Poslanec Miroslav Vacek: Paní poslankyně, páni poslanci!
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče.
Znovu prosím nahlas neukázněně diskutující poslance, aby se věnovali průběhu naší schůze, anebo odešli do kuloárů.
Pokračujte, prosím.
Poslanec Miroslav Vacek: Pane předsedo, nečiním si toto právo, i když vám děkuji, že chcete zavést pořádek.
Nevystupuji dnes proto, abych si kladl za cíl přesvědčit někoho z vás, dámy a pánové, jak máte hlasovat. Vy, kteří podporujete zcela bezvýhradně vstup České republiky do Severoatlantického paktu, jste ale bez nezbytných argumentů, které by vaše přesvědčení poněkud zdůvodňovaly. V tom horším případě fakta podle potřeby jsou některými z vás zkreslována. Mnozí z vás se nakonec - když to řeknu upřímně -nestydí dokonce i lhát, je-li to účelné. Mohu uvést některé příklady, pokud by někdo chtěl, abych toto zdůvodnil.
Nechci, ani nepociťuji potřebu se dnes zpovídat, jaké funkce jsem v minulosti zastával v Československé lidové armádě. Nemám ale ani důvod zastírat tuto obecně známou skutečnost. Uvádím to však proto, že jsem znal oproti mnohým, či dokonce většině našich občanů, a tedy i proti mnohým z vás, mnohé operačně strategické zámysly nejen Varšavské smlouvy, ale i Severoatlantické aliance. Ten, kdo chce dnes přesvědčovat a ohromovat lidi nesmírnými demokratickými zásadami, které jsou uvedeny ve Washingtonské smlouvě, z ní vyplývající mírumilovné snahy Severoatlantického paktu, tomu by možná stačilo, aby znal, kam směřovalo nekompromisně úsilí NATO, hlavní i vedlejší strategické údery, které byly plánovány pro případ jaderné války, i v dostatečné míře na území Československa jaderné údery.
Vítěz ve studené válce má dnes horlivých zastánců i v této Poslanecké sněmovně dostatek. Když už pro významné funkce mají někteří z nich pouze modré knížky, tak ti ostatní poznali alespoň úklid rajonů, a to jim všem dává dostatečný prostor pro hanobení všeho, co patřilo na druhou stranu, než stálo NATO. Nezdálo se mi např. příliš mírumilovné, když nejvýraznější člen Severoatlantické aliance - Spojené státy americké - upustil kupříkladu ve Vietnamu od tak často proklamovaného a jedině uznávaného způsobu vedení boje - po jejich mínění tedy obrany - a přitom zcela nestydatě vraždil a používal chemické zbraně, kterým slušně a skromně říkal jenom defolianty.
Prohlašuji zcela odpovědně, co je dnes popíráno - že v únoru i v červnu devadesátého roku při jednání s Gorbačovem i při zasedání Politického poradního výboru Varšavské smlouvy před jejím rozpuštěním měli významní političtí představitelé Československa nebo České a Slovenské Federativní Republiky jiné názory na evropskou bezpečnost, než proklamují nyní. Pro ně je to skutečnost, kterou nemůže zakrýt ani bývalý tiskový mluvčí, jakýsi pan Žantovský.
Že se zkresluje téměř vše, o tom svědčí i taková maličkost, jako je výše poplatků, která bude odváděna do velitelství Severoatlantické aliance - zmíněných 0,9 % rozpočtu velitelství, tj. asi 600 milionů korun ročně, v porovnání s tím, co se prý muselo platit do Varšavské smlouvy, vzpomenuto 13 %. Stačilo by pouze jediné doplnění maličkosti - že oněch 13 % znamenalo desetkrát méně, než se bude platit do vstupu do Severoatlantické aliance. Ale to jsou zanedbatelné částky, to i ono.
Není zásadně velký rozdíl mezi kterýmikoliv vojenskými pakty, aliancemi či smlouvami, pokud se týká vedení války ozbrojenými prostředky. Kdo je přesvědčen, že 50 let míru po druhé světové válce bylo docíleno zásluhou jednoho z nich, ten se velmi mýlí. Byla to rovnováha strategických sil, která je často úmyslně opomíjena a stála mnoho sil, a prostředků dnes přiznávaných pouze Severoatlantickému paktu.
Všechny zainteresované státy nám jednoznačně radí, jak nemáme se vstupem do NATO otálet. Přitom je obecně známo, že např. Francie už od roku 1966 za prezidentování de Gaulla vystoupila z vojenské části paktu. Nikdo u nás neposoudil, proč by to nebyla například i pro nás schůdnější cesta, zůstat nebo přihlásit se pouze do politické části paktu než ta, kterou volíme.
Nezastávám názor, že jedinou cestou pro nás by byla neutralita. Těžko se dosahuje a v případě nezbytnosti se i bez skrupulí porušuje těmi, kteří ji třeba i garantovali. Byla snaha od roku 1975 po Helsinské konferenci, později tedy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, poté, co byla znovu nastolena nezbytnost zachování NATO, byla však diplomatickou cestou účelově odsouzena k plnění zcela nedůstojné role. Naši občané zatím posuzují většinou vstup do NATO pouze z hlediska dalších ekonomických dopadů na jejich životní úroveň. To je sice pravda, ale vůbec ne úplná. Až k ní přibudou další závažnější fakta, jako je účast - často možná pouze symbolická - na vojenských konfliktech leckde, nejen v Evropě, pak mohou být důsledky tragičtější a o mnoho smutnější než jenom snižování životní úrovně.
NATO je natolik silným, nejmoderněji ve světě technicky vybaveným paktem, kterému vůbec není potřebná jakási, dnes dokonce i pochybná vojenská síla České republiky. Využijí však k velké radosti občanů např. Spolkové republiky Německa naše území k účelnému a vojensky velmi výhodnému rozmístění v případě krizové situace letectva, raket a podobných prostředků a s nimi použijí i rozmístění jaderných zbraní s těmito prostředky. Tím odlehčí Spolkové republice Německo, kterou jsem již zmínil, od úderu proti ní, protože údery budou provedeny tam, kde se budou nacházet tyto prostředky, tj. v našem konkrétním případě v České republice.
Noví členové budou stejně horliví, jak už se projevují nyní. Zatímco Francie i Spolková republika Německo se k návrhům Spojených států amerických při organizování vojenských represí např. na Středním východě chovají alespoň trochu zdrženlivě, naši státní představitelé jsou ve své horlivosti zcela nedostižní. Mnoha poslancům nerozumím v jejich počínání, zato však zcela chápu ty, kdo je volí. Ať se jmenují třeba - promiňte mi, to jméno neznám, možná že ho zkomolím - Marhoulové. Když dostanou prostor ve sdělovacích prostředcích a vysvětlí jim, jak půjdou manifestovat pro vstup, pak se mi mnohé vyjasňuje. Kdo se stane třeba jenom multimilionářem rozkrádáním všeho toho, co mu ani příliš nepatřilo, ten potřebuje jistotu pro svoji další existenci v poměrném blahobytu.
***