Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, předkládaná novela zákona o bankách splňuje podle mého názoru některé požadavky, které mohou přispět k tolik potřebné stabilitě bankovního sektoru. Tento zákon však bude působit v podmínkách, kdy už došlo k pročištění bank s tragickými následky častokrát pro tisíce lidí, pro jednotlivá města, podniky i organizace, které u zkrachovalých bank měly své fondy.
Tento zákon v předkládané podobě má zpoždění zhruba pět až šest let. Jeho dřívější existence by ušetřila této společnosti desítky miliard korun. Předkládaný zákon zpřísňuje podmínky pro vznik nových bank, jejichž počet by se v nejbližší budoucnosti neměl zvyšovat, zpřísňuje také pravidla působení pro jejich činnost, ochraňuje více věřitele, zajišťuje lepší kvalitu řízení a odpovědnost statutárních orgánů, akcionářů, dozorčí rady a ukládá povinnosti bankám, které mají zajistit informování veřejnosti a klientům garantovat včasné zprávy o stavu a bonitě banky.
Předkládaný text podstatně zvyšuje také kompetence České národní banky, aniž ale vylučuje možnost jejího vysloveně subjektivního rozhodování, jak jsme toho byli svědky v nedávné minulosti vícekrát. Nestanoví odpovědnost za důsledky jejího chybného rozhodnutí. Česká národní banka, jak to dokumentuje osm let transformace, nebyla a není přece neomylná a dokonalá. Jsem toho názoru, že subjektivním a unáhleným rozhodnutím byly poškozeny takové ústavy, jako je Banka Bohemia a Agrobanka, a protežována byla Banka Union saturací mnoha miliardami od České národní banky.
Postavení České národní banky se tak dostává pod ochranou její nezávislosti do kolize s celkovým právním řádem. Např. subjektivně postavená měnová restrikce se již dostala do rozporu s růstovými zájmy ekonomiky, s potřebami podnikové sféry. Důsledkem je dopad na hrubý domácí produkt, na osudy řady firem.
Nezanedbatelné budou i sociální problémy. Česká národní banka by měla mít nad sebou nezávislou kontrolu a dohled, který by prováděl hodnocení její činnosti. To by znamenalo veřejné publikování minimálně jednou za rok a také posuzování před vyhlášením - jakýmsi konzultativním způsobem - jejích základních rozhodnutí.
Nejvhodnější k tomu by byl parlamentní výbor s přizváním odborníků z komerčních bank a vědeckých autorit. To by rozhodně zvýšilo úroveň rozhodování České národní banky a nenarušilo by to zároveň její nezávislost.
Dále není zřejmé, zda novela vychází z analýzy zkušeností z uplatňování dosavadních zákonů a reaguje tak na skutečné problémy a řeší je účinným způsobem. Z předloženého návrhu nevíme, jak bylo využito zahraničních zkušeností zejména u zemí, jejichž integrovanou součástí se máme stát, totiž u zemí Evropské unie. Důvodová zpráva tuto analýzu nemůže nahradit.
Chybí ujištění, že při důsledném uplatňování tento zákon povede ke spolehlivému fungování bankovního sektoru a nedojde z vnitřních příčin k jeho otřesům s finančními důsledky pro stát a k ohrožení důvěryhodnosti České národní banky a bankovního sektoru jako celku.
Na závěr určitá poznámka. Česká národní banka by měla mít zpracovánu koncepci optimalizace bankovního sektoru, která by zahrnovala počet bank, velikost bank, optimální výši rezerv apod. z hlediska dnešních i perspektivních potřeb hospodářství, podnikatelského sektoru a obyvatelstva. Existence této koncepce by určitě měla pozitivní ohlas nejen doma, ale byl by to také dobrý signál do zahraničí o cílevědomosti naší centrální banky.
Je evidentní rozpor mezi situací v bankách, které si budují honosné paláce, jsou vybaveny moderní technikou při častokrát nadměrném počtu zaměstnanců, při vysokých mzdách a sociálních výhodách, a podmínkami mnoha podnikatelů, kteří jsou často v krizové situaci.
Zjednodušené jsou i závěry, že banky zkrachovaly, protože poskytly špatné úvěry. Chybí však analýza toho, proč podniky nebyly často schopny dostát vůči bankám svým závazkům. Chybí analýza jednotlivých položek tohoto selhání - co jde na účet transformace, co připadá na účet chyb bank a co je objektivním důsledkem nevytváření podmínek pro podnikatelský sektor.
Objektem zájmů České národní banky byly makroekonomické ukazatele a zarážela a zaráží nevšímavost k mikroekonomické sféře. Příčiny vidím také v naší horlivosti v době rozpadu Rady vzájemné hospodářské pomoci bez koncepce, jak oslabit jeho negativní důsledky, mezi které patří ztráta trhů, nedobytnost řady pohledávek atd.
U počátku dnešních potíží je chybějící průmyslová, dopravní, zemědělská politika, fiktivní stabilita kursu koruny - i když byla mnohokrát vychvalována - privatizace bez českého kapitálu a atomizace fragmentace českých podniků.
Zákon by měl rozlišovat odpovědnost akcionářů, kteří ovlivňují činnost banky a její výsledky, od odpovědnosti drobných akcionářů, kteří jsou v podstatě bez vlivu na banku - viz právní spor drobných akcionářů Agrobanky, který byl poměrně široce medializován.
Zákon plně nezajišťuje vliv České národní banky a Ministerstva financí na různé finanční skupiny. Jejich šíře a provázanost finančními pouty lze přirovnat k finančně bankovní oligarchii, jak se o tom psávalo kdysi, která ovládá značnou část ekonomiky, přitahuje lobbisty i politiky se všemi negativními důsledky pro naši společnost. Hlavně velké banky jsou prorostlé s fondy, kapitálovou účastí s firmami, vlastní leasingové společnosti, které finančně dotují, a tím znesnadňují existenci jiných bez tohoto finančního zázemí - to se ostatně týká i realitních společností, které provádějí bytovou výstavbu, stavebních spořitelen a pojišťoven poradenských firem. Důsledkem toho je upřednostňování zájmů dceřiných společností se všemi důsledky na konkurenci.
I když se v zákoně s určitou oblastí činnosti finanční skupiny počítá, měl by zákon právní úpravu alespoň do jisté míry naznačit. Zákon by měl stanovit, že Česká národní banka může dočasně zastavit nebo omezit vydávání povolení působit jako banka, pokud si to ekonomická situace vyžaduje nebo se připravují zásadní změny v bankovním sektoru, zejména tehdy, kdy trh s bankovními produkty a službami je plně saturován a je dostatečná konkurence nebo by mohlo dojít k ohrožení existence samé banky, která žádá o povolení působit jako banka.
Ilustrací toho jsou problémy, kdy Česká národní banka dočasně nevydávala povolení. Byly z toho až určité mezinárodní trapnosti.
Na závěr určitá poznámka. V lecčems připomíná situace České republiky dobu, kdy byla dosti neprůhledná situace v bankovní sféře, v době velké krize ve Spojených státech, kdy se tehdy Američané rozhodli pro oddělení oněch tří oblastí daného typu podnikání - klasického úvěrování, klasických bankovních operací a spořitelnictví.
***