Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

Oblast komunální

V roce 1994 bylo na skládky uloženo 2,3 mil tun komunálního odpadu, z toho 1,2 mil tun na nezabezpečené skládky. Poplatky za uložení komunálního odpadu při sazbě 20 Kč/t na skládky zabezpečené podle platných předpisů činily 20 mil. Kč, poplatky za uložení na nezabezpečené skládky (sazba I 29 Kč/t zvýšená o sazbu II 210 Kč) činily 245 mil. Kč. Celková výše poplatků stanovených dle platného zákona činila v roce 1994 265 mil. Kč.

Poplatky za uložení komunálního odpadu dle návrhu nového zákona (sazba 20 Kč/t) budou za předpokladu nezměněné produkce komunálního odpadu reprezentovat částku cca 50 mil. Kč v r. 1997 až 1998, v cílovém roce 2003 a v dalších letech 200 mil. Kč. Zákon však umožňuje od zpoplatnění uložení komunálního odpadu na skládky upustit v případě, že tříděným sběrem bude z komunálního odpadu odstraněna jeho nebezpečná složka a vytříděna stanovená část podílu komunálního odpadu vhodná k využití jako druhotná surovina. Toto ustanovení má silný motivační charakter a lze předpokládat, že v roce 1997 až 1998 bude upuštěno od zpoplatnění cca 20 % objemu komunálního odpadu velkých měst, kde již nyní systém tříděného sběru je zaváděn. Po roce 2003 lze očekávat, že množství komunálního odpadu, které bude podléhat režimu třídění, bude reprezentovat více než polovinu celkového množství komunálního odpadu.

Oblast průmyslové výroby

Pro oblast průmyslové výroby je typická zejména produkce nebezpečného a zvláštního odpadu, podílí se však též na produkci ostatního odpadu.

V roce 1994 bylo na skládky uloženo celkem 308 tis. tun nebezpečného odpadu, 9,4 mil. tun zvláštního odpadu a 2,4 mil. tun ostatního odpadu (včetně odkališť popílku, na které bylo uloženo 44 tis. tun popílků charakteru nebezpečného odpadu, 8,3 mil. tun popílků jako zvláštní odpad a 300 tis. tun jako ostatní odpad). Při platných sazbách za uložení odpadu toto množství reprezentuje 1300 mil. Kč, z toho 400 mil. Kč za uložení nebezpečného odpadu, 680 mil. Kč zvláštního odpadu a 200 mil. Kč za uložení ostatního odpadu.

Nový zákon umožňuje využití popílků nejen při výrobě stavebních hmot, ale také při rekultivacích povrchových dolů. Za takové formy ukládání popílku se poplatek za uložení popílku neplatí. Potenciální úsporu při platných sazbách v oblasti výroby tepla a energie lze odhadnout na 500 mil. Kč ročně.

Poplatky za uložení odpadů ze sféry průmyslové produkce budou za předpokladu využívání popílku na rekultivacích a ve stavební výrobě, využití produktů odsiřování jako suroviny pro výrobu stavebních hmot a produkci ostatních druhů odpadů z průmyslové výroby na úrovni roku 1994 představovat částku 400 mil. Kč v roce 1997 a po roce 2003 částku 650 mil. Kč. Ustanovení zákona tak budou působit stimulativně zejména v oblasti výroby tepla a elektrické energie směrem k vysokému využití produktů spalovacích procesů a čištění spalin a i při násobném zvýšení poplatků za ukládání odpadů na skládky lze očekávat výrazně nižší zatížení průmyslové sféry těmito poplatky.

Zavedení finanční rezervy zabezpečí vytváření potřebných finančních prostředků pro zajištění plné péče o skládky i po skončení jejich provozu - a to i v případě zániku subjektu, provozujícího skládku.

Oblast výkonu státní správy

Některá ustanovení navrženého zákona ovšem vyvolají potřebu dodatečných výdajů státního rozpočtu. Jde o ta ustanovení, která předepisují nové povinnosti státní správě a vyvolají tedy nutnost jejího personálního posílení (evidence nebezpečných odpadů - okresní úřad, MŽP, kontrola a evidence odpadů při přechodu přes hranice - celní orgány, sledování a kontrola rezervních fondů skládky - okresní úřad, agenda spojená s autorizací nakládání s některými nebezpečnými odpady - MŽP).

Na druhou stranu dojde k vypuštění nebo zjednodušení části agendy státní správy v oblasti nakládání s odpady. Ruší se náročná agenda Programů odpadového hospodářství na okresních úřadech, zjednodušuje se agenda poplatků, která vázala část kapacity České inspekce životního prostředí.

II. Zvláštní část

K § 1

Předmětem zákona je vymezení základních povinností všech subjektů, při jejichž činnosti vznikají odpady nebo těch, kteří s odpady nakládají buď s úmyslem je dále využít nebo zneškodnit. Zákon dále vymezuje působnost a stanoví pravomoc orgánů státní správy, tj. ministerstev a dalších správních úřadů v oblasti nakládání s odpady.

Zákon má velmi široký záběr a v podstatě se podle něj řídí režim nakládání se všemi odpady. Výslovně jsou vyloučeny jen takové případy, kdy režim nakládání je natolik specifický, že je upraven zvláštní právní normou. Zákon o odpadech se z tohoto pohledu nevztahuje na nakládání s odpadními a zvláštními vodami, které je upraveno předpisy z oblasti vodního práva, dále na nakládání s odvaly a odkališti, výsypkami a odkališti, pokud vznikly nebo vznikají při hornické činnosti, kde režim nakládání je upraven v horním zákoně, a též na nakládání s odpady drahých kovů, kde úprava nakládání s těmito odpady vyplývá ze zákona o puncovnictví a zkoušení drahých kovů. Z předmětu právní úpravy jsou dále vyloučeny radioaktivní odpady, které jsou svým charakterem odpady nebezpečnými a vyžadují zcela specifické zacházení. Nakládání s těmito odpady bude upraveno v atomovém zákoně, který nahradí současnou úpravu založenou na vyhlášce Československé komise pro atomovou energii, resp. Ministerstva zdravotnictví.

Režimem tohoto zákona se neřídí nakládání s ostatky lidí, které má zvláštní úpravu představovanou zejména předpisy o pohřebnictví. Vyloučeno je též nakládání s uhynulými těly zvířat, které spadá do oblasti upravené zákonem o veterinární péči.

Naopak, není-li výslovně stanoveno něco jiného, vztahuje se navrhovaný zákon i na ukládání odpadů na odkaliště, jsou-li vodohospodářskými díly podle předpisů vodního práva, a na ukládání odpadů do podzemních prostor vzniklých při hornické činnosti. V těchto případech jde o nakládání s odpady, které nevznikly při výstavbě resp. využívání těchto děl.

K § 2

Přesné a srozumitelné vymezení pojmů je jedním ze základních předpokladů pro pochopení i aplikaci právní úpravy.

Těžiště pojmosloví leží v přesném vymezení pojmů odpad resp. druhotná surovina. Při vymezení těchto pojmů byli zpracovatelé vedeni maximální snahou přiblížit vymezení těchto pojmů pojmům užívaných v zemích Evropské unie a v členských státech OECD.

Vymezení pojmu odpad je založen na subjektivní stránce, tzn., že o odpad se bude jednat v případě, že věc bude pro jejího vlastníka nepotřebná a on se jí zbavuje s úmyslem ji odložit (nikoliv tedy prodat, darovat atp.). Úmysl věc odložit prokazuje vlastník odpadu tím, že věc v souladu se zákonem odloží na místě k tomu určeném. V praktickém životě však mohou nastat situace, kdy bude třeba jako odpad zneškodnit věc, která nebude odkládána vlastníkem (bude chybět subjektivní stránka), protože on nebude mít potřebu takového konání. Zákon proto umožňuje jako odpad klasifikovat též věc, která má být vyřazena na základě právního předpisu (např. léky nebo potraviny po uplynutí doby použitelnosti, atp.) nebo věc, se kterou má být naloženo jako s odpadem na základě rozhodnutí příslušného orgánu. V těchto případech půjde zpravidla o zajištění veřejného zájmu. V zájmu co nejužšího propojení s předpisy zemí EU je v příloze vymezen (v souladu se směrnicí EU č. 91/689/EHS) okruh věcí, které se při splnění ostatních hledisek považují za odpady.

Z dalších pojmů je důležité vymezení pojmu nebezpečný odpad, přičemž nebezpečný je takový odpad, který má některou z nebezpečných vlastností uvedených v příloze. Některé nebezpečné odpady představují mimořádně vysoké riziko pro životní prostředí., tak i pro zdraví lidí. Tyto odpady, jejichž seznam bude vyhlašovat Ministerstvo životního prostředí vyhláškou, budou podřízeny nejpřísnějšímu režimu.

Nově je do právního řádu zaveden pojem komunální odpad. Vymezení pojmu je nezbytné, zejména proto, že pro tento druh odpadu je třeba stanovit velmi přesné vazby mezi občanem jako tím, kdo ho v rámci svého života produkuje, a obcí, která je ve vztahu ke komunálnímu odpadu původcem. Komunálním odpadem není odpad, který vzniká jako důsledek technologického procesu při podnikatelské činnosti. Komunálním odpadem však je i odpad, který vzniká u právnických osob a fyzických osob - podnikatelů, který není výsledkem technologických postupů a má charakter odpadu, který produkuje občan. Zde však je původcem tato právnická osoba nebo fyzická osoba - podnikatel a režim nakládání musí smluvně dohodnout s příslušnou obcí.

Zásadní význam má též vymezení pojmu druhotná surovina. Za druhotnou surovinu je považován materiál, který je získán vytříděním z odpadu a který je vhodný pro další využití.

Pro zvýšení přehlednosti a srozumitelnosti právní úpravy jsou mj. dále vymezeny pojmy skládka, jako zařízení, resp. stavba určená k trvalému zneškodnění (uložení) odpadů a skladování jako forma dočasného uložení odpadů před dalším nakládáním. Zpřesněn je též pojem původce odpadu, a to v tom směru, aby bylo nesporné, kdy se obec stává původcem komunálního odpadu.

K § 3

Zákon stanoví všeobecné povinnosti při nakládání s odpady. Ustanovení § 3 vymezuje povinnosti, které se vztahují na všechny subjekty, které s odpady nakládají, resp. přicházejí s ním do styku. Významné je zakotvení principu, že nakládání s nebezpečnými odpady se vedle tohoto zákona řídí též předpisy platnými pro nakládání s látkami se stejnými vlastnostmi.

Upravovat, využívat nebo zneškodňovat odpady je možné jen v zařízeních k tomu určených, původce odpadů se může odpadů zbavit jen způsobem, který připouští zákon. Ten původce, který nezajistí zneškodnění odpadu a nezdržuje se na území České republiky, nese náklady za zneškodnění tohoto odpadu. Zneškodnění v těchto případech zajišťuje okresní úřad. V případech, kdy není původce odpadu znám, přechází povinnost zneškodnit odpad na vlastníka pozemku, na kterém se odpad nachází. Vlastník pozemku však může občanskoprávní cestou uplatnit nárok na náhradu škody v případě, že původce odpadu zjistí.

K § 4

Při podnikatelských aktivitách vzniká celá řada odpadů různého charakteru a vlastností. Tyto odpady nutno podchytit a evidovat a tím dokumentovat všechny následné formy nakládání s těmito odpady. Toto má význam nejen z pohledu vnitrostátního, ale i mezinárodního.

Tomu, aby odpady byly evidovány pod konkrétními znaky slouží Katalog odpadů, který umožňuje snadné zatřídění a tím i identifikovatelnost a kontrolu jejich pohybu. Státy EU vypracovaly Katalog odpadů, který charakterizuje jednotlivé odpady a rozčleňuje je podle vlastností, sfér vzniku ev. dalších znaků. Tento Katalog přebírá zákon do právního řádu České republiky; vlastní Katalog vydá Ministerstvo životního prostředí formou vyhlášky.

Všem původcům se ukládá povinnost zařazovat odpady dle Katalogu. Nelze-li některý odpad pro nejednoznačnost zařadit, jsou-li jiné pochybnosti ohledně zařazení odpadu podle Katalogu, rozhodne na návrh okresního úřadu Ministerstvo životního prostředí. Takový problém může v podstatě nastat jen u prvního zařazení odpadu. V žádném případě nepůjde o rozhodování o tom, zda odpad má či nemá nebezpečné vlastnosti.

Odpady s nebezpečnými vlastnostmi budou v Katalogu označeny jako nebezpečné. Některé nebezpečné odpady stanovené vyhláškou ministerstva budou podléhat zpřísněnému režimu.

V případě odpadů označených v Katalogu jako nebezpečné může původce prokázat stanoveným způsobem, že odpad nemá žádnou z nebezpečných vlastností. V případě průkazu této skutečnosti může s odpady nakládat jako s ostatními. Původce odpadu však odpovídá dále za to, že jím produkovaný odpad nebezpečné vlastnosti nemá i za to, že odpad správně dle Katalogu zařadí.

Ověření toho, zda odpad má nebezpečné vlastnosti provádí subjekt, který je akreditován Českým institutem pro akreditaci a je k této činnosti pověřen Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zdravotnictví. Tento subjekt též vydává osvědčení. Obě ministerstva jsou zmocněna k tomu, aby vyhláškou stanovila limity a způsob hodnocení nebezpečných vlastností včetně podrobností o vydávání a odebírání osvědčení.

Rozsah povinností představuje minimum regulačních zásahů nezbytných pro zajištění nakládání s odpady šetrného s ohledem na životní prostředí. Současně umožňuje kontrolu nad tím, zda původce plní stanovené povinnosti.

K § 5 až 7

Základní povinnosti vymezené v § 4 zákon dále konkretizuje v § 5 až 7 pro původce odpadů, oprávněné osoby provádějící sběr a výkup odpadů a pro oprávněné osoby, které provádějí úpravu a zneškodňování odpadů.

Původce jako subjekt, u kterého odpady vznikají, je povinen odpady zařazovat dle Katalogu, odpady, které sám nevyužije, nabídnout k využití jinému subjektu. Vzniklé odpady je dále povinen shromažďovat utříděné podle jednotlivých druhů, odpady zabezpečit před ztrátou nebo nežádoucím znehodnocením. Zákon však připouští, aby na základě žádosti okresní úřad vyslovil souhlas s tím, aby odpady byly tříděny a shromažďovány odlišným způsobem.

K nakládání s nebezpečnými odpady je vedle požadavku obecného oprávnění k nakládání s odpady nezbytný též souhlas okresního úřadu.

Významné je ustanovení, podle kterého každá oprávněná osoba, která převezme odpad, současně na sebe přebírá povinnosti původce. Subjekt, který provádí sběr a výkup odpadů, je navíc povinen zveřejňovat druhy odpadů, které vykupuje nebo odebírá. U odpadů, které vymezí Ministerstvo životního prostředí vyhláškou, jsou tyto osoby povinny dále zjišťovat a evidovat totožnost osob, od nichž odpad vykoupily.

K provozování zařízení ke zneškodňování odpadů je nezbytný souhlas okresního úřadu. Tento souhlas je třeba též k úpravě nebezpečných odpadů. Jako součást souhlasu vydá okresní úřad souhlas s provozním řádem.

Souhlas k provozu zařízení ke zneškodňování odpadů nebo zařízení k úpravě nebezpečných odpadů může příslušný stavební úřad vydat jen v případě, že žadatel doloží souhlas k provozování podle tohoto zákona.

Jednou z forem využívání, resp. zneškodňování odpadů, je jejich energetické využití. Zákon stanoví, aby odpady byly přednostně využívány v těch zařízeních, která byla k tomuto účelu zřízena. V jiných zařízeních je takové využívání možné jen, jsou-li splněny technické podmínky dané zvláštními předpisy (zde zejména předpisy na ochranu ovzduší) a na základě souhlasu orgánů oprávněných těmito předpisy takové využívání povolit (změna paliva).

K § 8

Výrazně se zjednodušuje přeprava a doprava odpadů, kde se narozdíl od současné úpravy upouští od souhlasu okresních úřadů. Všechny subjekty, které s odpady v rámci své činnosti nakládají, jsou povinny umožnit kontrolu kontrolním orgánům - zejména obci, okresnímu úřadu a České inspekci životního prostředí.

Technické požadavky na přepravu nebezpečných odpadů jsou stejné jako na přepravu zboží se stejnými nebezpečnými vlastnostmi Proto je stanoven odkaz na zvláštní předpisy upravující jednotlivé způsoby dopravy (silniční, železniční apod.). Ruší se institut souhlasů k přepravě nebezpečných odpadů, který se v praxi ukázal jako nadbytečný.

K § 9 a 10

Komunální odpad, vzhledem ke svému charakteru a z toho vyplývající potenciální nebezpečnosti pro životní prostředí představuje vážný problém, který vyžaduje odpovídající řešení. Komunální odpad vzniká u občanů, ale těžiště povinností je platnou právní úpravou přeneseno na obec, která nese podstatnou část povinností původců.

Výši úhrady za svoz, třídění a uložení odpadu stanoví obec obecně závaznou vyhláškou. Úhrada za komunální odpad může zahrnout i náklady obce, spojené se separovaným sběrem komunálního odpadu a následným využitím nebo zneškodněním jeho složek, nebo odpadu na katastrálním území obce, u kterého není znám vlastník nebo původce. Umožňuje tak pružně zavádět systém třídění a využití komunálního odpadu všude tam, kde pro to existují vhodné podmínky. Zkušenosti se zaváděním obdobných systémů kupř. ve Francii, Rakousku a pod. ukazují, že plošně zaváděné systémy jsou málo účinné a navíc jsou spojené s vysokými náklady.

Náklady obce, spojené s plněním povinností původce komunálního odpadu platí fyzické osoby (trvalí nebo dočasní obyvatelé obce) formou úhrady za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu. Při stanovení výše úhrady a způsobu platby postupuje obec dle příslušných ustanovení zákona č. 526/1991 Sb. o cenách, v platném znění. Obec může stanovit, že příjemcem úplaty nebo její části bude subjekt, který na základě smluvního vztahu přímo zajišťuje plnění povinností obce, které pro ni jako pro původce komunálního odpadu vyplývají z tohoto zákona.

Obec je na základě ustanovení § 2 odst. 13 zákona považována za původce komunálního odpadu. Aby mohla efektivně plnit povinnosti původce, které na obec zákon přenáší, je obec zmocněna upravit obecně závaznou vyhláškou, kterou může vydat v přenesené působnosti výkonu státní správy dle tohoto zákona nezbytné úkony, spojené se sběrem, tříděním, svozem, využíváním a zneškodňováním komunálního odpadu. Povinností obce je zajistit místo, kam mohou občané bezplatně odkládat již vytříděné nebezpečné složky komunálního odpadu, jako jsou staré baterie, zbytky barev, rozpouštědel, spotřební chemie, starých léků, zářivek a podobně. Náklady spojené s provozováním těchto vyhrazených míst budou hrazeny z úhrady za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu. Motivačním opatřením k zavedení systému třídění komunálního odpadu a využití jeho recyklovatelné složky je ustanovení, podle kterého se za podmínek stanovených vyhláškou ministerstva neplatí za ukládání komunálního odpadu po vytřídění nebezpečné a využitelné složky poplatek za jeho uložení. S ohledem na zvláštní postavení obce, kdy obec je zákonem určena jako původce komunálního odpadu, zákon stanoví, že podnikat v oblasti nakládání s komunálním odpadem na území obce lze jen s výslovným souhlasem obce. Zájmy fyzické osoby (občana) před neúměrnými požadavky obce chrání odstavec 2, který stanoví, že občan může komunální odpad využít nebo zneškodnit jinak, než stanoví vyhláška, vždy tak však musí učinit v souladu s tímto zákonem a musí tuto skutečnost hodnověrně prokázat.

K § l1 až l7

Dovoz a vývoz, případně tranzit odpadů, zvláště pak nebezpečných, patří v mezinárodním obchodním styku mezi zvlášť sledované aktivity. Na základě Basilejské úmluvy, rozhodnutí Rady OECD č. (92)39 a nařízení ES č. 259/1993 o kontrole a řízení pohybu odpadu přes hranice upravuje zákon režim pohybu odpadů v souladu s uvedenými závaznými dokumenty.

Z tohoto důvodu je dovoz odpadů za účelem zneškodnění zákonem výslovně zakázán. Požadavek jednoznačného zákazu dovozu odpadů za účelem jejich zneškodnění vychází z faktu, že měrné náklady na zneškodnění odpadu jsou v ČR výrazně nižší než v okolních zemích EU (např. SRN, Rakousko) a neregulovaný dovoz odpadů by v tomto případě znamenal vážné ohrožení životního prostředí.

Pro odpady určené k využití jako druhotná surovina zavádí navrhovaná právní úprava v souladu s předpisy OECD, EU a Basilejské úmluvy výraznou liberalizaci. Druhotné suroviny získané z odpadu stanovené vyhláškou ministerstva budou volně obchodovatelné jako kterékoli jiné zboží. Seznam volně obchodovatelných druhotných surovin bude s ohledem na domácí zpracovatelské kapacity postupně rozšiřován zhruba ze dvou desítek položek na plné znění "zeleného seznamu" dle předpisů OECD, EU a Basilejské úmluvy v průběhu cca 7 - 10 let. Do "zeleného seznamu" budou postupně zařazovány ty komodity druhotných surovin, pro něž je v České republice dostatečná kapacita vhodných zpracovatelských podniků.

Pro nebezpečné druhy odpadů stanovené vyhláškou ministerstva (tzv. "červený seznam"), je k jejich dovozu třeba vždy souhlas ministerstva, který současně stanoví podmínky, za kterých je dovoz odpadů za účelem využití jako druhotné suroviny možné uskutečnit.

Pro odpady, které nejsou specifikovány právním předpisem (zelený nebo červený seznam), platí oznamovací povinnost jejich dovozu s tím, že ministerstvo ve stanovené lhůtě může jejich dovoz zakázat nebo vázat na konkrétní podmínky.

K § 18 a 19

Použité obaly představují významnou část produkce odpadů.. To je důvodem k tomu, aby režim odpadů z použitých obalů byl v souladu s předpisy EU upraven přísněji než odpad ostatní. Přitom část odpadů z obalů lze při vhodné separaci znovu průmyslově využít a vrátit do užívání v podobě nových obalů nebo zneškodnit ekologicky šetrným způsobem.

Proto je pro výrobce a dovozce, kteří obaly, nebo zboží kryté obaly uvádějí na trh stanovena povinnost použité obaly odebrat zpět za stanovených podmínek a hledat takové řešení, které povede k nejlepšímu zhodnocení těchto obalů. Perspektivně by měly být obaly vyráběné z biodegradabilních materiálů nebo jiných materiálů snadno recyklovatelných nebo snadno zneškodnitelných, aniž zatěžují životní prostředí.

Povinnost zpětného odběru obalových materiálů bude výrobce (dovozce) plnit sám, nebo se může za tímto účelem sdružovat na základě smluvního ujednání bez přímé účasti státu. Tato povinnost se bude týkat obalů a vybraných výrobků, jejichž vlastnosti představují potenciální hrozbu pro životní prostředí, a které stanoví vláda nařízením (použité minerální oleje, akumulátory a baterie s obsahem toxických látek a pod.) Zákon také stanoví kvalitativní omezení materiálu na obaly s cílem preventivně omezit vnášení nebezpečných látek do prostředí.

V přechodných ustanoveních zákon stanoví dobu nezbytnou na přípravu výrobců (dovozců) na plnění nových povinností a stanoví odloženou účinnost těchto povinností.

K § 20 a 21

Jedním z předpokladů úspěšné aplikace právní normy je kontrola dodržování zákonem stanoveného režimu nakládání s odpady. Nedílnou součástí kontrolního systému je systém evidence odpadů a jejich materiálových toků. Návrh proto upravuje systém evidence, stanoví její náležitosti i způsob vykazování odpadů. Zvláštní režim samostatně vedené evidence bude stanoven pro odpady nebezpečné a některé nebezpečné odpady stanovené vyhláškou.

Zákon upouští od požadavku na vypracovávání a schválení Programů odpadového hospodářství. Důraz však klade na řádnou evidenci u subjektů, kde odpad vzniká a u všech dalších, kteří v rámci své činnosti odpady využívají nebo z jiných důvodů s nimi nakládají.

Zákon ukládá všem, kdož s odpady nakládají, aby vedli průkaznou evidenci o odpadech, a to podle druhu, množství a způsobu nakládání s nimi. Evidence musí být vedena za každou provozovnu, tj. vedení evidence není vázáno na sídlo subjektu produkujícího odpad.

Ti původci, kteří produkují odpady v množství, které stanoví zákon, jsou povinni okresnímu úřadu zasílat každoročně hlášení o těchto skutečnostech. Subjekty, které toto množství neprodukují, vedenou evidenci ukládají po dobu stanovenou vyhláškou ministerstva.

Okresní úřady jsou povinny sestavovat roční bilanci odpadů vždy do 31. května kalendářního roku, přičemž evidenci o nebezpečných odpadech musí vést samostatně. Evidence odpadů v působnosti Ministerstva obrany je vedena ve spolupráci obou resortů.

Pro přepravu odpadů nejsou stanoveny zvláštní požadavky. To neplatí pro přepravu odpadů nebezpečných, kde je zákonem stanovena povinnost vedení evidence s výjimkou vnitropodnikové přepravy. Zvláštní požadavky jsou v těchto případech kladeny na odesílatele, který nejen vyplňuje evidenční list, ale zasílá ho okresnímu úřadu. V případě, že odesílatel neobdrží od příjemce odpadu vyplněný a potvrzený evidenční list do lhůty stanovené v zákoně, je povinen informovat Českou inspekci životního prostředí a okresní úřad.

K § 22 až 28

Fungující, přehledná státní správa v oblasti nakládání s odpady je dalším z předpokladů dosažení cílů stanovených zákonem. Státní správu v rozsahu přesně vymezeném vykonávají Ministerstvo životního prostředí, Česká inspekce životního prostředí, okresní úřady, orgány obce a celní orgány.

Zákon výslovně uvádí, že působnost ostatních ministerstev a jiných správních úřadů, pokud vyplývá ze zvláštních předpisů, není tímto zákonem dotčena. Půjde zejména o působnost orgánů podle zákona o zdraví lidu, působnost stavebních úřadů podle stavebního zákona a působnost živnostenských úřadů podle živnostenského zákona.

Ústředním orgánem státní správy pro oblast nakládání s odpady je Ministerstvo životního prostředí, které též vykonává vrchní státní dozor v této oblasti. V rámci vrchního státního dozoru kontroluje, jak jsou správními úřady, které vykonávají státní správu v oblasti nakládání s odpady, dodržovány právní předpisy platné pro tuto oblast.

Důležitou kontrolní funkci v oblasti nakládání s odpady vykonává Česká inspekce životního prostředí. Oproti současné úpravě dochází v jejím postavení k zásadní změně, a to v tom smyslu, že dále již nebude rozhodovat o poplatcích za ukládání odpadů, ale výhradně se zaměří na kontrolu dodržování zákona a prováděcích předpisů k němu vydaných, a jak jsou naplňována rozhodnutí správních úřadů vydaná podle tohoto zákona. Výslovně je zakotvena spolupráce inspekce s dalšími orgány vykonávajícími státní správu tj. s orgány okresních úřadů, obcí a celními orgány.

Nově je zakládána působnost celních orgánů v této oblasti, jako reakce na skutečnost, že odpady se stávají mnohdy žádaným zbožím a že se zvýšil mezinárodní obchod s nimi. Zákon proto zmocňuje celní orgány ke kontrole zboží, které je deklarováno jako odpad. Třeba zde počítat s tím, že podle předpisů platných v zemích EU se o odpad jako předmět mezinárodního obchodu jedná i v případech, kdy jde o dovoz resp. vývoz druhotných surovin. Celní orgány budou kontrolovat, zda je odpad řádně deklarován a vybaven potřebnou dokumentací.

Celní orgány zadrží a nepropustí na naše území zboží, které je deklarováno jako odpad a jeho cílové využití není jasné, resp. je určeno ke zneškodnění na území České republiky. Celní orgány mohou v těchto případech postupovat zcela samostatně, zjistí-li porušení povinností nebo vzniknou-li pochybnosti o dalším nakládání s deklarovaným odpadem, informují o svém zjištění Českou inspekci životního prostředí. Celní orgány samostatně evidují všechny zásilky zboží deklarovaného jako odpady, které byly vpuštěny na území ČR.

Významná role v oblasti státní správy na úseku odpadů přísluší okresním úřadům. Zde je soustředěna většina rozhodovacích pravomocí daných zákonem orgánům státní správy. Jde zejména o udělování souhlasů podle zákona. Okresní úřady mají stejnou kontrolní pravomoc jako Česká inspekce životního prostředí, navíc mohou zakázat činnost tomu původci, který produkuje odpady a nemá zajištěno využití nebo zneškodnění odpadů, může zcela zakázat provoz zařízení ke zneškodňování odpadů, pokud jeho provozovatel porušuje předpisy o nakládání s odpady. Obdobnou pravomoc mají okresní úřady vůči původcům.

Okresní úřad může ukládat právnickým osobám a podnikatelům - fyzickým osobám pokuty za porušení zákona. Okresní úřady jsou dále oprávněny uložit provozovateli zařízení ke zneškodňování odpadů, aby zneškodnil určitý odpad ve svém zařízení, a to v případech, je-li to pro něj technicky možné. V těchto případech zpravidla půjde o mimořádná řešení, kdy intenzita veřejného zájmu podstatně převýší zachování dosavadního stavu.

Okresní úřad vydává podle zákona souhlasy a vyjádření; souhlas je oprávněn odejmout, zejména při porušování předpisů z oblasti nakládání s odpady. V zájmu zjednodušení státní správy i v zájmu objektivního posuzování některých provozních otázek souvisejících s provozováním zařízení ke zneškodňování odpadů zákon stanoví příslušnost okresních úřadů při vydávání vyjádření tak, že v případech, kdy se vyjádření týká režimu provozu, vyjadřuje se ten okresní úřad, v jehož obvodu se zařízení nachází. V ostatních případech okresní úřad příslušný podle sídla provozovatele zařízení (nemusí být vždy totožné s umístěním zařízení).

Oproti platné úpravě se posiluje pravomoc obcí při výkonu státní správy na tomto úseku. Obce dávají souhlas k podnikání s komunálním odpadem na svém území. Toto řešení bylo zvoleno proto, že zákon dává obci odpovědnost za stanovení režimu nakládání s komunálním odpadem. Je proto věcí obce, zda tuto činnost bude zajišťovat sama nebo prostřednictvím jiného subjektu. Musí však mít možnost ovlivnit to, jak bude režim nakládání organizován. V tomto oprávnění nelze v žádném případě spatřovat omezování konkurence. Ta se však musí projevit vůči obci. Obec je také zmocněna k tomu, aby stanovovala výši platby za svoz, třídění a zneškodňování odpadů, a to na základě platných předpisů pro stanovování cen služeb.

Okresní úřady, obce a inspekce jsou oprávněny k výkonu kontrolní činnosti. Inspektoři a další fyzické osoby pověřené k výkonu kontroly jsou oprávněny při výkonu kontrolní činnosti vstupovat, popřípadě vjíždět na pozemky. Vznikne-li při výkonu kontrolní činnosti škoda, kterou způsobí kontrolující osoba, odpovídá za ni ze zákona stát.

Zákon též upravuje způsob prokazování kontrolních orgánů a stanoví, že všechny osoby provádějící kontrolu jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících předmět hospodářského a služebního tajemství. Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na zjištěné nedostatky a porušování zákona.

K § 29 až 31

Účinný tlak na snižování celkového objemu odpadů ukládaných na skládkách představují poplatky. Návrh navazuje na již existující systém poplatků, systém prohlubuje a zvyšuje jeho adresnost. Poplatky za ukládání odpadů na skládky vyjadřují externality (vnější náklady), které způsobují původci odpadů.

K § 32 a 33

Provozovatel skládky je povinen vytvářet finanční rezervu na sanaci a rekultivaci skládky a další činnosti, které je nezbytné z hlediska ochrany životního prostředí zajistit po uzavření skládky. Jde zejména o jímání a využití skládkového plynu, dlouhodobý monitoring úniku nebezpečných látek z tělesa skládky do podzemních vod a podobně. Povinnost vytvářet tuto finanční rezervu je obdobou ustanovení § 37a horního zákona v platném znění. Ustanovení § 7 odst. 4 písm. i) návrhu zákona stanoví provozovateli skládky povinnost sanaci, rekultivaci a následnou péči zajišťovat z vlastních prostředků a prostředků finanční rezervy. Výše povinného odvodu do této finanční rezervy je stanovena tak, aby v případě zániku provozovatele skládky nebo jeho pozdější nesolventnost pokryla nejnutnější přímé náklady uzavření a sanace skládky a představuje cca 30 % reálných nákladů na plnění všech povinností provozovatele skládky spojených s ukončením jejího provozu.

Výše příspěvků na finanční rezervu je odvozena od nákladů, nezbytných na uzavření, rekultivaci a zajištění péče o skládku po skončení jejího provozu. Výše těchto nákladů je odhadována na rekultivaci 1 ha skládky nebezpečného odpadu cca 9,0 mil. Kč, komunálního odpadu cca 6,5 mil. Kč a ostatního odpadu cca 5,0 mil. Kč. Na monitoring 1 ha ročně skládky jsou náklady odhadovány u nebezpečného odpadu na 25 tis. Kč, u komunálního odpadu na 20 tis. Kč a u ostatního odpadu na 15 tis. Kč.

Protože následná povinná péče o skládku je svým charakterem srovnatelná s dalšími provozními úkony v průběhu provozu skládky, je roční odvod do finanční rezervy zahrnován do provozních nákladů.

Toto ustanovení je nezbytné ke splnění základní funkce finanční rezervy ve smyslu zákona o odpadech, neboť jen tak může plnit funkci pojistky, která garantuje, že vliv skládky na životní prostředí nepřekročí míru stanovenou zvláštními předpisy. Další ustanovení precizují mechanismus tvorby a čerpání finanční rezervy, pravomoc orgánů státní správy při stanovení doby péče o skládku po jejím uzavření a další podmínky.

K § 34 až 38

Některé nebezpečné odpady představují v případech, kdy je s nimi nakládáno nekvalifikovaným způsobem, mimořádné riziko pro životní prostředí. Proto zákon pro tyto odpady jmenovitě stanovené vyhláškou ministerstva zavádí systém autorizace, jejíž udělení je podmínkou pro nakládání s některými druhy nebezpečných odpadů.

Nakládat s těmito nebezpečnými odpady lze jen na základě autorizace. Tuto autorizaci uděluje Ministerstvo životního prostředí na návrh okresního úřadu a nahrazuje souhlas okresního úřadu pro nakládání s nebezpečnými odpady. Ministerstvo autorizaci udělí na dobu určitou, nejdéle však na 10 let. Důvodem časového omezení je potřeba soustavného prověřování podmínek, na základě kterých byla autorizace udělena a současně dát právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání jasný signál, jak dlouho může s některými nebezpečnými odpady legálně nakládat. Udělenou autorizaci však lze prodloužit vždy o dalších 10 let.

Podmínky pro udělení autorizace zákon přesně vymezuje. Právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání musí mít vždy ustanoveného odborného zástupce, který musí splnit stanovené podmínky. Odborný zástupce bude zpravidla zaměstnancem právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání a může tuto činnost vykonávat vždy pouze pro jednu právnickou nebo fyzickou osobu.

O udělení autorizace se žádá písemně. Součástí žádosti je výpis z evidence Rejstříku trestů, doklad o odborné způsobilosti odborného zástupce a výpis z obchodního rejstříku o založení právnické osoby nebo ověřená kopie listiny o jejím zřízení. Jsou-li zákonem stanovené podmínky splněny, ministerstvo autorizaci udělí. Autorizaci lze odejmout, pokud subjekt, jemuž byla udělena, závažným způsobem poruší zákon nebo opakovaně neplní povinnosti plynoucí z rozhodnutí správních úřadů v oblasti nakládání s odpady. Důvodem pro odnětí autorizace je též změna podmínek, za nichž byla autorizace udělena. Odnětím autorizace zaniká. Vedle odnětí autorizace, k němuž může dojít na základě rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, může autorizace zaniknout z důvodů stanovených v zákoně.

Subjekt, jemuž byla autorizace udělena, je povinen zajistit, aby autorizovanou činnost vykonávaly osoby s odbornou způsobilostí, dále aby zařízení určená k výkonu autorizované činnosti splňovala požadavky bezpečnosti. Součástí povinností subjektu, který je oprávněn k výkonu autorizované činnosti, je též řádné vedení evidence o nakládání s nebezpečnými odpady podle § 3 odst. 3 a mít havarijní plán zajišťující minimalizaci ohrožení zdraví lidí a životního prostředí, který schválil okresní úřad.

K § 39 až 41

Vynutitelnost dodržování zákonem stanovených povinností by měly podpořit sankce. Sankce za porušení povinností při nakládání s odpady jsou výrazně zpřísněny. Naopak upustit od sankcí lze v případě administrativních vad, s výjimkou případů, dotýkajících se nebezpečných odpadů. Nedovolené nakládání s odpady představuje jedno z nejzávažnějších rizik pro životní prostředí. Opětovné porušení režimu zákona pro nakládání s odpady může být sankcionováno až do výše dvojnásobku navrhovaných částek.

Za porušení povinností stanovených tímto zákonem mohou obec, okresní úřad nebo inspekce uložit pokutu. Obec, okresní úřad nebo inspekce mohou uložit pokutu v rozpětí od 10.000 Kč do 300.000 Kč. Skutkové podstaty se vztahují k neplnění zákonných povinností, které zvyšují riziko pro životní prostředí. Pokutu v rozpětí 20.000 Kč a 500.000 Kč může uložit okresní úřad nebo inspekce v případech, kdy porušení povinností stanovených zákonem vyvolává podstatně vyšší riziko ohrožení životního prostředí.

Pokutu v rozpětí 30.000 Kč až 10.000.000 Kč uloží okresní úřad nebo inspekce za zvlášť závažné porušení zákonných povinností. Na rozdíl od dvou předchozích případů musí v případě sazby až do 10.000.000 Kč příslušný orgán pokutu uložit.

K § 42 až 45

Do přechodných ustanovení jsou promítnuta ta ustanovení, která by měla umožnit plynulý náběh nové právní úpravy. Konkrétně jde o povinnosti výrobců a dovozců, týkající se poskytování a uvádění informací o zneškodnění nebo využití obalů a upotřebených výrobků, jejich zpětný odběr výrobci a dovozci a plnění zákonem stanovených kvalitativních požadavků na obaly, které již respektují platné závazné předpisy EU, zejména Směrnici Evropského parlamentu a Rady EU 94/62/ES z prosince 1994 k obalům a odpadům z obalů.