Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1996 – 1998

2. 1. VYSÍLÁNÍ ČESKÉ TELEVIZE OČIMA STATISTIKŮ A SOCIOLOGŮ

Význam statistického a sociodemografického výzkumu televizních diváků v České republice neobyčejně vzrostl po nástupu komerčních televizí. Pouze kontinuální sociodemografický a statistický výzkum totiž dokáže identifikovat podíl jednotlivých vysílatelů na mediálním trhu. Výzkum, který de facto určuje cenu reklamního prostoru a času v médiích, však nutně musí být pod kontrolou všech významných účastníků tohoto trhu, z čehož pro něj vyplývají četná omezení. Proto velcí televizní vysílatelé kromě podílu na společném multimediálním projektu používají také výzkumy interní nebo zadávané zakázkou nezávislým firmám. Jejich smyslem je poskytnout televizím detailnější informaci o konkrétních pořadech a jejich diváckém ohlasu.

Nejdelší tradici sociodemografického výzkumu diváků v České republice udržuje oddělení výzkumu České televize (APA - Analýza programu a auditoria). Jeho denní kontinuální výzkum (DKV) funguje od roku 1972. Je založen na čtvrtletně obměňovaném pětisetčlenném panelu, vybíraném z plátců televizních poplatků tak, aby respektoval územní, věkové i sociální rozložení obyvatel České republiky. Technika deníčků umožňuje zjistit sledovanost a divácké hodnocení jednotlivých pořadů - problém vzniká pouze u titulů, nasazovaných změnou proti tištěnému programu. Zpracování výsledků probíhá průběžně, základním výstupem je Zpráva o týdnu a její systematicky strukturovaný Doplněk.

Analogickou metodu používá agentura Rapid DEMA, která obdobný výzkum provádí pro TV NOVA. Základní odlišnosti proti APA - DKV České televize jsou dvě: Rapid DEMA nezjišťuje spokojenost diváků a obměňuje 30% svého panelu měsíčně, čímž předchází zřetelným "skokům" ve výsledcích mezi jednotlivými kvartály, jimiž se projevují změny panelu APA - DKV. Jde však o úpravu de facto kosmetickou: každý výzkum, založený na stabilním panelu, v sobě nutně obsahuje určitou konstrukční chybu, která je pro daný panel charakteristická. Měníme-li panel postupně, pouze zamaskujeme tuto chybu a její proměnu v odchylku jiného druhu. V daných dimenzích a při korektním výběru respondentů jsou však tyto odchylky pro informaci o populaci jako celku u obou panelů zanedbatelné.

Pro veřejnoprávní televizi jsou výsledky rozsáhlého multimediálního výzkumu, tzv. Mediaprojektu firem Median a GfK Praha pouze komplementární. 15 000 respondentů ročně (v průměru by se měly uskutečnit 43 rozhovory denně), dává uživatelům výstupů Mediaprojektu spíše představu o postojích diváků, čtenářů a posluchačů k médiím. Jeho hlavním cílem je ovšem zjistit vzájemný poměr času, který respondenti těmto médiím věnují. Čtvrtletně publikované výstupy umožňují zjistit chování publika jako celku nebo podle definovatelných sociodemografických kategorií.

Pro práci s velkým množstvím dat, která Mediaprojekt produkuje, je k dispozici speciální software, konstruovaný výhradně pro komerční účely. Množství zajímavých a důležitých údajů bylo sice prostřednictvím Mediaprojektu od I. čtvrtletí 1994 získáno, ale dosud není k dispozici nástroj, umožňující veřejnoprávním vysílatelům jejich efektivní využití. Ve skutečnosti to ale není chyba zásadní, neboť Mediaprojekt, který poběží jen do konce roku 1996, mapuje v České republice dlouhodobý vztah médií a adresátů jejich sdělení.

Rokem 1996 vstoupí do závěrečné fáze příprava kvalitativně nového druhu výzkumu chování televizního publika. Zavedením tzv. peoplemeterů bude možné následující den zjistit, kolik diváků té či oné věkové a sociální kategorie v tom kterém regionu sledovalo příslušnou televizní stanici doslova vteřinu po vteřině. Projekt firmy Taylor Nelson AGB Media Facts, který zvítězil ve výběrovém řízení, vypsaném SKMO, předpokládá instalaci 600 peoplemeterů v České republice. Vzhledem k tomu, že peoplemeter nezjišťuje chování jednotlivého respondenta, ale domácnosti, bude tento panel ve skutečnosti reprezentovat více než dvojnásobný počet respondentů denně.

Vzhledem k tomu, že u tohoto projektu nelze z technických důvodů počítat s častou obměnou panelu (návrh smlouvy předpokládá výměnu 20% panelu ročně, tzn. celý panel se obmění jednou za pět let), vzrůstá důležitost zaváděcího výzkumu, jímž realizátor zajišťuje reprezentativitu panelu. Projekt je proti původním předpokladům opožděn nejméně o rok; tento skluz paradoxně zmenšil rozsah některých problémů s peoplemetery spojených. V České republice bylo např. relativně velké množství domácností bez telefonu. Toto procento však během příprav výzkumu citelně pokleslo, což zavedení přístrojů, závislých na telefonních linkách, do budoucna usnadňuje.

Doplňkové zdroje informací o divácích získává Česká televize také prostřednictvím telefonického a dopisového ohlasu. Vyhodnocuje jej statisticky i obsahově a vychází z něj v autopropagačních pořadech. Jde však spíše o psychologické působení, o posílení dojmu interaktivity pro diváka, než o získávání údajů statisticky relevantních nebo promítnutelných jakýmkoliv způsobem např. do dospělé populace jako celku. Postoje veřejnosti navíc zjišťuje celou řadou dílčích kvalitativních výzkumů, mapujících např. vhodnost časových pásem pro pořady, určené dětem a mládeži, nebo představy publika se zájmem o kulturu. Tyto výzkumy provádějí na zakázku expertní firmy, např. Factum, s. r. o.

2. 2. ČESKÁ TELEVIZE OČIMA PÍŠÍCÍCH DIVÁKŮ

Dopisovými ohlasy se zabývá dopisové oddělení Střediska analýzy programu a auditoria. To měsíčně zpracovává a vyhodnocuje podstatnou část dopisů diváků ČT. Kromě toho podatelna část dopisů předává přímo jednotlivým útvarům (jsou-li přímo adresovány jednotlivým tvůrcům, redaktorům nebo útvarům). Je zřejmé, že řada obsahově významných dopisů analýzou dopisového oddělení neprojde, avšak statisticky je tato skutečnost jen málo významná vzhledem ke každoročnímu standardnímu postupu třídění.

Dopisové ohlasy představují významný zdroj neformálních a spontánních ohlasů, které nebyly (až na soutěže a kvízy) jakkoliv vynuceny. Jsou důležité nejen svými četnostmi, ale stránkou obsahovou, dávají přehled o povaze divácké obce, která píše, lze z nich vysledovat proměny pisatelů i proměny pisatelské obce. Představují potřebný kontakt televize s "jejím" divákem. Dopisy jsou nezřídka osobní, navíc obsahují zájem, který je patrný z četných doporučení, přání, stesků i kritických připomínek. Ačkoliv je zdroj informací zatížen statistickou chybou, jeho další funkce, poslání a význam jsou nenahraditelné.

Již několik let se na dopisovém ohlasu podílí trvalá a početně stabilní divácká obec. Počet spontánních dopisů vzrostl nepatrně, a to o 2%. Počet vyvolaných odpovědí však klesl významně, což není dáno menším diváckým zájmem a přímo úměrnou možností dopisové reakce. Důvodem je odklon od určitých typů pořadů (především soutěžních - Tutovka). Dalším důvodem je přechod na audiotextovou formu evidence a vyhodnocování soutěžních odpovědí. Vyvolané reakce tedy klesly z loňských 183 007 dopisů na 71 621.

Pořady redakce zpravodajství a diskusní pořady

Dopisové ohlasy se týkají dění na naší politické scéně, předvolebního kvašení, ale také politického a společenského tématu vztahu Německa a naší republiky. Významné jsou ohlasy na konflikt na Balkáně, možnosti jeho řešení i reakce na přijatá opatření. Neméně četné jsou reakce na náš připravovaný vstup do EU a NATO. Zde se obsahy samozřejmě liší podle politické orientace diváků.

Události jsou povětšinou považovány za hodnověrné, zevrubné a kultivované. Ve srovnání s Televizními novinami na NOVĚ za serioznější, oproštěné od senzacechtivosti a povrchnosti.

Zajímavý je vývoj přijetí nové moderátorky J. Voldánové, která byla, až na počáteční kritiku jejího projevu, přijata pozitivně. Zdá se, že do značné míry nahradila velmi populární M. Všetečkovou. Mužští moderátoři J. Janeček a P. Zuna jsou hodnoceni vesměs kladně.

Kritičtější hlasy směřují k moderátorům relace "21". B. Tachecí a J. Obzinová jsou hodnoceny pozitivně se svou schopností orientace, inteligencí a pohotovostí, avšak diváci nesou nezřídka s nelibostí určitou nepříjemnou míru arogance a některé postupy, které jsou na hranici "fair play". Vyčítají těmto moderátorkám jejich nepřehlédnutelnou egostřednost.

Samotná "21" je hodnocena velmi dobře, neboť přináší obsáhlejší názory odborníků a lidí zasvěcených nebo přímo účastných na událostech, kterými se tento pořad zabývá.

Moderátorům Počasí lidé vyčítají absenci zpráv týkajících se nejen stavu inverze, ale také času východu a západu Slunce, dlouhodobější předpovědi a speciálních zpráv o povětrnostní situaci v různých krajích Čech.

Relaci o počasí také podle některých chybí větší pestrost a kritika směřuje k někdy divácky nudné stereotypii.

Opakovaly se kritické připomínky k hudbě související se zpravodajskými pořady. Zde však dlužno říci, že se názory liší leckdy diametrálně.

Nelibě je přijato ukončení magazínu BOS, avšak s malou četností.

Zajímavá je shoda diváků s ohlasem kritiků i Rady na Debatu. Souhrnem lze říci, že tento pořad je považován za přežilý a neperspektivní. Součástí kritiky jsou i moderátoři.

Počet písemných ohlasů je podle statistiky dopisového oddělení velmi příznivý. Často zněly hlasy, které reagovaly pobouřeně vůči způsobům účastníků Arény. Byly jim vytýkány jejich projevy, připravenost či nepřipravenost, arogance, či naopak byly ceněny projevy informovanosti a zasvěcenosti. Pro ČT je ovšem důležitá reakce na téma a moderování. Témata i lidé na "horké židli" byli předmětem četných připomínek, zajímavé je, že zatímco výkony M. Šímy bývají kritizovány dosti často, jakoby ubývalo výtek na adresu M. Jílkové, a to přesto, že jí bývá vytýkána zaujatost pro ten či onen názor, stranění účastníkům a některé znaky arogance a agresivity, kterou neumí skrývat. Stále trvají pochybnosti o prostupnosti telefonem nebo předem domluveného diváckého obsazení telefonu. Zdá se, že Aréna postupně získává kladné hodnocení a oblibu vůbec.

Sportovní redakce

Zde je velmi patrný dopisový úbytek, který nebyl pravděpodobně zapříčiněný relativně chudými událostmi velikosti MS nebo Olympiády. Sportovní redakci je vytýkána malá fantazie v prezentaci sportovních událostí, patrný je nástup Novy, která se ukázala nejen asertivnější, ale také v tvorbě nápaditější.

Producentské centrum publicistiky a dokumentaristiky

Suverénně v četnosti dopisových ohlasů vede Receptář (664 dopisů). Následuje Rodinný magazín (424) a Nedej se (243). Mezi hojné patřila Katedrála o třech dějstvích, Karle přepni to, Nedělní ráno, Křesťanský magazín.

Obsahy dopisů se u těchto pořadů týkaly spíše obsahu nežli formy jeho prezentace. Přitom se celkové četnosti ohlasů ve srovnání s loňskem významně nezměnily.

Producentské centrum uměleckých pořadů

Kuřátka na své oblibě neztratila, což je podle našeho soudu způsobeno malou konkurencí pořadu podobného typu.

Ve velké oblibě cílové skupiny je pořad Chcete mě? a magazín pro ženy Je jaká je. Kufr a S. magazín (Nadoraz patří rovněž mezi ty, o kterých a ke kterým se diváci velmi významně obrací písemně). Kufr je oblíbený a značná část dopisů míří přímo k panu Zedníčkovi. Mezi velmi úspěšné patří dále O poklad Anežky České, Černé ovce, Když nemůžu spát a Videostop. Mnohé další byly rovněž vítány pro svoje specifické zaměření a témata, která jsou pro veřejnoprávní televizi typická a společensky potřebná. (To je Šoubyznys, Šaráda, Křížová cesta, Skrýše a skála či Herecké vzpomínání).

Producentské centrum převzatých pořadů

Zde se objevuje opakovaně žádost diváků o filmy a seriály, které již byly odvysílány a které diváky zaujaly. Jedná se o díla kvalitní a typicky veřejnoprávní. Patří mezi ně díla světové kinematografie i velké postavy stříbrného plátna naší i zahraniční tvorby. Je ovšem jasné, že pisatelé neznají obtíže, které jsou nezřídka pro ČT jen málo překonatelné, chce-li díla uvést na obrazovku. Spektrum žádostí je velmi rozmanité a potěšující, neboť vypovídá o kvalitě a nárocích diváků.

Nejvíce dopisů se týkalo cyklu režiséra Maryšky "Zač jsme bojovali", dále pak pořadu "Trend a FPP".

Závěr

Velmi důležité byly divácké dopisy, které se týkaly ČT2. Pisatelé se obávali možného ohrožení její existence a s velkým uspokojením přijali rozhodnutí Parlamentu o jejím zachování pro ČT. Obecně je ČT2 považována za okruh vysoce kvalitní, a i když divácky náročný, za nesmírně potřebný pro kulturní tradice naší země. Stesky samozřejmě míří od těch, kteří ČT2 zatím nemohou přijímat.

Dopisové oddělení rovněž konstatuje, že stesky a kritika ČT kvůli násilí a přemíře sexu ustávají, a to i proto, že ve srovnání s Novou je Česká televize velice "krotká".

Kontakt s diváky formou dopisů představuje významný zdroj informaci nejen kvantitativní, ale též kvalitativní. Reprezentuje celou škálu názorů postřehů a forem komunikace, která je pro ČT nenahraditelná. Rada ČT pokládá za účelné využít dopisového ohlasu i na obrazovce v tradicích "Listárny" s novým designem, ve formě, která by kontakt diváků podpořila a rozhojnila. Když televize s diváky osobně rozpráví, vztah k ní nepochybně sílí a roste. Domníváme se, že v tomto směru existují v "public relations" České televize značné rezervy.

2. 3. OBRAZ ČT V ČESKÉM TISKU

Televizní program i problémy ČT byly již tradičně námětem četných úvah, recenzí, analýz, zamyšlení a glos v českých denících a týdenících. Nejvíce podnětů přinášejí zvláště Lidové noviny a příloha Literární noviny, dále pak zejména Práce, Mladá fronta dnes, Český týdeník a Svobodné slovo. Příležitostně se objevují články vztahující se k činnosti ČT také v Denním telegrafu, RT Rovnosti, Katolickém týdeníku a Mostech.

Rada ČT měla stejně jako v předešlých letech možnost sledovat publicistiku o České televizi ve všech celostátních denících a dalších významnějších periodikách. Věnovala pozornost zejména kritickým výhradám z pera renomovaných publicistů a používala je jako významných podkladů pro vlastní činnost.

Televizní publicistice se nejvíce věnují V. Just, J. Foll, A. Pilátová, P. Pavlovský a M. Spáčilová - jejich příspěvky bývají pravidelně nejzajímavější a nejpodnětnější.

Pisatelé většinou velmi příznivě hodnotí publicistické pořady jako "Posezení s Janem Burianem", "GENUS", "Studio Netopýr", a cyklus "Nedej se"; obecně pak českou dokumentaristiku, jež si tradičně udržuje žánrovou pestrost i profesionální zpracování, čímž Česká televize nepochybně přispívá k naplnění svého veřejnoprávního poslání. Naproti tomu vážné výhrady vyslovují k formátu i moderování pořadu "Debata" a ke způsobu vedení diskuse, roli komparsu a telefonickému hlasování v pořadu "Aréna". Příznivou odezvu má též pozoruhodný "nejdelší seriál" - nekomentované vysílání všech dílů Čs. filmového týdeníku (1995 - 2040 - úhrnem 2379 dílů!).

Za další významné počiny veřejnoprávní televize označili zejména tyto pořady resp. cykly: "Netvor jménem Stalin", "Filmový klub", "Leni Riefenstahlová", "Bylo nás pět", "Čtyři okamžiky ticha", "Lapidárium", "Generál Eliáš", "Německý uprchlík", "Fritz Neubauer", "Zač jsme bojovali", "O poklad Anežky České", "Šeřík, spravedlnost a čas", "Krvavý chomout", "I černí mají červenou krev" a "Muž v pozadí".

Velmi příznivě byla hodnocena skladba programu v období velikonoc, 50. výročí druhé světové války, vánoc a Silvestra. Všichni pisatelé se shodují, že právě při těchto příležitostech ČT plnila své veřejnoprávní poslání příkladně. Vcelku pozitivní odezvu publicistů vzbudil pravidelný Křesťanský magazín, zvláště když nezaujatě pojednával o kontroverzních tématech (případ "katedrála sv. Víta").

Rozpornou odezvu vyvolaly přenosy parlamentních interpelací. Kritika ovšem míří spíše na chování poslanců na obrazovce; nikoliv na fakt, že ČT tyto přenosy zařadila. K tomu je třeba poznamenat, že Rada ČT velmi usilovala o zavedení pravidelných přenosů z Parlamentu a obdržela na podporu svého stanoviska též řadu petičních výzev, zejména od základních organizací Konfederace politických vězňů. V uplynulém roce se v tisku jen výjimečně vyskytly výhrady k porušení objektivity ČT vůči zastoupení parlamentní koalice a opozice na obrazovce; velké výhrady k nedostatečné prezentaci měly ovšem neparlamentní strany.

Politická satira je bohužel na obrazovce ČT zastoupena jen příležitostně, ač Rada ČT od počátku své existence takové pořady jednoznačně podporuje - požaduje však jejich kultivovanost. Ve shodě s názorem Rady je publicisty velmi dobře přijímán občasník Milana Markoviče "Na šikmé ploše"; publicisté se většinou příznivě vyjadřují o neméně sporadické " Česká sodě". Naproti tomu pořad "S politiky netančím" budí ostrou až zdrcující kritiku bezmála jednomyslně (na rozdíl od výrazně příznivého přijetí diváky).

V závěru roku 1995 se řada publicistů i osobností kulturního života vyslovovala k otázce zachování dvou vysílacích okruhů pro veřejnoprávní televizi v souvislosti s přípravou potřebné novely zákona o České televizi. Velmi ostře se proti současné náplni programu ČT1, jenž je údajně koncipován jako program komerčních televizí, vyslovoval zejména J. Jakl, jenž např. dokonce konstatoval, že "ČT dává přednost komerčnímu efektu a příslušné kontrolní mechanismy jí v tom nejsou schopny zabránit". Tyto extrémní názory však žádní další publicisté nepodpořili - naopak v přímé reakci na Jaklovy úvahy se vyslovili ve prospěch stávajícího duálního systému a příslušného rozvoje veřejnoprávní televize (např. J. Foll, V. Just, M. Spáčilová). Snad nejvýstižněji to vyjádřil spisovatel P. Kohout, který připomněl, že ve všech civilizovaných evropských zemích má veřejnoprávní televize zcela samozřejmě nejméně dva programy. "Napadat to mohou jen lidé nevelké inteligence, anebo ovšemže placení lobbisté", prohlásil doslova.

3. 1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O RADĚ ČT

V roce 1995 Rada pracovala v tomto složení:

RNDr. Jiří Grygar, předseda

Karel Steigerwald, místopředseda

Mgr. Jiří Zajíc, místopředseda

Ing. Leopold Hajíček

PhDr. Jiří Růžička

Vladimír Svoboda

Jan Trefulka

František Trnka

PhDr. Jaromír Zemina

tajemnice Jiřina Marcinová

sekretářka Jana Kamicová

Rada měla 39 zasedání, z toho jedno (18. 9.) v Mikulově s pracovníky brněnského studia ČT a jedno (1. 12.) v Ostravě s pracovníky ostravského studia. Prakticky všech jednání Rady se zúčastnil generální ředitel České televize Ivo Mathé, případně jím pověřený zástupce (programový ředitel, ekonomický ředitel nebo ředitel provozu a techniky).

V květnu navštívila Radu ČT paní Olga Havlová, aby projednala možnosti působení České televize při podpoře charitativní činnosti, občanské solidarity a citlivosti k potřebným.

Rada v průběhu roku jednala se zástupci firmy Coopers & Lybrand, se Stálou komisí pro sdělovací prostředky PS PČR, s Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, s Výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR, s poslaneckým klubem ODS, ODA, ČSSD, LB a KDU-ČSL, se zástupci Folklorního sdružení ČR, Českého svazu bojovníků za svobodu, Sdružení domácího odboje a Československé obce legionářské aj.

Jako ve všech předchozích letech, uspořádala Rada 24. 5. na Kavčích horách tiskovou konferenci o své činnosti. Většina členů Rady vystoupila v pořadu Setkání s obrazovkou. Někteří členové, zejména J. Grygar, J. Zajíc a J. Růžička napsali články o problémech ČT a Rady do denního tisku, především do Lidových novin.

J. Růžička reprezentoval Radu na World Summit on Television and Children 12. - 17. 3. v Melbourne, kde přednesl Zprávu o výskytu násilí na obrazovce v ČR, a na 7. evropském televizním a filmovém fóru 2. - 4. 11. na Krétě, s příspěvky Mediální situace v České republice a Stav dětského vysílání v ČT.

Někteří členové Rady se zúčastnili debaty FITES o ČT2 2. 5. v Praze a konference Public Broadcasters International 20. - 22. 6. v Praze.

Rozpočet a čerpání rozpočtu Rady ČT v roce 1995

Rozpočet Rady České televize byl sestavován na začátku roku 1995 na základě předpokládaných výdajů (s přihlédnutím ke skutečnosti v roce 1994).

3. 2. PŘEHLED EXTERNÍCH ANALÝZ VYŽÁDANÝCH RADOU ČT

Rada si vyžádala v roce 1995 tyto odborné analýzy:

S těmito analýzami byli prostřednictvím generálního ředitele ČT seznámeni pracovníci, jichž se to týkalo. Tyto analýzy jsou k dispozici v sekretariátu Rady ČT na Kavčích horách.

3. 3. DŮLEŽITÉ ZÁVĚRY Z JEDNÁNÍ RADY ČT V PRŮBĚHU ROKU 1995

A) Podněty

Jednáním s poslaneckými kluby přispěla Rada k tomu, že PS PČR definitivně přidělila okruh ČT2 České televizi. Rada také poskytla Parlamentu dostatečně průkazná data, na základě kterých PS PČR rozhodla zatím ponechat ČT dosavadní rozsah vysílacího času pro reklamu.

Rada trvale sledovala způsob, kterým ČT zpracovává základní témata, na jejichž důležitost pro veřejnoprávní televizi upozornila Rada v roce 1994 (celkem 12 okruhů - viz Výroční zpráva Rady České televize v roce 1994).

Na základě podnětů Rady vypracovalo programové vedení ČT zásadní úvahu o hodnotové orientaci ve vysílání ČT.

Rada kladla zvláštní důraz na etiku práce ČT a na její kulturnost. I s přihlédnutím k připomínkám Rady v tomto směru byl modifikován Statut ČT a vytvořen Kodex ČT.

Rada soustavně věnovala pozornost kultivaci myšlení v ČT. Proto také uspořádala setkání tvůrčích pracovníků ČT s předsedou AV ČR prof. R. Zahradníkem a s předsedou Rady pro popularizaci vědy prof. V. Schreiberem, věnované smyslu a charakteru vědecké práce v dnešní době.

Rada konkrétně přispěla k zlepšení Teletextu ČT (přidání rubriky Knihy).

Na sklonku roku Rada vypracovala strategii své činnosti pro zbytek svého funkčního období (do února 1997):

a) navenek

- PS PČR: do voleb 1 až 2 setkání s Výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PS PČR, s tím, že předem bude domluven konkrétní obsah

- veřejnost: prostřednictvím ČTK, ČTA a ČT pravidelné informace o stanoviscích Rady

b) vůči ČT

přednostní sledování těchto tématických okruhů:

- mezilidské vztahy (zvláště rodina a svět dítěte)

- výchova k demokracii

- věda, vzdělávání a kultivace myšlení

- život na venkově a v regionech

- ekologie

speciální důraz na zpravodajské a diskusní pořady (Debata a Aréna)

systematické posuzování veřejnoprávního působení ČT významnými osobnostmi

B) Důležitější doporučení:

1) Rada diskutovala o použití skrytého mikrofonu v pořadu Události 24. 1. 1995, kdy redaktor uveřejnil telefonický rozhovor náměstka financí ČR M. Téry se zpravodajem ČT.

Závěr:

Rada se shodla na tom, že pokud ČT dostane záznamy o konkrétních osobách bez jejich vědomí, mohou být používány nanejvýš v podobě citace. Zvukové a obrazové záznamy, které byly pořízeny bez souhlasu konkrétních osob mohou být odvysílány pouze s písemným souhlasem GŘ.

2) Rada jako důsledek konzultací s firmou Coopers & Lybrand o kvalitě řízení České televize požádala GŘ, aby ji poskytl do 30. 8. 1995 jako podkladový materiál přehled nástrojů, pomocí kterých ČT tuto kvalitu sleduje a snaží ji zlepšovat.

Závěr:

Splněno; v roce 1996 je dále sledováno.

3) Účast České televize v tzv. "rumové aféře"

Závěr:

Rada doporučila ČT, aby se vrátila k rekapitulaci "rumové aféry" - jako příkladu manipulace s médii.

ČT se stala obětí dezinformace, jejímž zdrojem byl tehdejší vrchní kriminální komisař Jadrný (doporučil J. Zikmunda jako svědka).

Doposud nebylo uspokojivě splněno - Rada bude urgovat.

4) Rada obdržela několik petic se žádostí o pravidelné přímé přenosy ČT ze zasedání PČR.

Rada si vyžádala od GŘ návrh zajištění vysílání záznamů z plenárních zasedání PS PČR.

Závěr:

Výsledkem jsou přenosy interpelací z PS PČR od září 1995.

3. 4. ZÁVAŽNĚJŠÍ STÍŽNOSTI A JEJICH ŘEŠENÍ

1) Rada obdržela stížnost na vysílání pořadu "Nedej se!" od firmy Punkva Region s. r. o. - Moravský kras.

Řešení:

V pořadu dostal možnost vystoupit v ČT ministr životního prostředí František Benda, který podle názoru Rady uvedl věc na pravou míru.

2) Rada obdržela dopis od předsedy vlády Václava Klause v souvislosti s odstoupením ČT od plánovaného přenosu diskuse mezi představiteli vlády a zástupci lékařské veřejnosti o aktuálních problémech ve zdravotnictví.

Řešení:

Předseda Rady podle zjištěných informací odpověděl předsedovi vlády dopisem, ve kterém vysvětlil, že došlo ke dvěma vážným nedorozuměním:

- vedení ČT akci mylně pochopilo jako iniciativu vlády, ačkoliv prvotním iniciátorem byl zřejmě prof. Höschl

- v průběhu realizace došlo také k významnému posunu původního záměru, že půjde o setkání vládních činitelů s představiteli lékařů z celé republiky a ze státního i soukromého sektoru.

I když členové Rady projevili určité porozumění pro obavy vedení ČT z nedostatečně reprezentativního zastoupení lékařské obce (lékařů, kteří služebně nepodléhají děkanovi resp. ředitelce Vinohradské nemocnice, soukromých a mimopražských lékařů), přesto považovala Rada obavy GŘ z porušení paragrafů jím citovaných zákonů i Statutu ČT za nepřiměřeně úzký výklad.

3) Stížnost poslance PČR J. Sourala (LB) na vynechání informace o návštěvě zástupců LB u prezidenta republiky v hlavním zpravodajském pořadu ČT Události.

Řešení:

Šlo o poměrně ojedinělý případ zaviněný časovým omezením a nikoliv diskriminací strany LB, jejíž názory jsou v ČT častokrát prezentovány.