(pokračuje Svoboda C.)
Potřeboval bych vědět konkrétní údaje, protože mluvíte o tom, že se stává často a v mnoha případech, nevím, o co jde, protože mám informaci jen o jednom zasedání krajské volební komise. Myslím si, že tady k ničemu nedošlo, co by narušilo chod voleb, všechno běží naprosto v pořádku. Pokud je tu nějaký konkrétní případ, tak prosím, aby bylo uvedeno konkrétní datum, místo a abych já věděl, o co přesně jde, to je možné vyšetřit, ale žádný signál a jinou stížnost než tuto interpelaci nemám. To je k tomu.
Jinak se ohrazuji proti tomu, že nemám nic jiného na starosti nebo se starám o jiné věci, např. o hájení nelegitimně zvoleného prezidenta. Prezident republiky je naprosto legitimně zvolen, nevím, proč by měl být zvolen nelegitimně, je zvolen řádně podle ústavy.
(Šum v části sálu.)
Ano, je řádně zvolen, podle ústavy, o tom já nepochybuji, už jsem i s panem poslancem Vikem mluvil o tom, že bychom neměli mluvit o tzv. první dámě, protože manželka pana prezidenta je první dámou, i když už ne pro nic jiného tak proto, že je jeho manželkou, přísluší jí oslovení první dáma, nevidím v tom žádný problém. Nevracel bych se k tomuto problému tzv. první dáma. Myslím si, že bychom měli navzájem slušně oslovovat jak pana prezidenta, tak jeho manželku. To ale s přípravou voleb nesouvisí, a kdyby tato otázka nebyla nastolena některými kolegy v Poslanecké sněmovně, tak bych se tím nezabýval, ani otázkou první dámy republiky, ani bych se nezabýval jinými otázkami, kdyby tyto otázky nebyly nastolovány, tak bych na ně nereagoval.
Pokud je tu nějaký zcela konkrétní případ, tak stačí to písemně podat, protože zákon o volbách zná přesné mechanismy, jak kontrolovat rozhodnutí nebo pochybení technického charakteru, která probíhají, jsou tam zástupci všech politických stran. Kromě této interpelace, která pro mě není moc konkrétní, nejsem schopen na to lépe odpovědět, protože bych potřeboval něco konkrétnějšího a jiný signál nemám. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Smetana s doplňujícím dotazem.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane ministře, tyto nedostatky, co se týká pozvánek na první zasedání krajské volební komise, v každém případě byly zjištěny v jižních Čechách a severní Moravě a mám signály, že pozvánky na první zasedání krajské volební komise byly doručeny až v den, kdy se první zasedání konalo, tzn. 13. května.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Zdeněk Krampera s interpelací na pana místopředsedu vlády a ministra zahraničí Jaroslava Šedivého ve věci občanství v Evropské unii.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, podle smlouvy o Evropské unii, části druhé, občanství Evropské unie, čl. 8, odst. 1 - cituji: "Tímto se zavádí občanství Evropské unie. Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem unie." - vznikne po případném přijetí České republiky do Evropské unie pro nás jako malý stát velice nepřehledná a složitá situace. My budeme čelit přívalu velkého množství cizinců na naše území a ztrátě národní identity.
Podle článku 8 B pak každý občan unie pobývající v členském státu, jehož není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecných volbách v členském státu v němž pobývá. Proto může dojít i k situaci postupného návratu sudetských Němců, aniž by byly dotčeny dekrety prezidenta Beneše. Sudetští Němci pak mohou opět ovládnout pohraniční města, a to zcela v souladu s výše uvedeným zákonem o občanství Evropské unie. Uvědomujete si tento nebezpečný do budoucna reálný stav? Proč se vláda nezasadí alespoň o vydání smlouvy o Evropské unii?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan ministr zahraničí.
Místopředseda vlády ČR Jaroslav Šedivý: Pana předsedající, paní a pánové, je to pro mě zážitek mluvit k prázdným lavicím, nicméně odpovídám na interpelaci pana poslance Krampery. Občanství Evropské unie zavádí smlouva o založení Evropského společenství ve své části druhé, jak jste citoval, občanství unie, článek 8 a následující. Podle této smlouvy každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem unie. Občané unie požívají práv poskytnutých jim touto smlouvou a podléhají povinnostem jim uloženým. Amsterodamská smlouva z roku 1977 - podotýkám, není dosud ratifikována - výslovně uvádí, že občanství unie doplňuje, ale nijak nenahrazuje občanství národní. Vztah občanů k Evropské unii se uskutečňuje jako vzájemně podmíněný proces. Existuje řada ustanovení, která upravují vztah unie k jejím občanům, volný pohyb osob, právo usazovat se a právo pobytu byly zakotveny nejpozději od počátku zavádění vnitřního trhu, i když tento proces ještě pokračuje.
Maastrichtská smlouva s ohledem na záměr vytvořit Evropu občanů systemizovala dosavadní ustanovení a zavedla některé nové akcepty. Kromě toho stanoví, jaká práva má občan unie. Právo na svobodný pobyt, aktivní a pasivní volební právo při volbách do Evropského parlamentu, ale také, jak jste citoval, do komunálních orgánů nezávisle na státní příslušnosti v rámci unie. Právo na ochranu diplomatickými nebo konzulárními orgány kteréhokoli členského státu na území třetí země, v níž členský stát, jehož je daný občan státním příslušníkem, nemá své zastoupení, dále je to petiční právo k Evropskému parlamentu v záležitostech spadajících do působnosti Evropské unie, právo předkládat stížnosti týkající se případů nesprávnosti v činnosti orgánů a společenství u ombudsmana.
Nová úprava smlouvy od založení Evropského společenství podle Amsterodamské smlouvy také jednoznačně stanoví, že jakékoli podání orgánům a institucím unie může občan napsat v jednom z oficiálních národních jazyků a v tomtéž jazyce má nárok na odpověď. Podnikatelé mají rovněž získat právo na informace související s šetřením komise ohledně jejich hospodářské činnosti a na jejich ochranu proti zneužití třetími osobami. Kromě toho jsou ve smlouvě o Evropské unii poprvé zahrnuty i politické strany, které mají také přispívat k utváření evropského povědomí. Jsou tam zachyceny principy subsidiarity atd.
Historií evropského sjednocování provází hledání účinných nástrojů a mechanismů, umožňujících mírové soužití států a lidí, kteří v nich žijí, a to především v situacích, kdy se vzájemně střetávají rozdílné zájmy. Myšlenka Evropy občanů stála již u zrodu Evropského společenství. Časté jednostranné hodnocení Evropského společenství jako instituce založené v prvé řadě pro hospodářství popírá skutečnost, že základní záměr spočívá v tom, aby se stále zlepšovaly životní a pracovní podmínky občanů. Jakmile se uskutečnily první integrační kroky, bylo vyvinuto úsilí dát principu Evropa občanů také kodifikovanou podobu. Etapami zde bylo zavedení přímých voleb do Evropského parlamentu v roce 1979, četné programy podporující mobilitu a výměnu zakotvení občanství unie v Maastrichtské smlouvě a řada právních úprav, které mají občanům zajistit zvláštní míru ochrany, např. ochrana zdraví, spotřebitele apod.
***