Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
20. května 1998 v 9.01 hodin
Přítomno: 195 poslanců
(Schůze zahájena v 9.01 hodin.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, vítám vás při zahájení již šestého jednacího dne 25. schůze Poslanecké sněmovny.
Dovolte mi, abych vás jako obvykle nejdříve seznámil s omluvami poslanců a vlády. Z poslanců jsou omluveni páni poslanci Kalus a Zaorálek, z vlády jsou omluveni páni ministři Kühnl, Šedivý, Roithová a Stropnický. Tolik k omluvám.
Současně vám sděluji, že pan poslanec Jičínský má náhradní kartu č. 3. Prosím všechny, kdo rovněž disponují náhradní kartou nebo žádají o její vydání, aby mně to laskavě oznámili. Současně vás prosím, abyste se přihlásili svými registračními kartami. Pan poslanec Jiří Novák mi patrně chce sdělit číslo své náhradní karty a oznamuje mi, že je to číslo 5.
Dohodli jsme se již včera, že prvním bodem našeho jednání bude
98.
Zpráva o výsledku šetření vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny
pro objasnění vztahů organizovaného zločinu a státní správy v tzv. olomoucké kauze
Usnesení této komise ze dne 12. května s příslušnou zprávou vám bylo rozdáno na lavice.
Jsem přesvědčen, že i pan poslanec Janeček a pan poslanec Holáň se mnou souhlasí. Děkuji.
Upozorňuji, že usnesení komise obsahuje také návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Pan poslanec Langer má náhradní kartu č. 6.
Prosím předsedu vyšetřovací komise pana poslance Zdeňka Kramperu, aby nás v souladu s § 48 odst. 2 jednacího řádu seznámil se zjištěními jeho vyšetřovací komise. Pane poslanče, máte slovo. Ostatní kolegy prosím o klid.
Poslanec Zdeněk Krampera: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, Zpráva o výsledku šetření vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění vztahů organizovaného zločinu a státní správy v tzv. olomoucké kauze.
Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění vztahů organizovaného zločinu a státní správy v tzv. olomoucké kauze byla zřízena usnesením Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 704 na její 22. schůzi dne 27. 2. 1998 s tím, že v ní bude působit 12 poslanců, a to 4 poslanci z ČSSD, 2 z ODS, 2 z US, po jednom z ODA, KDU-ČSL, KSČM a SPR-RSČ. Na následující, tj. 23. schůzi dne 2. 4. 1998 zvolila 9 členů, a to pana Jaroslava Baštu, pana Františka Chobota, pana Michaela Kuneše, pana Miloše Titze z ČSSD, pana Františka Šnajdaufa z Unie svobody, pana Igora Němce z ODS, pana Oldřicha Kužílka z ODA, pana Vladimíra Procházku z KDU-ČSL a Zdeňka Kramperu ze SPR-RSČ, přičemž posledně jmenovaný byl usnesením téže schůze č. 745 ze dne 3. 4. 1998 zvolen jejím předsedou. Dalším usnesením č. 773 téže schůze ze dne 17. 4. 1998 byl zvolen její desátý člen, a to pan Jaroslav Gongol z KSČM, zatímco zbylí dva členové z klubů ODS a US nebyli svými kluby navrženi.
Pro funkci organizačního tajemníka byl Kanceláří Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uvolněn pan Jan Gabriel a pro funkci písařky a sekretářky v jedné osobě paní Jiřina Poppová. Výkonný aparát vyšetřovací komise, jejíž mandát byl stanoven do 10. 5. 1998, byl pak na jejím prvním řádném zasedání dne 14. 4. 1998 doplněn vyšetřovatelem Úřadu vyšetřování pro Českou republiku pplk. panem Petrem Vaňkem.
Vyšetřovací komise se sešla během svého působení na třech zasedáních, kde kromě organizačních záležitostí řešila a rozvíjela plán dalšího postupu šetření, zaměření především na výslechovou část. Na svém druhém zasedání dne 24. 4. 1998 zvolila do funkce místopředsedy pana Františka Šnajdaufa a do funkce ověřovatelů pana Františka Chobota a pana Vladimíra Procházku.
Vzhledem k důkazní složitosti, evidentní časové náročnosti a tomu naprosto neodpovídající délce mandátu byla vyšetřovací komise přes veškerou snahu schopna vyslechnout pouze 8 osob z řady nejméně 30 přímých aktérů podílejících se na olomoucké kauze, přičemž z důvodů objektivity a vyváženosti po 4 zástupcích z obou sporujících se stran. Všem vypovídajícím byl poskytnut dostatečný časový prostor k popisu událostí, poznatků a prožitků v rozsahu od 8 do 12 hodin. K serióznímu zhodnocení a jednoznačným závěrům by přitom bylo nutné vyslechnout nejméně dalších 15 osob, jež v ní sice přímo nepůsobily a nepůsobí, ale prováděly, případně provádějí její policejní vyšetřování.
O nutnosti výslechu dalších určitě nejméně 15 osob z řad nejužšího vedení Ministerstva vnitra České republiky, Policie ČR, Bezpečnostní a informační služby ČR, případně dalších orgánů státní správy nelze rovněž pochybovat.
Pro úplnost uvádíme, že se z časových důvodů nepodařilo vyslechnout ani osoby, o nichž bylo hovořeno při návrhu na vznik vyšetřovací komise a jež by údajně rády vypovídaly. Ze stejných důvodů nebylo možno jednat ani s osobami, které se po vzniku vyšetřovací komise na ni obrátily se žádostí o výslech.
***