6. Přehled umělecké prvovýroby ČRo v letech 1994 a 1995
7. Organizační struktura Českého rozhlasu (k 1. 1. 1996)
8. síť vysílačů jednotlivých okruhů ČRo (mapy sítí)
9. Přehled o účinnosti akce proti neplatičům rozhlasových poplatků
10. Problematika Rozhlasového střediska Pankrác
11. Přehled hospodaření Rady Českého rozhlasu v roce 1995
12. Studia Českého rozhlasu
13. Přehled usnesení Rady
14. Výzkumy realizované pro Český rozhlas v roce 1995
15. Přehled pořadů, kterými se ČRo v roce 1995 účastnil festivalů a soutěží
16. Propagace vědy (včetně prezentace pavědy)
ve vysílání Českého rozhlasu
V prvním roce činnosti rady v roce 1992 šlo
v Českém rozhlase o základní transformaci
státního média do podoby moderní veřejnoprávní
instituce, o zrušení systému hlavních
redakcí a zavedení systému okruhového.
v roce 1993 se hlavní pozornost soustředila na personální
naplnění této myšlenky a zprůhlednění
celého procesu řízení, v roce 1994
byla připravena ekonomická reforma, jejíž
součástí bylo i nezbytné snížení
stavu pracovníků, v roce 1995 se sledovalo prověřování
ekonomické reformy a hlavní pozornost byla věnována
především otázkám programovým,
včetně rozšíření vysílání
veřejnoprávního rozhlasu. rada je toho názoru,
že transformace Československého státního
rozhlasu ve veřejnoprávní nezávislý
Český rozhlas byla na roku 1995 úspěšně
ukončena.
Podle zákona spočívá poslání
Českého rozhlasu "ve službě veřejnosti",
jmenovitě v povinnosti poskytovat "objektivní,
ověřené, všestranné a vyvážené
informace", "zprostředkovávat kulturní
hodnoty a přispívat k zábavě posluchačů"
(§ 2 zák 484/1991), a to na určité estetické
a kulturní etické úrovni. Rada Českého
rozhlasu by měla - vedle otázek ekonomických
- dbát právě na plnění těchto
hlavních úkolů.
Média jsou nepochybně nesmírně důležitým
činitelem v soudobé společnosti a Rada sdílí
pocit spoluodpovědnosti za mediální politiku.
Jde také o to, jakým způsobem zabezpečit
odpovídající postavení a podmínky
pro nezávislost veřejnoprávních médií
v demokratické společnosti a jak zajistit svobodu
slova, právo na informace a zároveň i ochranu
novinářů při jejich odpovědné
a často rizikové práci. jsou to úkoly
hodné trvalé pozornosti.
1. Rok 1995 v činnosti veřejnoprávního
rozhlasu
1. Kontrola hlavních úkolů - celkové
zhodnocení
V závěru Zprávy Rady o činnosti ČRo
za rok 1994 byl na straně 35 výčet úkolů,
které Rada pokládala za nutné řešit
v roce 1995. Rada konstatuje, že převážná
většina těchto úkolů byla zásadním
způsobem řešena. Protože Rada preferuje
přehlednou prezentaci faktů, jasnost a kontrolovatelnost
před obsáhlým slovním líčením,
předpokládá hned v úvodu přehled
uvedených úkolů zprávy loňské,
připojuje krátký komentář event.
i odkaz na příslušné části
nebo přílohy zprávy letošní.
Ve Zprávě za rok 1994 byly uvedeny následující
úkoly a podněty ke zkvalitnění činnosti
ČRo:
a) Prodej rozhlasového střediska Pankrác.
Byl připraven komplexně po stránce právní
a ekonomické; uzavření kupní smlouvy
a platby byly přesunuty do roku 1996. Podrobněji
na s 8 - 9 a Příloha 10.
b) Důkladně připravit investiční
politiku ČRo do roku 2000.
Byly stanoveny zásady pro rozdělování
investic do konce tisíciletí. V roce 1996 bude na
ně navazovat finanční plán a kalendář
získávání a vydávání
investičních prostředků (rovněž
do roku 2000).
c) Produktivněji využívat archívní
fondy.
V roce 1995 ČRo vydal ze svých fondů řádu
nosičů zvuku s využitím archivních
materiálů - a to jak z oblasti hudby, tak mluveného
slova, jak z oblasti umění, tak i politiky; navíc
přibyly pořady založené přímo
na existenci archivu ČRo (za všechny jmenujme alespoň
pořad ČRo 1 "Takoví jsme byli").
d) Udržet dominanci ČRo mezi rozhlasovými
subjekty.
ČRo si také v roce 1995 udržel své dominantní
postavení v poslechovosti (v posledním čtvrtletí
1995 je dokonce posílil) a se čtyřmi celoplošnými
a osmi regionálními stanicemi byl nejposlouchanější
rozhlasovou sítí v České republice.
Denně naladil v roce 1995 některou z veřejnoprávních
stanic každý třetí občan České
republiky, alespoň jednou týdně poslouchá
programy Českého rozhlasu každý druhý.
e) Zpřesnit Hlavní programové zásady
ČRo.
Byl zpracován a vydán materiál Zásady
Českého rozhlasu.
f) Zlepšit programovou úroveň Klubu rozhlasového
posluchače - Euroklubu.
Ačkoliv se skladba programů oproti předcházejícímu
období zlepšila, roztříštěnost
dramaturgie se projevovala prakticky až do konce roku 1995.
Rada proto považuje za potřebné věnovat
Divadlu hudby (Eurklubu) v roce 1996 větší
pozornost.
g) Zlepšit propagaci ČRo, zejména ČRo
3.
ČRo měl svou reklamu v hlavních vysílacích
časech České televize, pravidelně
také inzeruje v některých novinách,
kde na rozdíl od roku 1994 se pravidelně propagovaly
také pořady ČRo 3 - Vltava.
h) Dokončit reorganizaci ČRo - Útvaru
techniky, ČRo 3 a Studia ČRo Brno.
Podařilo se; jisté personální problémy,
spojené zejména s odchody pracovníků
a částečně i s reorganizací,
však přetrvaly. Podrobněji viz příslušné
oddíly Zprávy.
i) Dokončit rekonstrukci vysílacích pracovišť
ČRo 2 a ČRo 3.
Bylo provedeno ve třetím čtvrtletí
1995.
j) Odstranit chyby a nedostatky nového ekonomického
systému ČRo.
Výsledek hospodaření je kladný, ČRo
se podařilo nahradit finanční ztráty
z předchozích let a vytvořit hrubý
zisk ve výši 78 milionů Kč. náklady
na 1 minutu vysílání se přitom nezvyšovaly,
jak by bylo vzhledem k inflaci logické - naopak se oproti
roku 1993 snížily o více než 30,- Kč.
Je to nepochybně výsledek dobré hospodářské
politiky a kvalitního hospodaření.
k) Zdokonalit vazbu jednotlivých programových
složek.
Dokladem zlepšení jsou zejména přehledy
poslechovosti i větší průkazné
využívání archivních fondů,
a to jak pro vysílání, tak pro prodej nosičů
zvuku.
l) Změřit v terénu reálné
dosahy všech vysílacích prostředků
ČRo.
Bylo realizováno v dostupné míře v
prvním pololetí.
m) Usilovat o širší spektrum celoplošných
frekvencí.
Rada podpořila vedení ČRo při prosazování
novelizace zákona 484/91 sb. o Českém rozhlasu,
která byla ve své podstatě přijata.
n) Usilovat o možnost denního vysílání
na VKV frekvencích ČRo 2.
Tento úkol nezáležel jen na schopnostech nebo
záměrech vedení ČRo. Ačkoliv
tento problém Rada i na rok 1996 považuje za klíčový,
bez podpory Rady ČR pro rozhlasové a televizní
vysílání i Parlamentu jej nebude možné
splnit nikdy. Rada ČRo by v roce 1996 měla sama
v tomto směru postupovat mnohem aktivněji, než
ve vztahu k výše jmenovaným orgánům
činila doposud.
o) Dokončit instalaci počítačových
sítí ve studiích ČRo.
Instalace byla dokončena, podrobněji viz část
7.4. Zprávy s. 37.
p) Usilovat o dosažení smlouvy na rozhlasové
vysílání do zahraničí pro období
delší než rok.
Podařilo se pouze zčásti. smlouva byla sice
uzavřena pouze na období jednoho roku, její
součástí je však tentokrát klauzule,
podle které se zadavatel (Česká republika)
zavázal provést v roce 1996 příslušný
audit. Podle výsledků auditu se rozhlasové
vysílání do zahraničí buď
zruší, nebo bude uzavřena smlouva na delší
časové období (případně
dobu neurčitou).
17) Zlepšit úroveň plánování,
koordinace a analýzy programů. Dokladem splnění
jsou analýzy poslechovosti (Příloha č.
5).
18) Zvýšit prestiž a úroveň
festivalů ČRo.
Nad festivalem Prix Bohemia Radio převzal záštitu
president republiky; podrobněji viz část
6.1. Zprávy, s. 32.
19) Prohloubit spolupráci s Českou televizí.
Ačkoliv se spolupráce viditelně zlepšila,
bude Rada a vedení ČRo usilovat o její další
rozvoj. Novinkou roku 1995 byly informace České
televize o některých pořadech ČRo,
naopak i ČRo podrobněji informoval o pořadech
veřejnoprávní televize.
20) Usilovat o vytvoření okruhu ČRo 4
- programu pro mladé posluchače.
Vytvoření okruhu není podle současného
názoru Rady aktuální. Naproti tomu se proti
původnímu předpokladu podařilo realizovat
ČRo 6 (viz dále).
Kromě uvedených bodů je třeba vyzdvihnout,
že se podařilo dosáhnout stability v oblasti
vysílacích sítí, přidělených
Českému rozhlasu. Za úspěch vedení
Českého rozhlasu považuje Rada také
to, že se ve spolupráci s Poslaneckou sněmovnou
Parlamentu ČR podařilo prosadit zákon o rozhlasových
a televizních poplatcích, i když s platností
posunutou na 1. 4. 1995. Masivní kampaň proti neplatičům
se ukázala jako mimořádně úspěšná
a v poměrně krátké době přinesla
ČRo přes 100 milionů Kč (viz Příloha
č. 9). Jako rozumné a v daném případě
optimální řešení Rada hodnotí
jednání o rozhlasovém středisku Pankrác
i následné rozhodnutí o prodeji této
stavby a o využití získaných prostředků
k důkladné rekonstrukci současných
budov Českého rozhlasu v Praze a v dalších
městech (studia ČRo).
Uvedený přehled svědčí o tom,
že nejdůležitější úkoly
pro rok 1995 byly vedením ČRo splněny. Rada
Českého rozhlasu považuje tak rok 1995 v činnosti
ČRo po organizační a hospodářské
stránce za velmi úspěšný, jisté
výhrady měla pouze k činnosti programové.
Výroční zpráva Rady Českého
rozhlasu o činnosti a hospodaření Českého
rozhlasu za rok 1995 je koncipována stejně jako
v předešlých letech tak, aby přehledně
a srozumitelně informovala poslance a veřejnost
o základních otázkách práce
Rady a Českého rozhlasu v roce 1995. Po základní
části následují podrobnější
pohledy do jednotlivých oblastí činnosti,
včetně ekonomiky rozhlasu a tvorby vysílání.
součástí zprávy jsou přílohy,
které poskytují detailní pohled k určité
vybrané problematice. Zpráva usiluje o přehlednost,
jasnou čitelnost a možnost rychlého nalezení
požadovaných informací.
Zpracování zprávy vycházelo především
z vlastních poznatků a zkušeností Rady
a z podkladů pro ročenku ČRo 1995, která
je základním informačním materiálem
o všech aktivitách ČRo v uplynulém roce.
2. Činnost Rady Českého rozhlasu
Rada byla zvolena Českou národní radou
v souladu se zákonem 484/1991 Sb. v lednu 1992 a členové
Rady převzali své dekrety 14. února 1992.
Rada ČRo je ze zákona orgánem kontrolním,
stojí mezi Parlamentem České republiky a
Českým rozhlasem. Úkoly, práva a povinnosti
Rady ČRo jsou vymezeny a charakterizovány v Jednacím
řádu Rady Českého rozhlasu, jehož
druhé novelizované znění bylo přijato
na zasedání 6. března 1995. Jednací
řád Rady Českého rozhlasu tvoří
přílohu č. 1 této zprávy.
2.1. Základní charakteristika činnosti
Úkoly stanovené zákonem se Rada Českého
rozhlasu snažila v duchu přijatého Jednacího
řádu také ve čtvrtém roce svého
působení zodpovědně plnit. V roce
1995 se Rada po vyřešení základních
otázek spojených s hledáním své
identity a zásadními organizačními
změnami v ČRo mohla v podstatnější
míře již soustředit na otázky
programové. Činila tak poměrně systematicky
a téměř na každém zasedání.
V období od 1. října 1994 do 6. 3. 1995 pracovala
Rada v nekompletním složení pouze o osmi členech,
neboť na členství v Radě na vlastní
žádost rezignovala mgr. Helena Klímová.
Na její místo byla Parlamentem jmenována
8. 2. 1995 Václava Veselá.
Také v roce 1995 narážela ovšem činnost
Rady na určité mezery zákona, zvláště
pokud jde o roli Rady a její kompetence. Zásadní
názorová diferenciace v Radě při řešení
takřka všech problémů se stala běžnou
součástí všech zasedání.
Na rozdíl od minulých let však část
Rady, zastávající výrazně kritické
stanovisko ke způsobu vedení ČRo, nezůstalo
v některých kausách zcela osamoceno a získalo
podporu tzv. většinové části
Rady (jde zejména o záležitost studia Hradec
Králové, jíž se věnuje zvláštní
bod zprávy). Přes vleklost diskusí o nalezení
společného stanoviska a přes ostré
kritiky části Rady pracovala Rada jako orgán,
který většinou hlasů poskytoval podporu
generálnímu řediteli ve všech zásadních
otázkách.
Ve světle nesporných a prokazatelných úspěchů
vedení Českého rozhlasu překvapuje
aktivita dvou členů Rady, směřující
nepokrytě k odstranění současného
generálního ředitel. Toto úsilí,
nabývající v posledních měsících
na jisté systematičnosti, souviselo možná
také s předvolební atmosférou i blížícím
se ukončením mandátu činnosti této
Rady v únoru 1997. Bohužel negativně ovlivňuje
komunikaci v Radě samé i přirozenou komunikaci
mezi vedením rozhlasu a Radou.
Názorové střety a různý pohled
na práci Rady v několika případech
dostaly také veřejnou publicitu, což mj. Radě
vyneslo ostrou kritiku předsedy odborového svazu
hromadných sdělovacích prostředků,
tlumočenou dopisem místopředsedovi Parlamentu
České republiky 20. ledna 1995. Další
kausou s rozsáhlejší veřejnou pozorností
byla již uvedená záležitost studia v Hradci
Králové, projednávaná mj. rovněž
na parlamentní půdě. Převážná
část členů Rady se stejně jako
v minulých letech neztotožňuje s formou řešení
interních problémů Rady i Českého
rozhlasu formou jednostranných informací ve sdělovacích
prostředcích.
Je pravděpodobné, že základní
rozpor v práci Rady spočívá v názoru
na míru "ovládání" kontrolované
organizace. Jestliže většina Rady se domnívá,
že Rada by, vedle svého základního úkolu
zprostředkovávat veřejnosti její právo
na kontrolu, měla být jakýmsi supervizorem
a zároveň mostem mezi Parlamentem a vedením
rozhlasu, mostem k jiným organizacím, k vládě,
ke společenským stykům, jednotlivci v Radě
se v podstatě domnívají, že Rada by
měla být jakýmsi druhým řídícím
orgánem Českého rozhlasu, orgánem,
který by řediteli přikazoval, co má
dělat. Takové postavení Rady by bylo o to
paradoxnější, že na rozdíl od ředitele,
jemuž by Rada přikazoval, nenesla by sama Rada vůbec
žádnou trestně právní odpovědnost.
2.2. Zasedání Rady
V roce 1995 Rada uskutečnila 22 řádných
a 2 mimořádná zasedání. Na
všech zasedáních byla Rada usnášeníschopná.
O jednáních je veden zápis, který
je již od července 1993 jako veřejná
listina pravidelně vyvěšován na nástěnce
zpráv generálního ředitele. Zápisy
dostaly od 11. zasedání konaného 29. 5. 1995
novou pevnou strukturu, kterou Rada schválila jako přehlednější
a kontrolovatelnější. Rada na svých
zasedáních podstatně méně často
než v předchozích letech řešila
naléhavé mimořádné problémy
právní či ekonomické povahy a mohla
se více soustředit na koncepčnější
práci, zejména pak na otázky programové,
kterým specielně věnovala více než
polovinu svých zasedání (!). Za úspěch
Rada také považuje fakt, že poklesl počet
takzvaných mimořádných zasedání
z deseti v roce 1993 na tři v roce 1994 a dvě v
roce 1995. I tento fakt svědčí o klidnější
a věcnější práci Rady v roce
1995 a o celkové stabilizaci nejen činnosti Rady,
ale Českého rozhlasu vůbec. Zápis
byl vždy schvalován hlasováním, zvlášť
se hlasovalo o usneseních, které jsou v přehledné
formě pravidelně zasílány Parlamentu.
Nadále trvala praxe připojování připomínek
k práci ČRo, případně Rady,
formou příloh k zápisu, což je jistá
diskusní forma, mnohokrát některými
členy Rady kritizovaná, nicméně dle
Jednacího řádu možná.
Na svých zasedáních přijala Rada řadu
hostů, s nimiž byly projednávány zejména
otázky programové a otázky pronájmu.
Pravidelným hostem většiny zasedání
rady byl generální ředitel mgr. V. Ježek
(případně jeho zástupce dr. J. Havel,
programový ředitel ČRo), který vždy
v úvodu informoval Radu o svých jednáních
a řešených úkolech za uplynulé
(většinou čtrnáctidenní období)
a poté odpovídal na dotazy členů Rady.
2.3. Nejvýznamnější projednávané
okruhy otázek
Konkursy na ředitele studií ČRo
Ze zákona má Rada na návrh generálního
ředitele jmenovat ředitele studií ČRo.
Otázkám studií ČRo věnovala
Rada v roce 1995 zvýšenou pozornost. Ředitelem
studia ČRo Brno byl s platností od 1. 3. jmenován
Ivo Kučera. Po rezignaci 1. Kučery k 15. 11. 1995
jmenovala Rada na základě doporučení
generálního ředitele dr. Tomáše
Vencálka, který skončil v konkursu z 1. Kučerou
na druhém místě.
S výjimkou ředitelů regionálních
studií Rada v souladu se zákonem nemá právo
do personálních otázek ČRo zasahovat:
tato oblast je plně v kompetenci generálního
ředitele. o obsazování klíčových
míst, prováděném v konkurzním
řízení, ale i bez něho, je Rada -
obvykle dodatečně - informována. Nejvýznamnějšími
personálními změnami na vedoucích
místech v ČRo bylo jmenování programového
ředitele Dr. Josefa Havla od 1. 3. 1995 na místo
Jaroslava Pochmona, odvolaného k 20. 2. 1995, a jmenování
Mgr. Oldřicha Knitla (do té doby vedoucího
redakce rozhlasových her ČRo 3) do funkce šéfredaktora
ČRo 3 na místo uvolněné rezignací
(z důvodu nemoci) doc. Josefa Henke a jmenování
nového ředitele Vysílání do
zahraničí (od 1. 2. 1995) Mgr. Dušana Pálky
(do té doby náměstka a zástupce ředitele
VZ). O personální politice na nižší
úrovni řízení bude ještě
dále hovořeno (s. 12).
Rozhlasové středisko Pankrác
Loňská zpráva Rady o činnosti ČRo
podrobně analyzoval situaci okolo prodeje rozestavěné
gigantické stavby, nicméně k základním
skutečnostem okolo vlastnického práva k rozestavěné
budově RS Pankrác došlo až v roce 1995.
Faktickým vlastníkem RS Pankrác se totiž
Český rozhlas stal až na základě
zápisu do katastru nemovitostí dne 4. 10. 1995,
uskutečněném na základě smlouvy
darovací, o postoupení pohledávek a o převzetí
dluhů a jejich dodatků uzavřené Českým
rozhlasem a Českou republikou - Ministerstvem financí
dne 3. ledna 1995. Podrobný rozbor otázek kolem
vlastnického práva k objektu RS Pankrác uvádí
Příloha č. 10, vypracovaná právníkem
ČRo, JUDr. J. Kočovou.
Ve světle nových poznatků přehodnotilo
vedení Českého rozhlasu svůj postoj
k otázce dostavby RS Pankrác a rozhodlo se připravovat
prodej rozestavěné stavby formou veřejné
obchodní soutěže, organizované přímo
Českým rozhlasem. Rada s tímto postupem vyslovila
na svém 1. zasedání 9. ledna 1995 formou
usnesení (č. 5/95) svůj souhlas. Člen
předsednictva Rady Pavel Scheufler se účastnil
práce v příslušné komisi. Současně
byl vypracován plán investiční výstavby
a rekonstrukcí v Českém rozhlase na léta
1996 - 2000, který předpokládá prodej
komplexu rozestavěného střediska Pankrác.
v tomto plánu se předpokládá rekonstrukce
objektu Vinohradská 12 a výstavba vysílací
budovy v Římské ulici a dále rekonstrukce
budov regionálních studií ČRo a výstavba
studia Hradec Králové, na jehož současné
sídlo jsou uplatňovány restituční
nároky. Na svém mimořádném
zasedání 19. 9. 1995 Rada svým usnesením
č. 31 souhlasila s prodejem RS Pankrác vítězi
konkursu - firmě NIKO podle předloženého
návrhu kupní smlouvy, 20. 11. 1995 pak rada přijala
usnesení č. 40/95, v němž souhlasila
se změnou smlouvy na prodej RS Pankrác v duchu předloženého
memoranda (č.j. 200/95).
Ochrana hospodářského a personálního
tajemství
V průběhu roku se ukázalo, že práci
Rady (a její spolupráci s vedením ČRo)
brzdí skutečnost, že v zákoně
o Českém rozhlase není pamatováno
na povinnost členů Rady nezveřejňovat
informace, jež jsou u běžných firem, společností,
institucí a organizací chráněny obchodním
tajemstvím. Jde o to, že zveřejnění
některých informací by mohlo poškodit
zájmy Českého rozhlasu. Týká
se to především informací o programové
koncepci, výhledových projektech apod., ale stejně
tak i informací o obchodní strategii, záměrech
a nabídkách. V minulosti došlo k tomu, že
některé informace takového charakteru byly
poskytnuty tisku - a ten, kdo je tisku poskytl, byl s největší
pravděpodobností členem Rady ČRo.
Je proto bohužel pochopitelné, že dokud nebude
mít vedení ČRo jistotu, že nikdo z členů
Rady důvěrné informace nezveřejní
nebo neposkytne např. konkurenčním stanicím,
nebude generální ředitel v plné míře
a s předstihem informovat Radu o záměrech
vedení a podrobnostech důležitých jednání.
rada tak sice může plnit svou následnou kontrolní
funkci, avšak jen těžko se může vyjadřovat
ke koncepčním záměrům a důležitým
ekonomickým rozhodnutím, Uvedený příklad
zároveň dokládá, jak destruktivní
činnost dvou členů Rady do určité
míry paralyzuje akceschopnost celé Rady.
Někteří členové Rady se proto
pokusili napravit tento nedostatek vlastním závazkem
o mlčenlivosti o informacích, které usnesení
Rady prohlásí za důvěrné. Jejich
návrh bohužel nebylo možno uskutečnit,
protože takový dokument nebyli ochotni podepsat všichni
členové Rady, nebyli totiž ochotni se zavázat
k tomu, že důvěrné informace nebudou
publikovat. Takový postoj většina Rady považuje
za absurdní. Nicméně se tu zároveň
projevuje mezera zákona nejen ve směru kontrolovatelnosti
a odpovědnosti členů Rady, ale také
ve smyslu práva na úplné informace, ale zároveň
povinnosti důvěrné informace nezveřejňovat.
To, že je Český rozhlas veřejnoprávní
institucí (i když zákon veřejnoprávní
instituci jako takovou zatím nedefinuje) neznamená,
že veřejnost má právo znát informace
tvořící předmět obchodního
tajemství, obchodní strategie, veřejnost
má právo znát informace tvořící
předmět obchodního tajemství, obchodní
strategie, personálního tajemství (souvisejí
mj. i s ochranou osobnosti). Kromě toho důvěrnost
některých skutečností jasně
definuje občanský zákoník (nelze například
zveřejňovat výši platů pracovníků
rozhlasu). Rada si v tomto směru dala vypracovat odbornou
expertizu od JUDr. V. Vocetkové s názvem "Ochrana
hospodářského a personálního
tajemství ve veřejnoprávním Českém
rozhlase v kontextu práce Rady ČRo". Rada tuto
expertizu přijala usnesením č. 36/95. Problematikou
mlčenlivosti členů Rady se zabývají
usnesení Rady č. 16 a 17 z 29. 5. 1995. Pokud Rada
nyní převezme důvěrné informace,
konstatuje v zápise ze svého jednání,
že se jedná o interní materiál.
Problematika vysílacích sítí
Jestliže v roce 1993 a 1994 se Rada na svých zasedáních
právě problematikou vysílacích sítí
zabývala nejčastěji, v roce 1995 sice tento
problém poněkud ustoupil do pozadí, nicméně
Rada stav ve vysílacích prostředcích
ČRo jako veřejnoprávního média
nepovažovala stále vzhledem k veřejnosti za
zcela uspokojivý. rada Českého rozhlasu trvá
na naplnění práva koncesionáře
kvalitně slyšet všechny programy Českého
rozhlasu na celém území republiky. Svým
usnesením č. 32 Rada uvítala a podpořila
doporučení Stálé komise pro sdělovací
prostředky plénu Parlamentu, aby zákonem
vrátil Českému rozhlasu II. středovlnnou
síť a zákonem přidělil i síť
dlouhovlnnou.
Ze zákona nyní ČRo vysílá na
dvou sítích velmi krátkých vln (VKV)
a na dvou středovlnných sítích (SV)
programy celoplošných okruhů, na VKV frekvencích
programy studií ČRo a na krátkých
vlnách zahraniční vysílání
České republiky. v rámci přijatého
zákona užívá Český rozhlas
v současné době ještě frekvenci
270 kHz na dlouhé vlně (DV). Rada nicméně
stále považuje za problematické denní
šíření programů ČRo 2
pouze v pásmu SV.
Mapy, znázorňující poslechovou situaci
k 1. 1. 1996, tvoří Přílohu č.
8.
Změny programového schématu stanice Praha
Původním impulsem ke změnám programové
koncepce ČRo 2 - Praha byla analýza poslechovosti
vyhodnocená na počátku roku 1994. Se změnou
prostředí, do něhož je program vysílán,
se analýza snažila vysledovat určité
trendy, jimž je třeba se přizpůsobit
a zčásti změnit programovou skladbu. Již
ve druhém pololetí roku 1994 se Rada obsáhle
zabývala analýzou vysílání
ČRo 2 a dospěla v tomto směru k prvním
kritickým soudům na adresu odpoledního vysílání,
které se průběžně opakovaly po
celých deset měsíců roku 1995. bohužel
kritické hlasy Rady byly dlouho neslyšeny a k zásadní
změně nedocházelo. Počátek
změn je možno spatřit 1. září
1995, kdy se učinila příslušná
personální opatření na zajištění
jiné dramaturgie odpoledního vysílání.
Svým usnesením č. 43/1995 z 20. 11. 1995
Rada dokonce vyjádřila své znepokojení,
jakým se vedení ČRo staví k opakované
kritice odpoledního vysílání stanice
Praha požádala generálního ředitele,
aby jí předložil návrh nového
programového schématu odpoledního vysílání
této stanice. Nové programové schéma,
v odpoledním vysílání zásadně
odlišné, platí od 1. 1. 1996 a změny
v něm uvedené přijala Rada s uspokojením.
K otázce odpoledního vysílání
stanice Praha, které bylo frekventovaným tématem
také u expertů (viz též s. 17), nutno
podotknout, že Rada ČRo se nikterak nestaví
proti tvůrčím experimentům ve veřejnoprávním
vysílání, že naopak považuje za
nutné odstraňovat zastaralé a nevhodné
profesionální stereotypy a hledat nové cesty
k osvěžení programu i na stanici Praha, charakterizované
jako rodinná. Změny, ke kterým ve druhé
polovině roku 1994 v odpoledním vysílání
stanice Praha došlo a provázely téměř
celý rok 1995, představovaly však podle názoru
Rady neúnosně masivní a razantní vpád
jednostranné orientovaného humoru a příliš
specifické poetiky jediné tvůrčí
skupiny.
Změny formátu stanice Radiožurnál
Na svém mimořádném zasedání
6. 11. 1995 přijala Rada usnesení č. 39,
které se kriticky stavělo ke skutečnosti,
že formát stanice Radiožurnál se začíná
vymykat tomu, jak byl definován v příloze
ke Stanovám Českého rozhlasu. Rada ve svém
usnesení konstatovala, že "přílišný
příklon k mladému posluchači, minimalizaci
publicistiky, komerčnější zvuk"
i omlazování v personálním obsazení
nepovažuje za správné. Zdůraznila, že
Radiožurnál nemá vystupovat jako konkurent
komerčních rozhlasových stanic. V závěru
svého usnesení Rada doporučila generálnímu
řediteli, aby zrušil avizovanou změnu formátu
Radiožurnálu a zvážil setrvání
Alexandra Píchy ve funkci šéfredaktora stanice.
(Současně Rada doporučila, aby GŘ
pozastavil přípravu na stanici ČRo 4). Generální
ředitel ČRo toto usnesení Rady v dopise odmítl.
S usnesením vyjádřil zásadní
nespokojenost místopředseda Rady Pavel Scheufler,
jenž nebyl jednání přítomen.
Křesťanské vysílání
ČRo
Rada ČRo byla informována o diskusi kolem křesťanského
vysílání ČRo a o názorových
střetech mezi redaktory redakce náboženského
života na jedné strana a šéfredaktory
stanic na straně druhé. Reagovala svými usneseními
33/95 (25. 9.) a 38/95 (30. 10.) na žádost generálního
ředitele vyslala své zástupce k jednání
mezi vedením Českého rozhlasu, zástupci
české biskupské konference a Ekumenické
rady církví. Z tohoto jednání vzešla
nová smlouva o křesťanském vysílání,
kterou Rada podporuje.
Situace ve Studiu Hradec Králové
Na základě stížnosti části
pracovníků Studia ČRo Hradec Králové
Rada na svém zasedání dne 20. 11. 1995 rozhodla
vyslat tři členy Rady do studia k rozhovoru se zaměstnanci.
Na následujícím řádném
zasedání rada přijala zástupce všech
stran včetně vedení studia a diskutovala
s nimi o vznikajících problémech. Na zasedání
dne 11. 12. 1995 přijala Rada usnesení, kterým
doporučila generálnímu řediteli odvolat
ředitele Studia ČRo Hradec Králové
Hgr. Petra Haše. Generální ředitel využil
svého práva a doporučení Rady nevyhověl.
Problematika studia se poté přenesla na půdu
Parlamentu. Výsledkem jednání ze dne 3. ledna
1996 bylo doporučení, aby Rada zpracovala materiál
o studiích ČRo, který byl komisí projednáván
na výjezdním zasedání v Harrachově
dne 31. ledna 1996. Problematika studií ČRo přechází
jako jedno z hlavních témat do roku 1996.
Personální politika mimo oblast vedoucích
míst
Při hodnocení podstatných událostí
roku 1995 v životě Českého rozhlasu
nelze mezi výčtem hlavních projednávaných
otázek pominout ani obecné personální
otázky, přestože podle názoru většiny
členů Rady nepatří tato oblast do
kompetencí Rady. také v průběhu roku
1995 pokračoval v Českém rozhlase proces
rušení nadbytečných pracovních
míst. Z dvou a půl tisíce zaměstnanců
v polovině roku 1993 jich na konci roku 1995 zbylo necelých
1.600, a to včetně zhruba 700 zaměstnanců
v regionálních studiích a 110ti členného
Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Lze říci, že v současné době
již bylo dosaženo cílového počtu
pracovníků, který plně odpovídá
evropskému standardu ve veřejnoprávních
rozhlasech se srovnatelnou programovou aktivitou (a dokonce je
pod jejich průměrem).
Snižování počtu pracovníků
se v některých případech neobešlo
bez konfliktů. Někteří z těch,
s nimiž byl rozvázán pracovní poměr,
se obrátili na radu ČRo buď formou stížnosti
na generálního ředitele, nebo formou žádosti
o rozhovor. Přestože v zákonu o ČRo
ani v jednacím řádu Rady není zakotvena
povinnost vyslechnout stížnosti zaměstnanců
(pokud nejde o stížnosti na GŘ), Rada v některých
případech svolila k rozhovoru, aby se dozvěděla
o podstatě problému přímo od osob,
jichž se to týkalo. Obecně lze říci,
že šlo především o ty pracovníky,
u nichž údajně jejich vyšší
věk, nižší výkonnost a neschopnost
adaptace na nové pracovní metody byly podle příslušných
řídících pracovníků
překážkou jejich dalšího setrvání
v ČRo, neboť nevyhovovali zvýšeným
nárokům a vyžadované vyšší
produktivitě práce. Všechny případy
byly projednány odborovou organizací a všem
těmto pracovníkům bylo údajně
nabídnuto, aby se na činnosti ČRo podíleli
jako externisté. Rada nemůže objektivně
posoudit, do jaké míry byly důvody výpovědí
oprávněné a v její kompetenci není
posuzovat jednotlivé případy a zasahovat
do pravomoci šéfredaktorů. Žádný
pracovně právní spor v roce 1995 ČRo
nevedl.
2.4. Stížnosti na Generálního ředitele
Rada obdržela během roku 1995 čtyři
stížnosti na generálního ředitele:
1. Stížnost pna Františka Koňárka,
bývalého zaměstnance ČRo, který
si mj. stěžoval na to, že šéfredaktor
ČRo 1 byl jmenován bez výběrového
řízení a bez psychologických testů.
Rada shledala jeho stížnost bezpředmětnou
(usnesení 41/95 z 20. 11.).
2. Stížnost několika zaměstnanců
studia ČRo v Hradci Králové na způsob,
jakým generální ředitel řešil
problematiku studia a jejich spor s ředitelem studia panem
Mgr. Petrem Hašem. Rada vyslala do Hradce své zástupce,
vyslechla na místě i při svých zasedáních
v Praze zástupce všech zúčastněných
stran a rozhodla svým usnesením 45/95 z 11. 12.
1995. V usnesení doporučila generálnímu
řediteli ČRo, aby předložil Radě
návrh na odvolání ředitele studia
ČRo Hradec Králové pana Mgr. Petra Haše.
Generální ředitel toto doporučení
Rady neakceptoval, což je plně v jeho pravomoci.
3. Stížnost bývalé zaměstnankyně
ČRo dr. Jitky Šestákové na okolnosti
týkající se ukončení jejího
pracovního poměru v ČRo a na způsob,
jakým se v ČRo dějí personální
změny. K vyřízení této stížnosti
došlo až v roce 1996 (usnesení č. 3/96
z 22. 1. 96). Rada konstatovala, že z právního
hlediska nelze důvodnost této stížnosti
potvrdit.
4. Stížnost členky Rady ing. Jany Slánské
týkající se neproplacení účastnického
poplatku na mediální konferenci shledala Rada za
oprávněnou a reagovala na ni svými usneseními
č. 50 a 51/95.
2.5. Kontakty Rady
Rada Českého rozhlasu, resp. její zástupci,
byli zváni na zasedání stálé
komise pro sdělovací prostředky Poslanecké
sněmovny Parlamentu, pokud se projednávala problematika
rozhlasového vysílání.
Základním prostředkem kontaktů rady
s veřejností je vzájemná korespondence.
Nutno konstatovat, že v roce 1995 se na Radu obrátilo
několikanásobně více posluchačů
se svými podněty, dotazy a připomínkami
než v předchozích letech, což mimo jiné
signalizuje skutečnost, že Rada ČRo jako orgán
vešla do povědomí veřejnosti. Lze dokonce
říci, že vyřizování množství
posluchačských dopisů byl (včetně
vyhodnocování a shánění příslušných
podkladů z vysílání) někdy
již na hranici časových možností
členů Rady. Celkem Rada obdržela 267 dopisů,
sama odeslala 107 čísel jednacích. Dopisy
se týkaly především programových
otázek, částečně i vysílacích
frekvencí.
Dalším prostředkem kontaktů Rady jsou
prohlášení určená k uveřejnění
prostřednictvím médií. V průběhu
roku 1995 přijala Rada jedno takové zásadní
prohlášení a to 29. 5. 1995 na 11. zasedání.