Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

3. 5. HODNOCENÍ VYBRANÝCH TYPŮ POŘADŮ

3. 5. 1. Zpravodajské a publicistické pořady

Zpravodajské a publicistické pořady považuje Rada ČT trvale za oblast, které je potřeba věnovat soustavnou a důraznou pozornost.

Profilující význam v této oblasti v roce 95 hrály:

Ve svém hodnocení vycházela Rada ČT z těchto standardních zdrojů:

- z vlastního soustavného sledování (dva členové Rady ČT mají tuto oblast trvale na starosti)

- z vyžádaných expertíz (Ivan Hoffman, Lída Rakušanová, Jefim Fištejn, Rudolf Battěk)

- z celoročního interního hodnocení programové rady ČT (každých 14 dní skupina zástupců tvůrčích skupin provádí hodnocení všech pořadů v daném období)

- z podrobných týdenních údajů o divácké sledovanosti a spokojenosti

- z recenzí o vysílání ČT uváděných v českém tisku

- z jednání v parlamentních klubech a se zástupci Stálé komise pro sdělovací prostředky

- z pravidelných hodnocení zpravodajských a vybraných pořadů prováděných na zasedání Rady za přítomnosti generálního ředitele a někdy dalších odpovědných pracovníků.

3. 5. 1. 1. Zpravodajské pořady

Za reprezentativní považujeme následující expertní stanoviska:

Rudolf Battěk + Dagmar Baťťková:

"Zdá se nám, že základní předpoklady a účely těchto pořadů jsou naplňovány nejen pro masového, ale snad i kritičtějšího a zaujatějšího posluchače dostatečně a v mezích možností."

Ludmila Rakušanová:

"Výběr a řazení zpráv a témat ve zpravodajství ČT vcelku objektivně, ovšem s jednou zásadní výhradou - a tou je český aspekt v bosenském vývoji. Zatímco jsme se ze zpráv dovídali podrobně o přípravách vojáků NATO na odchod do Bosny, o českých vojácích, kteří tam budou vysláni, o politickém pozadí tohoto rozhodnutí, o vojensko technických přípravách a problémech se mluvilo jen okrajově, místo aby toto téma stálo v centru pozornosti.

Při zpracování témat se ne vždy daří objektivizace jednotlivých konkrétních kauz. (Markantní to bylo ve sledovaném období mimo jiné v případě odvolané ředitelky ZŠ Kolouškové, kdy se pozornost soustřeďovala výlučně na tuto jednu osobu, místo aby se ventilovalo téma tělesných trestů v českých školách nebo i rodinách.)

Co se týče Událostí, je průvodní slovo příspěvků často příliš mnohomluvné, místo aby obsahovalo dřeň informace a víc se pracovalo s obrazem. Při zpracování příspěvků sice už mnohem méně než v minulosti, ale občas ještě dochází k tomu, že jádro politikovy výpovědi sdělí divákovi reportér, zatímco politik jen němě hýbe ústy před mikrofonem. Podtrhuje to dojem neskutečnosti viděného a zaměnitelnosti interviewovaného. Reakce českých politiků, které se v Událostech objevují, kdykoli je prezentován nějaký závažný fakt, působí někdy schématicky. Je to umocněno i tím, že se jedná většinou o stejnou skupinu lidí: Klaus, Lux, Zeman, Ortman, Grebeníček. Politikům je redaktorem "podržen" mikrofon, aby do něj řekli to, co jim velí jejich stranická orientace. Divák ví dopředu, co bude.

Příspěvky ze zahraničí občas trpí tím, že se obraz neshoduje se slovním doprovodem - že jde o jakousi obrazovou ilustraci, která by zrovna tak dobře mohla vypadat úplně jinak.

"Jedenadvacítce" - této velice informativní a užitečné relaci i svými hodnotícími aspekty - by prospělo konsekventní oddělování zpráv od komentářů. Průvodní slovo ke zprávě se zrovna tak jako dobrá moderace samozřejmě nevyčerpává popisem (ten je při vhodně zvolených záběrech naopak zbytečný), nýbrž obsahuje analytické momenty, zprostředkující pozadí a širší souvislosti té které události. Komentář jako fundovaný a stručně formulovaný názor na tuto událost je ale podle mého soudu lepší prezentovat odděleně a klasickým způsobem. Ve zpravodajství ČT zatím tato kategorie zcela chybí a je to škoda, protože by mohla divákovi pomáhat v identifikaci s "jeho" televizním kanálem. Myslím, že dřívější argument, že na fundovanější komentáře "nejsou lidi" už dnes neobstojí."

Srovnání s rokem 1994 pak dopadá následovně:

a) Nedostatky častěji konstatované ve zpravodajských relacích České televize v roce 1994 a stav v roce 1995

- desinformace na základě neuvědomělých ideologických návyků (nejvýrazněji ve vztahu k oblasti bývalého Sovětského svazu, Balkánu a Předního východu):

Rok 1995 - patrné zlepšení všech zpravodajských relacích

- chybné vedení rozhovoru (neschopnost vybrat vhodného partnera a klást otázky, které diváka skutečně zajímají):

Rok 1995 - výrazné zlepšení v pořadu "21", částečné v "Událostech"

- nedostatečná schopnost včas poskytnout přiměřený komentář

Rok 1995 - občas kvalitní komentáře k zahraničním událostem (Z. Velíšek, M. Dobrovolný), pro domácí události zatím skutečné komentáře chybějí (viz výše)

- slabá práce s obrazovou informací (např. slouží jen jako "výplň" ke slovnímu sdělení)

Rok 1995 - mírné zlepšení (zejména pro domácí události).

b) Klady vyskytující se častěji ve zpravodajských relacích České televize v roce 1994 a stav v roce 1995

- soustavné vytváření srovnávacích rámců pro poskytované informace:

Rok 1995 - pozitivní tendence trvá (jak pro domácí, tak zahraniční události)

- zdařilé komplexní informace o dění v zahraničí:

Rok 1995 - další zlepšení (vlastní kvalitní komentátor v britských ostrovech I. Kytka, dlouhodobější zpravodajové v Bosně ap.)

- zvyšování právního vědomí občanů dobrou analýzou souvislostí událostí a příslušných právních norem:

Rok 1995 - pozitivní stav trvá

- kritika nepoctivostí firem, viníků ap. vedoucí k ochraně spotřebitele a celkové kultivaci společenského klimatu:

Rok 1995 - pozitivní trend trvá

- poskytování potřebných praktických informací (např. dobře promyšlené pokyny pro vyplňování volebních lístků):

Rok 1995 - podpora sociální reformy a některých zdravotních společensky důležitých akcí (drogy, dárcovství krve, týrané děti ap.).

Závěry Rady ČT týkající se zpravodajských pořadů v roce 95:

Zpravodajství má v ČT dobrý standard, který je narušován občasnými propady. V zásadě však ČT naplňuje požadavek veřejnoprávního vysílání. V roce 1995 nedošlo k žádnému zásadnímu porušení zpravodajské objektivity, která by zvýhodňovala či naopak znevýhodňovala politické subjekty v České republice.

Rada konstatuje mírné zlepšení v prezentaci regionální problematiky v hlavních zpravodajských pořadech. Došlo také k daleko lepší provázanosti pořadů "Události" a "21" (jak Rada žádala v předchozí Zprávě).

Rada považuje za nutné dále usilovat o vyprofilování výrazných moderátorských osobností (viz též 3. 5. 1. 4.) a nezávislých osobností komentátorských.

3. 5. 1. 2. Hlavní diskusní pořady "Debata" a "Aréna"

Ačkoliv se oběma pořady prakticky nepřetržitě zabývala celý rok jak Rada ČT, tak programové vedení ČT, nezbývá než doslova zopakovat konstatování z předchozí Zprávy: Působení ČT v této oblasti během roku 1995 je nutno označit za neúspěšné. A to navzdory dílčímu zlepšení Debaty a některým poměrně vydařeným "vydáním" Arény.

Co se týče "Debaty", sdílí Rada stanovisko, které ve svém expertním posudku vyjádřil Ivan Hoffman takto:

"Upřímně musím říci, že nevěřím v reformovatelnost tohoto pořadu: Proti Černému stojí příliš silný soupeř - totiž prudce se měnící společenské klima, ve kterém tento pořad ťnefungujeŤ".

Příznivěji hodnotí Ivan Hoffman "Arénu", přesto i zde vyvstávají vážné problémy:

"Aréna si dává tři cíle: - prezentovat aktuální problém

- provést průzkum veřejného mínění

- poskytnout napínavé show.

Problém je v tom, že něco z toho se pokaždé podaří, ale nikdy všechno dohromady".

Rada je si přitom vědoma, že hlavní potíž je v osobách moderátorů a že Česká televize v přítomnosti vhodné osobnosti pro vedení diskusních pořadů tohoto druhu nemá (viz též 3. 5. 1. 4.). Přesto Rada pokládá za svoji povinnost věnovat maximum sil tomu, aby nejpozději ve druhé polovině roku 1996 došlo k jasně patrné proměně těchto pořadů do podoby, která by Českou televizi nepoškozovala, nýbrž sloužila její potřebné prestiži i potřebám českého diváka.

3. 5. 1. 3. Publicistické pořady

Na základě výše uvedených zdrojů Rada pokládá profilující publicistické pořady za tvorbu se slušným veřejnoprávním standardem.

Zvláštní pozornost věnovala Rada investigativním pořadům "Nadoraz" a "Nedej se!".

Úroveň programové řady "Nadoraz" příznačně shrnuje Ivan Hoffman tímto hodnocením:

"Pořad asi s nejhezčí grafikou a znělkou. Příspěvky jsou uváděny dynamicky i dramaticky. Při bližším pohledu se bohužel ukazuje, že úroveň jednotlivých příspěvků je nestejná. "Nadoraz" jich v pořadech, které jsem v listopadu monitoroval, bylo uděláno pouze několik. Domnívám se, že pro kvalitu relace Nadoraz je rozhodující schopnost dramaturga odmítnout banální náměty a dát práci pouze autorům, kteří mají co říci".

Ekologický cyklus "Nedej se!" vyvolává mnohdy protichůdné reakce. Systematičtější sledování zatím prokázalo dvě stejně závažné skutečnosti:

- nezastupitelnost takové tvorby ve veřejnoprávní televizi

- kolísavou úroveň jednotlivých dílů zejména ve schopnosti prezentovat kontroverzní skutečnosti (po kterých tento cyklus oprávněně pátrá) s potřebným nadhledem a smyslem pro vyváženost a objektivitu.

Rada se bude v roce 1996 tomuto cyklu i ostatním ekologickým pořadům České televize speciálně věnovat.

Loňská výtka, že "publicistika si málo všímá dění v Parlamentu", vedla k zařazení pravidelných přenosů či záznamů interpelací (jak Rada stanovila v předchozí Zprávě).

3. 5. 1. 4. Moderátoři České televize

Zvláštní kapitolu tentokrát věnujeme úloze moderátorů zpravodajských a publicistických pořadů. Vede nás k tomu jak konstatování v závěru expertního posudku Jefima Fištejna ("Hlavní slabinou sledovaných pořadů obou okruhů veřejnoprávní televize ČR se zdá být jejich neautorská koncepce. O sledovanosti a divácké oblíbenosti České televize v nejbližších letech rozhodne schopnost vedení vytypovat, obsadit a mediálně vybudovat silné moderátorské, autorské a komentátorské osobnosti - souběžně s hledáním nápaditější režie a scénografie. Někdy je to skutečně otázka peněz, někdy jen a jen otázka důvtipu a profesionality."), tak závěry samostatné expertní práce Jana Jiráka (katedra masové komunikace, FSV UK). Z ní nyní uvádíme nejdůležitější postřehy:

"Je třeba připomenout, že moderátoři veřejnoprávní televize jsou svým způsobem průkopníky vlastní profese. V zahraničních veřejnoprávních televizích se mohou inspirovat, ale profesní i etické standardy moderování, představu o kultuře a vkusu moderování a typ "českého moderátora" stanovují za chodu a bez výraznější opory v tradici. V tom smyslu je práce všech moderátorů ČT hodna bezpochyby obdivu".

"Je zjevné, ze Česká televize dosud hledá typ moderátora, který by mohl určovat pozitivní profesní standardy moderování kontaktních (nebo parakontaktních) pořadů debatního či publicistického rázu. Většina moderátorů v posuzovaných pořadech považuje za nutné různými (většinou nepřímými) způsoby prezentovat své názory a postoje - a někteří (zejména O. Černý a M. Jílková) se dokonce nebrání dávat průchod vlastní předpojatosti, zvl. v oblasti politických názorů. Moderátoři debatních pořadů (Debata, Aréna) vykazují větší identifikaci s provládní orientací, která se projevuje především poněkud zdvořilejším jednáním se zástupci koalice než se zástupci opozice (neplatí pro moderátory pořadu "Nedej se!" P. Bezoušku a spol.).

Kulturnost projevu, kultura komunikace a úroveň jazykového vyjadřování je mezi moderátory ČT velmi nevyvážená. Jazyk moderátorů je poznamenán sklonem k opakování zažitých výrazových prostředků a nápadnou chudostí slovní zásoby a alternativních syntaktických struktur. Celkový předváděný kulturní přehled moderátorů ČT je velmi chudý. Téměř se neprezentují jako nositelé určité vzdělanostní a intelektuální úrovně se schopností shrnovat závěry vyplývající z diskuse, odhalovat protiřečení, podrobovat přednesené názory kritickému zkoumání a žádat po účastnících upřesnění či vysvětlení. Tam, kde situace přece jen žádá hodnocení, utíkají se moderátoři ke stereotypní ironizaci (Černé ovce) - nebo, a to daleko častěji, rozpory prostě přehlížejí".

"Za patrně největší nedostatek moderátorů debatních pořadů je možné považovat nápadnou a bolestivou nepřipravenost na téma, které je předmětem diskuse (i z toho může vyplývat obava moderátorů, aby ve studiu nevznikl opravdový názorový střet). Tato skutečnost zcela zásadně - pochopitelně negativně - ovlivňuje úroveň těchto pořadů".

"Pozoruhodné je, že České televizi chybí vedle skutečných moderátorských osobností i skutečné osobnosti komentátorské. Komentátor i moderátor jsou profesní typy, které vyžadují velmi slušné vzdělání, precizní orientaci v oboru či oborech a názorovou nezávislost a samostatnost".

Rada je si vědoma reálného stavu, který v oblasti moderátorských a komentátorských osobností v České televizi je. Právě proto, že se ztotožňuje s názory výše citovaných expertů, považuje za zvlášť důležité, aby Česká televize mohla v následujících letech plnit své poslání při:

- solidní legislativní definitivě

- rozumné ekonomické soběstačnosti

- respektu k její nezávislosti na politických stranách.

Teprve dlouhodobé zajištění těchto podmínek je nezbytným předpokladem k tomu, aby ony tolik potřebné moderátorské i komentátorské osobnosti mohly v České televizi vyrůst.

3. 5. 2. Vysílání pro děti a mládež

Oč se dnes jedná v oblasti "dětského vysílání"? Nejde jen o to, aby se zlepšily jednotlivé pořady. Mnohé jsou ostatně na dobré nebo dokonce na vysoké úrovni. Problémem je mnohem spíše změna celkového pojetí. Tento úkol nestojí pouze před Českou televizí, ale novou představu, vizi, hledají i ostatní veřejnoprávní televize v Evropě i zámoří. Nasvědčuje tomu 1. světový summit dětské televize, kterého se zúčastnilo 65 zemí z celého světa. Ukázalo se, že dětské vysílání zasluhuje podstatnou změnu v přístupu k dětem. Výzkumy, které byly v této oblasti nesčetné, přinesly či potvrdily, event. vyvrátily řadu domněnek o vlivu médií na vývoj dětské psychiky. Mezi odborníky již není žádných pochyb o tom, že:

1. Jakékoliv působení na děti v předškolním a školním věku je povahotvorné.

2. Nejúčinnějším faktorem působení, je učení nápodobou.

To, co se děti naučí nápodobou, má značnou latentní působnost. Naučené postoje se neprojevují okamžitě, ale:

a) s časovým odstupem

b) v kritických situacích.

3. Média utvářejí postoje. Není-li jiný názor než předkládaný obrazovkou, děti jej přejímají jako nepochybnou hodnotu. Kříží-li se takové postoje s jinými kulturně podmíněnými vlivy (např. zprostředkovávanými v rodině), dochází k neorganicky rozporuplným postojům.

Nejvíce jsou mediálně ovlivnitelné děti z rodin, které jsou nestabilní, neúplné nebo ve kterých dospělí nemají přiměřený kontakt zahrnující lásku, porozumění a pro dítě přijatelný smysluplný řád.

4. Není již žádných pochyb o tom, že násilí a agrese na obrazovce obzvláště ve spojení se sexem, vedou k růstu agrese a násilí dětí těmto televizním pořadům vystavených.

5. Za destabilizující faktor v identitě jsou považovány nesourodé vlivy. Tak např. poruchy identity u dětí přistěhovalců jsou zákonité. Vliv TV a jiných médií je výzkumy srovnáván s podobnými vlivy, jaké přináší změna kultury. To znamená, že se rodina nemusí vůbec přestěhovat, ale stačí když, děti sledují televizi, která poskytuje odlišné vzorce chování a hodnoty a tento vliv je podobný důsledkům emigrace.

Z těchto a dalších důvodů byl vypracován návrh "Světové dětské charty pro TV vysílání", na jejíž přípravě se delegovaný člen Rady ČT PhDr. Jiří Růžička také aktivně podílel.

Návrh SVĚTOVÉ DĚTSKÉ CHARTY PRO TV byl schválen v tomto znění.

1. Dětem mají být předkládány pouze pořady vysoké kvality, pro ně specificky vyrobené, a to tak, aby bylo jakkoliv zabráněno zneužívání dětí.

Programy mají být nejen zábavné, ale mají dětem umožnit jejich všestranný tělesný, duševní a sociální rozvoj.

2. Dětem má být dána možnost se vyjadřovat, naslouchat a poznávat se v rámci své vlastní kultury. Děti mají mít možnost komunikovat jazykem, kterému rozumí, který je vlastní jejich kultuře a odpovídá prostředí, které je jejich domovem. Toto právo má být chráněno a posilováno v televizních programech proto, aby byla podporována dětská individualita, smysl pro lidské společenství a místo na světě.

3. Dětské programy mají rozšiřovat vědomosti a pochopení jiných kultur vedle kultury dítěti vlastní a domovské.

4. Dětské programy mají být co nejširší v žánru i obsahu a nemají obsahovat bezdůvodné, samoúčelné a dětem nepřiměřené scény násilí a sexu.

5. Dětské programy mají být vysílány v pravidelných časech, kdy je děti mohou sledovat a mají být šířeny dětem nejdostupnějšími médii a dalšími novými technologiemi.

6. K tomu, aby tyto programy mohly být vyráběny v co nejvyšší kvalitě, musí být zabezpečeno uvolnění dostatečného kapitálu.

7. Jednotlivé vlády, parlamenty, výrobci, distributoři i sponzoři by si měli uvědomit důležitost i zranitelnost původní dětské tvorby a učinit všechny kroky na její podporu a ochranu.

Nejvyspělejší veřejnoprávní televize věnují v posledním desetiletí dětskému vysílání zvláštní a specifický zájem. Ukazuje se, že již nestačí jednotlivé dobré pořady a díla, ale že je třeba nově vytvořit celou "filosofii dětské televize". Rada si je této skutečnosti a požadavku vědoma stejně tak jako vedení České televize.

Některé přípravné kroky byly v uplynulém roce učiněny nebo alespoň vyjasněn jejich směr.

I když je třeba dětské vysílání změnit podstatně, dochází k některým pozitivním změnám, které lze za rok 1995 zmínit:

Pokusem, jak vést dialog, je zavedení moderovaného pásma, což umožňuje, podle televizních pracovníků, být aktuální a vyvažovat příspěvky více divácké a komerční s náročnějšími a umělecky kvalitnějšími. Není pochyb o tom, že vkus a míra platí pro výběr jak našich, tak zahraničních pořadů. Podobně jako je tomu ve vysílání pro dospělé, televizní seriály nejsou pouze americké provenience, ale zahrnují rozmanité materiály z celé Evropy.

Řada animovaných seriálů akčních a výrazně komerčních, které svého času vzbudily kritické ohlasy, postupně z programu vysílání vymizely. Problémem zůstaly studiové vstupy, které jsou někdy zdařilé, avšak v budoucnu je pravděpodobně čeká zásadní přestavba.

Mezi dětské pásmové pořady patří Kuřátka, sledovaná největším počtem diváků, dále Studio Rosa, které se bude jmenovat od března 1996 "Jůhele neděle", Magion, určený především školákům, Vega, která je k 1. 1. 1996 přejmenována na Ciferník.

Každodenní Večerníček je tradiční pořad, který však ztratil v r. 1995 citelný počet diváků. Především reprízované Večerníčky si zachovaly relativně stálý počet diváků.

Za důležité je nutno považovat regionální pořady - brněnský Ypsilon a Oázu. Brněnský je také Hip, hap, hop. Většinou je sledovanost relativně nízká, ale spokojenost značná (až 8.8%).

Tradiční jsou pro dětského diváka dramatické pořady. I zde byly spíše vyhledávány reprízy zaručených titulů před premiérami.

Ze seriálů zvítězil šestidílný Poláčkův tvar "Bylo nás pět", z převzatých komediální Krok za Krokem. Pedagogové si pochvalují Báječná léta. Rozporná jsou odborná hodnocení seriálu Simpsonovi. Nicméně mají dobrou sledovanost i spokojenost (7.3%, nadprůměr spokojenosti 6.5%). Seriály jsou vysílány několikrát týdně.

Závěr:

Dětské vysílání je jednou ze sledovaných priorit Rady České televize. V roce 1995 proběhl I. světový summit dětské televize, který se zdá být přelomový, protože ukazuje, že dětský divák je médii nejen velmi ovlivňován, ale také zneužíván, a to především komercí. Tak např. se odhaduje, že televizní reklama přináší skrze dětského diváka komerčním americkým televizím ročně více než 15 miliard US dolarů zisku.

Protože nemáme k dispozici ucelenou expertízu, naše poznatky o dětském vysílání se opírají o údaje poskytnuté Českou televizí a o pravidelné získávání poznatků a názorů od některých předních českých odborníků. (Doc. P. Říčan, Dr. Kocourková a další).

Bylo opakovaně doloženo na sobě zcela nezávislými výzkumy, provedenými ve všech kontinentech, že televize ovlivňuje významným způsobem nejvíce děti. Proto je také kladena na televizní producenty, autory i televizní stanice velká dávka odpovědnosti za to, co vysílají.

V tomto smyslu se chová Česká televize odpovědně a kultivovaně a plní ještě více než v létech minulých své veřejnoprávní poslání. Zbývá jí ovšem úkol srovnat krok s nejvyspělejšími veřejnoprávními televizními stanicemi tradičních demokracií, kterým nepochybně vévodí BBC. Dlužno však poznamenat, že mnohé soukromé evropské stanice se chovají veřejnoprávněji, nežli bychom soudili z našich domácích komerčních zkušeností.

3. 5. 3. Americké seriály

Rada České televize anticipovala jedno z významných témat 7. evropského televizního a filmového fóra, které se konalo v listopadu 1995, totiž vliv americké mediální kultury na evropský mediální prostor.

Tento vliv byl obecně považován za nevyhnutelný, avšak spojený s řadou problémů, kterým neumí Evropa efektivně čelit. Proto hledá způsoby, jak v prostoru volné soutěže uplatnit také jiné nežli tržní zájmy, resp. hledá v rámci tržního hospodářství nové cesty účinné soutěže, ve které by mohly být zohledněny i podstatné kulturní, společenské i duchovní zájmy v rozsahu, které jsou považovány za nezbytné.

Typickým produktem americké tvorby jsou seriály, které se v nebývalé míře objevily i na naší mediální scéně. Protože jsou uváděny také Českou televizí, zadala Rada České televize Fakultě sociálních věd za úkol provést komparativní analýzu amerických seriálů uváděných jak veřejnoprávní, tak komerční televizí.

Multidimenzionální výzkum zahrnoval zřetele dramaturgické, estetické, lingvistické, semiotické, axiologické, sociologické, psychologické a kulturní.

Sledování se uskutečnilo v letních měsících 1995.

Autoři nazývají televizní seriály audiovizuální beletrií, kterou klasifikují podle typů. Česká televize vysílá více seriálů společensko-politických, didaktických, historických a biografických, soukromá pak válečných, fantaskních a kriminálních, absolutně pak sexuálních. Podstatný rozdíl jak absolutně, tak relativně však podle autorů výzkumu spočívá v kvalitě estetické, dramaturgické, ideové i morální, a to ve prospěch České televize. Za nejkvalitnější typy pak jsou považovány seriály naučné a přírodovědní, které mají nenásilnou pedagogickou podobu.

Nova, jako sledovaná televize soukromá, vysílá oproti ČT1 a ČT2, pětkrát více seriálů. Z výzkumu vyplývá velká pozornost věnovaná ČT výběru s ohledem na její veřejnoprávní poslání. Výběr je rozmanitý, umělecky vyšší, méně šokující a obsahující "myšlenku". Opačně je pak hodnocen výběr "Novy", který je podřízen míře sledovanosti.

Zajímavá je shoda v poznatku 7. evropského fóra a I. světového summitu dětské televize v Melbourne s tvrzením námi zadaného šetření, kdy je shodně konstatováno, že soukromé vysílání nesplnilo předpoklady o kvalitativním skoku televizní tvorby. Spíše byl mediální prostor "zamořen americkými seriály masírující lidskou duši tak, aby divák co nejdéle vydržel v lehké hypnóze vysedávat před obrazovkou".

Rovněž tak se opakovaně objevuje otázka, zdali jde vždy jen o zábavu nebo již o známky "celoplošné audiovizuální závislosti".

Souhrnně expertiza FSV UK konstatuje toto:

1. Nova vysílá americké seriály bez ohledu na kvalitu i vkus a celkovou kompozici programu. ČT1 a ČT2 je zařazuje s menší četností a kvalitativně jinou mírou výběrových nároků.

2. Nova upřednostňuje dobrodružné a povrchní zábavné seriály, ČT zohledňuje uměleckou, etickou i společenskou kvalitu.

3. ČT zařazuje, na rozdíl od Novy, dokumenty, reportáže, cestopisy, a to i v seriálové podobě.

4. Nova se specializuje na americké seriály, ČT vybírá mnohem výrazněji z neamerické oblasti, speciálně pak z Evropy.

Expertiza si m. j. klade otázku, do jaké míry americké seriály obráží společenskou realitu USA a do jaké míry pak tento obraz americké seriály zkreslují. A dokládají výrazný rozpor mezi americkou skutečností a "americkým světem podle seriálů".

Dalším zajímavým tématem je posun dříve jasných protikladů dobra a zla. Autoři se domnívají, že:

1. postupně se relativizuje, co je dobré a co špatné

2. etický konflikt je odsunut akcí, nejde již o spor protikladů, ale o nonetickou šarvátku, děj, pohybovou závrať

3. pro člověka jiné kultury nebo s nepevnou normou je etický konflikt buď obtížný nebo zcela nečitelný.

Na obrazovce se objevují dříve neznámá nebo odlišně uspořádaná hodnotová témata. Odlišně definovaná hodnota majetku a peněz, individualismus, neskutečný parasvět, dravost, sex spojený mnohem více s agresivitou nežli poezií a láskou, drsnost a krutá otevřenost v komunikaci, bezprostřednost ve výrazech, ale také sociální úcta k postavení, empatie, respektování osobních svobod.

Velmi kriticky se autoři staví k dramaturgii převážné většiny seriálů americké provenience. Místo dramatické stavby mající skutečný počátek, určitý vrchol a pak své vyústění, které má jen výjimečně změnitelné následky, americké seriály tečou navzdory tomu, co život přináší a čím život skutečně je.

Komunikace a dialogy jsou rovněž "neuvěřitelné" a připomínají jakési mediální "ptydepe".

Za velmi špatný je považován současný dabing, který se zcela zpronevěřil své kdysi záviděníhodné tradici. Z obrazovky lze slyšet nejen bídné překlady šité horkou jehlou a mařící češtinu, ale i stereotypie hlasů různých postav dokresluje tuto současnou pokleslost danou trhem dobře placené práce.

Expertiza je ve svých soudech velmi nesmlouvavá, a týká se také možných i prokazatelných neblahých vlivů seriálové tvorby na lidskou psychiku, především pak dětskou.

Autoři hovoří o narkomanické závislosti, měkké hypnóze, otupování citů atp.

Dodávají, že evropské seriály jsou přinejmenším barvitější, různorodější a zpracovávaná látka je nesrovnatelně bohatší.

Doporučují ČT zachovat svůj selektivní a promyšlený přístup k seriálovému žánru.

Závěr:

Expertní srovnání amerických seriálů je dvojí. Jednak je srovnán jejich počet i frekvence na ČT1, 2 a Nově - jednak je srovnána vzájemná kvalita. ČT je mnohem vybíravější a podřizuje výběr svému veřejnoprávnímu poslání.

Dále pak je více orientována na ostatní svět a nikoliv jen na USA.

Zpráva provádí poměrně rozsáhlá srovnání společenská, etická i psychologická, velmi kriticky se staví k seriálové dramaturgii a dalším charakteristikám.

Zdá se, že další rozbory nám ještě více pomohou pochopit mediální stav naší civilizace a postavení veřejné televize v něm.