(pokračuje Tošovský)
Skutečně nevidím nic mezi tím. Můj osobní názor - a říkám ho hned na začátku - je, že je to vhodná cesta pro naše občany. Jsem o tom plně přesvědčen.
Teď trochu obecněji. Případný vstup České republiky a dalších zemí do Evropské unie znamená definitivní překonání poválečného uspořádání Evropy. Už vstup naší země nebo budoucí vstup do některých jiných institucí toto pochopitelně mění, ale vstup do Evropské unie je v tomto směru velmi významný. Vstup má svoji jak politickou dimenzi, tak pochopitelně ekonomickou dimenzi. Má také svoje náklady a svoje výnosy a já souhlasím - a to je možná chyba - že se zatím nerozproudila velká a důkladná rozprava na veřejnosti o výhodách a nevýhodách vstupu České republiky do Evropské unie. Myslím, že v tom má předchozí vláda určitý dluh. Řeknu potom, co vše udělala naše vláda, ale tím netvrdím, že se nám podařilo udělat jakousi ofenzivu ve vztahu k veřejnosti, spíš to byly přípravy pro bilaterální jednání a tím jsme byli doslova zahlceni, myslím bilaterální jednání mezi vládou České republiky a Evropskou unií.
Jaké má vstup ekonomické výhody? Když budu velmi stručný, řeknu možnost zapojit se do velmi širokého trhu Evropské unie a mít výhody z toku zboží, služeb, informací, kapitálu apod. Musím také říci, že to otevírá možnost např. pro vzdělání, což je zejména pro mladé lidi a mladou generaci to nejdůležitější.
Dalšími výhodami - a teď bych mohl jmenovat mnoho dalších - je např. čerpání Fondu Evropské unie, které by nás mělo přiblížit a překlenout určité mezery, které jsou mezi námi a Evropskou unií. Vstup do Evropské unie má pochopitelně svoje náklady. Jsou to zejména náklady adaptace na vstup do Evropské unie, i když musím říci, že by bylo potřeba pečlivě rozlišit náklady, které stejně Česká republika bude muset vynaložit, aby byla konkurenceschopnou ekonomikou, a potom to rozlišit od dodatečných nákladů, které souvisejí s členstvím v Evropské unii.
V tomto kontextu bych ještě rád rozlišil - a je to důležité - vstup do Evropské unie a vstup do Evropské měnové unie, čili přijetí společné evropské měny eura. Jak víte, v podstatě je v této otázce v Evropské unii rozhodnuto.
Chtěl bych říci, co udělala vláda v posledních měsících a týdnech. Připravila poziční dokumenty, které vlastně formulují, jaká je pozice České republiky v jednotlivých resortech a sektorech ekonomiky a společenského života ve vztahu k Evropské unii, kde bude nutno žádat jakési derogace, tzn., že něco nebudeme moci přijmout nebo - chcete-li - naskočit na standardy a politiky Evropské unie, někde třeba bude nutno žádat některé lhůty na adaptaci, které mohou být kratší nebo delší.
První identifikace problémů jsou v zemědělství, v životním prostředí a v dopravě. Myslím, že zejména v životním prostředí a zčásti v dopravě nejde ani tak o to, že bychom nechtěli tyto standardy přijmout, ale je to zkrátka otázka peněz, zejména výdajů státního rozpočtu, a my si v krátkém čase přijetí standardů, které v Evropské unii jsou, nemůžeme dovolit. Proces musí být buď postupný, anebo musíme akceptovat přijetí určitých fondů apod. z Evropské unie, které by tento proces urychlily.
Dále naše vláda kromě pozičních dokumentů přijala a schválila národní program pro přípravu České republiky na členství v Evropské unii, který obsahuje krátkodobé a dlouhodobé priority v jednotlivých oblastech života, zejména ekonomiky, které Česká republika by měla splnit na cestě do Evropské unie.
Dále jsme připravili určitý mandát pro jednání naší delegace s Evropskou unií a sestavili negociační tým, který je jedenáctičlenný a který začal plně pracovat a podle potřeby bude dále rozšiřován o experty.
30. března byl zahájen přístupový proces pro 10 + 1 kandidátských zemí a o den později byl zahájen negociační proces pro užší skupinu 5 + 1 kandidátských zemí. Tou jednou zemí je myslím Kypr.
3. dubna byl zahájen tzv. screening ECU, což znamená porovnávání naší legislativy s legislativou Evropské unie, a zejména bude posuzována naše schopnost převzít závazky vyplývající z členství České republiky v Evropské unii. Budeme zkoumat, jak jsme daleko, jak rychle můžeme nezbytnou legislativu a závazky vyplývající z členství převzít. Pět zemí, které jsou v současné době v přípravě, se kterými byl tento tzv. screening zahájen, je kromě České republiky Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko a Kypr.
Naše strategie vstupu musí být velmi rozvážná, protože musíme zvážit, jak tempo, tak náklady vstupu a musíme tyto náklady dobře rozložit. Musím říci, že západoevropská úprava poměrů na trhu se musí zavádět takovým tempem, jak to vyžaduje a umožňuje schopnost naší země, nás všech přizpůsobit se novým poměrům. Zároveň bych chtěl říci, že by to mělo být velmi rychle.
K tomu, abychom v Evropské unii mohli obstát, k tomu je nutno dosáhnout pokroku v transformaci a těžiště úkolů není v nějaké negociaci s Evropskou unií mít výjimky, ale je to v našem domácím úkolu pokračovat v tzv. strukturálních reformách, a to co nejrychleji, s cílem zvýšit konkurenční schopnost naší ekonomiky. Pokusím se teď vysvětlit, proč dělám rozdíl mezi vstupem a členstvím v Evropské unii a Evropské měnové unii. Vstup do Evropské unie pro nás ještě znamená ponechat si možnost autonomní nezávislé měnové a zejména kurzové politiky. Kurzovou politikou se případně nedostatky v konkurenční schopnosti země dají do jisté míry napravit. V případě, že by Česká republika vstupovala do Evropské měnové unie, je potřeba vzít na vědomí, že bude čelit plné konkurenci, která v Evropské unii bude, a to nebude vůbec snadné. Pokud by se tedy konkurenční schopnost nepodařilo zvýšit, mohlo by to znamenat, že naše firmy, naše podniky, průmyslové společnosti, ale nejen průmyslové, by měly potíže obstát v této konkurenci. Pravděpodobnost bankrotů by mohla být velká. Tím by rostla nezaměstnanost, sociální problémy a dovedu si představit potom i politické problémy a politické otřesy v naší zemi.
***