(pokračuje Šedivý)
Oblast Blízkého východu je permanentním zdrojem nestability, na čemž má podstatný podíl irácky režim Saddáma Husajna, který svým arzenálem zbraní hromadného ničení ohrožuje nejen okolní země, ale i vlastní obyvatelstvo.
Doufám, že Česká republika přispěje svou účastí k mezinárodní koalici, k zachování účinného nátlaku na Irák tak, aby splnil své závazky, aby bylo zabráněno vzniku válečného konfliktu.
Naše účast v této akci má velice silný i mezinárodní dopad a kladné hlasování této sněmovny bude velice kladně posuzováno i z hlediska zahraničněpolitického. Žádám vás proto o souhlas s návrhem vyslání polní nemocnice armády České republiky do Kuvajtu pro případ konfliktu mezinárodního společenství s Irákem.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, aby se nyní ujal slova zpravodaj výboru pro obranu a bezpečnost poslanec Petr Nečas, předseda tohoto výboru, a informoval nás o výsledku jednání.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval o jednání výboru pro obranu a bezpečnost, který se zabýval vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu České republiky souhlas k vyslání polní nemocnice armády České republiky na podporu mezinárodních sil při případné donucovací akci proti Irácké republice.
Musím konstatovat, že výbor pro obranu a bezpečnost se touto problematikou zabýval důkladně a zabýval se jí opakovaně, na základě usnesení Poslanecké sněmovny, která vrátila tento návrh zpět výborům. Výbor přijal usnesení, které vychází ze svého původního návrhu, se kterým bych si vás dovolil seznámit, ve kterém výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby souhlasila s tím, aby vláda - po vyhodnocení momentální situace a na žádost kuvajtské vlády - vyslala polní nemocnici armády České republiky v počtu do 80 osob na dobu nepřekračující šest měsíců na podporu mezinárodních sil při případné donucovací akci proti Irácké republice.
Chci říci, že tento text je modifikován proti předchozímu usnesení posledního jednání Poslanecké sněmovny tím, že zde přibyla pasáž, která říká, že k tomuto vyslání by mělo dojít na žádost kuvajtské vlády. Musím říci, že tato formulace byla zpravodajem výboru navržena jako vstřícný krok vůči části levicové opozice. Výbor přijal návrh tohoto usnesení poměrně jednoznačně. To se tedy týká jednání výboru pro obranu a bezpečnost.
Jako zpravodaj musím předložit politicky neutrální zprávu, politicky neutrální hodnocení, to znamená, že se svým názorem, jako poslance parlamentu, vystoupím v řádné rozpravě.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: O výsledku jednání zahraničního výboru nás bude informovat jeho zpravodaj poslanec Jiří Payne. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji pane předsedající za udělení slova. Vážená sněmovno, zahraniční výbor se na 24. schůzi dne 29. dubna opakovaně na žádost sněmovny zabýval tímto projednávaným tématem. Při prvním projednávání zahraniční výbor doporučil, oproti vládou navrženému textu usnesení, dva pozměňovací návrhy.
První z nich vycházel z toho, že mandát, který sněmovna uděluje, by měl mít nějaké společné časové omezení - mandát není udělen na věky věků, ale je udělen na dobu určitou. V původním usnesení zahraničního výboru, se kterým jsem sněmovnu již seznámil, stálo, že vyslání jednotky se musí odehrát nejpozději do 1. 9. 1998. Vzhledem k tomu, že mezitím od prvního projednávání uplynul zhruba měsíc do druhého projednávání, zahraniční výbor na svém druhém jednání o této věci plně setrvával na původním mínění a přijal usnesení, že potvrzuje své usnesení č. 143, ale přece jen provedl určitou změnu, protože mezitím došlo k časovému posunu, a doporučil tedy, abychom vyslovili souhlas s tím, že vyslání jednotky proběhne nejpozději do 30. 9. 1998. To znamená, posunul lhůtu o jeden měsíc s ohledem na to, že projednávání je o měsíc posunuto.
Pro úplnost připomínám, že již v prvním usnesení - a na tom zahraniční výbor trvá - bylo doporučeno, aby bylo řečeno, k jakému účelu je jednotka vyslána. Nevysíláme ji tam za účelem jakýchkoliv vojenských operací, ale s určitým mezinárodním mandátem. Z hlediska mezinárodního práva rozlišujeme celou škálu možností, s jakým právním postavením mohou být vyslány jednotky do zahraničí. Aby v této věci bylo zcela jednoznačné, o jaké vyslání se jedná, zahraniční výbor doporučil, jak při prvním a při druhém jednání na tom setrval a doporučil, aby text byl pozměněn tak, že tam bude přímo citován právní mandát, tzn. aby tam byla citována rezoluce Rady bezpečnosti 687, k jejímuž vynucování je celá akce plánována.
Celkem by v plném textu toto usnesení znělo: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí, aby vláda nejpozději do 30. 9. 1998 vyslala polní nemocnici armády České republiky v počtu do 80 osob na dobu nepřekračující 6 měsíců na podporu mezinárodních sil při prosazování plnění rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 687." Jedná se tedy o dva pozměňovací návrhy, o kterých bychom měli hlasovat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a otevírám rozpravu, nejdříve obecnou část. O slovo se přihlásil pan kolega Ransdorf. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, zdálo by se, že vyslání polní nemocnice do této konfliktní oblasti je spíš záležitostí, kterou bychom měli přejít bez většího zájmu, ale není tomu tak, protože určité rozpaky, které jsou kolem tohoto kroku, jsou dány tím, že tato záležitost je projevem rostoucí bezkoncepčnosti a nemohoucnosti české zahraniční politiky. Dá se říci, že Česká republika nemá už dlouhou dobu žádnou zahraniční politiku kromě toho, že sleduje toho největšího z velkých bratrů. Je to tedy jakási imitativní zahraniční politika, což se projevuje i v těchto konfliktních záležitostech, jako je otázka lidských práv, kde Česká republika dlouhou dobu projevuje přístup dvojího metru.
Především si musíme položit otázku, zda režim, který dnes existuje v Iráku, se změnil od doby, kdy západ v době íránsko-irácké války se přátelil s režimem, který existoval v Bagdádu. Vědělo se tehdy o tom, že levicová opozice je tvrdě postihována, že dochází k politickým popravám, že v této zemi jsou masově přesidlováni Kurdové do jim nepřiměřených a nezvyklých území, což má za následek genocidní důsledky. Vědělo se o tom, jak tvrdý a represivní tento režim je. Přesto byl Saddám Husajn v době války s Íránem váženým spojencem a pan George Bush se osobně zasazoval na konci 80. let, aby Irák dostal miliardovou půjčku v dolarech na nákup zbraní.
Je možné si také položit otázku, zda dvojí metr nepoužíváme i v problému rozšiřování zbraní hromadného ničení, protože v této oblasti je nejméně jeden stát, který odmítá přistoupit na kontrolní režimy u této otázky, zejména pokud jde o jaderné zbraně.
***