Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi. O slovo se přihlásil pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, dosavadní průběh diskuse mě přesvědčuje o tom, že to je opravdu věc nelehká, přímo komplikovaná, a myslím, že nejpůsobivější z celé té debaty bylo vyznání kolegy Uhdeho, kterému jsem upřímně zatleskal. Mýlit se může každý a stejně tak se mohli mýlit i naši předchůdci.
Jinak ovšem, bude-li tímto stylem rozprava pokračovat dál, můžeme se dostat do situace, která byla příznačná pro jednu událost sezóny, která se stala v Londýně na konci sedmdesátých let minulého století. Doba vrcholně viktoriánská, a za událost sezóny bylo označeno to, že thajský orchestr, který tehdy navštívil Londýn, byl schopen zahrát britskou hymnu tak, že obecenstvo poznalo, že se jedná o britskou hymnu.
Dámy a pánové, bude-li pokračovat tato debata podobně, tedy rozkošatělým způsobem, dojde nepochybně ke zmatečnému výsledku této diskuse a pak se můžeme něčeho podobného dočkat i u nás, že budeme příjemně překvapeni, když orchestr zahraje naši národní hymnu, a my poznáme, že to skutečně národní hymna je.
Jinak bych chtěl k těm sporům, jaká byla původní verze, připomenout, že v roce 1948, když bylo výročí Univerzity Karlovy, byla vydána reprezentační sbírka k dějinám české hudby - mimo jiné část věnovaná obrození je tam také slušně zastoupena. A byla tam mimo jiné pořízena nahrávka originálního znění, které tam zpívá Bořek Rujan. Zjistíte, jak odlišné to je od běžně produkované verze při různých slavnostních příležitostech.
Myslím si, že už z tohoto důvodu bychom měli naši diskusi oprostit od nějakých emocí, od dá se říci různých odboček a směřovat k jasnému cíli, tj. odstranit onen průhledný a zde připomenutný omyl našich předchůdců. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi a vzhledem k tomu, že další přihlášky do rozpravy nejsou, konstatuji, že končím druhé čtení tohoto návrhu zákona. Děkuji panu poslanci Dostálovi, panu poslanci Prokopovi a přikročíme k dalšímu bodu, kterým je
11.
Návrh Senátu Parlamentu České republiky na vydání zákona,
kterým se doplňuje zákon České národní rady č. 133/1985 Sb.,
o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 328/ - druhé čtení
Z pověření Senátu předložený návrh odůvodní pan senátor Vladimír Zeman, kterého zde srdečně vítám. Prosím, aby se zabydlel v lavici zpravodajů a avizované odůvodnění - chce-li - využil, nebo nechce-li, může nechat tak, protože si vzpomínáme na jeho vystoupení zhruba před dvěma měsíci, kdy návrh odůvodňoval.
Předložený návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro obranu a bezpečnost, jeho usnesení jsme dostali jako tisk 328/2. Prosím, aby se zpravodaj Jan Žižka v tuto chvíli ujal slova.
Poslanec Jan Žižka: Vážený pane předsedající, pane senátore, dámy a pánové, v úvodu mi dovolte sdělení, které jsem měl učinit již v prvním čtení, protože od 1. 10. 1965 jsem profesionálním hasičem, a tudíž záležitost, kterou budeme projednávat, je mně bytostně známa přestože si přeji, aby se na mne tento zákon nebo tato novela nikdy vztahovat nemusela.
A nyní k věci.
Dne 26. 2. 1998 byl Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR projednáván sněmovní tisk č. 328, který byl postoupen do druhého čtení. Připomenu, že se jedná o návrh Senátu Parlamentu ČR na vydání zákona, kterým se doplňuje zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, uvedený ve sněmovním tisku č. 328, který řeší minimální potřeby v sociální oblasti profesionálních hasičů, a to zavedením odchodného a náhrady za ztrátu platu. Návrh zákona - jak již řečeno, byl přikázán k projednání výboru pro obranu a bezpečnost.
Usnesení výboru pro obranu a bezpečnost ze dne 15. ledna 1998 včetně zpřesňujících návrhů máte k dispozici pod sněmovním tiskem č. 328/2. Zároveň vás informuji, že ostatní výbory nepředložily žádné další návrhy.
Obdobně jako mnozí z vás, kolegyně a kolegové, jsem obdržel několik obsahově shodných dopisů od pracovníků hasičských záchranných sborů podniků. Všechny obsahují požadavek na zavedení shodných sociálních institutů i pro tuto kategorii tzv. podnikových hasičů.
Bohužel musím konstatovat, že jimi navrhované řešení, tedy rozšířit působnost novely na podnikové hasiče, přesahuje možnosti výše zmíněné novely. Zmíněný problém má dvě hlediska. Prvním je porovnání náročnosti a rozdílů v náplni práce tzv. státních a podnikových hasičů, tím druhým hlediskem je reálná možnost řešit problém v souladu s platným právním řádem ČR.
Pokud jde o prvé hledisko, shodnost náplně činnosti, je nutno konstatovat, že připomínky podnikových hasičů jsou v zásadě opodstatněné a bude nutné promyslet jejich budoucí řešení. Myslím, že by zcela po zásluze měly platit obdobné sociálně kompenzační instituty, jako např. u Armády ČR, Policie ČR nebo Vězeňské služby. Ty jsou - obecně řečeno - využívány u vojensky organizovaných sborů, ale právě s výjimkou hasičů.
Pokud však jde o druhé, právní hledisko, vzniká jiná a složitější situace. Důvod nemožnosti navrhovanou novelou rozšířit sociální instituty pro podnikové hasiče je dán odlišným právním postavením obou kategorií hasičů.
Podle § 5 zákoníku práce mohou být pracovněprávní vztahy příslušníků Hasičského záchranného sboru ČR upraveny odchylně, pokud tak stanoví zákon. Tuto odchylnou úpravu obsahuje samostatná část zákona o požární ochraně. Charakteristické pro tuto část je, že obsahuje obdobné povinnosti a omezení, které najdeme v zákonech o služebních poměrech příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, tedy policie, armády, BIS, vězeňské a celní služby. Těmito omezeními jsou pro příslušníky Hasičského záchranného sboru ČR např. možnost převedení nebo přeložení příslušníka, a to bez jeho souhlasu, na jinou práci, nebo do jiného místa výkonu služby v rámci organizace na dobu až jednoho roku, vyslání příslušníka až na dobu 30 dnů do jiného okresu k plnění mimořádných úkolů sboru, udělování kárných opatření, odlišné povinnosti ve vztahu k plnění rozkazu nadřízených, v odborné a fyzické způsobilosti, přísnější požadavky na podmínky přijetí, prodloužení zkušební doby apod.
K velmi podstatným omezením patří rovněž další možnost okamžitého zrušení pracovního poměru příslušníka nad rámec možností stanovených zákoníkem práce, a to v případě odmítnutí slibu nebo při odnětí hodnosti. Samotné odnětí hodnosti, které je ministr vnitra oprávněn provést přímo ze zákona a s nímž se váže okamžité zrušení pracovního poměru, má takto daleko tvrdší a rychlejší dopad na příslušníka Hasičského záchranného sboru ČR, než je tomu v případě zproštění hodnosti u složek ve služebním poměru, kde rozhodnutí přísluší soudu.
Na druhé straně na podnikové hasiče se vztahuje zákoník práce v plném rozsahu bez těchto zmíněných omezení.
***