Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Pěničkovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Ivan Langer, připraví se pan poslanec Vrzáň.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych v rámci podrobné rozpravy přispěl také drobným dílem k problému, se kterým se naše banky potýkají, a to je vysoké procento klasifikovaných úvěrů a vůbec morálka mezi klienty, resp. jejich ochota dostát svým závazkům, které vyplývají z úvěrových smluv, jež mají uzavřeny s jednotlivými bankami.
Jde o samostatný pozměňovací návrh - tím reaguji na vystoupení pana kolegy Tlustého - a jednak jde o text, který umožní ochranu bank před neseriózními klienty, a jednak současně - jsem o tom přesvědčen - o jakési morální působení na dodržení uzavření smluv, neboť si myslím, že platit by mělo pouze to, že plnou ochranu svých práv má zajištěnu jen ten, kdo své závazky plní a dostává jim.
Text pozměňovacího návrhu by tedy zněl: Stávající § 38 zákona o bankách se rozšiřuje o odstavec 6: "Jestliže se klient dostane do prodlení s peněžitým plněním bance na dobu delší než 60 dnů nebo poruší své povinnosti vůči bance sjednané ve smlouvě nebo stanovené zákonem, omezuje se povinnost banky zachovávat bankovní tajemství tak, že banka může informovat jiné banky nebo třetí osoby nebo veřejnost o porušení smlouvy klientem, přičemž smí uvést jen název klienta a označení porušené povinnosti.
Odst. 7. Uplatnění tohoto práva banky může klient předejít tím, že do 30 dnů od porušení svých povinnosti vůči bance s bankou uzavře dohodu o nápravě. Banka není povinna na dohodu přistoupit. Pokud v této lhůtě dohodu neuzavře nebo uzavřenou dohodu následně nedodrží, může banka bez dalšího využít svého práva podle odst. 6. Klient může možnosti tohoto odstavce využít ze zákona jenom jednou v kalendářním roce."
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Langrovi, slovo má pan poslanec Petr Vrzáň.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře a ostatní členové vlády, vážené paní kolegyně a páni kolegové, dámy a pánové, dovolte, abych využil podrobné rozpravy k tzv. velké novele zákona o bankách k tomu, abych předložil dva pozměňovací návrhy, a to proto, že většina již byla zapracována a je vlastně zanesena v usnesení rozpočtového výboru, neboť byla navržena a schválena a dostala se do tohoto usnesení.
První z těchto návrhů je legislativně technického charakteru. Vlastní návrh spočívá v novém návrhu, vlastně v pozměňovacím návrhu k návrhu č. 19 obsaženému v usnesení rozpočtového výboru, kde jsem navrhl nové znění mnou původně navrhovaného pátého odstavce v tzv. malé novele zákona o bankách.
Tento odstaveček, tento nový bod pět posiluje významně postavení interního auditu v bance, a protože by tam mohlo dojít k menší výkladové nepřesnosti, dovolil jsem si to upřesnit. Bohužel, protože ve velké novele zákona o bankách, kterou předkládá Ministerstvo financí, došlo k chybě k číslování, která následně byla vyjasňována právě na jednání rozpočtového výboru, pak vlivem těchto nepřesností se stalo, že tento mnou navrhovaný nový návrh by mohl v určitém případě zkomplikovat uzákonění nebo kodifikaci jiného návrhu předloženého Českou národní bankou pod pořadovým číslem šest.
Takže vlastní můj návrh je novým návrhem ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu rozpočtového výboru, tedy pod bodem 19, kde záhlaví tohoto bodu by znělo pouze takto:
§ 22 odst. 5 nově zní takto: "Odst. 5. Osoba odpovědná za vnitřní kontrolu banky, podřízená statutárního orgánu, může s jeho vědomím v případě potřeby dát podnět k mimořádnému jednání dozorčí rady a informovat ji o zjištěných skutečnostech."
Druhý návrh, který není legislativně technického charakteru, a domnívám se, že jde o zásadní návrh, bych nazval pracovně vyřešení křivdy několika set klientů Kreditní banky, kteří stále mají pohledávky v Kreditní bance Plzeň z titulu svého držení depozitních certifikátů emitovaných touto bankou. Jistě si mnozí z vás vzpomenou, že podobnou nápravu křivd při pádu bank jsme již řešili v nedávné minulosti při schvalování tzv. malé novely zákona o bankách, kde námi byla odsouhlasena taková úprava, která ve své podstatě znamená odškodnění věřitelů České banky.
Tento můj návrh je jakousi malou obdobou tohoto návrhu, který se vztahuje ke klientům Kreditní banky Plzeň. Kritika, která zazněla při schvalování malé novely zákona o bankách, která mnou byla přednášena, byla především směřována tehdy k České národní bance. Tehdy Česká národní banka přijala model odškodnění klientů do výše 4 milionů, který jsme nakonec uznali jako nad rámec zákona a dodatečně jsme provedli odškodnění těchto klientů podle stejného modelu, i když tito byli odškodňováni podle tehdy platného zákona.
V tomto případě se musím velmi pochvalně vyjádřit o České národní bance, která v tomto případě se chovala stejným způsobem, konzistentně. Navrhovala řešení, které v praxi kdyby bylo potvrzeno a provedeno, by bylo na místě a bylo by velmi správně a nebylo by dnes co navrhovat, nebylo by dnes co řešit.
Abych se vrátil k případu samotnému, Kreditní banka Plzeň, když jí byla odňata licence, pak těsně předtím se osm institucí sešlo, jedna byla nepřítomná, z toho sedm z nich podepsalo dodatek k zápisu z jednání na Ministerstvu financí. Toto se konalo dne 19. června 1996 za přítomnosti Fondu národního majetku, Ministerstva financi, České národní banky, České pojišťovny, PPF, Investiční a poštovní banky a Komerční banky. Tento zápis v bodě 3 říká toto:
Česká pojišťovna se v případě odebrání licence Kreditní bance Českou národní bankou zavazuje poskytnout Pragobance zdroje v takovém rozsahu, aby Pragobanka umožnila vyplatit vklady klientům Kreditní banky nad rámec výplaty náhrad za pojištěné vklady z Fondu pojištění vkladů do výše 4 milionů korun na klienta v návaznosti na bod č. 1 zápisu ze dne 19. června 1996.
Tento dodatek a tuto dohodu podepsali zástupci FNM, Ministerstva financí, České národní banky, PPF, IPB a Komerční banky. Znovu bych chtěl opakovat, že Česká národní banka, která je zde zastoupena někdejším guvernérem ing. Tošovským, prosazovala to. aby veškeré produkty klientů, kteří přijdou o své úspory, byly uspokojeny až do výše 4 milionů korun. Takto signovala svoji dohodu i Česká pojišťovna, která však bohužel následně změnila rozhodnutí na úrovni svého představenstva, a zde bylo rozhodnuto po právním výkladu, že depozitní certifikáty nejsou pojištěným vkladem, že jde o cenné papíry emitované bankou, na které nebude uplatněn tento model odškodnění nebo krytí do výše 4 milionů Kč.
***