Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dostal jsem tajnou zprávu od všech televizí, že všichni poslanci, kteří kandidují znovu do sněmovny, jsou trvale snímáni ve sněmovně, jak tuto sněmovnu ruší. (Potlesk.)
Slova se ujme paní kolegyně Kolářová.
Poslankyně Milena Kolářová: Pane předsedající, dámy a pánové, já budu mluvit poměrně krátce. Chci pouze reagovat na to, k čemu se máme přiklonit, zda k senátnímu, či k původnímu parlamentnímu tisku.
Chtěla bych říci, že z věcného hlediska se mi zdá rozhodně lepší verze senátní. Nechci rozebírat všechny důvody, jistě máte přečtené argumenty, které pro to svědčí.
Chci se zmínit právě ještě o té věci, která zazněla zde, tj. problematika legislativní. Já jsem to konzultovala také, protože se jedná o to, že by zde mohl vzniknout určitý možný různý výklad § 16 odst. 4, jak naznačila paní kolegyně Fischerová. Nicméně mé legislativní stanovisko, které jsem obdržela, je takové, že tento výklad není vlastně zásadním problémem, neboť je možné, aby Ministerstvo financí vydáním prováděcí vyhlášky zajistilo předcházení výkladovým nejasnostem a sjednocení postupu v účetnictví. To říkám proto, že existují ještě názory, že tam úplný rozpor není. Takže pro mne není tento legislativní problém zásadní po konzultaci s právníky, a proto se přikláním k návrhu senátního znění, jak nám bylo předloženo. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou paní kolegyně Fischerová, připraví se pan kolega Špidla.
Poslankyně Eva Fischerová: V rámci faktické poznámky si dovolím připomenout, ano, Ministerstvo financí je zmocněno k vydání právní normy nižší účinnosti, a to nejen v oblasti způsobu hospodaření, ale i v oblasti účtové osnovy. Chtěla bych připomenout jedno podstatné, že zmocňovací ustanovení vychází ze zákona, kde je naprosto jasně limitováno, jakým směrem se právní norma nižší účinnosti bude ubírat. Musí být v souladu se zákonem a s vymezením, které je právě v § 16, novém odst. 4. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážení zástupci vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, při projednávání této zákonné předlohy jsme postaveni do situace, která je komplikovaná, protože i situace českého zdravotnictví je komplikovaná.
Při vyjednávání v kuloárech a klubech jsem zjistil, že existuje poměrně silná myšlenka o tzv. nulové variantě, tj. variantě, která by zamítla jak sněmovní, tak senátní verzi. Tuto myšlenku považuji za nebezpečnou a velmi nesprávnou.
Dovolte mi, abych velmi krátce shrnul důvody, které mne k tomuto závěru vedou.
V senátní verzi, která je reakcí Senátu na sněmovní verzi, je odmítnut pozměňovací návrh, který jsem předložil já a který hovoří o tom, že v případě, kdy vláda způsobí svým rozhodnutím schodek v systému veřejného pojištění, je povinen tento schodek uhradit stát státním rozpočtem. Argumentace, která směřuje proti mému pozměňovacímu návrhu, vychází z myšlenky, že není arbitr. To je omyl. Arbitrem, jako v řadě případů, je soud, obecný soud, a bohužel, v současné době to není správní soud, jak předpokládá naše ústava. Ale i to je jeden z dluhů vládní koalice. Čili arbitr je. Ale přesto všechno chápu, že tato myšlenka je myšlenkou průlomovou a že je myšlenkou, která pro řadu konzervativních poslanců je zcela nepřijatelná. To je pravděpodobně hlavní důvod, proč je odmítána sněmovní verze.
Proč je odmítána verze senátní, mi není zřejmé, protože ta představuje přijatelný, i když z mého hlediska minimální, kompromis. Tento kompromis je schopen přinést do zdravotnictví 3,6 miliardy do konce roku, v situaci, kdy proskakuje v novinách jedna zpráva za druhou, že velká zdravotnická zařízení nebo i střední nemocnice odkládají operace a začínají výrazně omezovat zdravotní péči. Tato verze je schopna přinést do zdravotnictví větší zdroje lepším výběrem pojistného na zdravotní pojištění. Je to dáno i tím - to není pouhé tvrzení, ale je to i krátká zobecňující zkušenost, protože podobná opatření jsou již uplatněna v sociální oblasti, kde skutečně působí. Tato verze je schopna zesílit vliv sněmovny a vlády na veřejnou pojišťovnu, na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, protože umožňuje odvolat ty členy správní rady, kteří jsou již bez mandátu, protože např. opustili práci na ministerstvu nebo přestali být členy těch organizací, které je delegovaly.
Chtěl bych upozornit, že jeden z těchto případů je např. bývalý náměstek Aleš Dvouletý, který působí ve správní radě, ačkoli už není zástupcem ministerstva. To je velmi podle mého názoru pochybné, a i v tomto zákon přináší lepší a pružnější řešení. Je tedy toho dost, abychom se sjednotili na alespoň minimálním kompromisu, kterým je senátní verze.
Myšlenka odmítnout obě z verzí znamená přejít k myšlence pouhého prodloužení platnosti zákona 48, ztratit veškeré výhody, které byly připraveny, a současně nastoupit velmi riskantní cestu, protože k vyhlášení legislativní nouze, což je jedna z možností, kterou bychom se mohli vydat, je potřeba shody vlády a vedení sněmovny. Tato shoda v této vypjaté době, podle mého názoru, není jistá. A bylo by krajně neodpovědné sázet stabilitu celého významného resortu na takto jedinou kartu.
Další řešení, o kterých se uvažuje, jsou řešení krajně sporná a je otázka, zda by vůbec byla v rámci právního systému a zda je v rámci našeho běžného jednacího řádu. Uvažuje se dokonce i o tom, že Senát po dva dny, kdy budou probíhat volby, by mohl učinit zákonné opatření ve smyslu ústavy. Podle mého názoru je toto vysloveně extenzivní a nepřijatelná interpretace.
Proto se musím vrátit k základnímu názoru. Jakýkoli jiný postup, než schválit některou z předložených verzí, je postup, kdy osud významného resortu sázíme na jednu kartu a vytváříme nepřijatelné hluboké riziko, které může možná být ve prospěch některých omezených lobbistických skupin, které uvažují o tom, jak narušit systém veřejného pojištění jako celek. A proto si myslím, vážené kolegyně a vážení kolegové, že je nutné si zachovat chladnou hlavu a uvážit alespoň onen minimálně možný kompromis, kterým je pro mne senátní verze. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím s tím, že budeme hlasovat o návrhu usnesení v 15.00 hodin.
***