(pokračuje Vrzáň)
Přesto se usnesla na tom, že provede odškodnění. Představenstvo České pojišťovny rozhodlo na svém jednání tak, že nominál do výše 100.000 Kč bude saturován ve výši 100 %, vše, co bude nad 100.000 Kč, bude plněno pouze z 20 %. Tak se stalo, že někteří klienti, držitelé těchto depozitních certifikátů, dostali plně svou pohledávku uhrazenu, jiní dostali pouze část této pohledávky redukovanou právě ve smyslu tohoto usnesení představenstva České pojišťovny. A jsou tam bohužel i takoví, kteří neobdrželi vůbec nic, protože se nemohli smířit s tím, že dojde k tak podstatné redukci jejich vkladu. Ponechali si tedy tyto depozitní certifikáty ve svém držení ve víře, že dojde k nápravě této křivdy.
Celá kauza je o poznání menšího rozsahu než v případě České banky. Ti z vás, kteří jste sledovali to, co bylo prezentováno v tisku o této kauze, tak víte, že se tam jedná o více než pět tisíc konkurzních věřitelů, v dnešní době tento případ znamená pouhé stovky klientů. Domnívám se však, že pokud bude žít jeden jediný člověk, který přišel o své úspory, které musel poctivě vydělat a uložit, byly několikrát zdaněny a pak vlivem někoho, např. tunelováním banky, o tyto své úspory přišel, pak se domnívám, že povinností zákonodárců je postarat se o to, aby takovéto křivdy nebyly. Zároveň tím samozřejmě posilujeme důvěryhodnost k bankovnímu systému jako celku.
To byl tedy druhý problém, který zůstával po řešení kauzy Česká banka. V době projednávání kauzy Česká banka v senátním hospodářském výboru jsem slyšel větu od guvernéra ing. Tošovského, která mne velmi inspirovala. V momentě, kdy Česká národní banka vlastně předala nebo její právní odborníci poté, co posoudili celý problém, tak stanovili tím, kdo by měl plnit Fond pojištění vkladů, protože původně to byla Česká národní banka, takže tehdy na základě tohoto rozhodnutí, že se bude jednat o Fond pojištění vkladů, který toto bude plnit. A guvernér Tošovský tehdy řekl, že Česká národní banka v této souvislosti uvažuje Fond pojištění vkladů použít jako obecně širší sanační institut nejenom pro krytí nedobytných vkladů z titulu nebo v případě zkrachujících bank.
Já jsem se tímto jeho výrokem, který vyšel vlastně z jednání Bankovní rady, z jednání České národní banky inspiroval a podobně tak, jak předložila v závěrečném jednání způsob řešení Česká národní banka v kauze Česká banka, navrhl jsem po úpravě téměř identický, leč v některých aspektech přece jen specifický text znění, který bych vám chtěl navrhnout.
Navrhuji tedy do části 2 v čl. 2 přechodných ustanovení nový odst. 6 tohoto znění:
6. Fond pojištění vkladů (dále jen fond) vyplatí doručiteli nominál depozitního certifikátu emitovaného nejpozději k 8. 6. 1996 Kreditní bankou, a. s., Plzeň, nyní v likvidaci (dále jen banka), jehož pravost uzná likvidátor banky, a to až do výše 4 mil. Kč. Je-li tímto doručitelem Pragobanka, a. s., Praha, převede ihned na základě svých podkladů ověřených fondem tuto dodatečnou náhradu sníženou o kupní cenu ve prospěch původního držitele depozitního certifikátu nebo jeho dědicům v případě fyzických osob či právním nástupcům právnických osob. Ke dni zahájení výplaty dodatečných náhrad se snižuje pohledávka vkladatele za bankou o částku rovnající se jeho právu na dodatečnou náhradu z fondu. Fond se dnem zahájení výplaty dodatečných náhrad stává věřitelem banky ve výši práv vkladatelů banky na plnění z fondu.
Takto tedy navrhuji řešení těch několika set postižených klientů Kreditní banky Plzeň, kde jsem přesvědčen, že se jedná možná o poslední možný způsob záchrany těchto jejich úspor.
Domnívám se, že Poslanecká sněmovna na sklonku svého funkčního období by měla tomuto návrhu vyhovět. Fond pojištění vkladů má na to prostředků dost a tyto křivdy by byly rovněž tak jako v případě České banky vyřešeny.
Písemné znění tohoto návrhu samozřejmě předávám zpravodaji. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Vrzáňovi a uzavírám rozpravu vzhledem k tomu, že se dál už do ní nikdo nehlásí.
Dámy a pánové, tím jsme ukončili projednávání druhého čtení zákona o bankách. Děkuji panu ministrovi, děkuji zpravodajovi, děkuji za účast na schůzi také panu viceguvernérovi Kysilkovi. Tím jsme projednali bod 7.
Chtěl bych vás informovat o zvažovaném dalším postupu. Dámy a pánové, dalším bodem je návrh pana poslance Kužílka na vydání zákona o svobodě informací. Domnívám se, že ve smyslu našeho včerejšího rozhodnutí, že posledním bodem před přestávkou budou volby, měli bychom nyní vstoupit do projednávání bodu kolegy Kužílka ještě před polední přestávkou, a vyhlásím ji následně poněkud delší, tak abychom v ní stihli provést volby. Prosím, abyste počítali s tímto postupem a aby to bylo sděleno i členům volební komise. Věřím, že vše bude technicky připraveno.
Nyní přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je
8.
Návrh poslance Oldřicha Kužílka na vydání zákona o svobodě informací
a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 368/1992 Sb.,
o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady
č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 377/ - druhé čtení
O úvodní slovo prosím pana kolegu Oldřicha Kužílka.
Poslanec Oldřich Kužílek: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, dovoluji si předstoupit s uvedením druhého čtení zákona o svobodě informací.
Jak jistě víte, je to zákon velmi očekávaný nejenom v naší zemi, ale i v evropském kontextu. Orgány Evropské unie nás mnohokrát již nabádaly, aby taková norma u nás existovala, a dokonce její neexistence je vytýkána jako problém při případném přijetí naší země do Evropské unie. Je to zákon o kvalitě demokracie, o tom, zda občané nejenom chtějí, ale hlavně jestli mohou brát státní správu za službu, která je tu hlavně pro ně.
Zákon jsem v hlavních rysech charakterizoval v prvním čtení. Upozornil jsem tam na dva hlavní řekněme "protivníky", se kterými se cesta tohoto zákona setkává, tzn. jednak v určité míře odpor státní správy, přirozený odpor, a jednak určitá novost této problematiky, která v každém, kdo se s ní setkává, přirozeně vyvolává nejprve spoustu otazníků. Myslím, že se oba tyto okruhy daří docela dobře překonávat a zásadní posun nastal při projednávání ve výborech.
***