(pokračuje Filip)
My nabízíme jakoby jakési řešení úkolu, ale nevíme, v jakém kontextu tento úkol je. To tady zmíněno nebylo. Myslím si, že to zcela jednoznačně chybí.
Nesouhlasím ani s tím, že situace je na čas vyřešena, jak bylo občas zmiňováno jak při prvním projednávání, tak dnes.
Já jsem přesvědčen o tom, že v tuto chvíli je před námi úkol, který má jiný charakter, než je udělat si jakousi botku pro to, abychom tam naši vojenskou nemocnici a jistě vysoce kvalifikované odborníky a kvalitní jednotku, která by dělala čest České republice, vyslali. Jde o to, že není zřejmé, jestli ta vojenská polní nemocnice bude sloužit kuvajtské armádě, nebo spojenecké armádě, nebo bude mít jiný charakter.
Nevím, jestli se pan ministr zahraničí dostatečně seznámil se zprávou zvláštní komise, která se zabývala připomínkami našich veteránů z první války v Zálivu. Myslím, že to je velmi poučné čtení, ale bohužel také trochu smutné nebo dokonce tragické. Bylo zřejmé, že nesprávností stanoveného úkolu naše jednotka v roce 1991 plnila jiný úkol, v jiné sestavě, v jiném prostředí, a dokonce v jiném zařazení. Jednotka, která byla vysílána jako jeden celek, byla rozdělena na dvě části a později byla ještě dále dělena, takže nebyla schopna plnit původní funkci, do které byla vyslána. Došlo tak k rozporu s usnesením tehdejšího Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a k plnění jiného úkolu, než pro který byla do zahraničí vyslána. To má obrovské mezinárodní konsekvence. Myslím si, že takový hazard by si Česká republika neměla dovolit.
Pokud jde o samotné rozhodnutí, já bych byl velmi opatrný, protože naše stanovisko - i když vím, že je vedeno snahou o rozhodnutí v době, kdy sněmovna také nemusí vůbec zasedat, a pan ministr zahraničí tady zmínil onen rizikový bod jednání - může znamenat v mezinárodní politice dokonce vážné narušení vztahů.
V českém právním řádu a ústavním systému je stále platný zákon č. 165/1950 Sb., na ochranu míru. Tento zákon vychází přímo z Charty OSN a jeho § 1 je poměrně striktní. Mám přece jen obavu, abychom nebyli obviňováni z toho, že jsme se pokusili rozrušit mírové soužití národů, a to tím, že jsme dali předem volné pole působnosti Armádě České republiky, aby byla vyslána do místa možného konfliktu. Mohlo by to být mezinárodním společenstvím chápáno jako podněcování k válce, a to je vážná věc. Zákon na ochranu míru je třeba respektovat a nehazardovat s takovými věcmi.
V tuto chvíli - aniž bych chtěl reagovat na některé věci, které podle mého názoru nesprávně prezentuje pan kolega Nečas jako vhodnou příležitost pro levicové poslance, aby tady dělali antipropagandu v souvislosti se vstupem do NATO - si myslím, že náš záměr je trochu jiný, a byl bych ochoten ho i odůvodňovat, ale pravděpodobně bych byl nařčen z toho, že zdržuji práci této sněmovny. Jenom podotýkám, že náš záměr v této věci je jiný. Pan předseda Nečas to ví, protože zná rozhodnutí výboru, že já jsem byl jediným, kdo byl ve zvláštní komisi pro naše veterány ze Zálivu.
Mám opravdu obavu z trochu jiných věcí, a proto nedoporučuji této sněmovně - a budu tak také hlasovat - aby schválila vládou předložený návrh k vyslovení souhlasu s vysláním polní nemocnice Armády České republiky na podporu mezinárodních sil při případné donucovací akci proti Irácké republice. Jsem totiž přesvědčen o tom, že návrh je věcně i mezinárodněpoliticky nesprávný.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Filipovi. Zazněl zde návrh na přerušení projednávaného bodu. Kolega Gross si přeje ho specifikovat? Není tomu tak. Do zítra ráno? My zde ovšem už máme určeno jedním z minulých hlasování, že zítra začneme bodem č. 98, takže bychom případně mohli pokračovat po něm. Dobře.
Jsou nějaké námitky, abychom postupovali tímto způsobem? Jestliže ne, dovoluji si využít své pravomoci předsedajícího a přerušit pro tento okamžik projednávání tohoto bodu. Děkuji panu ministrovi zahraničí a předsedovi výboru jako zpravodaji.
/Pokračování v projednávání bodu 29 viz turn 205./
Dámy a pánové, rozhodli jsme o tom, že zhruba v 16 hodin dnešního dne budeme projednávat bod
26.
Stanovisko předsedy vlády ke garancím
poskytnutým bývalým ministrem financí Ivanem Kočárníkem
České pojišťovně a České spořitelně
Dovolím si nyní požádat předsedu vlády pana Josefa Tošovského, aby se k tomuto bodu ujal slova.
Předseda vlády ČR Josef Tošovský: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vláda na svém zasedání dne 18.května 1998 projednala záležitost týkající se garancí poskytnutých bývalým ministrem financí Ivanem Kočárníkem České spořitelně a České pojišťovně.
Pokud jde o záležitost týkající se České spořitelny, byla vláda seznámena s obsahem listiny o poskytnutí záruky vystavené dne 22. prosince 1995 bývalým ministrem financí Ivanem Kočárníkem, v níž za Ministerstvo financí České republiky prohlašuje, že České spořitelně, a.s., se sídlem Praha 1, Na příkopě 29, budou uhrazeny ztráty, které jí vzniknou z pohledávek za AB banku, zahrnující poskytnuté a nesplacené mezibankovní úvěry a depozita, včetně příslušenství, a to až do celkové výše 4,1 mld. Kč, s tím, že tato záruka se poskytuje do konce roku 1998.
Na svém zasedání vláda konstatovala, že při vystavení listiny o poskytnutí záruky z 22. prosince 1995 ministrem financí Kočárníkem za Ministerstvo financí, a to a.s. Česká spořitelna, za ztráty, které této akciové společnosti vzniknou z pohledávek za a.s. AB banka, nebyly dodrženy všechny nezbytné zákonné podmínky, a uložila ministru financí zpracovat a vládě do 31. května 1998 předložit návrh nově formulovaného závazku státu vůči akciové společnosti Česká spořitelna.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, nyní mi dovolte uvést vysvětlující osobní pohled týkající se garance vystavené ve prospěch České spořitelny z titulu své bývalé funkce.
Při posuzování věcné podstaty uvedeného problému je nezbytné vyjít z tehdejší situace v bankovním sektoru. Ve druhé polovině roku 1995 se stupňoval tlak na řešení obtížné situace některých českých bank, který vyústil v realizaci tzv. konsolidačního programu.
***