(pokračuje Jičínský)
Vlády měly šest let na to, aby tento zákon připravily, a neučinily tak. Z tohoto hlediska je třeba ocenit iniciativu pana poslance Kužílka, že se podjal tohoto nesnadného úkolu. S tím je ale samozřejmě spojeno to, co jsem včera kritizoval jako vadu legislativního procesu, že určité věci, které mají být produktem legislativní iniciativy vlády, jsou nahrazovány činností poslaneckých iniciativ s tím, že samozřejmě poslanecké iniciativy nemohou postihnout všechna stadia jednání, která jsou spojena s návrhy připravovanými vládou. To není vada poslance Kužílka, to je vada vlády. Projevuje se to v tom, že až nyní, při projednávání tohoto návrhu zákona, se ukazuje řada problémů, které by měly být projednány v předběžných stadiích, než je návrh zákona vůbec předložen do legislativní rady vlády a než je předložen do parlamentu.
Říkám to obecně, protože i v rámci jednání o tomto návrhu zákona narážíme na určité problémy, které jednoznačně řešeny nejsou, resp. jejichž řešení vyvolává problémy. Upozorním na některé z nich.
Tento zákon o právu na informace stanoví vlastní proces. Je to specifický správní proces, nemá se na něj vztahovat právní řád. Nemám nic proti tomu, ale zároveň upozorňuji na určité problémy, protože přece jen tu jsou jisté otázky, které se normálně řeší podle zákona o správním řádu. Tady řešeny nejsou a mohou vznikat problémy, jak je to např. s doručováním atd. To jsou problémy sice technické, ale z hlediska realizace toho či onoho zákona jsou důležité.
Zároveň se tu objevuje pojem "statutární orgán". Ten pojem se objevil už v zákoně, který jsme projednávali - mám na mysli zákon o ochraně utajovaných skutečností. Je to pojem z hlediska veřejného práva problematický. To je pojem, který je běžný v právu hospodářském nebo obchodním týkajícím se různých obchodních společností nebo společností soukromého práva, ale ve veřejném právu, ve správním právu, statutární orgán jako pojem neexistuje. Co to je statutární orgán? Kladu tady otázku a v té souvislosti se ptám navrhovatele, pokud jde o odvolací řízení, zda se má měnit ten systém, který dnes běžně ve správním řízení existuje, že odvolání se podává po vertikální linii, kdežto tady se klade otázka, zda nemá být odvolání po horizontální linii.
Jen připomínám, že to bylo zavedeno v roce 1961 v souvislosti s onou zvláštní konstrukcí národních výborů, komisí jako odvolacích orgánů proti odborům. To je problém, kde žádám navrhovatele o odpověď. Já si myslím, že bychom neměli zavádět horizontální odvolací systém.
Dále upozorňuji na to, že je třeba v této souvislosti zavést ochranu před nečinností správních orgánů. V rámci podrobné rozpravy k tomu hodlám dát pozměňující návrh.
Předkladatel hovořil o tom, že po diskusi se upustilo od představy, že by se tu měly uplatnit správní poplatky a že se přešlo k nákladovému způsobu hrazení výdajů, které jsou s tímto způsobem poskytování informací spojeny. Kladu otázku, jaký to bude mít režim. Každý orgán, který bude informace poskytovat, si stanoví sám sazebník nějakých výkonů? Myslím si, že to není dobré řešení, že je to přece jenom státní nebo veřejná správa, a ve veřejné správě mají být určité věci upraveny jednotným způsobem. Nevím, zda by nebylo vhodné, aby prováděcí předpis stanovil, jak se tyto náklady budou určovat, a kladu otázku, zda bylo vhodné, že se od správních poplatků přešlo k tomuto systému.
Pak mám rovněž pochybnost, zda je nezbytné - je to z legislativního hlediska dost zvláštní a neobvyklé - aby tam jednou uvozovací formulí v § 17 byl odkaz na speciální zákony. Zdá se mi, že tato cesta by mohla být nahrazena jinou cestou, jiným přístupem, že by byla zvolena obecná formulace. V podrobné rozpravě chci podat návrh takovéhoto řešení.
V této souvislosti se opět ukazuje, že je chyba, že nebyl až dosud přijat zákon o státní službě, protože zákon o státní službě by nepochybně upravoval i postup vůči těm pracovníkům, kteří nesplní povinnosti spojené s uplatňováním ustanovení tohoto zákona. Jestliže kritizuji tento nedostatek, neznamená to, že snad chci zavést nějaký zvláštní systém sankcí za neplnění povinností plynoucích z tohoto zákona. Myslím, že disciplinární řízení v rámci veřejné správy tu stačí. Ale absence zákona o státní službě z hlediska tohoto zákona se opět ukazuje jako velmi závažná.
To je několik poznámek a zároveň několik otázek na předkladatele.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Jičínskému a uzavírám obecnou rozpravu. Dále se o slovo přihlásil kolega Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolím si vystoupit jenom proto, abych odpověděl na otázky, které přednesl pan kolega Jičínský.
Pokud jde o problém, že nejdříve byl přijat zákon pro speciální oblast životního prostředí, a pak teprve přijímáme obecný zákon, zcela se ztotožňuji s názorem profesora Jičínského. Je to trochu nešťastné, přináší to určité problémy, sám jsem to zde několikrát říkal, ale běh života byl v tomto smyslu silnější.
K problémům, které pan kolega uvedl. Specifický správní proces, který je navržen v tomto zákoně - v tom se nelišíme v názoru, že je to asi správné, protože samo poskytování informací by mělo být procesem rychlejším, svižnějším a vstřícnějším než obvyklé řešení věcných problémů ve vztahu občana a státní správy.
Problém, jestli odvolání má být vertikální nebo horizontální - my jsme nakonec přistoupili k jednomu z mnoha způsobů řešení. Na jedné straně spektra řešení toho, jak se občan bude dovolávat svého práva, když mu úřad nevyhoví, je ten způsob, že co nejrychleji převede věc k soudu. To je americký model - jakmile mi není poskytnuta informace, okamžitě mohu podat žalobu u soudu.
***